CIRK LA PUTYKA (nejen) na „apríla“ on-line

Populární divadlo uvede on-line 1. dubna představení „Family“, novocirkusový pohled na rodinný život. Jedinečný zážitek! Představení, které již mělo derniéru! Cirk La Putyka nabídne i další nové i starší pořady. Všechna představení půjdou na podporu konkrétních divadelních souborů.

Soubor Cirk La Putyka pokračuje na svých sociálních sítích, v rámci série „(A)live“, v uvádění vlastních představení i speciálně připravených pořadů.

Ve středu 25. března od 20 hodin to bude zajímavé pásmo nazvané „Backstage“, s rozhovory se členy souboru, archivními video-záběry i exkurzí do historie.

V neděli 29. března od 18 hodin je na řadě druhá část projektu „Homework“, tentokrát v režii Víta Neznala.

Ve středu 1. dubna od 20 hodin soubor „virtuálně pozve“ fanoušky do divadla Jatka78, tentokrát ke sledování filmového záznamu strhující novocirkusové inscenace „Family“ z roku 2015, která byla v roce 2016 derniérována, a tak ji už jinak nebude možné vidět. Každý z těchto i dalších plánovaných večerů bude věnován podpoře jedné ze skupin, které jsou současnou situací nejvíce ohroženy – nezávislým divadelníkům, lektorům a učitelům na volné noze, cirkusovým seniorům a dalším.

Inscenace „Family“ nabízí novocirkusový a divadelní pohled na proměny rodinného života. Diváci se mohou těšit na řadu netradičních rekvizit, například teeterboard, vyrobený z desky stolu. Ale i na speciální mobilní trampolínu, strom s ocelovými sedmimetrovými větvemi i zavěšený jídelní stůl.

Ve své době šlo o největší projekt Cirku La Putyka, do kterého principál a režisér Rostislav Novák mladší pozval všechny, kteří souborem do té doby prošli. Výsledkem se stala podívaná propojující přes dvacet umělců několika generací a národností, včetně Rosťových rodičů a synů Matyáše a Šimona.

Rosťovi se podařilo sestavit také prvotřídní tvůrčí tým. Choreografie se ujal Thomas Steyaert, bývalý člen belgického souboru Ultima Vez, autorem scény byl Hynek Dřízhal, o kostýmy a make-up se postarala Kristina Záveská, projekce vytvořil Jakub Jelen a technickým režisérem se stal Mathieu Grégoire. Šlo o první část trilogie „Family Roots in Black Black Woods“. Záznam inscenace pořídil a sestříhal Jakub Jelen.

K dalším vrcholům série (A)live, která poběží minimálně do poloviny dubna, bude patřit v další středu  8. dubna, záznam představení „Hit, Tell the Difference“. V něm Cirk La Putyka pod Novákovým vedením spojil síly se skupinou cirkusových umělců ze Rwandy.

Soubor Cirk La Putyka, který je z 82 % závislý na tržbách z představení, mohou zájemci, příznivci a další diváci podpořit na webu Darujme.cz www.darujme.cz/projekt/1202156.

Cirk La Putyka: Family – trailer: https://www.youtube.com/watch?v=Q5JTo7Gtd4Y

Více informací na www.laputyka.cz.

PROGRAM STREAMŮ

CIRK LA PUTYKA (A)LIVE

(25. 3. – 19. 4. 2020)

středa 25. 3., 20.00

BACKSTAGE“

pořad na podporu souborů Holektiv, Feel the Universe, Cink Cink Cirk a Michaely Staré

neděle 29. 3., 18.00

HOMEWORK 2“ (režie: Vít Neznal)

podpora pokračuje

středa 1. 4., 20.00

Cirk La Putyka: „FAMILY“ (záznam představení)

pořad na podporu cirkusových lektorů a učitelů

neděle 5. 4., 18.00

HOMEWORK 3“ (režie: Rosťa Novák)

podpora pokračuje

středa 8. 4., 20.00

Cirk La Putyka: »HIT, TELL THE DIFFERENCE«

(záznam představení)

pořad na podporu rwandských umělců

neděle 12. 4., 18.00

»HOMEWORK 4« (režie: Vít Neznal)

podpora pokračuje

středa 15. 4., 20.00

»BACKSTAGE 2«

pořad na podporu dětí z dětských domovů a seniorů z cirkusového prostředí

neděle 19. 4., 18.00

HOMEWORK 5“ (režie: Rosťa Novák)

Cirk La Putyka: »Family«

Hrají: Jan Balcar, Michal Boltnar, Vojtěch Fülep, Šárka Fülep Bočková, Zuzana Havrlantová, Jana Smolíková, Jiří Kohout, Daniel Komarov, Josa Kölbel, Ethan Law, Veronika Linhartová, Coline Mazurek, Matyáš Novák, Šimon Novák, Rostislav Novák ml., Rostislav Novák st., Anna Nováková, Beatriz Pantojo Mengue, Andrej Rády, Bellina Sörensson, Valentin Verdure, Alexandr Volný, Jiří Weissmann, Florian Zumkehr

Tvůrci:

Koncept, režie: Rostislav Novák ml.

Hudba: Jan Balcar, Veronika Linhartová, Andrej Rády

Choreografie: Thomas Steyaert

Technická supervize: Mathieu Grégoire

Scénografie: Hynek Dřízhal

Světelný design: Ondřej Kyncl

Zvukový design: Jan Středa

Kostýmy, make-up: Kristina Záveská

Styling vlasů: Jan Balcařík, Lenka Habartová

Foto: Pavel Hejný, Jakub Jelen

Video: Jakub Jelen

Grafický design: Martin Sršeň (Vosa)

Produkce: Cirk La Putyka

Premiéra: 14. října 2015, Jatka78

Foto. Jakub Jelen

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec mezi bulvárem, trestankyní, lesbami a režijními nitkami

První slovensko-český ryze taneční filmový muzikál “Backstage” jako celek nepřesvědčil, ale ani tanečně nezklamal…

Hned první týden po distribuční premiéře navštívil TANEČNÍ MAGAZÍN (s velkým očekáváním) nový slovensko-český ryze taneční film „Backstage“. Na Slovensku, kde původně vznikal, měl návštěvnost od března do června letošního roku kolem 55 000 diváků. Bude mít v Čechách a na Moravě výraznější divácký ohlas? Spíše by se o tom dalo s úspěchem pochybovat…

V čem vězí problém?

Tak trochu jako v pohádce

Když postavíte do fotbalového mužstva vedle sebe jedenáct skvělých a výtečných individualit, nemusí to na hřišti fungovat. Ba, bývá tomu v praxi přesně naopak.

Taneční hrdinové jsou mladí a v Čechách méně okoukaní…

Pokud si vezmete režiséra a scenáristu tří úspěšných dílů filmu „Fontána pro Zuzanu“ Dušana Rapoše, který je nadto ještě podepsán pod divácky úspěšnými tituly „Rabaka“ či „Muzzikanti“ a výtečným dokumentem o Karlu Krylovi, vypadá to jako záruka úspěchu. Dlužno podotknout, že tato osobnost je u nového tanečního filmu „Backstage“ pouze autorem námětu. K tomu přizvete ještě autorku námětu a scénáře slovenského velmi úspěšného muzikálu „Príbeh ulice“ Naďu Clontz. A do třetice ještě velmi uznávanou a několika Českými lvy i cenou César ověnčenou režisérku Andreu Sedláčkovou. Ta má na svém kontě kupříkladu filmy „Fair play“, „Musím tě svést“, „Dívka za zrcadlem“ i celou řadu dokumentárních filmů (včetně „Život podle Václava Havla“). Taková sestava by zákonitě měla být zaručenou sázkou na úspěch… Navíc, když je tato režisérka (u jiných snímků) rovněž úspěšnou autorkou hudby…

A to již ani nemluvě o řadě angažovaných výrazných hereckých tváří. Od Ivany Chýlkové, přes Judith Bárdos a Romana Luknára, až po Kryštofa Hádka, Bena Cristovaa a Filipa Jankoviče. A koneckonců, i mladou hvězdičku nedávného televizního seriálu „Inspektor Max“ – Márii Havranovou. A rovněž nesmíme zapomenout na taneční skupinu „The Pastels“ (doplněnou atraktivními tanečnicemi) – vítěze soutěže Československo má talent – v hlavní roli filmových tanečníků fiktivní formace „West Coast Crew“.

Prostě, je to v tomto případě trochu dost jako v pohádce, jak kočička s pejskem “vařili” dort. Kombinace „zaručených“ a „tutových“ spolupracovníků, nemusí vést k úspěchu. A bohužel, film „Backstage“ to v poměrně vrchovaté míře dokumentuje. Zkrátka, místo „tutovosti“ spíše k tuctovosti.

The Pastels jako West Coast Crew

Jako v pohádce se vine i nit samotného scénáře filmu. Kluci a holky ze slovenského maloměsta prorazí až do velkého televizního a mediálního světa. Pod nohy jim hází klacky zlí producenti, manipulativní televizní štáb a nejvíc oni sami sobě. A navíc v tomto případě to zavání nejen pohádkou, nýbrž v případě hlavní taneční skupiny „The Pastels“, i mírně nadnesenou autobiografií.

V Baťově městě i v Praze

V době, ne tak minulé, se mnoho filmů pro ty nejmenší diváky a mládež točilo ve městě Tomáše Bati – ve Zlíně. V ateliérech Kudlov. Děj filmu „Backstage“ začíná také v Baťově městě. Ale nikoli na Moravě, nýbrž na Slovensku – ve Svitu. Ve městě, které ostatně dalo za socialistického režimu i „znárodněné“ nové jméno obuvnickému koncernu Baťa.

Hned úvodem zde musíme pochválit toho, kdo vybíral lokace filmu. Mezi cihlovými baťovskými domky Svitu dominuje architektonicky odlišné nádraží. A právě tam se odehrává valná část slovenského děje „Backstage“.

Nejlepší taneční hvězdy prý září ve Svitu

Mladí tanečníci ze Svitu hodlají dobýt Prahu. Hned na počátku filmu se jim to částečně podaří v menším soutěžním klání v Praze, na Štvanici ve skateparku za centrálním tenisovým kurtem. Ve finále poráží ryze mužskou taneční skupinu s nepochopitelně anglickým ženským názvem „Muertas“. Soupeření s ní je provází celým filmem. Po dalších peripetiích se dostávají (opět v Praze) do televizní české i slovenské soutěže. Mezitím sledujeme dost plakátová rodinná zázemí i “nezázemí” mladých hrdinů. Mírným zpestřením je mladý výpravčí, který se jeví němým, ale nemluví schválně. Do toho se prolínají rovněž plakátově pojatí Romové, lesba, která homosexuálkou není, i lesby, které oné orientace jsou. Mezi ony „típky“ zcela zapadne motorkář s movitým otcem, který se však sponzoringu táty vyhýbá. Rovněž pozdější zákulisí televizní soutěže je pojato velmi černobíle. A obdobně i praktiky „zlého“ bulváru. Proradný režisér v podání Kryštofa Hádka je trapnou karikaturou. Výbornému herci zde slaboduchý scénář nedává větší prostor ani šanci. Jediným kladem scénáře je, že nesází na klišé s happy endem. Prostě, slovenská skupina posloužila v soutěži jako onen pověstný mouřenín. A vyhrávají oni její mužští soupeři s ženským názvem. Ani frontman skupiny “West Coast Crew” posléze neuspěje v New Yorku, kam se mu složil na cestu tatínek dělník. Takže, hned dva hořké konce. Ještěže maminku hlavní hrdinky (jaká to náhoda) právě propustí z kriminálu. A právě sekvence s matkou hlavní hrdinky vracející se z vězení je pomalu hodna pořadu „Pošta pro tebe“ či nějaké telenovely. Ostatně, sama její protagonistka Mária Havranová si velice obdobné „nanečisto“ odzkoušela již před televizními kamerami STV ve slovenské odnoži „Pošty pro teba“ ve show Kataríny Brychtové „Rodinné prípady“.

Mária Havranová

Velmi komické jsou některé zásadní chyby. Vše v Praze je popisováno až otrocky věrně. Včetně kongresového centra, blízkého hotelu a dalších reálií. Kromě toho je jednou z hlavních rolí železniční výpravčí. A pohybujeme se navíc na nádraží ve Svitu. Do toho sledujeme pak vlak s hlavními hrdiny ze Slovenska, který však přejíždí Vltavu přes železniční most od západu, od Smíchova. Tedy nikoli ze Slovenska, ale od Plzně či z Německa!

Na fiktivní televizní soutěži to žije i mimo obraz

Elementární logiku postrádají i regule hlavní osy příběhu – televizní soutěže. Od jistého momentu o postupujících rozhodují diváci svými SMS. Ale pak ve finále pouze svými hlasy porota?!! Je nabíledni, že jde pouze o přihrávku na smeč, aby mohlo dojít k závěrečné manipulaci s výsledky. Nebo se někdo bál – kvůli stále probíhajícím reálným televizním soutěžím obdobného typu a byznysu s nimi spojeným – ve filmu zcela zdiskreditovat hodnocení formou diváckých SMS?

Opravdu legrační je, když je celý film až nesmyslně dabován a v závěru při scénách z USA nedabuje nikdo nikoho, žádný titulek! Proč?

Kdopak to mluví?

Jako taneční periodikum musíme také ohodnotit taneční scény. Ty bezesporu patří k vrcholům filmu. Hned jedna z prvních v industriálním prostředí továrny na nápoje patří k těm nejbrilantnějším. Navíc dává mimoděk připomenout již klasickou českou veselohru Juraje Herze „Holky z porcelánu“. I další taneční scény nepostrádají nápad, kreativitu a švih. A hlavně, veškeré taneční akce mají logiku, motiv a vývoj. Nápadité choreografie postupně „obrušuje“ televizní mašinérie. Z osobitosti se stává klišé a nápady klesají až po trapnosti. To se zde povedlo. Další poklonu musím složit práci s osvětlením při všech (nejen soutěžních) tanečních scénách. Ta vysoce převyšuje běžný filmový průměr. Naopak, střih i kamera mají co dohánět… Do jisté míry jsou výstižná slova jednoho z hereckých protagonistů „Backstage“: Na filmu dělali přední tanečníci české a slovenské scény a co se tance týče, tak já osobně mám ve film velkou důvěru. Vždycky, když jsem byl na place, tak jsem viděl, že tanečníci i herci do toho dávají všechno,“ hodnotil práci na filmu Ben Cristovao.

Ben Cristovao a slovenský plakát filmu

Hudbu pro film složili uznávaný Jan P. Muchow  spolu s Viktorem Hazardem, taneční choreografii a styl vytvořil Miňo Kereš, autor choreografií k mnoha televizním show a k jednomu z nejúspěšnějších muzikálů na Slovensku „Príběh ulice“. Ke stejnému dílu psala scénář i spoluautorka „Backstage“ Naďa Clontz.

A tak závěrem pouze velká výtka směrem k českému dabingu. Nemá potřebnou kvalitu, důvod ani logiku. Proč logiku? Slovenští tanečníci jsou dabováni česky, ale jeden z porotců mluví slovensky. A o nenadabování (respektive nenatitulkování) sekvencí z New Yorku již byla řeč…

Foto: Bontonfilm

Recenze: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Backstage

taneční film

Slovensko/Česko

Bontonfilm

Délka:

90 minut

Režie:

Andrea Sedláčková

SCÉNÁŘ:

Naďa ClontzAndrea Sedláčková

Kamera:

Tomáš JuríčekTomáš Stanek

Hudba:

Jan P. MuchowViktor Hazard

Hrají:

Mária HavranováTony PoruchaOndrej HraškaKryštof HádekIvana ChýlkováJudit Bárdos,Roman LuknárJan MaxiánBen CristovaoTereza GübelováOndrej AntálekIgor RattajIna Gogálová a další

Producenti:

Silvia PanákováErik PanákMartin PalánVojtěch FričIgor RattajOndřej Kulhánek

Střih:

Adam Dvořák

Zvuk:

Juraj BalážLukáš Moudrý

Masky:

Zuzana Paulini

Kostýmy:

Ján Kocman.