Taneční Chaplin v městě Prazdroje

Po baletním Franzi Kafkovi se na Nové scéně plzeňského Tylova divadla objevuje tentokrát – Charles Spencer Chaplin!

Pod všeříkajícím názvem „Chaplin“ se na Nové scéně Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni objevuje taneční vzpomínka na legendárního tuláka v buřince a s hůlkou. Světovou premiéru měla v sobotu 17. března.

Scenáristou, autorem námětu, choreografem i režisérem v jedné osobě je Jiří Pokorný. Autorka kostýmní výpravy Dana Haklová, je i „duchovní matkou“ návrhu minimalistické scény.

Naopak hudební doprovod minimalistický určitě není. Kromě autentických skladeb Charlieho Chaplina vybrali tvůrci dobovou hudbu autorů Benjamina Brittena, Dmitrije Šostakoviče nebo Clauda Debussyho Hudební koláž bude reprodukovaná a v několika momentech zazní přímo z jeviště koncertní křídlo Steinway,“ láká na představení jeho autor Jiří Pokorný.

A režisér i autor pokračuje: Myšlenka na balet o Chaplinovi zrála v mé hlavě delší dobu. Myslím si, že je to fenomén, který by neměl být známý jen díky svým groteskám, ale také díky svému životnímu příběhu a cestě, která vedla k jeho úspěchu, dodává Jiří Pokorný.

Titulní roli ztvárnilo hned několik protagonistů (a to tím zdaleka nemíníme pouze alternace). Chaplin se zde totiž objevuje v různých časových obdobích své životní pouti. Zralého Chaplina se ujal Richard Ševčík v alternaci s Karlem Audym. Chaplina seniora naopak představil doyen souboru Jiří Žalud Na jevišti se však prezentoval i představitel mladičkého Chaplina juniora v podání Ondřeje Tolara z Muzikálového studia DJKT. „Jedná se  o scénu, kdy malý Charlie odzpíval vystoupení v kabaretu za svou indisponovanou maminku,“ prozradil režisér a choreograf Jiří Pokorný.

Plzeňská inscenace zdaleka není pouhou popisnou biografií. Naopak. Životními osudy slavného hereckého, režisérského i hudebního génia se pouze volně inspiruje. Objeví se v ní však situace a postavy, které – podle autora – Chaplina výrazně zasáhly. „Nechybí tam osudové setkání s tanečnicí a múzou Hetty Kelly. Připomeneme také slavného choreografa Václava Nižinského, se kterým se Chaplin opravdu setkal a kterého obdivoval, zachytili jsme i scénu z jeho baletu Faunovo odpoledne. Za zmínku stojí i postava nazvaná Svět druhých. Tu alternuje tanečnice s tanečníkem, tedy Jarmila Hruškociová s Kryštofem Šimkem. Rovněž i kostým tam je z poloviny ženský a z poloviny mužský,“ prozradil Pokorný.

Libreto, choreografie, režie: Jiří Pokorný.
Scéna a kostýmy: Dana Haklová.
Světelná koncepce: Tomáš Pilař.
Asistent choreografie: Martin Šinták.
Asistent režie: Miroslav Hradil.
Inspice: Petr Šmaus.

Osoby a obsazení:

Chaplin: Karel Audy, Richard Ševčík.
Chaplin, junior: Ondřej Tolar.
Chaplin, senior: Jiří Žalud.
Svět druhých“: Jarmila Hruškociová, Kryštof Šimek.
Hannah Chaplin, maminka: Andrea Hrbková, Andronika Tarkošová.
Sydney Chaplin, bratr: Joshua Lee, Gaëtan Pires.
Hetty Kelly, první láska, múza: Carolina Cortesi, Corinne Cox.
Mildred Harris, první žena: Natálie Paulasová, Jana Schweitzerová.
Lita Grey, druhá žena: Kristýna Miškolciová, Kristina Kodedová.
Paulette Goddard, třetí žena: Carolina Cortesi, Karolína Hejnová.
Oona O´Neill – Chaplin: Mami Hagihara, Anna Srncová.
Nižinský – „Faun: Michal Kováč, Grzegorz Mołoniewicz.
Nymfa – „Faunovo odpoledne: Mami Hagihara, Hyejun Park.
Nejbližší reprízy budou v úterý 20. března a ve čtvrtek 22. března a v sobotu 14. dubna v Plzni na prknech Nové scény DJKT. Vždy od 19.00 hodin.
Foto: Martina Root
TANEČNÍ MAGAZÍN

Legendární „Modrý pták“ navždy odletěl…

V požehnaném věku odešla velká osobnost české a moravské taneční scény – držitel Ceny Thálie za celoživotní umělecký výkon Jiří Nermut.

Přesně den před svými pětadevadesátými narozeninami zemřel 7. 3. 2018 držitel celoživotní ceny Thálie z roku 2005, pardubický rodák Jiří Nermut. Proslul jako tanečník, choreograf i baletní pedagog, Byl členem Českého lidového divadla v Brně (1942 – 1943) a Národního divadla Brno (1954 – 1974), sólista, choreograf a bývalý umělecký šéf baletu NdB.

Mimo intenzivního studia baletu, studoval Jiří Nermut rovněž na varhanickém a dramatickém oddělení Konzervatoře v Brně a francouzštinu a tělesnou výchovu na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity.

Jako tanečník se zprvu Nermut úspěšně uvedl v nejrůznějších lyrických a milovnických partiích. Jako Princové v Čajkovského „Labutím jezeře“ a Prokofjevově „Popelce“, Václav v „Bachčisarajské fontáně“. Pamětníci si připomínají jeho sugestivní, dokonalé sólo Modrého ptáka v poslední Psotově inscenaci, legendární „Spící krasavici“.

Poprvé se jako choreograf představil brněnskému publiku na jevišti nynějšího Mahenova divadla nastudováním Borodinových „Poloveckých tanců“ v červnu 1952, v komponovaném večeru složeném ze tří baletů. Po Psotově smrti se stal choreografem a od roku 1955 šéfem baletu NdB (tehdejšího Státního divadla). První jeho inscenací, kterou vytvořil ve funkci šéfa baletního souboru, byly Asafjevovy „Plameny Paříže“ roku 1956, s nimiž poté soubor hostoval i skutečně v Paříži. Následovala Chačaturjanova „Maškaráda“, Prokofjevova „Popelka“ a zejména výtečný balet „Romea a Julie“. Ve vedoucí funkci vytrval do roku 1961.

Do historie nejen českého baletu se Nermut jako choreograf vepsal především nastudováním původní premiéry nonkonformního baletu Jaroslava Doubravy „Don Quijote“. Z moderního repertoáru uvedl v Brně rovněž Brittenova „Prince ze země pagod“, v němž rovněž ztvárnil titulní roli, Nikotinu a Signorinu Gioventù Vítězslava Nováka či Straussův „Ples kadetů“.

V šedesátých letech odchází Jiří Nermut do zahraničí. Působí tam jako choreograf v rakouském Klagenfurtu a posléze ve francouzském Nantes. Po návratu do moravské metropole Nermut aktivně vystupoval ještě do roku 1974 v baletu zpěvoherního souboru a jako taneční pedagog. Po odchodu z divadla se až do sezóny 2010/2011 věnoval výuce tance a baletně taneční pedagogice

Pohřeb Jiřího Nermuta se koná ve středu 14. března od 12:00 v obřadní síni brněnského Ústředního hřbitova.

Foto: archiv NdB

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanečně filmová bomba!

Díky Festivalu tanečních filmů měli počátkem března návštěvníci pražské galerie SMETANAQ možnost nejen vidět, ale doslova se aktivně účastnit dvou unikátních tanečně filmových projektů na bázi virtuální reality.

V našich domácích vodách lze označit za naprosté zjevení plně v duchu nových tanečně mediálních audiovizuálních forem. Jde o unikátní projekt „UNLIT HORIZON“ – prezentující dva tanečně virtuální filmy. Ten se pražskému publiku předvedl – díky spolupořádajícímu Festivalu tanečních filmů – v první březnové dekádě (konkrétně od 1. – do 7. 3.). Jaksi symbolicky v galerii SMETANAQ, bezprostředně sousedící s budovou filmové akademie FAMU.

A galerijní prostor – dosud spíše patřící klasickým výtvarným prezentacím – byl využit naprosto dokonale. Ve vstupním traktu diváka dokonale natěšily čtyři velkoplošné grafické obrazy volně dokumentující obě nabízená filmově virtuální díla.

To vše se mohlo odehrát díky Festivalu tanečních filmů. Ten pravidelně od roku 2009 nejen věnuje prezentaci a defilé tanečních filmů, ale rovněž napomáhá jejich podpoře. Konkrétně loni v květnu vyhlásil námětovou cenu MAYA. Jejím smyslem byla podpora nové autorské tvorby. A právě jejími prvními vítězi se stali autoři projektu „UNILIT HOROZON“ Mária Júdová a Andrej Boleslavský. Mezi jinými podpořil realizaci jejich výsledného filmového díla i pražský Kyliánův nadační fond.

f Adéla Vosičková

Na samotné akci byl však uveden – kromě titulního snímku – ještě další pozoruhodný virtuální tanečně filmový projekt „DUST“. Jeho název symbolizuje hvězdný prach. Jeho autory jsou opět Mária Júdová s Andrejem Boleslavským. V jeho průběhu tančí Soňa Ferenčíková a Roman Zolotov. U „DUST“ zaujala – mimo filmařsky animační práce – i aktualizace na prostory galerie. Mohli jsme být včleněni do prostoru. Viděli jste nedaleké panorama Hradčan i bližší Smetanovo nábřeží. A kamery snímaly i diváka, který se mohl zapojit do akcí . Jeho autor Andrej Boleslavský k tomu řekl: „Tento virtuální film nechce pracovat i s reálným prostředím, aby byl jeho spektakulární výsledek dokonalý. Chci dosáhnout divákova pocitu, že prostředí kolem je reálné.“ Hudební doprovod je zde spíše na základě konkrétních samplovaných disharmonických zvuků.

f Adéla Vosičková

V titulním snímku „UNILIT HORIZON“ zpracovali jmenovaní autoři Mária Júdová a Andrej Boleslavský původní choreografii Markéty Kuttnerové „LV 426“. Tanečníky jsou v tomto případě Fanny Barrouquère a Branislav Bašista. V něm se ponořujeme do imaginárního vesmírného prostředím, aby byl vjem diváků dokonalý, podporuje vše i moderně instrumentovaná hudba. Spoluautorka Mária Júdová vysvětluje: „Náš film je demonstrací toho, čím se tanec, performace film a zvuk mohou stát v budoucnosti virtuální reality.“

Projekt „UNILIT HORIZON“ se stejnojmenným filmem i jeho protějšek „DUST“ se staly doslova bombou!!! K jejich prezentaci prospěla jistě i úvodní přednáška a beseda s autory díla. Ten, kdo je neviděl v Praze může litovat, Ale nemusí věšet hlavu. Jak nám oznámila Petra Kašparová z Festivalu tanečních filmů, bude určitě na některé z jejích akcí reprízován.

Michal Stein

Titulní foto: Marek Zavřel

Další foto: Adéla Vosičková

TANEČNÍ MAGAZÍN