Napínavé semifinále, skončila Iva Kubelková

Devátý večer ve Stardance 2023

Semifinále bylo tentokrát velice napínavé, protože se utkali samí dobří tanečníci a hledaly se už jen „blechy“.. Porota byla šťastná, že nemusela rozhodnout, vše bylo na divácích. Tento ročník byl podle slov Tatiany Drexler tak usilovný, tak dobrý, že to snad ještě v historii StarDance nebylo. Dokonce i podle Zdeňka Chlopčíka byly oba páry v rozstřelu fantastické.

Krásná, ale přísná Tatiana Drexler

 

 

Někdo ale skončit musí. Karta padla  na Ivu Kubelkovou a Martina Prágra.

Loučení tentokrát nebylo krátké, Iva je hovorná.  Samozřejmě všem poděkovala, ale byla vděčná i za to, že mohla být součástí projektu, který lidi spojuje v této době. Uvědomila si, že má obrovskou podporu ve své rodině  (dcery plakaly) a tu si prý bude pamatovat až do smrti. A velice, velice děkovala svému partnerovi, bez kterého by prý ve StarDance vůbec nebyla. Iva se stala jakýmsi prototypem šťastné partnerky, dokonce i Martin Prágr obdivoval vztah Ivy a jejího partnera. Prý se Iva pro něho stala velice inspirativní ženou a pochopil, jak se lidé ve vztahu k sobě mají chovat.  Ivu také potěšilo, že ji podpořily ženy a stala se i pro ně inspirací. Většinou prožívá spíše takové ty vzkazy, že už má všeho dost a to stačí…Jenže Iva sama si to nemyslí, že by všeho měla až tak dost.  A neopomněla vyzvednout i úlohu moderátorů, jejichž vlídné slovo pohladí.  O Martinu Prágrovi řekla, že je to kluk s čistým srdcem, který ji moc a moc povzbudil, pokud jde o tanec.

 

 

 

Objevil se tu poměrně nečekaný pár – Josef Maršálek a Ivana Chýlková

 

Zatímco Ivana rychle zmizela, Josefa Maršálka jsme se stačili zeptat na jeho celkové  dojmy

TM: Původně jste do StarDance jít nechtěl. Proč?

 

„To je jednoduché, měl jsem pocit, že do takové soutěže nepatřím a já nemusím být všude.“

 

TM: Ale nakonec jste přece výzvu přijal…

„Ano.  Různě mi volali lidé, kteří třeba už tančili, vyprávěli o svých zážitcích, anebo lidé, kteří nebyli pozvaní a rádi by byli, přemýšlel jsem dlouho, asi čtyři měsíce,  ale nakonec jsem souhlasil.“

TM: A co si odnášíte závěrem?

 

„StarDance je velice náročný projekt, mentálně i fyzicky. Ale pro mě to bylo ještě horší mentálně. Tady je většina tanečníků, kteří jsou zvyklí za prací dojíždět, je to jejich životní styl, nebo jsou z Prahy,  ale pro mě to tak není. Já jsem zvyklý žít se svou rodinou. Celkově to byl zážitek, ale pro mě jsou důležité dva momenty: začátek a konec, to je tedy finále 16. prosince. To je  takové světlo na konci tunelu….“

Děkujeme za rozhovor

 

Otvírákem večera se stalo duo Mensa Brothers, tedy Kristián a Marek, zatančili skvělý street dance.

 

 

Tančilo se paso doble, waltz, tango i rumba a valčík.

A jak se to párům povedlo tentokrát?

 

Iva Kubelková a Martin Prágr

Začali netypickou ‚zvedačkou‘  hned na začátku tance. Marek Eben to okamžitě komentoval, že zvedačka byla jako nanuk, jako eskymo, bílá (sukně) padá dolů a pak je tam ta špejle (Ivina noha). Tanec představoval příběh mezi mužem a ženou. Iva dodala: „ Svět nemůže být bez žen. Kdybychom byly jen krásné a něžné, tak by si s námi asi každý dělal, co by chtěl. Žena má mnoho aspektů, ty nesmíme potlačovat   a ukážeme to v našich dvou tancích.“ (27 bodů)

Richard Genzer jen zabručel, že svět  opravdu nemůže být bez žen, kdyby byl, tak by to asi  tancoval s Martinem. to by prý nerad. Tanec jako takový nijak nekomentoval. Podle Tatiany byla zvedačka krásná,  ale valčík má důraz na krok dva, to jí tam trošku chybělo, ale byl to velmi dobrý valčík,

Zdeněk Chlopčík zase viděl,  když pár  tančil v stínovém postavení, tak Iva stála příliš vzpřímeně, měla se více položit. Jinak protestoval  proti Markovi Ebenovi, tak krásná noha prý není  špejle, Marek se ale bránil, že to byl  kompliment, noha  je tak štíhlá, kdyby prý  řekl kornout… a hlahol zazněl  sálem.

Jejich druhý tanec ukázal opravdu naprosto odlišný aspekt ženy.  Marek Eben to okomentoval tak, že to je pár 7 let po svatbě. Vzpomíná prý na jednoho divadelníka,  který se oženil a řekl, že  ona před svatbou pila a teď pije on….

 

Tatiana Drexler ocenila  krásný nápad, v prvním tanci jemná žena a teď zlostná,  ale bylo to paso doble, nic  moc se tam nedělo, bylo to takové trošku nudné. Prý takový dobrý trabant, ale nebylo to porsche… Podle pohledů vedle sebe  se Tatiana opravila: „Aha, to se  už nesmí, no, tak průser..“

Zdeněk Chlopčík pokračoval: „Obě značky jsou Vaše…“. Podle něj byla společná část nádherná, měla dynamiku, ale když Iva tančila sama, bylo to strašně tvrdé, na ženu opravdu strašně tvrdé. I když je Iva naštvaná, musí v ní být přece svůdnost a něžnost, nejen zloba.

Richard si vzpomněl na svou ženu. „Když  jsme spolu chodili, tak jsme bydleli u mě, když jsme se vzali, najednou jsem bydlel u ní a vůbec jsme se nepřestěhovali!“ Tanec byl podle něj takový instantní, jíst se to dalo, ale domácí vývar to nebyl. Něco chybělo. Ale ocenil, že pár se za týden naučil dva tak těžké tance. (24 bodů)

 

 

Vavřinec Hradilek a Kateřina Bartuněk Hrstková

Marek Eben pravil: „Když mluvíme o ženách, tak  teď o mužích. Někde byl Vávra vyfocen  do půl těla. To už nebylo jen mužské tělo, to byla učebnice anatomie… tam bylo vidět všechno, snad i chrupavky. Doktoři tvrdí, že to máme všichni. Já jsem se dnes díval do zrcadla a musím říct, že se mi to daří velmi decentně skrývat… Vystřihl také Vávrovi kompliment, že už vyhrál v mužské kategorii. Upádloval dva dobré herce, zpěváka i cukráře. A také zmínil pověstné zvedačky: „Na Vás se člověk dívá trochu jako na horor, protože ví, že to přijde!“

První tanec ohodnotila Tatiana Drexler jako jejich nejlepší, muzikální,  krásný, krásné triky. Pravila soucitně: „Je mi Vás až líto, Váš život bez žen by byl tady jednodušší, Vy tančíte proti třem tak silným babám…“

Zdeněk Chlopčík ocenil také Vávrovy svaly,  dobré držení, v každé pozici všechno udrží, trošku mu vadilo,  že v tangu je zastavení,  ale u páru viděl  trošku ‚dojezd‘.

I Richard chválil skvělé držení,  prý měl sto chutí se Vávry chytit taky,  kdyby byl Vávra tyč v tramvaji, byl by Richardovo  oblíbené držadlo (26 bodů)

Na řadu přišel druhý tanec. Mezitím Vávra přiznal, že inkubační doba nového kroku je dlouhá… když si kroky vizualizuje, tak  prý neví, ale tělo si vše naštěstí pamatuje lépe než mozek.

Zdeněk Chlopčík to vnímal.  Vávra se naučí  precizně kroky,  poprvé viděl i pohyb do kyčle, ale právě přes tu obrovskou soustředěnost na techniku a navazující figury, není v tanci žádný prožitek, tedy není tam ani prožitek pro diváka. Jinak byl tanec krásný, složitý, perfektně zatančený, až na pár  kroků mimo hudbu, které katovi Zdeňkovi neušly. Poté ze začali s Richardem dohadovat a Tatiana jen podotkla, že jsou oba porotci nějak hrozně rozdivočení.

Pochválila Vávru, že tanec byl vskutku velmi dobrý,  líbilo se jí, jak Katka létá  kolem Vávrových uší,  jako by byla  vánek a ne kolem každých uší se dá tak krásně létat… (24 bodů)

 

 

Darija Pavlovičová a Dominik Vodička

Darija okouzlila. Zdeněk Chlopčík jí pochválil nádherný valčík, prý se v devátém kole naučila  solo točit, ale na nejvyšší známku by v tanci nesmělo být poskakování na druhou a  třetí dobu. Richard si pochvaloval po svém, prý když se mu něco líbí, tak ho to lechtá, zatímco ostatní mají husí kůži. A pár se mu prý nastěhoval do podpaží. Tentokrát byla přísná Tatiana, viděla nějaké nesrovnalosti v páru a desítku dá jen tehdy, když je oslovené její srdce (27 bodů)

Ve druhém tanci se představila Darija, jak ji neznáme. Byla to odvážná choreografie i odvážná muzika (Na ostří nože). A také tanec takový byl.

Richardovi ale vadilo, že Darijina snaha být ostrá měla vliv na rovnováhu.  Tatiana dokonce pronesla, že se o Dariju bála, aby nespadla ze stolu. Strach jí prý  vezme radost z tance a vezme jí i absolutní umělecký zážitek.

Zdeněk ocenil hudbu, skvěle zahraný příběh, citlivě reprodukovaný   hudební podklad, celkový dojem byl úžasný, chtěl dát nejvyšší známku, ale krutost na konci příběhu ho tak zabolela, že prý nemůže.

Richard zase protestoval, on prý dělal balet a balet krutý je… (27 bodů)

 

 

Eva Adamczyková a Jakub  Mazůch

Byli právě tak dobří, jak se od nich očekává. Podle Richarda Genzera  mají tance dávat radost a jemu pár  radost dává. Tatiana pochválila choreografii, velmi rytmickou, ale trošku jí vadily pokrčená kolena, což je Evin stálý problém.  Zdeněk Chlopčík také ocenil krásnou choreografii, hodně těžkou, udivilo ho, že ji Eva vůbec zatančila, ale skutečně nepropnula nohy. (26 bodů)

 

Ve druhém tanci byla Eva neuvěřitelně romantická. Ale Tatiana byla přísná, prý musí, protože všichni jsou velmi dobří. Líbila se jí čirost tance, to ano, ale ve waltzi chyběla délka pohybu. Zdeňkovi Chlopčíkovi se také velmi líbila čirost tance, Kuba prý nechal Evu vyniknout a vynikla její něžnost. Zdeněk prý vždy viděl Evu s přilbou, snowboardem a knírem, říkal si v duchu „Ježíšmarjáá“, ale už bude navždy vidět skvělou tanečnici. Richard řekl jen, že waltz to byl krásný, Eva tančit umí a on by rád jezdil na snowboardu jako Eva, což neumí. Ale Eva jako on klidně tančí. Zdeněk s Richardem měli neustále mezi sebou nějaké pře. I teď. Zdeněk oponoval: „Ty nejsi tak něžný.“ Richard se ale nedal: „No, tak nejsem ženská, i když, pojď sem…. a  Zdeněk křičel: „Néééé“. (29 bodů)

 

Porota tedy byla v divokém rozpoložení. My se můžeme jen zvědavě těšit, jak dopadne finále, zatím zůstává favoritkou Eva Adamczyková. Páry čekají čtyři tance, snadné to tedy nebude.

Držíme všem palce

 

 

Text a foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

 

KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou

Společným jmenovatelem programu je legendární architekt Santini

Polovina července je každoročně časem, kdy se do města Žďár nad Sázavou sjíždějí příznivci současného tanečního, cirkusového a pohybového umění, ale také zahraniční a domácí umělci ve zmíněných oborech vynikající. Koná se zde totiž festival KoresponDance. 11. edice zve na jedinečný program a bohatou plejádu site-specific a in-situ představení, tentokrát na téma Architektura a krajina. Jen co s úspěchem obsadil venkovní areál Pragerovy kosty, kde 27. června nabídl street dance a nový cirkus, intervenuje KoresponDance se svým hlavním programem do veřejných prostranství města Žďár nad Sázavou, na tamní zámek, Zelenou horu a Dolní hřbitov. Tancem a současnými pohybovými žánry zde vzdá ve dnech 13. až 16. července poctu legendě české architektury, Janu Blažeji Santinimu a 300. výročí jeho úmrtí. Malí i velcí návštěvníci se mohou těšit na 4 dny nabité performancemi, workshopy, filmovými projekcemi, diskusemi, hudbou a spoustou zábavy.

 

„Tanec a nový cirkus mají mnoho společného s architekturou, protože tato různá umění se řídí stejnými fyzikálními pravidly. Jsou spojena s gravitací a potřebou se od ní osvobodit: skoky, visy nebo velkými otvory v opěrných zdech a riskantními výškami. Symboly spojené s tělem se používají i v architektuře: například půdorys kostela kopíruje lidské tělo v horizontální poloze atd. Prostředí nebo krajina jsou důležitým kontextem a mění vztah návštěvníka k budově nebo představení. KoresponDance se o tato témata vždy zajímal, a proto je to outdoorový festival, který svá představení přizpůsobuje místům, kde jsou prezentována veřejnosti. Znovuobjevování míst ve městě je vzrušující…,“ vysvětluje jeho ředitelka Marie Kinsky, která zároveň řídí pořádající Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.

Právě Santini zanechal ve Žďáru nesmazatelnou stopu a díky němu a dechberoucí kapli na Zelené hoře, již projektoval, se město pyšní zastoupením na seznamu UNESCO. Tak jako Santini pracoval s vertikálností, čísly, posvátnou geometrií a symbiotickým tancem architektury a okolní krajiny, ztělesní nyní jeho principy pozvaní umělci a uskupení. K nejvýraznějším i nejzajímavějším bezesporu patří představení Rezonance. Projekt propojí téma architektury, hudby, tance i historie, a to v poutním kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Zde se v režii přední osobnosti letošního ročníku, špičkové francouzské choreografky Béatrice Massin představí skupina Fetes Galantes, která produkuje úchvatné barokní taneční choreografie. Ta si bude umělecky notovat se slavným domácím tělesem Collegium 1704 a společně vytvoří originální hru pohybu, světla i zvuku v prostoru, který k tomuto spojení doslova vybízí.

Může být smrt hypnoticky krásná a plná energie? Santini i Béatrice Massin ukazují ve svých dílech, že ano. Jeho architektura a její choreografie jsou dokonalé, plné barev a síly, energie, která si podmaňuje své okolí i diváky. Dvanáct tanečníků z Fetes Galantes, podmanivá hudba Mozartova Rekviem a špičkové taneční kreace spojí prvky barokního a současného tance. Nejnovější taneční dílo renomované choreografky zažijí diváci poprvé v České republic, a to na Santiniho Dolním hřbitově v představení příznačně nazvaném Rekviem – Veselá smrt.

Letos festival KoresponDance připravil jeden velký projekt s místními obyvateli Ferst Dadler kráčí inspirovaný Santiniho architektonickými principy a příběhy míst a lidí. Projekt propojí v tvůrčím dialogu umělce a místní komunity a promění jej v moment mezigeneračního setkání. Diváci si užijí performativní procházku po vertikální ose poutní cesty vedoucí od Dolního hřbitova, přes zámek do kaple na Zelené hoře a tento umělecký zážitek jim zprostředkuje náhled na Santiniho dílo z jiné perspektivy. Žonglování na Santiniho čísla, o tom bude pro změnu představení Square Two akrobatů holandského původu Tall Tales Company. Půjde o vizuální hru s míčky, čísly a jejich symbolikou, která v sobě snoubí žonglérské umění, výtvarno i architekturu.

 

 

Jedním z hlavních lákadel bude rovněž vystoupení Elišky Brtnické, experimentující performerky a akrobatky, která do Žďáru přijede s představením Thin Skin, nedávno ověnčeným Cenou České taneční platformy. „Inscenace má k tématu architektury rozhodně blízko a je nejnovější věcí na mém repertoáru. Používá netradiční tvar hrazdy. Tvoří ji dlouhé třímetrové kovové tyče zavěšené lankem uprostřed tyče, která je na jednom lanku a vzniká takové kyvadlo. Těch tyčí tam máme zavěšených více a snažíme se s nimi vytvořit určitou krajinu, trojrozměrný svět jakýchsi linií,“ popsala umělkyně Thin Skin v rozhovoru pro Informuji.cz a dodala. „Je to dost abstraktní věc, ale divák v tom může vidět právě různé krajiny nebo architekturu. Na KoresponDance budeme úplně poprvé v jiném prostoru, než jsme zvyklí, jenž je také jedním z klíčových prvků celé inscenace. Jsem zvědavá, jak to dopadne.“

Diváky první festivalový den rozehřejí mladí taneční z projektu BeInternational, kteří se opět chopí veřejného prostoru a později i zámeckých zákoutí. Téma letošního ročníku Architektura a krajina, se otiskne i v jejich v site-specific performancích na náměstí Republiky a na žďárském zámku. Vystřídají je řemeslníci měnící se v umělce, Manolo AlcántaraMAÑA je performance-instalací, která využívá uměleckou i řemeslnou optiku k tomu, abychom byli svědky konstrukce obřího oblouku z krabic, s využitím technologií předků. Představením je zde sama choreografie. Španělští La Méandre završí program na náměstí Republiky s Bien Parado, tanečně-hudebním představením, ve kterém se španělský tanec Sevillana setkává s elektronickou hudbou.

Novinkou tohoto ročníku je přemístění taneční soutěže KoresponDance Battle s charismatickým breakdancerem Kristiánem Mensou z Prahy do Žďáru: „Nepůjde jen o soutěžení, ale o vyjádření emocí pohybem, neváhejte se k nám připojit!,“ vyzývá k účasti protagonista projektu.

Nizozemsko-norské umělecké duo Marta a Kim v jednoduchém metaforickém vystoupení prozkoumá náš vnitřní svět a povzbudí diváky, aby se smířili s tím, co neumíme vysvětlit a přijali mnoho stránek lidského bytí. Prostřednictvím performativní procházky Šrámy/la débattue povypráví performerka Stéphanie NDuhirahe svůj osobní příběh, který jde ke kořenům vlastní rodiny, a objevuje přitom historii žďárského zámku. Hypnotický zážitek z Prahy zopakují novodobí dervišové Compagnie Monad s vystoupením Yin Zéro. Svým tancem a žonglováním propojí architekturu s pohybovým uměním, vertikální i vodorovné linie typické pro Pragera a ty zakřivené, typické pro Santiniho barokní gotiku. Nebude chybět ani vystoupení dětí z Tvořivého tábora či projektu Škola tančí, které budou společně tvořit na téma architektury a urbanismu.

Připraven je i bohatý doprovodný program v podobě diskusí a workshopů pro profesionály i širokou veřejnost, pro děti i dospělé. Rozšíření programu o taneční filmy se v posledních ročnících ukázalo natolik úspěšné, proto i tentokrát přineseme ve spolupráci s italskými filmovými festivaly letní taneční kino.Na festival je možné zakoupit jednodenní nebo víkendové festivalové pasy pro jednotlivce či rodiny v síti GoOut.cz nebo na místě. Více na www.korespondance.cz.

Oficiální trailer 11. festivalu KoresponDance: 

HLAVNÍ PROGRAM FESTIVALU, ŽĎÁR NAD SÁZAVOU

13. 7. 2023

14.30 BeInternational

15.30 Manolo Alcántara: MAÑA

16.30 Collectif La Méandre: Bien Parado

 

14. 7. 2023

17.00 Představení dětí z Tvořivého tábora KoresponDance

17.30 BeInternational

17.45 Collectif La Méandre: Bien Parado

19.00 Marta a Kim: ENGEL (pop-up verze)

20.00 Compagnie Fêtes galantes: Rekviem – Veselá smrt

 

15. 7. 2023

15.00 KoresponDance Battle 2023

15.00 Tall Tales Company: Square Two

15.30 Šrámy/la débattue

16.00 Ferst Dadler kráčí

16.45 Tall Tales Company: Square Two

17.30 Šrámy/la débattue

18.30 Eliška Brtnická: Thin Skin

18.30 Béatrice Massin a Collegium 1704: Rezonance

19.30 Béatrice Massin a Collegium 1704: Rezonance

19.30 Marta a Kim: ENGEL (pop-up verze)

20.30 Compagnie Monad: Yin Zéro

 

16. 7. 2023

14.00 Škola*y tančí

15.15 KoresponDance Battle 2023

15.15 Tall Tales Company: Square Two

16.00 Šrámy/la débattue

16.00 Ferst Dadler kráčí

17.00 Tall Tales Company: Square Two

17.00 Eliška Brtnická: Thin Skin

18.30 Collectif La Méandre: Bien Parado

18.30 Šrámy/la débattue

18.30 Béatrice Massin a Collegium 1704: Rezonance

19.30 Béatrice Massin a Collegium 1704: Rezonance

19.30 Compagnie Monad: Yin Zéro

Foto: Cécile Mella, Alena Češková, Jordi Calvet, Benoit Fanton  

Barbora Hajná

pro Taneční magazín 

15. ročník festivalu pouličního divadla

Unikátní setkání a dialogy pod širým nebem

12. – 18.7. 2022

Festival pouličního divadla Za dveřmi právě začíná!

Je před námi 15. ročník festivalu pouličního divadla Za dveřmi, který se koná od 12. do 18.července.  Kulisami letošního ročníku budou dynamická Holešovická tržnice a impozantní Malostranské náměstí. Opět vás chceme zlákat na to nejlepší z české a zahraniční tvorby, ale také na unikátní příležitost pro setkání a dialog, kterou divadlo pod širým nebem přirozeně vytváří.

Už 15 let soustavně sledujeme vývoj pouličního divadla. Vidíme, kam směřuje, že je to progresivní kulturní odvětví, jehož žánry se propojují, inspirují a vytváří další formy.

Diváci mohou tento vývoj sledovat s námi a to je důležité – Přímé zapojení diváka.

Zásadní je i dobrovolné vstupné, každý bez rozdílu má možnost přijít a spoluvytvářet atmosféru festivalu. Publikum roste spolu s námi, stává se erudovanější, získává rozhled.

V 21. století, kdy stále častěji slyšíme výrazy jako inkluze, spojování, hledání společných témat a kořenů, se ukazuje, že nejvolnější forma divadla toto dělá zcela běžně a přirozeně už dávno.

Svou činností se snažíme navázat na tradici světových pouličních festivalů.

Pečlivě vybíráme představení, o kterých jsme přesvědčeni, že osloví širokou i odbornou veřejnost.

Stejnou pozornost věnujeme i doprovodnému a hudebnímu programu.

Záleží nám i na tom, aby se diváci během festivalu cítili příjemně a co možná nejpohodlněji.

Proto jsme letos opět připravili různá vylepšení, dekorace a nedílnou součástí festivalu je také divadelní bar ve velkém, vzdušném stanu.

Při zkoumání letošního programu, jsme si uvědomili, kolik souborů se věnuje netradiční práci s objektem, ať už je to obří Zeměkoule, masivní stavba bez použití spojovacího materiálu či samotné lidské tělo.  České i zahraniční soubory nás přesvědčí o tom, že žonglování už dávno není jen dovednostní disciplínou, ale může být i prostředkem k vyprávění příběhů. Uvidíme umělecké soubory, které posouvají žánr párové i vzdušné akrobacie. Na programu jsou také interaktivní představení, o jejichž průběhu rozhodují diváci. Na Za dveřmi nebudou chybět loutky. V rámci Rodinného dne uvidíme loutkové pohádky i rej obřích ryb.

Po divadle zpravidla následuje živá hudba a koncerty, při nichž se všichni přítomní mohou náležitě uvolnit a zatančit si.

Těšíme se na bezstarostnou příchuť léta i na napětí při sledování předpovědi počasí. Pouliční divadlo je dobrodružství a všechny srdečně zveme na jedinečné zážitky, které přináší.

Pořádají ArtProm ve spolupráci s ART Prometheus za finanční podpory hl.m. Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR, Česko – německého fondu budoucnosti, Městské části Praha 1, Městské části Praha 7 a Acción Cultural Española.

Linda Lomozová

pro Taneční magazín

FLOREA THEATRUM

Letní večery pod širým nebem na unikátní scéně barokního divadla

Vrchol cyklu MUSICA FLOREA BOHEMIA 2023

Dirigent Marek Štryncl a Musica Florea tradičně nabídnou na prknech přenosného divadla Florea Theatrum dvě jedinečná  představení. Ve čtvrtek 13. července uvedou v novodobé premiéře raně romantickou zpěvohru Lékař oční českého skladatele Vojtěcha Matyáše Jírovce. V neděli 16. července komponovaný program Na dvoře Krále Slunce aneb Barokní dostaveníčko s hudbou a tancem přenese diváky do Francie do času nebývalého uměleckého rozkvětu za vlády krále Ludvíka XIV.

Zpěvohra Lékař oční nám představí dramatické lidské příběhy – osobní dramata se šťastným až pohádkovým rozuzlením, která na pozadí vzdávají hold nově vznikajícímu oboru očního lékařství. Scénické podoby díla (režie, scéna, kostýmy) se ujme skladatel, umělecký vedoucí Ensemble Damian a impresário kočovného divadla Theatrum Schrattenbach Tomáš Hanzlík. Ten v touze po dosažení co nejvěrnější iluze nálady biedermeieru využije kopie nástěnných maleb předního českého malíře a dekoratéra té doby – Josefa Matěje Navrátila. V režijním uchopení se opře o své četné znalosti romantické gestiky a pohybových specifik i nemalé množství poznámek v samotném libretu opery.

“Zpěvohra mi svou poetikou připomíná film Tajemný hrad v Karpatech Oldřicha Lipského a to hlavně díky operně sentimentálnímu ději a roztomile archaickému jazyku Josefa Krasoslava Chmelenského. Žánrově je to tedy retrokomedie,” osvětluje svůj dojem Tomáš Hanzlík.

Jírovec dílo složil již jako stálý kapelník vídeňského Divadla u Korutanské brány na libreto Emanuela Veitha, rodáka z Chodové Plané žijícího ve Vídni. Musica Florea nicméně uvede verzi, která zazněla v Praze až v roce 1833 ve Stavovském divadle v českém překladu Josefa Krasoslava Chmelenského. V hudební interpretaci ansámbl zohlední autentickou dobovou ornamentiku a výrazové prostředky tolik typické pro období mezi klasicismem a romantismem. Plnými doušky si posluchač užije takzvané flexibilní tempo, tempo rubato, portamenta, glisanda a jiné ozdoby.

„Dotek s Jírovcovou operní hudbou mně osobně přinesl nesmírné překvapení. Ačkoli opera vznikla na počátku 19. století, tak z hlediska harmonických postupů či „prodlévového natahování frází“, se nemohu zbavit dojmu, že již posloucháme mladého Bedřicha Smetanu,” odhaluje svůj dojem dirigent obou představení a umělecký vedoucí souboru Musica Florea Marek Štryncl.

Druhý z večerů na scéně Florea Theatrum nás okouzlí krásou a lehkostí barokního tance, zpěvu a hudby. Režisérka představení Hana Slačálková a její soubor Baroque Balance  nás  v autentických choreografiích  a  dobových kostýmech přenesou do Versailles na dvůr Ludvíka XIV., “Krále Slunce”. Tento absolutistický avšak osvícený panovník byl sám výborný tanečník a pozdvihl Francii na baletní velmoc.

Kromě dvou tanců jsem vše autenticky zrekonstruovala dle Beauchamp-Feuilletovy taneční notace. Díky tomuto “pokladu” víme poměrně přesně, jak tance vypadaly. A samotný “Král Slunce” je v této podobě mohl jako divák sledovat“, dodává Hana Slačálková.

Letní představení na scéně Florea Theatrum  letos nabídnou detailní rekonstrukci a obnovenou premiéru děl, jejichž umělecký potenciál  je nezpochybnitelný a svoji estetikou dovedou oslovit i posluchače dneška.


Za laskavou podporu děkujeme Ministerstvu Kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy, městské části Praha 1, Státnímu fondu kultury ČR, Nadaci Barokního Divadla Zámku Č eský Krumlov.

FLOREA THEATRUM

Dvorana Hudební a taneční fakulty AMU, Malostranské náměstí 258/13, 118 00 Praha 1 | vstupné: 600 Kč, studenti a senioři 300 Kč, studenti a pedagogové hudebních škol 250 Kč  | www.musicaflorea.cz

 13. 7. 2023 | 21:00 |

Vojtěch Matyáš Jírovec: Lékař oční

Novodobá premiéra romantické zpěvohry v českém překladu J. K. Chmelenského z r. 1833

Účinkuje: orchestr Musica Florea, sbor Collegium Floreum, soli: Michal Marhold, Ondřej Benek, Vincenc Ignác Novotný, Jiří Poláček, Hana Holodňáková, Helena Kalambová, Veronika Hajič Vojířová, Eliška Minářová,

hudební nastudování, dirigent:  Marek Štryncl

režie, kostýmy, scéna: Tomáš Hanzlík

Architekt scény: Václav Krajc

   16. 7. 2023 | 21:00 |

Na dvoře Krále Slunce

Barokní dostaveníčko s hudbou a tancem

Účinkuje: orchestr Musica Florea, sbor Collegium Floreum, balet Baroque Balance

hudební nastudování, dirigent:  Marek Štryncl

režie a choreografie: Hana Slačálková

architekt scény: Václav Krajc

 

Foto:  Hančovský, Rozsny 

 MgA. Johana A. Obršlíková

pro Taneční magazín