Štítek: StarDance

Na značky! StarDance se vrací!

Po dvanácté se vrací oblíbená soutěž a poprvé vtančí na obrazovky 14. října 2023

Už za měsíc odstartuje dvanácté pokračování taneční soutěže StarDance. O titul královny a krále parketu se i tentokrát utká deset párů, které bude hodnotit tříčlenná porota a tradičně i diváci u obrazovek České televize. První přímý přenos odvysílá Jednička v sobotu 14. října, závěrečný pak o dva měsíce později 16. prosince. Součástí letošní řady bude i jubilejní stá epizoda a také charitativní díl. Slavnostními večery provede oblíbená moderátorská dvojice Tereza Kostková a Marek Eben.


„Jedna z nejočekávanějších televizních událostí roku je tady. StarDance se vrací na obrazovky České televize s novou řadou. Je to přitom už sedmnáct let, kdy jsme taneční klání našim divákům představili vůbec poprvé. StarDance ale není jen o tanci a zábavě. Je příslibem odvahy a pevné vůle, místem překonávání vlastních hranic a posledních pět ročníků i strůjcem pomoci těm, kteří ji potřebují. Během nich se podařilo pro Centrum Paraple vytančit neuvěřitelných šestasedmdesát milionů korun, které pomohly lidem s poškozením míchy v aktivním návratu do běžného života,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a doplňuje: „Výbornou zprávou je také to, že zcela určitě nepůjde o poslední řadu ve vysílání České televize – již nyní se nám totiž podařilo zajistit vysílací práva na další dvě série.“

Tanečního klání dvanácté řady se účastní páry Eva Adamczyková a Jakub Mazůch, Marek Adamczyk a Lenka Nora Návorková, Vavřinec Hradilek a Kateřina Bartuněk Hrstková, Ivana Chýlková a Jan Tománek, Richard Krajčo a Dominika Rošková, Iva Kubelková a Martin Prágr, Josef Maršálek a Adriana Mašková, Tereza Mašková a Daniel Kecskeméti, Darija Pavlovičová a Dominik Vodička, David Prachař a Zuzana Dvořáková Šťastná. Novinkou bude tříčlenná porota namísto čtyřčlenné, a to ve složení Tatiana Drexler, Richard Genzer a Zdeněk Chlopčík.

Dvanáctým ročníkem StarDance budou, stejně jako v předchozích letech, znít rytmy českých a slovenských písní a celé řady hudebních stylů v podání MoonDance Orchestra. Výjimkou bude šestý večer, kdy páry zatančí na světově známé filmové melodie v původním znění. Jednotlivé dvojice budou soupeřit v různých předem daných stylech, ale dostanou i volnost pro vlastní nápady.

Tančit bude celá škola i vozíčkáři

Chybět nebude ani charitativní díl či propojení s dalšími projekty České televize.  Kreativní producentka pořadu Lucie Kapounová říká: „Letos se bude charitativní díl pro Paraple vysílat již po šesté, a to 25. listopadu. Chceme zachovat stejný princip jako v roce 2021. Soutěžící nebudou tančit s vozíčkáři ale pro vozíčkáře, kteří se stanou jejich patrony. Druhou část přenosu pak otevřeme jednou společnou choreografií pěti párů a pěti vozíčkářů. Stejně jako v předchozích ročnících bude možné Centrum Paraple podpořit nejen během přímého přenosu zasláním dárcovské SMS či finančního daru na jeho sbírkový účet. Jsme velmi zvědaví, jestli se podaří překonat rekord minulé jedenácté řady, kdy se podařilo vybrat přes 21,5 milionu korun.“

Vedoucí vzdělávacího projektu ČT edu Alžběta Plívová doplňuje: „Předchozí, první ročník soutěže Tančí celá škola, kterou si připravil portál ČT edu nám vzal dech. Zapojily se do něho školy ze všech koutů Česka a videa, která jsme dostali, jednoznačně ukázala, že čeští učitelé jsou akční, tanec je baví a že věnují svým žákům čas a energii i nad rámec ‚povinností‘. Některé soutěžní příspěvky překvapily svou originalitou i samotné tanečníky StarDance. Jsem si jistá, že letos přibydou další taková.“

StarDance se o slovo přihlásí znovu z pražského Výstaviště

Tradičně se všechny soutěžní večery, ve kterých o postupujících párech rozhodnou i diváci, budou živě přenášet z pražských Holešovic. „StarDance už si dnes snad ani neumím představit v jiných prostorách než právě na Výstavišti. Podle zájmu diváků je vidět, že tanec naší zemí doslova rezonuje a nás velmi těší, že soutěž našla své místo právě u nás v Křižíkových pavilonech stejně jako nás těší celkově spolupráce s Českou televizí. Z participace na StarDance už se vlastně stala vzájemná tradice pro podzimní dny, které budou i letos, věřím, našlapané nejen na parketu v pavilonu E a D,“ říká o spolupráci Výstaviště Praha a České televize předseda představenstva Výstaviště Praha Tomáš Hübl.

Vše podstatné budou průběžně přinášet sociální sítě České televize:

Facebook StarDance: www.facebook.com/stardancecz

Instagram StarDance: www.instagram.com/stardancecz

TikTok StarDance: www.tiktok.com/@stardancecz

režisér: Jan Fronc // kreativní producentka: Lucie Kapounová // vedoucí projektu a scenáristka: Barbora Suchařípová // výkonný producent: Vojtěch Svoboda // vedoucí produkce: Cyril Hirsch // dramaturg: Matěj Randár // hudební dramaturg: Jan Tengler // manažer realizace: Viktor Průša // hlavní kameraman: Filip Havelka // aranže hudby: Martin Kumžák // zvuk: Miroslav Hřebejk, Milan Jílek // architekt: Jaroslav Svoboda // choreograf: Marek Zelinka // střih: Dušan Lajda// kostýmní výtvarník: Roman Šolc // líčení – supervize: Pavel Bauer // účesy – supervize: Blanka Hašková

Foto: David Raub 

Kateřina Blinková, Filip Platoš, Česká Televize

pro  Taneční magazín

Rozhovor se slavným choreografem Václavem Kunešem

„Sabbatical“? Krátce o kreativní pauze a vyhoření

Václav Kuneš, slavný český choreograf a tanečník, kterého si čtenáři pamatují coby porotce ve StarDance a znají ho především jako uměleckého ředitele souboru 420 people, se rozhodl dát si 7 měsíců naprostou pauzu od své kreativní práce, tedy takový sabbatical. Co se stalo? Jde o vyhoření??

Václav Kuneš v posledních dvaceti letech jel na ‚plný plyn‘  a není divu, že vyžaduje oddych. V roce 2004 se vydal na dráhu nezávislého tanečníka a choreografa. Spolupracoval např. s japonským choreografem Saburo Teshigawarou,   v letech 2005–6 tančil v New National Theater Tokio. Současně spolupracoval s Jiřím Kyliánem jako asistent choreografa. Připravoval nastudování řady jeho děl, např. ve Finském národním baletu, Basel Ballet, baletu milánské La Scaly, Oper am Rhein v Düsseldorfu, Baletu Národního divadla v Praze, aj.

Vystupoval na scénách v mnoha státech Evropy, v Jižní Americe, Asii a Austrálii. Pravidelně byl hostem světových gala představení (např. Roberto Bolle & Friends gala´s).

Co by měl podle vás člověk udělat, když se dostane do stavu, kdy svoji práci již vnímá pouze jako povinnost a ne radost? Je pauza jediné možné východisko?

„To se samozřejmě nestane ze dne na den. A dnů, kdy je práce prostě jen práce, je mnoho tak či tak. A je to tak v pořádku. Je vlastně daleko víc věcí, které prostě prací být musí, ta tvořivá část je třešnička na dortu, která ale stojí za to. A je důležité umět tyhle věci balancovat. Tak jako všechno ostatní v životě.

Řekl bych tedy, že odpočinek je určitě na místě. Jak dlouhý, od čeho přesně a čeho tím chcete dosáhnout, je ale čistě každého věc. Někomu třeba stačí jednou za rok ‚vypadnout‘  do hor, k moři, na chatu a vypnout. Jen si ten čas udělat, respektive ‘dovolit si’ si ho vzít.“

Myslíte si, že je v kreativním průmyslu pauza nutná, aby mohl člověk stále tvořit dál a podávat skvělé výkony?

„Opravdu záleží na nastavení každého z nás. A to se nemusí vztahovat pouze na kreativní průmysl. Zároveň každý případ je svým způsobem originál, i když příznaky jsou si potom velmi podobné. Také má každý jiné důvody, jinou kombinaci jevů, zážitků, osobního života, práce, smutků, a to vše v návaznosti na určitou životní etapu.“

Proč zrovna 7 měsíců? Má to nějaký větší význam?

„Nemá. Je to čistě praktické, v kontextu fungování souboru a nutnosti ‘mít práci’ v jeden moment.“

Co si konkrétně od pauzy slibujete?

„Nekladu si žádné velké cíle, nedělám si nějaký striktní plán – toho všeho jsem si za těch bezmála 30 let užil až moc. Chci trávit jednoduše čas doma s rodinou, jezdit na chatu, jet za dcerou, koukat na filmy a seriály, najít si nějaké nové impulsy (ano, je to velmi vágní, ale smysl mi to dává).
Určitě dojde na nějaké bilancování.“

Jakým způsobem bude nyní fungovat 420PEOPLE? Nestrachujete se, jakým směrem se bude soubor během vašeho sabaticalu vyvíjet?

„Ne. Nutnost pauzy jsem detailně komunikoval se značným předstihem, téměř 10 měsíců. Ano, těch 10 měsíců bylo potom na doraz, zároveň jsem ale měl pomyslnou čáru, ke které jsem měl namířeno, a to pomáhalo. Vše jsme dodělali tak, jak jsme měli. Nedokážu ještě posoudit, jestli to netrvalo příliš dlouho, všechny projekty dopadly víceméně výborně, ale nějakou daň si to asi vzalo. Zároveň jsme s kolegyní Sylvou Šafkovou naplánovali premiéry časově tak, jak je soubor zvyklý. Obě premiéry připravuje právě Sylva. Je to pro všechny vlastně dobrá změna. První ji čeká už brzy. 11. března uvádí inscenaci Why things go wrong.
A mám samozřejmě velkou oporu v nejužším týmu, kterému jsem opravdu vděčný za to, že to všechno jede dál. Máme přeci jen nějakou zodpovědnost za nemalý okruh lidí.“

Po dvouletém útlumu kvůli epidemii se kultura hodně rychle opět rozjela. Připadá Vám také, že je na umělce v současnosti mnohem větší nápor? Pokud ano, dá se to nějakým způsobem regulovat, aby člověk nedošel právě do stavu vyhoření?

„Myslím, že to není tím, že by najednou byl nějaký větší tlak – když pominu tedy  ten ‘doháněcí’, kdy se, jak jen se otevřela divadla, doháněly všechny premiéry. Nebo to možná neumím vidět ze širšího úhlu. Já sám jsem v roce 2022 dotahoval například premiéru v Německu, která měla původně mít premiéru na den přesně, když se u nás poprvé zavřely hranice…
Takže jsem absolutní většinu roku 2022 strávil ve své vlastní tvůrčí bublině, nedokázal jsem si uhlídat ten balanc.

Jinak samozřejmě vyhořet může úplně každý. Já jsem si dlouho tuhle možnost nepřiznával a nepřipouštěl, říkal jsem si, že když to zvládají ostatní, tak přeci já to musím zvládnout taky. Srovnávání se a s tím spojený nějaký falešný tlak, který jsem si vytvářel sám,  to jo. Ale že by byl na umělce nějaký všeobecný společenský tlak, to asi ne. Jistě, může mrzet slabší návštěvnost, všeobecně jiný, nový způsob ‘konzumace’ kultury (on-line) nebo třeba potřeba diváka ‘jen se bavit’ – chápu. Společnost je unavená, agresivita a vulgarita stoupá (prezidentské volby) a potřeba hledat nové zážitky jde zatím stále jaksi mimo živé umění. I když i zde zůstávám optimistou, že se to pomalu znovu objeví. Tentokrát to bude z nových, jiných potřeb. Lidé si k živému umění nachází novou cestu. To je povzbudivé.“

Taneční magazín přeje Václavu Kunešovi, aby si odpočinul a znovu nastartoval svůj motor, který ho žene dopředu

Foto: Archiv Václava Kuneše

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Dokument o slavném choreografovi

Václav Kuneš: Světozor

Cesta Václava Kuneše od tanečních počátků přes hvězdnou zahraniční kariéru až k pomyslnému „tanečnímu důchodu“ – tak by se dal shrnout dokument 420PEOPLE k 42+PEOPLE, jehož PREMIÉRU uvede v rámci Festivalu tanečních filmů 12. května 2023 kino Světozor.

Dokumentární film 420PEOPLE k 42+PEOPLE pojednává o proměně těla a duše tanečníka, který je na prahu „tanečního důchodu“. Václav Kuneš je v tanečním světě pokládán za choreografické eso. Byl tanečníkem v Nederlands Dans Theater, jako sólista tančil také v New National Theater v Tokiu. Působil jako asistent Jiřího Kiliána, inscenoval jeho choreografie v mnoha slavných světových divadlech. Do povědomí široké veřejnosti v Česku se zapsal jako „ten nejhodnější porotce“ taneční soutěže StarDance.

Dokumentaristka Slobodanka Radun na příběhu Václava Kuneše ukazuje, jak funguje tělo tanečníka po desítkách let tvrdého tréninku. Václav Kuneš dochází k poznání, že od určitého věku tanečník nezvládne to, co o 20 let mladší kolega, ale přesto může své zkušenosti dále kultivovat a podělit se o ně s divákem. O stárnutí Václav Kuneš říká: „Vždycky jsem si myslel, že až mi bude 40, tak se mi změní život tím, že přestanu tancovat, protože už mi to nepůjde tak jako dřív. Ale teď se mi mění život tím, že zjišťuji, že tomu tak není.”

Václav Kuneš, zakladatel renomovaného tanečního souboru 420PEOPLE, proto dnes přichází s originálním projektem pro „stárnoucí“ tanečníky 42+PEOPLE. Inspiroval se nejen vlastním věkem, ale také bývalým souborem Nederlands Dans Theater 3 Jiřího Kyliána, který prý byl také určen pro tanečníky „mezi čtyřicítkou a smrtí“.

Dokumentární film 420PEOPLE k 42+PEOPLE můžete zhlédnout 12. května od 18.15 hodin v kině Světozor v rámci Festivalu tanečních filmů, který se zde koná od 11. do 13. května. Už 8. ročník festivalu nabídne kolekce krátkých tanečních filmů, tzv. dance for camera, sestavených výběrem z 234 přihlášených snímků z celého světa, které se budou ucházet o Hlavní cenu festivalu a Cenu diváků. Festivalový program přinese také unikátní záznam choreografií z Pařížské opery a dokumenty přibližující výjimečné choreografy. Chybět nebude ani oblíbený kurátorovaný blok věnovaný tanci a reklamě.

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

Horáček GEN XYZ

Velkolepá show! Scénický koncert propojí nový cirkus a písně s Horáčkovými texty. Cirk La Putyka, jak ho neznáme

Nový cirkus, akrobacii, tanec, divadlo a překvapivě zazpívané písně s texty Michala Horáčka v podání známých hudebníků propojí scénický koncert Horáček GEN XYZ.

Jeho premiéra proběhla 19. dubna v šapitó Azyl 78 na Výstavišti Praha, ale ještě 18. dubna, kdy jsme na tiskové konferenci sledovali, co se chystá, probíhaly poslední změny a neustále se tvořilo.


Režisér Rostislav Novák ml. se souborem Cirk La Putyka, 7krát3, Jan Cina, Rozálie Havelková, Katarzia, Bára Poláková, Albert Romanutti, Ondřej Ruml, Naďa Válová nebo Vladimír 518 v doprovodu kapely CLPBND pod vedením Davida Hlaváče a Jana Balcara zazpívají celkem sedmnáct písní – Levandulovou, S cizí ženou v cizím pokoji a jiné. Projekt Horáček GEN XYZ zahájí letošní program šapitó Azyl78. Bude uveden celkem sedmkrát do 25.dubna 2023.

Poté ovládne šapitó Azyl78 jako další program úspěšná velkolepá inscenace Cirku La Putyka Cesty (2. – 21. května 2023) a rodinné, hudebně taneční představení Kniha džunglí, které vzniklo ve spolupráci Divadla bratří Formanů, České filharmonie a Dekkadancers (28. května – 18. června 2023).

Proč název  GEN XYZ?

Rostislav  Novák ml. vysvětluje: „Tvorba Michala Horáčka, to jsou pro mě slova a texty, které mají vedle obrovské poetické síly šanci spojovat. Což je důležité zvlášť v době, kdy lidi tyto věci dost často naopak rozdělují.  V představení tak spojíme generace i osobnosti z různých žánrů,  proto – GEN XYZ.

Všem je vlastní touha hledat, kde jsou hranice naší fantazie. Jak se můžeme navzájem obohatit a učit. Jak můžeme prožít to, co se nebude opakovat. Výjimečnost okamžiku a setkání. Zda půjde o poetický koncert, nový cirkus, kabaret nebo tanec, to se ale těžko popisuje. Je lepší to zažít.“

Proč právě toto seskupení umělců? Mají snad něco společného?

„Vybrali jsme umělce, kteří jsou nám blízcí, které respektujeme, kteří náš baví, ale se kterými jsme se  během naší  tvorby třeba  nikdy  nepotkali, to byl tedy základní odrazový můstek. Poté jsme teprve hledali skladby.

Jak vidím celý  projekt já?  Chtěl  jsem udělat nějaký ucelený tvar, kde nebudou rozdíly mezi umělci,  respektujeme každý každého a to, co za sebou máme. A to mně  přijde zajímavé a zábavné, právě to, že každý je jiný a dostali jsme se na jedno jeviště. V  hlavě mi běží i varianta, že  GEN XYZ  by mohl pokračovat jako nějaká platforma. Dále by mě třeba bavilo  zpracovat téma Voskovec – Werich.

Příští rok oslavíme 15 let naší cesty,  je to doba, kdy se potkávají zakládající členové s nastupující  generací.  Máme tady na jevišti i ty nejmladší. Zjišťovali jsme,  jak dostat mladou generaci do divadla a cirkusu, galerie,  na koncert. Znamená to riskovat. Jméno Horáček třeba  mladá generace vůbec nezná, ale tohle představení  možná přiláká mladé a propojí  naše světy více generací, proto je tady takové různorodé obsazení.

Skutečně jsou tu jména, která se asi jinde nikdy nepotkají.  Zda je výsledek  koncert, cirkusové představení, performance, kabaret, opravdu nevím, nedokážu to říct. Je to tak unikátní tvar, že se to nedá vyjádřit. Dali jsme dohromady nesourodou skupinu lidí, základem je ale  Horáčkův text, který propojuje lidské generace.

Řekl bych, že  covid a pandemie  zocelily  Jatka78  a naučili jsme se být aktuální. Nestavěl jsem ten projekt na žádném příběhu, ale  na obrazech a metaforách, vkročil jsem do velké  nejistoty, neužíval jsem žádné tradiční cirkusové rekvizity, žádné trampolíny, žádnou šálu, žádnou houpačku, tvořili jsme v jiných podmínkách. Nejvíce mě  baví objevovat nové výrazové prostředky, nové materiály,  a to si myslím, že se daří.“

Jan Balcar, který spolu s Davidem Hlaváčem má na starosti celé hudební provedení, říká: „Duo Petr Hapka a Michal Horáček  je v Čechách tak „kanonizováno“, že jediná   naše motivace byla  najít v jejich textech  ještě něco nového, novou vrstvu a podívat se na písně ještě jinýma  očima. Zda se  to povedlo, bude snad vidět i slyšet. Skvělé na naší tvorbě bylo, že jsme měli úplně volnou ruku, vzali jsme si třeba jen  fragmenty textu. Takže se  nedržíme původní  formy, ani jsme nechtěli, neuslyšíte  nic,  co znáte z CD. Aranže jsme zkusili kreativním způsobem předělat  a  vybrali jsme schválně ty, které v sobě mají  něco nadčasového a můžeme na ně pohlédnout i  současnýma očima. Nebyl to vůbec jednoduchý úkol a pouštíme se do risku.  I interpreti sami vystoupí ze své komfortní zóny, i pro ně zazní něco nového a nezvyklého.“

 

Zeptali jsme se….

TM: Zvítězil jste ve Stardance, zpíváte, hrajete a teď jste se pustil do cirkusu.  Co Vám běželo hlavou, když jste dostal nabídku účinkovat v cirkusu? To je přece novinka, ne?

Jan Cina, herec, zpěvák, tanečník

„V něčem je to novinka, ale vystudoval jsem  alternativní divadlo, přesněji  loutkové divadlo na  DAMU, které má k tomuto typu umění blízko. Člověk se  tam s  netradičním pohybem setkává. Mě  to vlastně vždy bavilo, ale věnoval jsem se tomu jen velmi málo, spíše na amatérské úrovni.

I tady  jsem více  v roli zpěváka v konečném výsledku, ale jsem  součástí cirkusového představení. Jenže   zrovna v projektu Horáček GEN XYZ  je klasických  cirkusových dovedností poskrovnu. I sami  cirkusoví umělci objevovali pro ně zatím neobjevené,  to je  cítění pohybu nebo vyjádření pohybem, takže pro všechny z nás  jsou to takové novinky. Tato syntéza tady právě v současné době  probíhá, vlastně ještě těsně před uveřejněním projekt  stále vzniká, takže proces tvorby neustále  pokračuje.“

TM: Znáte  film, divadlo, tanec, zpěv, i  cirkus. Co je Vaší duši  nejbližší?

„Hm.  No, upřímně –  pro Honzu Cinu coby diváka,  mám asi úplně nejradši tanec.  Baví mě totiž,  že tam právě  nejsou ta slova.    Vnímáte něco opravdu jenom duševně a fyzicky. Když se dívám na  taneční představení, hýbe  to nějakým způsobem  mými emocemi nebo tělem,  a ta informace je o to cennější. Myslím si, že  slova často něco jenom ‚okecávají‘. Ale   zážitek z tance je spojen s hudbou nebo i s tichem a vstupuje  rovnou do srdeční komory.

Mám  to opravdu  moc rád, i jako interpret,  ale v mé práci se k tomu  dostávám v rámci mých  disciplín bohužel nejméně.  Možná se to ale teď změní,  dostal jsem nabídku od Constanzy Macras, berlínské choreografky, byl jsem s nimi v New Yorku. To by bylo skvělé. Také mě  čeká práce s Formanovými na projektu ‚Ptačí sněm‘.  Myslím, že tam půjde hodně o pohyb a propojení všeho. Bude to  takový  celkově estetický projev a na to se moc těším.“

Ať Vám to všechno vyjde!

Text, foto, video: Eva Smolíková

Taneční magazín