První stand-up comedy Dekkadancers

Bude říznutá tancem a kresbou aktů

Dlouho chystaná premiéra „Muže z Malty“, nového projektu taneční skupiny Dekkadancers s jediným interpretem na scéně, je tady! Premiéra se uskuteční 30. května v Azylu78, šapitó Jatek78 na Výstavišti Praha v pražských Holešovicích. Autorská inscenace Štěpána Pechara je na programu pouze po dva večery. Následné reprízy se uskuteční až na konci září na Jatkách78. Těšit se můžete na imitaci stylu stand-up comedy doplněného o tanec a kresbu.

Muž z Malty je slovní hříčkou i osobním příběhem Štěpána Pechara z Dekkadancers. Ten v představení nejen účinkuje, ale současně jej režíruje a vytváří pro něj osobitou choreografii. Štěpán Pechar se narodil na Maltě, od roku 2005 žije v Praze. Název inscenace odkazuje k jeho rodišti. Pro ty, kteří tento fakt neznají, pak může evokovat zrození muže, uplácaného z malty. Středobodem představení jsou osobní vzpomínky Štěpána–puberťáka, který rozjíždí kšeft s kreslením aktů. Jako dospělý pak radí ženám, jak zkrotit alfa samce.

Přestože humor k tvorbě Dekkadancers již léta neodmyslitelně patří, tak „Muž z Malty je prvním představením z dílny souboru, které žánrově sahá k formátu stand-up comedy. Současně se také jedná o první projekt, v němž na scéně vystoupí jediný účinkující. Cílem inscenace je ukázat, jak daleko jsme ochotni zajít ve jménu zábavy.

Kvalitní humor je často opřený o životní přelomy, jako jsou smrt, násilí, náboženství, sex, vztahy či láska. Tato témata v lidech vzbuzují určitou tenzi. To pak dělá perfektní půdu pro humor. Pevně věřím, že se správným načasováním a dobrým odhadem té správně půdy, si můžeme v životě dělat srandu úplně ze všeho. Musí z toho ale být cítit nadsázka. Pokud máte pocit, že na konci vtipu musíte říct: ,DĚLÁM SI SRANDU´, tak je to špatný vtip a neříkejte ho,“ dodává Štěpán Pechar.

Na tomto projektu se podílejí také další kmenoví členové souboru Dekkadancers. Asistentem režie a autorem výpravy je Pavel Knolle, tanečník, kostýmní výtvarník, scenárista a režisér, známý ze svého působení ve vedení Laterny magiky. Asistentem choreografie je Ondřej Vinklát, bývalý sólista Baletu Národního divadla a držitel Ceny Thálie. Fotografie k představení pořídil zakládající člen Dekkadancers Pavel Hejný.

Původně byla premiéra plánována na prkna Jatek78, domovské scény souboru. Kvůli koronaviru se však „Muž z Malty“ dočká premiéry v prostředí velkého cirkusového stanu s kapacitou až 500 diváků. „Za 12 let fungování souboru jsme hráli snad v každém myslitelném prostoru, ale v šapitó zatím ne. A moc se na to těším! Scéna obklopená ze 180 stupňů diváky přináší jak úskalí, tak i nové možnosti, jak prezentovat divadlo. Museli jsme opravdu začít přemýšlet novým způsobem, aby si každý z diváků přišel na své. Tomu odpovídá jak choreografie, tak výprava představení,“ uzavírá Štěpán Pechar.

Trailer: bit.ly/trailer_Muž_z_Malty

Dekkadancers: »Muž z Malty«

  • Režie: Štěpán Pechar

  • Asistent režie: Pavel Knolle

  • Tančí: Štěpán Pechar

  • Choreografie: Štěpán Pechar

  • Asistent choreografa: Ondřej Vinklát

  • Hudba: Existující nahrávky (Darkside, Queen, Rone)

  • Výprava: Pavel Knolle

  • Světelný design: Karel Šimek

  • Foto: Pavel Hejný

Premiéra: 30. května 2021, 19.30, Azyl78 (repríza 31. května)

Vstupenky: www.jatka78.cz/cs/inscenace/muz-z-malty

Více na webu:www.dekkadancers.net/cs

Foto: Pavel Hejný

Zuzana Hošková

pro TANEČNI MAGAZÍN

PETR KELLNER bez servítků, bez kávy i bez ztráty kytičky

Brněnské divadlo FESTE uvádí v bývalých mrazírnách nadmíru aktuální titul. Po Havlovi, Klausovi a Pithartovi tentokrát na scéně miliardář. U něj, ke tradičně aktuální politické tematice, protentokrát FESTE přidalo i tu ekonomickou. Představení s dlouhatánským názvem určitě nezklamalo.

Ambiciózní a zejména aktuální divadlo FESTE z Brna se zaobírá tematicky širokým záběrem. Snaží se jít s dobou. Rovněž nadmíru aktivně reflektuje politické dění. Prostě, jak lze vše tak trochu frázovitě nazvat: „hodlá stát na křižovatce dějin“. To výmluvně dokumentuje například tituly „Moc bezmocných“ Václava Havla, „Pýchou osamělosti“ na motivy románu „Osmašedesátý“ Petra Pitharta či současnou premiérou „Eichmann v Jeruzalémě“.

Před necelými deseti lety FESTE rozbouřilo (nejen divadelní) vody inscenací „Pohřbívání“ o Václavu Klausovi. Autorem námětu a scénáře byl Roman Sikora. A právě k aktuální spolupráci s ním se FESTE opět vrátilo. Tentokrát s inscenací spíše na ekonomicko-politickou notu. Její název „Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ mluví za vše.

A jelikož jsem výše uvedené zajímavé tituly neviděl, ale „Kellnera“ ano, podělím se nyní o své čerstvé pocity z netradičního prostředí a posléze s dojmy z představení v kratší recenzi.

TROCHU JAKO V BÝVALÉ ALTĚ

Divadlo samotné se odehrává v docela inspirativním prostředí „Industria“. To vyrostlo v někdejším areálu brněnských mrazíren. Kromě divadelního sálu a výstavních prostor, obsahuje i místa pro grafické počítačové experty, tiskárny 3D a šicí dílny. Tam se prý i v nedávné době počínající koronavirové karantény šily roušky. Prostě je zde, jak se, nyní tak módně, nazývá – tvůrčí HUB.

Nedílnou součástí „Industrie“ je i milá nonkonformní kavárnička. Škoda, že se před divadlem nepodávala káva… Údajně by prý rušil kávovar??! Ale čaj zde nabízeli. To nebylo možné alespoň připravit kávu v konvici? Anebo v džezvě? Nebyly k dispozici ani, v jídelním lístku inzerované, tousty. Zřejmě by rušil i touster?

To, že je areál ve velkém industriálním prostoru, má za důsledek, že do něj musíte vcházet osobní (pozor, nikoli dopravní!) vrátnicí. To tak trochu připomíná bývalý pražský holešovický prostor Studia ALTA. Tam se obdobnou vrátnicí pouze vycházelo večer po 22. hodině. Tady se vchází a vychází. Vždy a za každých okolností.

NAPOVĚDĚLA I NÁPOVĚDA

Jak odpovědět na „3 B“? Je totiž otázkou, zda je Petr Kellner osobností burzovního, buržoazního či spíše bulvárního světa? Nicméně autor Roman Sikora mu – v průběhu večera – přidal další „2 B“ – a to „bizarnost“ a „buble-gumovost“ A tak, pokud zde Petr Kellner nemá všech „pět P“, má alespoň minimálně „pět B“…

Když jdete na operu, tak vás povětšinou teprve výpravný divadelní program uvede do (často nesrozumitelného) děje. U „Opravdového interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ neměl program tuhé desky. Ani několik stránek. Byl pouhým listem. Ale dostatečně kvalitně uvedl diváka do ekonomického dění bouřlivých devadesátých let minulého století. Jako správná tiskovina svého druhu  seznámila i s obsazením a celým autorským a inscenačním týmem. Zde musím velmi pochválit i za jmenovité uvedení nápovědy. Bohužel, toto jinde nebývá standardem. Ale i takové (pouze zdánlivé) detaily něco o divadle napovědí.

TAJEMSTVÍ DESETI KUFRŮ

Režisér Jiří Honzírek je současně i autorem scénické podoby „Kellnera“. A zde bych hned úvodem velmi pozitivně kvitoval jeho nápad s deseti kufry. Nejde zde pouze o prvoplánový symbol „prvobytně pospolného podnikatelství“ devadesátých let. Kufry se stávají nositelem rekvizit i děje. Zároveň jsou zde však i nezastupitelným scénotvorným prvkem.

Je slučitelná pozice režiséra se scénografem? Jiří Honzírek není ani prvním a ani určitě posledním tvůrcem, který na těchto dvou pomyslných židlích sedí. Nedokážu zhodnotit, zda to spíše inscenaci obohacuje… Či jej kreativní práce s prostředím scény odvádí od režijních nápadů? Těžko posoudit. Jednoznačně bych však uvedl, jak je dobré, že ve FESTE neslučují práci scénografa s kostýmním výtvarníkem. Tento nešvar vznikal patrně za minulého režimu, „aby se ušetřilo“…

Kufry dodávají inscenaci také další významy. Například ten, podle již zavedeného výrazu, původně z orientačního běhu – „kufrování“. Jedná se o bloudění či zabloudění. Postavy Kellnera i jeho protihráčky zde totiž tak trochu bloudí světem. Světem byznysu. Světem politiky. Světem morálky i cti.

Jinak je dominantním prvkem scény obrovská kulisa s letadlem.

KLOBOUK DOLŮ

Scénář a jeho režijní zpracování nepostrádají nadhled. Chválím však, že představení samo nesklouzlo na bulvární úroveň nějaké frašky. Či anekdoty.

Opravdu musím smeknout svou kšiltovku před hereckými představiteli „Opravdu živého interview s opravdovým Petrem Kellnerem“.

Ondřej Novák i pouze zdánlivě v menší roli přihrávající Vanda Klestilová nezklamali. Dokázali odstínit jemné valéry barev pestrého scénáře i naplnit inscenační nápady režiséra Honzírka. Zejména na Ondřeje Nováka v titulní roli, když musel v rychlých „kontrapunktovních střizích“ přecházet do rozličných hereckých poloh. Byl zde výrazově i pohybově dokonalý. Dokázali, spolu s Klestilovou, diváky nenásilně vtáhnout do oné „hry na miliardáře“.

Neměl bych opomenout ani vynikající scénickou hudbu Maria Buzziho. Nebyla pouhým podkreslujícím či náladovým prvkem. Svými bohatými kompozičními i aranžérskými postupy hnala představení dál, respektive mu přidávala gradaci.

KELLNER Z MASA A KOSTÍ

Jelikož se „Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ odehrává v prostorách bývalých jatek, musím závěrem napsat, že se celému tvůrčímu týmu podařilo vykreslit miliardáře z masa a kostí. Opravdu se jim zdařila ta autentická opravdovost. A nejen za to mu patří (zcela evidentně nejen moje) poděkování i uznání.

A tak snad v předsálí pouze chyběla zmíněná káva? A na scéně možná přebývalo to letadlo? Mně osobně se zdá zjednodušení Kellnerových finančních operací na bázi onoho již zprofanovaného „letadla“ být hyperbolou až příliš nadsazenou… A zjednodušující.

OPRAVDU ŽIVÉ INTERVIEW

S OPRAVDOVÝM

PETREM KELLNEREM

Původní scénář: Roman Sikora

Hrají: Ondřej Novák, Vanda Klestilová

Režie, scéna, úprava textu: Jiří Honzírek

Dramaturgie: Kristýna Břečková

Kostýmy: Marie Jirásková

Hudba: Mario Buzzi

Light design, zvuk: Judita Mejstříková

Produkce: Veronika Starova

Nápověda: Jana Nosková

Asistentky produkce: Barbora Tučková, Alica Priehradníková

Scéna: Industria, Masná 9 (bývalý areál mrazíren), Brno

Premiéra: 24. června 2020

Psáno z první reprízy 20. 7. 2020 v Brně.

Foto: Divadlo FESTE

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN