Prostě – otevřené hranice. Hlaste se do 19. března!
Open Borders – projekt vytvořený londýnským The Place – nabízí sérii přednášek, workshopů, streamovaných představení a debat zdarma on-line.
Program vznikl v reakci na pandemii koronaviru a její drtivý dopad na právě začínající umělce a umělkyně. Cílem je předat praktické informace, inspirovat a vzbudit naději.
Akce bude probíhat od 22. do 26. března 2021. Program: zde.
Více informací a registrace (do pátku 19. 3. 2021): zde .
„Ani pandemie nemůže zastavit naši taneční vášeň,“ říká Václav Kuneš
Soubor současného tance 420PEOPLE patří už 13 let k tomu nejlepšímu, co česká taneční scéna nabízí. I období uprostřed celosvětové pandemické krize koronaviru vnímá jako příležitost a hledá nové způsoby, jak se všemi stejně naladěnými lidmi sdílet vášeň pro tanec. Podle nadšených ohlasů se mu to opravdu daří.
„Současný tanec má potenciál promlouvat k širokému publiku. A to právě pro svoji schopnost formulovat myšlenky a sdílet emoce prostřednictvím pohybu. Což je dobrá zpráva v dnešní složité situaci, kdy nefunguje spousta věcí, na něž jsme byli zvyklí. Současně, když ubylo mnoho příležitostí a důvodů k radosti,“říká choreograf a tanečník Václav Kuneš, umělecký šéf souboru současného tance 420PEOPLE.
420PEOPLE zastihla tato zvláštní doba ve chvíli, kdy se právě stěhovali do nového a vůbec prvního vlastního studia „Maiselovka“ v centru Prahy. „Bereme tuhle situaci jako příležitost a hledáme nové způsoby, jak společně s našimi příznivci sdílet naši vášeň pro tanec. Zatím nám studio slouží jako zkušebna a multifunkční prostor. Vysíláme odsud on-line lekce a v době pandemie jsme tady natočili hned tři taneční filmy: ,OHNĚ STROJE – KONKURZ´, ,THROUGH GLASS´ a ,ORĪGĪ, na které jsme měli od diváků skvělé ohlasy. Objevili jsme způsob, jak sdílet naše workshopy a tvorbu s širokou veřejností. Důvod je zřejmý – chceme s našimi diváky zůstat stále v kontaktu, než se s nimi budeme moct znovu vidět v divadle,“ vysvětluje umělecký šéf.
Umělecký šéf 420PEOPLE v představení „Panthera“
Tanec nepotřebuje rozum
Tanec je jedinečný způsob, jak uvolnit emoce, zbavit se stresu a odreagovat se. „Takovou volnost a spontánnost jako jižní národy bohužel nemáme. I když třeba takoví Valaši, ti k tomu mají blízko. Jinak jsme ale celkem stydliví. Hlavně muži mají často obavy, aby se tancem neztrapnili. Ale znáte ženu, která by ohrnovala nos nad mužem, který tančí? Ona totiž i ta zdánlivá trapnost může být svůdná, když se člověk nebere moc vážně,“ říká Václav Kuneš. A hned dodává, že u nás se chodí na tanec převážně jako na něco speciálního. Jako na bonbónek. Na něco, čemu se musí „rozumět“. Ale tak tomu není. „Platí – prostě přijď, nech své starosti na chvíli venku, ponoř se do tance, nech se jím pohltit, a on se to k tobě dostane. Stačí, když se nebudeš brát mocvážně a oslňovat hledáním něčeho, co v tom ani nemělo být.“
Jiří Kuneš
Kudy na vrchol české taneční scény?
„Určitě přes ZUŠku…,“směje se umělecký šéf 420PEOPLE Václav Kuneš. Jeho úspěšná kariéra začala v první třídě, když chodil (v rámci školní družiny) do tanečního kroužku a zároveň navštěvoval i taneční hodiny na ZUŠ (čili Základní umělecké škole).
Od deseti let pak studoval na konzervatoři v Praze. A v osmnácti pak odešel do angažmá v Holandsku, do Nederlands Dans Theateru k Jiřímu Kyliánovi. „Tam mi velmi pomohlo, jak jsem byl připraven z pražské konzervatoře. NDT mě pak samozřejmě zformovalo a neskutečným způsobem mi rozšířilo obzory. V souboru jsem byl jedenáct let. Nejlepší ,škola´, jakou jsem mohl mít. Není to jen o technice, stylu nebo kvalitě, je to i o přemýšlení, o vnímání dalších uměleckých disciplín… A hlavně asi o tom – nikdy neustávat v hledání a práci na sobě samém. Odcházel jsem právě kvůli dalšímu hledání. Klidně jsem tam mohl zůstat ještě dalších deset let. Ale lákala mě změna. A do jiného systému (souboru) se mi vstupovat nechtělo. Tak jsem si postupně vytvořil svůj systém: 420PEOPLE,“ přibližuje okolnosti vzniku souboru, který dnes udává tón české taneční scéně, jeho umělecký šéf Václav Kuneš.
Nový režijní i choreografický autorský projekt Petra Zusky, tentokrát pro Dejvické divadlo
Petr Zuska v těchto dnech připravuje nový projekt v pražském Dejvickém divadle. „Terapie“ je původním autorským dílem režiséra, choreografa a tanečníka, který s tímto divadlem spolupracuje poprvé. V inscenaci se potkává a váže poezie s činohrou, činohra s pohybem, pohyb s hudbou a zpěvem a všechno se vším. Tak, aby vznikl kompaktní, svébytný divadelní zážitek. Zkoušky nového představení v těchto dnech vrcholí. Premiéra pro diváky, která byla původně plánována na 30. března, ale proběhne až po uvolnění koronavirových protiepidemických opatření. A následném otevření divadel.
V mnoha ohledech se jedná o titul, který je v Dejvickém divadle něčím neobvyklým, výjimečným. Touha provázat v jednom díle světy různých uměleckých žánrů zrála v souboru poměrně dlouho a osobnost Petra Zusky byla nakonec přirozenou volbou. A proč právě „Terapie“?
„V zásadě jde o střet a konfrontaci několika protiv v několika úrovních. Básnického, obrazivého světa se strohou logikou ‚normálního‘ jazyka, logiky a absurdity, skutečnosti a fantazie,“vysvětluje Petr Zuska. „Nevyhnutelný konflikt mezi ‚realitou‘ terapeuta a zdánlivou iracionalitou jeho pacienta s sebou nese příběh dvou lidí, kteří k sobě hledají dávno ztracenou cestu. Představení má charakter takzvaného totálního divadla, kde se autorské dialogy střídají s poezií českých básníků, různými hudebními pasážemi, občas i autenticky hranými a zpívanými a v neposlední řadě částmi, kde hlavní roli přebírá pohyb – prazáklad lidské komunikace.“
Výše nastíněný fenomén takzvaného totálního divadla byl vlastně od začátku nasnadě. Jak pro Petra Zusku coby tvůrce pohybujícího se většinově v odlišných sférách vyjadřovacích prostředků, tak naopak pro činoherní ansámbl, který má odvahu a motivaci vyplout do ne úplně známých vod.
„Terapie“ se zkoušela v rouškách
»TERAPIE«
Dejvické divadlo
Scénář, režie, choreografie: Petr Zuska
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Kateřina Štefková
Asistentka pohybu: Zuzana Susová
Korepetice: Marek Doubrava
Dramaturgická spolupráce: Eva Suková
Obsazení: Klára Melíšková, Jana Holcová, Veronika Khek Kubařová, Zdeňka Žádníková-Volencová, Pavel Šimčík, Hynek Čermák, Vladimír Polívka, Martin Myšička.
(premiéra 30. března 2021)
Zkraje příští sezóny pak Petra Zusku čeká práce na severu Evropy. Pro Theatre Vanemuine v estonském Tartu bude připravovat novou verzi Čajkovského baletu „Labutí jezero“. „Notoricky známý pohádkový příběh dostane v mé verzi trochu odlišný kabát,“ říká choreograf. „Labuť jako taková se stává čistým symbolem lásky. Láska však může být radostná, extatická, něžná – když máme někoho milovaného u sebe, ale na druhou stranu se může stát důvodem ke smutku, bolesti a zoufalství v momentě, kdy ho ztratíme. Tedy pozitivní a negativní aspekt lásky. Ve chvíli, kdy se radost a štěstí láme do smutku a žalu, se bílá barva (labuť) mění v černou. Podobně jako pozitiv a negativ fotografie… Obvyklý tradiční konflikt mezi dobrem a zlem se tedy v mém pohledu posouvá do trochu jiné, symboličtější dimenze.“
S Theatre Vanemuine bude Zuska spolupracovat podruhé. Mezinárodní, středně velký taneční soubor má již tři roky na repertoáru jeho inscenaci „Romeo a Julie“, kterou původně vytvořil v roce 2013 pro Balet Národního divadla.
Petr Zuskapředstavuje tvůrce evropského formátu, v českém tanečním kontextu zosobňuje výjimečného choreografa, který spolupracuje s významnými světovými baletními soubory. Ve svých dílech využívá širokou škálu tvůrčího rukopisu od vysokého bel canta neoklasického stylu přes inovativní přístup k moderní tvorbě. Jeho inscenace jsou promyšlené, plnokrevné, odrážejí svět symbolů či archetypů, duchovní otázky i morální principy. Jako jeden z mála tvůrců dokáže vložit do svých děl humor, vtip a nadsázku.
Skončil předjubilejní ročník festivalu „MALÁ INVENTURA“
19. ročník Malé inventury skončil. Devítidenní festival nového divadla se podařilo –i přes nepřízeň současné „koronavirové“ situace – zrealizovat of–fline. Představení, která proběhla fyzicky, například ve Studiu Hrdinů, v MeetFactory, Divadle Ponec, ve Studiu ALTA, Divadle X10 a dalších, byla přístupná pouze profesionálům. A to promotérům, dramaturgům, ředitelům regionálních scén a festivalů a novinářům s antigenním testem. Zájemci z řad veřejnosti pak viděli streamovaný kabaret „PiNKBUS“. Velký úspěch měly komentované on–line prohlídky pražských nezávislých scén 360° kamerou. I speciální Covid-19 edice burzy projektů pod názvem „Sbal ho!“.Či série „Život On Air“. Zde šlo orozhovory s výraznými uměleckými osobnostmi. On–line doprovodný program vidělo, v rámci devíti festivalových dní, 3350 diváků. Youtube kanál „Malá inventura“ zůstává i nadále přístupný a vše je tedy možné prohlédnout si i zpětně.
Z inscenace „Arbakkinn“
„Podtitulem ročníku se stalo zvolání ‚Milujeme off–line!‘. A my jsme rádi, že se nakonec podařilo, aby vybraná představení zhlédl omezený počet diváků z profesionální obce. Byla tak udržena kontinuita nezávislého divadla a jeho reflexe,“ říká umělecký ředitel „Malé inventury“ Petr Pola. „Dalším profesionálům z České republiky i zahraničí jsme nabídli on–line program. Mohl, alespoň částečně, nahradit to, že se festivalu nemohli zúčastnit fyzicky. Obdrželi přístupy ke streamům deseti představení, která jsme vysílali od pondělí do pátku, a také interaktivní katalog. Ten jim umožnil získat informace o všech čtyřiceti představeních vybraných pro letošní festival, včetně jejich záznamů. Profesionálové dále získali přehled o možnostech financování nezávislých projektů v ČR. Nebo se mohli například seznámit s výsledky diskuze o budoucnosti divadelních aktivit, až covidová krize skončí.“
„Průvodce peklem“
Festival „Malá inventura“ poukázal na možnost konání kulturních akcí i během pandemie, samozřejmě za dodržování přísných hygienických podmínek. Nikdo z organizačního týmu, umělců ani návštěvníků se koronavirem nenakazil. Po masívním testování se ukázalo, jak zodpovědná, ale také disciplinovaná kulturní obec je. Na rozdíl od firem, kde doposud nebyly povinné testy a dokonce ani respirátory.
Z představení „Hang Oute“
„Letošní festival byl doprovázen velmi silnými emocemi. Jak ze strany účinkujících, tak profesionální obce, která tvořila publikum,“ doplňuje ředitelka Malé inventury Adriana Světlíková. „Slyšet po tolika měsících opět potlesk bylo opravdu blahodárné. A vneslo to, alespoň na pár dnů, optimismus a možné vyhlídky do budoucna. A to se v těchto dnech skutečně cení. Návštěvnost byla stoprocentní a kolikrát se i tvořil list náhradníků.“
Kromě zmapování současného stavu, podmínek a možností „Malá inventura“ upozornila i na to, jak důležitou roli kultura ve společnosti má – přispívá k sounáležitosti, psychické rovnováze jedinců. Ale i ke zdravé občanské společnosti a její kultivaci a je také výborným anti konfliktním nástrojem. Organizátoři „Malé inventury“ připravují během letošního roku pokračování tohoto festivalu v regionech. V plánu je například Jičín, Jihlava, České Budějovice nebo Karlovy Vary.
