Štítek: Eliška Soukupová

Recyclus Coitus

Maso krůtí chystá v Divadle NoD novou inscenaci

Maso krůtí chystá v Divadle NoD novou inscenaci. Podpořte její vznik!

Maso Krůtí chystá svůj doposud největší divadelní projekt, který se bude točit kolem tématu udržitelnosti – naší planety i mezilidských vztahů. Podpořte její vznik inscenace RECYCLUS COITUS, kupte si vstupenky na premiéru a další skvělé odměny už teď!

Čau, jsme Maso Krůtí.

Královny něžnýho punku, nebo taky Spice Girls mileniálů. Před 8 lety jsme začaly hrát divadlo pro kámoše u babičky v obýváku a posledních 6 let vyprodáváme pravidelně Divadlo NoD. Znát nás můžete z inscenací Čekání na kokota nebo Oidipussy. Teď chystáme náš největší divadelní projekt RECYCLUS COITUS, který se bude točit kolem tématu udržitelnosti – jak naší planety, tak v mezilidských vztazích. Na naši novou premiéru a zároveň na celoroční činnost souboru jsme oproti minulému roku nedostali z veřejných zdrojů žádnou podporu. Abychom mohli tuhle premiéru uskutečnit potřebujeme peníze. A tak jsme se rozhodli nabídnout vám v předprodeji lístky na premiéru, reprízu, na vyprodaná představení Divadla NoD a na naši volnou tvorbu, kterou vám vytvoříme na míru. Na jevišti uvidíte Kateřinu Beran, Elišku Soukupovou, Denise Šafaříka a Natálii Schejbalovou (Tali). Těšit se můžete na hudbu Václava Chalupského, scénografii Marty Strýčkové a to celé v režii Terezy Vejvodové.

“Svět kolem se pomalu, ale jistě řítí do hluboké tmy. Děti devadesátých let zakládají rodiny, kupují si Iphony a se síťovkou chodí na Jiřák pro kořenovou zeleninu. Pracovní videocally si zpříjemňují výběrovou kávou. Svoje batolící potomky vozí Thule kočárky, oblékají je do bavlněných eko funkčních kompletků, pojmenovávají je Theoušek, Nicklas, Miuška nebo Lijámek a rádi se obklopují přáteli, se kterými můžou sdílet nenávist k cukru. Nenávist je, stejně jako máslo za 80 Kč.”

 

Námět: Maso krůtí kol.
Režie: Tereza Vejvodová
Hrají: Kateřina Beran, Eliška Soukupová, Denis Šafařík a Natálie Schejbalová (Tali)

 

Produkce: Anežka Pondělíčková
Scénografie: Marta Strýčková
Kostýmy: Markéta Smržová
Hudba: Kateřina Beran, Václav Chalupský
Technická spolupráce: David Smrž
Light design: Judita Mejstříková
Světla: Kristýna Hauptová
Sound design: Matěj Procházka

 

Premiéra 13. 5. 2024 v Divadle NoD.

Koprodukční projekt souboru Maso Krůtí a Divadla NoD.

 

Děkujeme za podporu a že vám kultura není volná. S vámi to dáme!

 

Jan Urban

pro Taneční magazín

 

Oidipussy

Maso Krůtí v Divadle NoD

V Divadle NoD bude opět na MENU lahůdkové Maso Krůtí

Bohyně něžného punku, divadelní soubor MASO KRŮTÍ, chystají na závěr této sezony dlouho odkládanou premiéru OIDIPUSSY. Nechte se opojit příběhem, který je volně inspirován antickým mýtem o králi Oidipovi a teorií o jeho komplexech. Opravdu máme osud ve svých rukou? A kam až může zajít mateřská láska? Premiéry proběhnou v neděli 5. a ve čtvrtek 16. června vždy od 19:30 v Divadle NoD

Označení „dívčí punková formace“ si MASO KRŮTÍ vysloužilo od jednoho z divadelních kritiků. Samotné členky sice nevěděly, co si pod tímto slovním spojením představit, ale byly rády, že o nich aspoň někdo mluví. Objevily v sobě kolektivní zálibu v něžném punku a začaly tvrdě formovat své autorské postoje. Potřeba vyjádřit se ke generačním trendům, lásce, nenávisti a podprsenkám přetekla přes okraj tří sklenic plných velkých řečí a dotekla až na jeviště. Maso Krůtí začalo hrát, zpívat, tancovat a improvizovat. Ať už expresivně, stylizovaně, symbolicky, potichu nebo nahlas. Holky Krůtí vždycky říkají pravdu a svého diváka vezmou na projížďku jejich vlastním světem.

„Rezidenční soubor Maso krůtí chystá v NoDu již třetí premiéru a vybudoval si u nás velkou a stabilní diváckou základnu.“, říká dramaturgyně a umělecká vedoucí Divadla NoD Natálie Preslová a dodává: „Na jejich práci oceňujeme, kromě neotřelého přístupu k „ženským tématům“, otevřenost novým podnětům i zajímavým spolupracovníkům.“

Historicky poprvé uvádí soubor inscenaci s hlavní mužskou postavou, kterou ztvární herec Denis Šafařík. Toho diváci mohou znát také z předešlé inscenace Čekání na Kokota, která je již stálicí na repertoáru a diváckým megahitem. Ale nenechte se zmást. I tento jediný muž bude samozřejmě zmítán strašlivým osudem, který mu servírují všechny ženy jeho života – herečky Kateřina Beran, Eliška Soukupová a nově také Johana Krtičková. Ta se do souboru přidala na základě otevřeného divadelního konkurzu, který proběhl tento rok, a kterého se zúčastnilo několik desítek uchazečů.

Koupí vstupenky na I. mecenášskou premiéru můžete i vy podpořit vznik této inscenace. Váš příspěvek bude zpětně použit na scénografii a technickou složku inscenace. Po premiéře bude následovat přípitek a koncert tria Lilimat, které tvoří hráč na trubku a zpěvák Nicholas Roy Arthofer, kytarista Ivo Novák a bubeník Matyáš Mejzr. Druhá premiéra je naplánovaná na čtvrtek 16. 6.

Námět a režie: kolektiv Maso krůtí
Scénografie: Antonie Zichová
Kostýmy: Markéta Smržová, Antonie Zichová
Hudba: Kateřina Beran, Miroslav Beran, Šimon Hrábek, Nicholas Roy Arthofer
Dramaturgie: Jana Kynclová
Produkce: Anežka Pondělíčková
Technika: David Smrž
Foto: Michaela Škvrňáková
Hrají: Denis Šafařík, Kateřina Beran, Eliška Soukupová, Johana Krtičková

 

NoD, Taneční magazín

 

Divadlo NoD uvádí legendu o Lunetic

The Legend of Lunetic je dokumentární divadelní sondou do dětství a dospívání v 90. letech

Divadlo NoD uvádí legendu o Lunetic

V nové divadelní premiéře tvůrčího tandemu Janek & Natálka (režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslová), které je zároveň uměleckým vedením pražského Divadla NoD, ožije jedna z legend devadesátých let – kapela Lunetic. Příběh, který dává naději, že i když se narodíte v Mostě, pořád se můžete stát legendou. Inscenace The Legend of Lunetic je dokumentární divadelní sondou do dětství a dospívání v 90. letech. Premiéra je naplánovaná na sobotu 27. 11. 2021 od 19:30, první repríza bude následovat ve středu 15. 12. 2021.

„České devadesátky znamenají první setkávání se západní popkulturou a celospolečenský pocit, že je všechno možné, stačí chtít.“ říká dramaturgyně Natálie Preslová a dodává: „Čím větší odstup má naše společnost od 90. let, tím jasněji vidí všechny chyby, které v nich udělala, ať už se to týká politických rozhodnutí, módy, účesů, barevnosti fasád rodinných domků nebo hudebního vkusu.“

V rolích dívčích idolů Vaška, Martina, Davida a Aleše se po náročném pěveckém a tanečním tréninku představí domácí soubor Divadla NoD, tedy Lumíra Přichystalová, Láďa Karda, Martin Cikán a Jan Strýček. Tito čtyři zástupci jedné generace pátrají po původci svého zničeného vkusu. A pod nánosem devadesátkových cetek nalézají děsivou pravdu. Dne 27. února 1995 vstoupil do atmosféry zvlášť jasný meteor, jehož úlomky dopadly do Čech a Moldávie. Ve stejný den vznikly skupiny Lunetic a O-Zone. Náhoda?

„Během 90. let se stalo spoustu opravdu hodně bizarních a hodně nepravděpodobných událostí, ale nikomu to tady nepřipadalo zvláštní. Jako by všichni byli oslepení nějakým úžasným devadesátkovým fetem. A tak jsme se rozhodli přijít na to, co jsme si to doopravdy šlehli, a tak trochu před mladšími generacemi ospravedlnit to, proč máme všichni na fotkách z dětství tu stejnou hnusnou ledvinku a z očí nám stříká, jak jsme za ni šťastní.“ říká režisér Janek Lesák.

V pořadí šestá inscenace uměleckého vedení Divadla NoD navazuje na linii autorského divadla, které převádí na jeviště jednotlivé fenomény popkultury. Tu zahájily inscenace Osamělost komiksových hrdinů (prosinec 2017), Měsíční sonáta č. 11 (únor 2018), inscenace využívající technologii binaurálního zvuku FANTASY! (leden 2019), BIBLE 2 (únor 2019) a projekt na pomezí divadla a LARPu MĚSTEČKO PALERMO USÍNÁ (leden 2020).

Hrají: Lumíra Přichystalová, Láďa Karda, Martin Cikán, Jan Stýček & New Kids in the NoD / Kamila Mottlová, Eliška Soukupová, Michal Máša, Karel Jinda nebo Lukáš Prokop

SCÉNÁŘ: Janek & Natálka
DRAMATURGIE: Natálie Preslová
REŽIE: Janek Lesák
CHOREOGRAFIE: Kamila Mottlová
HUDBA: Lunetic & Ivo Sedláček K
KOSTÝMY: Paulína Bočková
LIGHTDESIGN: Dano Kozlík
SOUNDDESIGN: Vojtěch Drobek Krátký
PRODUKCE: Helena Plicková
VIZUÁL: Dominik Miklušák
FOTO: Michaela Škvrňáková

 

NoD, Taneční magazín

MALÁ INVENTURA 2019: Restaurace, kde zaručeně neztloustnete!

DOTAŽENÝ NÁPAD █ KOUZLO NECHTĚNÉHO █ OKOUZLENÝ SALONEK CROSS CLUBU █ PŘED DEZERTEM NEBYLO NUTNO DEZERTOVAT █

Velmi stylově, v restauračním salónku pražského Cross Clubu, proběhla v neděli 24. února odpolední prezentace pozoruhodného interaktivního videoartu „Restaurant na konci vesmíru“. V rychlém sledu po sobě zde následovalo osm zhruba dvacetiminutových prezentací tohoto titulu. Patrně šlo o nejextravagantnější a nejvíce kontroverzní představení (či výtvarný počin?) 17. ročníku festivalu MALÁ INVENTURA…

Zprvu jsem nevěděl, a nebyl jsem viditelně sám, co od netradičního „restauračního“ představení očekávat..

Takto vypadala prezentace jednoho z hlavních chodů jídelního lístku – japonských nudlí

Toto originální výtvarně interaktivní entrée bylo již několikrát v loňském roce provedeno ve vysočanském industriálním multikulturním prostoru Galerie Pragovka. Za celým projektem stojí trio nonkonformních umělců – Eliška Soukupová, Martin Vlček a Vojtěch Žák.

Nápad byl zdánlivě jednoduchý. Prezentovat lidskou krmi výtvarně. Již vstupenka byla nadmíru stylová. Ve formě vizitky luxusní restaurace. V samotném, autentickém restauračním salónku Cross Clubu diváka uvítaly dvě půvabné servírky. Byly oděny a upraveny v japonském stylu. Ihned rozdaly jídelní lístky. Na nich jsme, mimo předkrmů, měli připraveny hlavní chody a dezerty.

Vše jsme pak dostávali pouze vizuální formou – prostřednictvím tabletů a televizních monitorů. Interaktivnost spočívala v tom, že nám počítačový mág, který měl v gesci výtvarnou i technickou stránku projektu, nechal na chvíli možnost si u něj zakouzlit si s jídelním obrázkem.

Několik lidí si evidentně spletlo nějakou skutečnou „jídelní“ akci festivalu MALÁ INVENTURA v nedalekém, rovněž holešovickém, studiu ALTA s touto „nejídelní“ prezentací.

Interaktivní ruka spolupracuje s hlavním výtvarným mágem a počítačovým expertem

Ovšem nechtěným vrcholem představení bylo něco, co vzniklo kouzlem nechtěného. Jeden ze zahraničních hostů, který ať už z jakýchkoli důvodů rezignoval na náš jazyk, si nechal od servírek cosi anglicky vysvětlovat. A stále jim odpovídal: „Jez. Jez!“ Což bylo pro českou restauraci (byť s japonskými servírkami) symptomatické.

Celé toto krátké výtvarně divadelní entrée bylo důmyslně připraveno a nenechalo nikoho, včetně zahraničních hostů, v klidu.

Myslím, že „vesmírná restaurace“ je pronikavým výkřikem do diskuse o smazávání bariér mezi výtvarnými a divadelními uměleckými aktivitami.

Foto: MALÁ INVENTURA

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN