Inventura bude „off“!

Festival „MALÁ INVENTURA“ odstartuje za čtyři týdny

Festival nového divadla „Malá inventura“ je tradičně přehlídkou těch nejvýraznějších projektů, které vznikly během uplynulého roku. Navzdory koronavirovým omezením se největší pražský svátek nového divadla bude konat i letos. A to v termínu od 19. do 27. února 2021. Přesto musí být pochopitelně jiný, a to zejména svým rozsahem. A protože leitmotivem letošní devítidenní přehlídky je „milujeme off-line“, organizátoři plánují uskutečnit „Malou inventuru“ ve fyzické podobě. Pokud to PES dovolí, bude se hrát alespoň pro omezený počet diváků.

Festivalová inscenace „PiNKBUS“ má nádech exotiky i styl kabaretu

Festival již devatenáctým rokem prezentuje divadlo, které je v pravém slova smyslu ‚off‘,“ vysvětluje umělecký ředitel Malé inventury Petr Pola. „Divadlem autorským a nezávislým, divadlem odvážným a experimentujícím. Novým divadlem, které své diváky oslovuje a inspiruje k novým myšlenkám. Tento rok se k tomu přidává další význam ‚off‘, živé divadlo pro živé diváky. Ano, nejen letos ‚milujeme off-line‘ Divadelníci v minulém roce nezaháleli. Nezávislou scénu v Praze sledujeme po celý rok a oproti předpokladu se sešla řada velmi kvalitních divadelních projektů,“ doplňuje Pola. „Letošní festivalový výběr zahrnuje téměř čtyřicet projektů, ne všechny však bude v rámci posledního únorového týdne možné uvést ‚naživo‘. To štěstí budou mít pouze tři sekce festivalu Domovské scény, Tažní ptáci a Nová krev na scéně. Přehlídka se tento rok omezí na dramaturgii nezávislých divadelních scén, etablovaných umělců bez vlastní scény a mladých talentovaných umělců, působících v Praze.“

Malá inventura“ je však nejen přehlídkou nezávislých projektů, ale i platformou pro odbornou veřejnost. Umožňuje sdílet svou zkušenost a vyjádřit svůj názor. Proto bude festival nabízet bohatý program pro hosty fyzicky přítomné na festivalu i ty, kteří se připojí pouze na dálku. Řada z těchto akcí je atraktivních i pro širokou veřejnost, a budou dostupné i bez registrace, například stream zahájení festivalu – show ve stylu kabaretu „PiNKBUS“, nové platformy pod vedením Martina Talagy, která navazuje na tradici pražských kabaretů a varieté a okořeňuje ji dávkou trendu drag queens; „Život on air“ – speciální festivalová edice rozhovorů pod taktovkou souboru „Ufftenživot“; „guided tours“ – vizuálně zajímavé prohlídky pražských scén a další.

Více podrobnějších informací a aktuální festivalový program naleznete na:www.malainventura.cz .

Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Inventura: Roštěnky a Kračun

Letošní festival MALÁ INVENTURA přinesl legraci, patos i zamyšlení se. Co k tomu konstatuje TANEČNÍ MAGAZÍN?

Již šestnáctý ročník divadelního defilé MALÁ INVENTURA nabízel přepestré menu. Z jeho téměř čtyřiceti představení si TANEČNÍ MAGAZÍN vybral tři možnosti. Nakonec, bohužel, titul „Fidlovačka“ nebylo možné z časových důvodů absolvovat. Tak tedy zůstalo – kromě úvodního již recenzovaného večera s udílením cen DNA – u dvou představení. A aby to bylo spravedlivé, rozdělili jsme tím napůl pozornost hlavní programové vlně i sekci doprovodného programu.

Titul „Roštěnky u Tiffanyho“ nás zaujal z více důvodů. Tím prvním je zcela určitě přímá osobní dramaturgická účast dramaturga festivalu Malá inventura i současně manažera pořádající organizace Nová síť Petra Poly. Současně bylo naším přáním zažít divadelní představení ve Werichově vile, ještě vonící adaptační novotou.

Soubor ANIČKA A LETADÝLKO je již standardní zárukou originálních scénářů, osobité výtvarné tváře a mírně parodického muzikálového pojetí. Ani tentokrát nezklamal. A to v žádném směru. Scénář si s dostatečným nadhledem utahuje ze současné povrchnosti, světa bezbřeze sponzorovaných ženských luxusních časopisů, a „estrádní třetí ligy“. V další linii se tradičně jedná o parafrázi na současnou domácí muzikálovou produkci.

Jakýmsi bonusem navíc byla účast lidí až trpasličího vzrůstu v kontrastu s protagonistkou postavy spíše basketbalové pivotmanky. Starší divák si určitě vzpomněl na cirkusové sloní muže a trpaslíky. Ti mladší pak zcela jistě na průvodce televizním pořadem „Pevnost Boyard“ anebo na Jiřího Krytináře, blahé paměti.

Představení mělo tempo, rytmus, spád a zejména vypointovanost. Logicky a motivicky jsem pouze nepochopil, proč někdy používaly zpěvačky při zpěvu jako rekvizitu ruční mikrofon a jindy nikoli? Žádný systém jsem v tom tedy nenalezl.

Na tomto místě bych velice hodnotil výtvarně nápaditý netradičně adjustovaný divadelní program s anglickými překlady a anotacemi.

Zbývá pochválit scenáristku, režisérku a spoluautorku hudby Aničku Duchaňovou, spoluautora hudby Michala Němce (neměl zde být při takřka opisné parafrázi hitu „Seréno é“ uváděn jako autor původní citace také Drupi???), výtvarnici Marii Jiráskovou a samozřejmě i herce: Martinu Krátkou, Marii Fasorovou, Štěpánku Pencovou, Janu Kozubkovou a Pavla „Litlle“ Krejčího. V neposlední řadě patří velká poklona již zmíněnému dramaturgu Petru Polovi. Kdyby nic jiného, tak za oživení té dávné tradice liliputů. Že by příště došlo i na onoho legendárního sloního muže? Anebo muže sněžného?

Projekt „Kračun“ naopak zaujal svou patetickou poezií a kontrastem se starými dobrými časy.

Industriální prostředí dvorního objektu v letenské Letohradské ulici 10 nabídlo podívanou nečekaného druhu. I emočního dopadu. Na starém (tiskárenském?) stroji se promítaly rozličné retrospektivní i ilustrativní náladové sekvence. Do toho recitovala Dora Bouzková živě. Ze záznamu jí kontrastoval anglicky mluvící mužský part. To vše doplňovala pulsující autorská hudba. Pod scénářem a realizací jsou podepsáni Apolena Vanišová a Petr Krusha.

Kračun v textové fázi nevadil. Tedy patos ani popisnost na úkor poetických obrazů a obratů. Jeho patos byl úměrný, odpovídal tématu. Fantaskní obrazce a scény připomínaly díla Vladimíra Boudníka, dávné fotografie Josefa Sudka anebo Františka Drtikola. Přenesli jsme se tak do světa daguerrotypií, starých tramvají, obětních oltářů a výstražného dýmu, který měl i onu spálenou vůni. Nikoli chemickou. Skutečně, pravdivě drsný multimediální zážitek!!!

Apolena Vanišová již spolupracovala s Dorou Bouzkovou při inscenaci „Pohřeb sardinky“ v Meet Factory. Tentokrát vlastní akční rádius ještě rozšířila. A bylo tomu ku prospěchu věci…

Obě hodnocená představení snad alespoň v náznaku vyjadřují široké žánrové, technické i inscenační rozpětí letošního festivalu MALÁ INVENTURA. Jsme za něj rádi. Kéž by byla brzy i ryze taneční inventura!

 

Michal Stein

Foto: Nová síť

TANEČNÍ MAGAZÍN