SE.S.TA má na Vysočině nový domov

Co se odehrálo a co nás čeká?

Milí přátelé,

od prosince loňského roku k nám v rámci programu Hubu 800 v Kulturně-kreativním centru Vysočina jezdí umělkyně a umělci z celého světa na rezidence. Teď je čas ukázat, co za tu dobu vzniklo, a pozvat vás dovnitř.

 

Program Hub 800 otevírá pro veřejnost

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA slavnostně otevírá veřejnosti Hub 800, mezinárodní program v nově vzniklém Kulturně-kreativním centru Vysočina v areálu zámku Žďár nad Sázavou. Slavnostní otevření pro veřejnost se koná v pátek 17. července 2026 od 18:00 v rámci festivalu KoresponDance. Pro SE.S.TA jde o zásadní milník: po letech práce v regionu dostává organizace vlastní domov, ze kterého může naplno rozvinout to, co umí nejlépe.

 

Publikum uvidí premiéru komunitního tanečního projektu INSANE, na kterém se s desítkami obyvatel Vysočiny podíleli choreografové Viktor Černický, Agáta Jarošová a Hana Polanská Turečková.
Nabitý festivalový víkend pak v neděli 19. července uzavře koncert Her Country, hudební setkání klavíristky Nikol Bókové, mezzosopranistky Belly Adamové a hornisty Radka Baboráka.

 

Hub 800 otevírá dveře umělkyním a umělcům, performerkám a performerům, kteří přijíždějí na rezidence, ale také vědeckému sektoru, vyučujícím a firmám, které hledají nový pohled na svou práci prostřednictvím kreativních procesů. Dveře otevírá i mladým tvůrkyním a tvůrcům do 28 let, kteří tu najdou svou první velkou profesionální příležitost, i místním komunitám, které se stávají součástí projektů vznikajících přímo na Vysočině. A otevírá je publiku na koncertech, výstavách, masterclass i work-in-progress ukázkách, při kterých je možné nahlédnout přímo do srdce tvůrčího procesu.

 

Program festivalu KoresponDance
Co všechno v Hubu už proběhlo

První rezidence se sešla s kolaudací budovy v polovině prosince 2025. Přijel na ni architekt Gilles Marty, aby tu dokončil knihu Nejkrásnější metry čtvereční jsou ty, které se nepostaví. Vyšla v nakladatelství Éditions Hermann a představí ji přímo na červencové oslavě otevření Hubu.

Na konci února přijela malířka a bývalá tanečnice Agnieszka Karolak, dnes profesorka architektury. Dokončila malby klavíru určeného pro centrum a připravila fresky, které v roce 2027 uvedou budovu do pohybu.

Začátkem dubna centrum na pár dní zaplnilo pět souborů nového cirkusu, aby společně s produkčním a dramaturgickým týmem otestovaly, co všechno prostor umí. Vznikla tak první komunita umělců kolem projektu ještě předtím, než se Hub oficiálně otevřel veřejnosti.

Jedním z prvních komunitních projektů, které v programu Hubu dostaly prostor, je Voda a paměť, dvou až tříletý projekt festivalu KoresponDance propojující vědu, vzdělání a pohyb. Mentorkou je americká choreografka Sue Schroeder, která za čtyři desetiletí své práce opakovaně využívala vodu jako umělecký i aktivistický jazyk. Spolu s tanečnicemi Barborou Látalovou, Katarzynou Pastuszak a Katarínou Brestovanskou pracovala s obyvateli Žďáru nad Sázavou, generací Z, vědci i pedagogy, na představení šitém na míru městu a jeho vztahu k vodě. Výsledek rezidence se představil 25. 6. před Domem kultury ve Žďáru v rámci dnů festivalu KoresponDance.

Souběžně v prostorách zámku roste projekt INSANE, mezinárodní taneční dílo francouzského choreografa Albana Richarda, které poprvé dostává českou podobu šitou na míru Žďáru. Choreografové Viktor ČernickýAgáta Jarošová a Hana Polanská Turečková tu s asistentkami Magdalenou Vykydalovou a Ladou Jasanskou od dubna postupně zapojují místní obyvatele různých věků a příběhů, kteří společně zaplní prostory zámku a vytvoří živý obraz svého místa.

Hub hostil i první krok dvou nových mezinárodních partnerství. V červnu tu pět tchajwanských choreografů a umělců nového cirkusu spolu se dvěma francouzskými umělci adaptovalo představení La Main de l’Homme díky spolupráci s centrem Weiwuying National Kaohsiung Center for the Arts na Tchaj-wanu. A díky obnovenému partnerství s Centre National de la Danse odjela česká umělkyně Jitka Sara Páníková na rezidenční program Camp In do Bordeaux.

Sport potkal tanec na rezidenci francouzsko-polského dua Oktawia Ścibior a Samory Ba, bývalých medailistů v krasobruslení. Jejím výstupem byl workshop Skluz a tanec a představení Within a Thousand Suns na festivalu KoresponDance.

Hub se stal i zastávkou na cestě k jiným festivalům a partnerstvím. V březnu tu měli prostor pro soustředěnou přípravu umělci mířící na pražský festival Bazaar. V polovině června se tu zase zrodila zvuková procházka Voices of Meadows, kterou pro festival Bazaar připravil kolektiv Divadlo Setkání a která zkoumá příběhy motýlů, rostlin a dalších obyvatel luk. Na začátku července k nám na krátkou manažerskou rezidenci přijela Cecile da Costa.

 

Vedle umělců centrum hostí i firemní rezidence, při kterých týmy sledují otevřené zkoušky a diskutují s umělci o kreativním procesu, a projekty kreativního vzdělávání, například Škola tančí. Nechybí ani hudba: centrum má sál navržený pro komorní i větší produkce a na zakázku pro něj firma Petrof z rezonančního dřeva z lesů Kinských vyrobila klavír. První koncert na něm zazní 17. září 2026.

Koncerty v Hub 800
Co se chystá dál

 

Do konce roku otevíráme rezidenci Co přináší performance vědě, mezinárodní pobyt na pomezí umění a vědy, který proběhne od 22. listopadu do 1. prosince. Odborná komise nyní prochází přihlášky a výsledky open callu zveřejní v průběhu srpna.

Na podzim nás čeká i návštěva Johany Pockové, která přijede na obhlídku prostor v rámci přípravy adaptace představení, jejíž realizace je plánovaná až na teplejší měsíce roku 2027, a francouzská rezidence ve spolupráci s EMHK České Budějovice.

Od konce srpna do poloviny září u nás bude pracovat slovenská choreografka Soňa Kúdeľová na projektu Collective Tense: How to Touch and Enjoy Laughter, podpořeném Visegrad Fund. A na září jsme přesunuli i rezidenci poezie Aleny Brindové v rámci Zlaté vlny, spojenou s lekcemi kreativního psaní pro školy a setkáním s literaturou ve spolupráci s Knihovnou Josefa Matěje Sychry.

Další projekty oznámíme brzy.

Těšíme se na vás na festivalu KoresponDance nebo na některé z dalších akcí v rámci programu Hub 800.

 

 

SE.S.TA

pro Taneční magazín

 

Nové kulturně-kreativní centrum na Vysočině

Program Hub 800 startuje pro veřejnost

Slavnostní zahájení proběhne 17. července 2026 v rámci festivalu KoresponDance kolektivním představením lidí z Vysočiny v projektu INSANE.

Hub 800 v Kulturně-kreativním centru Vysočina, které sídlí v areálu Zámku Žďár nad Sázavou, poprvé odhalí své aktivity široké veřejnosti. Nové zázemí v citlivě zrekonstruovaném prostoru bývalého konventu hostí umělecké rezidence už od prosince loňského roku, nyní však začíná naplno propojovat umění, vědu, vzdělávání i kreativní průmysly. Oficiální slavnostní otevření se uskuteční v pátek 17. července v rámci festivalu KoresponDance, kdy publikum uvidí premiéru komunitního tanečního projektu INSANE za účasti tří desítek obyvatel Vysočiny. Nabitý festivalový víkend pak v neděli 19. července uzavře koncert Her Country, na kterém se v jedinečném hudebním dialogu potkají klavíristka Nikol Bóková, mezzosopranistka Bella Adamová a hornista Radek Baborák. Celý program zaštiťuje organizace Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.

„Hub 800 je pro mě splněním snu, který jsme v souvislosti s konventem na zámku nosili dlouho v hlavě. Chtěli jsme vrátit místu, kde se po staletí učilo a tvořilo, jeho původní smysl, jen v jiné podobě. Prostor byl párkrát využit pro výstavy, ale jako místo pro živé umění, interakce a performance teprve čekal. Teď se znovu plní lidmi, kteří sem přijíždějí z celého světa tvořit, a my chceme, aby se v něm stejně dobře cítili i lidé ze Žďáru. Proto jsme jeho otevření svěřili právě jim. INSANE je dárek od nás pro ně a zároveň ten nejkrásnější způsob, jak program Hubu 800 zahájit a zaplnit prostory kreativitou a životem,“ říká Marie Kinsky, zakladatelka a ředitelka festivalu KoresponDance, která stojí i za vznikem Hubu 800.

Program v místě, které spojuje 800 let tradice s novou kreativní budoucností

Hub 800 vstoupil do prostoru, který má více než osm set let historie. Konvent, ze kterého vznikla nová budova KKCV, byl součástí cisterciáckého kláštera založeného ve 13. století. Po kompletní rekonstrukci nyní historické zdivo hostí moderní centrum s profesionálním technickým zázemím pro tvorbu, setkávání a sdílení. Číslo 800 v názvu odkazuje právě k tomuto zakládajícímu momentu – k osmi stoletím, po kterých je místo spjato se vzděláváním, tvorbou a duchovním životem.

INSANE a slavnostní otevření v rámci KoresponDance

Hub 800 se veřejnosti otevře v rámci hlavního víkendu festivalu KoresponDance (17.–19. července 2026), který letos slaví čtrnáctý ročník. Symbolickým jádrem slavnostního otevření bude premiéra tanečního projektu INSANE, mezinárodního díla francouzského choreografa Albana Richarda, které poprvé získává českou podobu. Richard projekt v minulosti uvedl s obyvatelkami a obyvateli Caen a později Litvy ; nyní jeho koncept přizpůsobili přímo Žďáru nad Sázavou choreografky a choreografové Viktor Černický, Agáta Jarošová a Hana Polanská Turečková.
Na jevišti se v INSANE potkává přes tři desítky dobrovolnic a dobrovolníků z Vysočiny od 15 let věku. Každá a každý z nich dostává od choreografek a choreografů pohybovou strukturu, ve které jednotlivec zároveň tvoří celek. Proud těl různých věků a příběhů zaplní prostory zámku a vytvoří jeho živý obraz. INSANE tak není jen představením, ale jedním z prvních kroků k vybudování komunity kolem Hubu 800, která propojí místní obyvatelstvo se zámkem, festivalem i uměním, jež zde nově vzniká.
Mimo to se mohou návštěvnice a návštěvníci festivalu KoresponDance těšit na vystupující z více než 10 zemí, kteří se věnují stylům od hip hopu přes současný tanec až po nový cirkus. Nabitý víkend pak v neděli 19. července zakončí koncert Her Country. Půjde o hudební setkání klavíristky a skladatelky Nikol Bókové, mezzosopranistky Belly Adamové a hornisty Radka Baboráka, jehož dílo inspirované odkazem Bedřicha Smetany a cyklem symfonických básní Má vlast vzniklo jako současná hudební reflexe krajiny, identity a domova.

Co dál bude v budově ožívat

Otevření v červenci je jen prvním krokem. Jádrem celoročního programu Hubu 800 jsou rezidenční pobyty. Umělkyně a umělci, choreografky a choreografové, performerky a performeři přijíždějí na rezidence a na jejich konci sdílejí rozpracovanou práci s místní komunitou formou ukázek work-in-progress. Rezidence jsou nabízeny i firmám a firemním manažerkám a manažerům, kteří zde najdou propojení s kreativním procesem a mohou vést dialog s umělkyněmi a umělci, vzájemně se inspirovat a obohacovat se.
Od prosince 2025, kdy centrum přijalo první rezidentky a rezidenty, prošlo Hubem 800 již 15 rezidencí s tvůrci z Česka, Tchaj-wanu, USA, Švýcarska, Polska, Francie a Slovenska. Hudba je od počátku nedílnou součástí programu: centrum disponuje sálem navrženým pro komorní i větší hudební produkce a sezóna 2026/2027 se již nyní aktivně připravuje. Symbolem hudební identity centra je nástroj, který pro Hub vzniká na zakázku: firma Petrof staví piano z rezonančního dřeva pocházejícího přímo z lesů Kinských. Premiérový koncert na tomto nástroji se uskuteční 17. září 2026.

Síť, která sahá daleko za Vysočinu

Hub 800 vznikl díky partnerství Zámku Žďár nad Sázavou, SE.S.TA – Centra choreografického rozvoje a KINSKÝ Žďár a.s., za podpory Evropské unie, Ministerstva kultury a Kraje Vysočina. Díky více než třicítce mezinárodních partnerů SE.S.TA bude centrum pravidelně hostit umělecké osobnosti z celé Evropy i ze zahraničí. Pro Žďár nad Sázavou tak vzniká přímé okno do světa současného umění.

Nikola Páleníčková

pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a pedagožkou Hanou Polanskou Turečkovou

„Nemiluji sebe, jak tančím, ale tanec a vše, co se jej týká“

V deseti letech začala studovat balet, který se jí stal osudem. Jako baletka začínala v ND v Brně, pak byla deset let v baletním souboru ND Praha. Vystudovala dějiny umění, choreografii a momentálně studuje kinantropologii (věda o pohybu člověka). V současné době Hana Polanská Turečková působí hlavně jako pedagog, učí na HAMU na katedře nonverbálního divadla a na ZUŠ. „V práci pedagoga jsem se našla, miluji předávat a sdílet, co vím, a čerpat od studentů jejich pohled na svět.“ A tanec je stále její životní vášní. „Mám štěstí, že moje motivace tančit nepochází z touhy se ukazovat, ale z vášně objevovat svět skrze pohyb, a také jej verbálně reflektovat.“

Lásku k tanci, jak jste jednou řekla, jste objevila v šesti letech, když jste začala chodit v rodné Opavě do rytmiky. Jaká jste byla holčička, co Vás ještě bavilo?  

„Asi mne bavilo celkově objevovat svět. Hodně jsem četla a chodily jsme se sestrou na ZŠ s rozšířenou výukou hudební výchovy, hrála jsem na příčnou flétnu a také jsem navštěvovala výtvarku. Nejvíc mne ale ovlivnil můj otec, který byl humanitně zaměřený (bývalý profesor na gymnáziu) a mne fascinovalo, jak se dívá na svět a jak o něm přemýšlí, neměl problém se mnou diskutovat, i když jsem byla velmi malá.“

Hana Polanská Turečková – nevěsta v baletu Labutí jezero – ND Praha – foto Diana Zehetner

Čím byl pro Vás balet tak osudový, že jste jej již v deseti letech začala studovat v Brně na Taneční konzervatoři a pak jste taneční studia ukončila na pražské konzervatoři?

„Asi jsem vždy hodně tíhla k hudbě a pohybu, u nás často zněla vážná hudba a já ji sama vyhledávala. Pak jsem doma tančila a tak mne rodiče dali i se sestrou na tanec. Sestra pak upřednostnila housle a stala se z ní houslistka. Mne tanec okouzlil natolik, že jsem vytrvala u něj.

Měla jsem od malička pocit, že skrze prožitek pohybu mohu s druhými lidmi sdílet něco, co jinak sdílet nejde, nešlo o žádné romantické představy nadýchaných sukýnek a záři jevištních světel, jak se někdy říká. A tak to mám s tancem dodnes :-), je to forma bytí, která mi pomáhá žít život plněji a skrze vztahy, které jsou součástí principů pohybů se vztahovat k druhým a ke světu.“

Hana Polanská Turečková – balet ND Praha – Giselle (víla Myrtha,- foto Diana Zehetner

Po studiu jste v roce 1999 nastoupila do baletního souboru ND v Brně a pak v letech 2000 až 2010 jste byla v angažmá v baletu v ND v Praze. Za tuto dobu jste vytvořila řadu pozoruhodných rolí. Máte některou z nich nejraději a splnila jste si své taneční sny?

„Splnila jsem si svůj sen tančit na nejvyšší profesionální úrovni u nás a všechny role měly svoje kouzlo. Tančila jsem ale také hodně ve sboru nebo různá tria, kvartety nebo jsem byla součástí současného repertoáru, kde se tolik nehrálo na hierarchie. Mne na tanci fascinovalo vše, nevadilo mi být ani poslední labuť :-). Vše mělo své pro i proti a každá věc vyžadovala zapojit jiné kvality. Bavila mne ta práce jako taková. Když si představíte, že jste profi tanečník, musíte se umět zbavit romantizujících a nerealistických představ o tom, co chcete Vy a milovat esenci toho, co tanec jako takový vyžaduje v rámci té instituce, ve které jste zaměstnán a je pak trochu jedno, co a na jaké pozici tančíte. Já to beru tak, že nemiluji sebe, jak tančím, ale miluji tanec a vše, co se jej týká, mne zajímá. Je to ale velmi komplexní a složité téma, o kterém by každý tanečník mohl napsat knihu.“

Vystudovala jste dějiny umění, choreografii a v současné době studujete kinantropologie (věda o pohybu člověka) na Fakultě tělovýchovy a sportu. Co Vás přivedlo právě ke studiu tohoto vědného oboru?

„Náhoda a životní situace:-). Věnuji se analýze pohybu a studuji u Reny Milgrom somatický program Vědomé tělo. Před covidem jsem učila svoji kamarádku, která je lékařka a ona mne představila profesoru neurologie, který si zrovna podával vědecký grant na výzkum pohybu a paměti. Na schůzce byl i pan docent z FTVS.  Když mne slyšeli mluvit o pohybu a tanci, tak mne jeden zaměstnal a druhý přesvědčil, ať podám přihlášku na doktorát u něj na FTVS. Bylo to právě včas, vše se pak kvůli pandemii zavřelo a já měla ohromné štěstí, že přišla tato nová příležitost, kde mohu smysluplně zúročit zkušenosti tanečnice a pedagožky. Co se týče vědy, věnuji se vlivu tanečně-pohybové terapie na neurodegenerativní onemocnění (obzvláště demence) u starších dospělých.“

Hana Polanská Turečková -Baletománie (Umírající labuť, balet ND Praha – foto Diana Zehetner

Svá autorská choreografická díla jste vytvořila hlavně pro Pražský komorní balet, jehož jste byla jednu sezónu jeho vedoucí. Pracujete na novém projektu, jak se Vám daří v současné coronavirové době?

„Ano, pro PKB jsem vytvořila na zakázku většinu svých děl a byly to krásné příležitosti. Také jsem hodně spolupracovala s výtvarnými umělci, především s malířem Vladimírem Houdkem, se kterým jsme právě nedávno dotočili už náš čtvrtý tanečně-vizuální film. Tyto filmy jsou např. ve sbírkách NG nebo v zahraničních sbírkách. Nejsem ale typ, který chce pořád produkovat, vlastně současná nadprodukce umění je pro mne silné téma, které chci časem sice rozpracovat ale spíše na poli teoretickém, než jako divadelní produkt.“

V současné době učíte na HAMU na katedře nonverbálního divadla. Předtím jste učila na Konzervatoři hlavního města Praha. Co Vás baví a naplňuje na práci pedagoga?

„V práci pedagoga jsem se našla, miluji předávat a sdílet, co vím, a čerpat od studentů jejich pohled na svět. Pracuji teď také na ZUŠ, takže mám pokryté všechny věkové skupiny od dětí přes dospívající, po mladé dospělé. Být dobrý pedagog je ale velmi náročné, zavazující a zodpovědné, neberu to na lehkou váhu. Řeším hodně nejen to, co učím, ale především jak. V poslední době se o tanečním vzdělávání více mluví a umělecké školství je vůbec rozsáhlé a důležité téma. Myslím, že dobrá cesta je růst společně se studenty, protože nové cesty, které před nás staví potřeby společnosti, teprve společně prokopáváme.“

Hana Polanská Turečková – balet Kamufláž (balet ND Praha) – foto Diana Zehetner

V jednom rozhovoru jste řekla, že tanec je stále Vaší životní vášní. Platí to stále?

„Jistě, bez tance pro mne není život a to nemyslím s nadsázkou. Mám štěstí, že moje motivace tančit nepochází z touhy se ukazovat, ale z vášně objevovat svět skrze pohyb, a také jej verbálně reflektovat. To se snažím přenést také do sociálních oblasti např. práce s dětmi, studenty a se seniory. V hodinách, které spolu máme, tančíme a mluvíme o tanci a pohybu a to je nádherné. Pořád mám ale i nabídky účastnit se profi projektů, nemám na ně ale bohužel moc času, tak je beru spíše raritně, propojení s kolegy, ať‘ z oblasti tance nebo umění i odjinud je vždy obohacující. Tančím ale také doma s dětmi a to jsou šťastné chvíle nebo se umím vytančit sama z různých nálad.“

Působíte jako nezávislá tanečnice, performerka, choreografka a pedagožka. Je některá z těchto profesí Vám  bližší nebo Vás naplňují všechny, protože se vzájemně doplňují?

„Nejbližší je mi teď‘ asi pedagogická práce a vedení tanečně-pohybových lekcí pro seniory. Myslím, že moje největší devíza je v tom, že umím na lidi přenést svoje nadšení z pohybu a to je něco, co práci pedagoga a lektora usnadňuje. Dělat vyloženě vysoké umění nebo tančit na jevišti mne již moc neláká, užila jsem si toho hodně a nemám pocit, že bych teď‘ přispěla něčím vskutku výjimečným, ani nemám čas na promýšlení nějakého díla. Navíc mne hodně baví pracovat s neprofesionálními tanečníky, mám ráda různá těla, která nejsou moc formovaná nějakou zkušeností, fascinuje mne, jak se nádherně hýbou, když mají příležitost.“

 A co čas na odpočinek, jak jej ráda trávíte?

„Odpočinek bohužel moc neznám, ale nejraději jej prožívám v rozhovorech se svým partnerem nebo samozřejmě s dětmi a rodinou. Miluji také artové filmy, knihy, zajdu na představení současného tance a mám ráda sociální kontakty s přáteli.“

archiv Hana Polanská Turečková -variace z baletu Bajadéra – ze zkoušky

Hana Polanská Turečková

Pochází z Opavy. Balet studovala na brněnské Taneční konzervatoři a pak dva roky na Taneční konzervatoři v Praze. Vystudovala dějiny umění na Katolické teologické fakultě a choreografii na HAMU. V současné době studuje na Fakultě tělovýchovy a sportu, obor kinantropologie (věda o pohybu člověka), kde se zabývá vlivem pohybu na mozek.

Působí jako nezávislá tanečnice, performerka, choreografka a pedagožka.

V roce 1999 se stala členkou baletního souboru ND v Brně a po roce přešla do ND v Praze, kde byla do roku 2010.

Za svoji interpretační choreografickou činnost získala řadu ocenění a její tvorba je uváděna doma i v zahraničí.

Jako pedagog působila na Konzervatoři hlavního města Praha a v současné době učí na HAMU na katedře nonverbálního divadla a na ZUŠ. Píše teoretické články o tanci pro Operu plus.

Je matkou syna Matěje a dcery Anny Marie.

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

U Kamenného zvonu letos naposledy

„Unfinished System“– originální pohybová instalace propojí současný tanec a světelný design

Stylové středověké sklepní prostory Domu U Kamenného zvonu, nacházejícího se na Staroměstském náměstí, tento týden naposledy roztančí představení Galerie hlavního města Prahy.

Půjde o inscenaci z již známého cyklu tanečně-světelných performancí „Light Underground“. Vše proběhne v souladu s opatřeními, která vznikla kvůli koronaviru.

Originální pohybovou instalaci, která propojí současný tanec a světelný design, připravují choreografky Hana Polanská Turečková společně s Marií Gourdain, light designérka Zuzana Režná a s nimi ještě hudebník Jan Bubák.

Novou miniaturu s názvem „Unfinished System“ uvedou v tomto týdnu pouze několikrát, a to ve středu 5. a ve čtvrtek 6. srpna, pokaždé od 18.00, 18.45 a 19.30 hodin. Projekt „Light Underground“ je součástí programu „Umění pro město“.

Marie Gourdain, francouzská výtvarnice, scénografka, režisérka a choreografka s Hanou Polanskou Turečkovou, choreografkou, která se ve své tvorbě často zabývá propojováním současného tance s výtvarným uměním připravily, společně s light-designérkou Zuzanou Režnou, neobvyklou choreografickou instalaci. Pojmenovaly ji „Unfinished system“.

Vlastní kompozice funguje na principu předem daného kódu a pravidel s navrženými, avšak nikdy přesně předvídatelnými vztahy. Vystoupí v ní pět tanečnic a hudebník Jan Bubák. Celkově vše rezonuje s myšlenkami Georgese Bataillea jeho (neukončitelným) systémem nevědění. „Podstatou každé myšlenky je vždy myšlenka někoho jiného. Jako je cihla ve zdi zapuštěná do širšího celku. Usilujeme o společnou stavbu, která nikdy nemůže být úplná. Její limity však mohou přinést neočekávatelné,“ což uvádějí ve své anotaci k představení autorky.

Naše kompozice se opírá o psaný kód, který vychází z obecných principů pohybu, nosných jak pro pohyb těla, tak pro pohyb světla a zvuku,“ vysvětluje choreografka Hana Polanská Turečková. „Vše, co se v ní děje, tak podléhá redukci možného a náhodě. A zároveň otevírá otázku různých proměnných. Nevztahuje se k tomu, co chci jako individualita, co cítím, jaký mám na mysli příběh či jakou chci navodit atmosféru. Jde o choreografickou instalaci, zkonstruovaný koncept. Stroj, který přesto, že se řídí programem, vyvádí z míry…“

Foto: Jiří Thýn

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN