Rozhovor nejen o tanci s ANDOREM ŠÁNDOREM, generálem v záloze a bezpečnostním poradcem

„Rozvědčík, který se nevyhne boji, je špatný rozvědčík. Bojové umění mě moc nebere. Kdybych žil znovu, tančil bych!“

 
Generála v záloze,  Andora Šándora,  jsem zastihla jako vždy v práci a při  plném nasazení. Ale přesně tak, jak ho známe z televizních obrazovek, vždy usměvavý, nabitý energií, přitažlivý, jen   lehce poznamenal, že má asi 1500 vzkazů…. Smutně jsem vydechla a odtušila, že rozhovor nebude úplně snadný. Jenže Andor  Šándor se usmál a zavzpomínal na svá léta, kdy začal tančit. A právě tyto vzpomínky Vám, milí čtenáři, právě  přinášíme! 

Máte, coby generál v záloze, vztah k tanci?

Já jsem zažil taneční v Moravské Třebové, to bylo ve 3. ročníku, odhaduji tak rok 1975. Tancovali jsme s dívkami z místní školy, myslím zemědělské, ale byly tam i ostatní dívky z Moravské Třebové. To byl pro mě obrovský zážitek a byl jsem nadšený.“

Tedy obrovský zážitek byly dívky anebo ten tanec?

Přece všechno dohromady!“

S mikrofonem v Pelhřímově

A co Vás ještě napadne při slově „taneční“?

Když moje sestra chodila do tanečních o rok později, pojaly to s mojí mamkou tak, že ona měla 18 šatů, ale já jsem si vystačil s jedněmi bílými rukavicemi za 40,- korun, které jsem vždy přepral. A tančil jsem v uniformě! Musím říct´, že jsem kluky učil i kroky, třeba při tancích jive nebo cha-cha jsem jim dělal i ,ženskou´! Miluji klasické tance, to mi učarovalo, je to nádherné, ale velice obdivuji i latinu. Jenže latina je už pro mě taková ,skoro akrobacie´, je to překrásné, ale přiznám se, že já ji nevnímám už jako tanec v pravém smyslu slova. Pořád se raději podívám na quickstep, který je rychlý, ale je to zkrátka tanec. Možná mě za tato slova někdo nebude mít rád, ale říkám, co cítím. A mně se prostě klasika líbí mnohem více. Latina je ohromující, ale je to takové určité ,spartakiádní cvičení´! A také si ještě vzpomínám, že jsem po tanečních chodil do tanečního kroužku manželů Křížových a vytancoval jsem si kategorii ,E´. Ale odešel jsem na vysokou školu a s tancem byl konec.“

Pokud chcete zasadit ještě hlubší ránu moderním tanečníkům a být ještě více neoblíbený u čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU, což takhle moderní tanec? Tanečník třeba chodí se záchodovou mísou na hlavě… Tak to by se Vám nelíbilo?

Ne. Když přijde klavírista ke klavíru, zvedne víko, 3 minuty čeká a odejde, tak se nebudu tvářit jako idiot, že je to úžasný, když úžasný to není. Je mi už skoro 64 let, tak mám přece právo na to mít konzervativní názor! Mám zkrátka rád věci, které se spíše zabývají obsahem. A pokud tam žádný obsah není, tak se nebudu dokonce ani tvářit, že se mi to líbí.“

Sledujete taneční pořady?

Na Stardance se příliš nedívám. Moc ty soutěže nemusím, ale obdivuji Imricha Bugára, který tam působil jako tanečník. Všechno zvládl. Bylo vidět, že mu je disk bližší než tanec. Ale obdivuji tu odvahu,  že tito ,netanečníci´ do soutěže vůbec jdou. Když mám možnost, to už teď tedy často není, pak na plesech MO tančím. A vždy jsem rád tančil.“

Kdybyste mohl žít znovu, líbilo by se vám třeba bojové umění spojené s tancem? To by mohlo být pro vojáka zajímavé… Anebo ne?

Bojová umění už mě nechávají docela chladným, nějak mě to neláká. Přiznám se, že kdybych se mohl vrátit do let, kdy jsem mohl dělat taneční, tak bych vůbec neváhal a dělal bych to víc. Měl jsem to skutečně rád, bavilo mě to doopravdy a říkám to upřímně! Ne, že bych uměl tančit kdovíjak, tak to určitě ne. Ale těšilo mě to. Určitě bych se více věnoval tanci jako takovému. Jenže tenkrát to nebylo možné. My jsme skončili, šli jsme na vysokou školu do Vyškova a tam jsme se věnovali všemu jinému jenom ne tanci. Tanec a společenské chování po roce 1968? Soudruzi zatrhli ledacos a tanec vůbec nebyl ,na pořadu dne´. Nebylo tam ani s kým tančit. A nebylo ani kde. Já jsem se už ,nabojoval´ dost. A domnívám se, že rozvědčík, který musí bojovat, je zkrátka špatný rozvědčík. Děláte většinu času všechno pro to, abyste se vyhnuli konfliktu. Toto je vlastně moje myšlenka a postoj k boji. Nějakou sebeobranu jsem určitě dělal, ale jinak mi bojové umění nic moc neříká.“

Právě se ocitáme v česko-ruské krizi. Mohlo by se u nás třeba stát, (navíc přijdou rozvolnění striktních pandemických opatření, lidé vyrazí do tanečních klubů), že by třeba noční taneční kluby nebo i divadla byla ohrožena nějakým nesmyslným teroristickým útokem? A co by člověk v takovém případě měl dělat?“

Psychika lidí je, za více než rok života v pandemii, značně narušená, neříkám rozhodně, že u každého, ale o to více u některých. A nikdo neví, jak určitý jedinec může své emoce ‚ventilovat‘, až z něj opadne veškerý stres, který nashromáždil a dojde ke skutečnému uvolnění.

Jsem rozhodně vzdálen tomu, abych strašil, nechci říkat, že bychom se měli bát jít do divadla nebo tanečního klubu. Ovšem žijeme ve světě, který má daleko k perfektnosti, žádný takový ani neexistuje, a může se stát každému, že bude ve špatnou chvíli na špatném místě. Proti tomu není v zásadě žádná obrana, než to, že nechodím nebezpečí zbytečně vstříc. Například, nebudu jezdit na dovolené do rizikových oblastí. Snad najdu jiný způsob, jak si vyrábět adrenalin. Budu opravdu zodpovědný za to, co dělám, za své děti, za svou rodinu. Mám také pocit, že chodit do divadla po koronaviru bude zpestřené testy, čipy, pasy, deseti rouškami… Takže nevím, zda a jak si toto užijeme. Nebude to takové, jako jsme byli zvyklí.

Ale kultura, sport a jiné podobné vyžití může být jeden z dobrých ‚ventilů‘ jak se dostat zpátky do normálu. Asi 80 procent aktivit nám mocní vzali, teď nám vrátí 20 procent a ještě budeme šťastně tleskat. Myslím, že by se lidé měli snažit se maximálně rychle vrátit do normálu a dělat věci, které je bavily před tím.

To, co politici tady vytvořili, mám na mysli tvrzení, že žijeme ve válce s covidem, je nesmysl. Válka vypadá úplně jinak. Toto by vám jistě vysvětlili v Sýrii, Iráku, Afghánistánu nebo na jihovýchodní Ukrajině. Těch míst je na světě, bohužel, dost. Nechci tím pandemii nijak zlehčovat, ale nechtělo se po nás nic víc, než omezit pohyb, někteří nemohli bohužel pracovat, měli jsme mít roušku na obličeji a někdy sedět doma. To tedy není válka!! To jsou jen nějaká opatření, můžeme pochybovat a vést diskusi, zda byla správná či špatná, ale o válce nemůže být řeči! Ovšem politici situaci zdramatizovali svými výroky. To nebylo úplně šťastné.“

Ale připusťme – člověk se skutečně ocitne na špatném místě ve špatnou dobu. Třeba v tramvaji, v tanečním klubu, navíc dotyčný může být i lehce „ovíněný“, trošku přepracovaný…, či jinak společensky méně nebo více omámený… Je možné všimnout si něčeho, co by bylo nápadné i laikovi? Nebo nemáme žádnou šanci toto nebezpečí vůbec nějak zjistit?

Většinou si tito ,lehce přepracovaní a ovínění´ lidé nevšímají vůbec ničeho. Kluci možná koukají po holkách, chlapi po ženách a lidé v tramvajích si čtou, dívají se do mobilů či tabletů. Nejhorší je, že i při romantické večeři ve dvou oba hledí do svých mobilů, facebooků a všeobecně toto platí všude. Nevšímavost k okolí je poměrně značná.

Odpálit se do vzduchu náloží, kterou máte kolem těla, to není věc, kterou děláte běžně. Takže dá se říci, že uvidíte člověka, který je roztřesen a nadměrně se potí. Neumíme si vůbec představit, jak obrovská je to zátěž pro lidský organismus, tohle jsme sami nezažili, byť je ten člověk takříkajíc ,vymytý´ a ,má vymydlený mozek´, fyzicky a psychicky cítí. Takže jsou věci, které nás můžou anebo by měly upozornit. Vlastně, jde o jakékoli chování, které se vymyká běžnému standardu. Okamžitě bychom měli zpozornět. Nemyslím, že ihned zalehneme na matrace. Ale zbystřit bychom měli určitě. Měli bychom si zachovat naše právo svobody a hned raději odejít, než se s někým takovým dostávat do jakéhokoli bližšího kontaktu. A může jít třeba i ,jenom´ o to, že se někdo chová jako ,hulvát´. Značí to, že se brzy stane malér. Je dobré netrávit už čas na takovém místě a vyčkávat, než dojde k dalšímu a dalšímu problému.

Ale ne vždycky si toho lidé všímají, navíc takové chování podceňují.“

Vezmu-li v úvahu Vaši profesi, stál jste Vy sám někdy tváří v tvář nabité zbrani?

Já jsem prožil situaci, že jsem ,na sobě´ měl nájemného vraha, který nebyl fyzicky ke mně blízko. Věděl jsem, kde je, opravdu existoval, byl zkrátka ,z masa a kostí´, ale nestál přede mnou. Možná je tohle ještě horší, než když proti vám někdo skutečně stojí, protože tam se možná dovedete ubránit. Ale tohle byla pro mě opravdu velice nepříjemná věc.“

Andor Šándor je i spisovatelem

Co se Vám tehdy honilo hlavou?

Nebál jsem se nějak moc o sebe, ale nepodceňoval jsem to. Upřímně, já sám jsem si udělal opatření, abych se byl schopen bránit, ale nechtěl jsem, aby třeba někdo takový měl zájem jít proti mým dětem. Naštěstí ta hrozba po nějaké době pominula.

Nejhorší je ale, porovnám-li jiné věci. Tato popsaná hrozba byla reálná, zakládala se na určitém vyšetřování. Kdežto média opakují každý rok dvakrát až třikrát, v souvislosti se soudním líčením, jak bývalý šéf vojenské rozvědky měl být zavražděn. Zákonitě si říkáte, když toto pořád někde opakují dokola, že se může najít ,člověk´, který se  tom zhlédne a půjde a bude chtít vraždit. Slyšel jsem prohlášení jednoho člověka nejmenované organizace – to jsem se tedy dozvěděl zprostředkovaně – ten dotyčný řekl: ,Škoda, že se to vrahovi nepovedlo.´ Pak už tedy opravdu nevíte, co si o takovém člověku myslet. Protože i jako legrace je toto tvrzení dost hloupé.

Z toho odvozuji, že jsou mezi námi lidé, kteří žijí na okraji společnosti, nic o nich nevíme a oni nepřemýšlí. Nevíme vůbec nic o jejich zdravotním ani duševním stavu. Tito lidé mají nějaký svůj vnitřní život. Vůbec není neobvyklé, že spáchají teroristický útok jen a jen kvůli tomu, že si přečetli podobná tvrzení v médiích. A někdy tomu může být i v knížce! Bohužel se najdou i takoví, kteří se četbou mohou skutečně inspirovat. Pro mne tedy tento fakt představuje dost velký problém.“

Nezáviděníhodné. Ale raději zpět k tanci. Jak byste zareagoval, přistála-li by Vám v mailu nabídka tančit ve StarDance?

(Smích) „Trošku exhibicionista jsem a ani se tím netajím, opravdu nejsem žádný introvert. Od osmi let jsem hrál na housle, hraji na bicí, mám za sebou řadu mediálních vystoupení před lidmi… Nabíjí mě to. Určitě bych to vzal jako výzvu. A šel bych do toho!“

Tak možná se mají naši čtenáři na koho a co těšit :-)

Hodně štěstí a děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Andora Šándora

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

»Cirk-UFF« bude!

Tradičně v Trutnově – již 11. ročník. Proběhne i na pivovarském komínu!

Jedenáctý ročník oblíbeného a mezinárodně respektovaného festivalu nového cirkusu „Cirk-UFF“ letos v Trutnově proběhne. Organizátoři se museli rozhodnout koncem dubna, kdy ještě nebylo ani v nejmenším jisté, zdali kultura bude moci probíhat alespoň třeba pod širým nebem. Rozhodli se tak, že zhruba rok připravovaný festival organizovat začnou a vypadá to, že se jim risk vyplatí. Dle posledních vyjádření ministerstva kultury a celé vlády je zřejmé, že v termínu festivalu, tedy 2. 6. června již kulturní akce budou moci probíhat venku a s omezeními i vevnitř.

Ano, byl to, samozřejmě, značný risk. Do příprav festivalu jsme, podobně jako každý rok, investovali spoustu času, ale zhruba před dvěma týdny jsem se musel rozhodnout, zdali začneme s jeho reálnou produkcí, což mimo jiné znamená objednávky za dost peněz. Roli v tomto rozhodnutí hrála samozřejmě i skutečnost, že jsme letos získali velkou podporu z Ministerstva kultury, Královéhradeckého kraje i města Trutnova,“ uvedl zakladatel festivalu a ředitel trutnovského polyfunkčního divadla Uffo v jedné osobě, Libor Kasík. S doplněním, že letošní „Cirk-UFF“ chystá 24 – 28 představení, a to podle toho, zdali opravdu bude možno hrát vevnitř. Tedy v Uffu a v šapitó před ním. Produkce budou každopádně probíhat i pod širým nebem, ať už v okolí Uffa, tak i jinde ve městě. Například Eliška Brtnická se se svou show „Hang out“ chystá na pivovarský komín.

Eliška Brtnická

Celkový program festivalu vypadá vskutku přitažlivě. Zájem bude jistě o premiéru oblíbeného a na akrobatické stránce velmi pracujícího souboru Losers Cirque Company, která nese název „Konkurz“. Budou ale i další premiéry, třeba „Bezdéčka“ rovněž velmi oblíbeného novocirkusového uskupení Squadra Sua.

Hlavními hvězdami „Cirk-UFFu“ bývají již tradičně a pravidelně zahraniční hosté. V posledních letech se festival zaměřil na špičkovou a stále se zlepšující australskou scénu. Její představitelé měli přijet i letos. Špičkový australský soubor Circa ale (z důvodu koronavirové pandemie) dorazit nemůže, „Cirk-UFF“ však (podobně jako v září proběhnuvším minulém, desátém, ročníku) přiváží vskutku adekvátní náhradu. Ti, kteří navštívili festival v roce 2015, si budou bezesporu pamatovat chilsko-španělskou dvojici Murmuyo et Merteyeta, která vnesla do trutnovských ulic nečekaně vtipnou, ale i akční atmosféru. Zastavovala tehdy vozidla a jejich řidiče vtahovala do show s názvem „Su-seso Talardo“. Letos Murmuyo et Merteyeta předvede show „Fisura“, která je koncipována jako pokračování „Su-seso Talardo“, ale už poněkud jiným způsobem.

Vstupenky je možné kupovat od 17. 5. přímo v Inforecepci Uffo, anebo online na webu cirkuff.cz nebo uffo.cz.

Foto: archiv CirkUFF

Zuzana Jindrová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Finská divadelní prkna on-line

Přednáška o trendech v současném finském divadle, v rámci cyklu „Horizonty teatrologie“, včetně divadla tanečního

Přijměte pozvání na on-line přednášku Alžběty Štollové „Trendy a témata v současném finském divadle“, která proběhne ve středu 12. května 2021 od 16 hodin.

Současné finské divadlo se v době pandemie koronaviru potýká s problémy, které jsou nasnadě. Nabízí se však otázka, není-li náhodou na stávající situaci (alespoň v něčem) už tak trochu připravené. Úzkost z neudržitelnosti a bezútěšné zkoumání lidské zkušenosti a autentického (sebe)prožitku zformovaly ve Finsku takové modely autorství, které nejsou jinde v Evropě až tak běžné.

Přednáška přiblíží několik výrazných autorských osobností i konkrétních projektů, které obnovují rámec na tolik společensky prospěšného, angažovaného a prosperujícího divadla. To samo si však uvědomuje křehkost lidských zdrojů. A dokáže pečovat nejen o své diváky, ale i o dramatiky, pro něj píšící.

Alžběta Štollová (vlevo), blíže objektivu (vpravo) sedí další výtečný odborník na finské umění Otto Kauppinen

Alžběta Štollová, M.A. vystudovala baltistiku, se specializací na finštinu, na FF MU v Brně a finský jazyk a kulturu na Helsinské univerzitě. Z finštiny do češtiny překládá především finské drama a literaturu pro děti a mládež. Kromě toho pracuje také jako redaktorka a knihovnice.

Připojte se: zde.

Sdílet

                                              

                    

                                                                                

Kateřina Šalounová, KDS FF MU

a IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ZUŠ OPEN popáté

Celostátní festival základních uměleckých škol  ZUŠ Open proběhne i letos ve volném termínu. Startuje již zítra!

Letošní, v pořadí pátý, ročník celostátního festivalu základních uměleckých škol ZUŠ Open více než kdy jindy upozorňuje na přínos a význam uměleckého vzdělávání. Déle než rok trvající pandemie koronaviru citelně zasáhla i do oblasti základního uměleckého vzdělávání. Oproti loňskému roku, kdy se ZUŠ potýkaly se zaváděním distanční výuky a snažily se děti zapojit do nejrůznějších online projektů, čelí nyní mnohem závažnějšímu problému. A to udržení motivace svých žáku a zamezit jejich případnému odhlašování ze studia. Podporujme v dětech kreativitu a nadání, podporujme základní umělecké vzdělávání. Omezovat se jen na digitální technologie v umění dlouhodobě nelze, osobní kontakt žáků a pedagogů je nenahraditelný,“ vyzývá patronka ZUŠ Open pěvkyně Magdalena Kožená. Některé obory jako taneční, dramatický či sborový zpěv nebo orchestry ZUŠ je takřka nemožné vyučovat online. „Umění spojuje, boří hranice, pomáhá, je jazykem našich emocí, učí nás vnímat a rozvíjet smysl pro krásu. Umění a výchova k němu vedle mnoha nenahraditelných kompetencí především kultivuje mladou generaci, jejímž prostřednictvím je nositelem naděje. Naděje, kterou potřebujeme nejen v čase koronavirové pandemie,“ dodává hlavní koordinátorka ZUŠ Open Irena Pohl Houkalová.

Velkou část stávajícího školního roku byly základní umělecké školy zavřené. Proto letošní ročník ZUŠ Open, který pořádá Nadační fond Magdaleny Kožené, ve spolupráci se základními uměleckými školami a dalšími institucemi, proběhne opět ve volném termínu od jara do konce roku. Stejně jako v minulém roce festival přináší sdílenou radost z umění, ale řídí se také mottem „ZUŠ Open pomáhá“. Ve spolupráci se školami vzniká řada projektů ve prospěch potřebných. Mnoho škol například průběžně aktivně pomáhá seniorům, kteří trpí izolací prostřednictvím online představení přenášených přímo do jejich domovů, na mnoha místech vznikají happeningy jako poděkování zdravotníkům za jejich obětavou službu.

Aktuální ročník ZUŠ Open 4. května symbolicky odstartuje online premiérou „Ódy na radost“ v provedení 130 žáků a 15 ředitelů ze 48 základních uměleckých škol z ČR i ze Slovenska. Autorské úpravy ikonicky známé Beethovenovy „Ódy na radost“ v čase pandemie se zhostila skladatelka, hudebnice a textařka Marie Sommerová. Skladba, jejíž nahrávka vznikla díky projektu „Hudební Všeználek“ a ZUŠ Open, je k dispozici na: www.zusopen.cz nebo na: https://youtu.be/Q3UgRTOctTM.  

6. května bude zahájena výstava výtvarných prací žáků pražských ZUŠ, která zaplní prostory pražské Novoměstské radnice. Ve spolupráci s Charitou ČR proběhne v ambitech františkánského kláštera na Jungmannově náměstí prodejní výstava výtvarných děl, která bude zahájena slavnostním streamovaným koncertem duchovní hudby 18. května v kostele Panny Marie Sněžné. Spolu s žáky a pedagogy dvou pražských ZUŠ vystoupí také Irena Pohl Houkalová. 25. května bude ZUŠ Open opět hostem programu festivalu Pražské jaro. V rámci koncertu s názvem Salon ZUŠ“ se představí žáci ZUŠ a zároveň letošní absolventi Stipendijní Akademie MenART. Žáci vybraných škol a stipendisté MenART vystoupí díky ZUŠ Open například také na festivalu Americké jaro“, Smetanově Litomyšli a plánují společnou výstavu v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle.

Tanec nezůstává Popelkou…

Školy na závěr obtížného školního roku plánují komorní zahradní slavnosti a umělecká setkání v parcích, která mají být nositeli naděje a sdílení radosti prostřednictvím umění nejmladší generace a jejích pedagogů. 25. června chystají školy pardubického kraje společný happening na náměstí, který vyvrcholí koncertem komorní hudby absolventů, profesionálních umělců a hostů. Společné projekty ve veřejném prostoru, které mají sociální přesah podpory potřebných, připravují na poslední červnový týden školy na zámku v Nových hradech či v Hradci Králové. Pražské školy plánují společné vystoupení v parku Kajetánka.

V létě se po loňském úspěchu žáci ZUŠ vrátí na i na srpnový Maraton hudby Brno“, kde se mimo jiné zapojí do oblíbené piano štafety. S ohledem na současnou situaci se většina společných projektů ZUŠ v jednotlivých krajích uskuteční s velkou převahou až v druhé polovině roku.  V plánu jsou společná vystoupení a benefiční projekty na poutním místě Neratov, v Litni, na Vyšehradě, v Kroměříži, ve Zlíně a na mnoha dalších místech.

Již nyní ZUŠ Open prezentuje inspirativní ukázky z distanční výuky, online koncerty, výstavy či představení. Součástí letošního festivalu je mj. distanční interpretační soutěž pro žáky ZUŠ ve spolupráci s Pardubickou komorní filharmonií „Hraj on-line“. Finále soutěže a slavnostní koncert je plánován na druhou polovinu června v návaznosti na aktuální epidemiologickou situaci. Další soutěží, do které se zapojilo ZUŠ Open, je varhanní soutěžní přehlídka žáků ZUŠ „Organum Regium“, která v letošním roce probíhá mimořádně online a její výsledky budou oznámeny 6. května. 

Program jednotlivých škol je průběžně aktualizován na webových stránkách www.zusopen.cz.

Odkazy

Web: www.zusopen.cz

Facebook: www.facebook.com/zusopen

Youtube: www.youtube.com/channel/UC7PYdF5bSnh7nUh5qe6wzwA/featured

Instagram: https://www.instagram.com/zus_open

Tito dechaři jistě nejsou u konce s dechem… Naopak!

Význam uměleckého vzdělávání

Současný svět vyžaduje po dětech jiné dovednosti, než jaké potřebovaly dříve: umět vědomosti používat v praxi a vytvářet výsledky, které jsou inovativní a originální. V online světě, který je rychlý a stále aktuální, dobře vynikají „Soft Skills“ (měkké dovednosti), které základní umělecké školy bezpochyby nabízejí a které děti zúročí v dospělosti. Ať už se jedná o kreativitu, týmovou spolupráci, samostatnost a další sociální schopnosti a dovednosti i společenskou odpovědnost.Digitální a automatizovaná doba neoceňuje studenty za to, co vědí, ale za to, co mohou dělat s tím, co vědí,“ říká uznávaný britský pedagog Andreas Schleicher.

Řada výzkumů již prokázala, že hudební výuka je nepostradatelná pro správný rozvoj řeči a sluchu, hudební vzdělávání usnadňuje výuku cizích jazyků, pomáhá naučit se myslet dopředu i pěstovat představivost, dramatické umění zlepšuje verbální dovednosti, rozvíjí čtenářství a práci s textem, výuka tance rozvíjí vedle pohybových dovedností též prostorové vnímání. Umělecké vzdělávání, je pilířem sociálních dovedností, schopnosti empatie, sebepojetí a sebevyjádření. Posiluje schopnost lépe pochopit i jiné předměty, jako jsou například čtení nebo matematika. Nedílnou součástí uměleckých oborů a výchovy k umění je též psychohygiena, ale i rozvoj osobní disciplíny, vytrvalosti a hlubokého zájmu.

Kvalita, rozsáhlá síť i finanční dostupnost základních uměleckých škol v Česku je v porovnání se zahraničím mimořádná. Čechům sice přijdou jako samozřejmost, ale v řadě zemí je umělecké vzdělání mimo školní osnovy luxusní záležitostí. ZUŠ však potřebují zvýšit prestiž mezi širokou veřejností, aby byla obecně plně uznána a ohodnocena jejich svrchovaná důležitost pro správný vývoj dětí, fungování společnosti, spokojený a sebevědomý národ,“ říká patronka ZUŠ Open a zakladatelka nadačního fondu podporující ZUŠ Magdalena Kožená.

Foto: ZUŠ Open

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN