Rozhovor s baletkou a pedagožkou Annou Knollovou

„Taneční sny jsem si splnila nadmíru“

 „Tanec je pro mě především radost,“ přiznává členka baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Anna Knollová, která působí také jako pedagožka v baletním studiu při divadle a lektorka jógy.

Vaše sestra Josefína jako malá ráda hrála fotbal a Vy jste při každé písničce tančila. Začínala jste lidovým tancem a pak jste se dostala do přípravky ND v Praze. Pamatuje si, ten pocit, když jste poprvé stála na jevišti? A co Vás ještě bavilo? 

„Moje poprvé na jevišti si pamatuji velmi dobře, bylo to tuším výroční představení Kouzelného Cirkusu v Laterně Magice a mám na to krásné vzpomínky. Pak si také velmi živě pamatuji na všechny Louskáčky v Národním divadle, které jsem tehdy jako členka přípravky tančila. Tanec vždycky převažoval. Z vyprávění nebo i videí a fotek z dětství jsem v kostýmech a při tanci nejčastěji. I když aktivit jsme dělali velké množství a různých, tak nejlépe mi asi bylo ve středu pozornosti.

Vaši rodiče byli svého času úspěšní tanečníci Laterny Magiky. V jednom rozhovoru jste řekla, že to byla jasná volba studovat tanec, jelikož pocházíte z taneční rodiny. A tak jste vystudovala Taneční konzervatoř hl. m. Praha. Jaké bylo vyrůstat v rodině plné tance a divadla?

„Bylo to krásné, se sestrou jsme byly v divadle často, chodily na představení, byly v kolektivu umělců, bylo to inspirativní. Rády na to vzpomínáme. Na konzervatoř jsem pak chtěla právě kvůli té divadelní atmosféře. Být obklopená hudbou, tancem, talentovanými lidmi, naši měli i partu kamarádů a táta hodně cestoval, i přes tu všechnu dřinu to byl krásný svět, alespoň pohledem dítěte.“

Během studia jste vystupovala v inscenacích souboru Bohemia balet Praha (Petr Pan, Děvčátko se sirkami), hostovala v baletu Státní opery Praha (Don Quijote, Giselle) a norském Orsta Ballettschulle v roli Gerdy ve Sněhové královně. A po škole jste nastoupila do souboru baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde tančíte v baletech – Carmen, Louskáček – vánoční koleda, Mahlerovy vzpomínky, Coppélia. V jednom rozhovoru jste řekla, že taneční sny jste si splnila nadmíru. Jaké role ráda tančíte? V čem byste si ráda zatančila?

„Mám ráda pestrost a té se mi v Národním divadle moravskoslezském dostává a vždy dostávalo. Zatančila jsem si jak v nádherných klasických baletech, tak opravdu úžasných choreografiích od choreografů jako Jiří Kylián či Johan Inger, Jiří Pokorný a dalších. Čím jsem starší, tak si na jevišti užívám i více hraní, ale nějaké budoucí sny asi prozrazovat nebudu, to by se pak nemuselo splnit.“

Čím je pro Vás tanec, tak okouzlující a fascinující? Je Vám bližší klasický nebo současný tanec?

„Tanec je pro mě především radost. Naplňuje mě. Vnímám ho jako takovou meditaci. Člověk na sále i na jevišti zapomene na celý svět a naplno prožívá přítomný okamžik. Mít zdravé tělo, které je schopno něco vyjádřit pohybem, je velký dar.“

Jak jsem již zmiňovala, mám ráda pestrost. Nikdy jsem si nedokázala vybrat. Miluji klasický tanec se vším všudy, možná kromě té touhy po dokonalosti. Z tohoto pohledu je mi zase bližší moderní tanec a jeho velká svoboda a vyjádření opravdovosti.“

V roce 2021 jste ukončila studia v Ateliéru Tanečního a pohybového divadla a výchovy na JAMU v Brně a svoji bakalářskou práci jste nazvala Jóga a její benefity. Proč právě jóga, čím Vás zaujala?

„Studium jsem ještě neukončila, respektive bakalářský stupeň ano, ale pokračuji na magisterském stupni. Józe se věnuji přes deset let a již během studií na konzervatoři jsem zjistila, jak obrovským pomocníkem může pro tanečníky být. Józe se věnuji nejenom jako praktikující, ale před několika lety jsem si udělala lektorský kurz a začala ji vyučovat. Kromě lekcí v jógových studiích, vedu lekce pro tanečníky i v divadle.

Když jsem přemýšlela nad tím, co si zvolit jako téma své bakalářské práce, volba byla jasná.“

A co choreografie nebo pedagogická činnost? Neláká Vás?

„Pedagogické činnosti se věnuji v Ostravě od své první sezóny, což je už devátým rokem. Vyučuji zde v baletním studiu při divadle a vzhledem k zaměření svých studií, věřím, že se jí budu věnovat i v budoucnu. Choreografovat pro tanečníky mě nikdy úplně nelákalo, mám k tomu velký respekt a raději to přenechám jiným. Každopádně v posledních letech jsem dostala nabídku spolupráce z opery a spolupracuji s operním režisérem Roccem na jeho nové premiéře. Tato spolupráce mě velmi naplňuje, pracovat s lidmi, kteří se s tancem třeba ještě nikdy nesetkali a snažit se pro ně najít vhodný pohybový slovník, kterým by mohli svou postavu ztvárnit, mě baví.“

Jak ráda odpočíváte? Je Vám práce také koníčkem?

„Mým největším koníčkem je jóga, je mou velkou součástí a kdykoliv mám chvíli volna, tak si najdu čas právě na ni. Dále také třeba výlety do hor, což je v Ostravě dostupnější než v Praze. Každopádně volného času v posledních letech vzhledem ke snaze skloubit práci a studium není tolik, proto se moc těším, až ho třeba bude více a konečně začnu s tím vším, na co nebyl čas, jako pletení svetrů, pečení kváskového chleba a chození po výstavách. J

Děkujeme za rozhovor

Anna Knollová

Narodila se v Praze do taneční rodiny. Oba rodiče Kateřina Knollová a Pavel Knolle byli tanečníci v Laterně magice v Praze a otec Pavel byl v letech 2010 – 2020 vedoucí souboru.

V roce 2014 absolvovala Taneční konzervatoř hl. m. Praha. Od sezóny 2014/2015 je členkou baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Rozhovor s baletním mistrem, výtvarníkem a bývalým vedoucím souboru Laterny Magiky Pavlem Knolle

„Mám rád nové výzvy a rád potkávám nové lidi“

Začínal v dětském sboru Boráček, pak vystudoval Taneční konzervatoř a po té nastoupil do Laterny Magiky, kde byl 35 let a posledních deset let jako vedoucí souboru a baletní mistr. Dnes působí Pavel Knolle hlavně jako výtvarník scény a kostýmů a v této pozici se podílí na projektech taneční skupiny DEKKADANCERS a spolupracuje s různými divadly.

Od mala jste hodně sportoval, dělal sportovní gymnastiku, orientační běh, jezdil na kole, byl jste neustále v pohybu, ale s tancem jste se setkal až ve svých třinácti letech. Jak k tomu došlo?

„Upřesnil bych, že s tancem jsem se potkal již dříve, v dětském souboru Boráček u nás na severu. Ostatně to zapříčinilo, že mě na jedné přehlídce oslovila skvělá paní profesorka z konzervatoře, Míla Urbanová, která náhodou seděla v porotě a pozvala mě, abych se přijel ukázat na konzervatoř. Přijel jsem, prošel jsem a poprvé si obul piškoty a stoupl k baletní tyči vedle svých nových spolužáků, kteří tu studovali již 4 roky.“

Pavel Knolle – příprava inscenace Popelka – ND Brno – foto Zuzana Kernová

Tanec Vás tak zaujal, že jste z Nového Boru odjel do Prahy a studoval jej na Taneční konzervatoři. Nelitoval jste svého rozhodnutí? Volil jste správně? Vy jste také rád maloval, kreslil a chodil na keramiku …

„Na začátku se mi ukrutně stýskalo. Každou chvíli jsem chtěl utéct zpátky k rodině a kamarádům. Nebylo to pro samotného, třináctiletého kluka úplně jednoduché odejít do cizího prostředí bez rodičů a kamarádů. Nakonec jsem neutekl, vydržel celé čtyři roky studia a dokonce bych řekl, že jsem si školní dobu dost užíval. Vlastně si myslím, že kdyby existovala hypotetická možnost rozhodnout se znovu a to i se zkušeností, kterou mám za sebou, volil bych stejně. Co se týká malování, to jsem nikdy nemusel opustit, naopak je to věc, kterou jsem i díky svému studiu a práci mohl kombinovat a rozvíjet.“

Po škole jste nastoupil do souboru Laterny Magiky v Praze, kde jste tančil jako sólista ve většině představení (Odysseus, Kouzelný cirkus, Minotaurus, Hra o kouzelné flétně, Past, Graffiti, Casanova …) V Laterně Magice jste byl 35 let a posledních deset let jako vedoucí souboru a baletní mistr. Jak na tuto plodnou dobu vzpomínáte? Splnil jste si své taneční sny?

„Byla to krásná doba. Nikdy jsem se tam nenudil. Tančil jsem  skoro každý večer a tančil všechno, co bylo na repertoáru. Potkal jsem skvělé lidi, kteří posouvali vnímání divadla a byli mi velkou inspirací. Laterna byla divadlo s obrovskou vizí a navíc bez problému ty vize financovat. V době, kdy nebylo standartní pracovat s choreografy ze západní Evropy, tady se to dělo. To všechno jsem navíc užíval s lidmi, kteří se u práce uměli bavit. Legrace je totiž v mém životě základní potřeba. To, že jsem nakonec dostal šanci se 10 let spolupodílet na vedení tohoto souboru a navíc být jako spoluautor a výtvarník několika laterňáckých projektů, byl opravdu splněný sen.“

Pavel Knolle – foto Pavel Hejný

Spolu s choreografem Davidem Slobašpyckým   jste po listopadu´89 založili zájezdový soubor Pražský festivalový balet, s nímž jste se zúčastnil několika zahraničních turné (USA, Portugalsko, Turecko, Čína). Co Vás vedlo k založení tohoto souboru?  

„Po revoluci, když se všechno otevřelo, tak jsme byli plní pocitu, že všechno můžeme a hlavně, že to chceme udělat jinak a daleko lépe než se v Čechách děje. Chtěli jsme tvořit jako za hranicemi v Evropě, spolupracovat s tanečníky a choreografy z venku. Využili jsme svých kontaktů na tanečníky a choreografy z Brna, z Vídně, z Tel-Avivu, vytvořili přes prázdniny celovečerní program a vyzkoušeli si ve vlastní produkci odehrát několik představení v Praze a následně v Londýně. Upozorňuji, že nám všem bylo maximálně 25 let a měli nulovou zkušenost. David Slobašpyckyj byl obrovský hnací motor a spolu s naším nasazením jsme to dokázali. V následujících letech se to prostě a krásně nabalovalo. Noví, skvělí tanečníci, nové programy, nová prestižní pozvání na festivaly a zájezdy. V té době o nás psali jako o novém baletu pro novou Evropu. Byli jsme první soubor, který dokázal fungovat bez jakékoli státní podpory.“

Láska k výtvarnému umění Vám zůstala. A dnes působíte hlavně jako výtvarník scény a kostýmů. Spolupracujete s různými divadly. A za kostýmy k představení Klíče odnikud Jihočeského divadla v Českých Budějovicích jste získal Cenu Asociace tanečních umělců ČR. Co Vás přivedlo k tomu dělat právě divadelní kostýmy?

„Na začátku to byla právě spolupráce na projektech Pražského festivalového baletu. Většinu všeho jsme si zařizovali a vytvářeli sami, takže návrh loga souboru a návrhy kostýmů, to všechno bylo něco, co jsem si tady vyzkoušel poprvé. V zápětí přišla první celovečerní choreografie Davida Slobašpyckého vytvořená pro ostravské divadlo, kde jsem už navrhoval celou výpravu. To byl začátek, jen taková příležitostná radost vedle mé kariéry interpreta. Dnes je to jedna z mých hlavních pracovních činností, i když si stále snažím udržet rozmanitost v tom, co právě dělám. Já prostě rád sedím na více židlích, rád pokouším nové výzvy a potkávám nové lidi.“

Od roku 2017 spolupracujete s taneční skupinou DEKKADANCERS, kde působíte hlavně jako výtvarník a začalo to Poslední večeří, pokračují Návštěvníci, HornyBach 18+, A. I., Proměna, Muž z Malty – one man show, Stabat Mater, Strašidlo cantervillské. Nemáte někdy chuť opět stát na scéně a zatančit si s kluky z DEKKADANCERS?

„Dobrá otázka, kdo by neměl chuť být s nimi na jevišti. Doufám, že si to přečtou :)“

Pavel Knolle – děkovačka Muž z Malty – DEKKADANCERS

Během své taneční kariéry jste byl nejen tanečníkem, ale také jste zkusil asistenta choreografie, vyzkoušel režii (Cube, Zahrada). A co pedagogická činnost, neláká Vás?

„Vlastně i to jsem si vyzkoušel. V Laterně jsem občas dával trénink. Hodně jsem se věnoval repetování představení a to považuji také za pedagogické vedení. Předávat zkušenosti a vést interpreta mě moc baví. Nevím, jestli jsem úplně typ na učení dětí a studentů, ale ladit formu hotového tanečníka pro představení je moc hezká práce, kterou jsem dělal rád.“

Pavel Knolle – zkouška – CUBE, Laterna magika – foto Serghei Gherciu

S dcerou Annou, která kráčí ve Vašich tanečních šlépějích, jste během covidové doby v březnu 2021 online provázeli dvoudílným programem Taste Ballet Ostrava (Baletní hostina z Ostravy), který mohli diváci shlédnout na YouTube a v sítích NDM. Byla to Vaše první spolupráce. Jak se Vám spolu pracovalo?

„Ostravský balet, je další moje srdcovka. Vytvořil jsem pro ně výpravu pro Balady, spolupracoval na projektu Roztančené mosty, nikdy neváhám tam s nimi něco nového spáchat. Moderování byla speciální kapitola, bylo to moje další poprvé. Smět udělat něco v době covidové byl zázrak, navíc něco tak smysluplného a zábavného s lidmi okolo ostravského baletu a jako bonus se svojí dcerou? Nádherná příležitost. Měli jsme na to po odvysílání krásné ohlasy. Nevím, co více si přát … jen houšť a větší kapky :)“

Jak rád odpočíváte?

„Mám dvě polohy odpočinku. Buď hodně aktivně na kole, na lyžích, miluji badminton a saunu nebo jen tak několik hodin ležím a bez řečí koukám do zdi, to bych řekl, umím excelentně.“

Pavel Knolle – DEKKADANCERS – foto Pavel Hejný

Děkujeme za rozhovor

Pavel Knolle

Narodil se 8. ledna 1967 v Novém Boru. Vystudoval Taneční konzervatoř v Praze. Jako tanečník byl od roku 1985, 25 let v Laterně Magice a v letech 2010 – 2020 vedoucím souboru. Spolupracuje s DEKKAANCERS. Dnes působí více jako výtvarník scény a kostýmů.

V roce 2002 byl nominován na Cenu Thálie za výkon v duetu Les Bras de Mer v inscenaci Graffiti.

S manželkou, bývalou tanečnicí Kateřinou má dvě dcery – Josefínu a Annu a starší Anna je členkou baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

Foto: Serghei Gherciu, Pavel Hejný, Zuzana Kernová 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Double Shot

DEKKADANCERS se vrací k tradici komponovaných večerů

První letošní novinkou tanečního souboru DEKKADANCERS bude Double Shot, večer složený ze dvou choreografií. První polovinu večera obstará Occultatum, které se zaměří na démony, kteří jsou ukryti v každém z nás. Jeho autorem je trojnásobný držitel Thálie za tanec Ondřej Vinklát. Autory druhé choreografie jsou Štěpán Pechar a Viktor Konvalinka. V Řbitovu nápadů předvedou, jak vypadá umělecký přetlak a jak ho vyjádřit nejen tancem. 

 

KDYŽ SE DÉMONI URVOU Z ŘETĚZU

Occultatum slibuje podívanou na pomezí fyzického a tanečního divadla, která volně a s nadsázkou odráží současný socio-politický obraz. Zabývá se fenoménem moci a jejího zneužívání. Kdo opravdu jsou lidé skrývající se za svými “maskami“? Vyrábí si společnost své diktátory, aby se mohla vzdát odpovědnosti za své konání? A může v člověku vykvést zlo, které nemá ani špetku naděje otočit se v dobro a být tak podstatou bytí?

„Occultatum je nejtemnějším představením, o kterém jsem doposud uvažoval, že vytvořím. Jednou z inspirací k němu byly vnitřní hlasy, démoni. Ty démoni, o kterých nikdo jiný kromě vás neví. Démoni, kteří mezi sebou vedou dialogy, boje, a rozum mezi nimi statečně hledá kompromis. Někdy se stane, že se jeden z démonů urve, osedlá si rozum a stane se vedoucím zájezdu. To pak může být neukočírovatelná jízda! Occultatum si pohrává s představou, že se urve právě jeden z těch nejtemnějších, a už není cesty zpět,” vysvětluje autor choreografie Ondřej Vinklát.

Kromě režie a choreografie Ondřej Vinklát pro Occultatum vybíral hudbu a věnuje se i jejímu hudebnímu mixu a rekompozici. V inscenaci vstoupí kmenoví tvůrci DEKKADANCERS (Štěpán Pechar, Viktor Konvalinka) i nové tváře souboru (Natalia Metodijeva, Florian Garcia).

„Při práci s tanečníky mě bavilo pozorovat souznění těchto temností s jejich těly. Nebylo to nijak zdlouhavé hledání. Zdá se, že se každý z nich se svými démony dobře zná, a že je mají celkem pevně na uzdě. Díky tomu vznikla spousta absurdních a groteskních obrazů, které do představení náramně pasují. To nabízí prostor i pro nadsázku, a tak nakonec nebude taková kruťárna, jak se může na první pohled zdát,“ uzavírá Ondřej Vinklát.

NÁPADY POSBÍRANÉ ZA 13 LET EXISTENCE SOUBORU

Druhá polovina večera diváky zavede na hřbitov. Přesněji řečeno na Řbitov nápadů. Popudem pro vznik inscenace byla touha vzkřísit několik námětů, scén a choreografií, které DEKKADANCERS nasbírali od roku 2009, ale až do této doby nenastal ten správný čas je využít. Do Řbitova nápadů se pětice tanečníků pustí bez pevného scénáře, výsledkem tak bude situační humor, který na sebe bude nabalovat další nepředvídatelné situace. Diváci se mohou těšit na pantomimu, ztřeštěné dialogy a choreografie, které za tanečníky budou umět mluvit i beze slov.

„Řibtov nápadů, jak název napovídá, je takový náš pytel nápadů, který jsme pohřbili, a právě teď nastal čas ho vykopat. Zveme vás ke zpovědi některých z našich vybraných obětí,“ zvou na druhou část večera jeho tvůrci – Viktor Konvalinka a Štěpán Pechar.

 

DEKKADANCERS: DOUBLE SHOT

Premiéra: 26. 10. 2022, reprízy: 27. 10., 28. 10., 19. 11.

Více informací & vstupenky: https://dekkadancers.net/cs/repertoire/double-shot

Hudba: CoH, J.S.Bach (interpretace Fanny Vicens), Amon Tobin, Alva Noto, Two Fingers, FKJ

Hudební mix / rekompozice: Ondřej Vinklát

Vizuál: Pavel Hejný

70 min. / vhodné od 12 let / částečně česky a anglicky

Occultatum

  • Koncept, režie, choreografie: Ondřej Vinklát
  • Scéna: Pavel Knolle, Ondřej Vinklát
  • Kostýmy: Pavel Knolle
  • Masky: Marek Capoušek
  • Světelný design: Karel Šimek
  • Původní obsazení: Natalia Metodijeva, Štěpán Pechar, Viktor Konvalinka/Florian Garcia

Řbitov nápadů

●     Režie, choreografie: Štěpán Pechar a Viktor Konvalinka

●     Scéna a kostýmy: Pavel Knolle

●     Původní obsazení: Štěpán Pechar / Viktor Konvalinka, Florian Garcia, Ondřej Vinklát, Natalia Metodijeva

Zuzana HOŠKOVÁ 

pro Taneční magazín

 

TANUM

Nová komunikační platforma Asociace tanečních umělců ČR s odbornou veřejností a představiteli státní správy

Asociace tanečních umělců České republiky (ATU ČR), profesní organizace, která sdružuje taneční instituce a individuální umělce, dlouhodobě napomáhá rozvíjet taneční umění v ČR a zlepšovat ekonomické a sociální podmínky umělců v této sféře. Nyní ATU představila nový projekt TANUM (TANeční UMění), který se zabývá těmi nejpalčivějšími současnými problémy tanečního žánru. Nový projekt, který byl podpořen Norskými fondy, poběží až do konce roku 2023.

Klíčové aktivity projektu se zaměřují na zpracování prostorové a finanční analýzy potřeb a podmínek pro výkon umělecké práce v rámci nezávislé taneční scény ČR versus veřejně zřizovaných divadel s baletními soubory. Dále na zpracování analýzy a definici Statusu profesionálního umělce. V neposlední řadě pak na posílení dovedností a kompetencí jednotlivých členů Asociace tanečních umělců ČR, což bude realizováno formou webinářů, vzdělávacích seminářů a odborných workshopů (za účasti zahraničních expertů). K podpoře spolupráce členů Asociace tanečních umělců ČR a členů Strategického týmu z regionálních kulturních center a následné komunikaci s představiteli veřejné státní a regionální správy ČR bude sloužit nová komunikační online platforma TANUM.

„Jako Asociace tanečních umělců České republiky považujeme za nutnou otevřenou diskuzi o současné kritické situaci a podfinancování oboru tanečního umění. Pokud nechceme nezávislé taneční soubory a umělce nechat napospas prohlubující se kulturní a ekonomické krizi, rádi bychom pokračovali v diskuzi o hledání společného řešení,“ vysvětluje Linda Svidró, předsedkyně Asociace tanečních umělců České republiky„Je naší ostudou, že nemůžeme vyhovět opakovanému intenzivnímu volání po narovnání finančních podmínek pro oblast tance a pohybového divadla v grantových systémech MHMP a MKČR. Nemáme argumenty, jak vysvětlit, že nepodpoříme zaměstnanost v tanečních souborech stejně, jako tomu je v činoherních divadlech. Je přitom neoddiskutovatelným faktem, že tanec a nonverbální umění jsou významnými reprezentanty pražského umění z hlediska nezbytné kvality a diverzity živého umění včetně kulturní turistiky a zahraniční reprezentace Prahy.“

„Od Statusu profesionálního umělce si slibujeme zajištění základních společenských a existenciálních jistot pro všechny pracovníky v kultuře a zároveň tolik potřebnou emancipaci tance napříč všemi uměleckými obory,“ doplňuje Pavel Knolle, místopředseda Asociace tanečních umělců ČR.

Podrobnější informace o novém projektu najdete na webové stránce: www.atucr.cz.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín