Představení „Růžový samuraj“ choreografky Jany Burkiewiczové čeká první repríza v Praze, v La Fabrice
V pondělí 28. června se do pražské La Fabriky vrací představení „Růžový samuraj / Příběh zuřivého větru“ souboru Burki&com. Taneční gesamtkunstwerk hledající nového hrdinu v režii a choreografii Jany Burkiewiczové se bude hrát před diváky poprvé od úspěšné premiéry v září 2020. V příštím roce pak proběhne jen v několika blocích.
Téma hrdinství je v kontextu posledních měsíců ještě aktuálnější než kdy dříve. A právě na hledání archetypu i konkrétních podob hrdinů stojí představení „Růžový samuraj“ souboru Burki&com, které se s otevřením divadel znovu vrací do La Fabriky. A čeká ho teprve první pražská repríza. V následující sezóně se pak bude hrát – pro svou scénickou i taneční náročnost – vždy v několikadenních blocích, které proběhnou pouze třikrát do roka. Představení, v němž vystoupí sedm performerů, spojuje současný tanec, prvky nového cirkusu, fyzické divadlo, zpěv, hudbu i výtvarné prostředky do jednoho působivého celku.
Autorka Jana Burkiewiczová více jak půl roku zkoumala s pomocí pedagogů a 304 dětí v 11 školách od Prahy po Beskydy pojem hrdinů v současném světě. Jejich příběhy, kresby, slohové práce a další aktivity se staly základem pro „Růžového samuraje“.
„Bylo fascinující pozorovat, jak nám z desítek dětmi jmenovaných a naprosto rozdílných hrdinů pomalu vyrůstá jediný příběh. Příběh, v němž se vracíme k základním principům příběhu a ke každodenním situacím, které všichni prožíváme. Jako by hrdinství nebyl nějaký dar nebo mimořádná schopnost, ale pouhé samozřejmé lpění na základních hodnotách,” vysvětluje autorka Jana Burkiewiczová.
Jana Burkiewiczová zapojila do „Růžového samuraje“ i špičky současného produktového či módního designu. Za kostýmy z recyklovaných materiálů stojí designérka Petra Ptáčková, jejíž oblečení se prodává v Paříži i Los Angeles. Maska pro velké finále s „Růžový samurajem“ vznikla z použitých dětských autosedaček.
Za minimalistickou scénografií, která využívá hry se světlem a zapojení netradičních objektů, stojí jeden z nejvýraznějších designérů současné české scény, Maxim Velčovský.
Výjimečná je také skupina performerů, kdy se v sestavě Burki&com objevují například poprvé dva kmenoví tanečníci švédských Norrdans Hanna Nussbaumer a Viktor Konvalinka, mezi jiným zakladatel Dekkadencers a někdejší sólista baletu Národního divadla. Vedle nich stojí dva talentovaní mladí tanečníci Eduard Adam Orszulik a Michal Toman, první je student pražské HAMU a druhý čerstvý absolvent současného tance na bratislavské Vysoké škole múzických umění.
Za pozornost stojí i trojice hudebníků, kteří jsou součástí živé produkce, písničkář Dominik Zezula (post-hudba, Děti mezi reprákama), bubeník Michal Budinský (Lazer Viking) a operní pěvec Libor Kasík.
Autorem scénické hudby je Jiří Konvalinka (Vložte kočku, Mutanti hledaj východisko), skladatelem árie uznávaný slovenský skladatel Slavo Solovič.
Do příprav se zapojil stran animací i filmový režisér a animátor Tomáš Luňák (Alois Nebel).
Představení uvádí Burki&com za podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy, Prahy 7 a Státního fondu kultury. Koproducent Uffo Trutnov.
Sezóna 2021/2022 ve Švandově divadle: nevšední Cyrano, hra o smrti ruského agenta, příběh Sira Nicholase Wintona a další novinky
PREMIÉRY VE VELKÉM SÁLE:
Martin Crimp, Edmond Rostand:
„CYRANO Z BERGERACU“
Režie: Martin Františák
Premiéra: 18. září 2021
Slovo jako prostředek lásky. Slovo jako zbraň. Nový přepis romantického příběhu v beat boxovém rytmu.
Cyranem ve skafandru je Luboš Veselý, pod ním Bohdana Pavlíková
Příběh jednoho z nejznámějších milostných trojúhelníků uvede Švandovo divadlo v novém přebásnění Martina Crimpa jako jedno z prvních divadel od jeho světové premiéry v londýnském Playhouse Theatre. Adaptace oceňovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda, ale zbavuje je romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby a přechází od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu.
Matěj Anděl, Natálie Řehořová a Robert Jašków opět v Cyranovi
I ten, kdo Rostandovo drama nikdy nečetl, ani neviděl, jistě zná situaci, v níž titulní hrdina napovídá pod rouškou noci verše, skrze něž vyjadřuje lásku mladý Kristián krásné Roxaně. A Crimp ve svém přepisu obnažuje právě moc, kterou mají ti, co slovem vládnou. Moc vytvářet novou podobu reality, moc manipulovat. Slovo je pro něj prostředek, který dokáže zažehnout lásku, ale i podnítit nenávist.
Lucy Prebble:
„PŘÍLIŠ DRAHÝ JED“
Režie: Thomas Zielinski
Premiéra: 6. listopadu 2021
Měl zemřít hned, ale žil ještě tři týdny. A tak stihl vypovídat. Kreml jakoukoli spojitost s případem dodnes odmítá. James Bond je jen velmi slabý odvar reality.
Alexandr Litviněnko, bývalý agent KGB a FSB, v roce 2000 emigroval do Velké Británie v důsledku perzekucí po zveřejnění nezákonných praktik ruských tajných služeb. Se svojí ženou Marinou a synem se usadil v Londýně. Právě v jednom z tamních hotelů si s ním na začátku listopadu 2006 dali schůzku dva ruští agenti. Jejich plán otrávit Litviněnka radioaktivním poloniem 21O však vyšel jen zčásti – kontaminovaného zeleného čaje se napil málo, a tudíž ještě další tři týdny žil. A v nich vypovídal. Ze své smrti obvinil nejen ruské tajné služby, ale přímo i prezidenta Vladimíra Putina.
Britská dramatička Lucy Prebble (* 1980) i přes detailní popis celé kauzy nepředkládá divákovi jen čiré dokudrama, ale mistrně využívá potenciálu divadelnosti dané látky. Vzniká sugestivní kaleidoskop situací, které střídají žánry i časové roviny, stejně tak jako perspektivu, z níž je příběh nahlížen. Postupně se však vše skládá v silné drama. Hra vychází na stejnojmenné knihy Luka Hardinga a měla světovou premiéru na začátku září 2019 v londýnském Old Vic Theatre.
Alexandr Litviněnko
„Příliš drahý jed“má navázat na linii inscenací, které dominují především na studiové scéně – a to inscenace, které reflektují dějinné události a aktuální dění, a nabízejí tak divákovi poměrně ostrou konfrontaci. Navíc skrze dílo současné světové dramatiky (uvedené v české premiéře). K režii byl přizván Thomas Zielinski, jež se ve svých inscenacích často zaobírá právě kritikou společenských či politických poměrů. Upozornil tak nejen na českých, ale též na německých scénách.
Kateřina Tučková:
„WINTON“
Režie: Martin Františák
Premiéra: 19. března 2022
Nic není neuskutečnitelné, pokud to neodporuje zdravému rozumu …
Příběh důležitého hrdiny (a dalších jeho spolupracovníků a kolegů) evropských dějin, který pomohl zachránit 669 lidských životů, a přesto se tím nikdy nepyšnil. Sir Nicholas Winton se zasadil o převoz stovek převážně židovských dětí okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd vlakem do Spojeného království a celému světu ukázal rozdíl mezi pasivním a aktivním dobrem. Dle něj aktivní dobro „vyžaduje to, aby člověk šel, vyhledal ty, jenž trpí a jsou v ohrožení; nikoliv pouze žít vzorně pasivním způsobem a nekonat zlo.“
Sir Nicholas Winton
Hru na motivy života a odkazu činů a pro Švandovo divadlo napíše Kateřina Tučková, dvojnásobná držitelka ceny Magnesia Litera za knihy „Vyhnání Gerty Schnirch“ a „Žítkovské bohyně“, s níž divadlo spolupracovalo již na dramatizaci knihy „Bratr spánku“. Její prokazatelný talent vyprávět velké příběhy dopomůže ke vzniku hry, která se zaměřuje nejen na historické události, ale zároveň v nich nalézá paralely ke stavu současné Evropy.
Kateřina Tučková je nejen spisovatelkou a dramatičkou, ale rovněž známou kurátorkou mladých výtvarných umělců
Jaroslav Papoušek, Kristýna Jankovcová, Adam Svozil:
„ECCE Homo HOMOLKA“
Režie: Kristýna Jankovcová a Adam Svozil
Premiéra: 28. května 2022
Krucifix, doma je doma, to je marný. Kultovní film československé nové vlny poprvé na jevišti.
Rodina Homolkových společně vyráží na výlet do přírody, aby si užili čerstvého vzduchu. Suverénní děda, starostlivá, leč nekompromisní babi, poněkud ušlápnutý Ludva s frustrovanou Heduš a zvídavými dvojčaty jsou ale ze sváteční idylky nečekaně vyrušeni a hrozí, že celý den bude jen snůškou malicherných hádek a sporů 🙁 Spraví náladu nedělní oběd? A vezme Ludva Heduš s děckama na dostihy? Rodina má být přece pospolu 🙂
Komedie scenáristy a režiséra Jaroslava Papouška z roku 1969 i díky mistrným dialogům zlidověla a stala se synonymem pro českou povahu. I přes svůj citlivý humor má satiricko-kritický podtext, který z ní činí hořce vtipnou sociální sondu, jež odhaluje rodinu jako základ české společnosti.
Dramatizace se ujme talentovaný režijní tandem Kristýna Jankovcová a Adam Svozil, kteří se Švandovým divadlem spolupracovali již na satirické komedii „Zabíjejte popírače klimatických změn“.
PREMIÉRY VE STUDIU:
Petr Boháč:
„MUŽ VLASTNÍ PENIS, VAGINA VLASTNÍ ŽENU“
Režie: Petr Boháč
Premiéra: 27. listopadu 2021
Kdo měl vliv na H. Ibsena, A. Strindberga, K. Krause, Z. Freuda, E. Schieleho, L. Wittgensteina a A. Hitlera? Kdo vystřelil na Andyho Warhoula? A jak s tím vším souvisí bruselské genderové tabulky?
Na začátku října 1903 páchá ve Vídni sebevraždu třiadvacetiletý Otto Weininger. Ovšem patřičně teatrálně – pronajme si pro tu příležitost byt, v němž zemřel Ludwig van Beethoven a pošle oznámení o svém činu rodině. A v červenci 1968 vstoupí do studia jednoho umělce Valerie Solanas a vystřelí na něho. Večer se přihlásí dopravnímu policistovi. Muž, na kterého namířila zbraň byl Andy Warhol.
Otto Weininger
Dvě osoby s nesmiřitelností ke světu i k svému vlastnímu životu. Dvě osoby, které pohrdaly druhým pohlavím a svými výroky to dávaly okázale najevo. Mysoginie (nenávist k ženám) a misandrie (nenávist k mužům) ve dvou stěžejních etapách pro 20. století. „Žena je buď matka nebo děvka; ani jedna neskýtá nic dobrého, natož inteligentního. I nejhorší muž má stále větší hodnotu než nejlepší žena…“„…muž je jen nedokonalou ženou, kráčejícím potratem, potraceným už na genetické úrovni. Být mužem znamená být citově omezený zmetek; být mužem je tělesná vada a muži jsou citoví mrzáci.“ Kolik lidí přiznaně či potají přikývne?
Petr Boháč a Miřenka Čechová jsou vůdčími osobnostmi umělecké skupiny Spitfire Company, která patří ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Zároveň se však velmi intenzivně zabývají reflexí fenoménů současné společnosti a nebojí se argumentačně brilantně zvládnuté konfrontace. Jejich inscenace nabízejí velmi originální pohled na zvolené téma a zhusta také nabourání myšlenkových stereotypů a mainstreamové splavnosti skrze nápaditou provokativnost. V inscenaci, jež vzniká v koprodukci Švandova divadla a Spitfire Company povedou polemiku nad tématem šovinistické myšlení v oblasti sexuality.
Édouard Louis, Tomáš Loužný:
„DĚJINY NÁSILÍ“
Režie: Tomáš Loužný
Premiéra: 12. února 2022
Jak dalece se může lišit vyprávění jedné skutečné události? Odvážná a šokující zpověď jako detektivní příběh naruby.
V prosinci roku 2012 Édouarda Louise znásilnil a málem zavraždil muž, kterého poznal cestou z vánoční večeře a následně pozval k sobě domů. Aby se vyrovnal s posttraumatickou stresovou poruchou, vydal se do rodné vesnice k rodině a minulosti, kterou chtěl navždy nechat za sebou.
Hlavní hrdina vypráví okolnosti traumatické události lékařům, policistům, svým bližním i komukoli jinému, kdo je ochoten ho poslouchat. Nemůže přestat, ale čím víckrát příběh vypráví, tím více lidí ho vlastní. Každý z nich však na trestný čin nahlíží ze své vlastní perspektivy. Z osobního příběhu se tak stávají dějiny násilí, nad nimiž již přímý účastník přestává mít vlastní kontrolu. Do vyprávění vstupují maloměstské předsudky hraničící s homofobií nebo rasismus správních orgánů. Najednou se jedinec, který během jedné noci prožil intenzivní vztah blízkosti a následné zrady, stává jen odosobněnou statistikou včerejších zpráv.
Édouard Louise
Odvážná a šokující zpověď je adaptací románu mladého francouzského autora Édouarda Louise, který se po vydání svého debutu „Skoncovat s Eddym B.“ stal literární senzací. Jeho autobiografické romány kontinuálně otevírají otázku stále přetrvávajících rasových a sexuálních předsudků. Švandovo divadlo dílo Édouarda Louise českým divákům představí jako první v adaptaci mladého autora a režiséra Tomáše Loužného, v loňském roce nominovaného divadelní kritikou na talent roku.
15.ročník PQ se obrací k unikátnosti a autenticitě zážitků
Pražské Quadriennale (PQ) je největší mezinárodní festival v oblasti scénografie a performance designu, který se odehrává v Praze každé čtyři roky. Jeho 15. ročník proběhne od 8. do 18. června 2023 v areálu Pražské tržnice v Holešovicích. Tématem PQ 2023 je RARE, ve smyslu vzácné i syrové. Právě byla zveřejněna otevřená výzva pro účastníky do hlavních výstavních částí festivalu. V říjnu 2021 budou zveřejněny i výzvy pro další doprovodné projekty.
Tomáš BrabecTraces of Tissue -EvaNeužilová
Tématem PQ 2023 je RARE: Vzácné, ojedinělé i syrové
RARE jako téma 15. ročníku Pražského Quadriennale se obrací směrem k unikátnosti a autenticitě zážitků, prostorů a komunit, které jim vdechují život. „V rámci PQ 2023 bychom chtěli vytvořit prostor ke sdílení unikátního umění a jedinečné scénografie pramenící z inspirace materiály, originálními uměleckými postupy a inovacemi, které jsou ovlivněny prostředím, lokalitou a geniem loci, ve kterém vznikají,“ vysvětluje umělecká ředitelka PQ Markéta Fantová. Scénografové reprezentující svou zemi tak představí jedinečné a vizionářské projekty reflektující společenské, kulturní a politické změny či ztvárňující post-pandemickou vizi divadla, performance a scénografie.
Brazílie(ECR) – Jan HromádkoČeská Republika(ECR)-Jan Hromádko
Pražská tržnice jako hlavní lokace 15. ročníku PQ
Lokalitou nadcházejícího ročníku PQ, které proběhne od 8. do 18. června 2023, bude secesní a novorenesanční areál Pražské tržnice v Holešovicích. Stejně jako poslední ročník PQ v roce 2019, kdy se akce vrátila do původní lokality v areálu Výstaviště, i nyní zůstane hlavní festivalové centrum na území městské části Praha 7. Pražská tržnice je památkově chráněný areál, který se nachází v prostoru mezi ulicemi Argentinská, Jateční, Komunardů a Bubenským nábřežím. Budovy v areálu byly vybudovány v letech 1893-1895 podle návrhu architekta Josefa Srdínka pro Ústřední jatka královského města Prahy. Svému účelu jatka sloužila až do roku 1983, kdy byla přebudována na tržnici. Od roku 1993 je areál chráněn jako kulturní památka. „Těšíme se na rozmanité možnosti, které areál Pražské tržnice nabízí. Již nyní se z Pražské tržnice stává další z důležitých společenských a kulturních center Prahy a my věříme, že PQ patří právě na takové místo,” vysvětluje hlavní manažerka PQ Michaela Buriánková.
PECES CAMINANDO by Pedro Gramegna Ardiles – Jan Hromádk360 David Kumermann
Otevřená výzva k zahraniční účasti ve výstavní části PQ
Každá země či region nominuje svého kurátora či pořádající instituci, která zasílá přihlášku organizátorovi PQ. Proces výběru kurátora je ryze v kompetenci každé země, která se rozhodne festivalu zúčastnit. Ve třech hlavních výstavních částech PQ, které tvoří Výstava zemí a regionů, Studentská výstava a Fragmenty II, mohou být každá země či region zastoupeny pouze jednou. Každá zúčastněná země či region jsou zodpovědní za organizační, finanční a uměleckou stránku své prezentace na PQ. Termín pro podávání přihlášek do hlavních výstav je 30. listopad 2021.
Maďarsko(ECR) – Kryštof Kalina
Otevřená výzva pro českou národní výstavu
Česká národní výstava do hlavní sekce Země a regiony PQ bude vybrána v rámci dvoukolového výběrového řízení odbornou Komisí PQ, jejíž členy nominoval ministr kultury ČR. Pro nadcházející ročník komisi tvoří Jan Bažant, Beranová Pavla, doc. Marie Jirásková, Ewan McLaren, Martin Pošta, Simona Rybáková a Tereza Sieglová. V prvním kole otevřené výzvy uchazeči do konce září 2021 předloží stručný návrh představující hlavní ideu výstavy, předpokládanou produkci a způsob zpracování. Během října Komise rozhodne o projektech, které postoupí do 2. kola, v němž představí detailně rozpracovaný návrh. O finálním výběru jednoho projektu se rozhodne v lednu. Studentská národní výstava bude vyhlášena v podobě jednokolové otevřené výzvy. Detailně zpracované návrhy budou přijímány do konce února 2022. Vítěze, který bude Česko reprezentovat na Studentské výstavě, vyhlásí Komise v březnu 2022. Podrobnosti budou zveřejněny 30. června 2021 na webových stránkách www.pq.cz.
Dánsko (ECR)-Kryštof Kalina
Od výstavy k festivalu
Pražské Quadriennale od svého vzniku v roce 1967 prošlo proměnou, kterou reaguje na měnící se přístupy ke scénografii. PQ se tak z výstavy scénografie stalo největším oborovým mezinárodním festivalem, na kterém se setkávají profesionálové z oblasti scénografie, architektury, performance designu a divadla z celého světa. Pražské Quadriennale se otevřelo dalším uměleckým profesím a ukazuje multidisciplinární ráz oboru, kterému je již dávno těsno v zastaralých škatulkách i v tendenci jediné definice scénografie, jež se koneckonců liší napříč kontinenty. PQ zkoumá oblast scénografie v celé její šíři – od scénického umění, přes kostýmní, světelný, a zvukový design. Trendem posledních let jsou instalace založené na performativitě, v nichž se sami diváci mění v aktivní spoluúčastníky dění. Proto se PQ rozhodlo svůj formát změnit z výstavního na festivalový, a akci původně směřovanou na odborné publikum a profesionály ještě více zpřístupnit širší veřejnosti. „Připravovaný ročník festivalu PQ 2023 si zcela otevřeně uvědomuje potřebu zažít scénografii živě a s aktivním zapojením diváků. Na základě tohoto jasného posunu, který považujeme za velmi důležitý, jsme se rozhodli nazývat PQ festivalem, nikoli výstavou,“ dodává umělecká ředitelka PQ Markéta Fantová.
