Začíná se na lodi i s tancem a DJ

Pražské divadlo A studio Rubín odtajní inscenace 53. sezóny s podtitulem „Velký úklid“

Názvem z podtitulku se pyšní slogan celé 53. sezóny pražského divadla A studio Rubín. Inspirován zkušenostmi se světovou koronavirovou epidemií a krizí, tak divadelní rok naváže dramaturgicky na dvě předchozí tematické sezóny. Ty naopak byly zastřešeny otázkami „S kým žijem´?” a „O čem jsme zapomněli mluvit?“.

Ke generálnímu úklidu vedení divadla přizvalo čtyři režisérky a režiséry, kteří uvedou pět titulů. Dva z nich budou premiérovými inscenacemi, přesunutými z doby, kdy byla divadla kvůli nařízení vlády uzavřena. Novinky nastávající sezóny odhalí na pražské Náplavce na lodi (A)VOID floating gallery umělecká šéfka divadla Lucie Ferenzová, společně s jejich  tvůrci. Konkrétně na události nazvané „A studio Rubín: Vyplouváme do 53. sezóny“. A to již 5. září od 18.00 hod.

Divadelní sezóna 2020/21 je dobou velkého úklidu. Třídění. Zvedání, obracení, ponechání, recyklace. Nebo naopak rozloučení. Během koronavirové krize každý revidoval, bilancoval a inventarizoval. Mnohé hodnoty se převrátily a obnažila se křehkost života. Realita pozbyla statutu pevné kotvy a prošlapaných tras a začal se tvořit nový prostor. Ten divákům pražského A studia Rubín přiblíží režiséři Jiří Ondra, Lucie Ferenzová, Ondřej Štefaňák a Olívia Fantúrová.

Jaká specifická témata si tvůrci v napojení na zkušenosti se světovou epidemií a krizí vybrali? To odkryjí na speciálním zahájení sezóny, kterého se režijně ujal Jan Frič. Moderátorka Markéta Kaňková z Českého rozhlasu tam vyzpovídá nejen současnou uměleckou šéfku divadla Lucii Ferenzovou, ale i zbývající tři režiséry.

Tvůrci společně poodhalí jednotlivé koncepce a promluví detailně o jejich vztahu ke zvoleným tématům. Večer doplní mladí talentovaní hudebníci Aryanne a Hošty, teoretička a urbanistka Anna Beáta Háblová, herci Natálie Řehořová, Anita Krausová, Jana Kozubková, Šimon Krupa a chybět nebude představení nové kolekce A studia Rubín a premiéry videoklipu k inscenaci „Burnout aneb Vyhoř!“.

Jednou z mnoha oblastí veřejného života, která je krizí kolem pandemie zasažena nejvíce, je živá kultura. S tímto faktem pracuje v jedinečném večeru ,rubínovského openingu´ i Jan Frič – večer koncipuje jako moment intimního setkání, sounáležitosti a komunitního sdílení společného zážitku. Jinými slovy: ,Rubín je srdcovka!´ Takže: srdečně zveme i Vás, přijďte s námi oslavit konec léta a začátek nové sezony!“ přibližuje současná umělecká šéfka A studia Rubín Lucie Ferenzová.

Zahájení nové sezony nazvané A studio Rubín: „Vyplouváme do 52. sezóny!“  se uskuteční 5. září od 18.00 hod. na lodi (A)VOID floating gallery a je volně přístupný veřejnosti.

Program:

18.00 Koncert Arianne

19.00 Představení 53. sezóny

19.40 Přednáška Anny Beáty Háblové

20.30 Premiéra klipu k inscenaci „Burnout aneb Vyhoř!“

20.40 Silent disco s Hoštym

 

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Uzávěrka se blíží!!!

Agentura DILIA jako každoročně udělí studentům Cenu Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad. Nominace je možné, vzhledem k nastalé situaci, zasílat až do 14. dubna 2020!

Cena Evalda Schorma

za původní hru, dramatizaci či překlad

Uzávěrka nominací: 14. dubna 2020!

Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP, FPF, VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka a dalších konzervatoří za původní hru, dramatizaci či překlad.

Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu).

Nominována mohou být tato díla:

– původní hra

– překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené)

– dramatizace

Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena jednak v písemné formě na adresu DILIA, Krátkého 1, Praha 9, a také e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 14. dubna 2020.

Hlavní cíle:

Základním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díky Ceně Evalda Schorma se jejich díla mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle obdobné Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí.

Jan Werich (vlevo) a režisér Evald Schorm (vpravo) na filmovém festivalu Finále 1968″ v Plzni

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než čtyřiačtyřiceti divadelních provedení (například: Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Švandovo divadlo, A studio Rubín, Studio Ypsilon, Městské divadlo Zlín či Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami) a devíti rozhlasových inscenování.

TANEČNÍ MAGAZÍN

MALÁ INVENTURA už není malá

Z tiskové konference před festivalem, který na deset dnů rozhýbe divadelní Prahu. Letos bude probíhat i v kostele!

Před holešovickým centrem Studia ALTA ten únorový úterní den parkovaly luxusní Mercedes a Audi. Neklamný to znak, že se zde konala velká věc. A skutečně. Byla jí tisková konference o divadelním festivalu MALÁ INVENTURA.

Šéfka festivalu i pořádající neziskové organizace Nová síť Adriana Světlíková, společně s programovým ředitelem této přehlídky Petrem Polou, moderovali ruku v ruce celý program.

Slovo má ředitelka festivalu i neziskové organizace Nová síť Adriana Světlíková

Takže ti nejpovolanější přítomné seznámili s daleko více než deseti scénami, na nichž bude po deset dnů probíhat již osmnáctý ročník tohoto divadelního defilé. Kromě Studia ALTA půjde o divadla a studia: Alfred ve dvoře, A studio Rubín, Divadlo Archa, Cross Attic, Centrum současného umění DOX, MeetFactory, NoD, Petrohradská kolektiv, PONEC, Studio Hrdinů, Venuše ve Švehlovce, Divadlo X 10 a prostory Národní galerie ve Veletržním paláci.

Nezávislé divadelní soubory se představí rovněž v populární La Fabrice, Paláci Akropolis, Studiu Paměť, Werichově vile, ale také v autobuse na ostrově Štvanice… A dokonce i v kostele Paní Marie Sněžné na Jungmannově náměstí!

Na konferenci se představili i zástupci jednotlivých scén a reprezentanti tvůrců. Asi nejzajímavější byla dojemná řeč šéfky pořádající ALTY, Lucie Kašiarové. MALÁ INVENTURA tu prakticky ukončí éru ALTY v Holešovických prostorách. Po posledním představení festivalu zde bude následovat již pouze závěrečný večírek. A ALTA se postěhuje o obvod dál, do Prahy 8 – do karlínské Invalidovny. Zajímavě mluvila i Markéta Bártů za PONEC nebo mladý progresívní režisér a dramaturg Ondřej Štefaňák. Své představení trochu tajemně nastínila i Marie Gourdain. A tradičně poutavě promluvil Jiří Šimek z Ufftenživot.

Na tiskové konferenci se sešlo mnoho novinářů, publicistů i dalších zájemců o dění na festivalu

MALÁ INVENTURA však již není pouze lokální pražskou záležitostí. Na podzim 2020 se odehraje také v Českých Budějovicích, Jičíně, Jihlavě, Karlových Varech a Opavě.

TANEČNÍ MAGAZÍN těší, že o řadě představení, které MALÁ INVENTURA zahrnuje, průběžně informoval. A na tři z nich i uveřejnil recenze.

Adriana Světlíková předem představila kandidáty nominované na Ceny divadelní DNA A zároveň účastníkům konference ukázala keramické trofeje samotné. Jejich předávání – ve čtvrtek 20. 2. ve 20.00 ve Studiu Hrdinů – festival slavnostně zahájí.

Ředitelka festivalu Adriana Světlíková představuje keramické Ceny DNA (pod její pravicí na stole)

MALÁ INVENTURA však přiváží do Prahy desítky zahraničních odborných hostů. Herců, performerů, režisérů, dramaturgů i výtvarníků. Podle Adriany Světlíkové se jich akreditovalo zatím přes padesát.

Bližší podrobnosti o festivalu se dozvíte na: www.malainventura.cz › 2020. A také v rozhovoru s uměleckým ředitelem festivalu Petrem Polou na jiném místě TANEČNÍHO MAGAZÍNU.

Foto: Markéta Bendová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Ženské drama pro 2 herečky, křesla a lampy (o herci nemluvě)

Detektivka či černo-růžová scénická komedie? █ S bendžem a nožem. █ Tulení s tuleněm (anebo mrožem?). █ Byly z BILLY? █ Vkusné a mnohovýznamové scénické narážky. █ Nápaditá choreografie. █

Ztemnělé jeviště. Jeden stolek uprostřed. Na něm kniha Roberta Musila, nůž a jehelníček. Dvě výrazná netradiční křesla v patchworkovém stylu. A také dvě obstarožní lampičky, tak trochu nasměrované, jako při policejním výslechu. Taková je výchozí scéna inscenace Dagmar Radové „DIY: po tátovi“ v A studiu Rubín.

Hlavním momentem – i středobodem celého večera – je střet dvou dcer (a později se objevivšího syna) v bytě zesnulého otce, bezprostředně po jeho úmrtí. Maně jsem si vzpomněl, jak ve stejné situaci, před lety, bezprostředně zareagovala (tehdy tříletá) dcera mé známé: „Maminko, a to tam budeš s tou mrtvolou?“

Na malém „rubínovském“ pódiu pak nastává herecký koncert Kristýny Frejové a Halky Třešňákové, s vydatným přispěním Pavla Neškudly. Ačkoli je tento titul předem prezentován samotnými tvůrkyněmi jako scénická detektivka, klasifikoval bych jej spíše do žánru černé konverzační komedie. Napomáhá tomu i velký nadhled scénografické a kostýmní práce.

Zleva Pavel Neškudla, Kristýna Frejová a Halka Třešňáková a charakteristické růžové míčky

Celé představení žene dál i vkusně a decentně využívaná hudba (divákům) neznámého autora, skrývajícího se pod pseudonymem „Zabiják Nožem“. Na ni posléze ve stejném duchu a stylu navazuje i jediný mužský herec večera hrou na bendžo.

Scénář samotný balancuje na pomezí psychologie a modernější životní filozofie. V průběhu večera se stále více opírá o větší či menší slovní hříčky a vtípky, které by měly dokreslovat postavy.  Jsou jimi narážky na skleněného tuleně (anebo mrože?), scénické i slovní hrátky s nožem i další spíše situační legrácky. Text povětšinou graduje v dialogu dvou sester. S nástupem „objeveného“ bratra se spíš převažuje do více či méně komediální formy. Poslední třetina představení mně připadá, po stránce scénáře, bezradná a tápající. A závěr představení již připomíná pověstnou nastavovanou kaši. Divák již málem začíná na závěr tleskat, ale je svědkem dalšího a dalšího „přílepku“.

Dvě hlavní protagonistky, dcery slavných otců. Kristýna herce a Halka písničkáře.

Výše uvedené nedostatky zachraňují svými výkony, beze zbytku, všichni tři herečtí aktéři. Ale zejména, jak již jsem předeslal úvodem, výtvarná složka představení. Její součástí jsou i spotřební rekvizity – citrony a pomeranče. Napadlo mne, zda byly z BILLY? Anebo z Kauflandu?

Práce scénografky i kostýmní výtvarnice Petry Vlachynské je v tomto případě bravurní. Nápadité i kontrastně laděné kostýmy. Zvláště ten nadsázkový pro Pavla Neškudlu. Originálně upravená křesla ve stylu patchworku. Zařazení moderních prvků mobilní komunikace. A zejména citlivé narážky na homosexuály, v podobě růžových balónků! Rovněž na sadomasochisty. To zase v závěrečném kostýmu dvou sester! Opravdu, Petra Vlachynská, spolu s režisérkou Ewou Zembok, tuto inscenaci povýšily o několik stupňů výš.

Pochopitelně, hlavními pilíři celého večera jsou herecké výkony. Ale v té poslední třetině představení se již herečky nemohou opřít o životaschopný text. Proto dochází i k choreografickým kreacím v baletních sukénkách, které musíme jako TANEČNÍ MAGAZÍN ohodnotit jedničkou s hvězdičkou! Byly nápadem režisérky? Anebo samotné Halky Třešňákové, jinak známé to performerky?

Takže, shrnuto závěrem. Poněkud méně gradující a vypointovaný text zahraňují herecké výkony, skvělá výtvarná složka, režie a choreografická stránka představení.

(Psáno z druhé reprízy dne 2. 2. 2020.)

»DIY: po tátovi«

Námět: Jan Balabán, román „Zeptej se táty“

Scénář: Dagmar Radová

Režie: Ewa Zembok

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Hrají: Kristýna Frejová, Halka Třešňáková a Pavel Neškudla

Scéna a kostýmy: Petra Vlachynská

Hudba: Zabiják Nožem“

Produkce: Barbora Kunstovná, Johana Kolomazníková

PR: Pavla Umlaufová

Délka: 75 minut

Premiéra: 10. ledna 2020

Nejbližší repríza: pondělí 2. března 2020 v 19.30

Foto: Patrik Borecký

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN