JIŘÍ LÁBUS exkluzívně pro TANEČNÍ MAGAZÍN:

„Spolupracuji s Jiřím Kyliánem i Dekkadancers“

Populárního herce Jiřího Lábuse asi není nutné sáhodlouze představovat. Možná, že o něm však nevíte, jak má skutečně velmi blízko k tanci. Proto jsme nesmírně rádi, že si ve svém bohatém programu nalezl čas a odpověděl na otázky TANEČNÍHO MAGAZÍNU.

Jaký máte vlastně vůbec vztah k tanci?

Moje maminka pracovala jako zdravotní sestra v Národním divadle,  takže měla na starosti i fyzioterapii. Hojně ji navštěvovali tanečníci a ona od nich  dostávala ,volňásky´ na představení. To pro mne znamenalo, že jsem už jako  malý kluk navštěvoval baletní představení ve Státní opeře nebo v Národním  a tak podobně.  Tím jsem byl uveden do tanečního světa, nejvíc  vzpomínám na krásný dětský  balet ,Z pohádky  do pohádky´. Úplně  mě  to uchvátilo. Byla to opravdu čistě  jen taneční záležitost, ale mně se to šíleně  líbilo. Dále jsem i jako kluk sledoval Balet Praha pana  Pavla Šmoka  a další. Pohybové divadlo mě velice bavilo. Já sám  nemám pro toto  jakékoliv předpoklady, ale  o to více obdivuji lidi, kteří to umí a ovládají. Mám mezi  tanečníky pražského Národního divadla i jiných scén spoustu přátel. Takže asi tak vnímám tanec já.“

A co taková  taneční osobnost  jako je Jiří Kilián?  Je to pojem a Vy se znáte… Jak jste se tedy seznámili?

 Seznámil jsem se s ním při natáčení filmu  ‚Odcházení‘, který  režíroval Václav Havel. Jiří Kilián tam setrval  jen dva dny.   Spolupracoval choreograficky na hromadných scénách, tam jsme se vlastně viděli poprvé.  Krátce na to jsem od něj dostal krásný dopis z Haagu a poslal mi ještě DVD, kde bylo představení, které točil v Čechách. A to přesně  v mostecké uhelné pánvi, byla  to taková groteska s názvem ,Carmen´.  A já jsem mu zase poslal nějaká DVD s Oldou Kaiserem  a s našimi scénkami. Tak  vzniklo vlastně  krásné přátelství. Když byl Jiří v  divadle  na představení s Oldou  Kaiserem, povídali jsme si následně  a on říkal, že píše povídky. Zajímalo mě jaké???  Prý jsou to takové legrácky,  aby nezapomněl češtinu, prý proto  píše.“

A jak to pokračovalo?

Požádal jsem ho, ať mi je pošle, třeba bych je někde uvedl… Poslal. Moc se mi to líbilo a já jsem se dohodl s vedením Violy, že bych je  zařadil do stálého repertoáru. A skutečně k tomu došlo. Jiří Kilián byl navíc  tak laskav, což mě velmi potěšilo, že natočil i taneční  grotesky, které se promítají během představení na plátně. A musím vyzvednout bezvadnou muziku, kterou si Jiří Kilián vybral. Takže  spolupráce s ním byla nádherná a mě to opravdu moc a moc  těšilo.“

S Jaroslavou Kretschmerovou na scéně Studia Ypsilon

Hm. Překvapíte naše čtenáře ještě něčím tanečním?  Co třeba Dekkadancers?

Nevím, jestli překvapím tanečně… Ale ano, spolupracuji s Dekkadancers. Pomáhám, pokud jde o zvuk a hlas. Namlouval jsem nové představení,  nebyla to první spolupráce s nimi, už jsem namlouval i ‚Proměnu‘ (Franz Kafka). A dokonce jsem vystupoval i na představení ‚Lékaři bez hranic‘. Mám mezi tanečníky  kamarády a je to opravdu moc prima!“

Jiří Lábus s Dekkadancers

Víme, že jste nějak spjat s Prahou 10, konkrétně Vršovicemi i divadlem MANA… Co nám k tomu řeknete?

Já tady bydlím! Dříve jsem bydlel na Vinohradech,  ale ten dům zbourali, takže jsem tady a z  divadla MANA to mám tak minutu do mého bytu, můžu chodit v bačkorách!   Vršovice mám velice rád, všechno je tu po ruce, je tu pěší zóna a já jsem opravdu spokojený!“

A ještě jeden snímek z inscenace populární ,Ypsilonky´

Děkujeme. A přeji Vám, i za naše čtenáře, nadále spokojenost a další a delší  taneční kroky!!!

 

Eva Smolíková

Foto: archiv Studia Ypsilon, archiv Jatek78,   (videospot)

TANEČNÍ MAGAZÍN

DEKKADANCERS těsně před premiérou

A budou mít v Jatkách78 svou vlastní zkušebnu. Bude v ní nejen dlouho očekávaná premiéra titulu „I AM A.I.“, ale i taneční kurzy a workshopy.

Společně se zakládajícím souborem Cirk La Putyka a Heaven’s Gate režiséra Viktora Tauše jsou DEKKADANCERS třetím „domácím“ souborem divadla Jatka78. Od jara letošního roku má tento taneční soubor (s více než desetiletou historií) také na Jatkách78 vlastní zkušební prostor. Je o kapacitě pouhých 80 míst. A právě v něm se, v úterý 22. září, uskuteční premiéra nového projektu „I AM A.I.“ Je vidět, že se sezóna, po opatřeních s pandemií koronaviru, náležitě rozjíždí. V plánu jsou tam také dvě reprízy. V listopadu se představení přesune do Velkého sálu a tím i tento titul na stálý repertoár Jatek78. Zkušebna se brzy představí dalším profesionálům tanečního a pohybového divadla. A to i v rámci tanečních kursů či workshopů, které povedou přímo tanečníci z DEKKADANCERS.

Tedy, již následující úterý 22. září uvedou DEKKADANCERS svou premiéru „I AM A.I.. S ní se zároveň, po působení ve Švédsku, vrací k souboru Viktor Konvalinka. Premiéra a zářijové reprízy se uskuteční v nově zrekonstruované zkušebně na Jatkách78, do předprodeje tak míří omezený počet míst.

V této inscenaci dále vystoupí Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát. Umělci čerpají z tématu umělé inteligence. Ztvární roboty, nikoli však jako smrtící a chladné netvory. Pracují s představou dokonalé bytosti, která umí žít, milovat a myslet líp, než lidská existence. Je to vůbec možné? Další premiéru plánuje taneční soubor na březen 2021. A to se tentokrát bude jednat o sólový projekt Štěpána Pechara.

Na tanečním repertoáru Jatek78 zůstává také „Poslední večeře, kterou DEKKADANCERS odehrají 25. října. Na říjen je v plánu i komponovaný večer „Bez hranic, charitativní představení pro organizaci Lékaři bez hranic.

Vice informací na webových stránkách:

 http://www.jatka78.cz/cs/program#troupe=dekkadancers

O souboru DEKKADANCERS

DEKKADANCERS založili v roce 2009 tanečníci a choreografové z Baletu Národního divadla v Praze – Viktor Konvalinka a Tomáš Rychetský, společně s fotografem Pavlem Hejným.

Vytvoření skupiny bylo logickým vyústěním jejich touhy prosadit své vlastní projekty. A zároveň jim vtisknout osobitý pohled a styl.

Specifickým rysem souboru je propojování a kooperace uměleckých disciplín. Jako kupříkladu tance, činohry, hudební kompozice, zpěvu, DJingu, akrobacie a dalších uměleckých disciplín.

Tento soubor se pak postupně rozrůstal a s přibývajícími léty proměňoval.

Od roku 2015 je skupina pod vedením takzvané „druhé generace“ DEKKADANCERS. Tu reprezentují zejména Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát a Marek Svobodník.

Výše jmenovaní v té době byli také tanečníky a choreografy z řad Baletu Národního divadla v Praze.

Mezi úspěšné inscenace souboru patří třeba „Poslední večeře“, „Návštěvníci“, „HornyBach 18+“, „Jatkstohoven“, „Dekka pod dekou“. Soubor dlouhodobě spolupracuje s Lékaři bez hranic, pro něž pořádá charitativní večer „Bez hranic“.

Více na: http://www.dekkadancers.net

Fotografie: archiv Jatka78

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN