Tanečně po stopách legendárního pana Broučka

„Light Underground“ – série komorních tanečních představení propojí světlo a pohyb pod středověkými klenbami. A to v Domě U kamenného zvonu, kde žil legendární pražský měšťan Jan Matěj Brouček. Na klipu se podílel i Richard Müller!

Sklepní prostory Domu U Kamenného zvonu skryté v srdci Prahy rozzáří během několika letních týdnů „Light Underground“, tanečně-světelné performance Galerie hlavního města Prahy. Románské a gotické klenby tak vstoupí do dialogu se současnými uměleckými formami.

Komorní taneční představení zaměřená na světlo a pohyb. V jejich několika provedeních  se představí čtyři skupiny umělců – tanečníci, performeři, light designéři a hudebníci (například Hana Polanská Turečková, Dora Sulženko Hoštová, Nataša Novotná, Pavla Beranová, Vladivojna La Chia a další). Akce budou probíhat v pravidelném rytmu na přelomu července a srpna. Jsou součástí programu „Umění pro město“, který v roce 2020 nově zahrnuje i realizace dočasných intervencí a projektů v pražském veřejném prostoru.

Light Underground“

15. července – 6. srpna 2020

Galerie hlavního města Prahy

Dům U Kamenného zvonu

Staroměstské nám. 13, Praha 1

Kurátorka: Sandra Baborovská

Projekt vznikl jako součást programu Umění pro město

PROGRAM:

Tanečnice a choreografka Dora Sulženko Hoštová, hudebník Jan Čtvrtník a světelný designer Dominik Jančík připravili technologicko-pohybovou instalaci, kterou pojmenovali Tanzometr. V neobvyklé multimediální performanci budou zkoumat vzájemné vztahy hudby, světla a tance a jejich měřitelný potenciál.

/15., 16. a 17. července, 18.00, 18.45 a 19.30 hodin/

Britská tanečnice a choreografka českého původu Andrea Miltnerová a její dlouholetý spolupracovník, světelný designer Jan Komárek, představí pohybově-obrazovou taneční fantazii. Na flétnu je při tom doprovodí hudebnice Jana Semerádová. V jejich snové improvizaci na téma „tušené životy“, kterou nazvali „Paměť kamene“, se pokusí do prázdného středověkého sklepení navrátit genia loci. Umělci pod jeho klenbami rozehrají světlo, stíny, zvuk i ticho. „Každým místem, na které se podíváme, nějakým způsobem prošel život. Někdo zde byl, zastavil se… narodil se, anebo zemřel. V kamenech je zakletá paměť, která spí, ale na malý okamžik ji může probudit fantazie…“

/22., 23. a 24. července, 18.00, 18.45 a 19.30 hodin

Narativní performance tanečnice a choreografky Nataši Novotné, světelné designerky Pavly Beranové a skladatelky, textařky a zpěvačky Vladivojny La Chia má název „Pod prahy“. „Náš příběh je spředen z pohybu, hudby a světla. V prostoru, kam vnější svět vstupuje jen občas. Neznámý i povědomý. Stačí sestoupit pár schodů a provedeme vás místem, které stojí po staletí, ale v každé vteřině je jedinečné,“ popisují svou práci autorky. Vladivojna La Chia pro tuto nevšední příležitost zkomponovala novou hudbu, k níž napsala i text a během představení bude zpívat živě.

/29., 30. a 31. července, 18.00, 18.45 a 19.30 hodin/

Marie Gourdain, francouzská výtvarnice, scénografka, režisérka a choreografka, Hana Polanská Turečková, choreografka, která se ve své tvorbě často zabývá propojováním současného tance s výtvarným uměním, a světelná designerka Zuzana Režná připravily choreografickou instalaci „Unfinished system“. Kompozice fungující na principu předem daného kódu a pravidel s navrženými, avšak nikdy přesně předvídatelnými vztahy, v níž vystoupí pět tanečnic a hudebník Jan Bubák, rezonuje s myšlenkami Georgese Bataille a jeho (neukončitelným) systémem nevědění. „Podstatou každé myšlenky je vždy myšlenka někoho jiného, jako je cihla ve zdi zapuštěná do širšího celku. Usilujeme o společnou stavbu, která nikdy nemůže být úplná. Její limity však mohou přinést neočekávatelné.“

/5. a 6. srpna, 18.00, 18.45 a 19.30 hodin/

Tanzometr

Sérii tanečně-světelných performancí doplňuje filmový klip, v němž účinkují všichni zúčastnění umělci.

Režie: Pavla Sedliská

Kamera: Lukáš Milota

Střih: Jakub Hejna

Zvuk: Richard Müller

Verze 2 min.: https://vimeo.com/433911449

Verze 30 s: https://vimeo.com/433908644

Další informace:

www.ghmp.cz/news-506/

www.umenipromesto.eu/prispevky/2-light-underground

www.facebook.com/umenipromesto
www.instagram.com/umenipromesto

Vstupné: 80 Kč plné (dospělí) / 50 Kč snížené (studenti, senioři) / děti do 10 let zdarma

Vstupenky je možno zakoupit zde:

www.goout.net/cs/divadlo/light-undergound/gapsf/+oirnq/

Počet vstupenek na každou performanci je omezen na 15 míst.

 Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanečníci a tanečnice, probuďte v sobě baroko!

Pod vedením Andrey Miltnerové. Kdy? V létě od 17. do 20. 8. 2020 na pozoruhodném zámku Kuks, na němž můžete i bydlet. Registrace do 30. 7.

Zažijte neopakovatelné splynutí moderního a barokního tance, pod vedením známé tanečnice a choreografky Andrey Miltnerové. A to přímo v nádherných prostorách hospitálu Kuks. Cena workshopu zahrnuje i ubytování na tomtéž místě.

Představujete si někdy, jak asi lidé v dávných dobách tančili na vznešené barokní skladby? Všimli jste si úžasné elegance pohybu, kterou vyjadřují sochy Matyáše Brauna? Už jste někdy viděli záznam barokní taneční notace? A zajímalo by vás, co tyto krásné obrázky ve skutečnosti znamenají?

Andrea Miltnerová

Popusťte uzdu své fantazii a zkuste se přenést do tanečního sálu v období baroka pod taktovkou věhlasné tanečnice a choreografky Andrey Miltnerové! Zveme vás proto do dílny barokního tance a pohybu v hospitálu Kuks, kde prozkoumáme tento historický styl, v kombinaci se současnou citlivostí a znalostmi o tom, jak naše tělo funguje.

Tato dílna je otevřena pro každého, kdo by se rád dozvěděl více o barokním tanci. Avšak nestojí o pouhou rekonstrukci starých tanečních pohybů. Program Andrey Miltnerové nabízí pohled na baroko okem moderního člověka, který věří, že inspirace minulostí může přispět k pestřejší současnosti.

Každý den začnete pečlivě strukturovaným tréninkem, který se soustředí na ladění těla a vnímání pohybu v prostoru. Za zvuků povznášející barokní hudby se pak naučíte základní kroky a sestavy barokního tance. Následně se inspirujete Braunovými sochami a vytvoříte si, díky nim, inspiraci pro improvizovaný pohyb. Na závěr workshopu vás čeká veřejná prezentace přímo na terase hospitálu Kuks.

Registrace: do 30.7. 2020 zde! Více informací na stránkách festivalu: THEATRUM KUKS.

Sdílet

Kontakt: Kristýna Kutnarová

Theatrum Kuks

Stránky: www.theatrum-kuks.cz

Theatrum Kuks

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Premiéra OSLAVA – mondénní večírek zhýčkané společnosti

Oslava podle Vivaldiho i Radoka premiérově v ALTĚ!

Studio ALTA uvede 27. a 28. listopadu premiéru taneční inscenace Andrey Miltnerové s názvem Oslava. Tento zvláštní večírek pro pět tanečníků zkoumá lidské charaktery v různých společenských situacích.    

Prvotním impulzem byla předchozí práce Andrey Miltnerové na Vivaldiho opeře Arsilda (Collegium 1704, rež. David Radok), kterou ukončoval obrovský večírek inspirovaný Felliniho ikonickým filmem Sladký život. Dle jejích slov měla tato jediná opulentní scéna potenciál pro zcela nové představení. Ze zmiňované opery přizvala ke spolupráci i pět tanečníků, s nimiž téma dále rozvíjí.

Na základě této tvůrčí zkušenosti vytvořila Andrea Miltnerová svůj vůbec první scénář. Pro autorku typický abstraktní rámec a inspirace živočišným světem zde nahrazuje zcela odlišná, výsostně lidská a společenská situace. Poprvé tak Miltnerová představí ve své choreografii konkrétní postavy, charaktery a logiku mezilidských vztahů. Na jaké oslavě se ocitnou? „Výhodou tématu oslavy je právě to, že si pod tím člověk může představit téměř cokoli. Zkoumáme různé atmosféry a to, jak se charaktery vyjadřují pohybem. O jakou oslavu ale jde, není podstatné“, prozrazuje Andrea Miltnerová.

Spoluautorem inscenace je Jan Komárek, který tvoří světelný design, ale i zvuk – netypicky až na základě pohybového materiálu.  Inscenace mimo to diváky překvapí měnícími se náladami, kde bujaré veselí střídá trapnost, nevkus i unuděnost hostů – těch zvaných i nezvaných.

Koncept a choreografie: Andrea Miltnerová
Zvukový a světelný design: Jan Komárek
Kostýmy: Andrea Miltnerová
Produkce: AM&C

Tvorba a interpretace:
Veronika: Anna Kukuczková
Martin: Daniel Raček
Laura: Tereza Lenerová Hradilková
Kevin: Lukáš Homola
Žofie: Markéta Jandová

Podpořili / poděkování: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Nadace Život umělce, REZI.DANCE v Komařicích, SE.S.TA – Centrum choreografického rozvoje a Studio ALTA

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ALTA ve víru jubilea

Trochu jako za socialismu vypadala vrcholící oslava 10. narozenin studia ALTA. Na všechno a všechny tam totiž byly fronty!

Za studiem ALTA stojí tanečnice roku 2012, slovenská choreografka a pedagožka i performerka Lucia Kašiarová. To ona je tou „matkou zakladatelkou“. A kdo další se za tímto famózním projektem skrývá? Desítky dalších spolupracovníků, kteří – jak jsme se během narozeninového programu dozvěděli – jsou opravdu jen a pouze spolupracovníky. Alta prý totiž nemá ani jednoho kmenového, stálého zaměstnance! Na výročních oslavách se v roli tiššího, leč důležitého, společníka studia ALTA nenápadně představil i Petr Voříšek, známý jako šéf techniky Národního divadla v Praze. Konkrétně jeho Nové scény. A jak vlastně oslava „desátin“ ALTY (nejen) v sobotu 15. září 2018 probíhala?

Tak takto se před deseti lety v ALTĚ začínalo…

Již koncem letošního srpna přijely do Prahy-Holešovic na industriální scénu ALTY aktivně pogratulovat hvězdy současného českého, slovenského a světového tance. Proč zrovna ony? Jelikož jsou a vždy byly příznivkyněmi ALTY a v minulosti zde úspěšně opakovaně vystupovaly, ale i ochotně vyučovaly i vedly workshopy. Jmenovitě to byli Julyen Hamilton, Jaro Viňarský, Peter Šavel, Stano Dobák, Renan Martins a Rasmus Ölme. Toto hvězdné sexteto mužů darovalo ALTĚ originální dárek. Přichystalo „narozeninovou“ sérii tréninků, neformálních setkání a veřejných impro-jamů. Mezi 20. až 23. srpnem se tak každý večer odvíjel ve zcela jiné sestavě a přiblížil nadšeným divákům nejrůznější zákoutí umělecké improvizace.

A tak vypadá“obývák“ ALTY dnes

Shodou okolností jsem na oslavu ALTY přijel bezprostředně ze železničního muzea. A první záležitost, která mne uvítala u vchodu – označená jako „překvapení z pátku“ vcelku navazovala na odpolední zážitek. Nikde neuvedený autor (anebo autorský tým?) zde prezentoval záležitost spíše z výtvarných sfér – animovaný mozek nádraží před dvaceti či třiceti lety. Co to obnášelo? Blikající soustavu semaforů a část dřívější mechanické (s překlopnými políčky) cedule s odjezdy vlaků. Fajn. Alespoň jsme hned na počátku mohli zjistit, zda nám ještě neodjel vlak…

Dalším postupným bodem návštěvy byla exhibice oblíbeného a na (nejen) festivalech úspěšného Holektivu. Protentokrát se zaměřili na všudypřítomný jev. Na který? To prozradí již název: „Selfí“. A parafráze na tuto moderní „infekční nemoc“ se opravdu povedla. Není divu, že se před „alťáckou černou komorou“ Holektivu vinula dlouhatááánská fronta…

Oslavy probíhaly všude i ve zkušebnách…

V hlavním (a před deseti lety původním i jediném) sále ALTY nás očekával jeden z vrcholů (pod)večera. Známá britská tanečnice s českými kořeny Andrea Miltnerová se protentokrát spojila s neméně zdatnou a kreativní Markétou Jandovou. A bylo z toho svižné dílko „Klavírní přelud“. Během necelé čtvrthodinky na diváka obě protagonistky valily takový balík nápadů a gagů, že se tomu ani nechtělo věřit. Zvláště jejich závěrečné koncertní antré v plavkách bylo k popukání.

Obě vystupující v plavkách tak trochu připravily na další postupný výstup. Jednalo se o průběžnou akci, na níž tudíž nemusela být fronta. Ale i tak byla! Bára Látalová zde na dvorku představila své „Bivakování v centru“. V čem spočívalo? V nahé hlavní protagonistce v malém stanu. Aby svou nahotu neskrývala celtou, tak v občasných časových periodách vybíhala, aby si zakousla něco ze zdejší zelené vegetace. Parodie na vegetariánství dodala tomuto, již tak odvážnému, počinu Látalové další rozměry.

Marie Gourdain a Štěpán Hejzlar divákům v nejzazší (západní) části ALTY připravili svůj kabinet kuriozit pod názvem „Tělo – kuriozita – voyer“. Jednalo se o jeden z nejsilnějších momentů tohoto dne. Spojení výtvarných i tanečních dispozic Gourdain zde v plné síle dalo vyniknout zdánlivě až dekadentnímu zprvu nesourodému celku výtvarných trojrozměrných artefaktů (převážně drobných plastik a asambláží). A to vše s tanečními čísly průvodkyně, které výslednému celku dodaly onen potřebný pouťový punc.

Cestou z kabinetu kuriozit se představila – stejně jako Látalová – na dvorku i Lenka Tretiagová. Tentokrát nikoli v rouše Evině. Ale se svým Voicebandem naplnila exteriér kolem ALTY hravostí a nenuceností. Program jejího studia se ostatně jmenoval „Altu plníme hravostí“.

Velkou narozeninovou kytku ALTĚ věnovalo i Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Při vstupu do „obýváku“ ALTY diváka nemohla nezaujmout skvělá parodie na peep-show. Probíhala v patře tohoto obýváku. Čili nad barem. Divák musel projít do klasického prostoru v patře, kde probíhají obvykle setkání či menší workshopy. A odtamtud ještě po schůdcích do jakéhosi polopatra. A tam na něj čekala produkce Jany Novorytové a Mish Raisové „Osobní znejistění“. Opravdu zdařilá. Parodovala ostatně i stále užívanější 3D projekce.

Další, tentokrát přízemní, prostor za obývákem studia ALTA skýtal možnost hravého antré v parafrázi na protichemické oblečky. Byl v duchu nalézání a hledání. V čase i prostoru. Zajímavé.

Přání k narozeninám i s milými dětskými pravopisnými chybami se objevovala rovněž na  zdejší nástěnce, jindy plné pouze praktických vzkazů a inzerátů

Níže pod zmíněnou peep-show, v přízemí, v dětském koutku se představily ve vrcholném programu podvečera jeho hlavní protagonistka Lucie Kašiarová společně  s Terezou Ondrovou jako Altmaterky v krátké gagy nabité férii „Pravda“. Jejich výkon umocňovala možnost diváckého sledování kruhovými průhledy ve stěně. Takže vlastně technicky navazovalo na peep-show nad sebou.

Jirkovi Šimkovi a Sáře Arnsteinové se v ALTĚ zjevně zalíbilo na WC. Po velice úspěšném „Toilettalku“ v předminulé sezóně tentokrát v oné místnosti inscenovali „Osobní příběh“. Na tu jejich produkci se na WC vinul takový dlouhý had zástupu, že to vypadalo minimálně na salmonelu. Inu, ne vše, co se odehrává na WC, musí být vždy a za každých okolností do toho WC také patřit…

V zadních prostorách ALTY (směrem na jih) nás čekala zajímavá televizní projekce. Zobrazovala nekonečné schodiště. Na ni však zívala a vyzývala pouze prázdná sedadla! Ani noha… A naopak nahoře v patře nad ní – dle svědků – výtečná akce Petera Šavela pod sloganem „Intimní a sexy“. Byla ryze individuální. Zájemci se na ni zapisovali postupně do pořadníku. Ten byl tak nabitý, že na TANEČNÍ MAGAZÍN do 20.00, kdy tento úspěšný program končil, prostě a jednoduše nezbylo místo.

Mimo hlavní programy čekaly v ALTĚ na diváky i drobné blackouty, jako třeba tento

Po osmé hodině večerní začal narozeninový program. Plný lákavých tombol, gratulování hlavním protagonistů ALTY i spojený se křtem knížky k desátému jubileu ALTY. Vše netradičně moderovali Marta a Michal Vodenkovi. A následovaly pak tančení, hudba i disco. Prostě, radost až do rána.

Oslavy jubilea ALTY byly jistě zajímavé. Dokázaly současný sílící trend symbiózy tanečního, výtvarného i pouťově-cirkusového umění. A zejména potvrdily, že parodie ještě žije!

Komplexní program oslav desátých narozenin studia ALTA:

12. 9. 16.00 / ALTA by Dětské studio Altík + Mladá krev (Sára Märcová a spol.)
13. 9. 19.30 / ALTA by ME-SA

14. 9. 16.00 / ALTA by technici 

15. 9. 18.00 / ALTA 10×10

15. 9. 20.00 / ALTA10 párty

Michal Stein

Foto: Alta a autor článku

TANEČNÍ MAGAZÍN