Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a pedagožkou Hanou Polanskou Turečkovou

„Nemiluji sebe, jak tančím, ale tanec a vše, co se jej týká“

V deseti letech začala studovat balet, který se jí stal osudem. Jako baletka začínala v ND v Brně, pak byla deset let v baletním souboru ND Praha. Vystudovala dějiny umění, choreografii a momentálně studuje kinantropologii (věda o pohybu člověka). V současné době Hana Polanská Turečková působí hlavně jako pedagog, učí na HAMU na katedře nonverbálního divadla a na ZUŠ. „V práci pedagoga jsem se našla, miluji předávat a sdílet, co vím, a čerpat od studentů jejich pohled na svět.“ A tanec je stále její životní vášní. „Mám štěstí, že moje motivace tančit nepochází z touhy se ukazovat, ale z vášně objevovat svět skrze pohyb, a také jej verbálně reflektovat.“

Lásku k tanci, jak jste jednou řekla, jste objevila v šesti letech, když jste začala chodit v rodné Opavě do rytmiky. Jaká jste byla holčička, co Vás ještě bavilo?  

„Asi mne bavilo celkově objevovat svět. Hodně jsem četla a chodily jsme se sestrou na ZŠ s rozšířenou výukou hudební výchovy, hrála jsem na příčnou flétnu a také jsem navštěvovala výtvarku. Nejvíc mne ale ovlivnil můj otec, který byl humanitně zaměřený (bývalý profesor na gymnáziu) a mne fascinovalo, jak se dívá na svět a jak o něm přemýšlí, neměl problém se mnou diskutovat, i když jsem byla velmi malá.“

Hana Polanská Turečková – nevěsta v baletu Labutí jezero – ND Praha – foto Diana Zehetner

Čím byl pro Vás balet tak osudový, že jste jej již v deseti letech začala studovat v Brně na Taneční konzervatoři a pak jste taneční studia ukončila na pražské konzervatoři?

„Asi jsem vždy hodně tíhla k hudbě a pohybu, u nás často zněla vážná hudba a já ji sama vyhledávala. Pak jsem doma tančila a tak mne rodiče dali i se sestrou na tanec. Sestra pak upřednostnila housle a stala se z ní houslistka. Mne tanec okouzlil natolik, že jsem vytrvala u něj.

Měla jsem od malička pocit, že skrze prožitek pohybu mohu s druhými lidmi sdílet něco, co jinak sdílet nejde, nešlo o žádné romantické představy nadýchaných sukýnek a záři jevištních světel, jak se někdy říká. A tak to mám s tancem dodnes :-), je to forma bytí, která mi pomáhá žít život plněji a skrze vztahy, které jsou součástí principů pohybů se vztahovat k druhým a ke světu.“

Hana Polanská Turečková – balet ND Praha – Giselle (víla Myrtha,- foto Diana Zehetner

Po studiu jste v roce 1999 nastoupila do baletního souboru ND v Brně a pak v letech 2000 až 2010 jste byla v angažmá v baletu v ND v Praze. Za tuto dobu jste vytvořila řadu pozoruhodných rolí. Máte některou z nich nejraději a splnila jste si své taneční sny?

„Splnila jsem si svůj sen tančit na nejvyšší profesionální úrovni u nás a všechny role měly svoje kouzlo. Tančila jsem ale také hodně ve sboru nebo různá tria, kvartety nebo jsem byla součástí současného repertoáru, kde se tolik nehrálo na hierarchie. Mne na tanci fascinovalo vše, nevadilo mi být ani poslední labuť :-). Vše mělo své pro i proti a každá věc vyžadovala zapojit jiné kvality. Bavila mne ta práce jako taková. Když si představíte, že jste profi tanečník, musíte se umět zbavit romantizujících a nerealistických představ o tom, co chcete Vy a milovat esenci toho, co tanec jako takový vyžaduje v rámci té instituce, ve které jste zaměstnán a je pak trochu jedno, co a na jaké pozici tančíte. Já to beru tak, že nemiluji sebe, jak tančím, ale miluji tanec a vše, co se jej týká, mne zajímá. Je to ale velmi komplexní a složité téma, o kterém by každý tanečník mohl napsat knihu.“

Vystudovala jste dějiny umění, choreografii a v současné době studujete kinantropologie (věda o pohybu člověka) na Fakultě tělovýchovy a sportu. Co Vás přivedlo právě ke studiu tohoto vědného oboru?

„Náhoda a životní situace:-). Věnuji se analýze pohybu a studuji u Reny Milgrom somatický program Vědomé tělo. Před covidem jsem učila svoji kamarádku, která je lékařka a ona mne představila profesoru neurologie, který si zrovna podával vědecký grant na výzkum pohybu a paměti. Na schůzce byl i pan docent z FTVS.  Když mne slyšeli mluvit o pohybu a tanci, tak mne jeden zaměstnal a druhý přesvědčil, ať podám přihlášku na doktorát u něj na FTVS. Bylo to právě včas, vše se pak kvůli pandemii zavřelo a já měla ohromné štěstí, že přišla tato nová příležitost, kde mohu smysluplně zúročit zkušenosti tanečnice a pedagožky. Co se týče vědy, věnuji se vlivu tanečně-pohybové terapie na neurodegenerativní onemocnění (obzvláště demence) u starších dospělých.“

Hana Polanská Turečková -Baletománie (Umírající labuť, balet ND Praha – foto Diana Zehetner

Svá autorská choreografická díla jste vytvořila hlavně pro Pražský komorní balet, jehož jste byla jednu sezónu jeho vedoucí. Pracujete na novém projektu, jak se Vám daří v současné coronavirové době?

„Ano, pro PKB jsem vytvořila na zakázku většinu svých děl a byly to krásné příležitosti. Také jsem hodně spolupracovala s výtvarnými umělci, především s malířem Vladimírem Houdkem, se kterým jsme právě nedávno dotočili už náš čtvrtý tanečně-vizuální film. Tyto filmy jsou např. ve sbírkách NG nebo v zahraničních sbírkách. Nejsem ale typ, který chce pořád produkovat, vlastně současná nadprodukce umění je pro mne silné téma, které chci časem sice rozpracovat ale spíše na poli teoretickém, než jako divadelní produkt.“

V současné době učíte na HAMU na katedře nonverbálního divadla. Předtím jste učila na Konzervatoři hlavního města Praha. Co Vás baví a naplňuje na práci pedagoga?

„V práci pedagoga jsem se našla, miluji předávat a sdílet, co vím, a čerpat od studentů jejich pohled na svět. Pracuji teď také na ZUŠ, takže mám pokryté všechny věkové skupiny od dětí přes dospívající, po mladé dospělé. Být dobrý pedagog je ale velmi náročné, zavazující a zodpovědné, neberu to na lehkou váhu. Řeším hodně nejen to, co učím, ale především jak. V poslední době se o tanečním vzdělávání více mluví a umělecké školství je vůbec rozsáhlé a důležité téma. Myslím, že dobrá cesta je růst společně se studenty, protože nové cesty, které před nás staví potřeby společnosti, teprve společně prokopáváme.“

Hana Polanská Turečková – balet Kamufláž (balet ND Praha) – foto Diana Zehetner

V jednom rozhovoru jste řekla, že tanec je stále Vaší životní vášní. Platí to stále?

„Jistě, bez tance pro mne není život a to nemyslím s nadsázkou. Mám štěstí, že moje motivace tančit nepochází z touhy se ukazovat, ale z vášně objevovat svět skrze pohyb, a také jej verbálně reflektovat. To se snažím přenést také do sociálních oblasti např. práce s dětmi, studenty a se seniory. V hodinách, které spolu máme, tančíme a mluvíme o tanci a pohybu a to je nádherné. Pořád mám ale i nabídky účastnit se profi projektů, nemám na ně ale bohužel moc času, tak je beru spíše raritně, propojení s kolegy, ať‘ z oblasti tance nebo umění i odjinud je vždy obohacující. Tančím ale také doma s dětmi a to jsou šťastné chvíle nebo se umím vytančit sama z různých nálad.“

Působíte jako nezávislá tanečnice, performerka, choreografka a pedagožka. Je některá z těchto profesí Vám  bližší nebo Vás naplňují všechny, protože se vzájemně doplňují?

„Nejbližší je mi teď‘ asi pedagogická práce a vedení tanečně-pohybových lekcí pro seniory. Myslím, že moje největší devíza je v tom, že umím na lidi přenést svoje nadšení z pohybu a to je něco, co práci pedagoga a lektora usnadňuje. Dělat vyloženě vysoké umění nebo tančit na jevišti mne již moc neláká, užila jsem si toho hodně a nemám pocit, že bych teď‘ přispěla něčím vskutku výjimečným, ani nemám čas na promýšlení nějakého díla. Navíc mne hodně baví pracovat s neprofesionálními tanečníky, mám ráda různá těla, která nejsou moc formovaná nějakou zkušeností, fascinuje mne, jak se nádherně hýbou, když mají příležitost.“

 A co čas na odpočinek, jak jej ráda trávíte?

„Odpočinek bohužel moc neznám, ale nejraději jej prožívám v rozhovorech se svým partnerem nebo samozřejmě s dětmi a rodinou. Miluji také artové filmy, knihy, zajdu na představení současného tance a mám ráda sociální kontakty s přáteli.“

archiv Hana Polanská Turečková -variace z baletu Bajadéra – ze zkoušky

Hana Polanská Turečková

Pochází z Opavy. Balet studovala na brněnské Taneční konzervatoři a pak dva roky na Taneční konzervatoři v Praze. Vystudovala dějiny umění na Katolické teologické fakultě a choreografii na HAMU. V současné době studuje na Fakultě tělovýchovy a sportu, obor kinantropologie (věda o pohybu člověka), kde se zabývá vlivem pohybu na mozek.

Působí jako nezávislá tanečnice, performerka, choreografka a pedagožka.

V roce 1999 se stala členkou baletního souboru ND v Brně a po roce přešla do ND v Praze, kde byla do roku 2010.

Za svoji interpretační choreografickou činnost získala řadu ocenění a její tvorba je uváděna doma i v zahraničí.

Jako pedagog působila na Konzervatoři hlavního města Praha a v současné době učí na HAMU na katedře nonverbálního divadla a na ZUŠ. Píše teoretické články o tanci pro Operu plus.

Je matkou syna Matěje a dcery Anny Marie.

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

U Kamenného zvonu letos naposledy

„Unfinished System“– originální pohybová instalace propojí současný tanec a světelný design

Stylové středověké sklepní prostory Domu U Kamenného zvonu, nacházejícího se na Staroměstském náměstí, tento týden naposledy roztančí představení Galerie hlavního města Prahy.

Půjde o inscenaci z již známého cyklu tanečně-světelných performancí „Light Underground“. Vše proběhne v souladu s opatřeními, která vznikla kvůli koronaviru.

Originální pohybovou instalaci, která propojí současný tanec a světelný design, připravují choreografky Hana Polanská Turečková společně s Marií Gourdain, light designérka Zuzana Režná a s nimi ještě hudebník Jan Bubák.

Novou miniaturu s názvem „Unfinished System“ uvedou v tomto týdnu pouze několikrát, a to ve středu 5. a ve čtvrtek 6. srpna, pokaždé od 18.00, 18.45 a 19.30 hodin. Projekt „Light Underground“ je součástí programu „Umění pro město“.

Marie Gourdain, francouzská výtvarnice, scénografka, režisérka a choreografka s Hanou Polanskou Turečkovou, choreografkou, která se ve své tvorbě často zabývá propojováním současného tance s výtvarným uměním připravily, společně s light-designérkou Zuzanou Režnou, neobvyklou choreografickou instalaci. Pojmenovaly ji „Unfinished system“.

Vlastní kompozice funguje na principu předem daného kódu a pravidel s navrženými, avšak nikdy přesně předvídatelnými vztahy. Vystoupí v ní pět tanečnic a hudebník Jan Bubák. Celkově vše rezonuje s myšlenkami Georgese Bataillea jeho (neukončitelným) systémem nevědění. „Podstatou každé myšlenky je vždy myšlenka někoho jiného. Jako je cihla ve zdi zapuštěná do širšího celku. Usilujeme o společnou stavbu, která nikdy nemůže být úplná. Její limity však mohou přinést neočekávatelné,“ což uvádějí ve své anotaci k představení autorky.

Naše kompozice se opírá o psaný kód, který vychází z obecných principů pohybu, nosných jak pro pohyb těla, tak pro pohyb světla a zvuku,“ vysvětluje choreografka Hana Polanská Turečková. „Vše, co se v ní děje, tak podléhá redukci možného a náhodě. A zároveň otevírá otázku různých proměnných. Nevztahuje se k tomu, co chci jako individualita, co cítím, jaký mám na mysli příběh či jakou chci navodit atmosféru. Jde o choreografickou instalaci, zkonstruovaný koncept. Stroj, který přesto, že se řídí programem, vyvádí z míry…“

Foto: Jiří Thýn

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Do Prahy koncem měsíce na představení »Pod Prahy«

Galerie hlavního města Prahy Vás zve do Domu U Kamenného zvonu na živé tanečně-světelné performance „Light Undergound“. V Domě, kde žil pověstný Jan Matěj Brouček. Akci umožnila uvolněná opatření karantény koronaviru.

 „POD PRAHY“

(29., 30. a 31. července, vždy v 18.00, 18.45 a 19.30 hodin)

a

Unfinished systém“

(5. a 6. srpna, vždy v 18.00, 18.45 a 19.30 hodin)


Kurátorka:
Sandra Baborovská

Letní sérii komorních tanečních představení, která probíhá od poloviny července ve sklepních prostorech pražského Domu U Kamenného zvonu, zakončí dvě performance. Konkrétně v podání předních českých choreografek, tanečnic, světelných designérek a hudebníků. Projekt „Light Underground“ je součástí programu „Umění pro město“.

Sandra Baborovská

Představení tanečnice a choreografky Nataši Novotné, světelné designerky Pavly Beranové a skladatelky, textařky a zpěvačky Vladivojny La Chia má název „POD PRAHY“.

Náš příběh je spředen z pohybu, hudby a světla. V prostoru, kam vnější svět vstupuje jen občas. Neznámý i povědomý. Stačí sestoupit pár schodů a provedeme vás místem, které stojí po staletí, ale v každé vteřině je jedinečné,“ popisují svou práci autorky. Vladivojna La Chia pro tuto nevšední příležitost zkomponovala novou hudbu, k níž napsala i text a během představení bude zpívat živě.

Marie Gourdain

Marie Gourdain, francouzská výtvarnice, scénografka, režisérka a choreografka a též choreografka Hana Polanská Turečková, která se ve své tvorbě často zabývá propojováním současného tance s výtvarným uměním. Připravily se světelnou designerkou jménem Zuzana Režná choreografickou instalaci „Unfinished systém“. Kompozice fungující na principu předem daného kódu a pravidel s navrženými, avšak nikdy přesně předvídatelnými vztahy, v níž vystoupí pět tanečnic a hudebník Jan Bubák, rezonuje s myšlenkami Georgese Bataille a jeho (neukončitelným) systémem nevědění. „Podstatou každé myšlenky je vždy myšlenka někoho jiného, jako je cihla ve zdi zapuštěná do širšího celku. Usilujeme o společnou stavbu, která nikdy nemůže být úplná. Její limity však mohou přinést neočekávatelné,“ říkají společně autoři.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanečně po stopách legendárního pana Broučka

„Light Underground“ – série komorních tanečních představení propojí světlo a pohyb pod středověkými klenbami. A to v Domě U kamenného zvonu, kde žil legendární pražský měšťan Jan Matěj Brouček. Na klipu se podílel i Richard Müller!

Sklepní prostory Domu U Kamenného zvonu skryté v srdci Prahy rozzáří během několika letních týdnů „Light Underground“, tanečně-světelné performance Galerie hlavního města Prahy. Románské a gotické klenby tak vstoupí do dialogu se současnými uměleckými formami.

Komorní taneční představení zaměřená na světlo a pohyb. V jejich několika provedeních  se představí čtyři skupiny umělců – tanečníci, performeři, light designéři a hudebníci (například Hana Polanská Turečková, Dora Sulženko Hoštová, Nataša Novotná, Pavla Beranová, Vladivojna La Chia a další). Akce budou probíhat v pravidelném rytmu na přelomu července a srpna. Jsou součástí programu „Umění pro město“, který v roce 2020 nově zahrnuje i realizace dočasných intervencí a projektů v pražském veřejném prostoru.

Light Underground“

15. července – 6. srpna 2020

Galerie hlavního města Prahy

Dům U Kamenného zvonu

Staroměstské nám. 13, Praha 1

Kurátorka: Sandra Baborovská

Projekt vznikl jako součást programu Umění pro město

PROGRAM:

Tanečnice a choreografka Dora Sulženko Hoštová, hudebník Jan Čtvrtník a světelný designer Dominik Jančík připravili technologicko-pohybovou instalaci, kterou pojmenovali Tanzometr. V neobvyklé multimediální performanci budou zkoumat vzájemné vztahy hudby, světla a tance a jejich měřitelný potenciál.

/15., 16. a 17. července, 18.00, 18.45 a 19.30 hodin/

Britská tanečnice a choreografka českého původu Andrea Miltnerová a její dlouholetý spolupracovník, světelný designer Jan Komárek, představí pohybově-obrazovou taneční fantazii. Na flétnu je při tom doprovodí hudebnice Jana Semerádová. V jejich snové improvizaci na téma „tušené životy“, kterou nazvali „Paměť kamene“, se pokusí do prázdného středověkého sklepení navrátit genia loci. Umělci pod jeho klenbami rozehrají světlo, stíny, zvuk i ticho. „Každým místem, na které se podíváme, nějakým způsobem prošel život. Někdo zde byl, zastavil se… narodil se, anebo zemřel. V kamenech je zakletá paměť, která spí, ale na malý okamžik ji může probudit fantazie…“

/22., 23. a 24. července, 18.00, 18.45 a 19.30 hodin

Narativní performance tanečnice a choreografky Nataši Novotné, světelné designerky Pavly Beranové a skladatelky, textařky a zpěvačky Vladivojny La Chia má název „Pod prahy“. „Náš příběh je spředen z pohybu, hudby a světla. V prostoru, kam vnější svět vstupuje jen občas. Neznámý i povědomý. Stačí sestoupit pár schodů a provedeme vás místem, které stojí po staletí, ale v každé vteřině je jedinečné,“ popisují svou práci autorky. Vladivojna La Chia pro tuto nevšední příležitost zkomponovala novou hudbu, k níž napsala i text a během představení bude zpívat živě.

/29., 30. a 31. července, 18.00, 18.45 a 19.30 hodin/

Marie Gourdain, francouzská výtvarnice, scénografka, režisérka a choreografka, Hana Polanská Turečková, choreografka, která se ve své tvorbě často zabývá propojováním současného tance s výtvarným uměním, a světelná designerka Zuzana Režná připravily choreografickou instalaci „Unfinished system“. Kompozice fungující na principu předem daného kódu a pravidel s navrženými, avšak nikdy přesně předvídatelnými vztahy, v níž vystoupí pět tanečnic a hudebník Jan Bubák, rezonuje s myšlenkami Georgese Bataille a jeho (neukončitelným) systémem nevědění. „Podstatou každé myšlenky je vždy myšlenka někoho jiného, jako je cihla ve zdi zapuštěná do širšího celku. Usilujeme o společnou stavbu, která nikdy nemůže být úplná. Její limity však mohou přinést neočekávatelné.“

/5. a 6. srpna, 18.00, 18.45 a 19.30 hodin/

Tanzometr

Sérii tanečně-světelných performancí doplňuje filmový klip, v němž účinkují všichni zúčastnění umělci.

Režie: Pavla Sedliská

Kamera: Lukáš Milota

Střih: Jakub Hejna

Zvuk: Richard Müller

Verze 2 min.: https://vimeo.com/433911449

Verze 30 s: https://vimeo.com/433908644

Další informace:

www.ghmp.cz/news-506/

www.umenipromesto.eu/prispevky/2-light-underground

www.facebook.com/umenipromesto
www.instagram.com/umenipromesto

Vstupné: 80 Kč plné (dospělí) / 50 Kč snížené (studenti, senioři) / děti do 10 let zdarma

Vstupenky je možno zakoupit zde:

www.goout.net/cs/divadlo/light-undergound/gapsf/+oirnq/

Počet vstupenek na každou performanci je omezen na 15 míst.

 Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN