Vizuálně-pohybová výprava za hrdinou dneška

Představení „Růžový samuraj“ choreografky Jany Burkiewiczové čeká první repríza v Praze, v La Fabrice   

V pondělí 28. června se do pražské La Fabriky vrací představení „Růžový samuraj / Příběh zuřivého větru“ souboru Burki&com. Taneční gesamtkunstwerk hledající nového hrdinu v režii a choreografii Jany Burkiewiczové se bude hrát před diváky poprvé od úspěšné premiéry v září 2020. V příštím roce pak proběhne jen v několika blocích.

Téma hrdinství je v kontextu posledních měsíců ještě aktuálnější než kdy dříve. A právě na hledání archetypu i konkrétních podob hrdinů stojí představení „Růžový samuraj“ souboru Burki&com, které se s otevřením divadel znovu vrací do La Fabriky. A čeká ho teprve první pražská repríza. V následující sezóně se pak bude hrát – pro svou scénickou i taneční náročnost – vždy v několikadenních blocích, které proběhnou pouze třikrát do roka. Představení, v němž vystoupí sedm performerů, spojuje současný tanec, prvky nového cirkusu, fyzické divadlo, zpěv, hudbu i výtvarné prostředky do jednoho působivého celku.

Autorka Jana Burkiewiczová více jak půl roku zkoumala s pomocí pedagogů a 304 dětí v 11 školách od Prahy po Beskydy pojem hrdinů v současném světě. Jejich příběhy, kresby, slohové práce a další aktivity se staly základem pro „Růžového samuraje“.

Bylo fascinující pozorovat, jak nám z desítek dětmi jmenovaných a naprosto rozdílných hrdinů pomalu vyrůstá jediný příběh. Příběh, v němž se vracíme k základním principům příběhu a ke každodenním situacím, které všichni prožíváme. Jako by hrdinství nebyl nějaký dar nebo mimořádná schopnost, ale pouhé samozřejmé lpění na základních hodnotách,” vysvětluje autorka Jana Burkiewiczová.

Jana Burkiewiczová zapojila do „Růžového samuraje“ i špičky současného produktového či módního designu. Za kostýmy z recyklovaných materiálů stojí designérka Petra Ptáčková, jejíž oblečení se prodává v Paříži i Los Angeles. Maska pro velké finále s „Růžový samurajem“ vznikla z použitých dětských autosedaček.

Za minimalistickou scénografií, která využívá hry se světlem a zapojení netradičních objektů, stojí jeden z nejvýraznějších designérů současné české scény, Maxim Velčovský. 

Výjimečná je také skupina performerů, kdy se v sestavě Burki&com objevují například poprvé dva kmenoví tanečníci švédských Norrdans Hanna Nussbaumer a Viktor Konvalinka, mezi jiným zakladatel Dekkadencers a někdejší sólista baletu Národního divadla. Vedle nich stojí dva talentovaní mladí tanečníci Eduard Adam Orszulik a Michal Toman, první je student pražské HAMU a druhý čerstvý absolvent současného tance na bratislavské Vysoké škole múzických umění.

Za pozornost stojí i trojice hudebníků, kteří jsou součástí živé produkce, písničkář Dominik Zezula (post-hudba, Děti mezi reprákama), bubeník Michal Budinský (Lazer Viking) a operní pěvec Libor Kasík.

Autorem scénické hudby je Jiří Konvalinka (Vložte kočku, Mutanti hledaj východisko), skladatelem árie uznávaný slovenský skladatel Slavo Solovič.  

Do příprav se zapojil stran animací i filmový režisér a animátor Tomáš Luňák (Alois Nebel).

Představení uvádí Burki&com za podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy, Prahy 7 a Státního fondu kultury. Koproducent Uffo Trutnov.

 

Foto: Kateřina Barvířová a Vojtěch Brtnický

Helena Novotná

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Taneční „jatka“ na Jatkách!

Hudební a taneční extáze na Jatkách78 – »THE WATCHER« v podání 420PEOPLE. Pod režijní a choreografickou taktovkou Václava Kuneše. A k tomu pořádná nálož rockové muziky.

Taneční extáze a rockový koncert v jednom! To vás čeká na představení „THE WATCHER“, které se koná 23. července ve speciální venkovní podobě na „Letní scéně Jatek78“. Poprvé po dlouhé odmlce kvůli nucené covidové pauze se spolu na jednom jevišti potkají členové souboru současného tance „420PEOPLE“ a hudební skupina „Please The Trees“. Jejich spojení vám přinese nezapomenutelný zážitek v podobě taneční a hudební extáze. Prostě, oslavu dokonalosti těla a pohybu.

Jak čelit zrychlené době, ve které nejmodernější technologie pomalu potlačují podstatu lidského bytí? Proč skoro nejsme schopni existovat bez mobilního signálu a jeho výpadek nás dostává na pokraj šílenství? Proč náš jediný přítel uprostřed noci je nekonečný nonstop Google a Netflix? Odpověď přináší „THE WATCHER“ – pozorovatel, který ví, že nejdokonalejší technologie na světě je naše vlastní tělo a naše životy jsou nitky, které společně vytvářejí nekonečný vesmírný koberec bytí.

»THE WATCHER«

OBSAZENÍ:

Choreografie: Václav Kuneš a tanečníci „420PEOPLE“

Hudba: Please The Trees“

Tančí: Francesca Amante Amy, Fanny Barrouquère, Simona Machovičová, Hanna Nussbaumer, Filip Staněk

& Please The Trees“ – Václav Havelka, Jan Svačina, Kryštof Kříček

TERMÍN: 23. 7. 2020 ve 20.30

MÍSTO: Letní venkovní scéna Jatka78

VSTUPENKY: www.jatka78.cz/cs/inscenace/the-watcher

Více na:

https://www.facebook.com/events/600514527266326/

http://www.jatka78.cz/cs/inscenace/the-watcher?fbclid=IwAR2hCZngJuuQ8Mt17_8ovsSYKbCi5N4G6oyG_UQryqxSNAYGm_XZsv6Cjbk

Foto: Pavel Ovsík

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Vstoupíš dvakrát do stejného moře?

Jiné mezinárodní obsazení. █ Dana Pala tentokrát na „režijní židli“. █ Škrty a inovace. █ Prostor i rozlet ve studiu ALTA. █ Vrcholná reminiscence na dávné pánské záchodky zachována! █

TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil již předloni na první premiéru „La Mar“ v Praze 7, Holešovicích, v komorním divadélku populárního pražského Cross Clubu, obsáhlou recenzi. Připomeňme si alespoň její důležité pasáže: „Výkon Dany Paly, a zejména italského tanečníka Enrico Paglialungy, byl strhující. Vše bylo podřízeno stylu a náladě téměř hodinového představení. Nástup interpretky z hlediště. Nekomplikovaná, ale výrazná scéna. Výstižné kostýmy Nguyen Šetlíkové. Světelný design Michala Hōr Horáčka (který byl i  prvním fotografem a autorem plakátu tohoto projektu). A v neposlední řadě i skvělá hudba Jiřího Lukeše.

Právě hudební doprovod se stal nedílnou součástí představení. Nebyl pouhým podkreslením, nýbrž i dynamizoval děj. S minimalistickým prostředím konvenovala převážně konkrétní hudba a zvuky (nikoli vzniklé elektronicky, samplovaně, ale převážně reálné). Kontrastem jim pak byly výrazně melodičtější, romantizující kytarové rify.

Scéna dokázala evokovat mnohé. Podněcovala divákovu obrazotvornost. Důvěrně známé žlábky s vodou z pánských WC hospod čtvrté cenové skupiny se proměňovaly postupně v moře až ve vodu život budící. Jednoduchá síť v rámu se stávala labyrintem i pouty zároveň, aby ve finále zaobalila a svázala veškeré ty hormony mužského i ženského světa.“

Po dvou letech jsme tedy vstoupili do jiného moře. Ale opravdu jiného?

Obnovená premiéra se konala také v Holešovicích. V pouze jednu stanici tramvají (od Cross Clubu) vzdáleném renomovaném Studiu ALTA. Změnili se interpreti. Dana Pala se již plně věnovala režii a supervizi, nikoli jevištním povinnostem.

Starý a osvědčený titul, noví interpreti

Nelze jednoznačně zhodnotit, zda sevřenějšímu komornímu stylu představení „La Mar“ nenapomáhalo intimnější prostředí podkrovního divadélka Cross Clubu? ALTA a její prostor však daly snům o moři a mořských pannách Dany Paly daleko větší rozlet.

Hlavní a tou největší změnou byli oba protagonisté. Mezinárodní „bratrství“ zůstalo zachováno. Tentokráte však v opačném gardu. Čechy reprezentoval (pro)tentokrát tanečník se světovými zkušenostmi Viktor Konvalinka. A jeho „protiváhou“ byla křehká Hanna Nussbaumer. V programu je prezentována jako Australanka i Švédka zároveň. U ní nutno vyzdvihnout pravidelné smluvní angažmá ve švédském souboru Norrdans.

Nemám tak dokonalou „fotografickou hudební“ paměť, abych posoudil změny v Lukešově hudební partituře. Tedy, pokud k nim vůbec došlo? Je pravdou, že nyní na mne působila scénická muzika provázaněji. Může to být však efektem širšího a hlubšího jeviště a tím pádem plynulejších tanečních akcí?

Na snímku v popředí (modře nasvícené) ony stylizované žlábky dávných pánských WC

Stěžejní body divadelní scény zůstaly zachovány. Proplétaný rám i reminiscence na dávné pánské toalety – žlábky. Zvláště onen silný moment „koloběhu vody“ z pánských pisoárů až do moře zůstává silným momentem i v obnovené verzi. Ta WC evokují i léčbu močí – urinoterapii, která dává život něčemu novému.

Hlavní změna se týkala obsazení obou hlavních, jedinečných postav. Je polemické, zda u nich sázet na kontrasty, protipóly? Anebo se více zaměřit na jejich vzájemné souvztažnosti?

U Hanny Nussbaumer příjemně překvapil poněkud hravější a lyričtější přístup k roli, než tomu bylo minule u autorky a režisérky v jedné osobě  ̶  Dany Paly. Tanečnice se severskou praxí zde prokázala smysl pro hudebnost, variabilitu i širokou škálu vnímavosti pro temporytmus inscenace. Naopak, režírující Dana Pala do ní mohla vložit vše to, co se velice složitě interpretům zároveň režírujícím sebe sama vychytává. A zároveň i své zkušenosti z minulých provedení. Dá se jednoznačně prohlásit, že ženská postava zde nyní vyzískala další odstíny i valéry. Jinou otázkou zůstává však vzájemná souhra i korelace obou (a jediných) interpretů…

Osobně pro mne ženský a mužský svět spíše reprezentovala případněji Dana Pala a Enrico Paglialunga, tedy ti minulí představitelé. Vystupovali ve větším souznění a jejich vzájemné scény napomáhaly určitému jiskření.

Viktor Konvalinka má být sice „macho-reprezentantem“, ale někdy budí na pódiu dojem, že hraje bodyguarda sebe samotného… Prostě, že má starosti sám se sebou a už nezbývá prostor k partnerským otázkám. Připomíná mnohdy spíše samočinné mužské monstrum. A už vůbec nikoli dobyvatele či ochránce křehčí Hanny…

To je však pouze můj dojem z konkrétního, premiérového, představení. Další provedení mohou přinést v tomto směru určitě jiné vztahové polohy a vzájemné korelace. Ostatně, i skvěle obsazené sportovní týmy, nabité hvězdami,  se vždy delší dobu sehrávají…

Myslím, že již mnoha tituly ověnčená inscenace „La Mar“ dostala ve Studiu ALTA další rozměry, impulsy. I podněty. A to je tím nejdůležitějším.

»La Mar«

Koncept, režie, choreografie: Dana Pala  (CZ)

Tanec: Hanna Nussbaumer (AUS & SWE), Viktor Konvalinka (CZ)

Set design, original light design: Michal Hōr Horáček (CZ)

Light design: František Fabian

Kostýmy: Nguyen Ha Thanh Špetlíková (VN)

Hudba: Jiří Lukeš (CZ)

Hudební motivy: José Bolaňos (ES)

Produkce: Dana Pala Creativity

Foto: Andrea Barcalová 

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»LA MAR« nově a v ALTĚ

Obnovená premiéra počátkem listopadu. Zcela v novém obsazení. Ve „švédském“ provedení.

DANA PALA CREATIVITY company představuje taneční inscenaci „La Mar“ ve zbrusu novém nastudování! V díle na motivy pohádky H. Ch. Andresena „Malá mořská víla“ se představí Hanna Nussbaumer (AUS & SWE) a Viktor Konvalinka (CZ). Choreografii Dany Pala, ve které je hlavním tématem vztah mezi mužem a ženou, můžete vidět v pražském Studiu Alta v Holešovicích. Premiéra v novém obsazení se zde uskuteční 8. listopadu 2019 v 19.30.

Inscenace pokračuje v linii prolínání tance se scénografií a diváci mají možnost vidět pečlivou choreografickou práci s rozličnými elementy na scéně. Dílo je doprovázeno originální hudební kompozicí Jiřího Lukeše. Inscenace byla roku 2017 oceněna v Šanghaji na festivalu Dance Stages. Nyní ji nově nastudují tanečníci z profesionálního švédského souboru Norrdans.

Choreografka Dana Pala, která tvoří hlavně v České Republice, Španělsku a Německu vede mimo jiné také taneční školu moderního tance v Mělníku u Prahy. Hlavní myšlenkou její tvorby je vznik tanečních projektů, workshopů a propojení různých uměleckých disciplín z oblasti současného tance, hudby, scénografie, architektury i multimediálních technik.

Viktor Konvalinka (tanec)Po absolvování Pražské taneční konzervatoře se stal členem Českého národního baletu, kde byl v roce 2006 jmenován sólistou. Vystupoval jako sólista v klasickém repertoáru, moderních baletech a současné choreografii. Během svého působení zde nastudoval mnoho děl renomovaných choreografů, jako jsou Jiří Kylián, Ohad Naharin, Mats Ek, Jiří Pokorný, Jacobo Godani, Youri Vamos, Petr Zuska, Jan Kodet a mnoho dalších. V roce 2009 založil taneční company DekkaDancers. V roce 2015 získal za své vynikající sólo v „Decadance“ Ohada Naharina v Národním divadle, cenu Thalia v kategorii „Tanec a pohybové divadlo“. Od roku 2015 působí v taneční company Norrdans.

Hanna Nussbaumer (tanec) Po maturitě na Ecole Ballet School v Sydney v Austrálii v roce 2013 promovala v Londýně na Rambert School of Ballet and contemporary dance. Během svého pobytu zde měla příležitost spolupracovat s Rambert Dance Company. Poté pokračovala v magisterském studiu na London School of Contemporary Dance. V roce 2013 nastoupila na praxi v dánském tanečním divadle. Do Norrdans nastoupila v lednu 2015. Nyní tančí na volné noze a spolupracuje například v ČR s Janou Burkiewiczovou.

Foto: Andrea Barcalová 

TANEČNÍ MAGAZÍN