Slunce

Mohou být humanoidi lidštější než my sami?

Nové představení Jany Burkiewiczové vysílá světlo, jež ozařuje odpovědi ukrývající se ve stínech. Výrazná scénografie, proměňující se světla i záblesky projekcí tvoří společně rámec, ve kterém „na troskách lidské existence vznikne nový život, který Slunce vdechne dávno odloženým strojům. Humanoidi ožívají. Začíná nová etapa života na zemi.“ Tak začíná taneční sci-fi SLUNCE z dílny Jany Burkiewiczové a tanečního souboru BURKICOM, které vás multimediálními prostředky provede až na konec lidské budoucnosti.

Taneční zkoušky mezinárodní skupiny tanečníků na inscenaci Slunce, jejíž premiéra proběhne 10. a 11. října v multimediálním prostoru Archa+, nyní vrcholí v Dánsku v rámci tvůrčí rezidence BURKICOM v Holstebro Dance Company. V Praze zároveň fotografka Michaela Karásek Čejková točí v režii filmového režiséra Tomáše Luňáka pro inscenaci projekce, Jiří Konvalinka skládá a upravuje přímo na zkouškách k inscenaci původní hudbu a skvělý scénograf Marek Cpin finalizuje kostýmy a scénografii. Těšit se můžete, jak je u inscenací Jany Burkiewiczové zvykem, na komplexní multimediální inscenaci, kdy tou nejdůležitější esencí jsou především emoce, jemný humor a tekutý čas. Téma? Co se stane s umělou inteligencí, když začne žít svým vlastním životem ve světě bez lidí. Apokalyptická sci-fi po konci světa, který, jak říká Jana Burkiewiczová, byste si přáli  zažít.

Tanečníci inscenace pocházejí doslova z celého světa. Zatímco italský tanečník Lorenzo Giovannetti, v Dánsku působící slovenská tanečnice Paulína Šmatláková a v Praze usazený, byť na Slovensku a v Německu také působící slovenský tanečník Michal Heriban se už v inscenacích BURKICOM objevili, Elena Praastrup Nielsen a Hikaru Osakabe byli do projektu vybráni na základě březnové mezinárodního konkursu. Zajímavostí je, že Elena v minulosti prošla právě souborem Holsterbro Dance Company, zatímco Hikarova cesta do Prahy vedla přes klasický balet v Japonsku a Kanadě a následné současné projekty v Mnichově. Že jsou skvělí tanečníci je samozřejmostí (například Michal Heriban má na svém kontě hned několik nominací na Ceny Thálie), do inscenace však přinášejí i kouzlo svého osobního charismatu, který dokonale sedne ke zkoumanému tématu umělé inteligence, a společně s Janou Burkiewiczovou nacházejí docela nový způsob pohybové komunikace. Nakonec na scéně inscenace člověka nepotkáte, jen pět futuristických humanoidů, poslední generaci umělé inteligence.

„Umělou inteligenci jako dosavadní vrchol technologického vývoje vytvořili lidé jako službu. Každým otevřením Spotify nebo iMusic používáme umělou inteligenci, která nás lépe a lépe a lépe definuje. Vnímá naše potřeby a přání, stará se o nás a zároveň nás tím uzavírá do našeho vlastního já, ve kterém nás nic nezaskočí. Snad ze strachu o zneužití jsme A.I. vtiskli výrazně kladné lidské vlastnosti – pokoru, snahu porozumět, vyhovět. Naprogramovali jsme jí jako sen o sobě samých, vytvořili stroje jako nástroj obrazu někoho, kým bychom sami chtěli být a co bychom chtěli umět,“ popisuje téma představení autorka konceptu a choreografka Jana Burkiewiczová.

Tanečníci v představení symbolicky znázorňují humanoidy ve světě bez lidí po blíže nespecifikované apokalypse. Byli zrození, aby nám sloužili, ale my zde již nejsme. Bloudí ve svých programech a v záblescích svých dat nacházejí člověka sami v sobě. Tak jako v samotném představení.

Jana Burkiewiczová a BURKICOM

Inscenace Slunce tématem i formálním zpracování dokonale zapadá do dramaturgie, kterou Jana naplňuje už od samotného založení vlastního seskupení souboru BURKICOM před deseti lety. Aktuální témata, citlivost ke společenským otázkám a iluzivní kouzlení všemi dostupnými prostředky současného divadla, udivují v režii Jany Burkiewiczové diváky nejen v Čechách, ale stále častěji také v zahraničí. Jana vystudovala pražskou HAMU a k vlastní autorské tvorbě doputovala přes svět baletu, muzikálu i opery, režii rozvíjela i na velkých show pro Českou televizi nebo třeba pro pražský Designblok a Elite Model Look. Do svých inscenacích přináší nejen nečekaná témata a barvité formální zpracování, ale především empatii k divákovi a velký cit pro dané téma.

Z dosud nastudovaných inscenací můžete v současnosti v Čechách vidět inscenaci Ostrov!, která diváky převádí do prostředí nedotčené přírody a souboru přinesla nominace na Cenu Divadelních novin, Cenu Divadelní kritiky či Cenu Thálie. Na podzim se Ostrov! po hostování v Polsku a Chorvatsku se vydává do Asie – na velké taneční festivaly v Soulu a Hong Kongu. V Praze jej můžete vidět pouze 1. 10. v divadle La Fabrika. A na Vánoce se pak můžete opět těšit na autorskou, nesmírně hravou a vždy vyprodanou adaptaci slavného Čajkovského baletu Louskáček, nově v divadle Archa+, tak jako inscenaci Slunce, které jak říká Jana, „vám otevře dveře do světa představivosti a fantazie. Až zazáří SLUNCE zažijete strhující příběh, jehož vyústění vás jako neviditelný bumerang přivede k sobě samému.“

Tvůrčí tým a obsazení:

Režie, choreografie: Jana Burkiewiczová

Koncept, scénář: Jana Burkiewiczová, Tomáš Luňák, Jiří Macek

Hudba: Jiří Konvalinka

Scénografie, kostýmy: Marek Cpin

Světelný design: Pavla Beranová

Režie projekcí: Tomáš Luňák

Kamera projekcí: Michaela Karásek Čejková

Animace, střih: Tomáš Hájek

Grafický design: Martina Černá / Imagery

Fotografie: Natálie Hofmanová

Promo videa: David Krátký

Asistentka choreografky: Paulína Šmatláková

Performeři: Lorenzo Giovannetti, Michal Heriban, Hikaru Osakabe, Elena Praastrup Nielsen, Paulína Šmatláková

Produkce: Lenka Plottová

Booking: Ivona Szantová

Inscenace vzniká ve spolupráci s Archa+ a za finanční podpory grantů MK ČR a hlavního města Prahy. Tvůrčí rezidence a prezentace work in progress k představení ve spolupráci s Holstebro Dance Company (DK) a za finanční podpory Národního plánu obnovy MK ČR.

Premiéra se uskuteční dne 10. a 11. října 2024 v Archa+ v rámci programu festivalů Signál a 4+4 Dny v pohybu.

Janka Kellerová

pro Taneční magazín

Lesk a bída ekologické udržitelnosti

Jak pořádat festival ekologičtěji?

Video Pár rad, jak pořádat festival ekologičtěji:

 

Fotodokumentace z diskuse – kredit © Vojtěch Brtnický, Pražské Quadriennale: https://drive.google.com/drive/folders/151ia47ttfxhQzHzNL2cDvZ5TZhGa3ard

Lesk a bída ekologické udržitelnostiPražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru na konci listopadu zorganizovalo panelovou diskusi pod názvem Lesk a bída ekologické udržitelnosti: možnosti a limity zodpovědnosti k životnímu prostředí při pořádání mezinárodních festivalů, které se zúčastnilo 81 zástupců ze 46 organizací se zájmem o téma ekologické zodpovědnosti nejen z oblasti kultury. Na základě konkrétních zkušeností a reakcí odborné veřejnosti vytvořilo PQ ve spolupráci s výtvarníkem Kakalíkem video prezentující humorným způsobem Pár rad, jak pořádat festival ekologičtěji.

Pozvání do diskuse přijali zástupci významných kulturních akcí (4+4 dny v pohybu, Designblok, Lunchmeat, MFDF Ji.hlava, Signal Festival a Společnost Jindřicha Chalupeckého), kteří se při své činnosti snaží na téma zodpovědného přístupu k životnímu prostředí reagovat ať již v praktické produkční rovině nebo také hodnotovým nastavením či přímo uměleckým tématem. Téměř každý prošel nějakou katarzí od dobrého úmyslu a osobního nasazení, přes rozčarování nad nejrůznějšími mýty, po pesimistické úvahy, zda má celé snažení smysl. Pro všechny bylo do značné míry úlevou zjištění, že v tom nejsou sami. Se stejnými problémy se potýkají i ostatní, někteří méně či více podle typu organizace, míry regulace či výše rozpočtu. Přizváni byli také zástupci odborné veřejnosti (Aliance pro energetickou soběstačnost, Augiášův chlév, Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, Institut cirkulární ekonomiky) a zástupci státní správy a samosprávy (Fond na podporu umenia, Institut umění – Divadelního ústav, MHMP a MČP7). Cílem akce bylo nejen sdílení zkušeností a inspirace příklady dobré praxe, ale také zpětná vazba relevantním subjektům.

První panelový blok byl zaměřený na praktické kroky při realizaci kulturní akce (přístup k výrobě a likvidaci dekorací, nakládání s odpadem, občerstvení a gastro nádobí, doprava a cestování), druhý, více ideový, se věnoval hodnotovému nastavení při organizaci akce a komunikaci vůči publiku (propagace, ekologický přístup kulturních akcí, merch, osvěta, možnosti vykoupení uhlíkové stopy) a třetí propojil organizátory se zástupci státní správy a samosprávy (grantová politika, nastavení smluvních závazků, kritérií pro výběrová řízení, pozitivní motivace aj.).

Součástí konference byla také burza inovativních nápadů, které nabízejí udržitelná řešení. PQ 2019 vytvořilo pro své návštěvníky ve spolupráci se společností Sodastream pitný režim s cílem omezit plastové lahve. Organizátoři se rovněž zamysleli nad smyslem udržitelnosti upomínkových předmětů a rozhodli se spolupracovat s místními značkami jako je Bohempia či Papelote a návštěvníkům nabídnout šetrnější a kvalitnější produkty.

Společnost Augiášův chlév, která se zabývá managementem odpadů, vyvrátila několik mýtů, např. že plast v porovnání s bioplastem není ten největší nepřítel. Naopak, je-li PET dobře a ideálně lokálně recyklován, je zajímavou surovinou pro další využití. Účastníci dostali také zajímavé tipy na jednorázové nádobí ze šetrných materiálů a dozvěděli se jakých chyb se při třídění odpadu vyvarovat.

Právě různé mýty a deziluze reflektuje video, které na základě této diskuse vytvořil výtvarník Kakalík. Video se snaží humorným způsobem poukázat na různá úskalí při produkci kulturních akcí s ohledem na ekologické dopady a inspirovat organizátory, aby svůj boj za lepší planetu nevzdávali.

Účastníci diskuse:

4+4 dny v pohybu (Markéta Černá)

Aliance pro energetickou soběstačnost (František Marčík)

Augiášův chlév (Štěpán Suchochleb)

Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy (Jana Dlouhá)

Designblok (Adéla Hlavatá)

Fond na podporu umenia (Gabriel Hushegyi)

Institut cirkulární ekonomiky (Barbora Kebová)

Institut umění – Divadelní ústav (Martina Pecková Černá)

Lunchmeat (Václav Kovář)

MFDF Ji.hlava (Luboš Slovák)

PQ (Marie Kašparová, Pavlína Šulcová)

radní hl. m. Prahy pro kulturu a cestovní ruch (Hana Třeštíková)

radní MČP7 a zástupce Komise Rady hl. m. Prahy pro udržitelnou energii a klima (Jiří Knitl)

Signal Festival (Matěj Vlašánek)

Společnost Jindřicha Chalupeckého (Veronika Čechová)

Foto: Vojtěch Brtnický

Lucia Horňáková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN