»Zabíjejte popírače klimatických změn«

Švandovo divadlo uvede on-line premiéru satirické komedie o střetu politiky a ekoteroristů

Co se stane, když se mocná síla klimatické změny střetne s nepružnými osobami z nejvyšší politiky? I o tom vypráví satirická komedie „Zabíjejte popírače klimatických změn“ Davida Finnigana. Její online premiéru chystá 25. ledna pražské Švandovo divadlo. Titul inspirovaly slavné akční filmy z 80. let o teroristech a rukojmích, humor Quentina Tarantina a rétorika Ala Gora. Svižnou satiru ze světa současné politiky uvede smíchovská scéna jako první neanglicky mluvící divadlo, které zároveň iniciovalo i její první cizojazyčný překlad. Ten je dílem Ester Žantovské, režie se ujali Adam Svozil s Kristýnou Jankovcovou. Inscenace bude k vidění prostřednictvím Youtube kanálu Švandova divadla.

Ministryně životního prostředí Gwen Malkinová (Natálie Řehořová) se ocitá v největší morální krizi za svoji kariéru, z níž jí nepomůže ani její oddaná mluvčí (Nataša Bednářová). A aby toho nebylo málo, koncert v australském parlamentu, při němž se ministryně touží konečně odreagovat, přeruší vpád skupiny ekoteroristek. Banda rozzlobených žen pod vedením nesmlouvavé Catch (Marie Štípková) vydírá vládu a požaduje okamžitou změnu jejího přístupu k ochraně klimatu – nebo: „…a to se nedá nic dělat, všechny pozabíjí…“

Chytrá satira místo agitky

Jak upozorňuje dramaturg inscenace David Košťák, „Finniganova provokativní, chytře napsaná hra, v níž vystupují samé ženy, se kvůli svému šokujícímu názvu nejprve dočkala v Austrálii zákazu. Ale později tu získala prestižní cenu Griffin Award.“ Podle Košťáka však nejde o další ekologickou agitaci, nýbrž o chytrou satirickou komedii, poukazující mimo jiné na sílu médií a sociálních sítí. I na jejich vliv na mínění (mnohdy krvelačné) veřejnosti.

Natálie Řehořová v roli Gwen Malkinové

S tím souhlasí i Kristýna Jankovcová a Adam Svozil, kteří jsou považováni za nejpozoruhodnější režijní dvojici mladé divadelní generace: „Hru bychom označili za svižnou politickou satiru, která se prostřednictvím humoru vyrovnává s patovou situací, v níž se současná debata o klimatické změně ocitla. Autor zároveň vtipně zobrazuje vzájemnou radikalizaci názorových stran a také jejich zničující zatvrzelost.“

Sám David Finnigan svou hru označuje jako „akční thriller“ a při jejím napsání spolupracoval s klimatology: „Inscenace tohoto textu by neměla být žádná depka. Není ani o klimatické úzkosti. Rád o ní smýšlím jako o bizarní oslavě života vstříc ekologické hrozbě.“

Lucia Čižinská a Natálie Řehořová

A jak si dvojice režisérů poradila s tím, že je příběh pevně vsazen do Austrálie, jejíž specifické prostředí ani politiku český divák nejspíš nebude znát? „Od úpravy textu až po práci s herci, jsme hledali styčné body australského a českého kontextu a paralely se snažili posilovat a zvýrazňovat. V dnešní době ale není potřeba být zas tak návodný: kupříkladu propojení miliardového byznysu a politiky má sto plus jedna podob, jeho škodlivost je ovšem internacionální,“ uvádějí Kristýna Jankovcová s Adamem Svozilem.

Střet v podání pěti žen

Obsazení slibuje generační setkání pěti výrazných hereček. Ministryni životního prostředí Gwen Malkinovou hraje Natálie Řehořová, její komickou tiskovou mluvčí hostující Nataša Bednářová. Nekompromisní ekoteroristku Catch ztvární Marie Štípková, hned několik členek jejího týmu ztělesní Anna Stropnická. Hostující Lucia Čižinská se ujme dalších pěti rozličných postav od moderátorek až po australskou premiérku. „Diváci se mohou těšit na neotřelý pohled na problematiku, týkající se klimatických změn,“ uvádí herečka Marie Štípková. A hned dodává: „Text s nadhledem glosuje obě zápolící strany, aniž by jedné či druhé nadržoval. A těšit se lze i na humor! Nezapomenutelné jsou některé dialogy v podání kolegyň Nataši Bednářové a Natálie Řehořové. Podle mě je to nový Satinský… a Satinský.“

Marie Štípková a Natálie Řehořová

Výpravu Jana Morávka využívající projekčních obrazovek inspirovalo koncertní pódium, ale i filmové postupy – diváci tak uvidí v přímém přenosu klíčovací technologii, které se využívá při natáčení před greenscreenem. Moderní režii podtrhnou také kostýmy Lenky Rozsnyóové odrážející nejnovější módní trendy i estetiku současných videoklipů.

Online premiéra se uskuteční 25. ledna 2021 ve Studiu Švandova divadla, k vidění bude na:

https://www.svandovodivadlo.cz/inscenace/658/zabijejte-popirace-klimatickych-zmen/3285

www.svandovodivadlo.cz

David Finnigan:

ZABÍJEJTE POPÍRAČE KLIMATICKÝCH ZMĚN

Překlad: Ester Žantovská

Úprava a režie: Kristýna Jankovcová a Adam Svozil

Dramaturgie: David Košťák

Scéna: Jan Morávek

Kostýmy: Lenka Rozsnyóová

Osoby a obsazení: GWEN MALKINOVÁ: Natálie Řehořová,

GEORGINA BEKKENOVÁ/CELLEBRINA MALKINOVÁ: Nataša Bednářová,

CATCH: Marie Štípková, THROAT/LUCKY/EBB: Anna Stropnická,

REMELY CLARKOVÁ/JALAN ONESOVÁ/BEVERLY ILEOVÁ/PREMIÉRKA AUSTRÁLIE/MANAŽERKA SHANII TWAIN: Lucia Čižinská.

Marie Štípková a Anna Stropnická

Kdo je kdo:

Kristýna Jankovcová (*14. 4. 1992) a Adam Svozil (*26. 7. 1991)

Režijní dvojice Kristýna Jankovcová a Adam Svozil navázala spolupráci během studia režie a dramaturgie na katedře činoherního divadla DAMU. Už tehdy hostovali jako režijně dramaturgické duo ve Studiu Hrdinů a v Divadle v Dlouhé. DAMU zakončili společnou absolventskou inscenací „Rituální vražda Gorge Mastromase“ v Divadle Disk. Ta získala cenu Marka Ravenhilla za nejlepší českou divadelní inscenaci současného textu.

V roce 2017 byly uvedeny inscenace „Iluze“ v divadle J. K. Tyla v Plzni a „Dánská občanská válka 2018-24“ v Divadle Na zábradlí. V únoru 2018 měla premiéru inscenace „451 stupňů Fahrenheita“ v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. V roce 2018 hostovali v Jihočeském divadle. Tam režírovali hru inspirovanou osudem Natashi Kampuschové „Téměř dokonalá láska“.

V letech 2018-2019 spolupracovali s ostravskými činoherními scénami, kde režírovali třeba autorskou adaptaci kultovního snímku 90. let „Kouř“ v Divadle P. Bezruče. Pro Komorní scénu Aréna nastudovali hru R. Schimmelpfenniga „Zimní slunovrat“. Ta získala cenu Josefa Balvína za nejlepší českou inscenaci německojazyčného textu. Během roku 2019 se dvojice vrátila do Divadla Na zábradlí, pro které připravila povídky amerického spisovatele D. F. Wallace „Krátké rozhovory s odpornými muži“. V únoru 2020 měla premiéru jejich inscenace „Velký Gatsby“ v Klicperově divadle v Hradci Králové.

Jankovcová a Svozil tvoří také pro Český rozhlas, který v jejich režii uvedl dvě pohádkové minisérie z pera scenáristky Kláry Vlasákové a také dvě vlastní autorské adaptace „Já, mé druhé já a já“, podle knihy J. Vaňka „Sebedrás“, a dramatizaci pohádkového cyklu „Putování za Švestkovou vůní“ Ludvíka Aškenazyho.

Adam Svozil kromě společné tvorby s K. Jankovcovou dlouhodobě spolupracuje také s Divadlem Letí.

Lucia Čižinská v energickém gestu

David Finnigan, autor hry

Dramatik, spisovatel, režisér, vývojář her a lékárník. Pochází z australské Canberry a prostřednictvím performativního umění zkoumá teorii her, komplexní systémy, teorii sítí aktérů a resilienci. Profesionálně působí v Británii, Austrálii a na Filipínách. Při tvorbě často spolupracuje s vědci prestižních světových institucí jako je londýnská University College, stockholmské Resilience Centre, australská Akademie věd či singapurská Nanyang Technological University. Je členem australského vědecko-divadelního souboru Boho.

Jako dramatik působil v rezidenci londýnského Nanyang Technological University manilského Tanghalang Pilipino a kolumbijského Campos de Gutiérrez en Medellín, autorsky se podílel i na vzdělávacích programech Vědeckého nebo Přírodovědného a Válečného muzea v Londýně.

Jeho hra „Zabíjejte popírače klimatických změn“ získala v roce 2017 prestižní australskou cenu Griffin Award. Nominace na další ceny si vysloužily i jeho texty „Upírská hra“ a „Oceány se vypařily do oblak“. Mezi jeho další tituly patří například „44 sexuálních zážitků v jednom týdnu“ – hra o bloggerce, která recenzuje stejnojmennou knihu – či „Rozpálit a zchladit“, mapující kusé myšlenky a pocity lidí chvíli před tím, než dojde k polibku.

Finnigan založil také dva festivaly věnující se performativnímu umění: Crack Theatre Festival v britském Newcastlu a canberrský festival You are here. Svůj zájem o teorii her zužitkovává nejen prostřednictvím divadla; pořádá také kreativní workshopy pro festivaly, umělecká a vzdělávací centra, konference a jednotlivé firmy.

Foto: Alena Hrbková

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Sólo pro Kateřinu, H2O a pár červených holínek

LETNÍ LETNOU 2018 zakončila pozoruhodná (pod)vodní inscenace „Nesnesitelná tekutost bytí“. Nekonala se přímo v letenském parku, nýbrž v Jatkách78, respektive poblíž jejich scény v pavilonu 11a “Skleněnka”.

Kam za vodou? Kam za „tekutým bytím“? Kam nás z LETNÍ LETNÉ zavedou červené holínky? Odpověď zní: trochu níže pod letenský kopec, do katastru stejného obvodu Prahy 7. Do Holešovic. Do současné tržnice, ale historicky bývalých jatek.

Přípravy “Nesnesitelné tekutosti bytí” v hale 11a, zvané “Skleněnka” byly náročné

Na skleněnky do Skleněnky?

Již jsme zvyklí na tradiční scénu Jatka78 v bývalých jatečních (dnes tanečních) pavilónech 7 a 8. Avšak za vodou, hlavní protagonistkou Kateřinou Dvořákovou a režisérem Vítem Neznalem i jeho netradiční inscenací, jsme si museli zajít do jiné části jatečního prostoru, respektive dnes areálu pražské tržnice. Premiéra a třináct záříjových repríz „Nesnesitelné tekutosti bytí“ se totiž odehrávaly v jiné „jateční” uličce. Poněkud východněji (blíže k muzikálové aréně Rock Opera), v  někdejší jateční hale 11a se vžitým označením „Skleněnka“.

Skleněná krychle ještě nenapojena na vodní hospodářství”

Jiné prostředí, v naprosto odlišné „Skleněnce”, nahradilo dnes již „klasické“ prostory divadelních industriálních sálů Jatek78. A to se ukázalo (alespoň protentokrát) daleko vhodnějším. Zdejší prostor totiž umožňuje větší vzdušnost či variabilitu. A zřejmě i speciálně pro tuto inscenaci kvalitnější zajištění potřebného „vodního hospodářství“.

Hned při vstupu nás ve „Skleněnce“ čekalo obří čtvercové akvárium, jehož jedna strana měřila dva metry a sedmdesát centimetrů. Bylo umístěno uprostřed arénovitého čtvercového sektorového hlediště. Jeho konstrukce čítala na výšku čtyři strmé řady. Do jedné takové sekce se vešlo přibližně devadesát sedících diváků. Tudíž, vyprodané představení mohlo přivítat necelé čtyři stovky zájemců.

Očekávali jsme hravost. Průzračnost. Čistotu. A to vše předem nám název „Skleněnka“ evokoval… I když ke kuličkám měl na hony daleko.

Tragické ozvučení v krychli

Nikoli pouze já, ale většina dalších diváků přicházela na jatka s očekáváním i mnohými otazníky. Jak bude fungovat napouštění vody? Bude herečka již připravena v krychli? Jak bude vidět?

Odpověď na druhou výše uvedenou řečnickou otázku může znít. „ano“. Trochu symbolicky, pod výrazným reliéfním historickým znakem Prahy na jižní stěně, nás očekávala herečka již v onom obřím akváriu. Zatím prázdném. Bez vody. Představení samotné začínalo jejími nezávaznými krokovými variacemi v červených holínkách. Přičemž pojídala a drobila pop-corn. Do toho se postupně vpravovaly hereččiny monology. Ačkoli v programu je, že představení je uváděno v české jazykové verzi, bylo to jaksi jedno. Hlavní protagonistce nebylo vůbec rozumět. Klidně mohla mluvit svahilsky či jidiš. Bylo slyšet spíše nesouvislé „halekání“. Tu tam nesouvislé slůvko. Prostě, tunelový efekt udělal své. Škoda, že se zvukařům nepodařilo tuto bolest – během zkoušení – vyléčit! Jistě šla nějakým, byť náročnějším způsobem, eliminovat. Takto si scenáristé vystřihli několik stránek práce naprosto do vzduchu. Nadarmo. Nemluvě o přípravě herečky… Tedy, odpověď na třetí řečnickou otázku z úvodu této stati zní: „vidět bylo dobře, slyšet nikoli“.

Voda začíná stoupat

Postupně onen nesrozumitelný monolog ustává. Akvárium se zespoda začíná naplňovat vodou. Kateřina Dvořáková se nesmyslně snaží vodu vylévat z pravé i levé holínky. Voda stoupá. Postupně začne krychli plnit proudící „sprchová“ voda od stropu haly. Herečka je chvíli pod vodou, chvíli šlape vodu, chvílemi se snaží na hladině (i pod ní) plavat.

Během této klíčové scény se nabízí otázka, zda byla choreografie konzultována i s trenéry akvabel?

To vše podkresluje archívní i (patrně?) autorská hudba. Jako divák se s jejím výběrem ve většině případů neztotožňuji. Nepůsobí vhodně ani kontrastem! Místy by určitě prospělo i něco v „esoteričtějším“ duchu! Björk? Enya? To by určitě „vodním“ scénám dodalo další rozměry i účinek.

Trochu jako u Bolka Polívky

Když již začínala krychle s vodou i Kateřinou Dvořákovou působit trochu monotónně až nudně, probral diváky nástup rychlé technické roty.

Dva černě odění údržbáři v pracovních overalech přiběhli a začali kontrolovat přívody a uzávěry vody. Pěkně postupně, jeden po druhém. A  to netrvá minutu. Je zde totiž 150 metrů hadic, 25 metrů bazénových trubek, 20 přírub, 11 uzávěrů, 5 sprchových hlavic a 4 jímky! Celkově toto entrée napomohlo změně tempa i rytmu představení. To bez diskuse. Pouze já osobně bych si představoval nějaké reálnější začlenění do inscenace. Třeba náznak pokusu evakuace diváků… Nějaké mobilní zatelefonování? Kolem a kolem vypadala výsledně tato akce jako nechtěný vstup přitroublých klaunů. Cosi jako legendární Jaryn a Baryn v televizních eskapádách „Bolkoviny“ a „Manéž Bolka Polívky“.

Toto je pouze část přívodů vody…

Ale i přes výše uvedené rozpaky patří scenáristům i režisérovi dík za toto oživení…

Odnese to chřipkou či angínou?

Celkově je nápad technicky i umělecky originální. Vít Neznal určitě nezklamal. Kateřina Dvořáková se překonává. Technici, inženýři i vodohospodáři strávili na přípravě jistě stovky hodin. Za to velké uznání.

Voda proudí horem i spodem

Pouze se mně zdá, že technika, efekt a prvotní nápad naprosto přebily nějakou dramatickou stavbu. Představení přestává gradovat asi ve druhé třetině. Voda opadá. Ale s ní, bohužel, i jaksi invence tvůrců. Závěr nenese – kromě očekávaného vysvobození aktérky z již odčerpané krychle – žádnou výraznější pointu. Zůstávají tam sice osamocené červené holínky. Jako memento… Jako výkřik? Ale není to jakýsi výkřik tak trochu do prázdna?

Červené holínky: ikona či memento?

Závěrem nezbývá než pochválit graficky výpravný a informačně dokonalý program. Obsahuje i potřebné poděkování Ochrannému svazu autorskému za licenci k užití autorských skladeb, což by mělo být samozřejmostí i u jiných divadel.

Při dlouhé závěrečné děkovačce jsem pouze trnul, aby Kateřina Dvořáková neodnesla svůj statečný “vodní” výkon nachlazením.

Nesnesitelná tekutost bytí

Námět: Vít Neznal, Kateřina Dvořáková
Hraje: Kateřina Dvořáková
Režie: Vít Neznal
Choreografie: Dora Sulženko – Hoštová
Dramaturgie: Kateřina Součková
Asistent režie: Viktor Černický
Scénografie: Vít Neznal, Ivan Němec, Petr Vítek
Kostýmy: Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová
Zvuk: Jan Sedláček
Hudba: Jan Čtvrtník
Light design: Michal Horáček
Fotograf: Vojtěch Brtnický
Grafický design, koncept: Martin Sršeň
Koproducenti: Jatka78, Letní Letná
www.jatka78.cz / www.letniletna.cz

Foto: archiv Nesnesitelná tekutost bytí

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Režisér VÍT NEZNAL připravuje nové představení v obřím akváriu!

12 000 litrů vody, 1,5 tuny oceli, 4 skleněné stěny a 1 herečka! A to vše v rámci festivalu LETNÍ LETNÁ 2018.

12 000 litrů vody, 1,5 tuny oceli, 4 skleněné stěny a 1 herečka – to jsou základní čísla, která nejlépe vypovídají o novém pohybovém představení Nesnesitelná tekutost bytí režiséra Víta Neznala a jeho souboru. Základním tématem inscenace, která díky obrovskému akváriu a využití vody slibuje netradiční a silný divácký zážitek, se stala nejistota dnešního nepředvídatelného světa. Premiéra Nesnesitelné tekutosti bytí proběhne po třech letech náročných příprav 30. srpna v jinak nepřístupné industriální hale “Skleněnka” vedle prostoru Jatka78 v pražské Holešovické tržnici v rámci festivalu LETNÍ LETNÁ.

Nesnesitelná tekutost bytí je příběhem člověka, který se snaží vyrovnat s nejistotou dnešního světa i svojí vlastní, předvídat nepředvídatelné a připravit se na to, že navzdory předpovědi může zítra pršet,říká o projektu režisér Vít Neznal. V sólové roli se představí (pod taktovkou režiséra Víta Neznala a přední české choreografky Dory Sulženko-Hoštové) mladá herečka a tanečnice Kateřina Dvořáková, která byla v Cenách divadelní kritiky 2017 nominována na Talent roku.

Scéně dominuje obrovské akvárium o rozměrech 2,7 x 2,7 x 2,7 metru, jehož konstrukce je výsledkem spolupráce se statiky, skláři a vodohospodáři z fakulty stavební ČVUT. „Chtěl jsem v Česku vytvořit představení po vzoru toho, co jsem viděl ve světě – s dominantní scénografií, která předurčuje celé představení,” vysvětluje Vít Neznal. “Tato krychle je místem, ve kterém člověk stojí pevně nohama na zemi. Je světem, ve kterém si je jistý, protože si ho zvolil. Ale je tato jistota skutečně nepropustná?,” pokračuje Vít Neznal. “Chceme, aby díky fyzické blízkosti obrovského množství vody zažíval nejistotu také divák v hledišti. Tím si odnese velmi intenzivní divadelní zážitek,” uzavírá Neznal. Samotná stavba akvária trvala čtyři týdny, herečka v rámci přípravy na roli podstoupila i zkoušení v bazénech.

Vít Neznal se svým souborem zaujal již dvěma předcházejícími autorskými představeními na pomezí nového cirkusu a pohybového divadla: “Chyba” a “Mimo provoz”.

Představení Nesnesitelná tekutost bytí vzniká v koprodukci s festivalem LETNÍ LETNÁ a prostorem Jatka78, od 30. srpna se bude v prostoru Skleněnky vedle Jatek78 hrát do 14. září pouze jedenáctkrát, kapacita hlediště je omezena.

Vstupenky za 250 a 350 Kč jsou již nyní k dostání na GoOut.cz. Více informací na www.letniletna.cz a www.jatka78.cz.

Vít Neznal & kol.: Nesnesitelná tekutost bytí

Světová premiéra: 30. srpna v rámci LETNÍ LETNÉ 2018

Termíny: 30. srpna – 14. září 2018

Místo: Jatka78 – Skleněnka (hala 11a)

Vstupenky: GoOut.cz

Tvůrčí tým:

Námět: Vít Neznal, Kateřina Dvořáková

Hraje: Kateřina Dvořáková 

Režie: Vít Neznal

Choreografie: Dora Sulženko-Hoštová

Dramaturgie: Kateřina Součková

Asistent režie: Viktor Černický

Scénografie: Vít Neznal, Ivan Němec, Petr Vítek

Kostýmy: Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová

Hudba: Jan Čtvrtník

Light design: Michal Horáček

Kustodi: Štefan Bittmann, Viktor Černický, Štěpán Tretiag

PR: Jiří Sedlák

Produkce: di.vak z. s.

Asistent produkce: Patricie Belecová

Koprodukce: Jatka78, LETNÍ LETNÁ

Grafický design, koncept: Martin Sršeň

Fotograf vizuálu:  Jakub Jelen

Fotograf představení: Vojtěch Brtnický

Projekt finančně podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, MČ Praha 7, Nadační fond AVAST, AirConsulting s.r.o.

Poděkování: Aleš Beránek, Miroslav Brouček, Martin Fučík, Michal Laboutka, Jeroným Lešner, Ivan Němec, Matěj a Veronika Neznalovi, Tereza Palasová, Lída Vacková a všem, kteří tvůrčímu týmu drželi palce

Jazyk: částečně česky

Délka představení: 70 minut

Foto: LETNÍ LETNÁ

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN