Povídání nejen o tanci s ANDOREM ŠÁNDOREM, generálem v záloze a bezpečnostním poradcem

„Rozvědčík, který se nevyhne boji, je špatný rozvědčík. Bojové umění mě moc nebere. Kdybych žil znovu, tančil bych!“

 
Generála v záloze,  Andora Šándora,  jsem zastihla jako vždy v práci a při  plném nasazení. Ale přesně tak, jak ho známe z televizních obrazovek, vždy usměvavý, nabitý energií, přitažlivý, jen   lehce poznamenal, že má asi 1500 vzkazů…. Smutně jsem vydechla a odtušila, že rozhovor nebude úplně snadný. Jenže Andor  Šándor se usmál a zavzpomínal na svá léta, kdy začal tančit. A právě tyto vzpomínky Vám, milí čtenáři, právě  přinášíme! 

Máte, coby generál v záloze, vztah k tanci?

Já jsem zažil taneční v Moravské Třebové, to bylo ve 3. ročníku, odhaduji tak rok 1975. Tancovali jsme s dívkami z místní školy, myslím zemědělské, ale byly tam i ostatní dívky z Moravské Třebové. To byl pro mě obrovský zážitek a byl jsem nadšený.“

Tedy obrovský zážitek byly dívky anebo ten tanec?

Přece všechno dohromady!“

S mikrofonem v Pelhřímově

A co Vás ještě napadne při slově „taneční“?

Když moje sestra chodila do tanečních o rok později, pojaly to s mojí mamkou tak, že ona měla 18 šatů, ale já jsem si vystačil s jedněmi bílými rukavicemi za 40,- korun, které jsem vždy přepral. A tančil jsem v uniformě! Musím říct´, že jsem kluky učil i kroky, třeba při tancích jive nebo cha-cha jsem jim dělal i ,ženskou´! Miluji klasické tance, to mi učarovalo, je to nádherné, ale velice obdivuji i latinu. Jenže latina je už pro mě taková ,skoro akrobacie´, je to překrásné, ale přiznám se, že já ji nevnímám už jako tanec v pravém smyslu slova. Pořád se raději podívám na quickstep, který je rychlý, ale je to zkrátka tanec. Možná mě za tato slova někdo nebude mít rád, ale říkám, co cítím. A mně se prostě klasika líbí mnohem více. Latina je ohromující, ale je to takové určité ,spartakiádní cvičení´! A také si ještě vzpomínám, že jsem po tanečních chodil do tanečního kroužku manželů Křížových a vytancoval jsem si kategorii ,E´. Ale odešel jsem na vysokou školu a s tancem byl konec.“

Pokud chcete zasadit ještě hlubší ránu moderním tanečníkům a být ještě více neoblíbený u čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU, což takhle moderní tanec? Tanečník třeba chodí se záchodovou mísou na hlavě… Tak to by se Vám nelíbilo?

Ne. Když přijde klavírista ke klavíru, zvedne víko, 3 minuty čeká a odejde, tak se nebudu tvářit jako idiot, že je to úžasný, když úžasný to není. Je mi už skoro 64 let, tak mám přece právo na to mít konzervativní názor! Mám zkrátka rád věci, které se spíše zabývají obsahem. A pokud tam žádný obsah není, tak se nebudu dokonce ani tvářit, že se mi to líbí.“

Sledujete taneční pořady?

Na Stardance se příliš nedívám. Moc ty soutěže nemusím, ale obdivuji Imricha Bugára, který tam působil jako tanečník. Všechno zvládl. Bylo vidět, že mu je disk bližší než tanec. Ale obdivuji tu odvahu,  že tito ,netanečníci´ do soutěže vůbec jdou. Když mám možnost, to už teď tedy často není, pak na plesech MO tančím. A vždy jsem rád tančil.“

Kdybyste mohl žít znovu, líbilo by se vám třeba bojové umění spojené s tancem? To by mohlo být pro vojáka zajímavé… Anebo ne?

Bojová umění už mě nechávají docela chladným, nějak mě to neláká. Přiznám se, že kdybych se mohl vrátit do let, kdy jsem mohl dělat taneční, tak bych vůbec neváhal a dělal bych to víc. Měl jsem to skutečně rád, bavilo mě to doopravdy a říkám to upřímně! Ne, že bych uměl tančit kdovíjak, tak to určitě ne. Ale těšilo mě to. Určitě bych se více věnoval tanci jako takovému. Jenže tenkrát to nebylo možné. My jsme skončili, šli jsme na vysokou školu do Vyškova a tam jsme se věnovali všemu jinému jenom ne tanci. Tanec a společenské chování po roce 1968? Soudruzi zatrhli ledacos a tanec vůbec nebyl ,na pořadu dne´. Nebylo tam ani s kým tančit. A nebylo ani kde. Já jsem se už ,nabojoval´ dost. A domnívám se, že rozvědčík, který musí bojovat, je zkrátka špatný rozvědčík. Děláte většinu času všechno pro to, abyste se vyhnuli konfliktu. Toto je vlastně moje myšlenka a postoj k boji. Nějakou sebeobranu jsem určitě dělal, ale jinak mi bojové umění nic moc neříká.“

Právě se ocitáme v česko-ruské krizi. Mohlo by se u nás třeba stát, (navíc přijdou rozvolnění striktních pandemických opatření, lidé vyrazí do tanečních klubů), že by třeba noční taneční kluby nebo i divadla byla ohrožena nějakým nesmyslným teroristickým útokem? A co by člověk v takovém případě měl dělat?“

Psychika lidí je, za více než rok života v pandemii, značně narušená, neříkám rozhodně, že u každého, ale o to více u některých. A nikdo neví, jak určitý jedinec může své emoce ‚ventilovat‘, až z něj opadne veškerý stres, který nashromáždil a dojde ke skutečnému uvolnění.

Jsem rozhodně vzdálen tomu, abych strašil, nechci říkat, že bychom se měli bát jít do divadla nebo tanečního klubu. Ovšem žijeme ve světě, který má daleko k perfektnosti, žádný takový ani neexistuje, a může se stát každému, že bude ve špatnou chvíli na špatném místě. Proti tomu není v zásadě žádná obrana, než to, že nechodím nebezpečí zbytečně vstříc. Například, nebudu jezdit na dovolené do rizikových oblastí. Snad najdu jiný způsob, jak si vyrábět adrenalin. Budu opravdu zodpovědný za to, co dělám, za své děti, za svou rodinu. Mám také pocit, že chodit do divadla po koronaviru bude zpestřené testy, čipy, pasy, deseti rouškami… Takže nevím, zda a jak si toto užijeme. Nebude to takové, jako jsme byli zvyklí.

Ale kultura, sport a jiné podobné vyžití může být jeden z dobrých ‚ventilů‘ jak se dostat zpátky do normálu. Asi 80 procent aktivit nám mocní vzali, teď nám vrátí 20 procent a ještě budeme šťastně tleskat. Myslím, že by se lidé měli snažit se maximálně rychle vrátit do normálu a dělat věci, které je bavily před tím.

To, co politici tady vytvořili, mám na mysli tvrzení, že žijeme ve válce s covidem, je nesmysl. Válka vypadá úplně jinak. Toto by vám jistě vysvětlili v Sýrii, Iráku, Afghánistánu nebo na jihovýchodní Ukrajině. Těch míst je na světě, bohužel, dost. Nechci tím pandemii nijak zlehčovat, ale nechtělo se po nás nic víc, než omezit pohyb, někteří nemohli bohužel pracovat, měli jsme mít roušku na obličeji a někdy sedět doma. To tedy není válka!! To jsou jen nějaká opatření, můžeme pochybovat a vést diskusi, zda byla správná či špatná, ale o válce nemůže být řeči! Ovšem politici situaci zdramatizovali svými výroky. To nebylo úplně šťastné.“

Ale připusťme – člověk se skutečně ocitne na špatném místě ve špatnou dobu. Třeba v tramvaji, v tanečním klubu, navíc dotyčný může být i lehce „ovíněný“, trošku přepracovaný…, či jinak společensky méně nebo více omámený… Je možné všimnout si něčeho, co by bylo nápadné i laikovi? Nebo nemáme žádnou šanci toto nebezpečí vůbec nějak zjistit?

Většinou si tito ,lehce přepracovaní a ovínění´ lidé nevšímají vůbec ničeho. Kluci možná koukají po holkách, chlapi po ženách a lidé v tramvajích si čtou, dívají se do mobilů či tabletů. Nejhorší je, že i při romantické večeři ve dvou oba hledí do svých mobilů, facebooků a všeobecně toto platí všude. Nevšímavost k okolí je poměrně značná.

Odpálit se do vzduchu náloží, kterou máte kolem těla, to není věc, kterou děláte běžně. Takže dá se říci, že uvidíte člověka, který je roztřesen a nadměrně se potí. Neumíme si vůbec představit, jak obrovská je to zátěž pro lidský organismus, tohle jsme sami nezažili, byť je ten člověk takříkajíc ,vymytý´ a ,má vymydlený mozek´, fyzicky a psychicky cítí. Takže jsou věci, které nás můžou anebo by měly upozornit. Vlastně, jde o jakékoli chování, které se vymyká běžnému standardu. Okamžitě bychom měli zpozornět. Nemyslím, že ihned zalehneme na matrace. Ale zbystřit bychom měli určitě. Měli bychom si zachovat naše právo svobody a hned raději odejít, než se s někým takovým dostávat do jakéhokoli bližšího kontaktu. A může jít třeba i ,jenom´ o to, že se někdo chová jako ,hulvát´. Značí to, že se brzy stane malér. Je dobré netrávit už čas na takovém místě a vyčkávat, než dojde k dalšímu a dalšímu problému.

Ale ne vždycky si toho lidé všímají, navíc takové chování podceňují.“

Vezmu-li v úvahu Vaši profesi, stál jste Vy sám někdy tváří v tvář nabité zbrani?

Já jsem prožil situaci, že jsem ,na sobě´ měl nájemného vraha, který nebyl fyzicky ke mně blízko. Věděl jsem, kde je, opravdu existoval, byl zkrátka ,z masa a kostí´, ale nestál přede mnou. Možná je tohle ještě horší, než když proti vám někdo skutečně stojí, protože tam se možná dovedete ubránit. Ale tohle byla pro mě opravdu velice nepříjemná věc.“

Andor Šándor je i spisovatelem

Co se Vám tehdy honilo hlavou?

Nebál jsem se nějak moc o sebe, ale nepodceňoval jsem to. Upřímně, já sám jsem si udělal opatření, abych se byl schopen bránit, ale nechtěl jsem, aby třeba někdo takový měl zájem jít proti mým dětem. Naštěstí ta hrozba po nějaké době pominula.

Nejhorší je ale, porovnám-li jiné věci. Tato popsaná hrozba byla reálná, zakládala se na určitém vyšetřování. Kdežto média opakují každý rok dvakrát až třikrát, v souvislosti se soudním líčením, jak bývalý šéf vojenské rozvědky měl být zavražděn. Zákonitě si říkáte, když toto pořád někde opakují dokola, že se může najít ,člověk´, který se  tom zhlédne a půjde a bude chtít vraždit. Slyšel jsem prohlášení jednoho člověka nejmenované organizace – to jsem se tedy dozvěděl zprostředkovaně – ten dotyčný řekl: ,Škoda, že se to vrahovi nepovedlo.´ Pak už tedy opravdu nevíte, co si o takovém člověku myslet. Protože i jako legrace je toto tvrzení dost hloupé.

Z toho odvozuji, že jsou mezi námi lidé, kteří žijí na okraji společnosti, nic o nich nevíme a oni nepřemýšlí. Nevíme vůbec nic o jejich zdravotním ani duševním stavu. Tito lidé mají nějaký svůj vnitřní život. Vůbec není neobvyklé, že spáchají teroristický útok jen a jen kvůli tomu, že si přečetli podobná tvrzení v médiích. A někdy tomu může být i v knížce! Bohužel se najdou i takoví, kteří se četbou mohou skutečně inspirovat. Pro mne tedy tento fakt představuje dost velký problém.“

Nezáviděníhodné. Ale raději zpět k tanci. Jak byste zareagoval, přistála-li by Vám v mailu nabídka tančit ve StarDance?

(Smích) „Trošku exhibicionista jsem a ani se tím netajím, opravdu nejsem žádný introvert. Od osmi let jsem hrál na housle, hraji na bicí, mám za sebou řadu mediálních vystoupení před lidmi… Nabíjí mě to. Určitě bych to vzal jako výzvu. A šel bych do toho!“

Tak možná se mají naši čtenáři na koho a co těšit :-)

Hodně štěstí a děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Andora Šándora

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

ANETA LANGEROVÁ i řada předních divadel v AZYLu

Konec kulturní karantény! Všechny umělecké žánry pod jedním šapitó v čele s Pražským komorním baletem a jejich „L.I.VE“

NEJEN TATA BOJS A DEKKADANCERS S PREMIÉROU „VELKÝ TŘESK!“, CIRK LA PUTYKA S NOVINKOU „RUNNERS“ A MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ S „DIKTÁTOREM“

Tata Bojs a taneční soubor DEKKADANCERS připravují audiovizuálně-taneční koncert „Velký třesk!“. Jeho premiéra proběhne 15. června v Azylu78. Dalším premiérovým lákadlem této letní scény Jatek78 bude pohybové představení Cirku La Putyka „Runners“ v režii Víta Neznala. Mezi novinkami se objeví také „Muž z Malty“, taneční one man show Štěpána Pechara nebo inscenace „Diktátor“ Městských divadel pražských s Filipem Březinou v hlavní dvojroli. Šapitó na Výstavišti Praha poskytne od května do září útočiště celkem 14 divadlům a další živé kultuře. Multižánrový prostor nabídne více než 25 jedinečných formátů od nového cirkusu přes činohru po tanec a koncerty. Otevření je naplánované na 25. května. Předprodej vstupenek je zahájen na webu Jatek78.

Ačkoli je situace kvůli neznámému tempu a míře rozvolňování stále nejasná, pořadatelé kulturních akcí nemohou čekat do poslední chvíle. „Míra frustrace z omezení soukromého a kulturního života dále narůstá. Lidé potřebují aktivně trávit volný čas. Rozhodli jsme se za každou cenu zveřejnit program a spustit předprodej i jako takový vzkaz plný naděje v to, že se vše bude moci odehrát, ale zároveň i jako gesto vlastní potřeby situaci řešit a podnikat konkrétní kroky,” uvedl za pořadatele ředitel Jatek78 Štěpán Kubišta. On i jeho tým věří, že umožnění návštěv kulturních akcí je nejlepší možný postup při rozvolňování. Kulturní akce jsou organizované, evidované a mohou případně vyžadovat testování svých diváků, nošení respirátorů a dodržování rozestupů a dalších hygienických opatření.

V programu Azylu78 diváci najdou hned několik premiér. Tata Bojs a DEKKADANCERS uvedou představení „Velký třesk!“, jehož název pochází z nejnovější desky „Jedna nula“. Během originálního audiovizuálně-tanečního koncertu zazní skladby z tohoto alba i řada dalších. Horkou novinkou v novocirkusovém žánru budou „Runners“ Cirku La Putyka režiséra Víta Neznala o současné uspěchané době. Vystoupí v něm špičkoví akrobaté a tanečníci včetně Američanky Mandi Orozco, která několik let působila v Cirque du Soleil. Kromě toho Cirk La Putyka připravuje první pražské uvedení „Kabaretu Dynamit“ a pestrobarevnou show finského režiséra Maksima Komara „Kaleidoscope“. Na otevření nového prostoru, které je v tuto chvíli v plánu na 25. května, chystá principál Cirku La Putyka Rosťa Novák nový díl „Kabaretu Pot a Lesk“.

Z pražských scén se diváci mohou těšit na Divadlo pod Palmovkou, které odehraje v manéži hned čtyři své inscenace, „Bezruký Frantík“, „294 Statečných“, „Pusťte Donnu k maturitě“ a „Žítkovské bohyně“. V Azylu78 odehrajeme pecky z Palmovky. Zahrajeme inscenace, které se těší dlouhodobé oblibě a bývají pravidelně vyprodané. Osobně jsem zvědav například na Bezrukého Frantíka, který se ocitne v podstatě ve dvojitém šapitó. Přeji nám všem, aby se situace vyvíjela pozitivně a mohli jsme se v létě v Azylu78 osobně na divadle potkat,” uvedl ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang. Novinku „Diktátor“ v hlavní dvojroli s Filipem Březinou nazkouší na srpen Městská divadla pražská.Cirkusové šapitó, pod kterým nezávislé divadlo poskytuje útočiště tomu zřizovanému, je skvělým příkladem harmonické spolupráce umělců z různých adres divadelní mapy,” říká ředitel Městských divadel pražských Daniel Přibyl.

Z představení „Diktátor“ Městských divadel pražských

Za činohru se do manéže přestěhuje na jeden den z Brna také neotřelá hra Jiřího Havelky „Gádžové jdou do nebe“ Divadla Husa na provázku. Divadlo Na zábradlí zahraje v divadelním stanu crazy komedii „Zlatá pláž“ režiséra Jana Prušinovského. Studio Ypsilon si přichystá hudebně taneční revue „Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně Pocta Jaroslavu Ježkovi“ v režii Jana Schmida. Komediální žánr přinese také svérázný divadelní happening „Souboj titánků“ v podání Vosto5. Divadlo Letí uvede provokativní incenaci bez cenzury „Homo40“ Daniela Špinara, která bude vyprávět o gayích po čtyřicítce. Konec srpna bude patřit divadlu Minor a jejich hře „Zá-to-pek!“, která získala Cenu Thálie 2020 v kategorii loutkové divadlo a je určena dětem a rodičům.

Součástí dramaturgie Azylu78 je i tanec. Unikátní komponovaný večer s názvem „L.I.VE – Loučení Igora Vejsady s taneční kariérou“ představí Pražský komorní balet v originální autorské choreografii Petra Zusky, Marka Svobodníka a Viktora Konvalinky. Pro příznivce tance mají DEKKADANCERS kromě premiérového „Velkého třesku!“ a „Muže z Malty“ také taneční gangsterku „Poslední večeře“.

 Fanoušky hudby potěší koncert Anety Langerová „Dvě slunce aneb Jak krásné je být“, který se koná v rámci jejího letního turné k novému albu. Hudební překvapení chystá v rámci svých aktivit v šapitó také režisér Viktor Tauš. „Amerikánky“ Terezu Rambu a Elišku Křenkovou. Každý večer hudebně doprovodí jiný speciální host. Městská divadla pražská chystají muzikálový koncert „Lazarus“, na kterém máte jedinečnou příležitost vidět oba představitele hlavní role – Igora Orozoviče a Ondřeje Rumla – na jednom pódiu. V menším stanu vedle šapitó či přímo venku na trávě se uskuteční i další koncerty v rámci doprovodného programu.

Značná část programu letní scény Azyl78 je společně s první fází předprodeje vstupenek (v omezeném počtu) nyní zveřejněna. Šapitó má kapacitu 500 až 800 diváků, v první vlně však půjde do prodeje na každé představení pouze 250 vstupenek. Při zakoupení vstupenek z tohoto dubnového předprodeje mají diváci největší možnou míru jistoty, že se na představení dostanou. Navýšení kapacity a uvolnění dalších vstupenek do prodeje bude souviset s vývojem koronavirové pandemie  a aktuálními vládními opatřeními.

Tady se bude hrát

___________________________________________________________

Na letní scéně Azyl78 vystoupí: Cirk La Putyka, berlínský Analog, Tata Bojs & DEKKADANCERS, Amerikánka Viktora Tauše, Městská divadla pražská, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Minor, Vosto5, Pražský komorní balet, PKF – Prague Philharmonia, Divadlo Husa na provázku, Divadlo Letí, Studio Ypsilon, Aneta Langerová a další.

Pořízení stanu bylo podpořeno investičním grantem Magistrátu hlavního města Prahy.

Vstupenky a program naleznete na www.jatka78.cz nebo přímo na stránkách prodejního portálu GoOut.

 

 

 

Foto: Herbert Slavík a archiv Azylu78

Magdaléna Novotná

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Dětský divadelní soubor nabízí spolupráci

Zájemcům nejen z Brna a okolí, jižní Moravy, ale z celé republiky

Dětský divadelní soubor nabízí možnost spolupráce studentům, absolventům a dalším osobnostem z příbuzných oborů, zájemcům o dramatickou práci s dětmi. Nabízíme uplatnění v oblasti lektorské, výuka v různých oborech činnosti. Například: výchova dramatická, hudební, hlasová, pohybová, artistická (šerm, žonglování) a v dalších oborech.


Dále nabízíme spolupráci režisérům, scénáristům, scénografům či hudebníkům, a to jak dlouhodobou tak i krátkodobou, dle vzájemné dohody.

Nabízíme možnost seberealizace a uskutečnění vlastních nápadů či projektů s dětskými herci s perspektivou dlouhodobé prezentace vzniklých inscenací. Nejlépe Brno a JM.

Samozřejmě, nebráníme se spolupráci zájemců i z celé ČR – záleží na druhu spolupráce. Možnou součástí nabízené spolupráce je třeba i účast na letním divadelním soustředění (i případně jako zdravotník, zdravotnice).

Další informace a podrobnosti můžete získat na této e-mailové adrese: dobramuzika@centrum.cz

Sdílet

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Kanaďan známý z Třince vyhrál obdobu StarDance

Proč? Protože se odehrávala na ledě.

Letos se čeští televizní diváci rmoutili kvůli odvolání populární taneční soutěže StarDance. Ale ti v Kanadě si užili již šestý ročník její ledové obdoby.

Ještě v minulé sezoně kanadský hokejový útočník třineckých „Ocelářů“ Wojtek Wolski – s partnerkou Meagan Duhamelovou – vyhráli taneční soutěž na ledě „Battle of the Blades“. Nebyl však jediným zahraničním hokejistou někdy hrajícím v Česku, který se této charitativní akce zúčastnil.

Ve velice sledovaném soutěžním programu „Battle of the Blades“ (v překladu „Bitva nožů“) televizní stanice CBC účinkovali mimo jiné dva kanadští hokejisté. Oba si, shodou okolností, během minulé sezony zahráli v české extralize. Akim Aliu sehrál šest zápasů za Litvínov, Wojtek Wolski odehrál třináct duelů v dresu Třince.

Wojtek Wolski v dresu Třince…

Manželce jsem říkal, že jsem z toho nervóznější než na olympiádě, kde jsem získal bronzovou medaili,“ usmíval se hokejista s polskými kořeny na začátku soutěže. O pár týdnů později, ve čtvrtek 26. listopadu, už se svou spolusoutěžící slavil celkové vítězství.

Wolski a Duhamelová svými suverénně provedenými kreacemi vysoutěžili výhru v hodnotě sto tisíc kanadských dolarů (přibližně 1,69 miliónu korun) pro nadaci „SickKids“. Ta pomáhá dětem s rakovinou i jejich rodinám. Je to pro mě čest a jsem hrozně rád, že tato částka pomůže potřebným rodinám v boji s jejich těžkými osudy,“ prohlásil Wolski. Navíc, pro něj osobně mělo účinkování v soutěži ještě další aspekt. Ke konci složitého roku 2020 mu vrátilo pozitivní myšlenky. „V březnu mi umřel dědeček, hned potom se manželka nakazila koronavirem. A do třetice pak mému otci diagnostikovali rakovinu,“ jmenoval smutnou bilanci roku. „Být součástí této soutěže a vyhrát pro mě bylo úžasným zážitkem a zkušeností, která mi dost změní život,“ doplnil hokejista.

…se soutěžní partnerkou Megan Duhamelovou a vítěznou trofejí

A jakou měl „taneční šampión“ bilanci na našich kluzištích? Wolski v barvách třineckých „Ocelářů“ opravdu exceloval. Ve třinácti odehraných zápasech nastřílel deset gólů a přidal sedm asistencí. Údajně byl v minulém roce nejštědřeji placeným hráčem v české extralize.

Kromě Wolského a Aliua se v tomto ročníku „Battle of the Blades“ objevili i další slaví hokejisté – Bryan Bickell a Kris Versteeg. Oba vícenásobní vítězové Stanley Cupu s Chicagem. Bickell hrál zde před osmi lety za Znojmo. Nopak Versteeg se před rokem pouze sporadicky objevil v barvách slovenské Nitry.

TANEČNÍ MAGAZÍN