Štítek: Divadlo ALDENTE

Divadlo v bytě, v karavanu i v kavárně

Festival brněnských nezávislých divadel startuje

Osm dní, čtrnáct souborů, osm míst po celém Brně. Od 4. do 11. října poprvé společně vystoupí brněnská profesionální nezávislá divadla – v bytě, v karavanu, v kavárnách za běžného provozu, v Káznici, ale i v běžných divadelních sálech. Vedle inscenací nabídne festival večerní koncerty po představeních, párty k pátým narozeninám CO.LABSu, divadelní kvíz, workshopy, hlídání dětí a pět setkání pro odbornou veřejnost z celé republiky.

„Festival je v tuto chvíli pomyslným vyvrcholením společné práce nezřizované divadelní scény. Věřím, že přitáhne publikum, které o nás ještě neslyšelo a třeba zařadí návštěvu našich divadel i do svého celoročního kulturního programu,“ představuje festival Eva Lietavová, ředitelka Festivalu brněnských nezávislých divadel. Jedno z hesel festivalu „BND není VIP, vítáme všechny“ přitom platí doslova. Koncerty a divadelní kvíz jsou zdarma, na festivalovou párty je vstupné dobrovolné a vstupenky na představení začínají na 120 Kč (studentské, seniorské a ZTP na 60 Kč).


Divadlo tam, kde ho nečekáte

Festival odstartuje v neděli 4. října. Odpoledne pozve diváky do bytu ve druhém patře činžáku na Bratislavské, kde CO.LABS uvádí autorskou inscenaci ____tati o vztahu otce a syna. Večer pak v kulturním centru CO.LABS zazní komorní opera Prázdný dům souboru Ensemble Opera Diversa o mladé dívce, která začne pochybovat o rodině i víře, v níž vyrostla.

Během týdne festival nabídne také řadu komorních a intimních forem, které jsou určeny pro malý počet diváků a staví na bezprostředním kontaktu mezi publikem a účinkujícími nebo mezi samotným publikem. Například autoteatro Problémoví spolužáci Divadla DIP se odehrává v kavárnách za běžného provozu, třeba v Cafe in the Ghetto naproti Káznici. Publikum dostane na uši sluchátka a na padesát minut se ocitne v kůži spolužáků Jany Horákové, dcery Milady Horákové. Ve dnech 8. a 9. října navíc v karavanu v parku CO.LABS každých deset minut začíná desetiminutové objektové představení Nidos souboru Le Cabaret Nomade, v němž tři performerky ze tří zemí zkoumají téma domova.

„Každý soubor je úplně jiný: můžete zažít pohybové, loutkové i činoherní představení na aktuální témata, japonskou frašku i intimní zkušenost pro jednoho diváka. Prostě rozmanitost, která vás vtáhne a pozitivně překvapí,“ dodává Eva Lietavová.

Ve středu 7. října uvede Divadlo Aldente v Klubu Leitnerova Antigonu v podání herců a hereček s Downovým syndromem. Inscenace střídá klasický text se scénami ze současnosti. Čtvrtek 8. října patří kulturnímu centru CO.LABS: v 18:00 tam Divadlo kjógen zahraje dvě japonské frašky. Soubor se na tuto tradici specializuje a svým zaměřením nemá ve světě obdoby, a ve 20:00 následuje inscenace Extrémofilové souboru bazmek entertainment, temně sarkastické polární dobrodružství o polárníkovi, ledovci a mikrobovi. Inscenaci režírovala Eva Lietavová podle scénáře Patrika Bouška. Program dále tvoří Together sistas Divadla 3+kk, Hlad Divadla FESTE, scénické čtení Skrytá tvář české literatury, Kriplštreka Divadla Líšeň, Delikatesa od souboru Mikro-teatro a festivalové finále Scales souboru ORBITA, taneční performance propojující taneční umění s texty generovanými umělou inteligencí. Festival záměrně nepracuje s žebříčkem: každé divadlo si samo vybralo, čím se chce představit.

Odborný program: kde se potkávají lidé z kultury

Součástí festivalu je i odborný program pro divadelní profesionály a profesionálky a pro všechny, kdo pracují v kultuře. „Nezávislá scéna nepotřebuje jen publikum, ale i partnery: samosprávu, instituce, školy i další obory. Proto jsme do festivalu zařadili odborný program, který otevírá otázky odolnosti, regionů a spolupráce,“ říká Eva Lietavová.

Odborná část začne v pondělí 5. října v Káznici třetím ročníkem Klimatického Open Space, který pořádají Divadlo 3+kk a organizace NaZemi. Ptát se budou třeba na to, jak budovat odolnou kulturu. V participativním formátu nejsou ani přednášející, ani posluchači a témata přinášejí sami účastníci a účastnice. Následující den zve festival do CO.LABSu studentstvo JAMU na brunch a diskusi „Co vám ve škole neřeknou: Cesty k nezávislému divadlu“. Ve středu 7. října se setkání Regionální kulturní spolupráce v praxi zaměří na Jihomoravský kraj, na to, jak dnes vypadá podpora kultury mimo velká centra a jak s politickou reprezentací mluvit o jejích potřebách. V sobotu 10. října pak kulatý stůl konference WOMEN IN ART otevře téma mezioborové spolupráce v brněnském kulturním a kreativním ekosystému, od koprodukcí až po sdílení prostor. Site-specific divadlu se věnuje diskuse Identita tvůrce (8. října) a workshop Divadla FESTE (6. října). Většina odborných akcí je plně bezbariérová, součástí je veganské občerstvení a na většinu z nich je vhodné se předem zaregistrovat přes web festivalu.

Doprovodný program: koncerty, workshopy a hlídání dětí

Festivalové večery patří hudbě. V pondělí 5. října ve 21:30 vystoupí v Káznici (vstup zdarma) MC Broskvičky, trojice, která o sobě říká, že není kapela, ale „hnijící ovoce po konci světa“. Theremin, klávesy a DJing tu spojují s dada-feministickým gestem, cringe rapem a sebeironií. V pátek 9. října pak festival oslaví svůj první ročník spolu s pátými narozeninami CO.LABSu. Od 19:30 do jedné hodiny ráno se na párty se vstupným dobrovolným vystřídají Aimee Zia, Caramel a Stanicamiru a večer završí afterpárty djka mercuryrx.

Program míří i na rodiny a na ty, kteří chtějí divadlo zažít na vlastní kůži. V sobotu 10. října v 17:00 zve Divadlo Aldente do svého Kreativního centra na Křídlovické 20 na zážitkový workshop Dva světy. Účastníci a účastnice se v něm setkají s herci a herečkami s Downovým syndromem a vstoupí do „modrého“ nebo „červeného“ světa (30 míst, od 10 let, nutná registrace). U vybraných představení 8., 9. a 11. října navíc Divadlo DIP v CO.LABSu poskytuje hlídání dětí od pěti let. Děti si vyrobí loutku nebo si zahrají divadelní hry, zatímco rodiče sledují představení. Doprovodný program dále tvoří bezplatný koncert Don Juan Disco (10. října, Lumos), divadelní kvíz (7. října, Klub Leitnerova) a beseda po představení Kriplštreka.

Vstupenky a partneři

Vstupenky na představení stojí 120–420 Kč, zlevněné 60–210 Kč. K dispozici jsou také festivalové akreditace za 800, 1 200 a 3 000 Kč. Vstupenky lze koupit pouze online přes Fairplay Ticketing. Festival se koná za finanční podpory Statutárního města Brna, Ministerstva kultury ČR a Jihomoravského kraje a pod záštitou primátorky města Brna JUDr. Markéty Vaňkové. Mediálními partnery jsou TIC Brno, divadelní.net, Časopis Host, Unijazz, KAM, Revue Prostor, Kultino, Gotobrno a Podhoubí; partnerem je Kino Scala.

Základní informace

Název: Festival brněnských nezávislých divadel

Termín: 4.–11. října 2026

Místo: Brno, osm festivalových míst:

●     CO.LABS

●     Káznice

●     Opuštěný dům na Čelakovského

●     Byt na Bratislavské

●     Klub Leitnerova

●     Lumos – cafe • divadlo • bar

●     Rezidence Café Kaprál

●     Kreativní centrum Divadla Aldente

Pořadatel: Brněnská nezávislá divadla, z.s.

Web: https://www.brnenskadivadla.cz/festival.php

Foto: archiv divadel

Nikola Marková (Páleníčková) 

pro Taneční magazín

(ID)ENTITY

ME-SA a Aldente propojují držitelku Thálie a performerku s Downovým syndromem

Chystá se pražská premiéra pozoruhodného divadelně-tanečního projektu, který propojuje současný tanec, alternativní divadlo a inkluzi.

Soubory ME-SA a brněnské Divadlo Aldente v inscenaci (ID)entita boří zažité představy o talentu, normálnosti i identitách.

 

V Praze poprvé 17. června 2026 od 19:00 hodin ve Venuši ve Švehlovce (Slavíkova 22, Praha 3).

Alternativní divadlo, tanec a inkluze: Inscenace (ID)ENTITA bude mít pražskou premiéru ve Venuši ve Švehlovce

Martina (Hajdyla Lacová) má 20 let taneční praxe, tři děti, uměleckou platformu ME-SA a cenu Thálie. Martina (Trusková) má 20 let života, dva sourozence, Divadlo Aldente a nespočet identit: Lord Voldemort, Xindl X, Zdeněk Svěrák nebo Ježíš Kristus. Taky si říká Martinus. A má Downův syndrom. Jejich herecký a pohybový dialog režíruje Jitka Vrbková a pražská premiéra tohoto koprodukčního projektu je už za dveřmi – 17. června ve Venuši ve Švehlovce od 19:00 hodin.

Autorská inscenace propojující současný tanec a inkluzivní divadlo otevírá otázky identity, vnímání reality i možností lidského shledání. Martina a Martina jsou jako dva hlasy, které se občas potkávají a jinde si zase každý jde svou cestou. (ID)ENTITA je hledáním společné entity a autentické identity prostřednictvím vzájemných setkání, disonancí i momentů souznění. Performerky na jevišti doprovázejí hudebníci Martina Rousová a Jan Kyncl, jejichž autorská hudba vznikala přímo v procesu tvorby.

Impulz ke spolupráci vzešel z Divadla Aldente. „Tanec je často integrální součástí našich inscenací, ale dosud nebyl řídící jednotkou. Za mlada jsem se tanci věnovala, ale je to už hodně let a můj mozek již přemýšlí ‚čistě divadelně‘. Hledala jsem proto někoho, kdo by nás do těchto neprozkoumaných končin dokázal zavést – nějakého ‚domorodce‘, který bude mluvit řečí tance, a ne řečí divadla. A s ním se pak pokusit o nový společný komunikační mód,“ říká režisérka Jitka Vrbková.

V hlavní roli mnohost identit

Téma identit vzešlo od performerky Martiny Truskové, zatímco ze zapojení Martiny Hajdyla Lacové vzešla forma současného tance jako dominantního nástroje. Hudební dvojice Martiny Rousové a Jana Kyncla je také součástí formy, protože jejich hudba splétá a utváří celou inscenaci.

„Fráze ‚hledání autentické identity a společné entity‘ se zdála zpočátku jako klišé,“ připouští režisérka, „ale postupně zjišťujeme, že se díky společnému setkání vyjevuje naše vlastní identita v odstínech, jaké jsme dříve neznali nebo které jsme nechtěli vidět. Pro mě bylo velmi důležité, aby byl vztah mezi performerkou našeho divadla Martinou Truskovou a tanečnicí Martinou Hajdyla Lacovou co nejvíce vyrovnaný, a to jak na zkušebně, tak ve výsledné inscenaci. Aby obě do projektu něco přinášely a obě přijímaly, i když rovina, v jaké přinášejí a přijímají, je různá.“

Jak téma identity ovlivnilo Martinu Hajdyla Lacovou? „Nepotřebuji měnit svou identitu každý týden nebo měsíc, ale to, co si z našich setkání odnáším nejvíce, je jakési pozvání osvobodit se od očekávání okolí a od neustálé starosti o to, co si kdo myslí. Mám pocit, že taneční vzdělání, které nás vede k disciplinovanému a poslušnému tělu, a později i rodičovská odpovědnost, ve mně vypěstovaly velmi silného vnitřního kontrolora. Svá setkání s Martinusem proto vnímám jako příležitost ten tlak na chvíli pustit.“

Diváky na začátku představení možná překvapí projekce, které se vztahují ke slavnému Platonovu podobenství o jeskyni. Jak ty souvisejí s tématem inscenace? „Platón se ptá: vidíme skutečnou realitu, nebo jsme v jeskyni a sledujeme pouhé odrazy věcí? Já se ptám: víme, kdo jsme, nebo se jen podřizujeme představám světa?“ říká k filosofické inspiraci Jitka Vrbková a vysvětluje souvislost: „Martina Trusková svoji identitu vůbec neřeší – identit má spoustu, ale na rozdíl od nás všech velmi přesně ví, kým je. S tímto zrcadlem jsme se setkávali všichni po celou dobu zkoušení. Na první pohled to vypadá tak, že my jsme těmi, kteří Martinu Truskovou ‚vracejí do reality‘, ale ve skutečnosti je ona realitě mnohem blíže, nějaké ‚vnitřní realitě‘, něčemu, co přesahuje naše běžná pravidla a normy. Snad i to nás navedlo na podobenství Platonovy jeskyně – tak, jak vidí svět Martina Truskové, to jsou dost možná ony Platonovy ideje. Možná. To už nechejme na divácích.“

Svébytnost tvůrčího procesu

„Velký prostor má v inscenaci tanec a velký prostor má performerka Divadla Aldente Martina Trusková – a to jak v utváření temportymu představení (což je z mé pozice coby režisérky velké rozhodnutí, protože vnímání času bývá u umělců s Downovým syndromem odlišné), tak v utváření scénáře – od toho, že mnou napsaný scénář k inscenaci je do značné míry realizací jejího vnitřního světa, až po to, že občas přidává přímo při představení nové repliky a někdy i zcela nové situace. Režírovat tento druh projektu je specifické, protože musíte předjímat všechny věci, které se případně na scéně stanou, a zamýšlený tvar koncipovat tak, aby do něj tyto věci (které zatím neznáte) dramaturgicky i prakticky zapadly,“ popisuje tvůrčí proces režisérka.

Martina Hajdyla Lacová si zase odnáší poznání nových dimenzí pohybového výrazu, komunikace a interakce: „Na Martinusovi mě fascinuje kombinace měkkosti a obrovské fyzické síly. Martinus mě dokáže srazit na kolena tak, že nemám šanci se tomu jakkoli bránit, a o chvíli později projeví velkou citlivost a jemnost. Její tělesná koordinace a reakce na pohybové podněty mě neustále překvapují a vyvádějí z mých konceptů a očekávání. Celý život si pěstuji určité postupy, návyky a schémata, a najednou jsem v kontaktu s někým, kdo funguje úplně jinak. Setkání s Martinusem je pro mě prvním uměleckým setkáním s performerem s odlišnými schopnostmi (performer with different abilities). Náš fyzický dialog mi neustále připomíná, jak úzké mohou být naše představy o tom, jak má tělo komunikovat, reagovat nebo být přítomno na jevišti. Takovou zkušenost bych přála každému tanečníkovi.“

Inscenace propojuje několik rozdílných částí dramaturgicky volně propojených do jednoho celku. Co začíná jako volný pohyb v prostoru umělecké instalace pokračuje jako divadelní představení, překlápí se ale v participativní část, v níž jsou k účasti zváni všichni diváci, aby opět v podobě představení vyvrcholila překvapivou metaforou.

Na otázku, proč by si tento zážitek neměli diváci nechat ujít, odpovídá opět Martina Hajdyla Lacová. „Martinus je důvod, proč bych na ni šla. Je to naprosto okouzlující umělkyně. Její svoboda, bezprostřednost a způsob, jakým je přítomná, dokážou narušit zažité způsoby vnímání. (ID)ENTITA nevznikla proto, aby naplňovala představy o dokonalosti nebo o tom, jak má divadlo vypadat. Spíše nás zve, abychom chvíli setrvali s něčím, co nelze zcela předvídat ani kontrolovat. Přijmout, že se věci mohou vyvíjet jinak, než jsme plánovali. Být zvědaví na to, co se stane. Pro mě je to tanec.“

Divadlo Aldente dlouhodobě staví svůj umělecký jazyk na specifické performativitě herců s Downovým syndromem. Na jevišti jej nevnímá jako omezení, ale jako schopnost vidět svět jinak a jinak jej interpretovat. Herci Divadla Aldente jsou obsazování na televizní obrazovky i do filmů. V letošním roce herečka Hana Bartoňová hostuje v Národním divadle Brno v představení Divoká kachna H. Ibsena.

Umělecká platforma ME-SA se profiluje mezioborovou spoluprací a experimentálním tvůrčím přístupem, který zahrnuje výzkum pohybového materiálu, vizuální dramaturgii a  dekonstrukci divadelních postupů.

Inscenace vznikla ve spolupráci s festivalem Divadelní svět Brno a kulturním centrem co.labs. Vzniknout mohla díky ocenění v soutěži Inkubátor Divadelního světa Brno. Získala tak finanční podporu a na festivalu bude letos i uvedena.

Představení je téměř jazykově bezbariérové – krátká mluvená pasáž je v češtině s anglickými titulky.

Termíny uvedení

17. 6., 19.00, Divadlo Venuše ve Švehlovce, Praha PRAŽSKÁ PREMIÉRA, vstupenky na GoOut.net 

Režie: Jitka Vrbková
Choreografie: Martina Hajdyla Lacová, Martina Trusková
Hudba: Jan Kyncl, Martina Rousová
Scénář: Jitka Vrbková, Martina Trusková
Scénografie: Zuzana Hejtmánková
Kostýmy: Kristýna Kučerová
Výroba masek: Alice Šindelářová
Light design: Bohumil Racek
Audiovizuál: Tomáš Král

Hrají:
Martina Trusková
Martina Hajdyla Lacová
Martina Rousová
Jan Kyncl

Inscenaci podpořili: MKČR, MHMP, MMB, Jihomoravský kraj, SFK, Festival Divadelní svět Brno, Venuše ve Švehlovce a Co.labs.

Magdaléna Novotná

pro Taneční magazín

Antigona ve Venuši ve Švehlovce

Festival Případ pro sociálku

Nová sít zve  na představení Antigona Divadla Aldente, které se uskuteční 27. 11. od 20:00 ve Venuši ve Švehlovce v rámci festivalu Případ pro sociálku.
Soubor je v letošním roce podpořen Novou sítí v rámci programu Nová krev na scéně.
„Téma, které bývá běžně potlačováno (láska), se díky našim hercům dere do popředí. Díky nim se do inscenace dostávají nové tematické vrstvy či jsou zvýrazněny ty, které by jindy byly upozaďovány,“ uvádí Divadlo ALDENTE, kde se potkávají mladí herci a autoři s Downovým syndromem a profesionální divadelníci bez handicapu.

Johana Mravcová

pro Taneční magazín