Continuo zve na „POKOJE“

Pro performery a tanečníky k účasti na mezinárodním divadelním site specific projektu

Divadlo Continuo vyhlašuje výzvu k účasti na mezinárodním divadelním site specific projektu POKOJE od 5. července do 4. srpna 2021. Výzva je určena pro herce, performery, tanečníky, výtvarníky a muzikanty, kteří mají divadelní, taneční či pohybové, výtvarné a hudební zkušenosti.

Divadlo Continuo pořádá 25. mezinárodní divadelní site specific projekt, letos s názvem „POKOJE/ROOMS“. Od 5. července do 4. srpna 2021 zveme ke spolupráci herce, performery, tanečníky, výtvarníky a muzikanty, kteří mají divadelní, taneční či pohybové, výtvarné a hudební zkušenosti. 

Základní myšlenkou mezinárodních divadelních site specific projektů Divadla Continuo je tvůrčí setkání divadelníků, odlišných přístupů a profesí z různých zemí při společném díle.

Přípravy inscenace budou probíhat v sídle Divadla Continuo Švestkový Dvůr v Malovicích, kde se rovněž od 27. 7. do 1. 8. 2021 odehrají veřejná divadelní představení. Inscenace vznikne z výsledků pohybových, hlasových a výtvarných tvůrčích dílen, které budou probíhat po dobu projektu. Dílny i následný tvůrčí proces povedou členové Divadla Continuo pod supervizí Pavla Štourače, uměleckého vedoucího Divadla Continuo.

Divadlo Continuo je mezinárodní nezávislá divadelní skupina vedená režisérem a uměleckým vedoucím Pavlem Štouračem. Od roku 1995 skupina trvale sídlí a tvoří v malé jihočeské vesnici Malovice, 25 km od Českých Budějovic, v prostorách bývalé zemědělské usedlosti pojmenované Švestkový Dvůr.

Pro hereckou práci souboru je charakteristické hledání autentického, osobního výrazu spojováním výtvarného znaku a fyzického herectví, rytmu a muzikality. 

Profil účastníka:

Prvotní je zájem, energie a vytrvalost, ochota pracovat a sdílet své umělecké vize ve skupině, touha objevovat nové možnosti tvorby, nabízet, zkoušet, poznávat. Předpokladem je dobrá fyzická i psychická kondice – půjde o intenzivní několikatýdenní práci nejen v divadelním sále a zkušebnách, ale hlavně ve venkovních prostorách. 

Účast je nutná po celou dobu projektu.

Finanční podmínky projektu:

Účastník si hradí náklady na dopravu na Švestkový Dvůr, sídlo Divadla Continuo (příjezd /odjezd). Ubytování a stravu zajišťuje Divadlo Continuo. 

Výběr účastníků projektu proběhne na základě přihlášky, CV, motivačního dopisu (v angličtině) a ukázky dosavadní umělecké tvorby.

Performeři, tanečníci, herci: odkazy na videa a záznamy vlastní umělecké tvorby

Muzikanti: nahrávky, odkazy na videa a záznamy vlastní umělecké tvorby

Přihlášku: do termínu 31. 5. 2021 (do půlnoci) naleznete ZDE

Sdílet

E-mail: team@continuo.cz

Bližší informace: Divadlo Continuo, www.continuo.cz

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PETR ZUSKA: „Obnovme život!“

Výzva předního choreografa divadelníkům a umělcům vůbec

Vážení a milí kolegové, ředitelé divadel, principálové, umělečtí šéfové, dramaturgové, režiséři, choreografové, herci, tanečníci, pěvci, muzikanti…

Nastává čas říci konečně a společně DOST!

Šílenství pod vlajkou boje proti viru Covid-19 zničilo v této zemi již mnoho a mnohé a rozhodně s touto devastací neskončí. Naopak, zájem na vrácení života přirozenou cestou k normálu evidentně neexistuje, globální mainstream vládnoucích „elit“ sleduje něco úplně jiného. Je přece jasné, že už vůbec nejde o zdraví společnosti a záchranu lidských životů, čímž se stále dokola ohání drtivá většina politiků, hustě podporována masážemi médií. Hlavním úkolem tohoto systémového trendu je vytváření strachu a zmatku, jelikož to jsou ty nejlepší předpoklady pro dosažení efektu stádnosti a bezvýhradné poslušnosti. A medicína jako taková je pouze k těmto účelům bezprecedentně a trestuhodně zneužita. V přímém přenosu sledujeme největší plošný útok na lidská práva a svobody přinejmenším mnoha posledních desetiletí. Pod záminkou stabilizace a konečného východiska z problému, nás teď plánují vystavit plošnému “dobrovolnému“ očkování, které však bude mít na tato práva a svobody přímý vliv. A navíc vakcínou, která je už jen z čistě medicínského hlediska značně sporadická… Texty jako je tento jsou dnes oficiálními proudy označovány jako tzv. „konspirační teorie“. Jedinou a obří konspirací je naopak to, v čem jsme již deset měsíců nuceni žít.

Vyzývám Vás (nás všechny), abychom odložili mezioborovou, či jakoukoli uměleckou, názorovou a jinou řevnivost a spojili se do jedné velké vlny OBČANSKÉ NEPOSLUŠNOSTI UMĚLCŮ a symbolicky v jeden den 12. 3. 2021 (rok výročí od prvního uzavření) otevřeli divadla a PES nePES začali hrát pro diváky. Zní to šíleně? Ne, je to daleko racionálnější a správnější než degradovat divadlo na streamy a záznamy, než být svědky pomalého mizení fenoménu divadla jako takového, než si pomalu zvyknout a tím se stát spoluviníky likvidace podstatných částí a odvětví kultury a umění. JE TO NAŠE ODPOVĚDNOST A POVINNOST. Nikdo jiný to za nás neudělá. Pokud chceme změnu, může se tak stát pouze „zezdola“, jelikož „seshora“ nic nepřijde. Jak jistě všichni víte, umění a kultura je v tomto státě dlouhodobě „na ocase“ zájmů politického establishmentu, a to i v dobách běžných, natož teď, kdy mnoho indicií naznačuje, že jakýkoli skutečně svobodný – tedy i umělecký projev, bude výhledově v podstatě nežádoucí…

Nejen z hlediska výše zmíněného výročí je datum 12. 3. 2021 ideální. Dva měsíce jsou dostatečným časem jak na společnou jednotnou kooperaci, tak i individuální nutné repertoárové a jiné organizační aspekty tohoto kroku, a to i z hlediska velkých, vícesouborových divadel. Kromě toho (jen pro malé odlehčení) je konstelace cifer onoho data více než zajímavá i z pohledu vyšší matematiky, což má taktéž určitou váhu…

Všichni víme, že dopady současného stavu na společnost jsou daleko širší a svět divadla je jen jedním kamenem smutné mozaiky. Ale kamenem velice podstatným a ne proto, že je jedním z nejpostiženějších. Divadlo, kultura a umění mají bezprostřední vliv na celkový obraz společnosti. A v krizových obdobích to platí o to více. Umělci se v tom momentě zpravidla stávají sice zprvu nezvaným, avšak o to autentičtějším hráčem, či i bojovníkem za základní etické hodnoty a archetypy a jak víme z minulosti, často hráčem a bojovníkem naprosto signifikantním. Možná, že toto pravidlo je i jistou podprahovou reflexí neoddiskutovatelné historické prestiže českého umění ve světě. Nedovolme si tedy rezignovat ani na jeden z těchto aspektů, jelikož jdou ruku v ruce…

Petr Zuska

To, k čemu nás všechny teď vybízím, není vůbec jednoduché. Na druhou stranu nevole nejen v české společnosti roste a menší i větší proudy se, opět nejen v naší zemi, pomalu spojují a spojovat se budou. Ať už jde o občanskou iniciativu CHCÍPL PES, či akce OTEVŘEME ČESKO a mnoho dalších. Připojme k těmto proudům české divadlo, staňme se tak inspirací i dalším profesním skupinám a ekonomickým odvětvím a splňme sen statisícům našich diváků, kteří na to čekají a budou tomu tleskat dávno předtím, než do divadla posléze přijdou. Dopady a postihy jsou pochopitelně možné. Jde vlastně jen o přestupek, ale právní výklady se samozřejmě mohou různit. Každopádně jde o zanedbatelný risk ve srovnání s tím, čemu v boji za svobodu čelily stovky našich statečných předků, a to i naprosto individuálně. Jsem si jist, že nemusím jmenovat. My máme šanci „se ozvat“ najednou, jako obrovská skupina, kterou prostě zlikvidovat nemohou. Jedno je ale jisté. Čím déle budeme čekat, tím to bude horší.

Nejsem příznivcem „velkých“ slov, bohužel realita je taková, že žádné střední cesty není. Je na každém z nás, jestli bude „držet hubu a krok“ a stane se tak pasivním spolutvůrcem jakési novodobé technokratické totality, nebo dá hlasitě najevo, že mu jde o zachování elementárních etických pravidel, svobody a úcty a respektu k individualitě každého člověka, což, jak víme z historie, není vždy zadarmo…
Na závěr jen malý dovětek.

Bývalý ministr zdravotnictví Prymula na konci září 2020, na několikerý přímý dotaz komentátorů v ČT, zda v rámci zhoršující se situace plánuje opětovné uzavření divadel, odpověděl několikrát, že určitě ne, jelikož divadla nehrají v přenosu viru téměř žádnou roli. Týden na to je uzavřel. Už jen tento malý moment stačí k pochopení nekompetence, manipulace a lží celého koronavirového martyria. Od té doby jsem napsal několik otevřených i uzavřených dopisů, několik prohlášení na FB a zdaleka nejen já. Vzniklo několik petic, za kterými stáli kromě jiných i přední čeští lékaři, imunologové a epidemiologové evropského formátu. Spousta moudrých a vzdělaných lidí, včetně ekonomů, sociologů a právníků, píše neustále co může na své blogy…, ale nic naplat, to jsou totiž všechno dezinformace a již zmíněné konspirační teorie. Dialog veškerý žádný!!!

Čas „psaní“ i čekání skončil. Je čas něco dělat. Je za 3 minuty 12. A my teď bez nadsázky píšeme dějiny.

Děkuji za Vaši pozornost a doufám ve Vaši aktivitu. Ač na volné noze, jsem Vám k dispozici.

A určitě zdaleka nejen já.

Petr Zuska

 12. 1. 2021

(Výzva je publikována v původním znění, bez redakčních úprav TM.)

Foto: Eva Smolíková

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Černá nebo bílá na »Letní Letné«?

Kdo? Cirk la Putyka nebo Losers Cirque Company? Unikátní souboj dvou předních českých cirkusových souborů.

Na festivalu „Letní Letná“ už tradičně nesmí chybět Losers Cirque Company. Čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU je, za ta léta, jistě představovat nemusíme.

Letos došlo v rámci koronavirové krize k poměrně nezvyklému jevu, totiž sešly se tu na festivalu „Letní Letná light“ dva přední české akrobatistické soubory hned společně. Losers Cirque Company a Cirk La Putyka v představení „Be Together“, tedy „Buďme spolu“.

Jak to mezi nimi jiskřilo? Unikátní souboj se odehrál na ‚open stage‘, ovšem ten den bylo bohužel asi tak 35 stupňů Celsia ve stínu. Zdálo se mi, že se rozpustím a očekávala jsem začátek akce dosti nevrle…

Ale na toto strašlivé horko jsem zapomněla v okamžiku, kdy se objevili akrobaté. Vedoucí obou company si potřásli rukou a začali hádkou, „kdo je lepší“. Symbolicky také nastoupili v černém (Losers Cirque Company) a bílém (Cirk La Putyka ). Kdo tedy má začít? A zase hádka. Jedni jsou zkušenější a druzí zase mladí, tedy jedni mají času dost a měli by začínat ti, kterým se už kariéra krátí, ha ha…. Až se dostali do pozice „Haka“, což je vlastně taková maorská bojová pozice… A jak tomu bylo dál?

Nástup akrobatů je velkolepý, proplétají se přímo mezi diváky, umělkyni v sice úžasně lesklém, snad latexovém, kostýmu, já ale vůbec nezávidím…, v tomto no, naprosto nemorálním počasí, řekla bych. Podávat tak vrcholové výkony a ještě být dost oblečený? Vždyť já sotva dýchám, sakra, krucinál…

A propuká nová hádka mezi soubory o prvenství na české scéně… Jedno z divadel zlomyslně komentuje počínání toho druhého slovy: „Asi na ně, milí diváci, nevidíte, já Vám budu říkat, co dělají, lezou si na ramena, teď jsou zase dole, chodí do čtverce a každý jinak“..ha ha… …diváci se vesele baví a také žasnou, když pyramida z lidských těl efektně padá…

Zlomyslnost souborů nezná mezí, a tak jeden komentuje výkon soků slovy: „Bylo to inspirativní. Vaše chyby! Chyby jsou pro ostatní vždycky inspirativní, ha ha!“

A tak slovní přestřelky vesele pokračují, až se černí rozběhnou s bojovým až maorsky znějícím pokřikem proti bílým. Ale jaksi se minuli, JÉÉÉ ! Začínají se svlékat, zřejmě, aby se do sebe mohli lépe pustit. Jenže pod černou a bílou jsou všichni duhově barevní, není tedy poznat, kdo je kdo. Takže, místo boje nastupuje spolupráce! „Vždyť jsou všichni stejní! Tak, jaképak copak?“

K vidění bylo ledacos, trampolína, využití našly i lodičky, snad od kolotočářů, kruhy, a neukotvené tyče, držené pouze akrobaty (ještě na zpoceném čele!) Umělci se opravdu museli spoléhat jen jeden na druhého, jištění žádné, mezi diváky to vře. Říkám si: „Jakpak se v tom neúnosném vedru asi cvičí,“ a modlím se, aby všichni vydrželi a někdo nespadl shora rovnou na mě… Modlitba asi zabrala, všechno to dobře dopadlo, dvě propletená těla ve vzájemné souhře a divoký rej pestrobarevných kostýmů, předvádějících své ladné pohyby mezi diváky, zakončil tuto jedinečnou spolupráci našich dvou předních českých cirkusových company.

Petr Horníček (Losers) k tomu říká: „Co udělal letos vesmír, to všichni víme. Ale bez toho by nás nenapadlo zkusit něco společně, s La Putykou!“

Takže z toho jednoznačně vyplývá, že všechno zlé má v sobě i zárodek světla a naděje pro zítřek!

Petr Horníček (Losers Cirque Company), vysvětluje: Společnou spolupráci jsme připravovali několik měsíců a  mezitím proběhly  tři různé akce. Letní Letná byla jejím zakončením. Přípravy byly složitější, protože jsme dlouho nevěděli, zda vůbec budeme moci  projekt odehrát. Dohromady diváci mohli vidět 36 akrobatů a 4 muzikanty. Všechny tyto lidi dát dohromady na zkoušky a všem předat ideu, režii, choreografii a další věci spojené s projektem ve velmi krátké době bylo opravdu náročné. Počasí bylo  extrémně horké, obzvlášť v poledne, kdy jsme měli generálku. Doufal jsem, že se nikdo z nich nevyčerpá a odpoledne to všichni před diváky zvládnou.“   

A zvládli!  Na výbornou! 

Ob den později nastupují Losers na scénu znovu. Tentokrát s průřezem toho nejlepšího ze své tvorby: „Losers – speciální edice!“ Vidíme ukázky z děl „Losers“, „Walls and Handbags“, „Beach Boys“, „Vzduchem“, „Ego“, Kolaps“… Vše se proplétá ve vzájemné shodě a provází opět letuška (spíše letušák), který diváky přiměje smát se, až roušky padají z úst …

Co dodat? „Losers“, to je harmonie těl, souhra, napětí, vynikající výkony, dechberoucí až hrozivě vypadající čísla, diváci občas cítí až smrtelnou úzkost, aby ty niterné milimetry určitě vyšly a akrobaté neskončili v nemocnici!

Možná jedinou slabinou „ Losers – speciální edice“ je, že postrádá hlubší myšlenku, neboť tu do série ukázek z různých vystoupení vložit prostě nelze. A právě hlubší myšlenky bývají u Losers na jejich tvorbě to nejzajímavější. Divák je obvykle vtažen do děje, velice dobře rozečte, o co jde a odnáší si tak skutečně silný zážitek. Na druhé straně „Speciální edici“ zase dodával půvab a vtip již zmíněný „letušák“.

Diváci akrobaty odměnili potleskem ve stoje, na to jsme už zvyklí, jinak tomu v případě Losers ani nemůže být. To je přece jasné.

Foto: František Ortman, Letní Letná

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

»KOZÍ MEJDAN« se blíží!

Bude na přelomu července a srpna. A to za účasti muzikantů, divadelníků, tanečníků, básníků i dalších. Vystupuje se na dvou pódiích. Kde? To již se dočtěte dále v článku hlavního organizátora Stanislava Pence.

Už je to přes dvacet let, co historický statek Milkovice ožil kulturním a společenským životem. Za tuto dobu se zde podařilo vytvořit unikátní prostředí. Soužití člověka s oslíky a kozami, přírodní park, zázemí pro krátkodobé relaxační návštěvy, hudební zkušebnu, herní salónek a knihovnu.

V letošním roce se snad podaří dokončit stálou expozici „Kozího muzea“, výpravnou a vzdělávací stezku především pro školní děti a zázemí pro možný turistický kemp. Zvířata nezabíjíme, stromy nekácíme, křoví nelikvidujeme, kořalku nepálíme. I proto je místo vhodné pro školní exkurze a výlety. Je možné zde uspořádat setkání přátel nebo například školní sraz.

Milkovice se nacházejí na rozmezí Polabské nížiny a Českého ráje (mezi Kopidlnem, Sobotkou a zámky Dětenice a Staré Hrady). Každoročně se v Milkovicích koná během srpnového úplňku – pod ústředním heslem „jaké si to uděláme, takové to budeme mít“ – „KOZÍ MEJDAN“.

Jde o kulturně-společenskou slavnost pořádanou na podporu koz a svobodomyslného způsobu života.

Milkovice

Letos proběhne od čtvrtka 30. července do pondělí 3. srpna 2020.

Slavnost je bez stánkařů, dealerů, ochranek a plotů. Na místě je vegetariánská kuchyně, moučníky, pekařské výrobky, pivo, víno, limo, wc, sprchy. Děti, psi a další rodinní miláčci jsou vítáni. Stanování mezi stromy v sadu. Vstupné dobrovolné, ceny lidové.

Hraje se na dvou pódiích – na louce a ve stodole. Muzikanti, divadelníci, básníci: program se dopředu netvoří, tudíž může přijet zahrát v podstatě každý.

Líbí-li se Vám tyto aktivity, tak jste do Milkovic srdečně zváni.

Přeji vše dobré, radost ze života a nadhled ve věcech veřejných.

Stanislav Penc

pro TANEČNÍ MAGAZÍN