Roztančené divadlo Praha je znovu tady!

IV. ročník projektu Martina Šimka a Terezy Řípové

Po roční odmlce se opět vrací na scénu Roztančené divadlo. Herci i tanečníci se na všechno těší ještě víc  než kdy  dříve a věříme, že diváci také.

Autorský projekt Tanečních kurzů Martina Šimka & Terezy Řípové byl odstartován v roce 2016 v Městském divadle Mladá Boleslav, kde proběhl první ročník projektu Roztančené divadlo aneb když herci tančí. Po tamním úspěchu proběhl na sklonku roku 2019 již čtvrtý ročník v Mladé Boleslavi.

Martin Šimek se svým typickým gestem – Pozor, začínáme!

Připomeňme si, jak šel čas s vítězi soutěže ….

V roce 2018 se dvojice tanečníků rozhodla připravit podobný koncept i pro Prahu, Roztančené divadlo Praha. V březnu 2018 v prvním finále vyhrál David Gránský. O rok později vyhrál Vladimír Polívka. V posledním ročníku, který se konal ve Vinohradském divadle, zvítězil Jiří Hána za Městská divadla pražská.

                V pražském klání se do projektu i letos zapojilo 8 divadel. Mezi zúčastněná divadla patří: Divadlo na Vinohradech, Divadlo V Řeznické, Divadlo Semafor, Národní divadlo, Divadlo Kalich, Městská divadla pražská, Švandovo divadlo, Divadlo Broadway.

Velké finále proběhne v neděli 31. října od 18.30 v Divadle na Vinohradech. Každé z výše jmenovaných divadel vysílá do tanečního souboje jednoho herce či herečku. Vstupenky lze zakoupit na pokladně divadla či na www.divadlonavinohradech.com.

Jednotlivé páry  ve finále předvedou jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec, které pak po boku profesionálních tanečníků natrénují. Na vše dohlédne porota, ve které zasednou např. zpěvačka Dasha, herec Martin Dejdar, herečky Jana Paulová a Eva Burešová, kuchař Přemek Forejt, hudebník Jan Maxián, ad. Doprovázet bude živá hudba Gin in jam.

Rozpravy během přestávky

Anebo zamyšlení během přestávky

 

Taneční páry tohoto ročníku:

1)      Nela Boudová a Jakub Vodička – za DIVADLO V ŘEZNICKÉ (valčík + paso doble)

2)      Anna Julie Slováčková a Adam Havel – za DIVADLO SEMAFOR (quickstep + rumba)

3)      Pavlína Štorková a Jakub Necpál – za NÁRODNÍ DIVADLO (slowfox + samba)

4)      Michaela Tomešová a Adam Koutek – za DIVADLO KALICH (waltz + jive)

5)      Viktor Dvořák a Michaela Nováková – za MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ (tango + jive)

6)      Oskar Hes a Veronika Jirků – za ŠVANDOVO DIVADLO (quickstep + cha cha)

7)      Marek Holý a Eliška Stehnová – za DIVADLO NA VINOHRADECH (tango + samba)

8)      Bořek Slezáček a Zuzana Šťastná – za DIVADLO BROADWAY (slowfox + cha cha)

Pořadem budou provázet Světlana Witovská a Libor Bouček. Na závěr večera jsou pak vyhlášena dvě místa: vítěz tipovací soutěže a hlavní vítěz/vítěz poroty.

Projekt je možné sledovat na sociálních sítích Instagram (@roztancenedivadlo), Facebook (Roztančené divadlo), webové stránky (www.roztancenedivadlo.cz), kde všude bude spuštěna tipovací soutěž a Youtube kanál (Roztančené divadlo), kam jsou umisťována videa související s projektem. Ze všech sečtených hlasů vzejde právě vítěz tipovací soutěže.

Míša Nováková, známá ze StarDance,  posílá čtenářům Tanečního magazínu pusu! 

 

Na slovíčko s Terezou Řípovou….

My to zvládneme po pandemii s přimhouřenýma očima…

Ne! My to zvládneme určitě, protože se na sebe můžeme spolehnout!

Jak jste zvládli období pandemie?

„Myslím, že nám to i dalo něco pozitivního. Odpočinuli jsme si a o to víc a s větší chutí se do všeho toho tance znovu pouštíme, těší nás všechno, i promo focení, zkrátka všechno, co s tancem souvisí. Je totiž fakt, který si musíme připustit, že po určité době téměř každý člověk trošku vyhoří. Nebylo nám s Martinem ani deset let, když jsme začali, tedy děláme tanec opravdu od dětství a ta přestávka vlastně byla dobrá. I když nový začátek byl hrozný – znovu rozjíždět kurzy, úplně všechno od začátku… a bojíme se, že lidí bude méně, to ano.“

Co by s Vámi udělalo, kdyby se zase něco stalo, např. jste museli tančit bez diváků, či netančit vůbec?

„Tu krizi už jsme si prožili. Nejhorší  byl ten  samotný vstup do neznáma, tedy – co to bude a co to s námi opravdu udělá. Teď už by to tak hrozné nebylo,  kdyby  lockdown přišel  znovu, tak už alespoň víme, do čeho jdemeJ

Ale já doufám, že už  nic  zlého  nepřijde a  všechno proběhne tak, jak má. Máme  s Martinem velkou výhodu, že jsme si pro sebe opravdu vzájemně oporou, můžeme se na sebe naprosto spolehnout  a my to všechno zvládneme, protože tanec  milujeme.“

Napadlo Vás také vyučovat on-line?

„Máme raději lidský kontakt, ani jeden z nás tedy žádné lekce on-line nedělal. Tanec  děláme proto, že milujeme právě tu práci s lidmi. Já i Martin  jsme si každý našel zaměstnání, takže na tanci nejsme  nijak závislí, opravdu to  děláme jenom proto, že nás to těší.

Je ale pravda, že kdyby to trvalo déle, tak bychom určitě  byli donucení něco udělat, abychom  o kontakty  nepřišli, ale takto jsme všechno stopli a  čekali jsme, až  se normální život zase znovu rozběhne. Samozřejmě a bohužel,  lidí  v kurzech po té odmlce je méně.“

 

Michaela Tomešová a Adam Koutek, foto Petr Mráček

 

Oficiální foto

Taneční kreace – Míša Nováková a Viktor Dvořák, foto Petr Mráček

Všichni účastníci letošního ročníku – foto Petr Mráček

 

Děkujeme a přejeme hodně štěstí

Foto, video: Eva Smolíková, Petr Mráček

Taneční magazín

 

Rozhovor s herečkou STANISLAVOU JACHNICKOU:

„Tanec mi dal disciplínu i vnímavost k tělu“

Původně si STANISLAVU JACHNICKOU vybavuji ještě z DAMU, pod dívčím jménem Šťastná. A dá se říci, že na první pohled působí šťastně dodnes. Abych to čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU poodhalil blíže – a současně jsme společně zavzpomínali nejen na její profesionální taneční kariéru – nabídl jsem této herečce i uznávané dabérce prostor v rozhovoru.

A začali jsme zrovna nikoli šťastnou realitou:

Aktuálně se nedá opominout složitá situace kolem divadel a kultury všeobecně. Vidíte Vy sama pro kulturní život vůbec nějaké výraznější světlo na konci tunelu?

Při svém vrozeném optimismu, vidím vždycky světlo na konci tunelu. Nepříjemné je, že nevíme, jak ten tunel bude dlouhý a jestli se v něm neocitneme za půl roku znovu? Ale člověk musí mít nějakou naději, která je motorem pro přežití téhle situace. Po jarní karanténě jsme v divadle netušili, jestli se nám publikum vrátí. Stále nebyla situace úplně v normálu a lidé nevěděli, zda se představení uskuteční. A tak koupi vstupenek nechávali na poslední chvíli a my nikdy nevěděli, kolik přijde diváků. Ale byli jsme připraveni hrát za každou cenu i pro málo obecenstva. Lidé seděli v rouškách a podle závěrečného potlesku, který trval déle než obvykle, jsme pochopili, že jsou šťastni a vděčni, že mohou být součástí živé kultury. A ne jenom té internetové nebo televizní. I z tohoto důvodu věřím a doufám, že se k nám diváci zase vrátí. V létě jsem hrála na Kampě představení ,Meda´ o Medě Mládkové. A její manžel pronesl památnou větu, která je napsaná i na zdi Musea Kampa: ,Přežije-li kultura, přežije národ.´“

Jak Vy osobně kompenzujete současnou absenci vystoupení a natáčení?

Nijak. Beru to jako, že mám prázdniny. A o prázdninách člověk přece není nervózní, že nemá práci, ale věnuje se jiným věcem. Třeba sportu, čtení, vaření, procházkám. Občas dostanu práci v dabingu, kde jsem ve studiu sama a za sklem je zvukař. Nebo jsem teď, pro Vršovické divadlo MANA, kde také hraji, natočila podcast.“

Je obecně známa Vaše taneční minulost. Kde jste prováděla vůbec první baletní či taneční krůčky?

Od první do deváté třídy jsem třikrát týdně chodila do Lidové školy umění na obecnou přípravku, klasický balet a lidovky.“

 Navštěvovala jste také obligátní taneční?

Ano navštěvovala a ráda. Chodila jsem do ,Repré´ čili Obecního domu. A na zápis do těchto prestižních tanečních jsme, s maminkou, čekaly od pěti hodin ráno! Při lekcích, ale ani tak nešlo o to naučit se taneční kroky, jako spíš seznámit se s nějakým klukem. Bavilo mě to a byla to velká zábava – dámská volenka a moje načančaná maminka jako garde. Tuhle společenskou záležitost, sešněrovanou pravidly, jsem si kompenzovala řáděním na diskotékách. Tančila jsem třeba tři hodiny v kuse a snažila se za pochodu pochytat nejnovější trendy a styly.“

Kdo nebo co Vás tehdy později zavedlo do vyhlášeného tanečního VUSu?

Do VUS UK mě přivedla Eva Jeníčková, se kterou jsem chodila do Lidové školy umění. Byla velmi talentovaná. Naše lektorka paní Homolová jí na jednom našem vystoupení představila Janu Hartmanovi a ten ji vzal do VUSu. A to ona mi dala vědět, když byl vyhlášen konkurz do přípravky souboru. Přijali mě. A asi po roce jsem se dostala i do základního kádru. Na tehdejší socialistické poměry to byl velmi moderní soubor, který hodně točil a cestoval do zahraničí. Točili jsme hlavně víly v pohádkách, tanečnice v zahraničních filmech nebo i ,company´ pro zahraniční hudební klipy. Největším zážitkem pro mě byla měsíční stáž v Contemporary dance school v Londýně.“

 Co Vám tanec dal pro další uměleckou kariéru a i pro tu civilní?

Tanec mi dal disciplínu, emoční otevřenost, respekt a vnímavost k tělu svému i kolegů. Na rozdíl od herectví si zde nemohu pomoci slovy. O to pravdivější a citlivější musí být emoce, kterou musím najít uvnitř sebe a přenést ji na diváka. Což je velká průprava pro herectví. Velkým přínosem je, nejen na jevišti, ale i v civilu, dobrá koordinace pohybu a ovládání těla. A v neposlední řadě je teď pro mě jednodušší ztvárnit taneční role v činoherním představení. Třeba v divadle ABC tanečnici argentinského tanga v ,Drž mě pevně, miluj mě zlehka´ anebo v ,August, august, august´ naopak tanečnici samby a konečně v ,Tančírně´ – tanečnici procházející tanečními styly od roku 1918 do 2018. Můj poslední počin, kde jsem spojila tanec s hereckou nadsázkou, byla akce ,Roztančené divadlo´ ve Vinohradském divadle.“

S  Jiřím Hánou v inscenaci divadla ABC „Drž mě pevně, miluj mě zlehka“

 Na jaký žánr tance se ráda podíváte v televizi či naživo v divadle?

Na jakýkoliv, který má nápad a kvalitní provedení a tanečníci do toho jdou se zápalem, emocemi a energií na 200 %. Například se chystám (až to bude možné) na nedávno premiérované ,Bon Appetit´ v ND, které režíroval můj bývalý, velmi talentovaný kolega z VUSu Jan Kodet. A moc se těším, protože ukázky byly úchvatné.“

Jednou z Vašich prvních filmových rolí byla postava Olgy v nonkonformním snímku Oskara Reifa „Postel“. Vyhledala jste si tehdy tento poměrně netradiční projekt sama? Anebo si tvůrci zvolili Vás?

Tento, jak hezky říkáte, ,netradiční projekt´ měl obrovské ambice. Scénář vyhrál 2. místo v soutěži v New Yorku. Za kamerou stál Igor Luther a zaštiťovaly ho velké produkce. Takže i casting byl náročný a měl několik kol. Proto jsem byla velmi překvapená, že mě nakonec vybrali. Samotné natáčení bylo soubojem mezi režisérem Reifem a kameramanem Lutherem. Film je totiž černobílý, hodně si hraje se světlem a atmosférou. Režisér i kameraman měli svoji představu, ze které nechtěli ustoupit. Tím se dokončení o pár let protáhlo. Nicméně, je to ve výsledku skvělý film, oceněný několika cenami například v Cannes, Seattlu anebo Českým lvem.“

V „nováckém“ nekonečném seriálu „Ulice“ hrajete postavu Denisy Mastné, trvale zapojené do byrokratického a politického aparátu. Jaké máte v běžném životě zkušenosti s úřady i politikou?

S politikou nemám zkušenosti žádné a ani v tom směru nemám ambice. Co se týče byrokracie, tak mám zkušenosti asi jako každý, kdo přijde na úřad. Třeba si jdete pro razítko, ale to nedostanete, když nemáte papír od tamtoho. Ale ten nedostanete, když nemáte povolení od támhletoho a ten tamten není zrovna v úřadě a neví se, kdy bude. Anebo to má schvalovací lhůtu 30 dnů, ale když vidí, že na to spěcháte, tak se lhůta z nějakého důvodu ještě protáhne. No, jen o tom mluvím, už jsem vytočená. 🙂

Doma

Podstatnou částí Vaší filmové práce je i dabing. Jak Vám vyhovují současné způsoby práce? Někteří kolegové si stěžují, že se již často nenatáčejí souběžně ani dialogy, že každý herec namlouvá vše individuálně…

Moc ráda jsem chodívala na Kavčí Hory, kde se dabing natáčel po smyčkách. To znamená stále se dokola opakovala krátká sekvence několika vět, dokud jste jí nezahráli a neřekli perfektně. A ve studiu bylo tolik lidí, kolik jich ta scéna obsahovala. Odpovídali jsme si vzájemně a mělo to punc autenticity. Když jsem dabovala náročnější dialog a nešlo mi to, tak jsem si říkala, že to třeba bude těžké i pro kolegu a nebudu v tom sama. A naopak, když šlo o komediální dialogy, tak nás to tak vyhecovalo, že jsme občas úpravci vylepšili pointu. Dneska jsem ve studiu sama, třeba i jen 15 minut a mohu jet do dalšího studia. Stejně jako zkrácená doba ve studiu se ale, bohužel, zkrátilo i finanční ohodnocení. 🙁 .“

Prý jste si oblíbila poměrně netradiční sportovní odvětví – thajský box. Co Vás, křehkou ženu, k tomuto mužnému sportu přivedlo?

Tady Vás jen opravuji – nedělala jsem thai box, nýbrž kickbox. Hledala jsem něco, kde bych si zlepšila, po porodu, fyzičku a hrozně mě nebavily různé formy aerobiku nebo dámského posilování. Tréninky kickboxu mě vždycky úplně zničily, což mi vyhovovalo. Trénovala jsem třikrát týdně. Ale do ringu na zápas jsem si nikdy netroufla. Vzhledem k mému povolání jsem si chtěla udržet obličej bez šrámů a spokojila se jen s těmi náročnými tréninky.“

 K jakým dalším sportům máte blízko? Aktivně anebo divácky?

Na sport v TV se dívám jen, když je olympiáda nebo nějaké MS. A na živo chodím fandit synovi, který hraje profesionálně volejbal za Odolenu Vodu. Já sama jsem se sportem začala až v hluboké dospělosti. Trochu lyžuju, jezdím na kole, dělám spinning, lezu na stěně, občas se potápím… A před čtyřmi lety jsem, právě díky synovi, začala s volejbalem.“

S volejbalovým míčem

 V pardubickém angažmá byl s Vámi souběžně i populární, předčasně zemřelý, Vladimír Čech. Nepřivedl, vás ostatní kolegy, k jeho milovanému minigolfu či turistice?

Na Vláďu vzpomínám moc ráda. Kromě pardubického angažmá, jsme se potkali i v zájezdové hře ,Duchu, jsi přítomen´ a pár let jsme spolu hráli i v ABC a Rokoku. Uměl moc krásně a vtipně vyprávět o svém putování po Čechách, ale k turistice mě nepřivedl. Přivedla jsem se na cesty sama, když jsem ušla 120 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostella. Ale co jsem díky Vláďovi zkusila je ,Woodkopf´. Jezdila jsem, s partou absolventů DAMU, na vodu. A Vláďa tam, z recese ještě s pár kolegy, založil nový sport ,Woodkopf´. Spočívá v tom, že se dva, je jedno, jestli muž či žena, postaví proti sobě s dvoumetrovou fošnou na hlavě a snaží se ji tomu druhému shodit. Nesmí se ale ani tělem, ani svou fošnou, dotknout soupeře. Vyžaduje to ,placatou hlavu´ a soustředění.“

Na civilním snímku na výletě

Co můžete prozradit ze svých současných profesních i civilních plánů, pokud tedy vůbec nyní plánovat lze…

Teď bych řekla ,vím, že nic nevím´. Pracovní plány se posouvají, divadlo teď posílá termíny od ledna… Mám nějakou práci domluvenou na jaro a pak na červen. Spíš bych, touhle cestou, pokorně naplánovala čtenářům pár kulturních tipů.

Až to bude možné, tak vás moc ráda uvidím ve Vršovickém divadle MANA na představení ,Ta třetí´ a ,5 za 1´. Anebo v divadle ABC na ,Tančírně´, či v Rokoku na ,Čapkovi´.“

Děkujeme za upřímný rozhovor, za závěrečné divadelní tipy a přejeme hodně trpělivosti a mnoho zajímavých rolí i výzev v, ne zas tak dalekém, budoucnu.

Foto: J. Hrášek, J. Khalifa a archiv S. Jachnické

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Roztančené divadlo jde dál…

Galavečer se přesouvá na nový termín v roce 2021

Jubilejní 5. ročník autorského projektu Martina Šimka & Terezy Řípové má za sebou první měsíc tréninků všech soutěžních párů a vzhledem k současné situaci přesouvá slavnostní galavečer v Městském divadle v Mladé Boleslavi z původního termínu 28. listopadu 2020 na nový termín – sobotu 6. února 2021 od 19.00 hodin.

Soutěžící páry v prvním měsíci tréninků svědomitě pilovaly a budou i nadále vybraný standartní a  latinskoamerický tanec. Oba tance a také společnou choreografii všech párů předvedou odborné porotě a diváckému publiku na slavnostním galavečeru v Mladé Boleslavi. V letošní odborné porotě zasedne například zpěvačka Martina Pártlová nebo vítězka posledního ročníku televizní taneční soutěže Stardance Veronika Khek Kubařová. Na galavečeru zatančí Veronika Bajerová a Tomáš Vořechovský vášnivé Tango a veselou Cha Chu, Monika Sommerová a Daniel Kecskeméti rychlý Quickstep a svůdnou Rumbu. Lenka Vlasáková a Jakub Vodička předvedou nedbale elegantní Slowfox a rytmický Jive, Filip Březina a Veronika Jirků romantický valčík či energické Paso doble. Svým pojetím Quistepu a Cha chou budou ve finále bojovat také Michal Slaný a Zuzana Šťastná. Na pódiu se představí rovněž Michal Vejdělek s Michaelou Novákovou něžným Waltzem a dynamickou Sambou.

Přeložení slavnostního galavečera jsme zažili už na jaře a kvůli pandemii přesouvali finále pražského třetího ročníku Roztančeného divadla. Je to pro nás i nyní velká výzva. Dát dohromady ideální termín, ve kterém musíme skloubit časové možnosti účinkujících, poroty a také divadla v Mladé Boleslavi není jednoduché. Ale nevzdáváme se a já jsem rád, že jsme takový termín našli v poměrně krátkém čase a budu doufat, že galavečer budeme moci uskutečnit,“ říká jeden z autorů projektu Martin Šimek a dodává: „Jsem rád, že i přes aktuální situaci neztrácí jednotlivé páry chuť do tréninků a věřte, že je opravdu na co se těšit.  Držím nám všem pěsti, ať se brzy vidíme v divadlech, koncertech a dalších kulturních akcích, nejen v rámci projektu Roztančeného divadla.“

Pro svoje favority mohou hlasovat také diváci a to přímo na stránkách www.roztancenedivadlo.cz. Vítězný pár získá pomyslnou cenu popularity. Aktuální informace o projektu je možné sledovat na internetových stránkách projektu, Instagramu, Facebooku a také na Youtube.  Vstupenky na slavnostní galavečer jsou v prodeji na internetovém portálu www.mdmb.cz nebo přímo na pokladně divadla. Stávající vstupenky zakoupené na původní listopadový termín zůstávají v platnosti Roztančené divadlo s podtitulem „V rytmu české energie“ jede dál.

Foto: archiv Roztančeného divadla 

Markéta Hanušová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

S hercem MICHALEM SLANÝM, krátce před soutěží „ROZTANČENÉ DIVADLO“

„Po tolika letech si zase zatančit v soutěži – mám z  toho respekt!“

Michal Slaný, sympatický herec, kterého si čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě vybavují coby porotce naší Fotosoutěže, se kdysi věnoval závodnímu tanci.  Jeho upřímná věta: „Na soutěžích jsem neměl rád porotu!“ jistě vyloudila nejeden úsměv na tváři.

V roli člena poroty naší Fotosoutěže se snažil být spravedlivý, upřímný a s našimi výherci se osobně setkal. V letošním roce souhlasil se svou aktivní účastí v autorském projektu Martina Šimka a Terezy Řípové „Roztančené divadlo“.

Zeptali jsme se ho, jak se cítí a tak vůbec…

Tančil jste závodně, jsou tedy teď do Vás vkládány velké naděje a mluví se o Vás jako o možném vítězi. V „Roztančeném divadle“ se ale utkáte také s hvězdami StarDance. Cítíte na svou osobu nějaký tlak? Popřípadě stres?

Spíše  mám před touto výzvou respekt,   po tolika letech  si zase zatančit v soutěži!“

 Máte ambice vyhrát? Jde Vám o vítězství nebo jen o účast?

 Potěší mě více, když to pro všechny bude zábava. Netoužím nějak po vítězství. Samozřejmě, někdo očekává, že po Vaškovi Jílkovi bych měl – pro divadlo – cenu obhájit. Pochopitelně se o to budu snažit, ale více se na soutěž těším. Doufám, že si to všichni užijeme a já si zavzpomínám na své mládí,  kdy jsem závodně tancoval. Moje touha je užít si to. No, a vítězství by byla tím pádem už třešinka na dortu. Ale i bez ní to rád a v pohodě přežiju 🙂 .“

Držíme – i za naše čtenáře – palce!

Text a foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN