Zpívající šéfredaktorka TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Šéfredaktorka Eva Smolíková pokřtila vlastní CD „Bouří, tmou”

Šéfredaktorka  TANEČNÍHO MAGAZÍNU přináší svým čtenářům, ale samozřejmě  nejen jim,  malou pozornost – CD „Bouří, tmou”.

Eva Smolíková  přichází s CD Bouří, tmou, které vzniklo ve studio SOKIT v roce 2018 ve spolupráci s hudebním skladatelem Eduardem Parmou. Koncem ledna  se uskutečnil v hotelu  Pyramida křest CD, kterého  se účastnily známé osobnosti – Alena Klenot (vizážistka a stylistka světových celebrit  Celine Dion, Lady Gaga, Cher, Janet Jackson a dalších), Eduard Parma ml., hudební skladatel,  Jindřich Parma, hudební skladatel,  šéfredaktorka magazínu ‚Best of‘ Michaela Lejsková, zpěvák Martin France,  artista Ludvík Berousek, tanečník Martin Šimek a prezidentka mezinárodní soutěže mladých talentů „Talent Awards“ a současně ředitelka taneční a jazykové školy  Muna Al Muchantafová.

O Aleně Klenot čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě vědí, protože coby stylistka tanečníků v americké verzi StarDance navštívila také českou verzi pořadu a Eva Smolíková ji doprovázela.

Nutno ale také zmínit, že hudební skladatelé Eduard Parma ml. a Jindřich Parma, jsou synové známého kapelníka Eduarda Parmy staršího. Oba mají na svém kontě nespočet titulů. Hudebního autora alba Eduarda Parmu jsme Vám představili v TANEČNÍM MAGAZÍNU již několikrát. V roce 1979 získala jeho skladba „You’re My Voodoo“ (anglický text: Miloš Skalka, v Česku známá jako „Žal se odkládá“) v interpretaci Jiřího Korna čtyři ceny na písňovém festivalu Cavan International Song Contest v Irsku. ale v současné době jej prezentuje řada zpěváků a zpěvaček a mezi nimi i Vojtěch Dyk. V letech 1969–1974 působil jako baskytarista ve skupině Apollobeat Petra Spáleného. V letech 1976–1979 vedl vlastní Orchestr Eduarda Parmy ml., který doprovázel zpěváky Jiřího Korna a Hanu Buštíkovou. Pro Korna zkomponoval několik písní, třeba titul „Ulice Váci“ (text: Miroslav Černý). Celkem spolu natočili pět LP. V roce 1981 se Parma přestěhoval do Velké Británie. Zvítězil v soutěži New Talent Spot zpěvačky Lynsey de Paul, dále v soutěži Capital Radio London s písní „King Kong In Hong Kong“. Ve stejné době vyšla v Anglii i píseň „Daisy“, s níž se s Jiřím Kornem zúčastnili i irského festivalu Castlebar Intl. Song Contest. V roce 1988 vystoupil v legendárním klubu Marquee se skupinou Times Square. Jako autor a producent pronikl na první místo hitparády UK demo chart s písní „I Think I Was A Megastar“, kterou interpretoval Baron von Geriatrix. Pro gramofonovou etiketu SOKIT získal rapera Gene Jacksona, s nímž založil duo Cutmaster and M. C. Groove. Společně vystoupili v londýnské diskotéce Hippodrome a píseň „Rip it off. Grils“ byla opakovaně vysílána v TV pořadu Petera Watermanna The Hitman and Her. Na TV kanále BSB byl několikrát vysílán videoklip Times Square s písní „Paradise“. Natáčel i hudbu k televizním reklamám pro firmu Saatchi and Saatchi, například Skittels, Widgets. Jeho nahrávky se objevily na LP kompilacích vedle písní Ofry Hazy nebo Depeche Mode. Po návratu do Prahy v roce 1991 získal mnoho dalších ocenění, mezi nejvýznamnější patří Platinová deska za album „Booong!“.

Jindřich Parma byl dlouholetým členem orchestru Karla Vágnera, skládal songy pro Hanu Zagorovou (například Co ti brání v pousmání”), pro Karla Gotta (třeba Chyť své dny”), pro Marii Rottrovou, Sagvana Tofiho, Stanislava Hložka, Lubomíra Brabce a další. Je známý zejména jako dvorní skladatel a autor hitů Petra Kotvalda – Mumuland”, Je v tahu”, Milujem se čím dál víc”, Marylin” a mnoha a mnoha dalších.

CD „Bouří, tmou”  v současné době hraje rádio Hey, Český rozhlas. Dostupné je na Supraphonline a Music42 – prodejny s hudbou.

Příjemný poslech

Eva S. a Eduard Parma ml.
Humorná skladba „Úspěch”
Zdoláváme vrcholy
Ale  jaký je výsledek?
Eva S. coby moderátorka
„Bouří tmou“
Křest CD
Alena Klenot, vizážistka světových celebrit a  Martin Šimek, tanečník  (po její levici)
Artista Ludvík Berousek
Eduard Parma ml.
S artistou Ludvíkem Berouskem (jeho představení bylo překvapením a dárkem kmotra Martina France)
CD „Bouří, tmou” je na světě

Váš

TANEČNÍ MAGAZÍN

VOJTA DYK odkládá žal

Idol dívčích srdcí zpívá jako již několikátý zpěvák dávný velký taneční hit Eduarda Parmy ml.„Žal se odkládá“, který vesele žije dál 🙂 

 Žal se odkládá Vojta Dyk Třeboň 4.8.2018 – YouTube

https://www.youtube.com/watch?v=I3geLhpgbPY

Již  delší dobu známý herec a zpěvák Vojta Dyk (který bude představovat Sherlocka Holmese v kultovním muzikálu Legenda jména Holmes, o kterém  čtenáře průběžně informujeme) pravidelně na svých vystoupeních zpívá skladbu Žal se odkládá (Eduard Parma ml. – Zd. Borovec) s brněnským B-Side Bandem. Skladbu původně nazpíval Jiří Korn a s anglickou verzí You´re My Voodoo (änglický text Miloš Skalka ) vyhráli v Irsku čtyři  ceny na písňovém festivalu. Píseň je na světě už přes čtyřicet let a nadále žije na vlnách v  rádií, Jiří Korn ji  zpívá v nové verzi se 4TETem  a na YouTube existují další verze, například s Romanem Vojtkem. 

Zajímalo nás, jak vlastně tato populární píseň vznikla a jaký byl její další osud. Zeptali jsme se  samotného hudebního skladatele Eduarda Parmy ml.  a ten se o své vzpomínky ochotně podělil 

Eduard Parma: .„Kolem roku 1975 vypuklo i v Praze diskotékové šílenství. Chodili jsme skoro denně na koleje Strahov  a tancovali, bavili se s děvčaty a hudba nás naprosto pohltila. Láďa Brož (můj  kamarád)   jednou přišel s nápadem, že napíšeme  českou diskotékovou písničku. Já jsem se do té doby  již pokoušel, ale toto byla skutečně jedna z těch prvních a určitě první v rytmu disco (dnes se pojem DISCO týká poněkud jiné hudby, ale pro mě je to  hlavně hudba 70. let, kdy ještě nebyly syntenzátory ….  a bubny, basu i další nástroje hráli skuteční muzikanti). 

 Vymyslel a nahrál jsem demosnímek s mými tehdy skromnými domácími prostředky a všem se pak nahrávka líbila. Vůbec první, kdo ji zpíval, byla Hanka Buštíková (později vystupující v duu Kamélie), která s námi tenkrát zpívala jako partnerka Jiřího Korna. Dokonce jsme písničku natočili (Orchestr Eduarda Parmy ml.) v Berlíně a ona ji pak zpívala v německé televizi. A tuto její verzi jsem poslal do Irska na Cavan International Song Contest (z Mnichova a vložil jsem do obálky 20 německých marek – snad mě kvůli tomu dnes nezavřou. Přihlásit se na festival  znamenalo totiž i zaplatit poplatek ENTRY FEE a to tehdy nebylo možné udělat z Prahy). Jaká byla moje radost, když mi přišel telegram, že píseň byla vybrána! Miloš Skalka napsal anglický text a později Zdeněk Borovec český. (První anglický text napsal jiný známý textař, refrén zněl ,Girl in the Wind´, ale  to bylo dost mimo.)

Šel jsem za naším manažerem, panem Berkou, a ten  pronesl osudová slova: ,Pane Parma, co kdyby v Irsku píseň zpíval Jiří  Korn?´ Nejdřív jsem nevěděl, co si mám o tomto nápadu myslet, ale pak jsem si řekl: ,A proč ne?´  Pan Berka zavolal do Irska, zda-li se změnou souhlasí, jim to vůbec nevadilo a finální verze byla na světě. Jirka si nechal udělat choreografii od Waltera Schumanna ve Východním Berlíně, ušít nový bílý oblek, ale  kde sehnal onu typickou bílou čepici, mi není známo. Ale čepice se tak líbila, že všechny děti v Irsku stále škemraly: ,Can I have your cap?´

A potom, co jsme z festivalu přivezli čtyři ceny, se nazpívala píseň česky, německy, anglicky a hraje se dodnes. Je tomu již přes 40 let, co jsem tuto melodii vymyslel.”

Inu, paráda, tak gratulujeme a přejeme jí ještě hodně dlouhý život.

Titulní foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s textařem, scenáristou a publicistou MICHALEM STEINEM

Texty a tanec, to je mazec!

 

“TANEC a TEXTY – TO SE RÝMUJE”

Dobře známe zpěváky, víme s kým chodí či spí, jak se oblékají v soukromí a víme toho na ně mnohem více. Méně už o těch (až na pár výjimek porotců z televizních soutěží), kteří mají, vedle skladatelů, na úspěchu hitů a tím i zpěváků velikánský podíl – textařích. I proto jsem si pozvala k rozhovoru držitele Platinové desky, textaře, scenáristu, publicistu a stále více i kurátora výstav Michala Steina.

Vzor není vzorek

1. Není banální začínat, jak jsi se k psaní textů dostal a kdo byl Tvůj vzor?

“Vyrůstal jsem v Praze 3, na Vinohradech, na Floře. Poblíž byla dvě dětská hřiště. Jedno v místě dnešní stanice metra A. U hřbitovů. Bylo jako ony, ponuré, plné kaštanů. Stejně daleko bylo hřiště, ve Šrobárově ulici a naproti němu bydlel slavný Gottův textař Jiří Štaidl.. Jeho podpis byl také prvním úlovkem sběratele autogramů. Krátce na to zahynul.”

2. A kdy ses rozhodl být textařem?

“Pod vlivem Jiřího Štaidla jsem to prohlásil ve čtvrté třídě!!! A znělo to trochu komicky mezi těmi zpěvačkami, kosmonauty a ošetřovateli zvěře. Je fakt, že spolužák Jiří Hanych (první manžel Veroniky Žilkové i otec Agáty) tehdy řekl, že bude filmovým režisérem. A tím je!”

…. teď už k Tvým vzorům

“Mimo Jiřího Štaidla je jím i textař hymny J. K. Tyl. A taky Eduard Pergner (pro změnu již mrtvý otec Terezy Pergnerové), píšící tehdy pod pseudonymem Boris Janíček. Zaujala mne jeho civilní témata i šansony pro Jitku Zelenkovou. A právě Eda Pergner mne k textařině dostal. Byl porotcem literární soutěže v divadélku Radar. Mé práce ho zaujaly. A vyzval mne zkusit napsat texty pro nadějného tenora Jiřího Hromádku a později mě seznámil s Karlem Černochem.”

3. Proč se při těch vzpomínkách usmíváš?

“Je to paradox – v té porotě byl i divadelník dr. Pavel Bošek, s nímž jsem později pracoval v redakci divadelního časopisu. Eda Pergner tenkrát bydlel na Proseku, kde teď bydlím já. A nyní v tom divadélku Radar dělávám pravidelně poroty Divadelní Miss.”

4. Je taneční muzika taneční? Jeden z Tvých prvních oceněných textů S Evelýnou, byl přímo o tanci.

“V roce 1979 jsem napsal na tango Leopolda Korbaře text o tančící dívce, která má na prsou – mapu Argentiny. Na tu dobu dost troufalé. Bez mučení přiznám, že trochu mě k tomu inspiroval jeden vtip. Nikoli o Argentině. Ale o holce v triku s mapou, tančící s klukem. Zeptá se partnera, kde bydlí. On jí to ukáže na mapě (na těle) – a ona mu dá facku!”

5. V současné době je nemyslitelné prodat CD s neznámými zpěváčky v počtu
20 000 kusů, a na tom “platinovém” albu “Booong!” je podtitul “Poslouchej, TANCUJ a zpívej…

“Myslím, že právě pobídka k tanci i krásný komiksový obal na tom mají lví podíl. I proto jsem vybojoval samotnou platinovou desku i pro výtvarníka Petra Herolda. Jinak největší porci superlativů zaslouží hudební skladatel Eduard Parma mladší.”

6. S ním máš i jiný (nikoli platinový) titul…

„V roce 1999 jsme dostali nejvyšší reklamní ocenění – Zlatý louskáček  za rozhlasovou reklamu pro jistý obchodní dům se zbožím pro stavebníky a kutily.”


Připíjejí držitelé Platinové desky Michal Stein s Eduardem Parmou mladším

7. Eduard Parma ml. patří mezi nejúspěšnější autory moderních tanečních písní. Prozraď nám něco o něm.

„Rád s Edou spolupracuji. Ačkoli je vystudovaný dechař, později hrál na basovou kytaru. Tím má výrazný talent napsat pulsující hudbu přímo vybízející k tanci. Nakonec, jeho deska (ještě s bratrem Jindřichem) HIPODROM u nás patří k tomu komerčně nejúspěšnějšímu původnímu, co na taneční scéně vzniklo.”

8. Jaký názor máš na výraz “taneční hudba”?

“Už není používán generačně. Pod tím pojmem se kdysi mínil odpor všemu zastaralému a zkostnatělému. Prapůvodně šlo i o protiklad barytonovým kantilénám typu písně “Tenkrát”. Později se výraz “pop” i “taneční hudba” trochu usadil na významu spíše středního proudu. A ta opravdu taneční muzika se vytratila pod výrazy “disco”, “techno” či “break”.”

9. Jaké žánry textuješ?

“Tím, že jsme měli s Václavem Vašákem dětský megahit „Formule z formely“, zůstávám i věrný dětem. I ve sborové tvorbě. Tam jsem textoval Emilu Hradeckému nedávno hitík Internetové děti. Ten poněkud rozčeřil poklidné hladiny spíše vážnějších a vzletnějších autorů. Rád píšu pro herce (na kontě mám nahrávky s Luďkem Sobotou, Janem Přeučilem a zpívající Arabelou Janou Nagyovou), což trochu předurčuje šanson. Ve stylu mezi výrazovějším stylem a vážnou hudbou píšu se skladatelkou a bubenicí profesorkou Markétou Mazourovou. A písničky pro střední proud mimo Edy Parmy i se Zdeňkem Bartákem mladším, Pavlem Vaculíkem, Emilem Hradeckým, Františkem Horkým i jinými.”

Rádio není plně na vině!

10. První úspěch jsi měl v rozhlasové soutěži „Písničky pro Hvězdu“. Jsi rádiům věrný?

“Na rádio jsem nedal dopustit. Byl jsem jím vpravdě odkojený. Bylo mi bližší než televize. Proto jsem byl rád, že jeden z mých prvních textů pro Janu Kratochvílovou hned získal vavříny v rozhlasové soutěži. Pravdou je, že dnes je rádií nespočet a být všem věrný – to bych se musel rozkrájet…”

11. Ta soutěž přinesla i dnes už nepochopitelný příběh.

“Ano. „Písničky pro Hvězdu“ byly autorskou soutěží. A mimo rozhlasových dramaturgů si i autoři sami hledali interprety. Musím uvést, že to bylo roku 1979. Nebyly žádné maily! Právě jsem poštou posílal těsně před uzávěrkou – tedy o půlnoci, z pražské hlavní pošty – noty a kotoučový pásek s takzvanou “demonahrávkou” na soutěž „Děčínská kotva“. Ve stejné frontě stálo více autorů. Tím, že jsem znal Zdenka Mertu, tak jsem ho oslovil, zda by (tehdy zpěvačka jeho kapely Kardinálové) Petra Černocká nezpívala moji už postoupivší píseň „Starý strážce majáku“ (skladatel Josef Marek) na „Písničkách pro Hvězdu“. A bylo z toho druhé místo! Ten finálový koncert byl přímo v pražském Rudolfinu! Byla to tematická soutěž. Myslím, že jsem se z tématu Zachránci a ochránci dost dobře vylhal. Dále se tam zpívalo spíše o pohraničnících a policajtech. Když se pak Starý strážce majáku nahrával studiově, byl hudebním režisérem Stanislav Procházka mladší, později známý zpěvák. Jsou to ale kuriozity.”

12. Myslíš, že rádia, tím, že hrají více zahraniční hudby ubírají chleba českým autorům?

“To není ten hlavní důvod. Technika a moderní styl jiných médií výrazně posílají CD a tím i jejich rozhlasové šíření do propadliště dějin. Je tu však jeden velikánský problém. A tím jsou majitelé studií, aranžéři a autoři klipů. I ti si chtějí vydělat na chleba a jejich touhou je, aby písně měly jepičí život a točily se neustále nové a nové. Právě oni ovlivňují kolikrát rozhlasové dramaturgy i vyšší “rádiové bossy”, aby raději pouštěli hodně staré hity a těm současným s novými interprety dávali minimum prostoru.”

Výtvarný svět je oázou

13. Co chystáš v současné době?

“Pochopitelně píši stále písničky. Ale také reklamy. Scénáře dokumentárních filmů i reklam. Rovněž dělám odpovědného redaktora knížkám. I těch vychází stále méně. A mnoha výtvarníkům chystám výstavy. Uspořádal jsem expozici grafiky i filmovému režiséru Juraji Jakubiskovi V Poděbradech, profesoru AVU Romanovi Frantovi tenisové obrazy přímo ve V. I. P. prostorách pražského Centrálního tenisového areálu na legendární Štvanici, autorce paličkované krajky Janě Křepelové jsem uváděl výstavu s paličkou na maso. Ale výstavy jsem kurátoroval mnoha dalším. Je to pro mě taková oáza a pramínek vody.”

14. Hodně jsi autorsky spolupracoval s již zesnulým Bohuslavem Myslíkem, bývalým kapelníkem Josefa Laufra a vedoucím pěveckého sboru u Karla Gotta. Mimo Jiřího Štaidla se tím dostaneme ke třetí mrtvé veličině, které jsi textoval hudbu…

“Nakonec se obloukem vracíme zpět Na Vinohrady, do Šrobárovy ulice. Mimo bratří Štaidlů tam, blíže Nemocnici na Královských Vinohradech, bydlel i Karel Zich. Na té vile je dodnes pamětní deska – jeho předka hudebního skladatele Otakara Zicha. S Karlem jsme připravovali písničku pro Denisu Kubovou. Tenkrát to nevyšlo. Od další spolupráce nás oddělila Karlova tragická smrt. Rovněž se zmíněným “Bobanem” Myslíkem se skvěle spolupracovalo. Je škoda, že talentovaní lidé umírají brzy… S Bobanem jsme měli rozděláno několik námětů i pro Karla Gotta. Nakonec jsem mu nabídl píseň s mým sousedem z Proseku Františkem Horkým. Ten již Gottovi napsal hit-duet s Marií Rottrovou „Najednou“. Tak třeba Zlatý slavík si vybere od nás i tu novou, modernější?”

15. Vraťme se na závěr k tanci. Jaký máš k němu vztah jako takovému?

“Do tanečních jsem nikdy nechodil. Dostatečně mne odradila populární povídka Grosssmanna a Šimka. Jinak jsem s tanečníky psal zajímavé články. S panem choreografem a režisérem Pavlem Šmokem i kdysi do autorsky kolektivní knížky o televizi. Před několika lety jsem psal profily mladých umělců do Mladé fronty Dnes. Z tanečníků neušly mé pozornosti v orientálním stylu pracující Liza Végrová, v klasičtějším stylu dcera zakladatele Černého divadla Praha Adéla Aster Srncová, vydavatelka tohoto serveru Eva Smolíková anebo taneční mág Jan Jakl. Na vernisážích mi tančila brněnská tanečnice Simona Assionne a uznávám i potomkyni slavného malíře tanečnici z Národního divadla Evu Špálovou! A o tanci píšu někdy nejen písničky!!!! 🙂 Tanec a texty, to se prostě rýmuje.”


Michal Stein s čepicí se svým jménem i se svým stejnojmenným (slovenským) pivem

Děkuji za rozhovor

Martina Rodová