Podrobný program 32. ročníku festivalu „TANEC PRAHA“

Kam se vypravíte na festivalová představení v červnu 2020?

HLAVNÍ PROGRAM PRAHA

Ne  07/06 17.00 I Královská obora – Stromovka (Zelený rybník) / VEN.ku TANCI I Dance Happening I Family Friendly
Pina Bausch Foundation (DE): The-NELKEN-Line

 

Po + Út + St | 08 + 09 + 10 /06 | 19.00 | PONEC / TP koprodukce | Family Friendly (premiéra)

tYhle / Florent Golfier (CZ/FR): Zápas s jazykem

Út I 16/06 I 18.00, 19.00 I PONEC / Family Friendly
Věra Ondrašíková (CZ): GUIDEd tour

 

So + Ne | 20 + 21 /06 | Žižkov | okolí PONCE / VEN.ku TANCI I Family Friendly (premiéra)
Plíce Žižkova

St  + Čt I 25 + 26/06 I 19.00 I NG / Veletržní palác I Dance Happening I VEN.ku TANCI I Family Friendly
Temporary Collective (CZ): DUETY

 

DOPROVODNÝ PROGRAM PRAHA

Po + Út + St | 08 + 09 + 10/06, 16/06 I PONEC
Výstava Zápas s Jazykem

 

Po + St I 08 + 10/06 I po představení I PONEC
After Talk s Florentem Golfierem
Moderuje: Ian Mikyska
Tlumočí: Katka Vorlická

St I 10 + 17 + 24/06 I 18.30 I Park Vítkov / VEN.ku TANCI
Open Air Lekce Contemporary Dance pro veřejnost

 

St I 24/06 I 15:00 – 18.00 I PONEC nebo OPEN AIR

Ukázková hodina Dětského studia divadla PONEC (pro rodiče a veřejnost)


Čt 25/06 I TP online
Aerowaves Frameworks – nově vytvořené produkce evropských umělců vybraných letos pro Aerowaves Twenty20 (Dance NEWs) včetně Markéty Stránské za ČR

a další aktivity pro odbornou taneční veřejnost v rámci EU projektů Dancing MuseumsEuropean Dancehouse NetworkBe SpectACTive aj.

TANEC PRAHA 2020 V REGIONECH

BRNO

Pá | 12/06 | 20.00 | Industra
Tereza Hradilková, Floex a kol. (CZ): Nepřestávej

St | 18/06 | 20.00 | Buranteatr – Malá scéna I TP koprodukce
tYhle / Florent Golfier (CZ/FR): Zápas s jazykem

Ne | 14/06 | 15.30 | TJ Sokol Brno / OPEN AIR | Family Friendly               
tYhle / Marie Gourdain (CZ): LEGOrytmus

BROUMOV

Po | 22/06 | 17.00 | Klášterní zahrada / OPEN AIR | Family Friendly          
tYhle / Marie Gourdain (CZ): LEGOrytmus

ČESKÉ BUDĚJOVICE

Út | 09/06 | 21.00 | Piaristické náměstí
Sabina Bočková, Johana Pocková (CZ): Jáma lvová

CHOCEŇ

Čt | 11/06 | 20.30 | Nádvoří zámku / OPEN AIR
Sabina Bočková, Johana Pocková (CZ): Jáma lvová

Čt | 18/06 | 17.00 | Nádvoří zámku / OPEN AIR | Family Friendly
Viktor Černický (CZ/SK): PLI

JIHLAVA

St | 10/06 | 18.00 | Park Gustava Mahlera / OPEN AIR | Family Friendly
Viktor Černický (CZ/SK): PLI

Čt | 18/06 | 19.30 | DIOD
BOD.Y (SK): ADRENA AXIS

KARLOVY VARY

Út | 24/06 | 17.00 | Smetanovy sady / OPEN AIR | Family Friendly
tYhle / Marie Gourdain (CZ): LEGOrytmus

KLADRUBY

So | 20/06 | 19.00 | Klášterní zahrada / OPEN AIR | Family Friendly
Viktor Černický (CZ/SK): PLI

LIBEREC

Po | 22/06 | 19.00 | Kino Varšava
Viktor Černický (CZ/SK): PLI

MALOVICE

So | 13/06 | 16.00 | Švestkový Dvůr / OPEN AIR I Family Friendly
Mirka Eliášová (CZ): Svět z papíru

So | 27/06 | 16.00 | Švestkový Dvůr / OPEN AIR I Family Friendly

tYhle / Marie Gourdain (CZ): LEGOrytmus

MANĚTÍN

Pá | 05/06 | 19.00 | Plovárna / OPEN AIR I Family Friendly
Viktor Černický (CZ/SK): PLI

So | 06/06 | 14.00 – 15.30 | Plovárna / OPEN AIR I Family Friendly
Viktor Černický (CZ/SK): pohybový workshop

OLOMOUC

Út | 09/06 | 21.00 | Korunní pevnůstka
Cécile Da Costa (CZ/FR): Roselyne

Čt | 16/06 | 19.00 | Divadlo na cucky / TP koprodukce
tYhle / Florent Golfier (CZ/FR): Zápas s jazykem

OSTRAVA

So | 13/06 | 17.00 | Zahrádka před Cooltourem / OPEN AIR I Family Friendly
tYhle / Marie Gourdain (CZ): LEGOrytmus

So | 20/06 | 17.00 | Prokešovo nám. / OPEN AIR I Family Friendly
ME-SA / Martina Hajdyla Lacová (CZ/SK): Assemblage

PARDUBICE

 Čt | 04/06 | 20.00 | Divadlo 29
Sabina Bočková, Johana Pocková (CZ): Jáma lvová

 St | 10/06 | 20.00 | Divadlo 29
Cécile Da Costa (CZ/FR): Roselyne

 Čt | 17/06 | 20.00 | Pardubice, Divadlo 29
BOD.Y (SK): ADRENA AXIS

 PLZEŇ

Po | 08/06 | 19.00 | Moving Station

Sabina Bočková, Johana Pocková (CZ): Jáma lvová

 Po | 15/06 | 19.00 | Moving Station
BOD.Y (SK): ADRENA AXIS

Čt | 18/06 | 19.00 | Moving Station         
Cécile Da Costa (CZ/FR): Roselyne

Pá | 26/06 | 17.00 | Habrmannovo nám. / OPEN AIR | Family Friendly
tYhle / Marie Gourdain (CZ): LEGOrytmus

SUŠICE

 Ne | 14/06 | 16.00 | Fuferna / OPEN AIR | Family Friendly
Viktor Černický (CZ/SK): PLI

+
Viktor Černický (CZ/SK): pohybový workshop

 TÁBOR

Ne | 28/06 | 14:.| Divadelní zahrada / OPEN AIR | Family Friendly
tYhle / Marie Gourdain (CZ): LEGOrytmus

Po | 29/06 | 19.00 | Divadlo Oskara Nedbala
Sabina Bočková, Johana Pocková (CZ): Jáma lvová

 VOLYNĚ

Pá | 19/06 | 10.30 + 16.00 | Nádvoří tvrze / OPEN AIR | Family Friendly
tYhle / Marie Gourdain (CZ): LEGOrytmus

 Změny v programu vyhrazeny.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Herec, moderátor, principál divadla a filmový představitel prezidenta Ludvíka Svobody VLADIMÍR HRABAL:

„Bolest k tanci patří“

Pan Vladimír Hrabal není pouze jmenovcem slavného spisovatele Bohumila. Ačkoli je vystudovaným hercem, tak se dá říci, že tak trochu kráčí v rodinných „pábitelských“ stopách. Mimo stabilní divadelní role založil i divadlo vlastní. Rád moderuje před rozhlasovým mikrofonem i na živých akcích. Již před desítkami let –  dávno ještě, než se tomu počalo říkat talk-show – uváděl živá komorní setkání s osobnostmi „Pozvání na skleničku“. Píše divadelní i filmové scénáře. A navíc často a rád uvádí výstavy výtvarníkům či fotografům. Nejen tato práce nás velmi bytostně sbližuje. Proto jsem nemohl vynechat první větší příležitost vyzpovídat jej i pro TANEČNÍ MAGAZÍN.

Jaký máte vztah ke sportu a pohybu?

Já byl ke sportu veden odmala. Jednak mým tátou, který byl vedoucím tehdejšího Svazu lyžařů. A taky jedním ze strýců, který byl, pro změnu, cvičitelem  Svazu lyžařů. Byl Sokolem tělem i duší. Pro mne to v praxi znamenalo – být každý zimní víkend na horách. V létě jsem pak býval ,nedobrovolně nucen´ zkoušet  skoro všechny druhy sportů. Vzepřel jsem se tomu až na ,gymplu´.  Řekl jsem, že chci jít studovat herectví a volný čas budu věnovat přípravě. Čekal jsem, že nastane ,výbuch´, ale vzali to sportovně. V klidu. Ale to neznamená, že bych, kupříkladu na lyže, ani na pohyb jako takový, zanevřel. Naopak.“

Chodil jste do tanečních? A rád?

Ano, chodil jsem do tanečních. A proč?  Jelikož byla součástí studií na střední škole. Nejprve jsme tam chodili ze zvědavosti a pak, když už jsme si rozebrali a ,rozdělili´ taneční partnerky, jsme se i těšili. Samozřejmě, na ty partnerky.“

Vladimír Hrabal uprostřed plakátu a obalu DVD filmu „Testament“

Jako vystudovaný herec jste musel, Vy konkrétně na JAMU v Brně, absolvovat i pohybové základy. Na co si v té souvislosti nejvíce vzpomínáte?

Na JAMU se pohybové aktivity pěstovaly. Vzpomínám si, že  třeba ,pohybovka´ v prvním ročníku začínala už hned v pondělí v sedm ráno! Následoval jazzbalet, akrobacie, společenské tance… Odpoledne jsme zkoušeli v divadle. Takže když jsme po desáté večerní hodině šli na kolej, měli jsme pohybu za den až až. Byli jsme celí rozlámaní, ale bolest k tanci patří. Tedy bolest, která by vás pak neomezovala v pohybu. Ale vše bylo dobré pro tělo, které se tím neustálým pohybem a cvičením zpevnilo.“

A máte nějaký konkrétní „taneční zážitek“ z té doby…

Z tanců jsme tam tenkrát dělali i zkoušky, abychom vůbec mohli dostat  zápočet. Vzpomínám, že jsme jeden čas, s mým kolegou z ročníku Pepíkem Cardou, na výuku tanců moc nechodili. A tak jsme pak museli zkoušku absolvovat sólově, za podpory velkého gaudia starších spolužáků, kteří se chodili na zkoušky mladších kolegů dívat.“

Tak to asi tedy zrovna na tanec nemáte ty nejlepší vzpomínky?

Je pravdou, že jsem zrovna k tancům nijak zvlášť nepřilnul. I když… Na taneční páry věnující se společenskému tanci, kterým je navíc pohyb dán od Pánaboha, to je radost se podívat… Ale já osobně mám raději tanec, nebo – chcete-li – taneční kreace na hudbu tak, jak ji sám cítím. A to se pak dovedu docela odvázat…“

Vystupoval jste někdy v divadle v nějaké inscenaci společně s baletem?

Společně s baletem zatím ne. Ale v mnoha inscenacích hrála svou roli i choreografie a taneční čísla. Takže když to na nás vyšlo, museli jsme na sál a tance nadřít. Jak říkával legendární brněnský režisér Peter Scherhaufer, když to podle něj ještě nevypadalo tak, jak by mělo: ,Není to ono! Vem to ještě do dílny…´

S arcibiskupem olomouckým a metropolitou moravským Janem Bosco Graubnerem

Zajdete občas i dnes na balet jako divák?

„Zřídka, když je čas. Ale balet na moderní hudbu třeba od Queenů nebo Beatles, ale i klasiku, si docela vychutnám…“

V mládí jste točil dětské filmy v Gottwaldově, mimo jiné i s člověkem, který měl k pohybu a cirkusovému umění hodně blízko – režisérem Radimem Cvrčkem. Jak na něj vzpomínáte?

Na ,Cvrndu´ vzpomínám jako na režiséra – kamaráda. Když jsem byl v angažmá v tehdejším Gottwaldově v Divadle pracujících, poměrně často nás obsazoval do svých filmů pro děti. A byl takový dobrák, že když za ním někdo přišel, že má hluboko do kapsy a neměl pro něj zrovna roli, tak ho ,obsadil´ alespoň do komparsu. Jednou byl požádán nějakou školou na sídlišti Jižní svahy, kde tenkrát bydlel, jestli by neudělal nějaké vystoupení k Mezinárodnímu dni dětí. Obvolal tedy všechny kolegy z divadla, kterým dával práci, ale ti ,náhodou právě zrovna´ v tento termín ,neměli čas´. Požádal tedy i mne. Jestli bych pro děti něco nevymyslel. Už tehdy jsem bavil kolegy imitováním slavných osobností. A tak jsme spolu udělali v tomto duchu soutěž, jestli děti poznají, komu patří právě předváděný hlas. ,Cvrnda´ pak udělal dva skvělé klaunské výstupy. Jako odměnu jsme dostali láhev vína. Tu jsme hned vypili. A tehdy se ,Cvrnda´ rozpovídal o svých začátcích v cirkuse. Začínal tam jako ,tenťák´ – tedy ten, který staví šapitó. Bylo to báječné odpoledne. Ukázalo, že není jen výborný režisér, ale také člověk. Později, když jsem spolupracoval jako moderátor s Českým rozhlasem, jsem měl přání natočit s ním povídání. Nejen o filmu, ale i o světě zvaném cirkus, když mu část života věnoval. Stále jsem to odkládal až do chvíle, kdy už bylo pozdě… Ale věřím, že ,Cvrnda´ rozdává svými klaunskými výstupy radost všem kolegům tam nahoře za nebeskou branou.“

Vladimír Hrabal (vpravo) na archívním snímku z filmu (v rozhovoru vzpomínaného) režiséra Radima Cvrčka „Čertiská“ z roku 1989, vlevo Karol Čálik v roli školníka

Je o Vás známo, že občas točíte i reklamy, co pro Vás tento druh práce znamená?

Reklama? To je svébytný tvar. Měli by ji dělat profesionálové. Jak za kamerou, tak před ní. Pokud mám čas, tak se na reklamní bloky dívám. Pár reklamních spotů jsem už natočil. A vždy bylo vidět, že všichni na ,place´ mají motivaci a dostávají ze sebe jen to nejlepší. Protože, kdyby tomu tak nebylo, pravděpodobně si je už nikdo nenajme. Jedním z reklamních spotů, kdy jsem si natáčení užíval, byl ten na Tatranky.  Natočil jej švédský režisér Olavi Häkinnen. Točilo se téměř celý týden ve Vysokých Tatrách. Koneckonců, kde jinde, vždyť odtamtud pochází název ,Tatranky´.“

Jedním z hostů Hrabalova pravidelného diskusního pořadu „Pozvání na skleničku“ byl i význačný fotoreportér ve službách ČTK Vladislav Galgonek

Říkáte, že reklamy průběžně sledujete. Jaká Vás zaujala poslední dobou?

Dnes se výborně bavím u jedné reklamy s Pavlem Liškou a Markem Danielem, kteří na nás ,nic nehrají´. Je to skvěle natočené, profesionálně zahrané. S velkým vtipem a nadsázkou.“

Na který film z mládí ještě vzpomínáte?

Už jsme tu vzpomínali pohybové aktivity. A pohyb, myslím náročný pohyb, a kumšt, dá-li se to tak říct´, souvisí také s prací kaskadérů. Měl jsem možnost si jej užít s Jirkou Vychopeněm, svého času automobilovým závodníkem ze Slušovic. S ním jsem absolvoval ve filmu Otakara Koska ,Tobogán´ několik kaskadérských auto-kousků. Byl to dětský film, natáčený před lety v Gottwaldově na sídlišti Jižní svahy. Je o partě dětí, které tráví prázdniny ve městě na sídlišti a nudí se. Rodiče na ně nemají čas, a tak dělají, co se dá. …až se připletou do cesty zlodějům, co vykrádají byty.“

Pozvání na skleničku neodmítl ani skladatel, textař, zpěvák, scenárista, a básník Jaroslav Wykrent, autor největších hitů Marie Rottrové

Matně si vzpomínám, že už v tom filmu byla jistá předzvěst dnešní doby – dětských počítačových her…

Myslím, že ty počítače i hry také byly z nedalekého JZD Slušovice. Ale zpátky k mé roli. Jako zloději jsme ujížděli sídlištěm, kde jsme právě vyloupili několik bytů. Jirka mě naučil několik řidičských kousků. Sjíždět autem po schodech, projíždět bariérou přepravek, nebo se na místě otočit a ujíždět dál. To vše vypadá na plátně jako samozřejmost. Něco jiného je zažít vše na vlastní kůži. Před takovými lidmi smekám a mám je v dokonalé úctě.“

Absolvoval jste různá angažmá v několika rozličných divadlech. Vzpomínáte na některá z nich víc? Proč?

Na všechna rád vzpomínám, protože jsem s nimi strávil část života. Hned po škole jsem dostal nabídku do Prahy, ale protože mne tehdy na zkoušky na JAMU připravovali pánové Karel Novák a František Řehák, už tehdy mi říkali, že bych měl jít do Olomouce. Že tam na mne čekají pěkné role. Tehdejší lidé ze souboru činohry Státního divadla Oldřicha Stibora mne znali, protože jsem s nimi zkoušel už v době studií na JAMU. František Řehák, Karel Novák, Svatopluk Matyáš nebo Václav Babka. To byly herecké osobnosti, které znali i filmoví a televizní diváci. Byl jsem tam tedy v dobré společnosti. Protože mým koníčkem bylo už na škole imitování osobností, nevím proč, začal jsem imitovat i tehdejšího ředitele, který byl velmi ješitný, a protiprávně, ještě před vojnou jsem byl proto ,odejít´.“

Kam jste šel odtamtud?

„Nejdelší dobu – devět sezón – jsem trávil v tehdejším Divadle pracujících v Gottwaldově. Tam mne, v době, kdy jsem byl na vojně, angažoval umělecký ředitel gottwaldovského divadla, výborný člověk, herec, režisér a pedagog JAMU Miloš Slavík. I tam byly skvělé herecké osobnosti: Miloš Mejzlík, Ivan Řehák, Odra Mikulášek, Hynek Kubasta, Roman Mecnarowski, Zdeněk Dvořák, Vladuna Polanská…. Divadlo bylo ale velké a mě táhly spíše malé scény.“

Podařilo se Vám nějakou takovou nalézt?

Právě proto jsem potom uvítal následné angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče. Byl jsem tam moc spokojený. Divadlo, kterým svého času prošly velké herecké a režijní persony jako Jan Kačer, Ladislav Mrkvička, Petr Čepek nebo Jiří Kodet a mnoho dalších. Hrálo se necelý metr od diváka. A to bylo skvělé. Nedalo se nic ošidit. Potkal jsem se tam také se skvělým souborem a výborným režisérem Pavlem Paloušem, se kterým jsem byl naladěn na stejnou strunu.“

Svého času jste, mimo diskusních a uměleckých pořadů, v Českém rozhlase uváděl i pořady s dechovou hudbou. Považujete ji za pokleslý žánr anebo ne?

Každá generace má svoji hudbu. A ta je buď dobrá nebo špatná. Už když jsem byl na JAMU v Brně, kde s námi studovali výborní hráči na dechové nástroje, mnozí už tehdy hráli v legendární ,Moravance´ Jana Slabáka. Byla to pro ně nejen výborná profesní průprava, ale i cesta na profesionální dráhu. Což potvrzuje, že dechovku mohou tvořit i špičkoví profesionální hudebníci. Ve své době to byl fenomén, kterému tleskala celá Evropa.“

Zleva Adrian Jastraban jako Alexander Dubček a vedle něj Vladimír Hrabal v roli československého prezidenta Ludvíka Svobody

Ve slovenském filmu „Dubček“ jste hrál prezidenta Ludvíka Svobodu. Jak jste se na tuto specifickou roli připravoval?

Nejprve musím říct´, že když mne kontaktovali z jedné agentury, abych přišel na casting na tuto roli, tak jsem si říkal, že je to nesmysl, abych tuto postavu hrál, protože se na ni nehodím. Neodpovídám představě ani postavě Ludvíka Svobody. Text jsem se naučil, šel na casting, kde už přede mnou bylo i několik slavných kolegů. A to mě v počátečním přesvědčení dále utvrdilo. Casting jsem absolvoval a za dva dny mi volali, že si mě pan režisér vybral. Točilo se pár měsíců na Slovensku, v Bratislavě. S výborným štábem, skvělými kolegy a báječným režisérem Laco Halamou. Tady vzdávám hold maskérům, za perfektní práci a um. A tak se mi, nejen se slovenskými kolegy, těžko loučilo. A vím, že jsem tam získal spoustu kamarádů. Kdyby od nich někdy přišla nabídka, neváhal bych ani minutu. Bratislava – to je moje ,srdcovka´.“

„Prezident Svoboda v civilu“,  po slavnostní premiéře filmu „Dubček“ spolu  s hlavním kameramanem Peterem Kelíškem, režisérem filmu Laco Halamou a představitelem politika Františka Kriegela  – hercem Zdeňkem Burešem

Zatoužil jste, třeba jako malý kluk, být prezidentem ve skutečnosti?

Ne, nikdy. Měl jsem spoustu obvyklých dětských přání od popeláře, přes řidiče autobusu, tramvaje, mašinfíry… Později jsem byl přesvědčen, že bych mohl být hercem nebo dokonce režisérem. V naší rodině byli ochotníci, strejda, maminka, která mi fandila a podporovala mě. Už v dětství jsem byl divadlem naprosto okouzlen. A to natolik, že když mi ještě na základní devítileté škole nabídli, abych se stal ,mluvičem´ v loutkovém (konkrétně maňáskovém) divadle, byl jsem přesvědčen, že divadlo je ta správná cesta. Po absolutoriu dramatického oboru na tehdejší LŠU a gymnáziu jsem byl rozhodnut jít na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. A ,ihned napodruhé´ se to podařilo.“

Jak již jsem úvodem nastínil, jste příbuzným slavného spisovatele. Jak na něj vzpomínáte?

Až tak mockrát jsme se nepotkali. Vždycky záleželo, v jakém byl rozpoložení… Když byl dobře naložen, tak dokonce říkal, že jsem jeho adoptivní syn. Nakolik to myslel vážně, to nevím. Protože v jeho hospodě ,U Tygra´ bývávalo tehdy veselo… Když měl dobrou náladu, podělil se s kamarády a přáteli o všechno, jídlo, historky… Pokud však byl více ,opivněn´, nešel pro ostřejší slovo daleko. A aniž si to třeba uvědomil, ranil i tím slovem.“

Zdědil jste po něm nějaké literární geny?

Možná? Snad? Rád píšu, zatím spíš do šuplíku. Mám rozepsanou jednu hru a pohádku, v které bych si rád zahrál i jednu roli, ale prozatím mi chybí čas.“

Co Vás od psaní – mimo hraní a moderování – odvádí?

Jsem totiž také velkým sběratelem tužek a propisek. Ta sbírka mi za ta léta poměrně narostla, mám mezi nimi i vzácné a zajímavé kousky, ale ze všeho nejraději píšu obyčejnou dřevěnou tužkou. Každá z nich má jinou barvu, jiný design, takže přes tužky se dostávám i k obrazům a výtvarnému umění, které je mojí další velkou láskou. Takže jsme – obloukem – zase u toho psaní.“

Máte i své vlastní divadlo Lafayette. Proč vzniklo?

Trochu bych Vás opravil. Spíše bych řekl divadelní spolek. Agenturu Lafayettte. Jsem jejím spoluzakladatelem. Jde o volné sdružení herců, muzikantů, výtvarníků, scenáristů a novinářů, mající vztah k Olomouci a Olomouckému kraji, odkud pocházím.“

Proč tedy u atmosféry Olomoucka ten exotický název?

Název jsme zvolili podle premiéry první hry o generálu Lafayettovi (konkrétně: ,Lafayette – Hrdina dvou světadílů´), kterou napsal jeden ze zakladatelů, dramatik Jan Sulovský.  Vystudoval na DAMU dramaturgii a, vedle své někdejší profese redaktora Českého rozhlasu, se věnoval a věnuje psaní her o historických osobnostech, spjatých s Olomoucí a Olomouckým krajem. Napsal pro nás, od roku 1997, na třináct her. Ty se každoročně hrají na místech, se kterými jsou spjaty. Převážně při Dnech evropského dědictví, které probíhají v září. Podařilo se je zařadit do rámce projektu Olomouckých lafayettovských slavností. Při nich diváci mohou, po představení, umocnit svůj zážitek navíc komentovanou prohlídkou toho kterého historického místa. Divadlo v autentických historických kulisách se tak každoročně stává lákadlem nejen pro milovníky divadelního umění, ale také historie.“

Představitelka císařovny Marie Terezie Vendula Fialová a vedle ní vpravo v rozmáchlém gestu Vladimír Hrabal jako František I. Štěpán Lotrinský

Co aktuálně máte na repertoáru a co připravujete?

Poslední premiérou byla hra ,Mo(u)drý abbé´. Inscenace o jedné z předních osobností českého národního obrození Josefu Dobrovském. Hra byla uvedena k 230. výročí působení Josefa Dobrovského ve funkci rektora kněžského semináře na Klášterním Hradisku v Olomouci a zároveň ke 190.výročí jeho úmrtí.“

Vladimír Hrabal uváděl vernisáž nejedné výstavy světoznámému fotografovi Jindřichu Štreitovi

Jaké tituly v dohledné době připravujete v rozhlasových studiích? A máte i nějaké nové filmové nabídky?

„Možná bych měl nejprve říct´, že rádio miluju. Je to něco, jako láska na první pohled. Dlouhá léta jsem moderoval. Jak na jednom soukromém rádiu, tak na vlnách Českého rozhlasu Olomouc. A posléze jsem uváděl také po několik let ,Hosta do domu´ na Českém rozhlase – Dvojce. Později jsem začal spolupracovat i na rozhlasových hrách. Původně zejména s režisérem a pedagogem Michalem Burešem. A nyní natáčím poměrně často s Jardou Kodešem. Výborným člověkem, skvělým režisérem, který měl vždy kolem sebe prima lidi. Vždycky se těším na spolupráci s ním. Myslím si, že v karlínském studiu pod jeho režijním vedením vznikla nejedna pěkná rozhlasová inscenace. Jak často říkám: ,…rádio – to je pro mne pohlazení po duši´. Pokud se ptáte na filmové nabídky, nějaké jsou… Ale protože jsem pověrčivý, zatím je veřejně prozrazovat nebudu.“

Tak Vám budeme držet palce i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU.

Foto: archiv Vladimíra Hrabala a Jan Andreáš

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»Flamenco de sofa«

Tento festival vznikl s cílem podpořit flamenkové umělce ve Španělsku, které je jednou z nejvíce pandemií zasažených zemí. A on-line uvede osm představení.

Pražský festival „Den flamenka“, který každým rokem na podzim přiváží do hlavního města světové flamenkové hvězdy, přichází s mezinárodním online festivalem „Flamenco De Sofa“. Ten vznikl s cílem podpořit flamenkové umělce ve Španělsku, které je jednou z nejvíce pandemií zasažených zemí, a uvede osm představení.

Koncerty, festivaly, představení, veřejné i soukromé fiesty jsou zrušeny, i tak si ale pořadatelé našli způsob, jak dostat pestrobarevné šaty tanečnic, energický pohyb či flamenkovou kytaru zpět na scénu. „V České republice se velice rychle aktivovala umělecká scéna a kulturní život se na čas přenesl do online světa. Teď tyto zkušenosti chceme nabídnout Španělsku, kde to takto tolik nefunguje. Chceme podpořit klenot španělské kultury, který pronikl do celého světa a ten si ho zamiloval,“ říká ředitelka festivalu Karol Martincová. Během minuty se zájemci mohou z pohodlí svého domova přenést do sluncem zalité kolébky flamenka Anadalusie, kde načerpají energii a vášeň, kterou tato svébytná hudebně-taneční kultura nabízí.

On-line festival se otevře ve čtvrtek 4. 6. představením „Puntal / Přesný virtuózního sevillského tanečníka Davida Péreze. Diváci mohou představení a koncerty zhlédnout zdarma, a přitom přispět dobrovolnou částkou pro konkrétní soubor či umělce. Další červnový čtvrteční večer uvede festival „Flamenco De Sofa“ brilantní tanečnici Karime Amayu s představením „La Fuente / Pramen“, které představila ve světové premiéře na festivalu v Praze před dvěma lety. 18. 6. se mohou diváci těšit na rychle stoupající hvězdu současného flamenka a držitele Grammy Nina de los Reyes s inscenací „Tierra / Země“. 25. 6. uvede online stream tanečníka Antonia Molina „El Chora” s tanečním dramatem „Aviso: Bayles de Jitanos“. První červencový čtvrtek 2. 7. uvidí diváci dechberoucí titul „Muy Especial“ jedné z nejslavnějších španělských tanečnic současné flamenkové scény La Monety, která vystoupila v roce 2017 v Praze na „Dni flamenka“. 9. 7. je v programu festivalu „Flamenko De Sofa“ špičkový tanečník Pol Vaquero s vystoupením „Antojo“ a o týden později 16. 7. se představí tanečník Adrián Santana v představení „Simbiosis“. Dva měsíce plné flamenka uzavře 23. 7. Mónica Fernández s představením „Comadre“, které otevírá divákům cestu do nejhlubších koutů taneční i lidské duše.

On-line stream bude zveřejněn stránkách festivalu www.flamencodesofa.es na YouTube:

https://www.youtube.com/watch?v=vDZqYxaGRHo

a na facebookovém profilu:

https://www.facebook.com/FlamencoDeSofa/ vždy ve čtvrtek v 19 hodin a bude ke zhlédnutí do středy dalšího týdne. Finance vybrané za jednotlivé koncerty budou poslány do Španělska jednotlivým souborům a rozděleny mezi účinkující, kteří vystupují na nahrávkách.

On-line festival Flamenco De Sofa“ pořádá festival Den flamenka. Více informací najdete na www.flamencodesofa.es.

Festival Den flamenka již pět let přináší na pár dní do podzimní Prahy vášnivou i radostnou atmosféru španělské fiesty. Přidává se tak k celosvětovým oslavám Mezinárodního Dne flamenka, který byl ustanoven na 16. listopadu, kdy bylo flamenko v roce 2010 zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Vždy v listopadu festival po čtyři dny představuje v Praze ty nejzářivější flamenkové hvězdy, které plní prestižní sály nejen doma ve Španělsku. Program přináší jak koncerty či taneční představení, tak workshopy, výstavy, bazar či pravou flamenkovou fiestu.

Letošní VI. ročník by se měl uskutečnit od 19. do 22. listopadu 2020.

David Pérez se narodil v sevillském městě Alcalá de Guadaíra, kde začal tančit ve třinácti letech. Pokračoval v tanci s některými legendami flamenkového tance, mezi nimi byli například Manolo Marín, Javier Cruz, Rafael Campallo, Manuel Betanzos. V roce 2009 uvedl premiéru své první show „Flamencos“. V roce 2011 uvedl projekt „Puntal“, který bude součástí festivalu „Flamenco De Sofa“. Za představení „El Desplante“ získal cenu Festival Internacional del Cante de las Minas 2004 a cenu na Jóvenes Flamencos de Andalucía 2006. Jeho nejnovější představení „A3“ se těší také řadě pozitivních recenzí i ohlasů od diváků. Dlouhotrvající standing ovation se dočkalo i při svém uvedení v brněnském Besedním domě v roce 2018.

Karime Amaya, která je i na titulním snímku

Karime Amaya, původem mexická tanečnice, září v představení „La Fuente / Pramen”. Vystoupení je strhující podívaná o nutkavé potřebě svobody, rozvíjení se a objevování. Pramen energie se dere z podzemí na povrch a země sama pozoruje jeho zrod. Nachází si svoji cestu – cestu flamenka. Karime, se tímto svým prvním autorským představením obrací ke svým rodinným flamenkovým kořenům. Tedy k legendární „Carmen“ a příjmení Amaya. Brilantní umění tanečnice ocenily ve společných projektech i takové špičky současné flamencové scény jako Pastora Galván, Gerardo Núñez, Antonio Canales či Juan de Juan.

Nino de los Reyes je první tanečník v historii, který získal cenu Grammy za spolupráci na albu „Antidote” hudebníka Chick Corea. Nino de los Reyes začal svoji taneční kariéru velmi brzy a už ve svých 9 letech získal roli v představení „Campanas Flamencas” režírovaného Pacem Sánchezem, zakladatelem legendární „Cumbre Flamenca”. Sdílel tak pódium s předními hvězdami flamenkového žánru. V roce 2010 získal hned 3 prestižní flamencová ocenění: za choreografii svého představení „Origen”, za choreografii svého sólového tance a za nejlepší hudební kompozici Paca Cruze. Nedávno byl přizván k projektu k poctě Paca de Lucía „Beyond the Memory”, kde vystupuje spolu se členy souboru tohoto legendárního kytaristy.

Antonio Molina „El Choro se narodil do flamenkové rodiny a ve svých 14 letech obdržel první z řady prestižních ocenění (Young Flamenco Dance Contest of Huelva). Spolupracoval se slavnými flamenkovými soubory a v roce 2016 uvedl premiérově svoje první autorské představení „Aviso: Bayles de Jitanos“, které bude k vidění v rámci „Flamenco De Sofa“. V představení zazní méně tradiční flamenkové styly a je hudební a taneční exkurzí do cikánského flamenka od 17. století po současnost.

La Moneta se řadí k nejslavnějším tanečnicím současné flamenkové scény ve Španělsku. V jejích žilách koluje esence prapůvodní flamenkové krve, je technicky dokonalá a v jejích pohybech a výrazu se odráží hloubka a dlouhověkost flamenkového umění. V představení „Muy Especial“ předvede to nejpůsobivější z andaluské Granady – radost, lásku, vášeň i zármutek – to vše za doprovodu prvotřídních muzikantů. 

Pol Vaquero začal své taneční studie na Konzervatoři v Kordobě ve svých 10 letech. O šest let později již tancoval profesionálně vedle slavného tanečníka Antonia Canalese v představení „Torero“. Mezi nejvýznamnější představení, ve kterých působil, se řadí „Torero”, „Gitano”, „Minotaur”. Byl sólistou Národního baletu Španělska v představení „Grito” a také spolupracoval se souborem Joaquína Grila. V nedávné době se představil v díle „Trianero“ na Bienále v Seville a mezi jeho úspěšné projekty patří i další představení „21 Pasos“.

Adrián Santana začal studovat tanec ve svých 9 letech u svého strýce, slavného tanečníka z Malagy, Pepita Vargase a vystudoval zde taneční konzervatoř. Brzy se stal členem profesionálních souborů a sdílel podium s umělci velkých jmen, jakými jsou: Pastora Galván, Nani Paños, Rafael Estévez, Javier Latorre nebo Lola Greco. Za svou kariéru posbíral mnoho významných cen. Adrián Santana je zván na prestižní flamenkové festivaly ve Španělsku i ve světě. Pravidelně spolupracuje s hvězdami flamenkové scény, kterými jsou například Granero a Antonio Canales. Kromě představení se také věnuje výuce flamenka. Má širokou základnu žáků po celém světě.

Mónica Fernández již v útlém věku obdržela řadu prestižních ocenění, kromě jiných v roce 1994 cenu v soutěži „Las Minas de la Unión”, kterou v takto mladém věku obdrželo jen velmi málo tanečnic. Stala se členkou profesionálních souborů svých profesorů a dále tančila v pozici první tanečnice v souboru Rafaela Amarga v představeních „Poeta en Nueva York” a „Tiempo muerto”. Hlavní role tančila i v souboru Antonia Canalese v představeních „Narciso”, „Torero” a Gitano”, která měla přes 900 repríz. Kromě taneční kariéry se začala rozvíjet i její kariéra choreografky. Založila vlastní soubor a začala se věnovat autorské tvorbě.

Program on-line festivalu Flamenco De Sofa:

4. 6.     David Perez: „Puntal“

11. 6.   Karime Amaya: „La Fuente“

18. 6.   Nino de los Reyes: „Tierra“

25. 6.   Antonio Molina „El Choro”: „Aviso:Bayles de Jitanos“

2. 7.     La Moneta: „Muy especial“

9. 7.     Pol Vaquero: „Antojo“

16. 7.   Adrián Santana: „Simbiosis“

23. 7.   Mónica Fernández: „Comadre“

Anna Vašátková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Hledáte práci?

A jste z Brna? Anebo nejbližšího, dojezdového okolí? Nebojíte se opravdové práce? Chcete být součástí nonkonformního divadla? BURANTHEATRE hledá různé profese! Od manažerů až po uklízeče.

Divadlo BuranTeatr je tvůrčí prostor pro činohru, pohybové divadlo, performance i hraniční divadelní formy. Jde o profesionální divadlo pro diváky pravidelné i náhodné. Také pro obecenstvo otrlé, hravé i tradičnější, s dospěláckou i dětskou duší.

Chcete s námi pracovat v takovém divadle? Se souborem jménem BuranTeatr? Aktuálně máme následující volné pozice:

PROVOZNÍ/ŠÉF TECHNIKY

Hledáme provozního s časovou dotací 150 až 170 hodin měsíčně. Pracovní vytížení a počty hodin mohou být flexibilní. V závislosti od konkrétních měsíců a vytíženosti divadelního provozu. Práce zahrnuje pozice provozního divadla, technického manažera a šéfa techniky. Profese provozního obsahuje jak manuální, tak manažerskou práci, v budoucnu větší podíl manažerské práce. Nástupní plat činí 110 Kč/hod., po uplynutí zkušební lhůty 130 Kč/hod. Ideálně hledáme člověka, který má již zkušenosti s chodem divadelního, či jiného kulturního provozu.

Co vás v BuranTeatru čeká:

  • koordinace a zabezpečení běžného technického chodu divadla (reprízy, akce, zájezdy, festivaly)

  • údržba budovy a majetku divadla

  • manažerská práce technických složek divadla

  • koordinační práce týmu techniků, zvukařů a osvětlovačů, plánování, komunikace s dalšími složkami divadla, vytváření riderů, kontrola odvedených prací…

  • manuální práce, řešení různých řemeslných problémů, zadávání projektů do výroby, komunikace s řemeslníky

  • přátelský kolektiv  

Co od Vás potřebujeme:

  • manuální zručnost a vztah k manuální práci

  • manažerské schopnosti

  • řidičský průkaz (podmínkou)

  • zodpovědný přístup k práci

  • časovou flexibilitu 

Nástup: ihned

TECHNIK/TECHNIČKA

Hledáme technika s časovou dotací 100 až 150 hodin měsíčně, pracovní vytížení a počty hodin mohou být flexibilní v závislosti od konkrétních měsíců a vytíženosti divadelního provozu. Nástupní plat činí 110 Kč/hod.

Co vás v BuranTeatru čeká:

  • zabezpečení běžného technického chodu divadla (reprízy, akce, zájezdy, festivaly, stavby elevací)

  • údržba budovy a majetku divadla

  • samostatnost, aktivní přístup, zodpovědnost,

  • manuální práce

  • přátelský kolektiv 

    Co od Vás potřebujeme:

  • manuální zručnost a vztah k manuální práci

  • řidičský průkaz (výhodou)

  • zodpovědný přístup k práci

  • časovou flexibilitu 

Nástup: 2. polovina srpna 2020

EKONOM/EKONOMKA

Hledáme ekonoma s časovou dotací 100 až 120 hodin měsíčně, pracovní vytížení a počty hodin mohou být flexibilní v závislosti od konkrétních měsíců (například při vyúčtování provozních grantů). Záleží i na vytíženosti divadelního provozu. Nástupní plat činí 100 Kč/hod., po uplynutí zkušební lhůty 110Kč/hod. Ideálně hledáme člověka, který má minimálně základní ekonomické znalosti.

Co vás v BuranTeatru čeká:

  • odpovědnost za finanční řízení organizace – plánování, zpracování rozpočtů, zpracování čerpání rozpočtu organizace, evidence…

  • odpovědnost za plnění závazků/finanční čerpání vyplývajících ze smluv a dotací

  • příprava projektů po finanční stránce – příprava rozpočtů a podílení se na žádostech o dotace a granty

  • příprava podkladů pro externí účetní

  • práce v úzkém kontaktu s vedením divadla, flexibilní pracovní doba

  • přátelský kolektiv 

Co od Vás potřebujeme:

  • osobní předpoklady pro práci ekonoma, manažerské dovednosti

  • zkušenosti s prací v neziskovém sektoru (výhodou)

  • samostatnost, aktivní přístup, zodpovědnost, pečlivost, kreativní přístup k práci

  • pokročilá znalost práce na PC, zejména MS Office (Excel)

  • časovou flexibilitu 

Nástup: ihned

UKLÍZEČ/UKLÍZEČKA

Přijmeme uklízeče či uklízečku na každodenní úklid, včetně víkendů. S časovou dotací cca 100 hodin měsíčně. Tuto dotaci bude možné rozdělit i mezi dva uchazeče. Jde především o ranní směny, krátké (cca 2 až 3 hodiny) a dlouhé (cca 5 hodin). Další upřesnění proběhne na základě individuální domluvy. Hledáme spolehlivého a zodpovědného člověka, který by nám pomohl náš „druhý domov“ udržovat v čistotě, aby se u nás naši diváci cítili dobře.

Nástup: ihned

Pokud chcete pracovat v BuranTeatru na některé z uvedených pozic, pošlete nám, prosím, životopis na:

simona.vaskovicova@buranteatr.cz a domluvíme se na osobním setkání. Do předmětu e-mailu napište, o jakou pozici máte zájem.

Na všechny zaslané životopisy odpovíme v co nejkratším možném termínu.

Sdílet

Kontakt: simona.vaskovicova@buranteatr.cz

BuranTeatr, www.buranteatr.cz

Jana Fišerová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN