Světlo pro dobrou věc

Mladá populární herečka Denisa Pfauserová, známá z divadel, filmů i televizních seriálů nás všechny zve na dobročinnou akci.

Velmi ráda bych vás co nejvíce pozvala na hezkou a milou akci „Řeka přání“, kterou pořádá nadace „Letní dům“. Ta probíhá ve čtvrtek 23.listopadu od sedmnácté hodiny. Kde? Na pražské Malé Straně v Cihelné ulici, poblíž řeky Vltavy, necelé dvě stovky metrů od stanice metra trasy A Malostranská.

Řeka přání“ je happening pro veřejnost, při níž si lidé zakoupí lampiónek se svíčkou a lístečkem s přáním některého z dětí z dětských domovů. Ten pak pošle po vodě a pomyslně se tím ono přání splní, navíc je to i hezká romantická podívaná. Příspěvek pak poputuje přímo nadaci Letní dům, se kterou jsem nedávno začala spolupracovat. Každý vypuštěný lampion zaplatí třicet minut práce sociálního pracovníka „Letního domu“ v rodině ohrožené sociálním vyloučením. Stručně řečeno, v „ Letním domě“ se starají o to, aby děti z dětských domovů prožily hezké dětství, na světě se jim líbilo a po opuštění domova se uměly začlenit do společnosti, ale nejlíp, aby se do něj vůbec nedostaly . A pomáhají jejich rodičům tomu předejít. Idea nadace se mi moc líbí a věřím, že má smysl, a proto bych byla moc ráda, aby se její existence více dostala do povědomí lidí. A tady je naše možnost pomoci.

Co vás tam čeká? Živá projekce na budovu, ohnivá show skupiny „Hypnotica“, divadlo „Toy Machine“, jazzová hudba v provedení „HAMM“, lampiónová benefice i občerstvení. Více se můžete dozvědět na http://www.letnidum.cz/letni-dum.

Účast zatím potvrdili mí kolegové herci, převážné z pražské „Ypsilonky“ i hudebníci jako: Petr Vacek, Pavel Nový, Jitka Sedláčková, Jan Hrušínský, Miluše Šplechtová, Miroslav Šimůnek, Miroslav Etzler, Monika Zoubková, Václav Jílek, Felix Slováček ml., Barbora Jánová, Lenka Krobotová, Ondřej Kavan, Hynek Chmelař, Michal Kern, Martin Sitta, Jitka Ježková, Marek Němec a těšit se můžete i na další.


Pokud Vám to časově vyjde, budu velmi vděčná. Těším se na setkání na Malé Straně na břehu Vltavy.

Obrázky: LETNÍ DŮM
Denisa Pfauserová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Dáša Zázvůrková oslavila 35. narozeniny

Dáša slavila, jak jinak, tancem a zpěvem. A také pomáhala

15. června oslavila Dáša Zázvůrková své 35. narozeniny. Jak jinak, než zpěvem. Dášin silný a jasný hlas  se nesl Občanskou plovárnou,  výtěžek z koncertu, který podpořil i Magistrát hl.m. Prahy,  věnovala Dáša nemocnému Vládičku Šovkoplasovi,  který žije ve  Voticích.  Popřát a  současně podpořit  toto úsilí pomáhat  přijeli hosté – Jitka Sedláčková,  Simona Postlerová a  Dášin bratr Zdeněk Zázvůrek.

DSC_0865 DSC_0876 DSC_0877 DSC_0924

 DSC_0862 DSC_0864 DSC_0931

DSC_0940

Zeptali jsme se ….

TM: Proč  jste se rozhodla pomoci právě Vládičkovi? 

Dáša:  „Vládíček je bratr Adély Šovkoplasové, která ke mně chodí na zpěv. Díky ní jsem se dozvěděla o jeho nemoci. Vládíček trpí Duchennovou muskulární dystrofií a potřebuje pomoc nejen on, ale i jeho rodiče. Míním tím zdravotní potřeby, polohovatelné lehátko, elektrický vozíček, speciální auto, bezbariérové přístupy do domu atd….navíc rodiče jsou moji spolužáci ze ‚základky‘, takže pomoc byla nasnadě. Navíc pomáhat lidem, kteří to
potřebují, je povinnost a pro mě milá. Poznala jsem, jaká je to rodina, jak jsou silní a stateční. Rodina Šovkoplasova je pro mě velkou inspirací a srdeční záležitost.“

Dáša přiznala, že kdysi jí každý 30-tiletý člověk připadal opravdu starý. Natož  ten, komu bylo už 35 let!

Dáša během koncertu vyprávěla humorné příběhy ze svého života: „Když se mě jedna má žákyně na ZUŠ, kde učím, ptala, kolik je mi let, řekla jsem, že dvanáct. Chvíli mě pozorovala a potom vykřikla – Ne,ne, mně je jedenáct a ty vypadáš hůř…“

DSC_0851 DSC_0852 DSC_0853 DSC_0856 DSC_0857

Zeptali jsme se….

TM: Mění se u Vás něco s příchodem „35“, tedy tohoto  zdánlivého „stáří“? Jste unavenější nebo méně optimistická? Anebo se Vás věk  vlastně ani netýká?

Dáša: „Tato číslice mi ukazuje pouze to, že jsem už pětatřicetkrát prožila červnovou letní „romanci“ 🙂 Dokonce pociťuju velkou sílu nejen fyzickou,ale i psychickou. Moje pocity nejistoty jsou daleko lépe zvládnuté a někdy si jich ani nevšimnu. Optimismus v sobě naštěstí mám po rodičích a doufám, že se s věkem neztratí…“

TM: Cítíte nějaký strach ze stárnutí? Podstoupila byste plastickou operaci nebo přijmete přirozenost  a s ní i  přicházející vrásky?

Dáša: „Strach necítím – žiju přítomností, nemyslím na to, co bude a minulostí se moc nezaobírám. Ale neznamená to, že nerada vzpomínám. Obzvlášť na moje barevné dětství. Díky babičce a dědečkovi, se kterými jsem trávila prázdniny na venkově. Nebo díky svým rodičům, kteří mi ukázali cestu, kudy se dá jít a když náhodou ztratím směr, tak se o ně mohu opřít a zase mě navedou.

Pokud jde o plastickou operaci –  jestli budu vypadat tak dobře, jako moje maminka, tak se
té plastiky ráda vzdám. Jsem sice zastánkyní přirozenosti, ale pokud to
ženě pomůže nejenom esteticky, ale i psychicky, fandím tomu. Jen moc
nerozumím mladým plastikovým „kráskám“. To je na mě moc. Ale opět, je to
pouze můj subjektivní názor.“

TM:  Zaměříte se více na zdravý životní styl?

Dáša: „Teď jste mě rozesmála. Nejsem si moc jistá. Jím, kdy chci a chodím spát k
ránu…takže to úplně se zdravým životním stylem nekoresponduje. Ale miluji
život a jsem na světě ráda. Neumím si představit život bez muziky a sportu.
Proto ty špatné návyky vyvažuji intenzivním sportováním. Vesluji, hraji
tenis, bruslím a chodím na dlouhé procházky se svým psem.“

Děkujeme

 

 

 

DSC_0949 DSC_0950 DSC_0953

Nechybělo ani taneční vystoupení v podání Martina Šimka a Terezy Řípové. Při jejich  rumbě se divákům zatajil dech.

Martin a Tereza vedou taneční kurzy na Mladoboleslavsku, tvoří  choreografie pro  plesy, svatby a večírky a také taneční show na míru

Rozhodli jsme se poklást jim pár otázek…..

TM: Opravdu Vás dnešní taneční číslo nebolelo?  Najednou jste se ocitli na zemi a v divácích zamrazilo…

Martin Šimek: „Ne, nebolelo. Museli jsme improvizovat, protože tady bylo o moc méně místa, než jsme čekali, někdy jednoduše  není možnost vyzkoušet si vystoupení předem.“

TM: Máte  běžně  i takto „tvrdé“ tréninky?

Martin Šimek: „Samozřejmě, že se kopneme, spadneme, to se stává, ale neodcházíme kvůli tomu z tréninku domů. Pokud je něco pravdu technicky náročné, konzultujeme tyto prvky s jinými trenéry.“

TM: S přehledem (Martin Šimek) předvádíte v tanci rozštěpy. Není to náročné pro muže?

Martin Šimek: „Trénuji celý svůj život, vždycky jsem byl ohebný, měl jsem větší rozsah, než je běžné, tak pro mě to nebyla překážka. Nezáleží zřejmě na tom, zda dělá rozštěp muž nebo žena, to je můj názor.“

TM: Věříte, že tanečníci mohou tančit i do pozdního věku?  Určitá část populace o tom stále pochybuje, setkáváme se s těmito názory poměrně často.

Martin Šimek: „Pokud člověk trénuje soustavně, může tančit i do šedesáti. Věk nehraje roli. Horší je, pokud začnete trénovat v 60-ti letech, to už není dobré.  V případě, že člověk už jednou v mladém věku ve formě byl, i když přestane cvičit, tělo si to všechno pamatuje. A dále už není těžké se k zátěži znovu vrátit. Začít v 60-ti letech  také není nemožné, ale je to těžké.“

TM: Vydrží tanečník  třeba zátěž závodního tance,  pokud už mu táhne na „60“?

Martin Šimek: „Všechny sporty jsou nějak omezené věkově, pokud někdo začne později, je to  otázka. Ale pro aktivitu jako takovou nehraje roli,  v kolika letech začnete. Pro samotný zážitek z umění, pohybu nebo  hudby,  nejsou hranice. Každý má možnost začít kdykoliv.“

TM: Kde jste tančili  společně s Dášou Zázvůrkovou?

Martin Šimek: „Účinkoval jsem v muzikálu ‚Sedmero havranů‘, kde jsme s Dášou tančili společnou choreografii, ne závodní samozřejmě. Ale rádi bychom si spolu zatančili třeba ve Stardance, proč ne. Máme v plánu vytvořit hudební klip, kde Dáša bude zpívat a my s Terezkou tančit.“

TM: Kde se s Vámi mohou zájemci o tanec setkat v nejbližší době?

Martin Šimek: „Učíme všemožné taneční kurzy v Praze, právě sháníme nové prostory, asi někde na Letné, v Holešovicích nebo v Karlíně, ale učíme i v Mladé Boleslavi.

Také budeme mít vystoupení v divadle ABC během Noci divadel. Chystáme tzv. Dámské jízdy v divadle ABC, ty se budou konat v lednu. Budeme tam mít také vystoupení. Dále chceme pořádat benefiční taneční večer a tzv. minikoncert.  V Mladé Boleslavi proběhne akce ‚Věneček‘ v KD, kde očekáváme mnoho hostů.“

Děkujeme

DSC_0880 DSC_0885 DSC_0886 DSC_0889 DSC_0892 DSC_0893 DSC_0894 DSC_0903 DSC_0907 DSC_0908 DSC_0913

Foto: Eva Smolíková 

Taneční magazín

‚Lidský hlas‘ – přináší vrchol štěstí nebo smrt?

Vztahy, rozchody. Denně se dějí. Běžné, nezajímavé, přesto tu a tam přinesou do lidských životů námět na román, film či zaměstnají policii…

 

 

 

12.dubna  diváky potěšila v divadle Kampa hra ‚Lidský  hlas‘. Vynikající výkon herečky Jitky  Sedláčkové  podbarvila skvělá zpěvačka Dáša Zázvůrková hrou na piano a svými písněmi.  Při jejích tklivých  písních  a emocemi přetékajícím hlasu naskakovala divákům husí kůže…

Vztahy, rozchody. Denně se dějí. Běžné, nezajímavé, přesto tu a tam přinesou do lidských životů námět na román, film či zaměstnají policii. Právě takové jedno ‚malé velké drama‘ prožívá i naše hrdinka.

1

Na začátku představení se jakýsi stín smrti vznáší nad spící postavou. Po chvíli ale neodbytný telefon osobu probudí.  Bývalý partner, se kterým žila pět dlouhých let, se ujišťuje, zda je v pořádku, zda nese rozchod dobře. A ona ho přesvědčuje, že ano. Je totiž silná, včera byla v baru, měla se dobře a měla na sobě ty krásné černé šaty, co se mu dřív na ní tak líbily. A všechny jejich společné fotky už roztrhala na padrť!

Co slovo, to lež. Zavěsil. Ona brečí, kašle, nadává, zapaluje cigaretu, pije.

Telefon zvoní znovu. On chce prý zpět všechny své dopisy.   Beze všeho, ona už je všechny sbalila do tašky. Ale…. Kdyby jí dal aspoň ten popel z nich, až je spálí… Chce je už tak brzy? Už dnes?  A také chce své rukavice a pyžamo. Ona tvrdí, že rukavice nemá. Ovšem rukavice schovává pod polštářem, líbá je a jeho pyžamo má na sobě, místo těch krásných černých šatů. Pyžamo, které zapomněl, když tak rychle balil.

4

Je v pořádku, jen usnula. Ale zapomněla mu říct, že se už nechtěla probudit, zapila prášky, aby se jí dobře spalo.  Nemůže vydržet to nesnesitelné ticho, které se rozhostilo v jejím bytě.  On byl prostě dokonalý a báječný.  Nelituje ani vteřiny, kterou s ním strávila. Jeho pes ji nenávidí, chce zpět svého pána. O psa se nebude  starat, to už nezvládne, tím si je jistá.

Rekapituluje jejich vztah. Příliš mnoho věcí stálo v cestě jejich lásce. A ona teď jen platí.

Telefon znovu zvoní.  Bývalý přítel má přece jen obavy, aby si neublížila. Ale to určitě ne, ujišťuje ho. Sice už pomalu přiznává, že večer spolykala prášky, ale špatně namíchala dávku, takže se ještě probudila. Už je vše bez problémů. Doktor říkal, že člověk se nepokusí o sebevraždu dvakrát po sobě. Ona všechno překoná.  Jenom ať přítel nezavěšuje. Je tak strašné i na chvíli ztratit spojení v telefonu, být bez jeho  hlasu,  připadá si už mrtvá!

Vidí ho pořád před sebou.  Teď má právě vyhrnuté rukávy, protože přesně tak to vždy dělal. A určitě ho bolí za krkem, protože při takovém počasí ho vždy bolelo za krkem. Zavěsil.

2

Chce být statečná. Ale sebralo ji to víc, než čekala. Zešílí z té samoty a ticha.

Rozpolcená bytost. Jeden vnitřní hlas jí říká, že musí být silná a svobodná. Druhý říká, že už nikoho takového nikdy nepotká a povzbuzuje ji k zoufalství. Vždyť nikdo lepší na světě není a nikdy už nebude.

Telefon zvoní. Chtěl jí jen oznámit, že svatba je už za pár dní. Ona je překvapená, copak on opravdu pojede se svou novou ženou tam, kde bývali kdysi spolu tak šťastní? Jedinou útěchou zůstává, že se možná potkají znovu v nějakém příštím životě. Ona chce zavěsit. Ale nedokáže to udělat, nedokáže se odtrhnout od jeho hlasu.  Prosí ho, ať to raději udělá on.  Pro něho to vůbec žádný problém není.  Ona si s úžasem prohlíží telefonní šňůru, která vede lidský hlas. Jeho hlas. Její všechno, celý život se skrývá v té šňůře. A právě šňůra se jí stává osudnou…. Anděl smrti rozprostřel svá křídla.

3

Divák by té nešťastné ženě tak rád pomohl, snad by stačilo překonat jen pár dní, či týdnů a život by mohl být zase krásný. Je pozdě.

Kvalitní, krásné představení, s dojemnými písněmi, které podbarvují celé drama a naprosté zoufalství člověka těsně před jeho vlastním koncem.  Jitka Sedláčková  s dokonalou přesností ztvárnila  vše, co opouštěný člověk cítí a prožívá.

5

Láska nás může povznášet až do nebe, může být ale i náš vrah.

Představení  ‚Lidský  hlas‘, věnované nedávno zesnulému Borisovi  Hybnerovi, který se podílel na jeho zpracování,   nám připomíná, co je v životě člověka nejdůležitější. Láska není jen slovo.

6

Foto: Divadlo Kampa

Eva Smolíková

Taneční magazín