Klíč sv. Petra odemyká Štědrý den České televize

Co nám letos nadělí Česká televize pod stromeček?

Kdo by se netěšil na Štědrý den a pohádky? Česká televize přináší všechno. Pohádkové premiéry, filmovou klasiku, koncerty vážné i populární hudby. Můžeme se již teď těšit na nové pohádky – Tři zlaté dukáty, Dvě Mařenky, Princ Mamánek a příběh Klíč sv. Petra od režiséra Karla Janáka.  V této pohádce se ocitneme v nebi, pod vodní hladinou i na královském dvoře. Posledními hodinami silvestrovské noci provedou Adéla Gondíková a Richard Genzer, kteří připomenou to nejlepší ze zábavné tvorby uplynulých sedmi dekád ve vysílání ČT.

 

Generální ředitel České televize Jan Souček říká: „Vánoce jsou spojené s tradicemi. Je to období plné očekávání, radosti a setkávání se s lidmi, které máme rádi. Věřím, že  i Česká televize je jeden z vítaných společníků v domácnostech.  Premiéra štědrovečerní pohádky je naše milá povinnost. Dobro zvítězí nad zlem. Pohádky na obrazovky ČT o Vánocích prostě patří.“

Jan Souček, generální ředitel ČT  a Milan Fridrich, ředitel sekce Program

Příběh Klíč sv. Petra režiséra Karla Janáka, který je v počtu pohádek v tuzemsku rekordmanem, vypráví o tom, že všechny postavy se chovají jinak, než jim velí jejich přirozenost. Svatý Petr musí otevírat nebeskou bránu šperhákem, hlavní hrdina nabádá lidi k poctivosti a slušnosti, ale dá se dohromady se zlodějem a podvodnicí, vodník je romantik, který netopí a je ochotný udělat pro lásku cokoliv.

V hlavních rolích uvidíme čertovsky přitažlivého herce Filipa Březinu, který ztělesňuje potulného muzikanta,  zosobnění cti a poctivosti.                       Dále Bereniku Kohoutovou, její postava je velmi chytrá a mazaná holka, podvodnice. Sára Korbelová si zahrála princeznu, chytrou a s dobrým srdcem. Potká ji láska, intriky i pes!  Mark Kristián Hochman si zahrál sympatického zlodějíčka, který ukradne všechno, na co přijde. Ale … postupně se ze zloděje stane úplně nový člověk.

Berenika Kohotouvá a Filip Březina 

Berenika Kohotouvá

Filip Březina 

Mark Kristián Hochman  a Berenika Kohoutová

Dále na nás čekají Tři zlaté dukáty režisérky Mariany Čengel Solčanské. Autorka politických thrillerů Únos a Sviňa, říká: „Byla jsem už zničená z politických filmů a chtěla jsem  dělat něco krásného a pozitivního.“  Za tři dukáty získá panna Julie tři šance na zlomení kletby, která ji odsoudí bloudit v čase. Jednou za sto let se může vrátit a pokusit se ji zlomit.  Juraj není jen obyčejný pastýř ovcí, je vzdělaný, umí číst a psát a  jeho snem je cesta do Ameriky. Na to potřebuje peníze. Netuší ale, co se stane, když potká záhadnou dívku, která mu nabídne zlatý dukát.  Hrají:  Katarína Krajčovičová, Ladislav Bédi, Lesana Krausková, Marián Labuda ml., Zuzana Norisová, Jitka Čvančarová a další.

Jana Hubinská

Režisérka Mariana Čengel Solčanská, Katarína Krajčovičová a Jana Hubinská 

Nemalým trhákem je Krakonošovo tajemství. Loni na Boží hod viděly pohádku 3 miliony diváků! Stala se druhou nejsledovanější premiérovou sváteční pohoádkou napříč všemi tuzemskými televizemi.  Režisér Peter Bebjak říká: „Je to velmi příjemný pocit být u zrodu pohádky, která je mimořádně sledovaná.“

Princ Mamánek, vznešený, hodně spjatý se svojí matkou Ludmilou. Jenže je poněkud přerostlý, je mu 39 let. Bojí se všeho, do ženění se nehrne. A jednoho dne má dospět. Potká snad všechno. Mocného čaroděje, zlé čarodějnice, ducha i samotnou Smrt. A snad i lásku. A co na to řekne maminka?? Hrají: Jan Budař, Ondřej Vetchý, Jana Nagyová, Veronika Khek Kubařová, Boleslav Polívka  a další.

Dále  se nám vrací také filmová klasika – třeba Šíleně smutná princezna. Na tiskovou konferenci byla překvapením pro všechny Helena Vondráčková, která se náhle objevila ve dveřích v černých šatech. Krásná, elegantní jako princezna. Helena říká: „Dnes bych chtěla hrát šíleně veselou princeznu, protože smutku máme všichni dost.“ A dále také přiznala, že by si ráda zahrála i čarodějnici, prý jí to sedí v jejím věku. Ale já jí to moc nevěřím. Helena je krásná a musela by být pořádně nalíčená, abychom ji nepoznali a ona tak svou krásu zakryla…. Na  natáčení Šíleně smutné princezny vzpomínala Helena s humorem: „Pamatuji si brzké ranní vstávání, líčení, spala jsem u toho a  maskér mi říkal: Proboha, nespěte u toho, nebo Vám vypíchnu oko!“ Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Kemr, Bohuš Záhorský, Stella Zázvorková a samozřejmě Helena Vondráčková a Václav Neckář.

šíleně smutná (nebo veselá?) Helena přichází na tiskovou konferenci 

Jan Souček předává Heleně Vondráčkové kytici za ČT 

Jan Souček, Helena Vondráčková a  Milan Fridrich 

Pohádka pro neslyšící: Dvě Mařenky, režie se ujal Ivo Macharáček.  Není to zřejmě vůbec jednoduché, tuším, tvůrci mají jen omezené možnosti. Ivo Macharáček říká: „V podstatě jsem měl vedle sebe nonstop tlumočnici Danielu Novákovou, tlumočila moje požadavky k hercům i jejich reakce ke mně.  Bylo to velmi důležité, potřebuji vědět, jak herec vnímá, co je mu blízké, čemu nerozumí, jak ho můžu lépe motivovat. Jedná se o klasický pohádkový příběh, jde o vztah mezi rodiči a dětmi a o to, že při výchově jsou pozornost a láska důležitější než hmotné statky.“ Od roku 2015 natočila Česká televize sedm pohádek ve znakovém jazyce. Ve všech si zahrála herečka Zlatuše Kurcová.

Vánoční filmová klasika: Pelíšky, Vesničko má středisková, Na samotě u lesa, Vrchní, prchni, Ten, kdo tě miloval, Rozpuštěný a vypuštěný, Zázraky přírody, Všechnopárty, Silvestr- pořád nás to baví, Tři oříšky pro Popelku, Anděl Páně, Tajemství staré bambitky a další.

Blížící se svátky připomene 33. ročník Adventních koncertů České televize, ta dosud rozdělila mezi 13 „neziskovek“ víc než 276 milionů korun. Všechny čtyři nedělní koncerty bude vysílat od 17.30 program ČT1, první přímý přenos bude z Břevnovského kláštera 26. listopadu.

Duchovní rozměr  připomene štědrovečerní zamyšlení pražského arcibiskupa  a předsedy České biskupské konference Jana Graubnera a půlnoční bohoslužba z kostela Panny Marie Vítězné v Praze a přímý  přenos vánočního požehnání papeže Františka Urbi et orbi.

Na Nový rok bude režisérka Irena Pavlásková vyprávět Vánoční příběh, do kterého obsadila Jiřinu Bohdalovou, Pierra Richarda, Karla Rodena, Jiřího Lábuse, Oldřicha Kaisera Janu Plodkovou, Sáru Sandevu, Jitku Sedláčkovou, Pavla Kříže, Vladimíra Polívku, Veroniku Žilkovou a další.

Vánoční příběh je film nabitý událostmi. S nadsázkou a pravdivě odráží celou škálu vánočních emocí.

V prvním lednovém týdnu se za legendárním hudebním skladatelem Josefem Myslivečkem vypraví snímek Petra  Václava  El Boemo s Vojtěchem Dykem v hlavní roli.

Všem přejeme šťastné Vánoce a krásný čas s Českou televizí

Do kina s ČT

Těšit se můžeme na Tancuj, Matyldo

Uzavřený, citově okoralý Karel si s extrovertní a bohémskou matkou, bývalou barovou zpěvačkou nerozumí.  Jeho syn Pavel, nezodpovědný floutek, pohrdá otcem. Ale nečekaná situace je svede dohromady. U Matyldy propuká Alzheimerova choroba  a Karel si ji musí vzít k sobě. Nakonec se o nemocnou babičku bude starat Pavel. Nemoc však postupuje rychle.  Jak všichni obstojí?

Hrají: Karel Roden, Regina Rázlová, Antonio Šoposki a další.

Regina Rázlová říká: „Zřejmě to není film, na který se pohrnou davy, ale má co říct. Karel Roden je výborný herec. Kdysi jsem ho učila, dnes ho obdivuji. Říkám si, kdyby se tak dalo něco opsat… ale to nejde“, dodává s úsměvem Regina.

 

Jan Souček, generální ředitel ČT

Regina Rázlová

Dále můžeme vidět drama Přišla v noci, Hororová situace, kterou poznal každý z nás. Tchýně, pěstěná šedesátnice, energická diva si krok za krokem podmaňuje byt i mysl jeho obyvatel. Hrají: Simona Peková, Jiří Rendl,  Vladimír Kratina a další.

Text, video a foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Rozhovor s textařem, scenáristou a publicistou MICHALEM STEINEM

„Texty a tanec, to je mazec!“

TANEC a TEXTY – TO SE RÝMUJE“

Dobře známe zpěváky, víme s kým chodí či spí, jak se oblékají v soukromí a víme toho na ně mnohem více. Méně už o těch (až na pár výjimek porotců z televizních soutěží), kteří mají, vedle skladatelů, na úspěchu hitů a tím i zpěváků velikánský podíl – textařích. I proto jsem si pozvala k rozhovoru držitele Platinové desky, textaře, scenáristu, publicistu a stále více i kurátora výstav Michala Steina.

Vzor není vzorek

Není banální začínat, jak jsi se k psaní textů dostal a kdo byl Tvůj vzor?

Vyrůstal jsem v Praze 3, na Vinohradech, na Floře. Poblíž byla dvě dětská hřiště. Jedno v místě dnešní stanice metra A. U hřbitovů. Bylo jako ony, ponuré, plné kaštanů. Stejně daleko bylo hřiště, ve Šrobárově ulici a naproti němu bydlel slavný Gottův textař Jiří Štaidl.. Jeho podpis byl také prvním úlovkem sběratele autogramů. Krátce na to tragicky zahynul.“

A kdy ses rozhodl být textařem?

Pod vlivem Jiřího Štaidla jsem to prohlásil ve čtvrté třídě!!! A znělo to trochu komicky mezi těmi zpěvačkami, kosmonauty a ošetřovateli zvěře. Je fakt, že spolužák Jiří Hanych (první manžel Veroniky Žilkové i otec Agáty) tehdy řekl, že bude filmovým režisérem. A tím je!“

A teď už k Tvým vzorům

Mimo Jiřího Štaidla je jím i textař hymny J. K. Tyl. A taky Eduard Pergner (pro změnu již mrtvý otec Terezy Pergnerové), píšící tehdy pod pseudonymem Boris Janíček. Zaujala mne jeho civilní témata i šansony pro Jitku Zelenkovou. A právě Eda Pergner mne k textařině dostal. Byl porotcem literární soutěže v divadélku Radar. Mé práce ho zaujaly. A vyzval mne zkusit napsat texty pro nadějného tenora Jiřího Hromádku a později mě seznámil s Karlem Černochem.“

Proč se při těch vzpomínkách usmíváš?

Je to paradox – v té porotě byl i divadelník dr. Pavel Bošek, s nímž jsem později pracoval v redakci divadelního časopisu. Eda Pergner tenkrát bydlel na Proseku, kde teď bydlím já. A nyní v tom divadélku Radar dělávám pravidelně poroty Divadelní Miss.“

Je taneční muzika taneční? Jeden z Tvých prvních oceněných textů „S Evelýnou“, byl přímo o tanci.

V roce 1979 jsem napsal na tango Leopolda Korbaře text o tančící dívce, která má na prsou – mapu Argentiny. Na tu dobu dost troufalé. Bez mučení přiznám, že trochu mě k tomu inspiroval jeden vtip. Nikoli o Argentině. Ale o holce v triku s mapou, tančící s klukem. Zeptá se partnera, kde bydlí. On jí to ukáže na mapě (na těle) – a ona mu dá facku!“

V současné době je nemyslitelné prodat CD s neznámými zpěváčky v počtu 20 000 kusů, a na tom „platinovém“ albu „Booong!“ je podtitul „Poslouchej, TANCUJ a zpívej…

Myslím, že právě pobídka k tanci i krásný komiksový obal na tom mají lví podíl. I proto jsem vybojoval samotnou platinovou desku i pro výtvarníka Petra Herolda. Jinak největší porci superlativů zaslouží hudební skladatel Eduard Parma mladší.“

Eduard Parma mladší a Michal Stein oslavují v baru v Poděbradech úspěch své Platinové desky

S ním máš i jiný (nikoli platinový) titul…

V roce 1999 jsme dostali nejvyšší reklamní ocenění – „Zlatý louskáček“ za rozhlasovou reklamu pro jistý obchodní dům se zbožím pro stavebníky a kutily.“

Eduard Parma ml. patří mezi nejúspěšnější autory moderních tanečních písní. Prozraď nám něco o něm.

Rád s Edou spolupracuji. Ačkoli je vystudovaný dechař, později hrál na basovou kytaru. Tím má výrazný talent napsat pulsující hudbu přímo vybízející k tanci. Nakonec, jeho deska (ještě s bratrem Jindřichem) „HIPODROM“ u nás patří k tomu komerčně nejúspěšnějšímu původnímu, co na taneční scéně vzniklo.“

Michal (vpravo) v porotě literární soutěže, po pravici mu sedí scenárista, spisovatel i herec Vlastimil Venclík a dále (s kyticí) kulturní radní Prahy 2 a výtečný muzikant Ing. Jaroslav Šolc

Jaký názor máš na výraz „taneční hudba“?

Už není používán generačně. Pod tím pojmem se kdysi mínil odpor všemu zastaralému a zkostnatělému. Prapůvodně šlo i o protiklad barytonovým kantilénám typu písně ,Tenkrát´. Později se výraz ,pop´ i ,taneční hudba´ trochu usadil na významu spíše středního proudu. A ta opravdu taneční muzika se vytratila pod výrazy ,disco´, ,techno´ či ,break´.“

Jaké žánry textuješ?

Tím, že jsme měli s Václavem Vašákem dětský megahit ,Formule z formely´, zůstávám i věrný dětem. I ve sborové tvorbě. Tam jsem textoval Emilu Hradeckému nedávno hitík ,Internetové děti´. Ten poněkud rozčeřil poklidné hladiny spíše vážnějších a vzletnějších autorů. Rád píšu pro herce (na kontě mám nahrávky s Luďkem Sobotou, Janem Přeučilem a zpívající Arabelou Janou Nagyovou), což trochu předurčuje šanson. Ve stylu mezi výrazovějším stylem a vážnou hudbou píšu se skladatelkou a bubenicí profesorkou Markétou Mazourovou. A písničky pro střední proud mimo Edy Parmy i se Zdeňkem Bartákem mladším, Pavlem Vaculíkem, Emilem Hradeckým, Františkem Horkým i jinými.“

Rádio není plně na vině!

První úspěch jsi měl v rozhlasové soutěži „Písničky pro Hvězdu“. Jsi rádiům věrný?

Na rádio jsem nedal dopustit. Byl jsem jím vpravdě odkojený. Bylo mi bližší než televize. Proto jsem byl rád, že jeden z mých prvních textů pro Janu Kratochvílovou hned získal vavříny v rozhlasové soutěži. Pravdou je, že dnes je rádií nespočet a být všem věrný – to bych se musel rozkrájet…“

Ta soutěž přinesla i dnes už nepochopitelný příběh.

Ano. ,Písničky pro Hvězdu´ byly autorskou soutěží. A mimo rozhlasových dramaturgů si i autoři sami hledali interprety. Musím uvést, že to bylo roku 1979. Nebyly žádné maily! Právě jsem poštou posílal těsně před uzávěrkou – tedy o půlnoci, z pražské hlavní pošty – noty a kotoučový pásek s takzvanou ,demonahrávkou´ na soutěž ,Děčínská kotva´. Ve stejné frontě stálo více autorů. Tím, že jsem znal Zdenka Mertu, tak jsem ho oslovil, zda by (tehdy zpěvačka jeho kapely Kardinálové) Petra Černocká nezpívala moji už postoupivší píseň ,Starý strážce majáku´ (se skladatelem Josefem Markem) na ,Písničkách pro Hvězdu´. A bylo z toho druhé místo! Ten finálový koncert byl přímo v pražském Rudolfinu! Byla to tematická soutěž. Myslím, že jsem se z tématu ,Zachránci a ochránci´ dost dobře vylhal. Dále se tam zpívalo spíše o pohraničnících a policajtech. Když se pak ,Starý strážce majáku´ nahrával studiově, byl hudebním režisérem Stanislav Procházka mladší, později známý zpěvák. Jsou to ale kuriozity.“

Myslíš, že rádia, tím, že hrají více zahraniční hudby ubírají chleba českým autorům?

To není ten hlavní důvod. Technika a moderní styl jiných médií výrazně posílají CD a tím i jejich rozhlasové šíření do propadliště dějin. Je tu však jeden velikánský problém. A tím jsou majitelé studií, aranžéři a autoři klipů. I ti si chtějí vydělat na chleba a jejich touhou je, aby písně měly jepičí život a točily se neustále nové a nové. Právě oni ovlivňují kolikrát rozhlasové dramaturgy i vyšší ,rádiové bossy´, aby raději pouštěli hodně staré hity a těm současným s novými interprety dávali minimum prostoru.“

Výtvarný svět je oázou

Co chystáš v současné době?

Pochopitelně píši stále písničky. Ale také reklamy. Scénáře dokumentárních filmů i reklam. Rovněž dělám odpovědného redaktora knížkám. I těch vychází stále méně. A mnoha výtvarníkům chystám výstavy. Uspořádal jsem expozici grafiky i filmovému režiséru Juraji Jakubiskovi V Poděbradech, profesoru AVU Romanovi Frantovi tenisové obrazy přímo ve V. I. P. prostorách pražského ,Centrálního tenisového areálu´ na legendární Štvanici, autorce paličkované krajky Janě Křepelové jsem uváděl výstavu s paličkou na maso. Ale výstavy jsem kurátoroval mnoha dalším. Je to pro mě taková oáza a pramínek vody.“

Michal se svým jménem na čepici a příjmením v podobě stejnojmenného slovenského piva

Hodně jsi autorsky spolupracoval s již zesnulým Bohuslavem Myslíkem, bývalým kapelníkem Josefa Laufra a vedoucím pěveckého sboru u Karla Gotta. Mimo Jiřího Štaidla se tím dostaneme ke třetí mrtvé veličině, které jsi textoval hudbu…

Nakonec se obloukem vracíme zpět Na Vinohrady, do Šrobárovy ulice. Mimo bratří Štaidlů tam, blíže Nemocnici na Královských Vinohradech, bydlel i Karel Zich. Na té vile je dodnes pamětní deska – jeho předka hudebního skladatele Otakara Zicha. S Karlem jsme připravovali písničku pro Denisu Kubovou. Tenkrát to nevyšlo. Od další spolupráce nás oddělila Karlova tragická smrt. Rovněž se zmíněným „Bobanem“ Myslíkem se skvěle spolupracovalo. Je škoda, že talentovaní lidé umírají brzy… S Bobanem jsme měli rozděláno několik námětů i pro Karla Gotta. Nakonec jsem mu nabídl píseň s mým sousedem z Proseku Františkem Horkým. Ten již Gottovi napsal hit-duet s Marií Rottrovou ,Najednou´. Tak třeba Zlatý slavík si vybere od nás i tu novou, modernější?“

Vraťme se na závěr k tanci. Jaký máš k němu vztah jako takovému?

Do tanečních jsem nikdy nechodil. Dostatečně mne odradila populární povídka Grosssmanna a Šimka. Jinak jsem s tanečníky psal zajímavé články. S panem choreografem a režisérem Pavlem Šmokem i kdysi do autorsky kolektivní knížky o televizi. Před několika lety jsem psal profily mladých umělců do Mladé fronty Dnes. Z tanečníků neušly mé pozornosti v orientálním stylu pracující Liza Végrová, v klasičtějším stylu dcera zakladatele Černého divadla Praha Adéla Aster Srncová, vydavatelka tohoto serveru Eva Smolíková anebo taneční mág Jan Jakl. Na vernisážích mi tančila brněnská tanečnice Simona Assionne a uznávám i potomkyni slavného malíře tanečnici z Národního divadla Evu Špálovou! A o tanci píšu někdy nejen písničky!!!! 🙂 Tanec a texty, to se prostě rýmuje.“

Děkuji za rozhovor

V porotě brněnské soutěže MISS TANEČNÍ

Foto: Eduard Parma a archiv Michala Steina

Martina Rodová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN