Černá nebo bílá na »Letní Letné«?

Kdo? Cirk la Putyka nebo Losers Cirque Company? Unikátní souboj dvou předních českých cirkusových souborů.

Na festivalu „Letní Letná“ už tradičně nesmí chybět Losers Cirque Company. Čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU je, za ta léta, jistě představovat nemusíme.

Letos došlo v rámci koronavirové krize k poměrně nezvyklému jevu, totiž sešly se tu na festivalu „Letní Letná light“ dva přední české akrobatistické soubory hned společně. Losers Cirque Company a Cirk La Putyka v představení „Be Together“, tedy „Buďme spolu“.

Jak to mezi nimi jiskřilo? Unikátní souboj se odehrál na ‚open stage‘, ovšem ten den bylo bohužel asi tak 35 stupňů Celsia ve stínu. Zdálo se mi, že se rozpustím a očekávala jsem začátek akce dosti nevrle…

Ale na toto strašlivé horko jsem zapomněla v okamžiku, kdy se objevili akrobaté. Vedoucí obou company si potřásli rukou a začali hádkou, „kdo je lepší“. Symbolicky také nastoupili v černém (Losers Cirque Company) a bílém (Cirk La Putyka ). Kdo tedy má začít? A zase hádka. Jedni jsou zkušenější a druzí zase mladí, tedy jedni mají času dost a měli by začínat ti, kterým se už kariéra krátí, ha ha…. Až se dostali do pozice „Haka“, což je vlastně taková maorská bojová pozice… A jak tomu bylo dál?

Nástup akrobatů je velkolepý, proplétají se přímo mezi diváky, umělkyni v sice úžasně lesklém, snad latexovém, kostýmu, já ale vůbec nezávidím…, v tomto no, naprosto nemorálním počasí, řekla bych. Podávat tak vrcholové výkony a ještě být dost oblečený? Vždyť já sotva dýchám, sakra, krucinál…

A propuká nová hádka mezi soubory o prvenství na české scéně… Jedno z divadel zlomyslně komentuje počínání toho druhého slovy: „Asi na ně, milí diváci, nevidíte, já Vám budu říkat, co dělají, lezou si na ramena, teď jsou zase dole, chodí do čtverce a každý jinak“..ha ha… …diváci se vesele baví a také žasnou, když pyramida z lidských těl efektně padá…

Zlomyslnost souborů nezná mezí, a tak jeden komentuje výkon soků slovy: „Bylo to inspirativní. Vaše chyby! Chyby jsou pro ostatní vždycky inspirativní, ha ha!“

A tak slovní přestřelky vesele pokračují, až se černí rozběhnou s bojovým až maorsky znějícím pokřikem proti bílým. Ale jaksi se minuli, JÉÉÉ ! Začínají se svlékat, zřejmě, aby se do sebe mohli lépe pustit. Jenže pod černou a bílou jsou všichni duhově barevní, není tedy poznat, kdo je kdo. Takže, místo boje nastupuje spolupráce! „Vždyť jsou všichni stejní! Tak, jaképak copak?“

K vidění bylo ledacos, trampolína, využití našly i lodičky, snad od kolotočářů, kruhy, a neukotvené tyče, držené pouze akrobaty (ještě na zpoceném čele!) Umělci se opravdu museli spoléhat jen jeden na druhého, jištění žádné, mezi diváky to vře. Říkám si: „Jakpak se v tom neúnosném vedru asi cvičí,“ a modlím se, aby všichni vydrželi a někdo nespadl shora rovnou na mě… Modlitba asi zabrala, všechno to dobře dopadlo, dvě propletená těla ve vzájemné souhře a divoký rej pestrobarevných kostýmů, předvádějících své ladné pohyby mezi diváky, zakončil tuto jedinečnou spolupráci našich dvou předních českých cirkusových company.

Petr Horníček (Losers) k tomu říká: „Co udělal letos vesmír, to všichni víme. Ale bez toho by nás nenapadlo zkusit něco společně, s La Putykou!“

Takže z toho jednoznačně vyplývá, že všechno zlé má v sobě i zárodek světla a naděje pro zítřek!

Petr Horníček (Losers Cirque Company), vysvětluje: Společnou spolupráci jsme připravovali několik měsíců a  mezitím proběhly  tři různé akce. Letní Letná byla jejím zakončením. Přípravy byly složitější, protože jsme dlouho nevěděli, zda vůbec budeme moci  projekt odehrát. Dohromady diváci mohli vidět 36 akrobatů a 4 muzikanty. Všechny tyto lidi dát dohromady na zkoušky a všem předat ideu, režii, choreografii a další věci spojené s projektem ve velmi krátké době bylo opravdu náročné. Počasí bylo  extrémně horké, obzvlášť v poledne, kdy jsme měli generálku. Doufal jsem, že se nikdo z nich nevyčerpá a odpoledne to všichni před diváky zvládnou.“   

A zvládli!  Na výbornou! 

Ob den později nastupují Losers na scénu znovu. Tentokrát s průřezem toho nejlepšího ze své tvorby: „Losers – speciální edice!“ Vidíme ukázky z děl „Losers“, „Walls and Handbags“, „Beach Boys“, „Vzduchem“, „Ego“, Kolaps“… Vše se proplétá ve vzájemné shodě a provází opět letuška (spíše letušák), který diváky přiměje smát se, až roušky padají z úst …

Co dodat? „Losers“, to je harmonie těl, souhra, napětí, vynikající výkony, dechberoucí až hrozivě vypadající čísla, diváci občas cítí až smrtelnou úzkost, aby ty niterné milimetry určitě vyšly a akrobaté neskončili v nemocnici!

Možná jedinou slabinou „ Losers – speciální edice“ je, že postrádá hlubší myšlenku, neboť tu do série ukázek z různých vystoupení vložit prostě nelze. A právě hlubší myšlenky bývají u Losers na jejich tvorbě to nejzajímavější. Divák je obvykle vtažen do děje, velice dobře rozečte, o co jde a odnáší si tak skutečně silný zážitek. Na druhé straně „Speciální edici“ zase dodával půvab a vtip již zmíněný „letušák“.

Diváci akrobaty odměnili potleskem ve stoje, na to jsme už zvyklí, jinak tomu v případě Losers ani nemůže být. To je přece jasné.

Foto: František Ortman, Letní Letná

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Racek míří nahoru, LOSERS spíše dolů

Na Letní Letné proběhla premiéra inscenace „Vzduchem“ souboru  Losers Cirgue Company

Losers Cirque Company patří k našim nejlepším akrobatickým souborům.  Stalo se už pravidlem, že každý rok   přichází s   novou inscenací na festival  Letní Letná.  A přesně tak tomu  bylo i 23. srpna, kdy natěšení diváci mohli zhlédnout tanečně- akrobatickou inscenaci „Vzduchem“.

Předlohou k tomuto dílu byla kniha Richarda Bacha „Jonathan Livingston Racek“, kterou se hlavní tvůrce Matyáš Ramba inspiroval. Základní myšlenkou je překonávání hranic, a to jakýchkoli. Podle  autorů samotných, racek díky vášni pro let překonal své hranice, naučil se létat a tím inspiroval další racky. Únavou usíná ve stoje, překonává zlomené křídlo a dokonce i smrt…

To jsou jistě silné myšlenky.  Ale slabou stránkou inscenace je, že divák by musel knížku znát. Pokud ano, pak  samozřejmě  tyto  hluboké myšlenky, vyjádřené špičkovou akrobacií, vnímá. Ale nepředpokládám, že každý v hledišti tuto knihu nutně četl. Divák neznalý anotací či knížky  hledí poněkud  zmateně, cože se to na jevišti vlastně děje a příliš se neorientuje.

Typicky „loserovský“ humor  tu postrádáme, dokonce ani akrobacie, kterou diváci tolik žádají a vyhledávají, není zastoupena do té míry, jako v předchozích inscenacích. Vzpomínám na dobu, kdy po celé představení divák prakticky nevydechl a se zatajeným dechem sledoval akrobatické výkony. Představení byla dynamická, nabitá humorem a  hlavní myšlenka byla od začátku do konce velmi dobře čitelná. Uznávám, že v případě  „Kolapsu“ a „Vzduchem“,  není možné „naservírovat“ zcela jednoznačně všechny pocity a je čistě na divákovi, aby si je našel, ale Losers už jaksi nejsou takovými Losers, jak je divák poznal a zamiloval si. Petr Horníček  říká: „Nechtěli jsme se opakovat, bylo naším záměrem udělat zcela odlišné představení, než byla naše předchozí. Nebojíme se jít jiným směrem  a necháváme každého vybrat si, co se mu líbí. Jdeme si svou   vlastní cestou. A třeba zase příště uděláme něco humorného.“ 

Určitě nelze než s Horníčkovými slovy souhlasit, přesto ale hlavní téma loňské inscenace „Kolaps“ a inscenace „Vzduchem“ jsou si dost podobná.  Překonávání sebe sama, překonávání kolapsů. Opravdu se Losers neopakují?  A půjdu-li ještě dál, představení „Kolaps“ bylo pro diváka jistě čitelnější než „Vzduchem“. Petr Horníček říká: „Vzduchem“  je hlavně o pocitech, akrobacie je tu méně.“

A co nám vlastně „Vzduchem“ vypráví?  Muž na prázdné scéně skládá papírovou vlaštovku. Vyhodí ji do vzduchu a čtveřice akrobatů (tedy racků) víří kolem s pronikavými skřeky.  Muž je fascinovaně sleduje. Ale nedokáže se jim přiblížit. Možná  by rád nějakého chytil, ale jaksi se do provazů zamotává. Sítě, na kterých později akrobaté předvádí své kousky, můžeme chápat jako nástrahu, ale  i záchranu, pokud někdo padá.

Pětice akrobatů (jedna dívka a čtyři mladí muži) předvádí špičkovou akrobacii na tyčích, která se opravdu přibližuje ptačí lehkosti a samozřejmosti. Tyč je dost vratká pro jednoho člověka, natož pro dva, tři… Výstup artistky až ke stropu šapitó (a to bez jištění) se jeví jako velmi nebezpečný a diváci ani nehlesnou.

V pozadí  je živý hudební doprovod Vladimíra Mikláše, který  akrobaty doplňuje zvukem kytary a dalších hudebních nástrojů.  Je to také poprvé, co Petr Horníček na jevišti nevystupuje. Proč? Petr vysvětluje: „Inscenací máme  hodně, vystupujeme také v zahraničí a já opravdu nemohu být všude.“

Bezesporu stojí za to vyrazit na  Letní Letnou  na představení  „Vzduchem“. Mluvíme-li o akrobacii, zůstávají Losers jen těžko překonatelní.  Přesto  se ale nemohu zbavit dojmu, že pokud bych neznala  předchozí inscenace  „Loser(s)“, „Walls and Handbags“, „Beach Boys“ či  „Kolaps“, nepovažovala bych Losers Cirque Company za českou elitu a výjimečně dobrý  soubor,   ale jen za velmi dobrý soubor.

Inscenaci „Vzduchem“ můžete vidět na Letné do 2. září 2018.

Foto: archiv Letní Letná

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pláž je krásný místo. Kdo by nechtěl na pláž? Jenže co když vítr a vlny nejsou a vy jste surfař nebo kitař?

Losers Cirque Company přichází se zbrusu novým představením – ‚Beach Boy(s)‘

 

Tanečníci a akrobaté ze skupiny Losers Cirque Company jsou opět tady! Oblíbená skupina, která se ve svých představeních nebojí ničeho a mnohdy boří hranice gravitace, přichází s novým projektem! Během každé jejich inscenace na vás čeká show s poutavým příběhem, propracovaná choreografie, nevídané akrobatické prvky a dokonalé taneční kroky. Na svém kontě mají divácky velmi úspěšná představení The Loser(s) nebo Walls and Handbags a nyní vystoupí se zcela novým projektem Beach Boy(s).  Premiéra nové dech beroucí podívané se koná v rámci festivalu Letní Letná dne 19. srpna 2016. Čeká vás letní inscenace inspirovaná estetikou kalifornského retra s prvky nového cirkusu. Těšte se také na  jistou dávku narcismu, kterou byste od tohoto souboru rozhodně nečekali!

Losers Cirque Company je uznávanou skupinou na poli divadelních prken. Každé jejich představení je originál a rozhodně stojí za vidění. Ve svých projektech využívají nadčasová témata, příběhy ve kterých si každý divák najde to své. V jejich dílech najdete také propracovanou choreografii a jedinečné taneční prvky s nevídanými akrobatickými kousky, při kterých se tají dech.  Vyprodaná představení reflektují také fakt, že tito pánové jsou opravdovými mistry ve svém oboru, kteří reprezentují Českou republiku i na zahraničních festivalech.

Po velmi úspěšném posledním představení Walls and Handbags nyní přichází s úplnou novinkou, a to inscenací nazvanou Beach Boy(s), která na vás již dle názvu dýchne závan blížícího se léta.

Celá_sestava_při_natačení_traileru

“Pláž je krásný místo. Kdo by nechtěl na pláž? Pláž je písek, slunce, moře, sůl a hlavně vítr a vlny! Jenže co když vítr a vlny nejsou a vy jste surfař nebo kitař? Co pak s tím? Ležet? Nudit se? Opalovat se? A co zkusit něco dobrodružného? Něco nečekaného! Prostě skutečný zážitek!!!!Dodává Petr Horníček, který se svou skupinou v rámci přípravy projektu procestoval nejednu pláž.

Představení můžete navštívit v rámci XIII. Mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla Letní Letná, který se koná od 18. 8. – 4. 9. 2016 v pražských Letenských sadech. Více informací o festivalu a účinkujících se dozvíte na adrese  http://www.letniletna.cz/2016/, kde najdete také podrobný program všech představení a e-shop se vstupenkami.

Plakát_Beach_Boy(s)

Mgr. Kateřina Hlavinková

Taneční magazín

 

 

Loser(s) porušují zákony gravitace

Jak to vypadá, když představy ožijí?

Divácky velmi oblíbená představení skupiny Loser(s) můžeme již několik měsíců vídat  na prknech různých divadel. Na projektu „Walls and Handbags“ se podíleli mnozí špičkoví tvůrci, což  je  v každém okamžiku patrné. Režijní duo  SKUTR (Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka) ve spolupráci s Janou Burkiewiczovou zvolili tentokrát téma „dětské sny a fantazie“.

0012 0018

Kdo by si rád nevzpomněl na doby,  kdy se schovával na prázdných dvorech starých domů?  Malý chlapec stojí sám před holou zdí, sní si, fantazíruje a čmárá na zeď, co ho napadne. Jeho sny ožívají. Vtipně  zpracovaný přechod mezi snem a realitou – ze zdi (dřevěných lavic) se náhle objevují   ruce,  kreslí kruhy nebo  dělají sloní choboty. Zeď  padá,  5 mužů vyskočí ven, tedy vlastně 5 kamarádů,  hrají si a  plní chlapci jeho přání.  Tito kamarádi, zdá se, že jsou již dospělí, chlapce neodhání, naopak, věnují mu svůj čas, hrají si s ním, chvíli  mu zprostředkují  houpačku, chvíli letadlo. Opět vidíme dech beroucí výkony akrobatů (Petr Horníček, Lukáš Macháček, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Jindřich Panský) a  chlapec  (osmiletý Kryštof Unger, vicemistr ČR ve své kategorii v akrobatické gymnastice) není v ničem pozadu za „dospěláckými“ akrobaty, jeho výkony jsou právě tak na hranici možného.

00430103

Tentokrát akrobaté zvolili jednoduše řešenou scénu, pouhých 8 lavic, které ztělesňují tu sídliště, tu prales, tu Divoký západ. Hravě a hbitě  pracují s lavicemi, po kterých se pohybují způsobem, který budí dojem, že pro tyto  umělce zkrátka  neplatí gravitace jako pro ostatní smrtelníky. Sledujeme dynamický rej těl, akrobaté jsou hned u, hned nad či pod lavicí…

Chlapec stojí ztuhle a sám. Možná vymýšlí novou hru. A je to tu! Kamarádům stačí k hraní ruce či nohy, i v tomto okamžiku je ukázána notná dávka vtipu,  chlapecké  škádlení, souboje, drobné šarvátky,  to vše ztvárněné opět za porušení gravitačních zákonů,  s takovou lehkostí, jaká je daná snad jen skupině Loser(s).

Fantazie člověka mohou být někdy i lehce strašidelné, to všichni známe. Proto má chlapec před sebou najednou vlky, ocitá se zřejmě v džungli. I přestože tušíme, že je to džungle betonová, v chlapcově fantazii jistě visí dlouhé liány a strašliví tvorové běhají kolem něho . To všechno je dokresleno hrozivými zvuky a  štěkotem. Chlapec utíká, schovává se,  bojí se.

Zřejmě už tento sen dál snít nechce. Zastrkává postupně všechny přízraky do díry v zemi (lavice se obratně mění  v zeď, v les, v úkryt)  postavy vtahují chlapce do díry, ale on tam nechce. Zavře  tyto komůrky, ať si tam představy  žijí…. Ale najednou chlapce přece jen vtáhnou dovnitř, nikdo se svých představ nadobro nevzdá.

02400455

A tak si všichni zase znovu  hrají, vytahují se jeden nad druhého –  co ještě,  co ještě dokážeš?  Tyto šarvátky vyburcují dotyčného kamaráda opět k výkonům, kdy se tají dech, nejenže všechny překážky hravě překoná, ale  ještě ostatní   provokuje  (zaujatě si prohlíží  světlo u  stropu, když stojí na hradbě složené z lavic), a navíc jim zahraje na harmoniku na hudbu z filmu „Tenkrát na západě“, tím své vítězství dokoná….. a náš malý hrdina se také poraženým směje. Ti ho odnáší i s lavicí, jenže malý šikulka tak jako tak vždycky zvítězí (jak jinak než dokonalým  akrobatickým výkonem). Znovu se můžeme těšit z bizarních útvarů tvořených z laviček, které se nám mění před očima.

Na závěr představení  klukovskou   hru podtrhne hra stínů na zdi, na které chlapec sedí. Zamává a zmizí divákům jako večerníček. Ovace neberou konce a za hlasitého potlesku diváků kašpárci (všichni kamarádi) skákají na trampolíně.

Skupina  Loser(s)  se nikdy nespokojí s ničím menším, než je dokonalý výkon a perfektní představení. Diváci se opravdu potěší z každého gesta, kroku i výrazů akrobatů. Bravo!

0563

Eva Smolíková

Foto: LOSER(S)

TANEČNÍ MAGAZÍN