Letní slavnosti staré hudby rozezní i roztančí prázdninovou Prahu

Musae – ušlechtilé, krásné a vševědoucí bohyně múzických umění, to je podtitul 24. ročníku festivalu

Letošní ročník mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby je zasvěcen Múzám, které bude oslavovat nejen hudbou, ale i tancem. Od 18. července do 8. srpna pozve do historických sálů pražských paláců a klášterů i kostelů za hudebními skvosty evropských skladatelů 16. až 18. století v podání předních ansámblů i sólistů mezinárodní i domácí scény. Program 24. ročníku festivalu v souladu se svým podtitulem Musae představí rozmanitost inspirací Múzami – ušlechtilými, krásnými a vševědoucími bohyněmi múzických umění, i řeckou mytologií. Během sedmi festivalových večerů se návštěvníci mohou nechat unést například podobami lásky v italské raně barokní hudbě, žertovnými příběhy ve španělských písních, nesmrtelným příběhem lásky Orfea a Eurydiky, ale i třeba zažít renesanční maškarní ples.

Festival 18. července zahájí německý vokální soubor Ensemble Polyharmonique, který se v Praze představí vůbec poprvé. Vokálně-instrumentální program s atraktivní dramaturgií bude prostřednictvím duchovních koncertů, motet a madrigalů konfrontovat italské vzory a jejich ohlasy v duchovní hudbě protestantského Německa zejména v průběhu 17. století. Vlámský soubor Hathor Consort s uměleckou vedoucí Rominou Lischkou doprovodí vynikající nizozemskou sopranistku Hannah Morrison v pozdně renesančních a raně barokních skladbách jihoevropské, především italské provenience. Trojice renomovaných německých interpretů Christine Schornsheim – Hille Perl – Michael Freimuth provedou virtuózní skladby pro cembalo, violu da gamba a teorbu z per německých a francouzských mistrů 18. století.

Letní slavnosti staré hudby v letošním roce poprvé zavítají do Vzletu, vršovické kulturní křižovatky, v níž se odehraje baletní a pantomimické představení pro všechny generace – renesanční maškarní ples na polském dvoře královny Bony Sforzy. Toto rozverné představení, které je vhodné pro děti od 7 let, spojí polský taneční soubor Cracovia Danza Ballet, jehož uměleckou vedoucí je Romana Agnel, a český instrumentální ansámbl Capella Ornamentata pod vedením Richarda Šedy. Mladý španělský soubor Cantoría provede výběr z proslulých ensalád Matea Flechy st., které vyšly roku 1581 v Praze. Koncert tohoto souboru připomene, jak významným kulturním centrem byla Praha na konci 16. století. Proslulí italští interpreti Alessandro Tampieri (barokní housle) a Valeria Montanari (cembalo) pak zavedou posluchače na Apeninský poloostrov za virtuózními skladbami, do nichž jejich autoři zakomponovali mytologická témata.

Festival slavnostně uzavře 8. srpna rezidenční ansámbl Collegium Marianum, který přizval ke spolupráci francouzskou altistku Delphine Galou. V programu sestaveném z árií a ouvertur z barokních oper Antonia Vivaldiho, Christopha Willibalda Glucka, Johanna Josepha Fuxe a Carla Heinricha Grauna ožije nesmrtelný příběh lásky Orfea k Eurydice. „Závěrečný koncert festivalu bude poctou bájnému pěvci Orfeovi, jehož umění se klaněli bohové, lidé, zvířata, přírodní živly i bytosti z podsvětí… Tento syn Múzy epického básnictví Kalliopé dostal do vínku okouzlující hlas a svým hudebním uměním dokázal uchvátit bytosti lidské i mytické. I proto jsme pro tuto příležitost pozvali francouzskou altistku Delphine Galou,“ uvádí umělecká vedoucí souboru a hlavní dramaturgyně festivalu Jana Semerádová.

Součástí festivalu jsou také mezinárodní mistrovské interpretační kurzy Akademie Versailles (plánované na říjen 2023) a masterclass s předními německými interprety – Christine Schornsheim (cembalo), Hille Perl (viola da gamba) a Michaelem Freimuthem (teorba, loutna, barokní kytara), které se budou konat 28. července.

Koncerty se budou konat v sakrálních a světských historických prostorách hlavního města Prahy (Emauzský a Strahovský klášter, zámek Troja, kostel sv. Šimona a Judy, vršovická kulturní křižovatka Vzlet).

Více informací a vstupenky na www.letnislavnosti.cz.

Polyhymnia

Německý Ensemble Polyharmonique, který se při zahajovacím festivalovém koncertě 18. července v Praze představí vůbec poprvé, se pod klenbami kostela Panny Marie a slovanských patronů nechá „políbit“ Múzou hymnických zpěvů a sborové lyriky Polyhymnií. Další múzou večera bezesporu bude italská hudba, která v několika vlnách inspirovala hudební kulturu 17. století ve zbytku Evropy. Spirituální atmosféra Emauzského kláštera vtáhne posluchače do programu s atraktivní dramaturgií a přímou konfrontací italských vzorů a jejich ohlasů v protestantském Německu. Heinrich Schütz, nejvýznamnější předbachovský německý skladatel, studoval v Benátkách u Giovanniho Gabrieliho a Claudia Monteverdiho, kteří jej významně ovlivnili. Jeho zaalpští kolegové a následovníci sice do Itálie nikdy nezavítali, ale zcela si osvojili tamější hudební styly. Podmanivá krása jejich duchovních koncertů, motet a madrigalů ozdobí slavnostní zahájení 24. ročníku Letních slavností staré hudby.

Erató & Caritas

Přelom 16. a 17. století patří k nejpozoruhodnějším a také nejvýznamnějším obdobím dějin hudby. Dodnes své posluchače fascinuje napodobováním lidské řeči ve všech jejích odstínech, podmanivými tanečními rytmy, rafinovanými ozdobami či neobvyklými harmonickými spoji. Koncert 24. července v Zámku Troja nazvaný Erató & Caritas dá posluchačům okusit z pozdně renesančních a raně barokních skladeb jihoevropské provenience, v nichž nalezneme působivá vyjádření hlubokých citů, vášní, bolesti i touhy v pozemském i nebeském slova smyslu.

Pomyslnou záštitu nad koncertem převzala nejkrásnější z Múz – Erató, pečující o milostné básně a písně a personifikovaná křesťanská láska – Caritas, jedna z nejdůležitějších hodnot křesťanského učení. Příběh o rozmanitosti lásky bude vyprávět vlámský soubor Hathor Consort pod uměleckým vedením Rominy Lischky společně s vynikající sopranistkou Hannah Morrison.

Hudební Parnas

Cembalistka Christine Schornsheim, gambistka Hille Perl a teorbista Michael Freimuth – trojice renomovaných německých umělců zamíří 27. července ve Strahovském klášteře se svým interpretačním mistrovstvím až do mytického sídla bohů – na Parnas. Právě zde pobývalo i devět Diových dcer – krásných Múz, jež vdechovaly umělcům nápady a tvůrčí elán. Jistě podrží ochrannou ruku i nad koncertem v inspirativním prostředí Letního refektáře Strahovského kláštera!

Dramaturgie večera představí například Múzu Melpomené („Zpívající“), která je ochránkyní veškerého druhu zpěvu, či Úranii („Nebeská“), jež je Múzou hvězdářství a počtářství. Jejich přízeň si snad chtěl naklonit i Johann Caspar Ferdinand Fischer: Múzám zasvěcené suity pocházejí z jeho cyklu Musikalischer Parnassus, jenž je dokladem francouzského vlivu přejatého do tradice německé klávesové literatury. Múzický zážitek umocní virtuózní skladby pro violu da gamba a teorbu, které dají vyniknout bohatosti zvukových témbrů obou nástrojů a potěší každého posluchače.

Terpsichoré

Polskou královnu Bonu Sforzu, jednu z nevlivnějších a nejpozoruhodnějších panovnic evropské renesance, by nepochybně bylo možné pojmenovat též „Terpsichoré“ (tedy „těšící se z tance“). Byla to právě tato ambiciózní a mimořádně schopná italská aristokratka, která v Polsku iniciovala módu maškarních tanečních zábav, jimž vládla rozverná Múza tance.

Baletní a pantomimické představení polského tanečního souboru Cracovia Danza Ballet za hudebního doprovodu českého ansámblu Capella Ornamentata nechá diváky 29. července ve Vzletu nahlédnout do prostředí šlechtických zábav, které tvořily neodmyslitelnou součást politické reprezentace polského královského dvora v první polovině 16. století. Italské, francouzské, německé i polské tance, bohaté renesanční kostýmy a stylizované masky, fantazie, láska a dvorské intriky, proslulý šašek Stańczyk i sama královna Bona… Přijměte pozvání na živoucí, rafinovaný a pestrobarevný karneval jedné z nejzajímavějších aristokratek renesanční epochy!

Euterpé

Múza hudby a lyrického básnictví Euterpé bude patronkou koncertu vokálního ansámblu Cantoría, který se za doprovodu tří instrumentalistů představí 31. července v Císařském sále Trojského zámku. Jméno této Múzy bychom přeložili jako „potěšující“ či „obveselující“ – a právě taková bude i interpretace temperamentního španělského kvarteta.

Okouzlující, vtipný, avšak zároveň dramatický program je založen na ryze španělských hudebních útvarech – proslulých ensaládách (tj. salátech) a villancicos. Tyto skladby mají tendenci k programnosti a jejich námětem je většinou boj, v němž ovšem vždy dobro zvítězí nad zlem. Zatímco villancicos známe především ze tří rozsáhlých zpěvníků označovaných jako cancioneros, pocházejících ze 16. století, v ensaládách nacházíme českou stopu. Nejznámější ensalády Matea Flechy st. totiž vyšly tiskem v roce 1581 v Praze. Koncert souboru Cantoría tak připomene, jak významným kulturním centrem byla Praha na konci 16. století.

Concerto d’Apollo

Apollón – bůh slunce, umění či tance. Je vůdcem a ochráncem Múz, původcem řádu a harmonie. A také patronem koncertu, který zazní 3. srpna pod malovanou klenbou Letního refektáře Strahovského kláštera. Jeho program zavede posluchače především na Apeninský poloostrov za instrumentální hudbou, do níž její autoři zakomponovali mytologická témata. A tak se prostřednictvím partitur houslových i cembalových sonát publikum setká například s Psýché, Dídó, Múzou hudby Euterpé a samozřejmě i se samotným Apollónem. Přestože večeru bude vládnout expresivní italská virtuozita, stranou nezůstane ani rafinovaná francouzská grácie. Mimořádně náročných partů se s lehkostí ujmou houslista Alessandro Tampieri a cembalistka Valeria Montanari. Jejich cit pro hudební jazyk 17. a 18. století, improvizační schopnosti a mimořádný hudební talent jsou proslulé po celé Evropě!

Canto d’ Orfeo

Slavnostnímu zakončení múzického 24. ročníku Letních slavností staré hudby bude 8. srpna přihlížet sám bájný pěvec Orfeus. Syn Múzy epického básnictví Kalliopé dostal do vínku okouzlující hlas a svým hudebním uměním dokázal uchvátit bytosti lidské i mytické. Mimořádným uměleckým zážitkem se stane i koncert Canto d’Orfeo v kostele sv. Šimona a Judy, jemuž bude vládnout lahodný témbr francouzské altistky Delphine Galou, půvabná flétna v rukou Jany Semerádové a interpretační mistrovství rezidenčního souboru Collegium Marianum.

Nesmrtelný příběh lásky Orfea k Eurydice a jejich dramatický osud ožijí v programu sestaveném z árií a ouvertur z barokních oper Antonia Vivaldiho, Christopha Willibalda Glucka, Johanna Josepha Fuxe a Carla Heinricha Grauna. V jejich mistrných kompozicích najdeme jiskřivé emoce upřímné radosti, výbušného vzrušení i hlubokého smutku, stejně jako vyjádření mírumilovného spočinutí a nebeského klidu. Závěrečný koncert festivalu bude poctou bájnému pěvci Orfeovi, jehož umění se klaněli bohové, lidé, zvířata, přírodní živly i bytosti z podsvětí.

Vstupenky je možné rezervovat i zakoupit online na www.letnislavnosti.cz. Rezervované vstupenky je možné vyzvednout a zaplatit ve Festivalovém centru, nebo zaplatit kartou online. Seznam dalších prodejních míst na www.colosseumticket.cz.

Festivalové centrum na adrese GALERIE 1 ve Štěpánské 47, Praha 1 je otevřeno každou středu (do 2. 8. 2023) od 10.00 do 18.00 hodin. 21. 6. a 5. 7. 2023 je zavřeno.

Senioři mají vstupné levnější o 10 %, studenti do 26 let a děti do 15 let o 20 %.

Držitelé průkazu ZTP (1 osoba) a ZTP-P (1 osoba s doprovodem) mají slevu 50 %.

Na představení Terpsichoré mají děti ve věku 7–15 let slevu 50 % (představní není vhodné pro děti do 7 let).

Již tradičně pořadatel nabízí množstevní slevu 4+: při zakoupení stejného počtu vstupenek na 4 a více akcí bude poskytnuta 20% sleva.

U vybraných koncertů festival nabízí speciální studentský program: 100 Kč / 1 vstupenka bez určení konkrétního místa (držitelé těchto vstupenek budou uvedeni na volná místa v sále těsně před začátkem koncertu). Více informací na www.letnislavnosti.cz.

Systém slev a bonusů výrazně rozšiřuje program pro členy klubu Collegium! (podrobnosti na www.letnislavnosti.cz).

PROGRAM:

KONCERTY

Úterý 18. července 2023

Emauzský klášter, kostel Panny Marie a slovanských patronů

Polyhymnia

Duchovní madrigaly a koncerty v Benátkách a za Alpami

Monteverdi, H. Schütz, G. Legrenzi, W. C. Briegel etc.

ENSEMBLE POLYHARMONIQUE (Německo)

Alexander Schneider – alt, umělecký vedoucí

Magdalene Harer, Joowon Chung – soprán

Johannes Gaubitz, Christopher Renz – tenor

Matthias Lutze – bas

Juliane Laake – violon

Klaus Eichhorn – varhanní pozitiv

Pondělí 24. července 2023

Zámek Troja, Císařský sál

Erató & Caritas

Podoby lásky v italské raně barokní hudbě

Caccini, C. Monteverdi, A. Grandi, B. Strozzi etc.

Hannah Morrison (Nizozemí) – soprán

HATHOR CONSORT (Belgie)

Romina Lischka – sopránová a basová viola da gamba, umělecká vedoucí

Margit Übellacker – salterio

Giovanna Pessi – trojřadá harfa

Francis Jacob – cembalo, varhanní pozitiv

Čtvrtek 27. července 2023

Strahovský klášter, Letní refektář

Hudební Parnas

Múzické inspirace ve virtuózních suitách à la française

Schenk, J. C. F. Fischer, M. Marais, S. L. Weissetc.

Christine Schornsheim – cembalo

Hille Perl – viola da gamba

Michael Freimuth – teorba

Sobota 29. července 2023

Vzlet

Terpsichoré

Renesanční maškarní ples na polském královském dvoře,

baletní a pantomimické představení pro všechny generace

CRACOVIA DANZA BALLET

Romana AGNEL – choreografie, umělecká vedoucí

Marta Yildiz, Nikoleta Giankaki, Małgorzata Nabrzeska, Ewelina Keller – královské dvorní dámy

Georgij Andrejczenko, Maxim Berko, Michał Kępka – královští dvořané

Filip Świeczkowski – Stańczyk, dvorní šašek

Monika Polak-Luścińska, Maciej Luścińsky – kostýmy, masky

Dariusz Brojek – světelný design

CAPELLA ORNAMENTATA

Richard ŠEDA – cink, zobcová flétna, umělecký vedoucí

Barbora Mišoňová – cink, zobcová flétna

Vojtěch Jakl – barokní housle

Ondřej Sokol – renesanční trombon

Mélusine de Pas – viola da gamba

Marek Kubát – teorba, barokní kytara

Radek Tomášek – bicí

Pondělí 31. července 2023

Zámek Troja, Císařský sál

Euterpé

Žertovné i dramatické příběhy ve španělských písních a ensaládách

del Encina, M. Flecha El Viejo, B. Cárceres, A. Cabezón

CANTORÍA (Španělsko)

Inés Alonso – soprán

Oriol Guimerà – kontratenor

Jorge Losana – tenor, umělecký vedoucí

Víctor Cruz – bas

Pablo FitzGerald – vihuela de mano

Marc de la Linde – viola da gamba

Joan Seguí – varhanní pozitiv

Čtvrtek 3. srpna 2023

Strahovský klášter, Letní refektář

Concerto d’Apollo

Mytologické postavy v italských houslových sonátách

Corelli, M. Mascitti, F. Geminiani, G. Tartini

Alessandro Tampieri – barokní housle

Valeria Montanari – cembalo

Úterý 8. srpna 2023

Kostel sv. Šimona a Judy

Canto d’Orfeo

Bájný pěvec v barokních operách

J. Fux, A. Vivaldi, C. H. Graun, Ch. W. Gluck

Delphine Galou (Francie) – alt

COLLEGIUM MARIANUM – barokní orchestr

Jana Semerádová – flauto traverso, umělecká vedoucí

Lenka Torgersen – koncertní mistr

DOPROVODNÉ AKCE

Pátek 28. července 2023

Melantrichova 19

Masterclass

Interpretační kurzy zaměřené na německou barokní hudbu ve francouzském stylu

Lektoři (Německo):

Christine Schornsheim – cembalo

Hille Perl – viola da gamba

Michael Freimuth – teorba, loutna, barokní kytara

26.–29. října 2023

Pražská konzervatoř

Akademie Versailles

MEZINÁRODNÍ MISTROVSKÉ INTERPRETAČNÍ KURZY

Le Concert Champêtre: Joseph Bodin de Boismortier: Daphnis et Chloé, Jean-Féry Rebel: Les Plaisirs champêtres, Les Caractères de la danse (výběr)

Pěvecké interpretační kurzy barokní hudby (vokální repertoár 17. a 18. století)

Lektoři:

François Lazarevitch – orchestr, dirigent

Chantal Santon Jeffery – sólový zpěv, interpretace, ornamentika

Pořadatel: Collegium Marianum – Týnská škola

Festival je členem European Early Music Network (REMA) a je hrdým držitelem prestižního EFFE Label 2017–2023 a označení „výjimečný festival”.

Festival se koná pod záštitou:

ministra kultury Mgr. Martina Baxy,

primátora hlavního města Prahy doc. MUDr. Bohuslava Svobody, CSc.

a České komise pro UNESCO

S laskavou finanční podporou:

Ministerstva kultury České republiky, Hlavního města Prahy (Hlavní město Praha v roce 2023 podporuje festival částkou 1,5 milionu Kč), Státního fondu kultury ČR, Městské části Praha 7,

Česko-německého fondu budoucnosti, Francouzského institutu v Praze, Acción Cultural Española, Italského kulturního institutu v Praze, Polského institutu v Praze, Velvyslanectví Belgie – Zastoupení vlámské vlády v České republice, Velvyslanectví Španělského království v ČR

Ve spolupráci s:

Městskou částí Praha 1, Galerií 1, Nadací Collegium Marianum a Centre de musique baroque de Versailles

Hlavní mediální partner:

Český rozhlas Vltava

Partneři:

Unnits, Galerie hlavního města Prahy, Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Pražská konzervatoř, Hotel Constans, Tiskárna Flora, WDLux

Silvie Marková

pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a pedagožkou Hanou Polanskou Turečkovou

„Nemiluji sebe, jak tančím, ale tanec a vše, co se jej týká“

V deseti letech začala studovat balet, který se jí stal osudem. Jako baletka začínala v ND v Brně, pak byla deset let v baletním souboru ND Praha. Vystudovala dějiny umění, choreografii a momentálně studuje kinantropologii (věda o pohybu člověka). V současné době Hana Polanská Turečková působí hlavně jako pedagog, učí na HAMU na katedře nonverbálního divadla a na ZUŠ. „V práci pedagoga jsem se našla, miluji předávat a sdílet, co vím, a čerpat od studentů jejich pohled na svět.“ A tanec je stále její životní vášní. „Mám štěstí, že moje motivace tančit nepochází z touhy se ukazovat, ale z vášně objevovat svět skrze pohyb, a také jej verbálně reflektovat.“

Lásku k tanci, jak jste jednou řekla, jste objevila v šesti letech, když jste začala chodit v rodné Opavě do rytmiky. Jaká jste byla holčička, co Vás ještě bavilo?

„Asi mne bavilo celkově objevovat svět. Hodně jsem četla a chodily jsme se sestrou na ZŠ s rozšířenou výukou hudební výchovy, hrála jsem na příčnou flétnu a také jsem navštěvovala výtvarku. Nejvíc mne ale ovlivnil můj otec, který byl humanitně zaměřený (bývalý profesor na gymnáziu) a mne fascinovalo, jak se dívá na svět a jak o něm přemýšlí, neměl problém se mnou diskutovat, i když jsem byla velmi malá.“

Hana Polanská Turečková – nevěsta v baletu Labutí jezero – ND Praha – foto Diana Zehetner

Čím byl pro Vás balet tak osudový, že jste jej již v deseti letech začala studovat v Brně na Taneční konzervatoři a pak jste taneční studia ukončila na pražské konzervatoři?

„Asi jsem vždy hodně tíhla k hudbě a pohybu, u nás často zněla vážná hudba a já ji sama vyhledávala. Pak jsem doma tančila a tak mne rodiče dali i se sestrou na tanec. Sestra pak upřednostnila housle a stala se z ní houslistka. Mne tanec okouzlil natolik, že jsem vytrvala u něj.

Měla jsem od malička pocit, že skrze prožitek pohybu mohu s druhými lidmi sdílet něco, co jinak sdílet nejde, nešlo o žádné romantické představy nadýchaných sukýnek a záři jevištních světel, jak se někdy říká. A tak to mám s tancem dodnes :-), je to forma bytí, která mi pomáhá žít život plněji a skrze vztahy, které jsou součástí principů pohybů se vztahovat k druhým a ke světu.“

Hana Polanská Turečková – balet ND Praha – Giselle (víla Myrtha,- foto Diana Zehetner

Po studiu jste v roce 1999 nastoupila do baletního souboru ND v Brně a pak v letech 2000 až 2010 jste byla v angažmá v baletu v ND v Praze. Za tuto dobu jste vytvořila řadu pozoruhodných rolí. Máte některou z nich nejraději a splnila jste si své taneční sny?

„Splnila jsem si svůj sen tančit na nejvyšší profesionální úrovni u nás a všechny role měly svoje kouzlo. Tančila jsem ale také hodně ve sboru nebo různá tria, kvartety nebo jsem byla součástí současného repertoáru, kde se tolik nehrálo na hierarchie. Mne na tanci fascinovalo vše, nevadilo mi být ani poslední labuť :-). Vše mělo své pro i proti a každá věc vyžadovala zapojit jiné kvality. Bavila mne ta práce jako taková. Když si představíte, že jste profi tanečník, musíte se umět zbavit romantizujících a nerealistických představ o tom, co chcete Vy a milovat esenci toho, co tanec jako takový vyžaduje v rámci té instituce, ve které jste zaměstnán a je pak trochu jedno, co a na jaké pozici tančíte. Já to beru tak, že nemiluji sebe, jak tančím, ale miluji tanec a vše, co se jej týká, mne zajímá. Je to ale velmi komplexní a složité téma, o kterém by každý tanečník mohl napsat knihu.“

Vystudovala jste dějiny umění, choreografii a v současné době studujete kinantropologie (věda o pohybu člověka) na Fakultě tělovýchovy a sportu. Co Vás přivedlo právě ke studiu tohoto vědného oboru?

„Náhoda a životní situace:-). Věnuji se analýze pohybu a studuji u Reny Milgrom somatický program Vědomé tělo. Před covidem jsem učila svoji kamarádku, která je lékařka a ona mne představila profesoru neurologie, který si zrovna podával vědecký grant na výzkum pohybu a paměti. Na schůzce byl i pan docent z FTVS. Když mne slyšeli mluvit o pohybu a tanci, tak mne jeden zaměstnal a druhý přesvědčil, ať podám přihlášku na doktorát u něj na FTVS. Bylo to právě včas, vše se pak kvůli pandemii zavřelo a já měla ohromné štěstí, že přišla tato nová příležitost, kde mohu smysluplně zúročit zkušenosti tanečnice a pedagožky. Co se týče vědy, věnuji se vlivu tanečně-pohybové terapie na neurodegenerativní onemocnění (obzvláště demence) u starších dospělých.“

Hana Polanská Turečková -Baletománie (Umírající labuť, balet ND Praha – foto Diana Zehetner

Svá autorská choreografická díla jste vytvořila hlavně pro Pražský komorní balet, jehož jste byla jednu sezónu jeho vedoucí. Pracujete na novém projektu, jak se Vám daří v současné coronavirové době?

„Ano, pro PKB jsem vytvořila na zakázku většinu svých děl a byly to krásné příležitosti. Také jsem hodně spolupracovala s výtvarnými umělci, především s malířem Vladimírem Houdkem, se kterým jsme právě nedávno dotočili už náš čtvrtý tanečně-vizuální film. Tyto filmy jsou např. ve sbírkách NG nebo v zahraničních sbírkách. Nejsem ale typ, který chce pořád produkovat, vlastně současná nadprodukce umění je pro mne silné téma, které chci časem sice rozpracovat ale spíše na poli teoretickém, než jako divadelní produkt.“

V současné době učíte na HAMU na katedře nonverbálního divadla. Předtím jste učila na Konzervatoři hlavního města Praha. Co Vás baví a naplňuje na práci pedagoga?

„V práci pedagoga jsem se našla, miluji předávat a sdílet, co vím, a čerpat od studentů jejich pohled na svět. Pracuji teď také na ZUŠ, takže mám pokryté všechny věkové skupiny od dětí přes dospívající, po mladé dospělé. Být dobrý pedagog je ale velmi náročné, zavazující a zodpovědné, neberu to na lehkou váhu. Řeším hodně nejen to, co učím, ale především jak. V poslední době se o tanečním vzdělávání více mluví a umělecké školství je vůbec rozsáhlé a důležité téma. Myslím, že dobrá cesta je růst společně se studenty, protože nové cesty, které před nás staví potřeby společnosti, teprve společně prokopáváme.“

Hana Polanská Turečková – balet Kamufláž (balet ND Praha) – foto Diana Zehetner

V jednom rozhovoru jste řekla, že tanec je stále Vaší životní vášní. Platí to stále?

„Jistě, bez tance pro mne není život a to nemyslím s nadsázkou. Mám štěstí, že moje motivace tančit nepochází z touhy se ukazovat, ale z vášně objevovat svět skrze pohyb, a také jej verbálně reflektovat. To se snažím přenést také do sociálních oblasti např. práce s dětmi, studenty a se seniory. V hodinách, které spolu máme, tančíme a mluvíme o tanci a pohybu a to je nádherné. Pořád mám ale i nabídky účastnit se profi projektů, nemám na ně ale bohužel moc času, tak je beru spíše raritně, propojení s kolegy, ať‘ z oblasti tance nebo umění i odjinud je vždy obohacující. Tančím ale také doma s dětmi a to jsou šťastné chvíle nebo se umím vytančit sama z různých nálad.“

Působíte jako nezávislá tanečnice, performerka, choreografka a pedagožka. Je některá z těchto profesí Vám bližší nebo Vás naplňují všechny, protože se vzájemně doplňují?

„Nejbližší je mi teď‘ asi pedagogická práce a vedení tanečně-pohybových lekcí pro seniory. Myslím, že moje největší devíza je v tom, že umím na lidi přenést svoje nadšení z pohybu a to je něco, co práci pedagoga a lektora usnadňuje. Dělat vyloženě vysoké umění nebo tančit na jevišti mne již moc neláká, užila jsem si toho hodně a nemám pocit, že bych teď‘ přispěla něčím vskutku výjimečným, ani nemám čas na promýšlení nějakého díla. Navíc mne hodně baví pracovat s neprofesionálními tanečníky, mám ráda různá těla, která nejsou moc formovaná nějakou zkušeností, fascinuje mne, jak se nádherně hýbou, když mají příležitost.“

A co čas na odpočinek, jak jej ráda trávíte?

„Odpočinek bohužel moc neznám, ale nejraději jej prožívám v rozhovorech se svým partnerem nebo samozřejmě s dětmi a rodinou. Miluji také artové filmy, knihy, zajdu na představení současného tance a mám ráda sociální kontakty s přáteli.“

archiv Hana Polanská Turečková -variace z baletu Bajadéra – ze zkoušky

Hana Polanská Turečková

Pochází z Opavy. Balet studovala na brněnské Taneční konzervatoři a pak dva roky na Taneční konzervatoři v Praze. Vystudovala dějiny umění na Katolické teologické fakultě a choreografii na HAMU. V současné době studuje na Fakultě tělovýchovy a sportu, obor kinantropologie (věda o pohybu člověka), kde se zabývá vlivem pohybu na mozek.

Působí jako nezávislá tanečnice, performerka, choreografka a pedagožka.

V roce 1999 se stala členkou baletního souboru ND v Brně a po roce přešla do ND v Praze, kde byla do roku 2010.

Za svoji interpretační choreografickou činnost získala řadu ocenění a její tvorba je uváděna doma i v zahraničí.

Jako pedagog působila na Konzervatoři hlavního města Praha a v současné době učí na HAMU na katedře nonverbálního divadla a na ZUŠ. Píše teoretické články o tanci pro Operu plus.

Je matkou syna Matěje a dcery Anny Marie.

Veronika Pechová

pro Taneční magazín