Nejlepší bubeník světa a logo, které slaví 50 let

7 zajímavostí o Led Zeppelin

Přestože aktivní dráha skupiny trvala pouhých 12 let, zanechali „Zeppelini“ nesmazatelnou stopu v historii hudby. Svojí tvorbou se stali nesmrtelnými a inspirovali další legendární rockové formace jako Black Sabbath, Guns N’ Roses či Metallica. Hity jedné z nejvlivnějších kapel si mohou fanoušci připomenout letos 14. a 16. května. Do Prahy a Brna se totiž chystá jedinečná britská show Led Zeppelin Symphonic. V rámci tour navštíví i sousední Slovensko a Polsko. Bratislavský koncert se odehraje 15. května, po vystoupení v Brně se ansámbl přesune do Varšavy (17. května) a Hlivic (20. května).

Led Zeppelin i přes své krátké působení výrazně ovlivnili hudební scénu – jsou považováni za jednoho ze zakladatelů hard rocku a předchůdce heavy metalu. Při příležitosti chystaných koncertů britských hudebníků, kteří vzdávají hold těmto rockovým velikánům, jsme připravili několik zajímavostí o Led Zeppelin.

1)    Název inspirovaný slavným bubeníkem

Bubeník Keith Moon se sice proslavil v kapele The Who, ale jeho vliv se neomezuje pouze na ni. Právě z jeho úst totiž vyšla narážka, která vedla ke konečnému jménu Led Zeppelin. Moon prohlásil, že kapela půjde dolů jako olověný balonek („go over like a lead balloon“). Jde o frázi, která vyjadřuje nenaplnění očekávání. Členové nové kapely se toho chytli. Akorát z balónku udělali vzducholoď a mírně upravili začátek názvu.

2)    Zpěvák Robert Plant nebyl první volbou

Stačilo málo a hlas Led Zeppelin mohl znít jinak. Jimmy Page totiž nabídl místo zpěváka nejprve Terrymu Reidovi. Ten ale odmítl, a tak konečná volba padla na Roberta Planta. Terry Reid kromě Led Zeppelin nepřijal ani nabídku od Deep Purple.

3)    Pocta J. R. R. Tolkienovi a Pánu prstenů

V mnoha textech svých písní Led Zeppelin odkazují na slavné romány Pán prstenů a Hobit od J. R. R. Tolkiena. Mezi příklady můžeme uvést skladbu Ramble On, kde se explicitně objevují Glum či temná země Mordor. Tolkienovými knihami jsou inspirované také písně Misty Mountain Hop a The Battle of Evermore.

4)    Nejlepší bubeník všech dob

John Bonham, po jehož smrti roku 1980 se skupina rozpadla, byl prestižním hudebním magazínem Rolling Stone vyhlášen nejlepším bubeníkem všech dob. Ocenění získal také zakladatel a kytarista Jimmy Page. Toho hudební kritici prohlásili třetím nejlepším kytaristou historie. Do elitních žebříčků se ve svých kategoriích probojovali i zpěvák Robert Plant a baskytarista John Paul Jones.

5)    Album za 30 hodin

Nahrávání debutového alba Led Zeppelin trvalo pouhých 30 hodin. Jimmy Page pro to měl praktický důvod. Aby si udržel uměleckou nezávislost, rozhodl se nahrávání zaplatit sám. Stálo ho více než 1 700 liber. Investice se mu však vyplatila, jelikož deska na prodejích vydělala přes 3,5 milionu liber.

6)    V televizi už ve 13 letech

Jimmy Page se poprvé objevil v televizi v roce 1957. Stalo se tak v talentové show od BBC. Už tehdy skvěle ovládal kytaru. Na otázku moderátora, co by chtěl jednou dělat, odpověděl, že by se rád stal vědcem a pracoval na výzkumu léčby rakoviny.

(Na video z jeho vystoupení se můžete podívat ZDE.)

7)    50 let od vzniku loga

Letos si připomínáme půl století od představení loga Led Zeppelin. V roce 1973 jej vytvořila umělecká skupina Hipgnosis (konkrétně Storm Thorgerson a Aubrey Powell). Původně mělo sloužit pouze jako část obalu alba Houses of Holy, ale okamžitě se stalo ikonickým po celém světě. Hipgnosis patřili ve svém oboru mezi esa. Navrhli přebaly i pro další hudební legendy jako Pink Floyd (včetně známého Dark Side of the Moon) či Genesis.

Show Led Zeppelin Symphonic, která připomene legendární skupinu, přijede do Česka už v květnu. Fanoušci rockové hudby se mohou těšit 14. května na koncert v pražském Kongresovém centru a 16. května na brněnském Výstavišti, v pavilonu F. Kromě toho Led Zeppelin Symphonic vystoupí také v Bratislavě (15. května), Varšavě (17. května) a Hlivicích (20. května).

Vstupenky na vystoupení Led Zeppelin Symphonic jsou již nyní v prodeji v síti Ticketportal.cz

Soňa Hanušová

pro Taneční magazín

Rocková hudba, jak ji neznáte

Do Česka přijíždí Led Zeppelin Symphonic, zahraje hity legendární kapely v doprovodu orchestru

Přestože cesta Led Zeppelin ke slávě nebyla jednoduchá, patří dnes mezi nejznámější hudební skupiny vůbec. Na tento ikonický odkaz nyní navazuje Led Zeppelin Symphonic, spojení rockové kapely, symfonického orchestru a vynikajících zpěváků. Více než padesátičlenný ansámbl po úspěšně vyprodaných vystoupeních v Londýně a Paříži vyráží na světové turné, ve kterém neminou ani Česko. Led Zeppelin Symphonic vystoupí 14. května 2023 v Praze v Kongresovém centru a 16. května 2023 v Brně na Výstavišti.

Britská rocková skupina Led Zeppelin vydala své poslední studiové album v roce 1982, to jí však nezabránilo stát se jednou z nejúspěšnějších a nejvýznamnějších kapel v hudební historii. Jejich styl hudby se zakládal na tvrdém, blues-rockovém kytarovém zvuku. Led Zeppelin jsou tak považováni za jednoho ze zakladatelů hard rocku a předchůdce heavy metalu. Typické pro ně byly také extravagantní inspirace z jiných kultur a psychedelické motivy.

Ačkoli kapelu provázela pověst bouřliváků a postrachu hotelových pokojů, svou hudbou ovlivnili celé generace hudebníků a jejich fanoušky. Hudba Led Zeppelin pronikla i do filmu a objevila se v hollywoodských blocbusterech jako Godzilla nebo Thor: Ragnarok.

„Led Zeppelin jsou více než 50 let zbožňováni fanoušky po celém světě, přestože po smrti bubeníka Johna Bonhama v roce 1980 se kapela v podstatě rozpadla. O to větší máme radost, že si diváci mohou nejslavnější hity této rockové skupiny užít naživo, prostřednictvím Led Zeppelin Symphonic. Do Česka zavítají nejlepší britští zpěváci a hudebníci, aby dál nesli odkaz Led Zeppelin,“ uvádí Květa Havelková za pořadatele akce JVS Group.

Neobvyklé spojení

Vystoupení Led Zeppelin Symphonic představují poctu legendární britské rockové kapele. Na jednom pódiu se sejde přes 50 umělců, aby spojením rockové hudby a symfonického orchestru vytvořili pro fanoušky Led Zeppelin jedinečný zážitek.

Zpěváky Jesse Smithe a Petera Eldrige, kteří se v rodné Velké Británii podílí na řadě hudebních projektů, doprovodí rocková kapela a symfonický orchestr pod vedením Richarda Sidwella. Ten stojí také za světově úspěšným projektem Queen Symphonic s hity neméně legendárních Queen.

Led Zeppelin Symphonic po úspěšně vyprodaných koncertech v Londýně a Paříži vyráží na světové turné, dorazí i do Česka. V Praze vystoupí v neděli 14. května 2023 v Kongresovém centru, o dva dny později zahrají na brněnském Výstavišti. Diváci se mohou těšit na 25 nejznámějších písní kapely Led Zeppelin v neotřelém podání. Nebudou chybět hity jako Whole Lotta Love, Black Dog, Kashmir, Rock & Roll, Dazed & Confused a samozřejmě Stairway To Heaven.

Koncert přiváží našim posluchačům producentská a promotérská agentura JVS GROUP, která již od roku 2000 baví své publikum a stala se jedním z největších středoevropských producentů v oblasti zábavy.  Zprostředkovává nejen velké koncerty, jako byla série koncertů Ennia Morriconeho, Hanse Zimmera, Mireille Mathieu nebo Kelly Family, ale soustředí se také na světové výstavy. V České republice, na Slovensku, v Polsku a v Maďarsku prezentuje velkolepé výstavy velkých zahraničních produkcí: Tutanchamon, Titanic, Bodies, Mumie světa, Poklad Inků a také největší touringovou výstavu o pilotovaných letech do kosmu Cosmos Discovery, která je momentálně otevřená v Bratislavě.

Vstupenky jsou již nyní v prodeji v síti Ticketportal.cz.

Soňa Hanušová

pro Taneční magazín

Rozhovor se zpěvákem Michaelem Kluchem

„Kdysi jsem řekl: Pojďme dělat hudbu, jak to jen nejlépe umíme“

Legendární Queennie, kteří vyprodali O2 arénu a těsně po lockdownu stanuli znovu na jevišti, představovat čtenářům nemusíme. Jen upřesníme, za dobu své existence od roku 2006 se stali  jednou z nejuznávanějších Queen  tribute kapel na světě. Uskutečnili na tisíc koncertů na několika kontinentech.  Perfekcionismus a technická dokonalost, to jsou slova, která je  vystihují. V dubnu 2018 měl v Divadle Radka Brzobohatého premiéru muzikál  Freddie s Queenie v hlavní roli.

Po nekonečném lockdownu,  kdy se nezpívalo, nevystupovalo, jste stanuli jako první hudební skupina  před vyprodanou 02 arénou. Jaký byl Váš pocit? 

„To je složitá  otázka, nebo lépe řečeno, ta otázka zní jednoduše, ale ten kontext v pozadí…, není vůbec  lehké odpovědět. My  jsme náš  koncert či  dva  koncerty  vyprodali už v prosinci 2019 a to byla  euforie! To se  nestává často ani předním českým kapelám, natož hudební skupině  našeho žánru. (Dnes si sice  troufám říci, že jsme tento  žánr i trošku posunuli, to je ale jiná věc.)  Jenže  s příchodem lockdownu se euforie  vytratila. Mám tedy takový „zkreslený“ dojem.

Stát po takové době  před publikem pro mě znamenalo spíše negativní pocit,   protože jsem do poslední chvíle nevěděl, zda ty koncerty proběhnou. Všechno  bylo hektické.  Během první písně, kdy jsem se měl postavit na podium, mělo dojít k výbuchu pyrotechniky.   Výbuch  byl pro mě signál, že mám jít na jeviště, jenže k tomu výbuchu vůbec nedošlo. Místo  toho, abych si užíval vyprodanou halu, byl jsem nervózní, protože jsem měl strach. Nacházel jsem se blízko „odpaliště“ a hrozil jsem se, aby mi to nevybouchlo nečekaně. Snažil jsem se  běžet  někam pryč. Dobrý  pocit jsem si začal užívat až o něco později.  Ten výbuch tam nakonec byl, ale někde uprostřed písně, mimo rytmus, špatně to seplo… Takže moje euforie v ten moment taková nebyla, ale teď si z toho dělám už legraci. Prostě se to stalo, na druhou stranu tam  bylo tolik jiných věcí, které se mohly nepovést, a ty se povedly, takže tohle  zůstalo jako malý detail.

Vyjádřil bych to celé asi  tak: když jsem přicházel do 02 arény, byl jsem nejnervóznější člověk na světě,  když jsem   odcházel, tak jsem byl ten nejšťastnější člověk na světě. A to je na koncertech právě to hezké.“

Queen –  trošku je napodobujete, obdivoval  jste je coby kluk?

„No, moje odpověď bude zase „košatá“. Kdybychom k té muzice neměli vztah, tak bychom ji nemohli dělat na té úrovni, na jaké ji děláme. Možná ani tanečník nemůže dobře tančit roli,  kterou nemá rád. V angažmá je to sice tak, zkrátka musíte roli zahrát, tak musíte.

Ano, měl jsem k té hudbě vztah, od malička patří k mé nejoblíbenější, rozhodně to byl  důvod, proč jsme ji začali dělat. Zpočátku jsme snad ani nebyli kapela, nehráli jsme pro diváky. Jen jsme se sešli s pár klukama, nahráli  si oblíbené písničky, také třeba písně Leda Zeppelina či jiných. Ale neměli jsme v té době ani  baskytaristu! Později jsme měli i klávesistu a ještě později  jsme si  začali myslet, že už k stylu Queen  máme nějaké předpoklady. Hra na kytaru je tam specifická, o stylu ani nemluvím.

Nakonec jsme si řekli, že si to zkusíme zahrát před divákem a budeme se tomu věnovat více.  Před 15-ti lety bylo naivní si myslet, že jsme dokonalí, ani jsme si to rozhodně nemysleli!  Dnes je naše  kapela   úplně někde jinde, než byla tehdy. Ale drželi jsme se stále u filozofie:  pojďme to dělat, jak to nejlépe umíme,  na té úrovni, kde se zrovna nacházíme. A to  nám zůstalo.“

Freddie  Mercury byl  tvrdohlavý,  řeknu – „sexuálně nestandardní“, někdo ho za jeho životní styl odsuzuje. Vy se  nějak musíte vyrovnat i  s osobností zpěváka, který je v zásadě  nenapodobitelný. Jak to zvládáte?

„No,  obecně, když se bavím s nějakými lidmi nebo s nimi spolupracuji,  tak je vnímám  profesně, když si hledám kamarády, tak je vnímám charakterově, takže Mercuryho vnímám jako vynikajícího zpěváka. Je mi jedno, jaký byl v soukromí. Mě jeho život nepohoršuje, ale i kdyby, tak všeobecně mám k lidem přístup – jsi kamarád, tak je mi jedno   s kým se ‚vyspíš‘. Zrovna tak, když jdu koupit rohlíky a jsou chutné, tak je mi celkem jedno, kdo mi je prodá.  Beru tedy Mercuryho jako kamaráda. Na koncertě  je to jedno, ze  soukromého života na jeviště vlastně nic nedostanete. V  hudbě samotné někde je Michael Kluch, ne Freddie.

Možná Freddie  někdy byl při koncertech trošku sprostý, ale v Čechách mi připadá hloupé mluvit na fanoušky anglicky, takže snad jedině v zahraničí je možné malinko Mercuryho zahrát i s jeho typickými hláškami.

Ale mně  ta jeho postava  dělala mnohem větší  problém během muzikálů, kdy už  jeho osobní rovina opravdu na  jevišti vidět je. Ano, to uznávám.  Měl jsem  načtené knížky a trošinku jsem tušil, jak by asi on reagoval ve  svém slovníku, ale já takový vůbec nejsem jako on,  takže se to úplně napodobit nedá. Tím, že jsem naprosto odlišný, ta role se mi nehrála tak snadno, jak se možná na první pohled může zdát.

Možná ale  je tu i jiné hledisko. Pravděpodobné je totiž i to,  že jaký byl a jak ho známe, byla jen nějaká jeho póza a  on sám takový možná vůbec nebyl. Třeba byl srdečný, měl kolem sebe svou skupinu lidí, nikoho dál už tam příliš nepřijímal,  ale pak šel na večírek, tam např. některé  osobnosti různě  lezou po stolech a tak podobně, takže to jsou takové ty  polohy umělců, kterou bych možná mohl mít i já,  třeba bych také mohl lézt po stole, no, nevím. Tohle na koncertech naštěstí vůbec neřeším, tam je to  jednodušší.“

Queen vesele střídali hudbu a styly,  ne vždy to posluchač snáší dobře, chce si v hudbě najít to své oblíbené a hotovo.  Byli  v tom trošku atypičtí. Jak to řešíte Vy?

„Já jsem teď udělal novou píseň, která není „queenovského žánru“, ale diváci byli nadšení. Jsou tam určité polohy, které nejsou pro tu hudbu typické, takže jsem si trošku „odskočil“, ale žánrově to zase není v žádném případě úplně něco jiného, moderní prvky tam jsou.  Všichni se nějak vyvíjíme a naše hudba s námi.  Já nemám problém zpívat ať popovou nebo lidovou  píseň, cítím se být zpěvákem a je mi celkem jedno, co to zrovna je.  Mám na to  hlasové  vybavení, jiným žánrům se vůbec nevyhýbám.

Ale nejsem samozřejmě operní zpěvák, takže nechci, aby mě někdo chytal za slovo. Kdyby mě poslouchal operní profesionál,  řekl by, že techniku nemám úplně správnou, což je pochopitelné, jsem „popík“, ne „operák“. A to je průšvih vždycky,  když se „popíci“ pouští do opery a „operáci“ do popíku.“

Co když pandemie není u konce?  A přijde další lockdown?  Jak si  s tím poradíte?

„Tak toto má zase více rovin. Jedna věc  je živobytí jako takové. Pokud jde o naši kapelu, naštěstí se  nemusíme ohlížet  po jiné  profesi, takže  z ekonomického hlediska přežijeme.  Nechci to zlehčovat, ani se nechci vůbec míchat do politiky, já už  jen doufám, že žádný lockdown nebude. Nešlo jen o koncerty, lidé nemohli rok nikam chodit, nemohli se seznamovat, některé moje známé trápí, že si nemohli najít holku nebo kluka, další trápí  ekonomické problémy, ale je tu i edukace dětí, mělo to na všechny  obrovský psychický  dopad.

Je tu samozřejmě fakt, že i nadále je  všechno poloviční, diváci se bojí chodit na koncerty, možná ani nemají  náladu starat se o svoji duši,  nebo o nějakou svoji  radost, to se vytratilo.  Nechci tady lamentovat, ale  nám to  vzalo  minimálně dva roky profesního života, to je prostý fakt, tak asi budeme muset vydržet na jevišti déle, no. Problém vidím jenom v tom, že tohle si  nenaplánujete, pokud vám tělo jednou řekne, že už  dost,  tak  vám ty dva roky nikdo nedá.  Ani teď to není tak, že bychom nastartovali tam, kde jsme skončili před pandemií, nějaký propad tu bude,  může to zase  trvat nějaké dva roky, než se trh obecně znovu ozdraví. Nejde  jen o kulturu,  tam to bude trvat ještě  déle, a to mě teda mrzí.

Ať je to, jak je to, nic s tím  neuděláme. Uklidňuje mě jedna myšlenka, že jsem jakoby v takovém náručí  Božím a ten rozhodne, ne já.

Těším se z toho, že jsme vystupovali  v 02 aréně, to pro  nás bylo nesmírně důležité.  Máme  už rozjednané turné po světě, to je také podstatné. Koncerty  se vydařily, ohlasy na ně  byly tak pozitivní!  Ani jsme nečekali, že se tak vydaří.  Udělali  jsme akci, která vlastně nemá obdoby. Mám  z toho velkou radost a to mě teď žene dál.

A pokud přece jen  nějaký další lockdown přijde,  vyprodukuji zase nějakou píseň. Mám teď uvolněnou mysl, dříve jsem ji měl neustále zaneprázdněnou tím, co bude s námi, zda bude koncert, nebo ne, teď bych se věnoval nějakému vlastnímu albu.“

Škoda ztraceného roku, ale možná musíme vzít v úvahu i to, že nebýt lockdownu, bylo by tu místo 30- ti tisíc  mrtvých třeba 200 tisíc.  Není pak sobecké chtít se bavit? Jak se na to díváte?

„To je  strašně složité, to už není ani politika, ale spíše nějaká filozofie. Možná je sobecké, nechat lidi umírat, jsou to něčí maminky, babičky, bratři, já vím. Také mi  zemřeli blízcí, jsem smutný, ale jsem pragmatický. Když mě zítra srazí tramvaj, tak srazí, nemám žádné právo na život, když zasáhne osud, tak zasáhne. Navíc na jedné straně to vypadá jako „zbytná“ zábava, ale na straně druhé stojí nejrůznější profese, které živí své rodiny, a vydělané peníze utrácí za služby zase třeba ve firmě, kde pracuje někdo z diváků. Ekonomika je nekonečný koloběh, který spolu úzce souvisí, a všechny ty konsekvence můžeme koneckonců nyní sledovat v přímém přenosu. Ekonomická krize totiž také ničí životy. Pak si vyberte..

Atˇ  už je to, jak je to, i přes to, že nám lockdown  vzal  nějakou část kariéry, možná nám to i něco dalo. Chci hledat ty hezké a pozitivní momenty. Možná máme  i  novou energii a naději. A touhu zase jít dál.“

Děkujeme za rozhovor, přejeme hodně úspěšných koncertů 

 Foto: archiv Michaela Klucha 

Eva Smolíková