Na jednom jevišti Beyoncé, Billie Eilish a BÁRA ZMEKOVÁ! Další premiéra Ufftenživot, konkrétně inscenace „This is not a love song“ v pondělí 28. června ve vršovickém Vzletu.
Divadelní soubor Ufftenživot uvede 28. 6. v 19.30 na jevišti kulturního paláce Vzlet novou autorskou inscenaci s názvem „This is not a love song“. Druhá premiéra souboru v této sezóně se zabývá fenoménem populárních milostných písní a poodhalí divákům, jak hudební průmysl ovlivňuje náš život, ať chceme, nebo ne.
Autorská inscenace v režii Sáry Arnstein vychází z hledání významu a funkce milostné písně. Recykluje různými způsoby známé současné popové milostné písně a skládá z nich vlastní mozaiku, která hovoří o možné výpovědní hodnotě, která je v nich obsažena.
„Inspirací pro vznik tohoto představení se staly samotné texty a videoklipy milostných písní, kniha „Love songs – The hidden history“ (Milostné písně – skrytá historie) nebo komiks autorky Liv Strömquist „Prins Charles Känsla“ (Pocity prince Charlese). Hlavním cílem projektu je výzkum kulturního fenoménu, jímž milostné písně jsou a k němuž se váže bezpočet stereotypů, které se snažíme na jevišti s humorem reflektovat,“ vysvětluje záměr režisérka Sára Arnstein.
Výrazným rysem inscenace je hudební složka v podání zpěvačky a skladatelky Báry Zmekové, která je po celou dobu přítomna na jevišti a živě doprovází herečky v jednotlivých scénách. „Je to taková poloimprovizace, některé části jsou pevně dané, ale jindy jen pozoruji, co se děje na scéně a pocitově tvořím hudební podkres. Proto je taky důležité být s herečkami na jedné vlně,“ doplňuje Zmeková.
Pro fanoušky popkultury je lákadlem také kostýmní výprava, která se snaží důvtipně přiblížit vzhledu ikonických popových hvězd. Pro inscenaci ji vytvořila výtvarnice Natálie Rajnišová.
„Populární písně, stejně jako celý hudební průmysl, ovlivňují náš život, ať chceme, nebo ne. Někdy jsme pasivními posluchači, jimž se písně jen tak mimoděk ukládají do paměti a povědomí, jindy pro nás popstars a hudební skupiny představují vzory a ikony, ke kterým se od mala upínáme,“ říká režisérka, pro kterou je tato inscenace zároveň režijní prvotinou.
Čtyři ženy zkoumají na jevišti všudypřítomnost a sílu populárních písní, ale do jaké míry jsme i my složeni ze střípků a znaků útočících videoklipů? „Sám Ted Gioia v knize ,Love songs´ zmiňuje, že první milostnou píseň složila žena, ale proslavil se díky ní muž. Co slovo láska v těchto písních symbolizuje? Jsou milostné písně ve skutečnosti opravdu o lásce? Těším se, že diváci budou hledat odpověď spolu s námi,“ doplňuje herečka Nataša Bednářová.
Premiéra: 28. června v 19.30 ve Vzletu (Holandská 669/1, Praha 10 – Vršovice)
Inscenaci „This is not a love song“ finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky, Hlavní město Praha, Státní fond kultury České republiky a Venuše ve Švehlovce.
Vstupenky jsou k dostání v síti GoOut: https://goout.net/cs/this-is-not-a-love-song/szecllr/
Ve spolupráci seStudiem ALTA uvede ve čtvrtek 17. 6. soubor Ufftenživot premiéru autorky Lucie Kašiarové s názvem „Mnohodinec“. Podtitul představení je performativní ne-sólo, jelikož „Mnohodinec“ je kolektivní tvorba umělců. Ta skrze konkrétní tělo Lucie Kašiarové přináší na jeviště neuchopitelná fakta a vytváří prostor, v němž neexistuje minulost ani budoucnost.
„Výchozím bodem v mé tvorbě a životě je „mnohodinnost“. Zajímá mě, jak se společně dívat na prolínání osobních a obecných zkušeností. Kde končí jeden a začíná druhý?“ uvádí autorka v anotaci k představení.
Lucia Kašiarová umělecky vede již řadu let kulturní centrum Studio ALTA. Díky němu se denně potkává s množstvím nezávislých umělců, kteří v ALTĚ pečlivě zkoumají svoje umělecké přístupy, zpracovávají čistě osobní, širší společenská či obecně politická témata. Lucia je často nepřímým účastníkem, pozorovatelem jejich hledání, selhávání či objevování překvapivých cest k formování jejich umělecké výpovědi. I z tohoto pohledu je její nejnovější umělecký akt nejen výpovědí jí samotné, ale reflexí všech pozorování a otázek, které ve své práci i osobním životě postupně sbírá.
„Umění vnímám jako metodu, která lidstvo posouvá, každý umělecký akt má v sobě potenciál pohnout námi lidmi, nebo dovolím si tvrdit až vesmírem. Anebo je to tak, že my lidé jen reflektujeme vzkaz, který je k nám vysílán? Moje práce nepřináší odpověď na tuto ani jiné otázky, je jednoduchým činem zhmotnění, formování zkušeností nás ,Mnohodinců´, kteří kráčíme po naší Zemi. Žijeme v době zaměřené na individualismus a já jsem se rozhodla mu (a sama sobě) nastavit možnost mým tělem, vědomím jen procházet, ale neidentifikovat se s ním,“ popisuje autorka pohnutky ke vzniku „Mnohodince“.
K procesu tvorby dále dodává: „Skrze mé tělo, hlas a představivost hledám a aplikuji metody, jak ono prolínání zhmotnit a nahlédnout – jak mít svou vlastní autonomii, a přece se prolínat v ,mnohodinnosti´. Náhoda, chyba, superpozice, tanec, fyzika, vesmír a pohyb jsou pro mě výchozím bodem k akci. Slovem i tělem.“
Svůj postoj k bádání staví Lucia Kašiarová na základech současného tanečního umění a kvantové fyziky. Podle ní mají tyto obory k sobě až překvapivě blízko, i když mluví jiným jazykem a pozorují určité jevy z jiných úhlů, nebo je dávají do jiných souvislostí.
Projekt se zabývá postavením jedince ve vesmíru. Lucia Kašiarová si k tématu individualismu a jeho možné proměně k mnohodinnosti přizvala hudebníka Tomáše Vtípila, scénografku Magdalenu Vrábovou a tvůrčí duo Ufftenživot – Sáru Arnstein a Jiřího Šimka. Inscenace vytváří prostor, ve kterém lze na malou chvíli společně čelit nevyslovitelnému, nedořečenému, neuchopitelnému. Přičemž smysl tkví v „čelení“ nikoliv ve sdělení nebo v závěru, ke kterému jsme zrovna teď společně došli nebo dojdeme.
Kolik čtverců musíš nakreslit, aby vznikl kruh?
Části procesu vzniku tvůrci zaznamenali v podobě jednoduché webové prezentace na stránce:mnoho.ufftenzivot.cz.
„Mnohodinec“
Idea, koncept: Lucia Kašiárová
Tvůrčí tým: Sára Arnstein, Jiří Šimek, Tomáš Vtípil, Magdalena Vrábová, Lucia Kašiarová
Umělecká podpora: Peter Šavel
Koprodukce: Ufftenživot (Tereza Tomášová) a Studio ALTA
Rezidence: NKC Záhrada, Švestkový dvůr (v rámci výzvy Nové Sítě), Zámek Žďár nad Sázavou
Festival „MALÁ INVENTURA“ odstartuje za čtyři týdny
Festival nového divadla „Malá inventura“ je tradičně přehlídkou těch nejvýraznějších projektů, které vznikly během uplynulého roku. Navzdory koronavirovým omezením se největší pražský svátek nového divadla bude konat i letos. A to v termínu od 19. do 27. února 2021. Přesto musí být pochopitelně jiný, a to zejména svým rozsahem. A protože leitmotivem letošní devítidenní přehlídky je „milujeme off-line“, organizátoři plánují uskutečnit „Malou inventuru“ ve fyzické podobě. Pokud to PES dovolí, bude se hrát alespoň pro omezený počet diváků.
Festivalová inscenace „PiNKBUS“ má nádech exotiky i styl kabaretu
„Festival již devatenáctým rokem prezentuje divadlo, které je v pravém slova smyslu ‚off‘,“vysvětluje umělecký ředitel Malé inventury Petr Pola. „Divadlem autorským a nezávislým, divadlem odvážným a experimentujícím. Novým divadlem, které své diváky oslovuje a inspiruje k novým myšlenkám. Tento rok se k tomu přidává další význam ‚off‘, živé divadlo pro živé diváky. Ano, nejen letos ‚milujeme off-line‘ Divadelníci v minulém roce nezaháleli. Nezávislou scénu v Praze sledujeme po celý rok a oproti předpokladu se sešla řada velmi kvalitních divadelních projektů,“ doplňuje Pola. „Letošní festivalový výběr zahrnuje téměř čtyřicet projektů, ne všechny však bude v rámci posledního únorového týdne možné uvést ‚naživo‘. To štěstí budou mít pouze tři sekce festivalu Domovské scény, Tažní ptáci a Nová krev na scéně. Přehlídka se tento rok omezí na dramaturgii nezávislých divadelních scén, etablovaných umělců bez vlastní scény a mladých talentovaných umělců, působících v Praze.“
„Malá inventura“ je však nejen přehlídkou nezávislých projektů, ale i platformou pro odbornou veřejnost. Umožňuje sdílet svou zkušenost a vyjádřit svůj názor. Proto bude festival nabízet bohatý program pro hosty fyzicky přítomné na festivalu i ty, kteří se připojí pouze na dálku. Řada z těchto akcí je atraktivních i pro širokou veřejnost, a budou dostupné i bez registrace, například stream zahájení festivalu – show ve stylu kabaretu „PiNKBUS“, nové platformy pod vedením Martina Talagy, která navazuje na tradici pražských kabaretů a varieté a okořeňuje ji dávkou trendu drag queens; „Život on air“ – speciální festivalová edice rozhovorů pod taktovkou souboru „Ufftenživot“; „guided tours“ – vizuálně zajímavé prohlídky pražských scén a další.
Více podrobnějších informací a aktuální festivalový program naleznete na:www.malainventura.cz .
Impozantní prostory. █ Tak trochu „studený odchov“. █ Lucia Kašiarová v červené barvě. █ Ambasadoři i ti další. █ Též nové sídlo Centra choreografického rozvoje SE.S.TA. █ Tudy kráčela i filmová historie. █ Kavárna s ambicemi. █ A co dál? █
Jak je již pravidelným čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU známo, Studio ALTA ke konci února 2020 opustilo, po jedenácti letech, své již tradiční industriální prostory v holešovické ulici Bubenská. A od počátku května 2020 působí v historické budově karlínské Invalidovny. Tam získalo od Národního památkového ústavu do zapůjčení její západní křídlo. Program a náplň v současných prostorách zajišťuje ALTA ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a neziskovou organizací „Iniciativa pro Invalidovnu“. Poslední květnovou středu zde byla uspořádána tisková konference, spojená s prohlídkou celého prostoru rozlehlé budovy.
Již při vstupu do západního křídla čtvercového areálu (100 x 100 metrů!) Invalidovny jsme si nemohli neuvědomit, že za tak krátkou dobu zde proběhly desítky úprav. Interiéry si vyžádaly citlivé stavební i instalační rekonstrukce, aby zde vůbec všichni mohli pracovat a tvořit. Elektrické rozvody, alespoň provizorní podlahy, základní hygienická zařízení… Pouze zásadní řešení vytápění historické budovy se ukázalo velkým problémem. V letních měsících je teplotní stav v barokní budově ještě snesitelný… Za zimních měsíců budou muset být divadelní (i kancelářské) prostory vytápěny lokálně, individuálně.
Přítomné v novém prostoru uvítala šéfka Studia ALTA Lucia Kašiarová. Stylově – v červených kalhotách i teniskách. Seznámila přítomné s nejbližšími plány a výhledy studia i dalšími aktivitami v Invalidovně. Nebudeme je nyní jmenovat a probírat detailně, neboť korespondují s naším nedávno publikovaným článkem: https://www.tanecnimagazin.cz/2020/05/20/studio-alta-zaha…nske-invalidovne/.
S Invalidovnou a jejími prostorami bude bytostně propojen i fotograf, režisér, výtvarník, scénický výtvarník i světelný designér Michal Hσr Horáček. A jeho Hσr Gallery. O něm TANEČNÍ MAGAZÍN v minulosti referoval zejména ve spojitosti s divadlem Dany Paly. Tento vskutku renesanční umělec přítomné seznámil se svými nejbližšími plány, v nichž integruje (jak jinak, že?) výtvarné i divadelní umění.
Jižní průčelí Invalidovny s hlavním vchodem
Potom již přišli ke slovu takzvaní ambasadoři ALTY. Lukáš Karásek v kostce představil plány souboru „tYhle“. Nejen mne zaujal jeho ambiciózní projekt pod pracovním názvem „Obývák“. Tento někdejší student Pierra Nadauda z brněnské JAMU jím bude reflektovat na své i naše nejbližší interiérové okolí. Zpravodajská čest velí ještě doplnit, že významnými členy „tYhle“ jsou scénografka, režisérka a performerka Marie Gourdain. Francouzka, od roku 2010 žijící a tvořící v Praze. A také její kolega ze země Galského kohouta Florent Golfier, performer a transformer. Že by francouzský profesor zanechal v Lukáši Karáskovi tak trvalou stopu?
Lucia Kašiarová vtipně a věcně zareagovala na projekt „Obývák“ slovy, že teprve v karanténě z důvodů koronaviru si uvědomila, jak na nás působí ten nejbližší interiér.
Jiřího Šimka jsme měli tu čest nedávno vidět v televizi v britsko-francouzko-českém filmu o atentátu na Heydricha „Anthropoid“. V tomto snímku režiséra Seana Ellise výborně ztvárnil klíčovou roli Karla Čurdy. Na konferenci byl však v roli zástupce souboru „Ufftenživot“. Toto divadélko si zasloužilo, jak věrní čtenáři uznají, již množství kladných recenzí TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Šimek krátce, věcně přítomným přiblížil nejbližší divadelní i multimediální aktivity souboru, jehož další oporou je Sára Arnsteinová.
Dlužno ještě podotknout, že Lukáš Karásek i Jiří Šimek zdůraznili, jak si nové role ambasadorů ALTY oni i celé jejich skupiny váží.
Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA se podílí na řadě tanečních aktivit širokého domácího i mezinárodního významu. Koneckonců, je i partnerem TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Jeho představitelka, hraběnka Marie Kinski, seznámila auditorium konference s nejbližšími plány. Zdůraznila výhodu užšího propojení s ALTOU. Mimochodem, již v jejích holešovických prostorách SE.S.TA organizovala své tradiční Kulaté stoly a diskusní programy. Hraběnka ještě přítomné pozvala na letošní ročník KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou (14. – 16. srpna). Letos se spíše oprostí od své tradiční internacionality. Podpoří domácí soubory v onom nelehkém boji se současnými omezeními. V jejich duchu bude také muset uzpůsobit svůj návštěvnický řád a režim kulturního programu. A právě pražská zahajovací „ochutnávka“ KoresponDance proběhne 11. srpna v prostorách i exteriérech Invalidovny.
Marie Kinski, šéfka Centra choreografického rozvoje SE.S.TA a předsedkyně Vize tance v jedné osobě
Invalidovna se neuzavře ani dalším výtvarným aktivitám. Bude je mít v gesci sdružení „3kurátorky“. O výstavách zde proponovaných seznámila novináře Kristýna Hájková. Na trio ji doplňují – v duchu názvu – ještě Alžběta Horáčková a Diana Kněžínková.
Spolupracující skupinu „Tlustá čára“ reprezentovala Ivana. Jmenovaná organizace má za cíl svou tvorbou obecně poukazovat na témata, která členy ve společnosti štvou. A zároveň integrovat do své tvorby zástupce sociální oblasti – lidi v závislosti, lidi bez domova, z azylových domů, bývalé vězně, oběti trestných činů a další. Prostě ty, kteří jsou společností častokrát vyloučeni. A možnost tvorby či sebevyjádření je jim odepřena. I přesto, že jsou ve svém nitru stejní jako my všichni. Jediným rozdílem je, že život je srazil na kolena a oni samotní nejsou schopni se postavit zpět na vlastní nohy. „Tlustá čára“ hodlá takovýmto lidem poskytovat zázemí, komunitu i motivaci něco změnit.
Při následných otázkách žurnalistů, respektive odpovědích Kočíkové na ně, bylo však zřetelné, že „Tlustá čára“ teprve své aktivity zahajuje. Třeba konkrétně při dotazu na Helsinský výbor. Prostě, tady ještě řada chvályhodných nápadů není zřejmě úplně tak zcela a do detailu domyšlena…
Po povodních v roce 2002 zůstaly stěny přízemních místností Invalidovny osekané
Ke slovu přišly i dvě reprezentantky duchovního sdružení „Karavana“. Na rozdíl od „Tlusté čáry“ měly své bohulibé aktivity do detailu promyšlené a perfektně zpracované. Všichni zde vystupující dokumentovali velmi široké spektrum aktivit a názorů, kterým bude západní křídlo Invalidovny otevřeno.
Po malém, leč zdravém, pohoštění pak následovala závěrečná, aktivní, část tiskové konference. Unikátní prohlídka nejzajímavějších prostor Invalidovny.
I v těchto chodbách se zde natáčelo…
Pod vedením vedoucího odboru Národního památkového ústavu inženýra Miroslava Indry a kastelánky Invalidovny Petry Widžové jsme zavítali do nejzajímavějších interiérových prostor rozlehlého komplexu. Bylo nám umožněno poznat, jak žili před více staletím váleční invalidé. Procházeli jsme se zde po stopách legendárního fotografa Josefa Sudka. Obdivovali zdejší kapli se zachovalými vitrážovými okny. Ale i zaregistrovali devastující stopy povodně z roku 2002. Invalidovna čelila více povodním, avšak ta nedávná byla pro ni nejhorší. V dlouhých chodbách zanechaly také stopy různé filmové štáby. Natáčel zde Miloš Forman oskarového „Amadea“. Ale také se zde točily scény do filmů „Doktor Živago“, „Malý Indiana Jones“, „Masaryk“ a mnoha a mnoha dalších. Na nádvoří u kašny zde natáčel jeden ze svých videoklipů slavný Ozzy Osborne. Prostě, tady kráčela historie. A to i ta filmová.
Šéfka ALTY Lucia Kašiarová a šéf odboru NPÚ inženýr Miroslav Indra
Proč tedy navštívit zrovna Invalidovnu? Kroměkulturního programuzde můžete navštívit kavárnu či komunitní zahrádku, anebo se zapojit do děnívlastní aktivitou či projektem. A co navíc? V ALTA kavárně se můžete osobně setkat s umělci, pracovníky z neziskového sektoru, studenty, maminkami, starými i novými známostmi, či případně sousedy.
Otevřeno je již od druhé dekády května 2020 denně:
Pondělí – pátek: 15.00 – 22.00
Sobota – neděle: 10.00 – 22.00
Pozorným čtenářům neuniklo, že Studio ALTA má tyto prostory pouze propůjčené. Ano, Invalidovnu totiž čeká zanedlouho komplexní rekonstrukce. Zub času a nestylové změny minulého režimu i filmařů udělaly své. Divadelníci a pouliční umělci byli odjakživa historicky vnímáni jako „plemeno kočovné“. To sice ano, ale… Věříme, že ALTA časem nalezne své pevné místo v Praze. To své umělecké, v tanečním a divadelním světě, našla již dávno.
