Rozhovor s hadím mužem Ludvíkem Janíčkem / Berouskem

„Znám svou hranici a tu nepřekonávám“

V současné době jediný tuzemský hadí muž. Jak jméno napovídá, pochází (napůl) z umělecké cirkusové rodiny.  Dokáže se protáhnout tenisovou raketou, „poskládat“ se do bedny velmi malých rozměrů a předvádí všechny možné i nemožné pozice se svým tělem.

Máte neuvěřitelně ohebné tělo. Po kolik generací se skládaly takové geny? Co dělali  Vaši předkové?

„Babička byla krotitelka tygrů, jediná v ČR, dědeček cvičitel medvědů.  Máma dělala artistku, když byla mladší, teď vystupuje s papoušky ara. Táta z cirkusové rodiny nebyl, ten byl gymnasta.  Jsem z dvojčat, Angelika, moje dvojče, je vzdušná akrobatka, hadí ženu nedělá.“

 Ludvík a dvojče Angelika

Ludvík s mladší sestrou Anitou 

Jak jste se tedy vlastně k této disciplíně, dá-li se to tak nazvat, dostal?

„Ve svých  deseti letech jsem byl právě  s rodiči ve Švýcarsku a  s nimi vystupoval i ruský hadí muž. Tam jsem se s ním seznámil, tehdy jsem ještě nevystupoval. Ale Angelika už ano. Moji rodiče  se s ním domluvili, aby byl mým trenérem.  Takže jsem začal. Trénoval jsem rok a poté už jsem vystupoval.“

Jak často jste musel cvičit?

„Vždy od  pondělí do pátku,  sobotu a neděli jsem měl volnou, trénovali jsme dvě nebo dvě a půl hodiny, jak kdy.“

Jak jste ten trénink coby kluk vnímal, těšil jste se na něj  nebo to bylo nepříjemné?

„No,  ze začátku jsem měl radost, že mám trenéra, ale později jsem  okusil, že to hodně bolí, ty začátky byly skutečně velmi bolestivé. Byl jsem vlastně ještě dítě, při těch trénincích jsem plakal, chtěl jsem skončit, ale rodiče to nedovolili.  Takže jsem trénoval dál. Nebyl jsem na to zvyklý, nabolelo to dost, ale teď jsem už v úplné pohodě. Protahuji se tenisovou raketou, zalézám do malé bedny z plexiskla atd. Úplná „normálka.“

Ale tahle „normálka“ by asi nebyla pro každého, nebo ano? To se snad ani nedá nacvičit, pokud k tomu člověk nemá už dané dispozice, že?

 „Já si myslím, že jsem  potřebnou pružnost a ohebnost  měl, s tím jsem se  trošku narodil. Zkoušel jsem  toho ruského hadího muže  napodobovat, vzal jsem si nohu a strčil jsem ji za hlavu, to ano, trošku jsem už   ohebný byl, ale všechno ostatní  mě už naučil on.  Ale asi by to pro každého opravdu nebylo

Žít u cirkusu není úplně běžné.  Jak to vlastně máte se studiem?

„Já jsem se narodil v Itálii, rodiče tam zrovna pracovali.  Studoval jsem doma s rodiči, na sezonu jsme vždy odjeli, třeba právě do Itálie, do Německa či Holandska, poté jsme se vrátili do Česka a dělali zkoušky ze všech předmětů. Dostali jsme vysvědčení a zase jsme se vrátili na sezonu do zahraničí.“

Cítíte  se být víc Čech nebo Ital?

„Tak  Itálii mám opravdu hodně rád.  Miluji italskou kulturu, mluvím italsky, dá se říct dobře, ale pořád bych řekl, že se cítím víc doma tady u nás v České republice.

Tedy studia, tréninky, zahraničí. Jak vlastně vypadá takový „všední den“ hadího muže?

„Sezona  začíná většinou v březnu a prakticky skončí  na konci listopadu. Když  skončí, tak někdo zůstává doma anebo si jezdí ještě na angažmá někam do zahraničí na vánoční vystoupení. Já jsem třeba teď měl jet do Německa, ale vzhledem k této covidové  situaci, kterou zrovna prožíváme, mi moji cestu zrušili. Ale  např. moje sestra  v tuto dobu v Německu právě vystupuje.

Můj běžný den asi vypadá takto:  po snídani jdu třeba běhat, sportuji, protahuji svaly. Dále  mám nějaký trénink, chvilku je volný čas, ten využívám podle situace. V současné době už třetím rokem pracuji u hororového cirkusu a vystoupení začíná  až v 19 hodin večer. Jsem-li v nějakém městě, jdu si je prohlédnout,  za 14 dní jsem třeba v nějakém úplně jiném městě, takže se tam trošku porozhlédnu a večer je vystoupení.“

Kolik cizích zemí  jste  vlastně projel? 

„Samozřejmě několikrát Itálii, tam to mám opravdu  moc rád, zejména severní Itálie se mi líbí,  hodně jsem toho projel díky rodičům,  vystupovali  jsme např. ve Francii, Německu,  Holandsku , Belgii, Švýcarsku, nejdál jsem byl na Islandu.“

Když se řekne hadí muž, zní to fantasticky atraktivně. Máte pružnost, perfektní svaly.  Ale co za pár let, nepřemýšlíte také o tom, že se třeba zraníte, nebo že Vaše zdraví jednoho dne vypoví službu?

„Správná otázka. Já o tom právě teď nějak opravdu začínám přemýšlet. Taky slýchávám hodně často, že až budu starý, nebudu moci chodit, klouby nebudou funkční, opravdu hodně lidí mi něco takového říká, myslívám na to.“

Děláte něco pro to, abyste takové předpovědi zabránil?

„Zatím je to tak, že se snažím  vytrvat. Stravuji se tím způsobem, abych moc nepřibral a dokázal se tedy protáhnout tenisovou raketou, rourou, zalézám do malé bedny z plexiskla. Pokud totiž přiberu více svalové hmoty, tím se mi ty triky dělají hůře, nebo by nešly udělat vůbec.“

Hm. Ale přece ‚chlapák‘  by  nějaké svaly mít měl, ne?

„Ano, ..ale já jsem takový štíhlý chlapák, žádná ‚korba‘, ale  úplně hubený nejsem!

Souhlasím.

Pořád mi nesedí jedna věc. Nějakou dobu to všechno jde. Ale může přijít okamžik, ať už svalnatý nebo hubený, může na takové cvičení doplatit zdravím. Možná mají zlé jazyky pravdu…. Nebojíte  se?

„Bojím. Už jsem si hledal nějaké přípravky na klouby a vazy.“

Asi to budí hrůzu, přijít o fyzickou  schopnost, pokud je člověk na tom ve své profesi závislý, že?

„To ano. Myslím, že  např. pro člověka, který je super extra třída, je mnohem a mnohem strašnější o svou  fyzickou schopnost   přijít, než pro toho, kdo takovou schopnost ani nikdy nepoznal. Rozhodně ho to bolí mnohem a mnohem víc, že už ty věci nezvládne, to je holý fakt. Já  bych asi tohle chtěl dělat tak  do 45-ti let, snažit se udržovat v kondici a vypadat mladě…

Když se rozhlédnete  kolem sebe v cirkuse, je hodně takových lidí, kteří by se  třeba protáhli tenisovou raketou  jako Vy?

„Řekl bych, jak kdo.  U každého je to  trošku jiné.“

Kolik je hadích mužů v ČR?

„Jsem sám.  Ale v zahraničí je jich více.“

Aha. Asi je to přesně tak jednoduché, jak to vypadá (smích)…..

Cirkusoví umělci se také často zraní. Jiří Berousek (v Tanečním magazínu máme rozhovor), přiznal, že už je prakticky „sešroubovaný“ celý.  Jak to je  u Vás?

„U  cirkusu se občas stane nějaká nehoda. Záleží na mnoha faktech.  Třeba setra vystupovala na vzdušné hrazdě, tam se to přihodí. Ona měla opasek  a za ten je přivázaná lonž. To znamená, že pokud spadne, nic se jí nestane.  Ale pokud někdo  vystupuje bez lonže a bez lana,  tak sem tam  samozřejmě k úrazu  dojde.  Já  jsem asi za svou kariéru nic takového nezaznamenal,   jednou mi vyskočilo  rameno, s tím byl problém, ale pak už to zase bylo dobré, takže nic převratného.“

 Dnešní doba hledí hlavně na výkon, to je známé. Mnoho umělců ať už cirkusových nebo třeba tanečníků  jde  až za hranu svých možností. Děláte také  něco takového? Snažíte se až překročit hranice lidských  možností?  

„Všeobecně  si myslím, že každý by měl tu svou hranici znát a tu nepřekonávat.  Snažím   se zlepšovat, ale já své hranice znám a  přes ty nejdu,  abych si  nijak neublížil.“

Jsou i tací, kteří přejdou Niagarské vodopády bez jištění, či dělají jiné kousky bez jakéhokoliv jištění. Co  si o tom myslíte?

„Tyhle lidi vnímám jako frajery, ale určitě by na sebe měli dávat pozor. Vím,  že  jsou profi a dělají to pravidelně a několik desítek let, ale ono se říká, že i Mistr tesař se někdy utne.  Já osobně bych  bez nějakého  ochranného lana do výšek asi nelezl, já bych se bál.  Říkám to otevřeně.“

Jak jste  prožíval či prožíváte dobu pandemie?

„Ze dne na den jsem zůstal bez práce, ale nejen já,  i mnoho dalších umělců. Zkoušel jsem chodit po brigádách, dostal jsem nabídku na  točení reklamy, na energy drink, takže jsem poprvé natočil reklamu atd.“

V jakém cirkusu vlastně vystupujete, máte nějaký  svůj „domácký“?

„„Jsem artista, který je spíše na volné  noze,  můj domovský cirkus je „Ohana horor cirkus“.  Dříve  jsem jezdil hodně do zahraničí,   vystupuji v různých cirkusech. A  nejenom tam, také na soukromých akcích, v divadlech, v kabaret show, nebo třeba na narozeninách Dalibora Jandy, občas někde  v televizi, v pořadu  Česko Slovensko má talent, v show Jana Krause apod.“

Vystupujete také na křtech CD? (Smích)

(Smích). „Ano, také na křtu CD „Bouří, tmou“ šéfredaktorky Evy Smolíkové…“

Jéé, a nejste Vy takový ten blonďatý, co si dává nohu za  krk?

„Tak možná myslíte mě…. Jéé, a nejste Vy taková ta blonďatá, co zpívá?“

„Tak možná myslíte mě…“

Foto: Mirek Malec

 

Ať se Vám daří a děkujeme za rozhovor

Foto: Archiv Ludvíka Janíčka/Berouska

Eva Smolíková

Cirkus Cirkör se zaplete s Letní Letnou

Cirkus Cirkör se opět zaplete s Letní Letnou. Švédští akrobaté pro festival v roce 2022 upraví hit Knitting Peace

Na Letní Letnou se po devíti letech vrátí jedna z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších show Cirkusu Cirkör. Švédští akrobaté diváky na Letenské pláni i v roce 2022 potěší inscenací Knitting Peace – originálně pojatým aktuálním poselstvím míru. Představení pro nové uvedení na Letní Letné navíc speciálně upraví. Cirkus Cirkör je první oznámenou zahraniční hvězdou 19. ročníku, který uskuteční od 11. do 31. srpna 2022. Festival tak už nyní poodkrývá lákavý program, jímž příští léto opět přesvědčí, že neztrácí niť toho, co se děje v současném novém cirkuse.

Pozvání na Letní Letnou přijal Cirkus Cirkör už počtvrté. Při žádné z návštěv si festivaloví návštěvníci nenechali představení švédského ansámblu ujít. Příznivce si získal už před deseti lety inscenací Wear It Like a Crown. V následujícím ročníku se skandinávští novocirkusáci vrátili jako součást koprodukčního projektu Kabaret Lacrimae, do něhož se zapojil i francouzský soubor Cahin Caha a český Cirk La Putyka. Všichni předvedli ochutnávku svých budoucích show.

Cirkus Cirkör si publikum získal kousky, při kterých obratně využíval různé sítě. O léto později, v roce 2013, byl soubor zpět, už s plnohodnotným představením Knitting Peace, tedy „uplést mír“. Od začátku festivalu bylo vyprodáno. S remakem cirkus do Prahy v roce 2022 zavítá během světového turné. „Umělecká šéfka Tilde Björfors představení pro Letní Letnou speciálně obleče do nového kabátu,“ slibuje ředitel festivalu Letní Letná Jiří Turek.

V úspěšné show se neuvěřitelně obratní akrobaté doslova proplétají složitě utkanými sítěmi lan, přízí látek, nití a drátů. K nápadu cirkus dovedla touha umělecky zvládnout to, co se zdá nemožné. Fyzický výkon se spojil s myšlenkou, která působí podobně nerealizovatelně – touze po jednotě a míru. Diváci po celém světě pletací výzvu přijali a souboru jako vyjádření podpory míru posílají pletené „příspěvky“.

Cirkus Cirkör chtějí v Knitting Peace ukázat, že to, co nás spojuje, je mnohem silnější než to, co nás odděluje. Mír může skutečně začít u jediného člověka, ale pouze společným úsilím můžeme skutečně změnit svět,“ tlumočí poselství inscenace manažerka festivalu Ivana Pěkná Vrbíková.

Odhalením prvního velkého jména 19. ročníku Letní Letné se zároveň spouští předprodej lístků na rok 2022. Přípravy jsou už v plném proudu, Letní Letná sestavuje program plný zahraničních i domácích hvězd, aby od 11. do 31. srpna 2022 opět mohla návštěvníky potěšit tím nejlepším z nového cirkusu a divadla.

Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná do necelých tří týdnů koncentruje to nejlepší z tuzemského i zahraničního nového cirkusu, divadla a hudby. Jedná se tak o jedinou přehlídku svého druhu a rozsahu v České republice a okolních zemích. Návštěvníky čeká kromě večerních představení i bohatý divadelní program pro děti a také doprovodný program, který je pro ně připraven z velké části zdarma a probíhá celý den. Od workshopů, přes výtvarné či cirkusové dílny, až po koncerty a open air akce. Pro děti jsou připraveny i příměstské tábory. A pro rodiče pak hlídání během představení. Ve festivalovém areálu, který se od svého založení nachází v Letenských sadech, v místě s výhledem na celou Prahu, je několik odpočinkových zón, stánků s občerstvením i barů. Návštěvníci v něm tak mohou pohodlně strávit celý den. Prostor je samozřejmě přizpůsoben i pro hendikepované. Od roku 2015 je festival držitelem značky EFFE – Europe for Festivals, Festivals for Europe.


Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná pořádá Společnost GASPARD za podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury České republiky a Městské části Praha 7. Záštitu nad projektem převzala MgA. Hana Třeštíková, radní hlavního města Prahy.

 

Nikola Lörinczová

pro Taneční magazín

Do Prahy dorazí akrobatické duo Nikki & JD z Londýna

Akrobatický duet Knot oceněný na festivalu Fringe v Edinburghu uvedou pouze dvakrát Jatka78

Do  Prahy dorazí první zahraniční hosté kamenného divadla Jatka78. Jedná se o akrobatické duo Nikki & JD z Londýna, kteří uvedou českou premiéru oceňovaného představení Knot. Show se uskuteční 1. a 2. října na Jatkách78.

Londýnské duo Nikki & JD věnující se párové akrobacii vzbudilo na festivalu Fringe v Edinburghu pozornost. Jejich vzrušující debut Knot si v roce 2019 odvezl významnou cenu Total Theatre & Jacksons Lane Award v kategorii nový cirkus i ocenění Herald Angel Award. Show vypráví prostřednictvím dechberoucí akrobacie a tísnivého tance o až bizarní blízkosti dvou akrobatů. Premiérové české uvedení je naplánované na pátek 1. října na Jatkách78 v Pražské tržnici. Další den bude následovat jediná repríza. Mezi dalšími zahraničními hosty divadla se v této sezóně objeví hvězdy světového nového cirkusu Gravity and Other Myths z Austrálie v listopadu 2021 či kanadští mistři z Barcode Circus Company v lednu 2022.

Magdalena Novotná

pro Taneční magazín

Obývací pokoj

Náhled do neprobádaného teritoria nábytku

ČT 23.09.2021 / 19:30
PÁ 24.09.2021 / 19:30

Autorský projekt performera Lukáše Karáska

Obývací pokoj je expedicí lidské představivosti do neprobádaného teritoria nábytku. Odehrává se mezi zdmi jediné místnosti – světa nábytku existujícího paralelně vedle našeho. Tady má každý předmět svůj vlastní charakter, každý jedná svým jedinečným způsobem. Na pomezí světla a tmy, uprostřed tichého skřípání dřevěných nohou a vrzání dveří, se nábytek a lidské tělo stávají plátnem, z něhož se vynořují a zase ztrácejí fantastické figury. Lukáš Karásek ve svém projektu balancuje na hraně divadla masek, tance a cirkusu, a rozehrává vzrušující hru plnou imaginace a humoru.

● ●● Tvůrčí tým:
Autor, performer: Lukáš Karásek
Dramaturgie: Viktor Černický
Scénografie, výroba nábytku: Lukáš Urbanec
Světelný design: Zuzana Režná
Kostýmy: Hynek Petrželka
Produkce: tYhle, Studio ALTA
Partneři: Terén, Cooltour, Cirqueon, Kredance, Tanec Praha / PONEC-divadlo pro tanec

 

● ●●
Projekt Obývací pokoj vzniká za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, statutárního města Brna, Hlavního města Prahy a Státního fondu kultury.

Inscenace je součástí projektu „Spolupráce kulturních domů: Studio ALTA, Black Box Theatre, Baerum Kulturhus“ podpořeného z finančních mechanismů EHP.
https://www.eeagrants.cz/
● ●●
REZERVACE ZDARMA
UDÁLOST NA FACEBOOKU

 

V roce 2021 jsou všechny akce v ALTĚ zdarma!

V době pandemie jsme neměli možnost se s vámi potkávat osobně a otevřít ALTU široké veřejnosti. Teď, když je to možné, vám proto chceme být ještě blíž. Rozhodli jsme se, že na naše programy v roce 2021 nebudeme vybírat žádné vstupné, aby mohl přijít opravdu každý. Kulturu všem! 

ALTA, Taneční magazín