Rozhovor se zpěvákem Michaelem Kluchem

„Kdysi jsem řekl: Pojďme dělat hudbu, jak to jen nejlépe umíme“

Legendární Queennie, kteří vyprodali O2 arénu a těsně po lockdownu stanuli znovu na jevišti, představovat čtenářům nemusíme. Jen upřesníme, za dobu své existence od roku 2006 se stali  jednou z nejuznávanějších Queen  tribute kapel na světě. Uskutečnili na tisíc koncertů na několika kontinentech.  Perfekcionismus a technická dokonalost, to jsou slova, která je  vystihují. V dubnu 2018 měl v Divadle Radka Brzobohatého premiéru muzikál  Freddie s Queenie v hlavní roli.

Po nekonečném lockdownu,  kdy se nezpívalo, nevystupovalo, jste stanuli jako první hudební skupina  před vyprodanou 02 arénou. Jaký byl Váš pocit? 

„To je složitá  otázka, nebo lépe řečeno, ta otázka zní jednoduše, ale ten kontext v pozadí…, není vůbec  lehké odpovědět. My  jsme náš  koncert či  dva  koncerty  vyprodali už v prosinci 2019 a to byla  euforie! To se  nestává často ani předním českým kapelám, natož hudební skupině  našeho žánru. (Dnes si sice  troufám říci, že jsme tento  žánr i trošku posunuli, to je ale jiná věc.)  Jenže  s příchodem lockdownu se euforie  vytratila. Mám tedy takový „zkreslený“ dojem.

Stát po takové době  před publikem pro mě znamenalo spíše negativní pocit,   protože jsem do poslední chvíle nevěděl, zda ty koncerty proběhnou. Všechno  bylo hektické.  Během první písně, kdy jsem se měl postavit na podium, mělo dojít k výbuchu pyrotechniky.   Výbuch  byl pro mě signál, že mám jít na jeviště, jenže k tomu výbuchu vůbec nedošlo. Místo  toho, abych si užíval vyprodanou halu, byl jsem nervózní, protože jsem měl strach. Nacházel jsem se blízko „odpaliště“ a hrozil jsem se, aby mi to nevybouchlo nečekaně. Snažil jsem se  běžet  někam pryč. Dobrý  pocit jsem si začal užívat až o něco později.  Ten výbuch tam nakonec byl, ale někde uprostřed písně, mimo rytmus, špatně to seplo… Takže moje euforie v ten moment taková nebyla, ale teď si z toho dělám už legraci. Prostě se to stalo, na druhou stranu tam  bylo tolik jiných věcí, které se mohly nepovést, a ty se povedly, takže tohle  zůstalo jako malý detail.

Vyjádřil bych to celé asi  tak: když jsem přicházel do 02 arény, byl jsem nejnervóznější člověk na světě,  když jsem   odcházel, tak jsem byl ten nejšťastnější člověk na světě. A to je na koncertech právě to hezké.“

Queen –  trošku je napodobujete, obdivoval  jste je coby kluk?

„No, moje odpověď bude zase „košatá“. Kdybychom k té muzice neměli vztah, tak bychom ji nemohli dělat na té úrovni, na jaké ji děláme. Možná ani tanečník nemůže dobře tančit roli,  kterou nemá rád. V angažmá je to sice tak, zkrátka musíte roli zahrát, tak musíte.

Ano, měl jsem k té hudbě vztah, od malička patří k mé nejoblíbenější, rozhodně to byl  důvod, proč jsme ji začali dělat. Zpočátku jsme snad ani nebyli kapela, nehráli jsme pro diváky. Jen jsme se sešli s pár klukama, nahráli  si oblíbené písničky, také třeba písně Leda Zeppelina či jiných. Ale neměli jsme v té době ani  baskytaristu! Později jsme měli i klávesistu a ještě později  jsme si  začali myslet, že už k stylu Queen  máme nějaké předpoklady. Hra na kytaru je tam specifická, o stylu ani nemluvím.

Nakonec jsme si řekli, že si to zkusíme zahrát před divákem a budeme se tomu věnovat více.  Před 15-ti lety bylo naivní si myslet, že jsme dokonalí, ani jsme si to rozhodně nemysleli!  Dnes je naše  kapela   úplně někde jinde, než byla tehdy. Ale drželi jsme se stále u filozofie:  pojďme to dělat, jak to nejlépe umíme,  na té úrovni, kde se zrovna nacházíme. A to  nám zůstalo.“

Freddie  Mercury byl  tvrdohlavý,  řeknu – „sexuálně nestandardní“, někdo ho za jeho životní styl odsuzuje. Vy se  nějak musíte vyrovnat i  s osobností zpěváka, který je v zásadě  nenapodobitelný. Jak to zvládáte?

„No,  obecně, když se bavím s nějakými lidmi nebo s nimi spolupracuji,  tak je vnímám  profesně, když si hledám kamarády, tak je vnímám charakterově, takže Mercuryho vnímám jako vynikajícího zpěváka. Je mi jedno, jaký byl v soukromí. Mě jeho život nepohoršuje, ale i kdyby, tak všeobecně mám k lidem přístup – jsi kamarád, tak je mi jedno   s kým se ‚vyspíš‘. Zrovna tak, když jdu koupit rohlíky a jsou chutné, tak je mi celkem jedno, kdo mi je prodá.  Beru tedy Mercuryho jako kamaráda. Na koncertě  je to jedno, ze  soukromého života na jeviště vlastně nic nedostanete. V  hudbě samotné někde je Michael Kluch, ne Freddie.

Možná Freddie  někdy byl při koncertech trošku sprostý, ale v Čechách mi připadá hloupé mluvit na fanoušky anglicky, takže snad jedině v zahraničí je možné malinko Mercuryho zahrát i s jeho typickými hláškami.

Ale mně  ta jeho postava  dělala mnohem větší  problém během muzikálů, kdy už  jeho osobní rovina opravdu na  jevišti vidět je. Ano, to uznávám.  Měl jsem  načtené knížky a trošinku jsem tušil, jak by asi on reagoval ve  svém slovníku, ale já takový vůbec nejsem jako on,  takže se to úplně napodobit nedá. Tím, že jsem naprosto odlišný, ta role se mi nehrála tak snadno, jak se možná na první pohled může zdát.

Možná ale  je tu i jiné hledisko. Pravděpodobné je totiž i to,  že jaký byl a jak ho známe, byla jen nějaká jeho póza a  on sám takový možná vůbec nebyl. Třeba byl srdečný, měl kolem sebe svou skupinu lidí, nikoho dál už tam příliš nepřijímal,  ale pak šel na večírek, tam např. některé  osobnosti různě  lezou po stolech a tak podobně, takže to jsou takové ty  polohy umělců, kterou bych možná mohl mít i já,  třeba bych také mohl lézt po stole, no, nevím. Tohle na koncertech naštěstí vůbec neřeším, tam je to  jednodušší.“

Queen vesele střídali hudbu a styly,  ne vždy to posluchač snáší dobře, chce si v hudbě najít to své oblíbené a hotovo.  Byli  v tom trošku atypičtí. Jak to řešíte Vy?

„Já jsem teď udělal novou píseň, která není „queenovského žánru“, ale diváci byli nadšení. Jsou tam určité polohy, které nejsou pro tu hudbu typické, takže jsem si trošku „odskočil“, ale žánrově to zase není v žádném případě úplně něco jiného, moderní prvky tam jsou.  Všichni se nějak vyvíjíme a naše hudba s námi.  Já nemám problém zpívat ať popovou nebo lidovou  píseň, cítím se být zpěvákem a je mi celkem jedno, co to zrovna je.  Mám na to  hlasové  vybavení, jiným žánrům se vůbec nevyhýbám.

Ale nejsem samozřejmě operní zpěvák, takže nechci, aby mě někdo chytal za slovo. Kdyby mě poslouchal operní profesionál,  řekl by, že techniku nemám úplně správnou, což je pochopitelné, jsem „popík“, ne „operák“. A to je průšvih vždycky,  když se „popíci“ pouští do opery a „operáci“ do popíku.“

Co když pandemie není u konce?  A přijde další lockdown?  Jak si  s tím poradíte?

„Tak toto má zase více rovin. Jedna věc  je živobytí jako takové. Pokud jde o naši kapelu, naštěstí se  nemusíme ohlížet  po jiné  profesi, takže  z ekonomického hlediska přežijeme.  Nechci to zlehčovat, ani se nechci vůbec míchat do politiky, já už  jen doufám, že žádný lockdown nebude. Nešlo jen o koncerty, lidé nemohli rok nikam chodit, nemohli se seznamovat, některé moje známé trápí, že si nemohli najít holku nebo kluka, další trápí  ekonomické problémy, ale je tu i edukace dětí, mělo to na všechny  obrovský psychický  dopad.

Je tu samozřejmě fakt, že i nadále je  všechno poloviční, diváci se bojí chodit na koncerty, možná ani nemají  náladu starat se o svoji duši,  nebo o nějakou svoji  radost, to se vytratilo.  Nechci tady lamentovat, ale  nám to  vzalo  minimálně dva roky profesního života, to je prostý fakt, tak asi budeme muset vydržet na jevišti déle, no. Problém vidím jenom v tom, že tohle si  nenaplánujete, pokud vám tělo jednou řekne, že už  dost,  tak  vám ty dva roky nikdo nedá.  Ani teď to není tak, že bychom nastartovali tam, kde jsme skončili před pandemií, nějaký propad tu bude,  může to zase  trvat nějaké dva roky, než se trh obecně znovu ozdraví. Nejde  jen o kulturu,  tam to bude trvat ještě  déle, a to mě teda mrzí.

Ať je to, jak je to, nic s tím  neuděláme. Uklidňuje mě jedna myšlenka, že jsem jakoby v takovém náručí  Božím a ten rozhodne, ne já.

Těším se z toho, že jsme vystupovali  v 02 aréně, to pro  nás bylo nesmírně důležité.  Máme  už rozjednané turné po světě, to je také podstatné. Koncerty  se vydařily, ohlasy na ně  byly tak pozitivní!  Ani jsme nečekali, že se tak vydaří.  Udělali  jsme akci, která vlastně nemá obdoby. Mám  z toho velkou radost a to mě teď žene dál.

A pokud přece jen  nějaký další lockdown přijde,  vyprodukuji zase nějakou píseň. Mám teď uvolněnou mysl, dříve jsem ji měl neustále zaneprázdněnou tím, co bude s námi, zda bude koncert, nebo ne, teď bych se věnoval nějakému vlastnímu albu.“

Škoda ztraceného roku, ale možná musíme vzít v úvahu i to, že nebýt lockdownu, bylo by tu místo 30- ti tisíc  mrtvých třeba 200 tisíc.  Není pak sobecké chtít se bavit? Jak se na to díváte?

„To je  strašně složité, to už není ani politika, ale spíše nějaká filozofie. Možná je sobecké, nechat lidi umírat, jsou to něčí maminky, babičky, bratři, já vím. Také mi  zemřeli blízcí, jsem smutný, ale jsem pragmatický. Když mě zítra srazí tramvaj, tak srazí, nemám žádné právo na život, když zasáhne osud, tak zasáhne. Navíc na jedné straně to vypadá jako „zbytná“ zábava, ale na straně druhé stojí nejrůznější profese, které živí své rodiny, a vydělané peníze utrácí za služby zase třeba ve firmě, kde pracuje někdo z diváků. Ekonomika je nekonečný koloběh, který spolu úzce souvisí, a všechny ty konsekvence můžeme koneckonců nyní sledovat v přímém přenosu. Ekonomická krize totiž také ničí životy. Pak si vyberte..

Atˇ  už je to, jak je to, i přes to, že nám lockdown  vzal  nějakou část kariéry, možná nám to i něco dalo. Chci hledat ty hezké a pozitivní momenty. Možná máme  i  novou energii a naději. A touhu zase jít dál.“

Děkujeme za rozhovor, přejeme hodně úspěšných koncertů 

 Foto: archiv Michaela Klucha 

Eva Smolíková

O2 arena se po 18 měsících otevírá divákům

Podzim zahájí Queenie velkolepým trojkoncertem Queen Relived

Po roce a půl se největší česká hala O2 arena konečně dočkala. Díky podmínkám pro rozvolnění kultury, které vláda schválila na počátku tohoto týdne, bude možné uskutečnit koncerty pro plnou kapacitu diváků. Hned první zářijový víkend odstartuje velkolepě, koncertní megashow Queen Relived. Česká skupina Queenie, jež svou tvorbou vzdává hold legendární britské kapele, se na své fanoušky těší hned ve třech termínech: 3., 4. a 5. září 2021

Podle připravovaných vládních nařízení platných od 1. září bude umožněno pořadatelům kulturních akcí pustit do objektu plnou kapacitu diváků. Vstup je umožněn pro 3000 osob s potvrzením o očkování proti covid-19, s negativním testem či potvrzením o prodělané nemoci. Zbylou kapacitu koncertu mohou doplnit návštěvníci očkovaní nebo s potvrzením o prodělané nemoci a případně i návštěvníci s testem, ale ti nesmí tvořit více než 50 % ze zbývající kapacity.  Pro kulturní akce konané v O2 areně či O2 universu s několikatisícovou kapacitou diváků je to po více než 500 dnech odstávky významný posun.

„Jsme moc rádi, že k takovému uvolnění došlo a že můžeme při sportovních a kulturních akcích naplnit stoprocentní kapacitu hlediště a přivítáme diváky po dlouhých osmnácti měsících. Opatření mají řadu omezení a reálně to bude znamenat dvojí kontrolu před vstupem do areny a s tím i spojenou časovou náročnost. Nejprve se divák bude muset prokázat, zda splňuje jednu z daných hygienických podmínek, až poté bude následovat kontrola samotných vstupenek u turniketů. Ovšem vzhledem k tomu, že dostupná čísla hovoří o více než 50% proočkovanosti obyvatel České republiky, věříme, že se do daných limitů vejdeme a všichni držitelé vstupenek se do O2 areny bez potíží dostanou a my budeme moci pořádat i další akce, které nás v kalendáři čekají,“ říká Robert Schaffer, ředitel O2 areny a O2 universa.

Velkolepý start

Po roce a půl se O2 arena rozjede zostra: česká skupina Queenie představí svou megashow Queen Relived za desítky milionů korun, která snese srovnání s koncerty největších zahraničních hvězd. Koncert si diváci užijí hned třikrát, a to 3., 4. a 5. září. Výjimečná show s ohromnou výpravou se ponese v duchu oslav nedožitých 75. narozenin Freddieho Mercuryho, které připadají přímo na poslední termín trojkoncertu, i velké radosti z toho, že se show uskuteční.

„Ani nedokážu vylíčit, jakou máme obrovskou radost, že se koncertů v O2 areně po roce a půl konečně dočkáme – my i naši fanoušci. Queen Relived byla od začátku plánovaná jako monstrózní show, která v českých podmínkách snese srovnání snad jen se show Leoše Mareše. Navíc dlouhý kulturní půst jí dodává úplně jiný rozměr. Slogan The Show Must Go On tímto nabývá nového významu. Jsme nadšení, že právě Queenie mohou být těmi, kdo O2 arenu znovu otevřou, a odstartují tak celou řadu úžasných akcí. Show musí pokračovat!“ zve na koncerty frontman Queenie Michael Kluch.

Diváci se mohou těšit nejen na nejslavnější hity legendárních Queen v původních aranžích i tóninách, ale také na nejmodernější technologie a světelnou a multimediální show. Velkoryse pojatou scénu ve zlato-černém dekoru navrhl uznávaný stage designer Martin Hruška, který se podílel například na podobě koncertů Karla Gotta, Leoše Mareše či Madonny. Součástí výpravy budou také pohyblivé části stage, které se budou vznášet i nad publikem, obří obrazovky, pyrotechnika a další efekty.

Vstupenky na Queen Relived jsou v prodeji u Ticketmaster a Ticketportal.

Již zakoupené vstupenky na původní termíny show Queen Relived by Queenie jsou platné i na nové termíny koncertů a není potřeba je vyměňovat. Platí následovně:

Vstupenky z 15. 5. 2020 (resp. 11. 9. 2020) platí na nový termín 3. 9. 2021.

Vstupenky z 16. 5. 2020 (resp. 12. 9. 2020) platí na nový termín 4. 9. 2021.

Vstupenky z 21. 12. 2020 platí na nový termín 5. 9. 2021.

Queen Relived je nejkomplexnější show, jakou kdy připravil český interpret. Zároveň je jedinečná v rámci svého žánru i ve světovém měřítku. Za využití nejmodernějších technologií a postupů ji autorsky zajišťuje Martin Hruška, jeden z deseti nejvýznamnějších světových show designerů, který mimo jiné připravoval show Leoše Mareše či Karla Gotta a spolupracoval na přípravě koncertů Madonny nebo Paris Hilton. Spolu s ikonicky známými hity skupiny Queen v původních tóninách a aranžích i díky fenomenálnímu podání Michaela Klucha a skupiny Queenie vytváří show Queen Relived výjimečný a nezapomenutelný zážitek.

Hudební skupina Queenie vznikla v roce 2006 a svou tvorbou vzdává hold legendární britské kapele Queen. Svá vystoupení Queenie označují za koncertní divadlo, skrze něž předávají hudbu Queen dalším generacím. Koncertní show Queenie charakterizuje nejen precizní ztvárnění písní v původních tóninách a aranžích či fyzická podoba zakladatele kapely Michaela Klucha s Freddiem Mercurym, ale také technická dokonalost podpořená vlastním realizačním týmem a smysl i pro ty nejmenší detaily. To vše z Queenie dělá jednu z nejuznávanějších tribute kapel u nás i v zahraničí.

Soňa Hanušová

pro Taneční magazín 

První stand-up comedy Dekkadancers

Bude říznutá tancem a kresbou aktů

Dlouho chystaná premiéra „Muže z Malty“, nového projektu taneční skupiny Dekkadancers s jediným interpretem na scéně, je tady! Premiéra se uskuteční 30. května v Azylu78, šapitó Jatek78 na Výstavišti Praha v pražských Holešovicích. Autorská inscenace Štěpána Pechara je na programu pouze po dva večery. Následné reprízy se uskuteční až na konci září na Jatkách78. Těšit se můžete na imitaci stylu stand-up comedy doplněného o tanec a kresbu.

Muž z Malty je slovní hříčkou i osobním příběhem Štěpána Pechara z Dekkadancers. Ten v představení nejen účinkuje, ale současně jej režíruje a vytváří pro něj osobitou choreografii. Štěpán Pechar se narodil na Maltě, od roku 2005 žije v Praze. Název inscenace odkazuje k jeho rodišti. Pro ty, kteří tento fakt neznají, pak může evokovat zrození muže, uplácaného z malty. Středobodem představení jsou osobní vzpomínky Štěpána–puberťáka, který rozjíždí kšeft s kreslením aktů. Jako dospělý pak radí ženám, jak zkrotit alfa samce.

Přestože humor k tvorbě Dekkadancers již léta neodmyslitelně patří, tak „Muž z Malty je prvním představením z dílny souboru, které žánrově sahá k formátu stand-up comedy. Současně se také jedná o první projekt, v němž na scéně vystoupí jediný účinkující. Cílem inscenace je ukázat, jak daleko jsme ochotni zajít ve jménu zábavy.

Kvalitní humor je často opřený o životní přelomy, jako jsou smrt, násilí, náboženství, sex, vztahy či láska. Tato témata v lidech vzbuzují určitou tenzi. To pak dělá perfektní půdu pro humor. Pevně věřím, že se správným načasováním a dobrým odhadem té správně půdy, si můžeme v životě dělat srandu úplně ze všeho. Musí z toho ale být cítit nadsázka. Pokud máte pocit, že na konci vtipu musíte říct: ,DĚLÁM SI SRANDU´, tak je to špatný vtip a neříkejte ho,“ dodává Štěpán Pechar.

Na tomto projektu se podílejí také další kmenoví členové souboru Dekkadancers. Asistentem režie a autorem výpravy je Pavel Knolle, tanečník, kostýmní výtvarník, scenárista a režisér, známý ze svého působení ve vedení Laterny magiky. Asistentem choreografie je Ondřej Vinklát, bývalý sólista Baletu Národního divadla a držitel Ceny Thálie. Fotografie k představení pořídil zakládající člen Dekkadancers Pavel Hejný.

Původně byla premiéra plánována na prkna Jatek78, domovské scény souboru. Kvůli koronaviru se však „Muž z Malty“ dočká premiéry v prostředí velkého cirkusového stanu s kapacitou až 500 diváků. „Za 12 let fungování souboru jsme hráli snad v každém myslitelném prostoru, ale v šapitó zatím ne. A moc se na to těším! Scéna obklopená ze 180 stupňů diváky přináší jak úskalí, tak i nové možnosti, jak prezentovat divadlo. Museli jsme opravdu začít přemýšlet novým způsobem, aby si každý z diváků přišel na své. Tomu odpovídá jak choreografie, tak výprava představení,“ uzavírá Štěpán Pechar.

Trailer: bit.ly/trailer_Muž_z_Malty

Dekkadancers: »Muž z Malty«

  • Režie: Štěpán Pechar

  • Asistent režie: Pavel Knolle

  • Tančí: Štěpán Pechar

  • Choreografie: Štěpán Pechar

  • Asistent choreografa: Ondřej Vinklát

  • Hudba: Existující nahrávky (Darkside, Queen, Rone)

  • Výprava: Pavel Knolle

  • Světelný design: Karel Šimek

  • Foto: Pavel Hejný

Premiéra: 30. května 2021, 19.30, Azyl78 (repríza 31. května)

Vstupenky: www.jatka78.cz/cs/inscenace/muz-z-malty

Více na webu:www.dekkadancers.net/cs

Foto: Pavel Hejný

Zuzana Hošková

pro TANEČNI MAGAZÍN

V předvečer velké on-line show

Skupina Queenie představuje hned dva nové videoklipy

Hudební skupina Queenie, svojí tvorbou vzdávající hold britské legendě Queen, naposledy stála a hrála před živým publikem v září 2020. Jak poznamenává frontman a zpěvák kapely Michael Kluch, tak dlouhou pauzu mezi koncerty nepamatují ani ve svých začátcích roku 2006. Neznamená to však, že by Queenie zaháleli. Kapela v prosinci, ve spolupráci s videoprodukční společností lifeREPORT, natočila dva nové videoklipy k písním „Somebody to Love“ a „Friends Will Be Friends“. Nyní, po několikaměsíční postprodukci, Queenie oba klipy představují celému světu. Dále chystají, již nedávno v TANEČNÍM MAGAZÍNU avízovaný, on-line koncert „The Show Must Go Home“, který proběhne na síti v pátek 9. dubna 2021.

Údajně první hudební video vůbec vzniklo v roce 1956 nafilmováním jazzového zpěváka Tony Bennetta při procházce londýnským Hyde Parkem. Video pak bylo spojeno se skladbou „Stranger in Paradise“. V té době však byly běžnější spíše takvané „filmové písničky“, které nebyly samostatným klipem, ale součástí celovečerního filmu. kupříkladu píseň Elvise Presleye „Jailhouse Rock“ ve stejnojmenném filmu z roku1956.

Dnes, o pár desítek let později, je videoklip takřka povinnou součástí prezentace každé hudební skupiny. Queenie nevyjímaje. Kapela přitom vytvořila hned dva, a to ke svým písním „Somebody to Love“ a „Friends Will Be Friends“. Proč dva naráz? Řekli jsme si, že když už máme pronajatý ateliér na celý den, využijeme toho. Sice jsme tím pádem ve studiu strávili přes 13 hodin, ale stálo to za to,“ vysvětluje vznik videoklipů frontman Queenie Michael Kluch. Výběr obou písní také nebyl zcela náhodný. „Somebody to Love“ je mezi fanoušky Queen dlouhodobě oblíbená a mají ji rádi i členové Queenie. Píseň „Friends Will Be Friends“ z 80. let pak představuje pozdější tvorbu kapely Queen. A má navíc symbolické textové vyznění.

Pozadí vzniku obou písní

Píseň „Somebody to Love“ vyšla v roce 1976 na albu „A Day at the Races“. Jejím autorem je Freddie Mercury. A hlavním motivem k napsání písně byl prý jeho obdiv k americké soulové zpěvačce Arethe Franklin. Podobně jako „A Night at the Opera“ z předchozího alba „A Night at the Opera“ má také „Somebody to Love“ složitou melodii. Díky technice vrstvení vokálů vzbudili Freddie Mercury, Brian May a Roger Taylor dojem, že jejich tři hlasy ve skutečnosti tvoří mnohohlasý sbor. Právě díky této „iluzi“ se píseň proslavila.

Také „Friends Will Be Friends“ napsal Freddie Mercury, tentokrát spolu s Johnem Deaconem. Původně píseň vyšla na albu „A Kind of Magi“c z roku 1986. A také jako třicátý singl, který Queen vydali ve Velké Británii. Ve stejném roce vznikl i videoklip, který se natáčel v JVC Studios ve Wembley. Na něm je zachycena skupina během koncertu, který však nebyl skutečný. Pro natáčení videoklipu se tak vžilo označení „Queen’s Greatest Show Never Performed“ (nejlepší show Queen, která se nikdy nestala).

A jak to bylo u nás?

Koncertním prostředím se inspirovali i Queenie, jejichž videoklipy vznikly stejným způsobem. V ateliéru se tak sešla kapela i najatý komparz, složený z fanoušků kapely, kteří si užili soukromé vystoupení a natáčení obou klipů. A to dosyta, jelikož nahrávky zvuku byly pořízeny živě.

Tento přístup se používal spíš v dřívějších dobách. Dnes je běžné, že se jednotlivé party nahrají zvlášť ve studiu a pak spojí dohromady. My jsme však chtěli, aby videoklipy působily živým dojmem a uvěřitelně. Proto jsme zvuk nahráli živě, kdy jsme hráli a zpívali všichni najednou. Jakmile jsme toto měli hotové, na nahraný zvuk jsme obě písně hráli tolikrát dokola, dokud jsme nenatočili potřebný počet záběrů. Fanoušci, kteří nám tvořili komparz, si s námi tedy opravdu užili,“ usmívá se Michael Kluch.

The Show Must Go Home“

Premiéra obou videoklipů je zároveň malou ochutnávkou plánovaného online koncertu „The Show Must Go Home“, který kapela Queenie odehraje v pátek 9. dubna 2021. Vystoupí na stage o rozloze přes 300 m² a veškeré přípravy – stavba a demontáž, kamerové a generální zkoušky i koncert samotný – zaberou celé čtyři dny. Na realizaci akce se podílí tým 124 lidí.

,The Show Must Go Home´ bude jedinečná po všech stránkách. Troufám si tvrdit, že podobná show v českém online prostředí ještě nebyla. Jeviště, na kterém budeme hrát, svou velikostí několikanásobně překoná klasické koncerty. Byť jde o online přenos, chceme mít vše autentické a perfektně připravené, jako by lidé měli opravdu přijít za námi. Jako vždy dbáme na každý detail a snažíme se překonat nastavenou laťku,“ slibuje nevšední zážitek Michael Kluch.

Foto: archiv Queenie

Soňa Hanušová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN