Kam doletí „letadýlko“?

A kterak Anička ke kalhotkám přišla? To se dozvíte již 5. a 6. října v pražském Studiu Paměť.

Divadlo Anička a letadýlko uvádí

„SMALL TALK“

5. a 6.10. 2020 od 19.30
Studio Paměť, Soukenická 29, Praha 1


Co si musí dva říct, aby spočinuli v mlčení. Na okamžik, než to zase začne. Devět setkání během úplňkového dne napříč žánry, generacemi, genderem i karmou. 
Slova jako řasy měsíce
oděné bezmocnou mocí
ač jsou jich stovky a tisíce
jsou odsouzené k noci.

Tvůrčí tým:

Anna Duchaňová, Petr Pola, Martina Zwyrtek,

Václav Zimmermann
Hrají:
 Anna Duchaňová a Václav Zimmermann
Děkujeme: Ministerstv
u kultury ČR, Magistrátu hl. města Prahy, Státní fondu kultury ČR, Studiu Paměť.

Divadlo ANIČKA A LETADÝLKO již sedmnáct let proplouvá žánry činoherního, loutkového, předmětového a hudebního divadla. Vyniká rozpoznatelnou autorskou poetikou, která balancuje na hraně mezi scénickou provokací, trapností a smrtelnou vážností příběhu i postav.

Vstupenky 5.10. 2020: GOOUT
Vstupenky 6.10. 2020:
 GOOUT

Foto: Markéta Bendová

Petr Pola

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Najdete se ve „Venuši“? (Konkrétně ve Švehlovce.)

Vystřel na Venuši! Hledáme umělecké projekty!! Uzávěrka již 29. června 2020!!!

Kulturní sluj pro současné živé umění „Venuše ve Švehlovce“ hledá pro sezónu 2020–2021 nové projekty, které vydrží tvůrčí atmosféru 464°C. Buďte hot!

Kdo jsme?

Venuše ve Švehlovce“ je bohyní lásky mezi pražskými kulturními prostory. Disponujeme sálem ve stylu art deco, kousek od náměstí Jiřího z Poděbrad. Navíc komorní scénou i zkušebnou. Dále jsme domovem řady uměleckých subjektů a místem pro prezentaci současného živého scénického umění.

Koho a co hledáme?

Formou otevřené výzvy hledáme pro nadcházející divadelní sezónu zajímavé performativní projekty, které obohatí naši tvůrčí planetu. Preferujeme projekty inovativní, autorské (či s výrazným vlastním vkladem), odvážné i patřičně divoké. Vítány jsou návrhy z celého spektra možných žánrů a druhů, překračující jednotlivé kategorie, experimentující, hledající. Projekty mohou být ryze osobní či reflektovat současná společenská témata. Zajímá nás vaše zaujetí a energie!

Vítáni jsou umělci mladí i staří. Na začátku své umělecké dráhy i v rozkvětu, jakéhokoli genderu, národnosti i vzdělání.

Co nabízíme?

Nabízíme prostor na zkoušení a prezentaci. Dále pak produkční, administrativní, propagační podporu a zároveň finanční koprodukční vklad. Nabízíme otevřenou náruč. Chceme Vám pomoci vytvořit výjimečné představení. V případě zájmu pomůžeme zajistit rovněž dramaturgické konzultace či mentoring.

Co nám tedy máte poslat a kdy:

Přihláška musí obsahovat:

  • popis projektu (max. 2 strany)

  • umělecký tým a životopisy jeho vůdčích osobností

Přihláška může obsahovat:

  • reference na minulé projekty

  • portfolio

  • moodboard

  • cokoli budete považovat za důležité

Výše nastíněné přihlášky a informační materiály zašlete na adresu: venuse.produkce@gmail.com.

A to nejpozději dne 29. června 2020.

Mail označte v předmětu „VENUŠE VÝZVA 2020–21 + NÁZEV PROJEKTU“.

Pokud se Vám podaří všechny přílohy sloučit do jednoho pdf, získáte bod za technickou soběstačnost!

Jak bude probíhat výběr?

Naše dramaturgická rada probere všechny přihlášky a do poloviny července rozhodne o postupujících projektech. S těmi, respektive jejich autory, se následně setkáme. A na začátku srpna bychom rádi zveřejnili výsledky.

Případné dotazy můžete směřovat na výše uvedený mail.

Držíme Vám palce a těšíme se na Vaše nápady!

Venuše ve Švehlovce

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Témata, o kterých zapomínáme mluvit

Nová sezóna A studia Rubín:

Rakovina, smrt blízkého člověka, mateřství a práce, Alzheimer, gender – témata, o kterých jsme zapomněli mluvit, divákům zprostředkuje nová sezona A studia Rubín

Citlivá a přesto nedostatečně diskutovaná témata budou hlavním námětem 52. sezony pražského divadla A studio Rubín. Zatímco v předchozí sezoně, zastřešené otázkou „S kým žijem?”, dramaturgie divadla tematicky ohledávala vztahy a vztahování se, nyní se zaměří na otázku „O čem jsme zapomněli mluvit?“. Záměrem je otevřít diskuzi o těžkých tématech a zprostředkovat divákům neče kané, klišé vzdorující pohledy s touhou poukázat na to, že mnohá tabu jsou zbytečná a pochopení fenoménů jen komplikují. Pět tvůrců se citlivě, autenticky a zároveň s jasným záměrem bude snažit odlehčit tíhu, s jakou se k tématům, jako je rakovina, smrt i mateřství vztahujeme.

Stejně, jako předešlá, je i 52. sezona A studia Rubín sezonou tematickou. Tentokrát se v rámci otázky „O čem jsme zapomněli mluvit?“ budou citlivě a přitom s radikální upřímností odhalovat témata, kolem kterých se většinou tiše našlapuje, nemluví upřímně, a pokud ano, pak je to většinou výjimečně a ve vyhrocených situacích. Přesto tato témata váže to, že jsou zcela běžnou součástí naší každodennosti a události nebo procesy s nimi spojené jsou pro náš život klíčové.

Přejeme si, abychom komunikovali to, co nás spojuje a vzájemným prožitím na divadle očišťuje. Abychom skrze inscenace získávali nadhled a porozumění a aby to nebyla útrpnost, ale radost.“ popisuje Lucie Ferenzová, současná umělecká šéfka A studia Rubín, která zastupuje Dagmar Radovou během její mateřské dovolené, a dodává „Právě proto jsme ke spolupráci oslovili pět tvůrců – tři ženy a dva muže – kteří představují generaci režiserů s výrazným autorským přístupem a originální autenticitou ve své tvorbě. Zároveň každý z nich má se svým námětem osobní zkušenost, která mu pomáhá v tom, jak na téma nahlédnout, prozkoumat a zobrazit nečekané konotace.“

První premiérou sezony bude Tumor: karcinogenní romance, jejíž tvůrci si pokládají otázku, zda je možné milovat něco, co nás může zabít. Jejím prostřednictvím zkoumají spojení mezi tumory a naší společností na základě tvrzení, že každá doba má svou specifickou chorobu, a tou naší je dle nich právě rakovina. V symbolické rovině se tvůrci věnují zhoubnému bujení v ekologických i ekonomických otázkách naší společnosti. Formou milostné romance se diváků zpřístupňuje závažné medicínské téma, které je tak diskutováno i mimo běžné lékařské prostředí. Autorkou scénáře je Dagmar Radová, kterou doplňují členové mezinárodní skupiny T.I.T.S. v režii performerky Nely H. Kornetové. Premiéra se uskuteční 17. září v Invalidovně v rámci festivalu …příští vlna/next wave… Projekt vzniká ve spolupráci se Studiem Alta a Iniciativou pro Invalidovnu.  

Inscenace DIY: po tátovi se bude věnovat rodinným vztahům a vyrovnávání se s rodinnou minulostí, konkrétně s minulostí otce, po jehož smrti vytanou nová fakta z jeho života. Inscenace bude mít formu esejistické detektivky na pomezí bizarního světa rodinných tajemství a režisérka Ewa Zembok v ní zúročí zkušenosti všech v projektu zúčastněných aktérů i autorů. Inspirací pro scénář, kter&yac ute; píše Dagmar Radová ve spolupráci s Lucií Ferenzovou, je kniha Jana Balabána Zeptej se táty. Ústředním tématem bude minulost, která nemůže být vysvětlena přímými svědky, můžeme se proto snažit ji pochopit vlastním způsobem, čímž se ovšem obraz mrtvého otce stává mnohovrstevnatým palimpsestem, k jehož odhalování musí každý přistoupit sám za sebe. Premiéra inscenace bude 13. prosince.

Rok 2020 začneme tématem vysoce společensky angažovaným, a to tématem mateřství a práce. Inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je v režii Barbary Herz bude dokumentárním komixem z mateřské dovolené a bude skrze pohledy a úvahy sedmi ženských hlasů zatínat drápy do tabuizovaných témat kolem mateřství, kariéry a ekonomických otázek novopečených rodin. Autorkou scénáře je režisérka Barbara Herz, kter&aac ute; si přizvala dramaturgyni Annu Smékalovou a socioložku Šárku Veselou, a spolu s pěti dalšími, po dobu tří let sledovanými a dokumentovanými, ženami, podávají zprávu o tom, jak se česká společnost a český stát vyrovnává s ženskou kariérou, s alternativními přístupy k mateřství, ale třeba i s matkami studentkami či ekologickými aktivistkami, a co znamená stát se matkou v českém veřejném prostoru.

Jarní inscenaci Perníková chaloupka (čekání na lopatu) bude režírovat Jiří Ondra a jeho tématem bude vyrovnávání se dvou generací se stařeckou demencí, s nemocí Alzheimer. V této absurdní grotesce s pohádkovým půdorysem obráceným naruby, nezavedou do temného lesa zlí rodiče své hodné děti, ale je tomu naopak. Děti dají své stárnoucí a rozum pozbývající rodiče do pečovatelského ústavu, ale zároveň se snaží o pochopení a vyrovnání se s odcházející osobností blízkého člověka. V symbolické rovině autoři inscenace inspirovaní knihou Arno Geigera Starý král ve vyhnanství pracují s nemocí Alzheimer jako s nemocí naší společnosti, která se cyklí, zapomíná, zaměňuje fakta a vytváří nepřehledný, chaotický, absurdní, a tím též drsně komický les, ze kterého všichni chceme ven za světýlkem.

Závěrečnou inscenací sezony bude autorský překlad současné vysoce oceňované mladé švýcarské autorky Katji Brunner Ruka je osamělý lovec v režii Ondřeje Štefaňáka, který si v textu pro svou interpretaci a autorský vklad v podobě kabaretních výstupů zvolil úhlavní téma gender problematiky – symbolické násilí a postavení žen ve sféře kultury. Inscenace se bude zabývat tím, proč jsou stále v e většině kulturních institucí ve vedoucích pozicích muži, zda a jak je na ženu pohlíženo jako na objekt, a jaké jsou typické ženské projevy vyrovnávání se s takovýmto symbolickým násilím a mužskou nadvládou. Pro A studio Rubín hru přeloží Viktorie Knotková a půjde o českou premiéru.

Více informací o pražském divadlu A studio Rubín je možné získat na hlavní webové stránce či na sociálních médiích – Facebooku a Instagramu

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Man shape revised

Co rozumíme pod pojmy mužský, maskulinní, mužnost?

17. 5. 2019 / 19.30
kf Quiet Works / ME-SA: man shape revised /Pražská premiéra

Dvojité sólo pro Daniela Račka a Martinu Hajdyla Lacovou.

Holešovické Studio ALTA uvede 17. května pražskou premiéru dvojitého sóla pro Daniela Račka a Martinu Hajdyla Lacovou s názvem man shape revised. Pod vedením norské choreografky Karen Foss v něm umělci z mnoha úhlů pohledu žasnou nad tím, čím vším může být MUŽ.

Co rozumíme pod pojmy mužský, maskulinní, mužnost? Jak vnímáme vlastnosti muže, ženy a toho, co je mezi nimi a co tyto kategorie přesahuje? Může být naše společnost prostá genderu a plná lidskosti? Taneční dílo man shape revised je tekoucí pohyb lidských těl – bez pohlaví, bez genderu, jen plný zázraku lidského bytí. Bytí člověkem. V podání etablovaných tanečníků vyzrálé generace se choreografie stává živelnou i poetickou výpovědí o tom, že člověk je víc než jen gender.

„To, co je soukromé, je soukromé. Co když to, co mě definuje, není jen gender? Pro mě existuje jen ČLOVĚK: bez ohledu na to, jakou podobu na sebe člověk vezme, v první řadě je to jeho konečné označení: je to ČLOVĚK. Kdybych si mohla vybrat, neměla bych gender vůbec žádný. Chtěla bych být vnímána jako PLNÝ NEBO PLNÁ ŽIVOTA. Odmítám být kategorizována jako muž, nebo žena. Myslím si, že jsem obojí. A víc než to. Pořád se pohybující. Těžko zachytitelná. Nikdy ne zcela pochopitelná. Nepokojně se proměňující. Nezadržujte mě. Nikomu do mě nic není – je to jasné?“ shrnuje Karen Foss své myšlenky.

Sólo tak představuje jistou frustraci, ale především i něhu a zranitelnost lidí bez ohledu na pohlaví. „Když muž ukazuje v mužském světě svou zranitelnost, dostává se do nevýhody, je lehkým terčem. V ženském světě to může být signálem toho, že není schopen převzít roli otce a ochránce rodiny. Na druhé straně je ale ve vztazích zranitelnost součástí vzájemné důvěry. Zranitelnost může znamenat, že se někdo neumí bránit – ale taky to může znamenat, že se nechce bránit a ubližovat jiným“, doplňuje Daniel Raček svůj pohled.

Dílo, které původně vzniklo jako sólo pro Daniela Račka, později doplnila Martina Hajdyla Lacová jako druhá strana a součást stejné mužské postavy. Tvůrčí tým tak vykračuje z konvenčně vnímaných kategorií a předsudků a ukazuje gender jako proměnnou, která má u každého člověka zcela autentický, vlastní projev.

Gender by mohlo znamenat být něžný…

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN