Vstoupíš dvakrát do stejného moře?

Jiné mezinárodní obsazení. █ Dana Pala tentokrát na „režijní židli“. █ Škrty a inovace. █ Prostor i rozlet ve studiu ALTA. █ Vrcholná reminiscence na dávné pánské záchodky zachována! █

TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil již předloni na první premiéru „La Mar“ v Praze 7, Holešovicích, v komorním divadélku populárního pražského Cross Clubu, obsáhlou recenzi. Připomeňme si alespoň její důležité pasáže: „Výkon Dany Paly, a zejména italského tanečníka Enrico Paglialungy, byl strhující. Vše bylo podřízeno stylu a náladě téměř hodinového představení. Nástup interpretky z hlediště. Nekomplikovaná, ale výrazná scéna. Výstižné kostýmy Nguyen Šetlíkové. Světelný design Michala Hōr Horáčka (který byl i  prvním fotografem a autorem plakátu tohoto projektu). A v neposlední řadě i skvělá hudba Jiřího Lukeše.

Právě hudební doprovod se stal nedílnou součástí představení. Nebyl pouhým podkreslením, nýbrž i dynamizoval děj. S minimalistickým prostředím konvenovala převážně konkrétní hudba a zvuky (nikoli vzniklé elektronicky, samplovaně, ale převážně reálné). Kontrastem jim pak byly výrazně melodičtější, romantizující kytarové rify.

Scéna dokázala evokovat mnohé. Podněcovala divákovu obrazotvornost. Důvěrně známé žlábky s vodou z pánských WC hospod čtvrté cenové skupiny se proměňovaly postupně v moře až ve vodu život budící. Jednoduchá síť v rámu se stávala labyrintem i pouty zároveň, aby ve finále zaobalila a svázala veškeré ty hormony mužského i ženského světa.“

Po dvou letech jsme tedy vstoupili do jiného moře. Ale opravdu jiného?

Obnovená premiéra se konala také v Holešovicích. V pouze jednu stanici tramvají (od Cross Clubu) vzdáleném renomovaném Studiu ALTA. Změnili se interpreti. Dana Pala se již plně věnovala režii a supervizi, nikoli jevištním povinnostem.

Starý a osvědčený titul, noví interpreti

Nelze jednoznačně zhodnotit, zda sevřenějšímu komornímu stylu představení „La Mar“ nenapomáhalo intimnější prostředí podkrovního divadélka Cross Clubu? ALTA a její prostor však daly snům o moři a mořských pannách Dany Paly daleko větší rozlet.

Hlavní a tou největší změnou byli oba protagonisté. Mezinárodní „bratrství“ zůstalo zachováno. Tentokráte však v opačném gardu. Čechy reprezentoval (pro)tentokrát tanečník se světovými zkušenostmi Viktor Konvalinka. A jeho „protiváhou“ byla křehká Hanna Nussbaumer. V programu je prezentována jako Australanka i Švédka zároveň. U ní nutno vyzdvihnout pravidelné smluvní angažmá ve švédském souboru Norrdans.

Nemám tak dokonalou „fotografickou hudební“ paměť, abych posoudil změny v Lukešově hudební partituře. Tedy, pokud k nim vůbec došlo? Je pravdou, že nyní na mne působila scénická muzika provázaněji. Může to být však efektem širšího a hlubšího jeviště a tím pádem plynulejších tanečních akcí?

Na snímku v popředí (modře nasvícené) ony stylizované žlábky dávných pánských WC

Stěžejní body divadelní scény zůstaly zachovány. Proplétaný rám i reminiscence na dávné pánské toalety – žlábky. Zvláště onen silný moment „koloběhu vody“ z pánských pisoárů až do moře zůstává silným momentem i v obnovené verzi. Ta WC evokují i léčbu močí – urinoterapii, která dává život něčemu novému.

Hlavní změna se týkala obsazení obou hlavních, jedinečných postav. Je polemické, zda u nich sázet na kontrasty, protipóly? Anebo se více zaměřit na jejich vzájemné souvztažnosti?

U Hanny Nussbaumer příjemně překvapil poněkud hravější a lyričtější přístup k roli, než tomu bylo minule u autorky a režisérky v jedné osobě  ̶  Dany Paly. Tanečnice se severskou praxí zde prokázala smysl pro hudebnost, variabilitu i širokou škálu vnímavosti pro temporytmus inscenace. Naopak, režírující Dana Pala do ní mohla vložit vše to, co se velice složitě interpretům zároveň režírujícím sebe sama vychytává. A zároveň i své zkušenosti z minulých provedení. Dá se jednoznačně prohlásit, že ženská postava zde nyní vyzískala další odstíny i valéry. Jinou otázkou zůstává však vzájemná souhra i korelace obou (a jediných) interpretů…

Osobně pro mne ženský a mužský svět spíše reprezentovala případněji Dana Pala a Enrico Paglialunga, tedy ti minulí představitelé. Vystupovali ve větším souznění a jejich vzájemné scény napomáhaly určitému jiskření.

Viktor Konvalinka má být sice „macho-reprezentantem“, ale někdy budí na pódiu dojem, že hraje bodyguarda sebe samotného… Prostě, že má starosti sám se sebou a už nezbývá prostor k partnerským otázkám. Připomíná mnohdy spíše samočinné mužské monstrum. A už vůbec nikoli dobyvatele či ochránce křehčí Hanny…

To je však pouze můj dojem z konkrétního, premiérového, představení. Další provedení mohou přinést v tomto směru určitě jiné vztahové polohy a vzájemné korelace. Ostatně, i skvěle obsazené sportovní týmy, nabité hvězdami,  se vždy delší dobu sehrávají…

Myslím, že již mnoha tituly ověnčená inscenace „La Mar“ dostala ve Studiu ALTA další rozměry, impulsy. I podněty. A to je tím nejdůležitějším.

»La Mar«

Koncept, režie, choreografie: Dana Pala  (CZ)

Tanec: Hanna Nussbaumer (AUS & SWE), Viktor Konvalinka (CZ)

Set design, original light design: Michal Hōr Horáček (CZ)

Light design: František Fabian

Kostýmy: Nguyen Ha Thanh Špetlíková (VN)

Hudba: Jiří Lukeš (CZ)

Hudební motivy: José Bolaňos (ES)

Produkce: Dana Pala Creativity

Foto: Andrea Barcalová 

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

MALÁ INVENTURA 2019: Restaurace, kde zaručeně neztloustnete!

DOTAŽENÝ NÁPAD █ KOUZLO NECHTĚNÉHO █ OKOUZLENÝ SALONEK CROSS CLUBU █ PŘED DEZERTEM NEBYLO NUTNO DEZERTOVAT █

Velmi stylově, v restauračním salónku pražského Cross Clubu, proběhla v neděli 24. února odpolední prezentace pozoruhodného interaktivního videoartu „Restaurant na konci vesmíru“. V rychlém sledu po sobě zde následovalo osm zhruba dvacetiminutových prezentací tohoto titulu. Patrně šlo o nejextravagantnější a nejvíce kontroverzní představení (či výtvarný počin?) 17. ročníku festivalu MALÁ INVENTURA…

Zprvu jsem nevěděl, a nebyl jsem viditelně sám, co od netradičního „restauračního“ představení očekávat..

Takto vypadala prezentace jednoho z hlavních chodů jídelního lístku – japonských nudlí

Toto originální výtvarně interaktivní entrée bylo již několikrát v loňském roce provedeno ve vysočanském industriálním multikulturním prostoru Galerie Pragovka. Za celým projektem stojí trio nonkonformních umělců – Eliška Soukupová, Martin Vlček a Vojtěch Žák.

Nápad byl zdánlivě jednoduchý. Prezentovat lidskou krmi výtvarně. Již vstupenka byla nadmíru stylová. Ve formě vizitky luxusní restaurace. V samotném, autentickém restauračním salónku Cross Clubu diváka uvítaly dvě půvabné servírky. Byly oděny a upraveny v japonském stylu. Ihned rozdaly jídelní lístky. Na nich jsme, mimo předkrmů, měli připraveny hlavní chody a dezerty.

Vše jsme pak dostávali pouze vizuální formou – prostřednictvím tabletů a televizních monitorů. Interaktivnost spočívala v tom, že nám počítačový mág, který měl v gesci výtvarnou i technickou stránku projektu, nechal na chvíli možnost si u něj zakouzlit si s jídelním obrázkem.

Několik lidí si evidentně spletlo nějakou skutečnou „jídelní“ akci festivalu MALÁ INVENTURA v nedalekém, rovněž holešovickém, studiu ALTA s touto „nejídelní“ prezentací.

Interaktivní ruka spolupracuje s hlavním výtvarným mágem a počítačovým expertem

Ovšem nechtěným vrcholem představení bylo něco, co vzniklo kouzlem nechtěného. Jeden ze zahraničních hostů, který ať už z jakýchkoli důvodů rezignoval na náš jazyk, si nechal od servírek cosi anglicky vysvětlovat. A stále jim odpovídal: „Jez. Jez!“ Což bylo pro českou restauraci (byť s japonskými servírkami) symptomatické.

Celé toto krátké výtvarně divadelní entrée bylo důmyslně připraveno a nenechalo nikoho, včetně zahraničních hostů, v klidu.

Myslím, že „vesmírná restaurace“ je pronikavým výkřikem do diskuse o smazávání bariér mezi výtvarnými a divadelními uměleckými aktivitami.

Foto: MALÁ INVENTURA

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Neopakovatelný zážitek

Předpremiéra v komorně intimním prostředí hravě i dravě. Strhující výkony interpretů i všech složek. Od pánských WC k moři. Mužský i ženský svět.

Dana Pala je tanečnicí, choreografkou, pedagožkou i do jisté míry performerkou s velkým akčním rádiem a ohromnou mírou kreativity. Proto jsem se chystal na předpremiéru jejího projektu „La Mar“ do komorního prostředí Divadla na půdě pražského Cross Clubu s velkým očekáváním.

Taneční duet pro dva cizince o věčném hledání lásky na motivy Hanse Christiana Andersena, jak je projekt „La Mar“ autorkou označován, nezklamal. Vše umocnilo minimalistické prostředí půdního divadla. Vůbec, intimita divadélka pod střechou v netradičním prostředí domu-kulturní výspy, patřícího přednímu pražskému lékaři, je přímo stvořená pro obdobné studiové projekty.

Výkon Dany Paly a zejména italského tanečníka Enrico Paglialungy byl strhující. Vše bylo podřízeno stylu a náladě téměř hodinového představení. Nástup interpretky z hlediště. Nekomplikovaná, ale výrazná scéna. Výstižné kostýmy Nguyen Šetlíkové. Světelný design Michala Hōr Horáčka (který je i fotografem tohoto projektu). A v neposlední řadě i skvělá hudba Jiřího Lukeše.

Právě hudební doprovod se stal nedílnou součástí představení. Nebyl pouhým podkreslením, nýbrž i dynamizoval děj. S minimalistickým prostředím konvenovala převážně konkrétní hudba a zvuky (nikoli vzniklé elektronicky, samplovaně, ale převážně reálné). Kontrastem jim pak byly výrazně melodičtější, romantizující kytarové rify.

Scéna dokázala evokovat mnohé. Podněcovala divákovu obrazotvornost. Důvěrně známé žlábky s vodou z pánských WC hospod čtvrté cenové skupiny se proměňovaly postupně v moře až ve vodu život budící. Jednoduchá síť v rámu se stávala labyrintem i pouty zároveň, aby ve finále zaobalila a svázala veškeré ty hormony mužského i ženského světa.

Kostýmy svou zdánlivou jednoduchostí evokovaly touhu po svobodě i určitou svázanost konvencemi okolního světa.

Vlastní taneční a choreografické ztvárnění „La Mar“ nenechalo diváka ani okamžik v klidu. Hlavní protagonistka a autorka v jedné osobě však ani na chvíli nepovýšila formální linii oproti dějové lince. Prostě, v žádném případě se nejednalo o exhibici hlavní protagonistky. Italský partner jí byl důstojným a rovnocenným protihráčem. Místy, pochopitelně i spoluhráčem.

Již uváděné stísněnější prostředí divadélka Na půdě v Cross Clubu umožňovalo nahlédnout všem tvůrcům doslova až do jejich kuchyně. Šlo opravdu o neopakovatelný zážitek.

La Mar“ patří k silným zážitkům podzimní tanečně divadelní scény 2017. Možná, že ne všichni představení budou hodnotit takto výrazně kladně, ale určitě tato dynamická, ale zároveň romantická hříčka stojí za vidění!

 

Foto: Michala Hōr Horáček

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Taneční duet pro dva cizince o věčném hledání lásky

DANA PALA CREATIVITY company představuje novou taneční inscenaci La Mar

Na cestě mezi Středozemním mořem a Atlantikem, Berlínem a Prahou. Příběh H. Ch. Andersena Malá mořská víla posloužil jako námět pro taneční představení, které se zabývá psychologií hlavní hrdinky, která cestuje po všech mořích světa, ale přitahuje ji život na souši, na jediném místě. Vystoupí mořská panna na břeh? A co ji zde čeká?

DANA PALA CREATIVITY company představuje novou taneční inscenaci La Mar. V novém díle na motivy pohádky H. Ch. Andresena Malá mořská víla zkoumá vztah mezi mužem a ženou, jejich slabé i silné stránky. Premiéra se uskuteční 2. prosince v Praze.

„Taneční duet pro dva cizince o věčném hledání lásky na motivy H. CH. Andersena.“

Uskupení umělců kolem české choreografky Dany Pala založené v roce 2013 plánuje uvést svou další premiéru 2. 12. 2017 v Salesiánském divadle v Praze 8 – Kobylisích a předpremiéru 30. 11. 2017 v Divadle na půdě v Cross Clubu v Praze 7. „Příběh němé mořské panny, která opouští svůj podmořský svět, aby poznala život na souši, slouží jako výchozí námět choreografie pro dva tanečníky, muže a ženu. Abychom podtrhli rozdílnost dvou světů a odlišnost každé lidské bytosti, obsadili jsme do inscenace italského tanečníka jako protiklad české tanečnici. “ říká choreografka Dana Pala. „Stejně tak jsme se rozhodli rozdělit zkoušení na několik bloků v Berlíně a v Praze, abychom na vlastní kůži zakusili pocity hlavní hrdinky, která zažívá zároveň radost z objevování nového i vykořeněnost a opuštěnost “, dodává. Andersenovo nejznámější dílo podle ní není jen pohádka pro děti, ale tragický příběh, který je nadčasový a dospělý člověk 21. století může být překvapený jeho aktuálností a naléhavostí. Název inscenace „La Mar“ je španělská slovní hříčka. El Mar znamená ve španělštině moře a je rodu mužského, „La“ je člen ženského r odu a „La Mar“ by doslovně česky znamenalo Mořa.

Inscenace pokračuje v linii prolínání tance s architekturou. Stejně jako v případě předcházejícího projektu Materia, který Dana Pala realizovala v prostorách kostela Nejsvětějšího srdce páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, bude se La Mar odehrávat nejen na jevišti, ale i ve foyer a dalších přilehlých prostorách divadla. Dana Pala k tomu uvádí: „Ty prostory k tomu vybízejí. Jelikož není Salesiánské divadlo prostor všeobecně známý, hodláme ho divákům tímto způsobem více přiblížit. Zaslouží si to“.

Původní choreografie je společným dílem obou tanečníků a je doprovázena hudebními kompozicemi Jiřího Lukeše, které pracují s autentickými zvuky z cest, které zaznamenala sama Dana Pala a jsou doplněny hudebními motivy španělského kytaristy José Bolaňose. „Chceme vystihnout co nejvyšší míru pestrosti a různorodosti nejen v samotné choreografii, ale i v hudbě“ proklamuje Lukeš.

Inscenace La Mar je v pořadí 12. projektem, pod kterým je podepsána Dana Pala, která žije a tvoří střídavě v Praze a ve Španělsku (Barcelona, Fuerteventura, Mallorca, Menorca). Středobodem její tvorby je příprava tanečních projektů, kreativních workshopů a propojení různých uměleckých disciplín z oblasti pohybového divadla a architektury i multimediálních technologií, a to hlavně v České Republice a ve Španělsku.

Předpremiéra 30. 11. 2017 od 20:00 v Divadle na půdě v Cross Clubu v Praze 7

Premiéra 2. 12. 2017 od 19:30 v Salesiánském divadle v Praze 8 – Kobylisích

https://www.danapalacreativity.com/current-production

https://www.facebook.com/DanaPalaCreativity/

Foto: Michal Hōr Horáček

Václav Hodonický

Taneční magazín

Nonverbal – nabitý týden

Pražská La Fabrika se předposlední květnový týden stala již podruhé centrem a pořadatelem mezinárodního festivalu PRAGUE NONVERBAL. Ona i další pražské progresívní stánky nekonvenčního a pohybového divadla přivítaly na desítky zahraničních i domácích souborů a sólistů, kteří se vyjadřují divadlem beze slov.

Druhý ročník festivalu PRAGUE NONVERBAL proběhl od 21. do 25. května v Praze. Na domovské scéně La Fabrika, ale též v Jatkách78, Alfredu ve dvoře, Studiu Hrdinů, Centru současného umění DOX a v Cross Clubu. Přinesl na čtvrt stovky divadelních prezentací, ale i filmy a důležitá kuloární setkání tvůrců.

Začneme od „A“ čili Alfredu ve dvoře. Vlastnímu zahájení festivalu předcházela na letenské scéně Alfred ve dvoře mezinárodní performace „Take Down“. V tanečně-wrestlingové řeči se v ní setkali Japonka Kazuyo Shionoiri a izraelský tanečník Dror Liberman.

 Hlavní a čestnou cenu festivalu SILENCE SPEAK LOUDERS převzala režisérka, herečka, choreografka i loutkářka Zoja Mikotová.

Taneční legenda Vlastimil Harapes se v hledišti objevila krátce po návratu z operace. A byl středem pozornosti.

Slavnostní zahájení v neděli 21. 5. v La Fabrice probíhalo pod patronací ministra kultury Mgr. Daniela Hermana. Bylo nabité. Hosty i styly. Konferenciérky Anna Polívková a Martha Issová, za tradičního živého doprovodu na klavír Zdenka Merty, elegantně zvládly propojit takřka nepropojitelné. Tak třeba Annu a Johanu Schmidtmajerovy, s Janem Cinou a Jiřím Weissmanem v půvabných tanečně akrobatických hříčkách. Škoda, že v hledišti nebyl Milan Drobný. Asi by se divil, co jde vytvořit za kreace na jeho dávný hit s textem Jiřího Grossmanna „Bambule bijou bác“. Z jiného soudku bylo vystoupení Trygve Wakenshaw. Dalším kontrastním článkem pořadu byla hudebně humorná skeč Martina Zbrožka. Zaujala i Tap Academy a mnozí další. Vyvrcholením večera bylo udílení ceny “SILENCE SPEAK LOUDERS“. Její laureátkou se stala režisérka, herečka, choreografka a pedagožka Zoja Mikotová. Brněnská rodačka, která se postupně od loutkařiny dopracovala k divadelní režii a pantomimě. Roku 1992 založila na JAMU do té doby unikátní Ateliér výchovné dramatiky neslyšících. Vedle režijní práce (Husa na provázku, Činoherní klub, Slovácké divadlo a další), pedagogické praxe a zahraniční angažmá se často objevuje v roli lektorky na řadě workshopů v naší republice i v zahraničí. S neslyšícími divadelníky spolupracuje na řadě dalších akcí mimo JAMU. Slavnostní večer zakončil krátkometrážní film Jiřího Kiliána „Scalmare“. Světový choreograf se tak po necelém roce v La Fabrice představil opět výrazným surrealistickým dílem. Jeho černobílému snímku vévodily výkony jeho ženy a „múzy“ Sabine Kupferbergové a Petera Jolesche. Dílo si vysloužilo dlouhotrvající potlesk. Na pódiu se vystřídali i slavní hosté. Kromě Jiřího Kiliána i Soňa Červená. Z hlediště jim aplaudovali mezi jinými také Boleslav Polívka, Vlastimil Harapes, Jiří Lábus, Yvona Kreuzmannová, výtvarník a balónový pilot Vratislav Hlavatý. …a mnoho a ještě více dalších person uměleckého i veřejného života.

Boleslav Polívka se účastnil slavnostního zahájení festivalu, ale také se později představil jako filmový režisér (spolu s F. A. Brabcem) své krátkometrážní hříčky “Hon”.

 Slavná herečka a zpěvačka Soňa Červená usedla vedle Jiřího Kiliána v čestné lóži při zahajovacím večeru.

Halka Třešňáková a Anna Polívková se představily v rámci festivalu v Alfredu ve dvoře.

Během nabitého týdne pak pokračovala plejáda skvělých divadelních zážitků. V La Fabrice se prezentoval britský soubor Vamos Theatre s „Finding Joy“, francouzské divadélko Compagnie Mangano-Massip s titulem „What Is Mime“, mexická herečka Gabrielle Muňoz s „Quizás“, ale také domácí mimové a klauni – Václav Strasser, Jiří „Bilbo“ Reininger a skupina Bratři v tricku nebo Martin Zbrožek.

Jatka78 patřila premiéře Rostislava Nováka ml. „Jatka číslo 5“ a Cirku La Putyka s jeho „Airground“.

V Cross Clubu se prezentovala Polka Maria Zimpelová s půvabnou hříčkou „What Do You Really Miss?“.

Alfred ve dvoře mimo zmíněné japonsko-izraelské ouvertury festivalu patřil Anně Polívkové a Halce Třešňákové s milým „Walk In Progress“.

Studio Hrdinů hostilo českou Pantomimu S. I. S výmluvným titulem „Z českých luhů a hájů přinesli jsme vám vodu“.

A holešovické centrum moderního umění přivítalo českou Farmu v jeskyni a její inscenaci „Odtržení“.

Světoznámý choreograf Jiří Kilián přijímal zasloužené ovace i jako tvůrce filmu “Scalmare”.

V La Fabrice proběhla také pražská premiéra filmové hříčky Boleslava Polívky „Hon“. Sám ji – za asistence režiséra a kameramana F. A. Brabce – také režíroval. Film byl natočen již roku 2007 na tehdy ještě hercově farmě v Olšanech u Brna. Vychází z tradiční honičky na klauny, která se – vedle kupříkladu hospodského zabíjení much – tehdy na olšanské farmě odehrávala. Mimo Boleslava Polívky a jeho dětí i hereckých kolegů ve snímku vystupují i neherci – tradiční účastníci povedených akcí v Olšanech. Samotný filmový titul měl už před časem světovou premiéru v Olšanech. Ale i v Praze se setkal s obdivem.

Prague Nonverbal se vydařil. Dokázal podchytit na vícebarevné platformě mnoho umělců, kteří si mají co říci i beze slov. Nezbývá se než těšit na ročník třetí.

MICHAL STEIN

Foto: PRAGUE NONVERBAL

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Cross Club míří pod širé nebe, pořádá vlastní festival

Industriální atmosféra pražského Cross Clubu se letos dočká open air verze. Klub se chystá v červenci přenést do areálu bývalé elektrárny a dolu Libušín na Kladensku.
8. a 9. července vystoupí během Cross Festivalu živé kapely, DJs i live acty na 5 podiích

Cross Club míří pod širé nebe. V červenci pořádá vlastní festival!

Industriální atmosféra pražského Cross Clubu se konečně dočká open air verze. Ve spolupráci s Urban Events se ji klub chystá v červenci přenést do areálu bývalé elektrárny a dolu Libušín na Kladensku. 8. a 9. července vystoupí během Cross Festivalu živé kapely, DJs i live acty na 5 podiích.

Cross Club v pražských Holešovicích vyniká nejen originálním interiérem a kvalitním kulturním programem, ale taky celkovou životní vizí. Ačkoli by se tomu nikdo nepodivoval, jeho stěny nejsou nafukovací, takže se Cross crew rozhodla svůj nonkonformní tábor rozdělat i pod širákem. „Delší dobu cítíme, že pořadatelé českých festivalů upadají do tenat rutiny a preferují profit před kvalitou programu. Proto se zrodila myšlenka upořádat vlastní moderní festival evropské úrovně. Nemyslím si, že to nutně musí znamenat světelný spektákl s tunami pyrotechniky a areál pokrytý logy komerčn&i acute;ch partnerů,“ představuje pozadí festivalu Tomáš Kenzo Zdeněk, majitel Cross Clubu a jeden z organizátorů.

Libusin_u_Kladna_1

PÁTEČNÍ DNB MŠE

Letošní “nultý” ročník našel domov v industriálních prostorách bývalé elektrárny a dolu Libušín. Někdejší hala s kotly dnes sice nemá střechu, ale o to lépe je vidět na hvězdy. Právě zde rozbijí pořadatelé hlavní scénu Cathedral. Páteční noc bude patřit DnB mši, jejímž vrcholem budou DUB PHIZIX & MC STRATEGY. Kdo nestrávil posledních pár let pod hodně placatým kamenem, dobře ví, co se na něj chystá. Byť jsou tito dva pánové z UK dnes již zaslouženě skutečnými hvězdami DnB, vždy se jim dařilo držet mimo hlavní proud a nikdy svou mocnou basu a děravou rytmiku nevymě nili za prvoplánové zpívánky či rádoby tvrdost. Lineup samozřejmě doplní zásadní osobnosti české scény. Plynulý proud DnB pak typicky přeruší několik dramaturgických kliček, třeba hlavní tahoun grime a UK garage u nás, SMACK.

SOBOTA VE JMÉNU KYJEVA

Sobota odpoledne bude patřit na hlavní scéně kapelám a to v tradičním duchu každý pes, jiná ves. Následně se vesla ujme techno, reprezentované několika domácími live acty světové úrovně. Ventolina máme rádi úplně všichni, ať už proto, že nám připomíná temné doby dětství v osmdesátých letech, nebo proto že jeho show je energií nabitý zážitek pro všechny věkové kategorie i náboženská vyznání. Nezklame ani čerstvý držitel ceny Anděl HRTL. Zapojit jeho analogové moduly sice zpravidla zabere delší čas, než jeho vystoupení, ale stojí to za to! Trojlístek uzavírá nikdo jiný než Oliver Torr. Pravou lahůdkou nicméně bude druhý headliner letošního ročníku, duo původem z Kyjeva, WOO YORK. To, že jejich práce vychází na gigantu Soma Records, mluví samo za sebe, podstatné ale je, že Woo York sklízí úspěchy především se svou živou show, která hodně staví na hardware mašinkách a improvizaci.

Dub_Phizix_&_MC_Strategy_small

DALŠÍ STAGE

Ve stínu komína, který býval svého času nejvyšší v Evropě, se zabydlí Smoke Stack stage. Ta bude vykrývat škvíry hlavního pódia. V pátek tedy nabídne UK Garage, nebo dubstep, v sobotu zase bude patřit DnB. O zvukový zážitek s poctivým basovým fundamentem se na 3rd World stage postará Raggaultras Sound System. V pátek se můžete zhoupnout do rytmu reggae a dubu, v sobotu stage přitvrdÍ s dancehallem a electro cumbií a moombahtonem. Cross fest nezapomíná ani na studenokrevné přátele a Barn Dance stage tudíž nabídne v pátek klidnější techno a v sobotu poctivou ještěří tekno tancovačku. O zvuk se posta rají borci z Jafra Sound Systemu. Když už vás nohy neponesou, navštivte odpočinkovou Walden stage, kde se vystřídá latino, funk, hip hop i nefalšovaná hospodská rockotéka. Walden stage bude zároveň přístupná i bez festivalové vstupenky!

Ošizen nebude ani nehudební program. V arálu bude kino, zejména v sobotu odpoledne se vyrojí divadelní spolky, fandové malých koleček si vychutnají skate závody, chybět nebudou ani workshopy a přednášky. Vizuální stránku festivalu podtrhnou umělecké skupiny XYZ, Kino Cirkus či Gojo. Do jejich kompetencí spadá site specific stage, design i výzdoba areálu. Všichni zúčastnění vynikají invencí a schopností pracovat s charakterem prostředí, v němž tvoří.

Proč název Cross Festival – Cultural Resistance? „Protože umění má sílu spojovat a rozšiřovat obzory. Festival má bavit, ale také upozorňovat na problémy společnosti, kterých má i ta naše požehnaně. Je to odboj proti nadvládě nevkusu a tuposti, proti diktátu zisku,“ říká ještě Kenzo.

VSTUPENKY

K dostání v síti Ticketportal od 390,- Kč (+ poplatky sítě 45,- Kč) nebo v šatně Cross Club, Plynární 1096/23, Praha 7. Vstupenky na místě budou v prodeji na oba dny za 590,- Kč.

CROSS FESTIVAL – Cultural Resistance

  1. – 10. 7. 2016 @ Elektrárna Libušín u Kladna

DUB PHIZIX & STRATEGY (UK), WOO YORK (UA), SMACK, VENTOLIN, HRTL, OLIVER TORR, Philip TBC, Jon Kennedy (UK), Chong X, Le Pneumatiq, Cirkus Problem, TinG, Green Småtroll, Komiks, Polygon, Harmony Soundsystem, Drumbassterds, Bass Drop, Bassistaz, Endless Illusion…

Libusin_u_Kladna_3

SOCIAL

www.facebook.com/events/932681033514724

www.facebook.com/crossfestival

www.instagram.com/crossfest

www.crossclub.cz

 

Taneční magazín