Rozhovor s herečkou STANISLAVOU JACHNICKOU:

„Tanec mi dal disciplínu i vnímavost k tělu“

Původně si STANISLAVU JACHNICKOU vybavuji ještě z DAMU, pod dívčím jménem Šťastná. A dá se říci, že na první pohled působí šťastně dodnes. Abych to čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU poodhalil blíže – a současně jsme společně zavzpomínali nejen na její profesionální taneční kariéru – nabídl jsem této herečce i uznávané dabérce prostor v rozhovoru.

A začali jsme zrovna nikoli šťastnou realitou:

Aktuálně se nedá opominout složitá situace kolem divadel a kultury všeobecně. Vidíte Vy sama pro kulturní život vůbec nějaké výraznější světlo na konci tunelu?

Při svém vrozeném optimismu, vidím vždycky světlo na konci tunelu. Nepříjemné je, že nevíme, jak ten tunel bude dlouhý a jestli se v něm neocitneme za půl roku znovu? Ale člověk musí mít nějakou naději, která je motorem pro přežití téhle situace. Po jarní karanténě jsme v divadle netušili, jestli se nám publikum vrátí. Stále nebyla situace úplně v normálu a lidé nevěděli, zda se představení uskuteční. A tak koupi vstupenek nechávali na poslední chvíli a my nikdy nevěděli, kolik přijde diváků. Ale byli jsme připraveni hrát za každou cenu i pro málo obecenstva. Lidé seděli v rouškách a podle závěrečného potlesku, který trval déle než obvykle, jsme pochopili, že jsou šťastni a vděčni, že mohou být součástí živé kultury. A ne jenom té internetové nebo televizní. I z tohoto důvodu věřím a doufám, že se k nám diváci zase vrátí. V létě jsem hrála na Kampě představení ,Meda´ o Medě Mládkové. A její manžel pronesl památnou větu, která je napsaná i na zdi Musea Kampa: ,Přežije-li kultura, přežije národ.´“

Jak Vy osobně kompenzujete současnou absenci vystoupení a natáčení?

Nijak. Beru to jako, že mám prázdniny. A o prázdninách člověk přece není nervózní, že nemá práci, ale věnuje se jiným věcem. Třeba sportu, čtení, vaření, procházkám. Občas dostanu práci v dabingu, kde jsem ve studiu sama a za sklem je zvukař. Nebo jsem teď, pro Vršovické divadlo MANA, kde také hraji, natočila podcast.“

Je obecně známa Vaše taneční minulost. Kde jste prováděla vůbec první baletní či taneční krůčky?

Od první do deváté třídy jsem třikrát týdně chodila do Lidové školy umění na obecnou přípravku, klasický balet a lidovky.“

 Navštěvovala jste také obligátní taneční?

Ano navštěvovala a ráda. Chodila jsem do ,Repré´ čili Obecního domu. A na zápis do těchto prestižních tanečních jsme, s maminkou, čekaly od pěti hodin ráno! Při lekcích, ale ani tak nešlo o to naučit se taneční kroky, jako spíš seznámit se s nějakým klukem. Bavilo mě to a byla to velká zábava – dámská volenka a moje načančaná maminka jako garde. Tuhle společenskou záležitost, sešněrovanou pravidly, jsem si kompenzovala řáděním na diskotékách. Tančila jsem třeba tři hodiny v kuse a snažila se za pochodu pochytat nejnovější trendy a styly.“

Kdo nebo co Vás tehdy později zavedlo do vyhlášeného tanečního VUSu?

Do VUS UK mě přivedla Eva Jeníčková, se kterou jsem chodila do Lidové školy umění. Byla velmi talentovaná. Naše lektorka paní Homolová jí na jednom našem vystoupení představila Janu Hartmanovi a ten ji vzal do VUSu. A to ona mi dala vědět, když byl vyhlášen konkurz do přípravky souboru. Přijali mě. A asi po roce jsem se dostala i do základního kádru. Na tehdejší socialistické poměry to byl velmi moderní soubor, který hodně točil a cestoval do zahraničí. Točili jsme hlavně víly v pohádkách, tanečnice v zahraničních filmech nebo i ,company´ pro zahraniční hudební klipy. Největším zážitkem pro mě byla měsíční stáž v Contemporary dance school v Londýně.“

 Co Vám tanec dal pro další uměleckou kariéru a i pro tu civilní?

Tanec mi dal disciplínu, emoční otevřenost, respekt a vnímavost k tělu svému i kolegů. Na rozdíl od herectví si zde nemohu pomoci slovy. O to pravdivější a citlivější musí být emoce, kterou musím najít uvnitř sebe a přenést ji na diváka. Což je velká průprava pro herectví. Velkým přínosem je, nejen na jevišti, ale i v civilu, dobrá koordinace pohybu a ovládání těla. A v neposlední řadě je teď pro mě jednodušší ztvárnit taneční role v činoherním představení. Třeba v divadle ABC tanečnici argentinského tanga v ,Drž mě pevně, miluj mě zlehka´ anebo v ,August, august, august´ naopak tanečnici samby a konečně v ,Tančírně´ – tanečnici procházející tanečními styly od roku 1918 do 2018. Můj poslední počin, kde jsem spojila tanec s hereckou nadsázkou, byla akce ,Roztančené divadlo´ ve Vinohradském divadle.“

S  Jiřím Hánou v inscenaci divadla ABC „Drž mě pevně, miluj mě zlehka“

 Na jaký žánr tance se ráda podíváte v televizi či naživo v divadle?

Na jakýkoliv, který má nápad a kvalitní provedení a tanečníci do toho jdou se zápalem, emocemi a energií na 200 %. Například se chystám (až to bude možné) na nedávno premiérované ,Bon Appetit´ v ND, které režíroval můj bývalý, velmi talentovaný kolega z VUSu Jan Kodet. A moc se těším, protože ukázky byly úchvatné.“

Jednou z Vašich prvních filmových rolí byla postava Olgy v nonkonformním snímku Oskara Reifa „Postel“. Vyhledala jste si tehdy tento poměrně netradiční projekt sama? Anebo si tvůrci zvolili Vás?

Tento, jak hezky říkáte, ,netradiční projekt´ měl obrovské ambice. Scénář vyhrál 2. místo v soutěži v New Yorku. Za kamerou stál Igor Luther a zaštiťovaly ho velké produkce. Takže i casting byl náročný a měl několik kol. Proto jsem byla velmi překvapená, že mě nakonec vybrali. Samotné natáčení bylo soubojem mezi režisérem Reifem a kameramanem Lutherem. Film je totiž černobílý, hodně si hraje se světlem a atmosférou. Režisér i kameraman měli svoji představu, ze které nechtěli ustoupit. Tím se dokončení o pár let protáhlo. Nicméně, je to ve výsledku skvělý film, oceněný několika cenami například v Cannes, Seattlu anebo Českým lvem.“

V „nováckém“ nekonečném seriálu „Ulice“ hrajete postavu Denisy Mastné, trvale zapojené do byrokratického a politického aparátu. Jaké máte v běžném životě zkušenosti s úřady i politikou?

S politikou nemám zkušenosti žádné a ani v tom směru nemám ambice. Co se týče byrokracie, tak mám zkušenosti asi jako každý, kdo přijde na úřad. Třeba si jdete pro razítko, ale to nedostanete, když nemáte papír od tamtoho. Ale ten nedostanete, když nemáte povolení od támhletoho a ten tamten není zrovna v úřadě a neví se, kdy bude. Anebo to má schvalovací lhůtu 30 dnů, ale když vidí, že na to spěcháte, tak se lhůta z nějakého důvodu ještě protáhne. No, jen o tom mluvím, už jsem vytočená. 🙂

Doma

Podstatnou částí Vaší filmové práce je i dabing. Jak Vám vyhovují současné způsoby práce? Někteří kolegové si stěžují, že se již často nenatáčejí souběžně ani dialogy, že každý herec namlouvá vše individuálně…

Moc ráda jsem chodívala na Kavčí Hory, kde se dabing natáčel po smyčkách. To znamená stále se dokola opakovala krátká sekvence několika vět, dokud jste jí nezahráli a neřekli perfektně. A ve studiu bylo tolik lidí, kolik jich ta scéna obsahovala. Odpovídali jsme si vzájemně a mělo to punc autenticity. Když jsem dabovala náročnější dialog a nešlo mi to, tak jsem si říkala, že to třeba bude těžké i pro kolegu a nebudu v tom sama. A naopak, když šlo o komediální dialogy, tak nás to tak vyhecovalo, že jsme občas úpravci vylepšili pointu. Dneska jsem ve studiu sama, třeba i jen 15 minut a mohu jet do dalšího studia. Stejně jako zkrácená doba ve studiu se ale, bohužel, zkrátilo i finanční ohodnocení. 🙁 .“

Prý jste si oblíbila poměrně netradiční sportovní odvětví – thajský box. Co Vás, křehkou ženu, k tomuto mužnému sportu přivedlo?

Tady Vás jen opravuji – nedělala jsem thai box, nýbrž kickbox. Hledala jsem něco, kde bych si zlepšila, po porodu, fyzičku a hrozně mě nebavily různé formy aerobiku nebo dámského posilování. Tréninky kickboxu mě vždycky úplně zničily, což mi vyhovovalo. Trénovala jsem třikrát týdně. Ale do ringu na zápas jsem si nikdy netroufla. Vzhledem k mému povolání jsem si chtěla udržet obličej bez šrámů a spokojila se jen s těmi náročnými tréninky.“

 K jakým dalším sportům máte blízko? Aktivně anebo divácky?

Na sport v TV se dívám jen, když je olympiáda nebo nějaké MS. A na živo chodím fandit synovi, který hraje profesionálně volejbal za Odolenu Vodu. Já sama jsem se sportem začala až v hluboké dospělosti. Trochu lyžuju, jezdím na kole, dělám spinning, lezu na stěně, občas se potápím… A před čtyřmi lety jsem, právě díky synovi, začala s volejbalem.“

S volejbalovým míčem

 V pardubickém angažmá byl s Vámi souběžně i populární, předčasně zemřelý, Vladimír Čech. Nepřivedl, vás ostatní kolegy, k jeho milovanému minigolfu či turistice?

Na Vláďu vzpomínám moc ráda. Kromě pardubického angažmá, jsme se potkali i v zájezdové hře ,Duchu, jsi přítomen´ a pár let jsme spolu hráli i v ABC a Rokoku. Uměl moc krásně a vtipně vyprávět o svém putování po Čechách, ale k turistice mě nepřivedl. Přivedla jsem se na cesty sama, když jsem ušla 120 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostella. Ale co jsem díky Vláďovi zkusila je ,Woodkopf´. Jezdila jsem, s partou absolventů DAMU, na vodu. A Vláďa tam, z recese ještě s pár kolegy, založil nový sport ,Woodkopf´. Spočívá v tom, že se dva, je jedno, jestli muž či žena, postaví proti sobě s dvoumetrovou fošnou na hlavě a snaží se ji tomu druhému shodit. Nesmí se ale ani tělem, ani svou fošnou, dotknout soupeře. Vyžaduje to ,placatou hlavu´ a soustředění.“

Na civilním snímku na výletě

Co můžete prozradit ze svých současných profesních i civilních plánů, pokud tedy vůbec nyní plánovat lze…

Teď bych řekla ,vím, že nic nevím´. Pracovní plány se posouvají, divadlo teď posílá termíny od ledna… Mám nějakou práci domluvenou na jaro a pak na červen. Spíš bych, touhle cestou, pokorně naplánovala čtenářům pár kulturních tipů.

Až to bude možné, tak vás moc ráda uvidím ve Vršovickém divadle MANA na představení ,Ta třetí´ a ,5 za 1´. Anebo v divadle ABC na ,Tančírně´, či v Rokoku na ,Čapkovi´.“

Děkujeme za upřímný rozhovor, za závěrečné divadelní tipy a přejeme hodně trpělivosti a mnoho zajímavých rolí i výzev v, ne zas tak dalekém, budoucnu.

Foto: J. Hrášek, J. Khalifa a archiv S. Jachnické

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

A studio Rubín otevírá dveře scenáristům

Spustilo výzvu již třetí edice úspěšného projektu „Autor v domě“

Pražské divadlo A studio Rubín vypsalo 3. ročník úspěšného projektu „Autor v domě“. Jeho cílem je vytvářet ideální prostředí a podmínky pro kreativní autorské psaní. Podporuje tím vznik nových divadelních textů. Do dílny se mohou hlásit autoři a autorky bez rozdílu věku i zkušeností. Vybraní účastníci získají možnost pracovat v tvůrčím dialogu s duem výrazných osobností české divadelní scény – Markétou Bidlasovou a Jiřím Ondrou. A představí svůj text divákům Rubínu formou scénických čtení. Zájemci se mohou hlásit do 28. 2. 2021.

Autor v domě“ vychází z dramaturgie A studia Rubín, která je do značné míry založena na autorských textech a inscenacích. V rámci autorské dílny se účastníci i tutoři setkávají na pravidelných kolokviích, která slouží jako platforma k tolik potřebné reflexi a vedení angažovaného dialogu. K vytvoření podnětné atmosféry přispívá také fakt, že se nekonzultují pouze vznikající texty samotných autorů, ale i tutorů – a to od jejich základní ideje až po finální tvar. Závěrečným výstupem bude zmíněné scénické čtení, které se uskuteční v A studiu Rubín. Možností je také inscenování některého textu či textů v A studiu Rubín a jejich zařazení do repertoáru.

Více než kdy jindy máme potřebu podporovat začínající umělce. I když netušíme, kdy budeme moci opět otevřít naše divadlo, věříme, že světlou stranou dnešní těžké situace je možnost se hlouběji zamyslet nad naší společností i osobními životy. A toto pozastavení může vyústit do pozoruhodných uměleckých tvarů. Naše letošní sezona, sezona Velkého úklidu, je koneckonců také výsledkem reflexe jarní nenadálé situace.“ říká umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Pod tutorským vedením Reného Levínského, Dagmar Fričové a Lucie Ferenzové  se předminulého ročníku této dílny v roce 2019  zúčastnili autoři Bernardeta Babáková, Eva Blechová, Barbora Hančilová a Ondřej Šulc. Roku 2020 převzali vedení akce Ondřej Novotný a Simona Petrů. I díky nim tvořili své texty Jana Hrdá, Jana Micenková, Tomáš Ráliš a Martin Toul. Zatímco většina textů pilotního dílu byla před plošným uzavřením divadel zinscenovaná v rámci autorských čtení v A studiu Rubín, výsledná práce autorů druhého ročníku právě získává finální tvar díky režisérovi Janu Fričovi. Ten v současné době pracuje na rozhlasových scénických čteních, která budou k poslechu v podcastu A studia Rubín – Fade in Rubín.

Texty tutorů pilotního ročníku se objevily i na divadelních jevištích. Zatímco hra „A osel na něj funěl“ Reného Levínského se hrála během Vánoc 2019 v Městských divadlech pražských, scénář Lucie Ferenzová k inscenaci „Jezero“ (premiéra 30. listopadu 2019) je na nynějším repertoáru A studia Rubín, stejně jako inscenace „Tumor: karcinogenní romance“ (premiéra jako site-specific A studia Rubín v pražské Invalidovně 17. září 2019) Dagmar Fričové, která získala nominace v rámci Cen Divadelních novin i Thálie.

Na inscenaci „Jezero“, která vznikla na základě této soutěže, již napsal TANEČNÍ MAGAZÍN recenzi

Autor v domě“ reaguje na dlouhodobě neuspokojivou situaci současné české dramatiky. Inspiruje se několika modely podpory začínajících autorů v německé jazykové oblasti, kde existuje velká řada dílen, seminářů, festivalů, ale i studijních oborů, které vznik textů rozvíjí a podporují. Více informací o projektu je možné najít na oficiálních webových stránkách a sociálních profilech divadla.

Zájemci splňující podmínky projektu mohou své přihlášky zasílat nejpozději do půlnoci 28. února 2021.


Podmínky projektu:

Autor v domě je otevřen všem autorům a autorkám bez rozdílu věku i zkušeností. Tutoři spolu s uměleckou šéfkou A studia Rubín budou účastníky vybírat na základě těchto zaslaných podkladů:

●      motivační dopis (max. 2 500 znaků),

●      strukturovaný životopis,

●      náčrt synopse budoucího textu (max. 2 500 znaků),

●      jedna až dvě ukázky dosavadní tvorby s krátkým komentářem důvodu výběru.

Vše zašlete na e-mailovou adresu: astudiorubin@gmail.com a v předmětu uvěďte „Autor v domě“. Přihlášky zasílejte nejpozději do 28. února 2021.

První kolokvium se bude konat v sobotu 27. března 2021.


Tutoři:

Markéta Bidlasová

Studovala DAMU v Praze, obor dramaturgie. Pracovala jako kmenová dramaturgyně v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (1993–2001), ve Švandově divadle na Smíchově (2003–2009) a v Divadle Komedie (2012–2016). Externě pak v pražských divadlech: Činoherní klub, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Labyrint, Divadlo v Celetné a v posledních letech také v Klicperově divadle v Hradci Králové.

Je autorkou několika divadelních her – například „Kurva svatá“, „Podzimní hra“ a „Her master’s voice“ a také dramatizací kupříkladu „Osm a půl a půl“, „Profesionální žena“ a „Tři stařeny“. Za svou hru „Pastička“, která byla uvedena v Divadle Husa na provázku a A studiu Rubín, získala 2. Cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší původní českou hru roku 1995. Hra byla přeložena do několika světových jazyků.

Je autorkou scénáře filmu „Jako nikdy“ (režie Zdeněk Tyc, 2013), který získal Cenu Trilobit společnosti Fites, nominaci na ceny filmové kritiky a České filmové a televizní akademie Český lev. Její scénář „Eldorádo“ (se Z. Tycem), získal 3. místo v Ceně Sazky za nerealizovaný filmový scénář za rok 2005.

Od roku 2016 vede Kursy tvůrčího psaní při Národním divadle v Praze. V roce 2017 vedla tvůrčí seminář na Vysoké škole kreativní komunikace v Praze.

Markéta Bidlasová

Jiří Ondra

Studoval DAMU, obor režie alternativního a loutkového divadla (vedoucí M. Krobot). Pracoval jako umělecký šéf Divadla D21 v Praze (2012–2017) a současně působil jako kmenový režisér a dramaturg v Divadle rozmanitostí v Mostě (2010–2020). Od roku 2018 režijně a autorsky spolupracuje s A studiem Rubín, kde vytvořil inscenace „Thelma a Selma“ a „Perníková chaloupka – čekání na lopatu“. Jako režisér i autor v minulosti spolupracoval také například s Divadlem Lampion Kladno, Klicperovým divadlem Hradec Králové, Horáckým divadlem Jihlava, Slezským divadlem v Opavě, Teatr Novogo Fronta a Kolonie, z. s.

Věnuje se divadelní tvorbě nejen pro dospělé, ale také pro děti a mládež. Inscenace „Pozor děti, přijela k nám pouť“ podle autora Mika Kennyho (Divadlo rozmanitostí Most) získala cenu odborné poroty za nejlepší inscenaci festivalu Dítě v Dlouhé 2018. Kromě divadla spolupracuje také s Českým rozhlasem. Je také autorem scénářů, dramatických i písňových textů.

Mimo autorskou a inscenační činnost se věnuje teatroterapii. V Dětském domově Lety spoluzaložil divadelní soubor Pasažéři. Dále vedl uskupení ZAZRAKEM, divadelní soubor herců se zrakovým handicapem při Tyflocentru Praha, o. p. s. Od roku 2012 působí též jako lektor divadelního studia pro děti a mládež Dětský talent v Praze.

Jiří Ondra

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Fade in Rubín«

A studio Rubín spustilo podcast, jehož prostřednictvím přibližuje tvorbu vlastních autorských inscenací. Vychází v každý čtvrtek.

Pražské divadlo A studio Rubín pro své diváky připravilo původní podcast – „Fade in Rubín“. Ten přibližuje vznik i zákulisí autorských inscenací, které převážně reflektují současná témata z nevšední intimní perspektivy. Podcast nabízí postřehy inscenačního týmu, rozhovory z řad odborníků na danou problematiku a odhalení mnoha postupů a situací z tvůrčího procesu. Rubínovský podcast se nijak nevymyká autorské tradici této scény a jeho moderátory jsou samotní tvůrci – Jiří Ondra a Richard Fiala. „Fade in Rubín“ vychází každý čtvrtek na všech podcastových platformách.

Za vznikem našeho podcastu stojí dvě podstatné věci. Tou první je zážitek z jarního uzavření divadel, kdy jsme náhle na několik dlouhých týdnů nemohli hrát a především nebyli v bližším tvůrčím kontaktu s našimi diváky. Druhou věcí, která nás k ,Fade in Rubín´ dovedla, byla touha naši práci a hlavně inscenace divákům a fanouškům představit také trochu jinak než jen na stránkách programu nebo v diskuzích s tvůrci. Jedná se o formát, který zprostředkovává důležité informace a atmosféru jednotlivých inscenací. Ovšem jde také o svébytnou uměleckou formu na hranici reality a fikce,“ říká umělecká šéfka Rubínu Dagmar Fričová.

Fade in Rubín“ nabízí prozatím dvě dramaturgické linie. V té první, v na sebe navazujících dílech, představuje vznik a zákulisí autorských inscenací. Posluchači tak mohou slyšet rozhovory s tvůrci, herci, ale i odborníky na dané téma. Druhá linie se zaměřuje na rozhovory s důležitými tvůrčími a inspirativními osobnostmi, které jsou spojeny se samotným Rubínem.

,Fade in Rubín´ je taková sonda do rubínovské duše. Naším cílem je ukázat rubínovské zákulisí odlehčenou a občas dokonce detektivní formou. Věříme, že díky zpovědím jednotlivých herců a režisérů také ukazujeme jejich jinou stránku. Právě tu, která divákům mnohdy zůstane neodhalena. V neposlední řadě jednotlivé díly podcastu – věnované konkrétním inscenacím – rozvíjejí po svém jejich téma, atmosféru i styl. Každý díl je tedy původní a výrazně jiný, oslovuje nové umělce a rozšiřuje spektrum názorů z řad odborné veřejnosti,“ dodává Jiří Ondra, spoluautor podcastu.

Fade in Rubín“ vychází každý čtvrtek a k poslechu je nejen na tomto odkazu  https://www.buzzsprout.com/1384849, ale i na všech podcastových platformách, například Spotify, Apple music nebo Google Podcast.

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PRAŽSKÉ QUADRIENNALE informuje:

…o žhavých novinkách

Nejlepší projekty z prvního semestru online vzdělávací platformy PQ STUDIO

Do letního semestru online verze PQ STUDIO: Common Design Project se přihlásilo 11 týmů mladých umělců. Porota ve složení umělecké ředitelky PQ Markéty Fantové, kurátora PQ Studia Patricka Du Worse, umělkyně a pedagožky Sophie Jump vybrala čtveřici nejlepších projektů. A na našem webu aktuálně najdete jejich malou ochutnávku.

Hodnocením projdou také projekty vytvářené během podzimního semestru a poté budou společně vystaveny v online galerii, která vznikne u příležitosti lednové konference věnované Karlu Čapkovi.

Pro více informací klikněte sem.

Pro další aktuality klikněte sem.

PerformCzech uvádí cyklus online webinářů

Platforma PerformCzech představuje sérii pravidelných webinářů Show Must Go ON / OFFLine.

Více informací zde.

PQ Podcasty

Víte, že PQ má svůj podcast? Je to tak! Právě pro vás připravujeme sérii rozhovorů s osobnostmi mezinárodní divadelní a scénografické scény. Autenticita podcastů je zajištěna, jelikož vznikají v domácích podmínkách, do kterých nás zavedla koronavirová pandemie. Čekání na ně si můžete zkrátit poslechem rozhovorů Disappearing Visceral Landscapes, které byly součástí výstavy Fragmenty během Pražského Quadriennale 2019.

Pro více informací klikněte sem.

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN