S hercem MICHALEM SLANÝM, krátce před soutěží „ROZTANČENÉ DIVADLO“

„Po tolika letech si zase zatančit v soutěži – mám z  toho respekt!”

Michal Slaný, sympatický herec, kterého si čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě vybavují coby porotce naší Fotosoutěže, se kdysi věnoval závodnímu tanci.  Jeho upřímná věta: „Na soutěžích jsem neměl rád porotu!” jistě vyloudila nejeden úsměv na tváři.

V roli člena poroty naší Fotosoutěže se snažil být spravedlivý, upřímný a s našimi výherci se osobně setkal. V letošním roce souhlasil se svou aktivní účastí v autorském projektu Martina Šimka a Terezy Řípové „Roztančené divadlo”.

Zeptali jsme se ho, jak se cítí a tak vůbec…

Tančil jste závodně, jsou tedy teď do Vás vkládány velké naděje a mluví se o Vás jako o možném vítězi. V „Roztančeném divadle” se ale utkáte také s hvězdami StarDance. Cítíte na svou osobu nějaký tlak? Popřípadě stres?

Spíše  mám před touto výzvou respekt,   po tolika letech  si zase zatančit v soutěži!”

 Máte ambice vyhrát? Jde Vám o vítězství nebo jen o účast?

 Potěší mě více, když to pro všechny bude zábava. Netoužím nějak po vítězství. Samozřejmě, někdo očekává, že po Vaškovi Jílkovi bych měl – pro divadlo – cenu obhájit. Pochopitelně se o to budu snažit, ale více se na soutěž těším. Doufám, že si to všichni užijeme a já si zavzpomínám na své mládí,  kdy jsem závodně tancoval. Moje touha je užít si to. No, a vítězství by byla tím pádem už třešinka na dortu. Ale i bez ní to rád a v pohodě přežiju 🙂 .”

Držíme – i za naše čtenáře – palce!

Text a foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Hvězdy soutěže StarDance i porotce fotosoutěže TANEČNÍHO MAGAZÍNU se utkají v Roztančeném divadle

Jubilejní V. ročník Roztančeného divadla Mladá Boleslav

Tisková konference v příjemné kavárně „Studia Dva“ oficiálně, ve čtvrtek 1. října, odstartovala jubilejní V. ročník autorského projektu Martina Šimka & Terezy Řípové Roztančené divadlo Mladá Boleslav.

Martin Šimek, autor projektu, tentokrát sám, bez Terezy Řípové

Vítěz posledního ročníku, herec Václav Jílek, reprezentoval právě divadlo Studio DVA. Díky tomu se tisková konference uskutečnila v prostorách jeho domovské scény, kde je také zatím putovní skleněná trofej od VR Glass Design. Kam poputuje tento rok?

Exkluzivní finálový večer, který bývá vyvrcholením celého ročníku se uskuteční v sobotu 28. listopadu 2020 od 19.00 hodin v Městském divadle Mladá Boleslav.

Ředitelka Mladoboleslavského divadla, Mgr. Janeta Benešová, se přijela podívat na nové soutěžící

Slavnostním večerem budou provázet Světlana Witowská a Petr Mikeska.

Michal Slaný, bývalý člen poroty fotosoutěže TANEČNÍHO MAGAZÍNU, kterého si mnozí čtenáři zřejmě dobře pamatují

Na tiskové konferenci představil jeden z autorů projektu, Martin Šimek, letošní soutěžící páry, kterými jsou zástupci jednotlivých divadel:

Lenka Vlasáková (Divadlo Palace),

Monika Sommerová (GOJA Music Hall),

Veronika Bajerová (Městské divadlo Mladá Boleslav),

Michal Slaný (divadlo Studio DVA),

Filip Březina (Městská divadla pražská)

Matěj Vejdělek (Městské divadlo Mladá Boleslav).

Míša Nováková a Tomáš Vořechovský, hvězdy StarDance, jsou také hvězdami Roztančeného divadla

V letošní porotě zasedne například jedna z účastnic prvního ročníku Roztančeného divadla Mladá Boleslav a vítězka 10. řady StarDance  Veronika Khek Kubařová nebo zpěvačka a členka oblíbeného uskupení 3v1 Martina Pártlová.

SOUTĚŽÍCÍ:

Lenka Vlasáková (Divadlo Palace) a její spolutanečník
Monika Sommerová (GOJA Music Hall) se svým tanečníkem
Domácí Veronika Bajerová z Městského divadla Mladá Boleslav a Tomáš Vořechovský
Rovněž místní Matěj Vejdělek (Městské divadlo Mladá Boleslav) s půvabnou Míšou Novákovou
Filip Březina (Městská divadla pražská) a jeho tanečnice
Michal Slaný se sympatickou tanečnicí

Video:

 V letošním ročníku máme, ačkoli je to jubilejní ročník Roztančeného divadla Mladá Boleslav, mezi soutěžícími čtyři zástupce pražské divadelní scény. Každý z páru si vylosoval, stejně tak, jak každý rok, jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec. Na oba tance nacvičí do konce listopadu různé taneční show,“ říká Martin Šimek, zakladatel projektu Roztančené divadlo. „Na galavečeru se diváci mohou těšit také na úvodní společnou choreografii,“ dodává Martin Šimek.

Martin Šimek v akci

Hlavního vítěze galavečera, který si kromě dalších hodnotných cen, odnese také putovní skleněnou trofej, zvolí odborná porota.

Podtitulem letošního ročníku je heslo „V rytmu české energie“. Celý večer budou Městským divadlem v Mladé Boleslavi znít české hudební hity v podání živé kapely „Gin in jam“ Jakuba Žítka.

Během tiskové konference

Svého vítěze (druhý vítězný pár) si mohou zvolit také diváci prostřednictvím on-line tipovací soutěže na stránkách www.roztancenedivadlo.cz.

Všichni za jednoho?

Aktuální informace o projektu je možné sledovat na internetových stránkách projektu, Instagramu, Facebooku a také na Youtube.  Zde  budou zveřejňovány příspěvky ze zákulisí a příprav projektu.

Vstupenky na slavnostní galavečer jsou v prodeji na internetovém portálu www.mdmb.cz nebo přímo na pokladně divadla.

Anebo jeden za všechny?

V sobotu 28. listopadu opět „Roztančíme Divadlo v Mladé Boleslavi“.

Generálním partnerem projektu je ŠKO-ENERGO a.s. a spolupořadatelem je již tradičně Městské divadlo Mladá Boleslav. Autorem a organizátorem projektu jsou Taneční kurzy Martina Šimka & Terezy Řípové s.r.o. 

Foto, video: Eva Smolíková

Text: Petr Mráček, Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Co dělat, když sluníčko ne a ne vylézt?

Zeptali jsme se Michala Slaného….

 

1. Letos jsme zažili deště dost a dost. Lidem tato situace určitě žádnou dobrou náladu nepřidá.  Co děláte nejraději, když sluníčko prostě nehodlá vylézt?

„Nejraději jsem doma na gauči a koukám na nějaký pěkný filmy.“:-)

9

 

sef    vvj

2. Chystáte se v létě do nějakých teplých krajin, přece jen s nadějí, že tam sluníčko dostihnete?

„Ano, zvolil jsem Sicílii, jedu tam s rodinou. Snad si tam to sluníčko už konečně užijeme.“

asf

 

 

 

 

 

 

sss

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Taneční magazín

Rozhovor s hercem a tanečníkem MICHALEM SLANÝM

Na tanečních soutěžích jsem neměl rád porotu!

 

 

 

 

1. Vy jste divadelní i televizní herec, ale také jste nějakou dobu závodně tancoval. Jsou divadelní představení s tancem  náročnější, nebo herce naopak víc baví?

„Musím teď mluvit za sebe – mě to baví více. Když je v představení pohyb, je to samozřejmě všeobecně pro herce náročnější, ale mě to prostě baví, mám pohyb v sobě. Tančil jsem závodně asi 5 let, standardní tance a latinsko-americké tance, ty mě bavily nejvíce.“

2. Vyhrál jste někdy? 

Ano, také jsem vyhrál.

3. Je pro Vás obtížné nacvičit taneční číslo pro divadelní představení,  pokud jde o tanec, který neznáte, nebo Vám to jde všechno „samo“?

„Pohyb mi všeobecně jde dobře, ale jsou různé druhy tance, např. jsme jednou dělali argentinské tango, nebo flamenco, to jsem musel „nadřít“.

4.  Jak dlouho se asi tak celé představení připravuje?

„Představení se nacvičuje asi 2-3 měsíce, takže jsem cvičil  asi 2 hodiny denně.“

5. Chtěl jste být tanečníkem nebo hercem? Proč zvítězilo herectví?

„Tanec mě moc bavil, jednou do našeho tanečního klubu přišel pár, který studoval  herectví na JAMU. Zaujalo mě, že  tam mají  obory jako  herectví, tanec, zpěv, žonglování, šerm, jízdu na koni. To se mi hrozně líbilo, tak jsem se rozhodl, že to zkusím a přihlásil jsem se.

Já jsem se ke všemu většinou dostal náhodou.  Pokračoval jsem v tanci ještě nějaký čas, ale měl jsem vždycky raději exhibice než soutěže. Na soutěžích vás hodnotí porotci a ti samozřejmě nemusí být vždy objektivní. Neměl jsem rád porotu. Běžně se stávalo, že porotci „nadržovali“ svým oblíbeným párům.   Nevím, jaká  je situace  v závodním tanci dnes, ale když jsem závodil já, stávalo se běžně, že pár, který jel  z Brna do Ostravy, neměl šanci na vítězství.  Porotci byli většinou z okolí Ostravy a  nám bylo jasné, že budou upřednostňovat páry z Ostravy a tak se  i většinou stalo. Nevyhrávali jsme, vyhrávali Ostraváci.

Mrzelo mě, že závodní tanec bývá nespravedlivý. Když hrajete fotbal a padne gól, je to jasné, kdo vyhrává, ale tanec?“

6. Je těžké v současné době být hercem? Doporučil byste tuto práci mladým lidem?V čem je to těžké?

„Dnes je mnohem těžší  být hercem.  Dříve byla konzervatoř – JAMU, DAMU. Ze  400 uchazečů vybrali  10. Ti  většinou vystudovali tuto talentovou školu a  šli rovnou do praxe,  práce pro ně bylo dost.  Kdo vystudoval JAMU, byl dobrý herec, předpokládalo se to. (Není to samozřejmě stoprocentní pravda, ale většinou to byli opravdu dobří herci.)

V současné době  je to ale tak, že z běžné modelky nebo  miss se stává herečka nebo  zpěvačka, protože ji někdo obsadí do filmu a nikoho nezajímá jestli na to má vůbec talent.

Četl jsem rozhovor s jednou mladou „herečkou“ z populárního seriálu, která řekla, že hraní  ji  baví, ale v divadle by hrát nemohla, protože se „strašně“ stydí a měla by „strašnou“ trému. Tak to mě moc pobavilo.  Já si myslím, že opravdový dobrý herec se většinou pozná na jevišti. Kdo je dobrý v divadle, je dobrý herec.

            Teprve když „ustojíte“ dvouhodinové vystoupení v divadle, jste VÝBORNÝ herec. 

Jestli bych doporučil stát se hercem?  Nevím. Dnes je to opravdu těžké, je to těžší než dříve, nerozhoduje umění, kvality herce, rozhoduje jen to, zda Vás někdo obsadí, je jedno, jestli umíte hrát nebo ne.“

Já jsem hrál asi 8 let v Národním divadle. Hrál jsem krásné, velké role, ale  neobjevoval jsem se moc v seriálech nebo filmech, tak vlastně  jako bych vůbec neexistoval.

Dříve bylo Národní divadlo bráno jako vrchol kariéry herce.  Ale dnes to nikoho nezajímá, nejlepší jsou herci ze seriálů a nemusí umět ani hrát.“

7. Jste hodně vytížený? Máte rodinu? Jak se dá propojit práce herce a rodina?

„Zatím to mám jednoduché, nemám děti, žiju jen s přítelkyní. Ale myslím, že se to dá zvládnout dohromady. Znám manželství dvou herců, jde to. Musí se zapojit  babičky, chůvy….

8. Hrál jste v Expozituře, je to seriál o zločinu. Jak snášíte záporné  postavy? Baví Vás, nebo je nemáte rád, přemýšlíte o nich v soukromí?

„Herci mají většinou  raději záporné role, je to pestřejší. Hrál jsem schizofrenického mladíka ve filmu „Škodná“. Byl to vrah, který zabil několik lidí, ale pocházel z dobré rodiny, maminku hrála Táňa Medvecká. Režie Petr Kotek, stejně jako režie  Expozitury.“

„Pro herce je výzva hrát zápornou  roli, dobrý herec hraje vždy raději zápornou postavu. Ale já si role nepřenáším do soukromého života, neběhám po parku a nezkouším přepadat kolemjdoucí, to ne.“ (smích)

Ale stalo se – přenesla se mi role do života – že mi paní v pekárně nechtěla prodat rohlíky, protože jsem „zlej“ na jejich idol – na Jitku Čvančarovou v seriálu „Ordinace v růžové zahradě.“

Nemohl jsem jí vysvětlit, že je to jen role a že já nejsem „takový.“  Diváci mají rádi „hodňouse“, jsou sladký, ale herci mají raději „potvory“, protože jsou barvitější.

9. Platí v dnešní době stále pravidlo, že jsou herci „zaškatulkovaní“ a vybíráni pro určité role nebo se situace změnila?

„Asi to platí pořád. Určitý typ hraje hodného a nemůže hrát „padoucha“. Málokdy se setkáte s tím, že by vám chtěli dát hrát protiúkol. Prostě podle toho, jak vypadáte, vás většinou obsadí. U filmu nechtějí nikoho přestrojit, vyberou rovnou ten typ člověka.

Přitom mě na herectví baví, že se člověk může proměnit a být jiný. Jednou mě ale potkala proměna,  byl jsem obsazen do role hlavního hrdiny Nickyho Wintona ve filmu „Nickyho rodina.“  Pamatuji si, že jsem měl vousy, kotlety a krátké  vlasy, když jsem se setkal s režisérem Matějem Mináčem  měl jsem hrát postavu ze 30. let.  Ale pan režisér si to dokázal představit, tak jsem tu roli dostal.  Dokázal jsem se přizpůsobit  a  vypadal jsem jako z 30. let.

Herci se  rádi proměňují, jsou také naštvaní, že nemohou dostat jiné role.“

Nicky Winton

10. Ale člověk se musí chtít  měnit, ne?  Někdo by se nechtěl měnit (třeba já bych nechtěla být někdo jiný …)

„Ano, musí chtít, ale mě to právě baví – velká proměna.

Těžší jsou ty úkoly, které musíte zvládnout. Třeba hrát homosexuála a líbat se s partnerem je nesmírně těžké, pokud jste heterosexuál.“

Navíc reakce lidí jsou různé, když Vás pak potkají, že …

„Je to těžký, to je daň tomu herectví. Ten herec by pak měl dostat jinou roli, kladnou, aby si napravil u diváků svou reputaci.

11.  Čeho  byste ještě chtěl ve své kariéře dosáhnout?

„Rád bych si zahrál v nějakém pěkném filmu.  Hrál jsem v divadle roli schizofrenika ve hře  „Slyšet hlasy.“ To byla krásná role, tu bych si chtěl zahrát i ve filmu.“

Ať se Vám to vyplní ….

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková