Obnovená premiéra Nesnesitelné tekutosti bytí na Jatkách78

Návrat pohybového představení Víta Neznala v obrovském akváriu s 12 000 litry vody. Recenze v TANEČNÍM MAGAZÍNU vyšla již 8. září 2018.

Pohybové představení Víta Neznala v obrovském akváriu s 12 000 litry vody se vrací od května na Jatka78.

19. května 2019 se na Jatkách78 chystá obnovená premiéra inscenace Nesnesitelná tekutost bytí režiséra Víta Neznala. Inscenace se odehrává v obrovském akváriu, které se postupně plní 12 000 litry vody. Ocel, sklo a vodní masa v kontrastu s křehkou herečkou i působivá hra světel a hudby, to vše vytváří neopakovatelný divácký zážitek.

Představení připravili v koprodukci s festivalem Letní Letná a prostorem Jatka78 režisér Vít Neznal a přední česká choreografka Dora Sulženko Hoštová. V sólové roli se opět představí mladá herečka a tanečnice Kateřina Dvořáková, která byla v Cenách divadelní kritiky 2017 nominována na Talent roku.

Scéně dominuje obrovské akvárium o rozměrech 2,7 x 2,7 x 2,7 metru, jehož konstrukce je výsledkem spolupráce se statiky, skláři a vodohospodáři z fakulty stavební ČVUT. Několikaleté přípravy inscenace zahrnovaly také náročné zkoušení v bazénech s profesionálními akvabelami.

„Nesnesitelná tekutost bytí je příběhem člověka, který se snaží vyrovnat s nejistotou dnešního světa i svojí vlastní, předvídat nepředvídatelné a připravit se na to, že navzdory předpovědi může zítra pršet,” říká o projektu Vít Neznal. „Chtěl jsem v Česku vytvořit představení po vzoru toho, co jsem viděl ve světě – s dominantní scénografií, která vše předurčuje,” pokračuje. “Není to ale tradiční představení. Jeho výpověď jde totiž i díky fyzické blízkosti obrovského množství vody trochu jinou cestou,” uzavírá Neznal.

Představení Nesnesitelná tekutost bytí se bude v prostoru Skleněnky vedle Jatek78 hrát od 19. května do 7. června pouze desetkrát, kapacita hlediště je omezena.
Vstupenky za 250 a 350 Kč jsou již nyní k dostání na GoOut.cz.

Zuzana HOŠKOVÁ

pro Taneční magazín

Sólo pro Kateřinu, H2O a pár červených holínek

LETNÍ LETNOU 2018 zakončila pozoruhodná (pod)vodní inscenace „Nesnesitelná tekutost bytí“. Nekonala se přímo v letenském parku, nýbrž v Jatkách78, respektive poblíž jejich scény v pavilonu 11a „Skleněnka“.

Kam za vodou? Kam za „tekutým bytím“? Kam nás z LETNÍ LETNÉ zavedou červené holínky? Odpověď zní: trochu níže pod letenský kopec, do katastru stejného obvodu Prahy 7. Do Holešovic. Do současné tržnice, ale historicky bývalých jatek.

Přípravy „Nesnesitelné tekutosti bytí“ v hale 11a, zvané „Skleněnka“ byly náročné

Na skleněnky do Skleněnky?

Již jsme zvyklí na tradiční scénu Jatka78 v bývalých jatečních (dnes tanečních) pavilónech 7 a 8. Avšak za vodou, hlavní protagonistkou Kateřinou Dvořákovou a režisérem Vítem Neznalem i jeho netradiční inscenací, jsme si museli zajít do jiné části jatečního prostoru, respektive dnes areálu pražské tržnice. Premiéra a třináct záříjových repríz „Nesnesitelné tekutosti bytí“ se totiž odehrávaly v jiné „jateční“ uličce. Poněkud východněji (blíže k muzikálové aréně Rock Opera), v  někdejší jateční hale 11a se vžitým označením „Skleněnka“.

Skleněná krychle ještě nenapojena na vodní hospodářství“

Jiné prostředí, v naprosto odlišné „Skleněnce“, nahradilo dnes již „klasické“ prostory divadelních industriálních sálů Jatek78. A to se ukázalo (alespoň protentokrát) daleko vhodnějším. Zdejší prostor totiž umožňuje větší vzdušnost či variabilitu. A zřejmě i speciálně pro tuto inscenaci kvalitnější zajištění potřebného „vodního hospodářství“.

Hned při vstupu nás ve „Skleněnce“ čekalo obří čtvercové akvárium, jehož jedna strana měřila dva metry a sedmdesát centimetrů. Bylo umístěno uprostřed arénovitého čtvercového sektorového hlediště. Jeho konstrukce čítala na výšku čtyři strmé řady. Do jedné takové sekce se vešlo přibližně devadesát sedících diváků. Tudíž, vyprodané představení mohlo přivítat necelé čtyři stovky zájemců.

Očekávali jsme hravost. Průzračnost. Čistotu. A to vše předem nám název „Skleněnka“ evokoval… I když ke kuličkám měl na hony daleko.

Tragické ozvučení v krychli

Nikoli pouze já, ale většina dalších diváků přicházela na jatka s očekáváním i mnohými otazníky. Jak bude fungovat napouštění vody? Bude herečka již připravena v krychli? Jak bude vidět?

Odpověď na druhou výše uvedenou řečnickou otázku může znít. „ano“. Trochu symbolicky, pod výrazným reliéfním historickým znakem Prahy na jižní stěně, nás očekávala herečka již v onom obřím akváriu. Zatím prázdném. Bez vody. Představení samotné začínalo jejími nezávaznými krokovými variacemi v červených holínkách. Přičemž pojídala a drobila pop-corn. Do toho se postupně vpravovaly hereččiny monology. Ačkoli v programu je, že představení je uváděno v české jazykové verzi, bylo to jaksi jedno. Hlavní protagonistce nebylo vůbec rozumět. Klidně mohla mluvit svahilsky či jidiš. Bylo slyšet spíše nesouvislé „halekání“. Tu tam nesouvislé slůvko. Prostě, tunelový efekt udělal své. Škoda, že se zvukařům nepodařilo tuto bolest – během zkoušení – vyléčit! Jistě šla nějakým, byť náročnějším způsobem, eliminovat. Takto si scenáristé vystřihli několik stránek práce naprosto do vzduchu. Nadarmo. Nemluvě o přípravě herečky… Tedy, odpověď na třetí řečnickou otázku z úvodu této stati zní: „vidět bylo dobře, slyšet nikoli“.

Voda začíná stoupat

Postupně onen nesrozumitelný monolog ustává. Akvárium se zespoda začíná naplňovat vodou. Kateřina Dvořáková se nesmyslně snaží vodu vylévat z pravé i levé holínky. Voda stoupá. Postupně začne krychli plnit proudící „sprchová“ voda od stropu haly. Herečka je chvíli pod vodou, chvíli šlape vodu, chvílemi se snaží na hladině (i pod ní) plavat.

Během této klíčové scény se nabízí otázka, zda byla choreografie konzultována i s trenéry akvabel?

To vše podkresluje archívní i (patrně?) autorská hudba. Jako divák se s jejím výběrem ve většině případů neztotožňuji. Nepůsobí vhodně ani kontrastem! Místy by určitě prospělo i něco v „esoteričtějším“ duchu! Björk? Enya? To by určitě „vodním“ scénám dodalo další rozměry i účinek.

Trochu jako u Bolka Polívky

Když již začínala krychle s vodou i Kateřinou Dvořákovou působit trochu monotónně až nudně, probral diváky nástup rychlé technické roty.

Dva černě odění údržbáři v pracovních overalech přiběhli a začali kontrolovat přívody a uzávěry vody. Pěkně postupně, jeden po druhém. A  to netrvá minutu. Je zde totiž 150 metrů hadic, 25 metrů bazénových trubek, 20 přírub, 11 uzávěrů, 5 sprchových hlavic a 4 jímky! Celkově toto entrée napomohlo změně tempa i rytmu představení. To bez diskuse. Pouze já osobně bych si představoval nějaké reálnější začlenění do inscenace. Třeba náznak pokusu evakuace diváků… Nějaké mobilní zatelefonování? Kolem a kolem vypadala výsledně tato akce jako nechtěný vstup přitroublých klaunů. Cosi jako legendární Jaryn a Baryn v televizních eskapádách „Bolkoviny“ a „Manéž Bolka Polívky“.

Toto je pouze část přívodů vody…

Ale i přes výše uvedené rozpaky patří scenáristům i režisérovi dík za toto oživení…

Odnese to chřipkou či angínou?

Celkově je nápad technicky i umělecky originální. Vít Neznal určitě nezklamal. Kateřina Dvořáková se překonává. Technici, inženýři i vodohospodáři strávili na přípravě jistě stovky hodin. Za to velké uznání.

Voda proudí horem i spodem

Pouze se mně zdá, že technika, efekt a prvotní nápad naprosto přebily nějakou dramatickou stavbu. Představení přestává gradovat asi ve druhé třetině. Voda opadá. Ale s ní, bohužel, i jaksi invence tvůrců. Závěr nenese – kromě očekávaného vysvobození aktérky z již odčerpané krychle – žádnou výraznější pointu. Zůstávají tam sice osamocené červené holínky. Jako memento… Jako výkřik? Ale není to jakýsi výkřik tak trochu do prázdna?

Červené holínky: ikona či memento?

Závěrem nezbývá než pochválit graficky výpravný a informačně dokonalý program. Obsahuje i potřebné poděkování Ochrannému svazu autorskému za licenci k užití autorských skladeb, což by mělo být samozřejmostí i u jiných divadel.

Při dlouhé závěrečné děkovačce jsem pouze trnul, aby Kateřina Dvořáková neodnesla svůj statečný „vodní“ výkon nachlazením.

Nesnesitelná tekutost bytí

Námět: Vít Neznal, Kateřina Dvořáková
Hraje: Kateřina Dvořáková
Režie: Vít Neznal
Choreografie: Dora Sulženko – Hoštová
Dramaturgie: Kateřina Součková
Asistent režie: Viktor Černický
Scénografie: Vít Neznal, Ivan Němec, Petr Vítek
Kostýmy: Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová
Zvuk: Jan Sedláček
Hudba: Jan Čtvrtník
Light design: Michal Horáček
Fotograf: Vojtěch Brtnický
Grafický design, koncept: Martin Sršeň
Koproducenti: Jatka78, Letní Letná
www.jatka78.cz / www.letniletna.cz

Foto: archiv Nesnesitelná tekutost bytí

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Režisér VÍT NEZNAL připravuje nové představení v obřím akváriu!

12 000 litrů vody, 1,5 tuny oceli, 4 skleněné stěny a 1 herečka! A to vše v rámci festivalu LETNÍ LETNÁ 2018.

12 000 litrů vody, 1,5 tuny oceli, 4 skleněné stěny a 1 herečka – to jsou základní čísla, která nejlépe vypovídají o novém pohybovém představení Nesnesitelná tekutost bytí režiséra Víta Neznala a jeho souboru. Základním tématem inscenace, která díky obrovskému akváriu a využití vody slibuje netradiční a silný divácký zážitek, se stala nejistota dnešního nepředvídatelného světa. Premiéra Nesnesitelné tekutosti bytí proběhne po třech letech náročných příprav 30. srpna v jinak nepřístupné industriální hale „Skleněnka“ vedle prostoru Jatka78 v pražské Holešovické tržnici v rámci festivalu LETNÍ LETNÁ.

Nesnesitelná tekutost bytí je příběhem člověka, který se snaží vyrovnat s nejistotou dnešního světa i svojí vlastní, předvídat nepředvídatelné a připravit se na to, že navzdory předpovědi může zítra pršet,říká o projektu režisér Vít Neznal. V sólové roli se představí (pod taktovkou režiséra Víta Neznala a přední české choreografky Dory Sulženko-Hoštové) mladá herečka a tanečnice Kateřina Dvořáková, která byla v Cenách divadelní kritiky 2017 nominována na Talent roku.

Scéně dominuje obrovské akvárium o rozměrech 2,7 x 2,7 x 2,7 metru, jehož konstrukce je výsledkem spolupráce se statiky, skláři a vodohospodáři z fakulty stavební ČVUT. „Chtěl jsem v Česku vytvořit představení po vzoru toho, co jsem viděl ve světě – s dominantní scénografií, která předurčuje celé představení,” vysvětluje Vít Neznal. “Tato krychle je místem, ve kterém člověk stojí pevně nohama na zemi. Je světem, ve kterém si je jistý, protože si ho zvolil. Ale je tato jistota skutečně nepropustná?,” pokračuje Vít Neznal. “Chceme, aby díky fyzické blízkosti obrovského množství vody zažíval nejistotu také divák v hledišti. Tím si odnese velmi intenzivní divadelní zážitek,” uzavírá Neznal. Samotná stavba akvária trvala čtyři týdny, herečka v rámci přípravy na roli podstoupila i zkoušení v bazénech.

Vít Neznal se svým souborem zaujal již dvěma předcházejícími autorskými představeními na pomezí nového cirkusu a pohybového divadla: “Chyba” a “Mimo provoz”.

Představení Nesnesitelná tekutost bytí vzniká v koprodukci s festivalem LETNÍ LETNÁ a prostorem Jatka78, od 30. srpna se bude v prostoru Skleněnky vedle Jatek78 hrát do 14. září pouze jedenáctkrát, kapacita hlediště je omezena.

Vstupenky za 250 a 350 Kč jsou již nyní k dostání na GoOut.cz. Více informací na www.letniletna.cz a www.jatka78.cz.

Vít Neznal & kol.: Nesnesitelná tekutost bytí

Světová premiéra: 30. srpna v rámci LETNÍ LETNÉ 2018

Termíny: 30. srpna – 14. září 2018

Místo: Jatka78 – Skleněnka (hala 11a)

Vstupenky: GoOut.cz

Tvůrčí tým:

Námět: Vít Neznal, Kateřina Dvořáková

Hraje: Kateřina Dvořáková 

Režie: Vít Neznal

Choreografie: Dora Sulženko-Hoštová

Dramaturgie: Kateřina Součková

Asistent režie: Viktor Černický

Scénografie: Vít Neznal, Ivan Němec, Petr Vítek

Kostýmy: Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová

Hudba: Jan Čtvrtník

Light design: Michal Horáček

Kustodi: Štefan Bittmann, Viktor Černický, Štěpán Tretiag

PR: Jiří Sedlák

Produkce: di.vak z. s.

Asistent produkce: Patricie Belecová

Koprodukce: Jatka78, LETNÍ LETNÁ

Grafický design, koncept: Martin Sršeň

Fotograf vizuálu:  Jakub Jelen

Fotograf představení: Vojtěch Brtnický

Projekt finančně podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, MČ Praha 7, Nadační fond AVAST, AirConsulting s.r.o.

Poděkování: Aleš Beránek, Miroslav Brouček, Martin Fučík, Michal Laboutka, Jeroným Lešner, Ivan Němec, Matěj a Veronika Neznalovi, Tereza Palasová, Lída Vacková a všem, kteří tvůrčímu týmu drželi palce

Jazyk: částečně česky

Délka představení: 70 minut

Foto: LETNÍ LETNÁ

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN