Dočasná Company mění identitu

“Víme, že svět není jen černobílý”

Dočasná Company z.s. po pěti letech na taneční scéně přichází s inovací svého vizuálu, v rámci které vznikly nové webové stránky spolku www.docasnacompany.com. Součástí identity se nově stala petrolejová barva. “Šlo nám o to, abychom úplně neporušili vizuální kontinuitu našeho fungování. Zároveň jsme ale chtěli přijít s něčím novým a trochu se vizuálně odlišit. Nebylo cílem spálit za sebou mosty, ale reflektovat to nové, čím jsme se stali a co jsme se o sobě dozvěděli, s respektem k naším začátkům. Víme, že svět není jen černobílý.” říká umělecký šéf Jan Razima. Dočasná Company se zároveň vymezuje proti označení taneční soubor. “Jsme kolektiv tvůrců… pro každý projekt si autoři vytváří svůj vlastní tým. Vytváříme tím prostor pro uplatnění mladých umělců” doplňuje.

 

Dočasná Company působí na české taneční scéně od roku 2019, kdy byl založen tanečnicí a choreografkou Annou Benhákovou. Od té doby má spolek na kontě nespočet projektů od celovečerních představení, přes taneční filmy, po site-specific výstupy, workshopy a různé spolupráce. Od počátku překračuje hranice taneční a pohybové tvorby a zahrnuje další umělecké žánry. V současné době má pod svojí hlavičkou čtyři aktivní projekty v podobě celovečerních produkcí, včetně jednoho představení pro dětské diváky a dále také networkingovou akci a další dílčí výstupy včetně hudebně-pohybových workshopů. “Vnímáme potřebu se na taneční scéně vymezit. Donedávna pro nás bylo těžké určit si naši úlohu i způsob fungování, protože spolupracujeme s velkým počtem umělců. Už bylo ale na čase si konkrétně definovat, kdo skutečně jsme, jaké máme hodnoty a jak se budeme prezentovat.” vysvětluje Vanda Hejnová, PR manažerka spolku. Dočasná Company sdružuje tvůrce a umožňuje jim uměleckou svobodu, kterou aktivně podporuje nejen z produkční stránky. Důležitá je pro kolektiv mimo kvalitu a profesionalitu zejména udržitelnost. Cílem je udržovat projekty, ale i samotné tvůrce dlouhodobě „při životě“. To obnáší i snaha o nastavování důstojného ohodnocování umělců.

V roce 2024 připravuje další dvě premiéry. Tou nejbližší je představení Out of Control choreografky Michaely Dzurovčínové, které smývá hranice mezi tanečníkem a hudebníkem a zároveň otevírá téma blízké každému člověku – chybování. Premiéra proběhne již 27. května v unikátním prostoru pražského Gabriel Loci.

Dočasná Company z.s. je kolektiv tvůrců nastupující generace propojující současný tanec a pohybové divadlo. Vytváří symbiotický prostor pro rozvoj umělecké svobody a překračuje hranice mezi různými styly, žánry a divadelními i nedivadelními formami.  Cílem Dočasné Company je tvořit udržitelně a podporovat začínající umělce nejen formou nastavování důstojného ohodnocení. Momentálně vytváří několik uměleckých projektů převážně v Praze, ale působí i v regionech. Členové Dočasné Company se mimo jiné aktivně zapojují i do lektorské a pedagogické činnosti.

Vanda Hejnová

pro Taneční magazín

Den otevřených dveří, šest premiér, nová talk-show i otevření komunitního centra

Novinky Švandova divadla v sezóně 2022/2023

Den otevřených dveří pojatý jako sousedská slavnost, šest nových inscenací i dva noví mladí členové hereckého souboru – Anežka Šťastná a Jan Mansfeld. To jsou ve stručnosti hlavní novinky sezóny 2022/2023 Švandova divadla v Praze. Patřit k nim bude také zahájení provozu komunitního centra. Poblíž historické budovy působící na Smíchově už 141 let tak vznikne další místo pro divadlo, hudbu i setkávání se.

„Divákům nabídneme celkem šest premiér, z toho tři ve Velkém sále a tři ve Studiu,“ říká Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. „Na hlavní scéně nově uvedeme tituly Kabaret Winton1984 a Chlast. Ve Studiu bude mít premiéru Srpnové světloHappy End a Trójanky,“ upřesňuje Františák. Posledně jmenovaný titul vytvoří u Švandů talentovaná ukrajinská režisérka Anna Turlo. „Spoluautory hry Davida Košťáka a Annu Turlo inspirovaly antické mýty o dobývání Tróje. Do Trójanek však promítnou i osudy žen čelících následkům současné války,“ prozrazuje Martin Františák a dodává i plánované datum premiéry: květen 2023.

Ještě před tím se však na repertoáru znovu objeví i dvě úspěšné inscenace z let minulých: Shakespearova tragédie Hamlet s Patrikem Děrgelem v titulní roli dánského prince a černá komedie Kurz negativního myšlení Michalem Dlouhým v úloze sarkastického vozíčkáře. „Do Velkého sálu se k nám přestěhuje také inscenace OPERA IBSEN / Přízraky, uváděná původně v prostoru Gabriel Loci na Smíchově. Titul nastudoval pod vedením Jana Nebeského renomovaný soubor JEDL, jenž patří od loňské sezóny k našim stálým hostům,“ uvádí Daniel Hrbek.

Dvě talk-show s publikem

Součástí programu stávající sezóny budou také dvě pravidelné talk-show. Scénické rozhovory moderátora Davida Hrbka oslaví v této sezóně už dvacet let svojí existence. Pořadem za tu dobu prošly stovky zajímavých osobností – od Václava Havla až po Daniela Stacha. „Rozhovory doplněné vždy i o dotazy přihlížejícího publika budeme i nadále uvádět jednou měsíčně ve studiové scéně vždy se dvěma hosty: v říjnu v nich moderátor vyzpovídá novináře Jindřicha Šídla Jaroslava Kmentu, v listopadu herečku Báru Polákovou a hudebníka Jana P. Muchowa a kalendářní rok uzavře dvojice spisovatelek Kateřina Tučková s Biancou Bellovou. Oproti tomu 7 pádů Honzy Dědka u nás diváci uvidí poprvé. Talk-show, jejíž sestřih bude později vysílán v televizi, bude na programu ve Velkém sále každé úterý,“ říká ředitel Švandova divadla.

Den otevřených dveří, nové kulturní centrum

Už 17. září 2022 se u Švandů uskuteční tradiční Den otevřených dveří. Ten se letos poprvé propojí s akcí Zažít město jinak. Dění v divadle tak doplní sousedské slavnosti odehrávající se zejména na blízkém Arbesově náměstí. „Od 11 do 17 hodin se v divadle uskuteční celkem sedm prohlídek s našimi herci a herečkami začínajících v každou celou hodinu, připravena bude i krátká scénka na jevišti věnovaná divadelním profesím,“ zve do Švandova divadla jeho ředitel Daniel Hrbek. Pro návštěvníky budou připraveny soutěže, slevové akce na vstupenky i divadelní stánek. „Děti a jejich rodiče zároveň zveme na festival Pohádková Kinského zahrada našich stálých hostů, souboru Buchty a loutky. Festival bude probíhat jen pár kroků od nás, v Kinského zahradě,“ dodává. Od 18.30 se pak ve foyer Švandova divadla uskuteční vernisáž nové Výtvarné zdi: autorkou velkoformátové malby s divadelní tématikou je vizuální umělkyně Adéla Kostkanová. Ta v divadle pracuje také jako výtvarnice a grafička.

Sousedský charakter, pojímající divadlo jako živé společenství a místo pro setkání, bude mít i nové komunitní centrum v ulici Elišky Peškové č. 7. „Ve spolupráci s MČ Praha 5 a s Hlavním městem Praha chceme centrum otevřít už v této divadelní sezóně. V chátrajícím zadním traktu domu vznikl po rekonstrukci pěkný komorní sál a zkušebna. Překvapivě tichý dvůr teď nabídne zázemí pro divadlo, hudbu i setkávání se ve volném čase,“ líčí Daniel Hrbek razantní proměnu Domu Romanetto, kolem jehož zaprášených oken a počmárané fasády kolemjdoucí v posledních letech raději přidávali do kroku.

Nově vzniknuvší centrum plánuje nabízet pravidelný kulturní program včetně workshopů a dílen pro rodiny s dětmi. Vzniknout by tu měla i veřejná truhlářská a keramická dílna a samoobslužná kavárna. „Z pražírny kávy, která se ve dvoře dřív nacházela, by se tak mohlo stát místo pro rodinná i přátelská setkávání, kde se lidé mohou stát diváky, ale i účinkujícími,“ říká Daniel Hrbek.

Kabaret Winton, Srpnové světlo a další premiéry

Vůbec nejočekávanějšími událostmi sezóny jsou však ve Švandově divadle chystané premiéry. Patří k nim i uvedení inscenace Kabaret Winton, slibující divákům silný osobní příběh inspirovaný skutečnými historickými událostmi. Vypráví o dvou sestrách z židovské rodiny, z nichž jedna jako dítě unikla v roce 1939 z okupovaného Československa. Díky neohrožené pomoci Nicholase Wintona a jeho spolupracovníků tak byla jedním z 669 dětí, které se včasným odjezdem do Británie vyhnuly téměř jisté smrti v koncentračních táborech. Pražský hotel Evropa, kde se Ester už coby starší dáma v roce 1988 ubytuje, aby navštívila svoji starou vlast, je však fantaskním místem. Neplatí tu zákony času ani prostoru…

Kabaret Winton režíruje Martin Františák, umělecký šéf smíchovské scény, na scénáři se podílela spisovatelka Kateřina Tučková. V roli Ester hledající domov i ztracená rodinná pouta uvidíme hostující Jaroslavu Pokornou, její sestru Ludmilu hraje Bohdana Pavlíková, Kabaretiéra ztvární Miroslav Hanuš. Premiéra bude 22. října 2022 ve Velkém sále.

Hlavní scéna Švandova divadla přivítá také inscenaci 1984 podle slavného románu George Orwella režírovanou Dodem Gombárem. Premiéra bude 28. ledna 2023. Od 29. dubna téhož roku se na programu objeví Chlast. Divadelní adaptaci stejnojmenného oblíbeného filmu věnovanému umění žít a pít zrežíruje Thomas Zielinski.

Na studiové scéně bude mít už 24. září světovou premiéru Srpnové světlo. Původní české drama o absolutní lásce napsal Martin Františák a sám jej také zrežíruje. V ústředních rolích uvidíme nové členy souboru Jana Mansfelda a Anežku Šťastnou, neobvyklou milostnou čtveřici tvoří dále Matěj Anděl a Bohdana Pavlíková. V mužské roli Pastora se můžeme těšit na hvězdu své herecké generace Marii Štípkovou.

O dlouholetém partnerském soužití s jeho radostmi a strastmi bude od 25. března vyprávět Happy End. Do hlavních rolí obsadil režisér Daniel Hrbek Bohdanu Pavlíkovou a Luboše Veselého. Ti se coby dlouholetí partneři a herečtí kolegové budou na chystané novince podílet i jako autoři.

Sezónu 2022/2023 ve Studiu završí 27. května Trójanky, autorská inscenace inspirovaná antickými hrdinkami i osudy současných žen, jejichž život poznamenala válka. S herečkami Švandova divadla ji nastuduje ukrajinská režisérka Anna Turlo. Ta se k divadlu dostala oklikou coby absolventka Národní letecké univerzity a Institutu pro turismus. Hned za první inscenaci Úhel pohledu, uvedenou v roce 2019 na jevišti Kyiv Maly Theater, byla nominována na cenu Kyiv Pectora za nejlepší režijní debut. Spoluautorem Trójanek je spolu s ukrajinskou tvůrkyní David Košťák, působící ve Švandově divadle jako dramaturg.

Foto: Alena Hrbková, Richard Moučka , Michal Hančovský 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

PŘÍZRAKY

JEDL uvádí OPERU

Drama Přízraky se stalo východiskem pro devátou inscenaci podle Ibsenovy hry, režiséra Jana Nebeského. Tentokrát Ibsen jako opera.

Přízračná krajina norského fjordu zahalená deštěm a mlhou… V jednom kuse prší.

JEDL připravuje poprvé ve své historii velké plátno“ ve smyslu početného obsazení a výrazné technické náročnosti. Ibsenovo drama jako hudební divadlo. Současná opera. Spojení režiséra Jana Nebeského, který se Ibsenovu dílu věnuje po dobu celé své kariéry (dosud režíroval 8 jeho dramat) a Matouše Hejla, zástupce nejmladší generace hudebních skladatelů, slibuje výrazné uchopení žánru a významný příspěvek k možnostem a podobám hudebního divadla v 21. století, které může i dnes pracovat s provokací:

 „Tehdy byly Přízraky kontroverzní z důvodů naznačeného incestu mezi sourozenci a vyústění hry, které připouští to, co bychom dnes nazvali eutanázií. To, co nám dnes připadá jako něco přirozeného –že matka svému dítěti pomůže, ušetří ho bolesti a rozpadu, bylo tehdy vnímáno jako zabití.“ S odkazem na volbu vizuálu k představení režisér dodává: „Díváme se do nejintimnější zóny, tak jako v Ibsenově hře – a to je pohled, který je skoro vždycky nepříjemný. Je ale dobré si uvědomit, že temná území duše máme všichni.“

Libreto pro operu vytvořila na podkladě Ibsenovy hry Přízraky Lucie Trmíková, scenáristka a herečka, která dosud ztvárnila v inscenacích Ibsenových her 6 velkých ženských rolí. K nim podotýká:  „Ibsenovy ženské hrdinky jsou dokonale stvořené postavy, často spíš antihrdinky. Když si je dám vedle sebe, vidím ženy toužící po lásce a po pravdě i za cenu velkých obětí. Nikdy nejdou tou širší a snazší cestou. Jsou urputné, často nesnesitelně. Často se mýlí. Hodně bojují. V tom je pro mě Ibsen naprosto současný. Nedává přitom návod, neposkytuje rady, ale ptá se. A jeho otázky jsou provokativní a překračují právě ty intimní zóny, o kterých mluví Jan Nebeský.“

Součástí tvůrčího týmu je také norská skladatelka a interdisciplinární umělkyně Tine Surel Lange, která se zaměřuje na tvorbu zvukově-obrazových konceptuálních děl. Pro inscenaci Opera Ibsen / Přízraky vytváří abstraktní portrét paní Alwingové: „Fascinuje mě jako postava, svými mnoha vrstvami. Neustále přebírá a ztrácí kontrolu a moc nad vyprávěním, do kterého je umístěna, a tím, co reprezentuje jako ženská postava.”

Českému publiku svou tvorbu představila na mezinárodním festivalu nových médií, experimentální hudby a tance Echofluxx v roce 2017.

Pětice postav tvoří mikrokosmos Přízraků, ve kterém se každá z nich projevuje způsobem jí vlastním, šumí nebo mlaská. Rozdíl mezi hercem a zpěvákem zde nehraje roli. Vzniká až komiksový svět, ve kterém je naprosto pravděpodobné třeba to, že jeden mluví a druhý mu odpovídá zpěvem. Samotný prostor Rajské zahrady a její bohatá akustika přispívají k určitému zpomalení a rozostření času, ve kterém se postavy nacházejí“ uvádí hudební skladatel Matouš Hejl.

Inscenace bude mít premiéru v komplexu Gabriel Loci, bývalém benediktinském klášteře svatého Gabriela na pražském Smíchově. Místo přináší vlastní dramatický prvek: Minulost se zde setkává se současností, a v režijní koncepci Jana Nebeského, kde krajina navozuje pocit nebezpečí, se stává zdánlivým útočištěm.

Nové nastudování inscenace v orchestrální úpravě se odehraje 26. 6. 2022 v Ostravě, na festivalu NODO / Dny nové opery Ostrava.

Opera vznikla a bude uváděna v rámci projektu „Play Ibsen! – divadelní inscenace s doprovodným programem“, podpořeného grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska z Fondů EHP 2014 – 2021.

O INSCENACI:

Ibsen / Nebeský / Trmíková / Hejl / Surel Lange

OPERA IBSEN: Přízraky

Autor: Henrik Ibsen

Překlad: František Fröhlich

Hudba: Matouš Hejl

Libreto: Lucie Trmíková

Režie: Jan Nebeský

Scéna: Jan Nebeský a Petra Vlachynská

Kostýmy: Petra Vlachynská

Instalace a video: Tine Surel Lange

Obsazení:

Helena Alvingová: Lucie Trmíková

Osvald Alving: Miloslav König

Pastor Manders: Igor Chmela

Jakub Engstrand: Petr Jeništa

Regina Engstrandová: Magdalena Malá

Bicí/perkuse: Antonín Procházka
Baskytara: Petr Tichý
Tuba: Jiří Genrt
Cimbál: Jan Mikušek
Kytara: Štefan Szabo

 

Foto:  Zuzana Lazarová 

Kristýna Kolovratová 

pro Taneční magazín