Cinema City znovu otevírá své brány

Již 10. června. Na programu postupně Bon Jovi, Karel Gott, Zátopek, James Bond, Godzilla, ale i Tom a Jerry. a Walt Disney!

Multiplexy Cinema City přivítají své diváky ve čtvrtek 10. června 2021. Na návštěvníky tak opět čeká velmi pestrá filmová nabídka a intenzivní kino zážitek.

Filmoví nadšenci, fanoušci i příležitostní diváci mohou od čtvrtka opět navštívit své oblíbené multiplexy Cinema City po celé České republice. S otevřením kin na diváky čeká i velmi nabitý program plný novinek. Návštěvníci se mohou těšit na film „Cruella“ z dílny Walta Disneyho, pokračování úspěšného a očekávaného hororu „Tiché místo: Část II“, který byl kvůli pandemii několikrát odložen. Dále je v nabídce záznam koncertu rockové skupiny „Bon Jovi – From Encore Nights“. V plánu je i animovaný film „Tom a Jerry“, který potěší nejmladší diváky a v neposlední řadě na velkém plátně nebudou chybět ani velká monstra „Godzilla vs. Kong“.

Cinema City bude promítat filmy v klasických formátech 2D, 3D, ale i ve svých speciálních formátech, kterým je 4DX, kde můžete zažít film doslova na vlastní kůži. IMAX, který díky moderní technologii posouvá sledování filmu na vyšší úroveň a samozřejmě VIP Chodov s možností neomezené konzumace pokrmů a nápojů, polohovatelnými sedačkami a nezapomenutelnou atmosférou.

Během letních měsíců nás poté čeká hollywoodský trhák z prostředí Marvel Cinematic Universe „Black Widow“, následují velmi očekávané české filmy jako komedie „Matky“, výpravný film Davida Ondříčka „Zátopek“ a na podzim celovečerní dokumentární film o Karlu Gottovi s názvem „Karel“ nebo legendární James Bond ve filmu „Není čas zemřít“.

I nadále budou dodržována a respektována všechna aktuální vládní nařízení a opatření stran koronaviru. Ve všech sálech je zaveden takzvaný social distancing, kdy mezi jednotlivými skupinami diváků budou dodrženy rozestupy minimálně jedné volné sedačky.

Předprodej vstupenek bude spuštěn na oficiálním webu kin Cinema City www.cinemacity.cz/ již brzy.

Denisa Šandová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Xindl X odchází z pohádky

Ačkoli předvedli svůj nejlepší tanec, soutěž opouští

Čtvrtý večer ve  StarDance se nesl ve znamení pohádek. Zaznělo osm písní z českých pohádek českých i z produkce studia Walta Disneyho. Kostýmy byly stylizované do pohádkových postav, to jsme ve StarDance ještě neviděli.  Tančila se samba, rumba a waltz. Na osmém místě skončil Ondřej „Xindl X“ Ládek a Markéta Dostálová. Ondřej byl ještě to dopoledne v nemocnici na kapačkách, přesto tanec nevzdal. Za ten boj smekáme!

 Hvězdní hosté

Tonya Graves a Michal Bureš

Jan Onder a Nora Fridrichová

Radek Banga s přítelkyní

Zpěvák Tomáš Klus a Tamara Klusová

Tomáš Klus

Moderátoři

 Marek Eben a Tereza Kostková, stálice StarDance 

 Honza Onder a  Jan Tománek

Zeptali jsme se….

TM: Bylo patrné, že jste zatlačila slzu ….

Markéta Dostálová:

„No, já jsem ji právě nezatlačila… Jsem  hrozně citlivá v takových situacích. Ale náš odchod je určitě správný,  protože Ondřej trpěl kvůli zdravotním problémům, je  to vysvobození.  Mrzí mě to kvůli super partě a zážitkům, které jsme tu měli. Rozumím ale situaci.“

 Markéta Dostálová

TM: Je to pro Vás spíše vysvobození nebo smutek?

Ondřej „Xindl X“ Ládek:  

„Pro mě spíše vysvobození, ale zároveň   samozřejmě i smutek, protože  vypadla  také  Markéta.  Ale snad  by  mohla postupovat i jako sólistka. Doufám, že ta  pravidla příště kvůli nám změní a tahle nespravedlnost už se nebude konat!“

Co by bylo kdyby… a postupovali byste? Pral byste se  dál  se zdravotními problémy nebo  byste se jednoho dne  vzdal sám?“

„Já se nevzdávám, šel bych dál“.

Tančil byste, i kdybyste jezdil do nemocnice a zase byl na kapačkách???

„Snad bych  nebyl i nadále na kapačkách!  Pokračoval bych. Asi by mě tu neviděli celé čtyři hodiny na tréninku a další hodiny při tanci, ale  šel bych dál.“

Jak jste vnímal porotu, která tvrdila, že  umíte jen jeden krok?

Markéta: „Umí dva kroky!“

Ondřej: „Ale já opravdu  umím i dva!  Dnes přece Tatiana Drexler řekla, že to byl náš nejlepší tanec! Já si myslím, že by se postupně  poznalo,  že umím i druhý krok! A navíc  na zkouškách& nbsp; umím  i tři nebo čtyři!  Trošku se tam ‚otrkám‘ a jde to!“

Oslovil Vás tanec nebo ne?

„Mne tanec oslovil od začátku, ale  pouze  v  teoretické rovině. A je to pro mě výzva propojit  ho s  rovinou praktickou. Je to  o moc víc práce,  než si člověk myslí, když do toho jako úplný laik jde.  Ale! Předvedli jsme přece čtyři pěkné tance, na které můžeme být hrdí. Zvedlo  mi to  sebevědomí,   posunulo mě to. Vím,  že budu schopen předvést  tanec třeba v rámci nějakého koncertu, muzikálu a nebudu se už bát.  Třeba hned  příští rok!“

A jak vypadaly soutěžní páry tentokrát?

Miroslav Hanuš a Adriana Mašková

Píseň Krále Jelimána z filmu Madagaskar zahájila  pohádkový večer. Marek Eben nazval tanec „výživným otvírákem“ večera. Jaké že představoval Miroslav Hanuš zvíře? Hanuš obecný? Ne, Hanuš divoký. A Miroslav divoký byl. Sršel energií a pohybem. Jen samba v tanci jaksi chyběla.  A figury nepřesné.  Technika téměř neexistovala.. Richard Genzer řekl, že číslo bylo moc hezké, ale sambu hodnotit nemůže, protože by nebylo co hodnotit. Tatiana Drexler vyj&aa cute;dřila obavu, že snad toto nebude samba budoucnosti!  Jan Tománek konstatoval, že za herectví má Miroslav 1000 bodů, ale samba prostě není. Zdeněk Chlopčík viděl jinou sambu, než na jakou je zvyklý. (body 6,6,6,5)

Miroslav Hanuš a Adriana Mašková

Miroslav a Adriana

Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička

Ztvárnit rumbu na melodii z filmu Zlatovláska není jednoduché. Pár působil romanticky a dobře se na něj hledělo.  Tance bylo opět poskrovnu. Jan Tománek si posteskl, že mu chyběla suverenita a jistota. Richard Genzer si vzpomněl, že rumba ho poslala domů… Prý se rozpláče vždy, když slyší slovo rumba. Hořkou pilulkou je, že on přece vystudoval Taneční konzervatoř a porazil ho ‚běžec‘  Dalibor Gondík. Ale Veroniku prý rumba domů nepošle.  (body 9, 9, 8, 10)

Veronika Khek Kubařová a  Dominik Vodička

Veronika Khek Kubařová

Karel „Kovy“ Kovář a Veronika Lišková

Píseň z filmu Zvoník od Matky Boží doprovázela Karla a Veroniku.  Karel sice dělal technické chyby, jeho fanouškům to ale stejně asi vadit nebude. Zdeňkovi Chlopčíkovi se líbily paže, pěkné zdvihy, ale chodidlo létalo vzduchem…Tatiana zase viděla, že Veronika občas s Kovym bojovala,  ale jinak velmi pěkné.  (body 8, 8, 7, 8)

Karel „Kovy“ Kovář a Veronika Lišková

Karel „Kovy“ Kovář a Veronika Lišková

KOVY  

Matouš Ruml a Natálie Otáhalová

Matoušovi se rumba na melodii z pohádky Na vlásku nijak nevydařila a sklidil kritiku.   Snaha o techniku by  byla, romantickému tanci ubírala na romantice tvrdost Matouše. Tatiana Drexler ocenila, že Matouš tančil opravdu rumbu. Podle Jana Tománka ale do techniky ještě kousek chyběl. (body 8,8,7,6)

Matouš Ruml a Natálie Otáhalová

Matouš Ruml, Natálie Otáhalová a Jan Onder

Jakub Vágner a Michaela Nováková

Lví král, to byla pohádka pro  Jakuba a Michaelu. Richard Genzer označil jeho tanec za vynervovaný a rozhozený v rovnováze. Zdeněk Chlopčík ocenil zdvihy a práci chodidel, takhle si prý  představuje ušlechtilého krále.  I když technické nedostatky by se našly. Jakub komentoval svůj výkon slovy:  Pan král vrávoral, neví, kde je levá, pravá a točí se mu hlava (body  8, 7, 8, ;6)

Jakub Vágner a Michaela Nováková

Jakub a Michalea

Jakub a Michaela, král a královna

Král Jakub

Radka Třeštíková a Tomáš Vořechovský

Radka s Tomášem tančili na  skladbu z pohádky Tři bratři. Ačkoliv se jednalo o romantický tanec, pohyby Radky byly tvrdé.  Objevovaly se i rytmické chyby. Richard Genzer označil rumbu Radky za její nejlepší tanec. Jan Tománek si všiml, že Radka byla nejistá ve volném držení, tanec na něj působil prázdně a vytkl rytmické nedostatky. Podle něho je Radka standarďačka. (body 7, 6, 5,  5)

Radka Třeštíková a Tomáš Vořechovský

Radka a Tomáš

Radka Třeštíková

Xindl X a Markéta Dostálová

Malá mořská víla poslala domů  Xindla X. Velkým kladem Xindla je rytmus, ale z jeho univerzálního kroku si dělá legraci i on sám.  Tatiana Drexler si pomalu zvykala na Xindlův tanec, viděla i trochu napětí v těle, Zdeněk Chlopčík viděl novou sambu, kterou nikdy před tím neviděl. Všiml si i pasáže, která nebyla v hudbě.  (body 6,6, 6, 5)

Gabriela Koukalová a Martin Prágr

Princ egyptský byl zlatým hřebem večera. Technika velmi dobrá, inu, Gabriela je zkrátka dříč i v tanci.  Ani po rytmické stránce se nedá nic vytýkat.. Jan Tománek měl husí kůži, nádherná tanečnice s hudebním cítěním, to vystihuje Gabrielu. I  přísný Zdeněk Chlopčík pochválil waltz. Tatiana Drexler ocenila  uměleckou úroveň a vytkla malou rytmickou nejistotu. Richard Genzer uznal, že sprotovec je sportovec. Čím více tréninku, tím lepší v ýsledek. (body 9, 9, 10, 9)

Gabriela Koukalová a Martin Prágr

Gabriela Koukalová a Martin Prágr

Gabriela Koukalová

Text, foto: Eva Smolíková

 

Rozhovor s herečkou JITKOU MORÁVKOVOU – ŠVANDOVOU

„Se sestrou Janou Švandovou jsme si společně nezahrály, ale snad to ještě přijde“

Jitka Morávková – Švandová (sestra Jany Švadové)  tři desítky let hrála loutkové divadlo, které bylo její velkou láskou. Když přestala hrát, začala se věnovat poezii a pravidelně vystupuje na etno večerech Jiřího Šámala v Art space. Práci s dětmi zůstala ale věrná a již řadu let učí  na ZUŠ na Proseku literárně dramatický kroužek.

Pocházíte z Prahy a vyrůstala jste se dvěma sestrami. Díky profesi tatínka, který byl vojákem z povolání, se Vaše rodina často stěhovala. Jak vzpomínáte na svá dětská léta?

Narodila jsem se sice v Praze, ale bydleli jsme v Mladé Boleslavi. Nejranější vzpomínky mám na dvorek mezi vojenskými domy, které tam dodnes stojí, a když jedu za prostřední sestrou do Jilemnice, tak jsou vidět z hlavní silnice. Stěhovali jsme se často, protože tatínka  často někam přeložili. Chvíli jsme také bydleli ve Staré Boleslavi, pak v Liberci, kde jsem začala chodit do 1. třídy a ve druhé třídě jsme se stěhovali do Pardubic, kde jsem vychodila celou základní školu a navštěvovala tenkrát LŠU. Učila jsem se hrát na klavír, to bylo přání maminky, sama jsem si našla kreslení a hlavně dramatický obor, který mě bavil nejvíc. Můj vztah k loutkám se vlastně projevil už ve 4. třídě, paní učitelka nám dovolila s mou kamarádkou místo Psaní, což byl tenkrát předmět, hrát pro spolužáky loutkové divadlo. Loutky jsme si vyráběly s kamarádkou Irenou samy, hlavička byla silonová punčocha vycpaná vatou. Jeviště nám vyrobil její tatínek, který vyráběl také krabičky na medaile a ze stejného materiálu, jeviště pro loutky, uvnitř byl samet! Měli jsme na druhém stupni na ZŠ Slovenského povstání i recitační soubor, kde nás vedla pí učitelka Svatoňová, recitovali jsme básničky a naše maminka nám k tom u hrála na klavír.“

Vy jste se od dětství zúčastňovala recitačních soutěží, navštěvovala dramatický kroužek a ve škole hrála loutkové divadlo. Již tehdy jste se rozhodla pro herectví?

Několikrát jsem se  zúčastnila soutěže STM (soutěž tvořivosti mládeže) v recitaci (dnes je to Pražské Poetické setkání) a vždy jsem ve své kategorii postoupila z obvodu do kraje. Poslední mou básní byla Nerudova Balada česká, vyhrála jsem krajské kolo v Hradci Králové a těsně předtím jsem přijela z Brna z přijímacích zkoušek na konzervatoř. Myslím, že jsem o herectví uvažovala mnohem dříve než moje starší sestra Jana, protože ta se rozhodla až po maturitě, když se zúčastnila konkurzu a poté hrála v pardubickém muzikálu Líbej dál. Ale o možnosti jít studovat dramatický obor na konzervatoř v Brně, jsem se dozvěděla právě od ní, když už tam studovala na JAMU. Jana byla vždy můj rádce a vzor. Když jsem ještě studovala na konzervatoři, ona byla v angažmá v Českých Budějovicích.“

Herectví jste nakonec vystudovala stejně jako Vaše sestra herečka Jana Švandová. Zahrály jste si spolu na scéně nebo před kamerou?

Když jsem byla v 1. roč. konzervatoře, Jana končila JAMU a byla na koleji Na Veveří – dodnes tam myslím jsou koleje pro JAMU. Často jsem za ní a Eliškou Havránkovou – Balzerovou chodila pro různé rady a odreagovávat se z našeho puritánského internátu v Mozartově ulici, kde jsem musela být do 20 hod., pokud jsem neměla návštěvu divadla. S Janou jsme bohužel nehrály, jen jsme se alternovaly v  povídkách W. Allena v roli paní Bovaryové. Bylo to představení agentury J. Hanzlíčka. Byla pro mě velká čest, že jsem si mohla zahrát s Aloisem Švehlíkem, Oldou Víznerem a Ivanem Vyskočilem. Hrála jsem za Janu hlavně v době, kdy byla na studijním pobytu v Americe. Ale několikrát jsme spolu vystupovaly v TV v pořadu Prima jízda, kde jsem představovala i své loutky. Také jsme byly v Prásku i s naší prostřední sestrou Květou. V pořadech Zlatíčka, Kurňa, co to je?, v Exklusivu Kateřiny Brožové. Doufám, že se nějaká spolupráce ještě může objevit!“

Vy jste vystupovala v loutkovém Obrázkovém divadle a pak v Divadýlku Piky Piky (hry Pohádky pro malá kůzlátka, O třech prasátkách, Kašpárkovy pohádky). Čím je Vám loutkové divadlo blízké a kde Vás mohou diváci vidět?

V roce 1984 jsme s Olgou Mášovou založily Obrázkové divadlo, hráli s námi další loutkáři – Honza Hanžlík, Pavel Vangeli a zasvěcovali mě do práce s loutkou. Opravdu jsme dětem po představení dávali obrázky s písničkou z pohádky, kterou právě děti viděly. Hráli jsme pod agenturou PKS, měli jsme zájezdy do jižních Čech a pro velký počet představení jsem odešla tenkrát ještě z LŠU, protože jsem nestíhala obě profese. Během revoluce jsme řešili spor, zda pro děti hrát nebo stávkovat a vlastně jsme se v té době rozpadli. V roce 1990 jsme s Vláďou Vyskočilem založili Divadýlko Piky-Piky a přestali jsme hrát kvůli jeho nemoci asi před 3 roky. Uvažovala jsem, že budu pokračovat sama, dokonce mám vybranou pohádku a vyrobené loutky, ale v současné dopravní situaci hrát po Praze a sama jezdit už bych nezvládla. Moc mě ale těší, že v době kdy jsem přestávala hrát, jsem se mohla věnovat další mé lásce a to Poezii. V roce 2014 vznikl pořad, kterého si nesmírně vážím. ,Žebřík do nebe´ pro Jana Skácela s Radkou Tesárkovou, hudebníkem Jirkou Šámalem a Alfredem Strejčkem, který je pro mě něco jako recitátor polobůh a hlavně skvělý člověk. Pravidelně vystupuji na Etno večerech Jiřího Šámala v Art space, vždy 2. středu v měsíci, vždy od 19.30 kromě prázdnin.“

Působíte také v dabingu (My z Kačerova, Gumídci, Pohádky bratří Grimmů, Mikulášovy patálie, Popínavé květy, Sběratel polibků…) Jak jste se dostala k dabingu?

K dabingu jsem se dostala těsně před revolucí, kdy mě tam vzal můj kolega a kamarád, skvělý dabingový herec a člen divadla Minor Honza Hanžlík. Ze začátku jsem se učila pracovat jen ve sboru a dostávala jsem malé roličky. Pak jsem se zúčastnila hlasových zkoušek na role do pohádek Walta Disneye. Na hlasové zkoušky – na konkurs opravdu přijeli zástupci Walta  Dysneye a vybírali podobné barvy hlasů, jako měli jejich herci. Měla jsem velkou radost, že jsem získala roli Báry v Gumídcích. Bylo to 60 dílů, takže se to točilo asi půl roku. A po několika letech se dotáčely ještě nějaké díly, už ne v ČT, ale ve studiu Virtual. Ještě jsem podobný konkurz dělala na Šípkovou Růženku, to byl muzikál a dostala jsem roli jedné ze sudiček. V té disneyovské měly sudičky docela velký prostor. Krásná práce byla i na roztomilém francouzském animovaném seriálu Mikulášovy patálie, kde jsem mluvila 3 role: holčičku Lojzičku a 2 menší role kamarádů Mikuláše – Viktorína a myslím Fridolína. To byla má poslední větší práce v ČT, což mě dost mrzí, práce v dabingu, mě moc baví.“

Hlavně učíte na ZUŠ na Proseku literárně dramatický obor a jedním z Vašich žáků byl i talentovaný Jan Cina. A v podstatě celý svůj profesní život se věnujete dětem. Jak se Vám s nimi pracuje?

Na ZUŠ Prosek učím 30 let. Pochopitelně smyslem práce pedagoga dramatického oboru není vychovávat budoucí herce, ale rozvíjet jejich osobnost přes mluvené slovo, poezii a vztah k literatuře. Když se objeví tak talentované dítě jakým Honza Cina byl odmalička, je radost s ním pracovat. U něj bylo samozřejmé, že se bude orientovat na umění. Byl výborný ve všem, mohl jít na taneční konzervatoř nebo zpěv všude by jistě uspěl. Má také obrovské zázemí ve svých rodičích. Už jako dítě natáčel a stále zůstal tím skromným férovým klukem. Do nižšího ročníku chodila i Míša Doubravová, vystupovali spolu ve velikonočních programech. Asi největší radost mám, když si na mě po letech vzpomenou dospělí lidé, úplně jiné profese a chtějí se stavit nebo někde sejít. Nedávno se mi ozvala jedna lékařka se Znojma, má bývala žačka, že je na otočku v Praze. V tu chvíli si uvědomím, že pro ně ten dramaťák asi něco znamenal, když na něj vzpomínají po letech. Z jednoho žáka je významný antropolog a kulturolog Doc. PhDr. Martin Soukup, přednáší na dvou univerzitách a je Laureát ceny Neuron pro mladé vědce. Dvakrát se hlásil na konzervatoř obor herectví a dostal se do 2. kola a pak neuspěl. Už před lety jsem byla na jeho přednášce a v závěru citoval povídku Jiřího. Suchého, kterou měl právě na ty přijímačky. Takže pro něj byla výhra, že nebyl přijat na herectví, ale rétorika ho provází celý život.“

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN