Štítek: film

Akademie MenART

Nabízí talentovaným dětem velice přínosnou roční spolupráci s předními umělci. Taneční obor mentoruje Jan Kodet.

Kateřina Kněžíková, Radka Fišarová, Ivo Kahánek, Petr Váša, Lela Geislerová a řada další umělců se zapojila do programu Stipendijní Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART, jejímž cílem je nejen vyhledávání a rozvoj mladých talentů, ale i podpora a inspirování jejich pedagogů. Roční program tak absolvují žáci či studenti a jejich pedagogové společně. Pro nadcházející školní rok 2021/2022 je možné podávat přihlášky jen do konce dubna, a to do oborů operní a muzikálový zpěv, hra na klavír, housle, saxofon, příčnou flétnu nebo skladbu a dále divadlo, malba či komiks. Účast v programu, který zahrnuje několik intenzivní pracovních setkání v průběhu školního roku, pokrývá udělené stipendium.

Program zdůrazňuje zásadní význam dvou klíčových prvků v životě mladého umělce, kterými jsou možnost inspirativního setkání se silnými tvůrčími osobnostmi a dlouhodobá spolupráce s kvalitním pedagogem. „MenART mi otevřel oči. Celý rok mi ukázal, jak různě se dá k výuce zpěvu přistupovat a také spoustu podstatných detailů v práci a chování žáků i učitelů. Myslím, že mě významně posunul jak v umění, tak v seberozvoji jako takovém“, říká například absolventka MenARTu Klára Muknšnáblová, která nyní studuje na konzervatoři. Prozatím prošlo akademií 276 absolventů, z nichž bylo více jak tři desítky přijato ke studiu na středních a vysokých uměleckých školách u nás i v zahraničí. S výsledky práce absolventů se můžeme, v nadcházejících týdnech, seznámit například na koncertě Salon ZUŠ v rámci „Pražského jara“. Anebo na festivalech „Americké jaro“ či „Smetanova Litomyšl“. Dvě absolventky Akademie MenART Nora Lubbadová a Adéla Řehořová jsou také aktérkami nového dokumentárního filmu „Talent“ režiséra Martina Suchánka, který uvede 29. dubna Česká televize.

Lektorkou je i zpěvačka a muzikálová hvězda Radka Fišarová

Detailní informace k přihláškám jsou pro zájemce připraveny na www.menart.cz.

V následujícím školním roce se budou zájemcům o studium v Akademii MenART věnovat, v roli mentorů, v oborech klasické hudby osvědčení a vyhledávaní umělci: operní pěvkyně Kateřina Kněžíková, klavírní virtuos Ivo Kahánek, koncertní mistr České filharmonie a PKF Prague Philharmonia, houslista Jan Fišer a flétnista a vyhledávaný pedagog na mezinárodní scéně Jan Ostrý. Inspirativní setkání v hudebních žánrech bez hranic a autorské tvorbě povedou zpěvačka Radka Fišarová, saxofonista a hudební skladatel Marcel Bárta a hornista a dirigent Radek Baborák. Výtvarníkům se budou věnovat malíř Martin Velíšek a ilustrátorka Lela Geislerová, zájemce o taneční umění povede již potřetí choreograf a tanečník Jan Kodet. Literárně – dramatickou skupinu povede básník, hudebník, textař, skladatel, výtvarník, experimentální herec a vysokoškolský pedagog Petr Váša.

Stipendijní Akademie MenART, jenž je realizována ve spolupráci s Nadačním fondem Magdaleny Kožené, propojuje uměleckou praxi a vzdělávání- Inspiruje též k výměně zkušeností a navázání vazeb důležitých pro další tvůrčí činnost, v rámci moderních přístupů k uměleckému vzdělávání talentovaných žáků a škol, které usilují o podporu talentů. Právě vlastní pozitivní zkušenosti, z přístupu pedagogů, vedly umělce k rozhodnutí stát se pro následující rok mentory. S vděčností vzpomínají i na setkání a rady starších profesionálů, které měli na jejich uměleckou dráhu zásadní vliv.

„Pandemie koronaviru přinesla nejednu komplikaci, ale věříme, že je třeba nepřestat hledat účinné cesty ke vzdělávání i v obtížné době. Vedení zkušeného a vstřícného mentora spolu s trpělivou prací pedagoga zůstává klíčovou oporou pro růst mladých talentů,” říká zakladatelka Stipendijní Akademie MenART Dana Syrová. „Model pedagog-žák-mentor představuje ideální spojení, které při správném a citlivém vedení může znamenat zásadní posun už na základních uměleckých školách. Jsem šťastná, že mohu být i v následujícím ročníku již počtvrté mentorkou dalším stipendistům – mladým lidem, kteří mě svým nadšením a houževnatostí přesvědčují, že to má smysl,“ dodává sopranistka Kateřina Kněžíková. Ta je mentorkou Akademie MenART od prvního ročníku.

Kateřina Knéžíková (vpravo) brousí démanty nového pěveckého talentu

Zároveň není pro MenART konečným cílem jen příprava budoucích profesionálů. V souladu se svým mottem „Inspirativní setkání jsou v životě zásadní“ věří Kněžíková, že možnost pravidelné systematické práce s vynikajícími uměleckými osobnostmi může zásadním způsobem ovlivnit mladého adepta umění. A to nejen v rámci jeho potenciální kariéry, ale zásadním způsobem i v ostatních oblastech jeho života a vývoje.

Stipendijní Akademie MenART je otevřena pro žáky ZUŠ, 2. stupně ZŠ a středních škol z celé ČR, jednotliví mentoři si stanovili vhodné věkové hranice. Přihlášky může podávat vždy žák základní umělecké či jiné školy společně se svým pedagogem ke konkrétnímu mentorovi. Přijatí účastníci díky zázemí Akademie obdrží na celoroční program stipendia. Přihlášky lze podávat do 30. dubna 2021.

Při výuce výtvarných oborů může být i veselo

Program slavnostně zahájí intenzivní dvouapůldenní pracovní setkání v Kroměříži či jiné vybrané lokaci. A dále bude následovat tři až pět intenzivních celodenních konzultací v pravidelných intervalech pro celou skupinu mentor – student – pedagog.

Výsledky společné práce jsou prezentovány ve spolupráci s velkými renomovanými festivaly, jako MHF „Pražské jaro“ a „Smetanova Litomyšl“, „Smetanova výtvarná Litomyšl“ a při dalších příležitostech.

 

Foto: archiv MenART

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zábava, zážitky, zamyšlení

„Léto ve Švanďáku“ nabídne oblíbené komedie i čerstvou novinku, hrát se bude za každého počasí

Úspěšné inscenace, které zaručeně pobaví, i jednu chytlavou novinku nabídne v létě divákům pražské Švandovo divadlo, kde se letos plánuje hrát i o prázdninách. „Léto ve Švanďáku“ potrvá 30 večerů a uskuteční se od 25. června do 10. července a poté od 16. do 31. srpna. Zahrnuje celkem sedm titulů, včetně oblíbených komedií: „Kdo je tady ředitel?“ a „Smrt mu sluší“. Na programu je také nově nastudovaná hororová lovestory „Ať vejde ten pravý“ i další lákadla.

Publika i hereckých kolegů se už nemůže dočkat například Robert Jašków, Denisa Barešová, Natálie Řehořová, Marie Štípková, Michal Dlouhý, Kamil Halbich, Luboš Veselý, Oskar Hes, Klára Cibulková a další členky a členové smíchovského souboru i jeho stálí hosté. Představení začínají od 19 hodin a hrát se bude za každého počasí. A to ve Velkém sále, vybaveném moderním typem klimatizace.

Pět komedií, manželské drama i hororová lovestory

Na diváky čekají zejména inscenace slibující zábavu a známé herecké tváře. „Léto ve Švanďáku“ zahajuje „Smrt mu sluší“, původní komedie z divadelního prostředí s Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem. Tatáž sehraná dvojice se objeví v hitech: „Kdo je tady ředitel?“ a „Kurz negativního myšlení“, které budou mít do konce tohoto roku svoji derniéru. Vtipné dialogy a situace, u nichž se publikum směje nahlas, nabízí také „CRY BABY CRY“, zábavná hra o pětici žen hledajících návod na štěstí, a „Pohřeb až zítra“, svižná komedie Natálie Kocábové vyprávějící možná i o vaší rodině.

Kamil Halbich a Michal Dlouhý v úspěšném titulu „Kdo je tady ředitel?“

„Léto ve Švanďáku“ nabídne rovněž „Scény z manželského života“, drama o proměnách vztahů mezi mužem a ženou nastudované podle slavného filmu Ingmara Bergmana. A úspěšný film posloužil jako předloha i k zatím nejnovější inscenaci, hře „Ať vejde ten pravý“ s Denisou Barešovou a Oskarem Hesem, originální lovestory na pomezí hororu a detektivky.

Těšíme se, přijďte!

„Těším se na diváky v hledišti, na jejich hlad po kultuře,“ říká Natálie Řehořová. „Cítím, že atmosféra bude takové poděkování lidem, že vydrželi, že nás podporovali a že s námi stále jsou a potřebují nás, tak jako my je. Ve vzduchu bude cítit pospolitost a sdílení,“ věří herečka, která se loni ocitla v širší nominaci na Cenu Thálie.

Po setkání v jedinečné divadelní atmosféře touží i Marie Štípková: „Těším se na všechny kolegy, na zlomyslné jiskřičky v očích Michala Dlouhého, když ze sebe soukám text v ,Řediteli´. Na to, že se stanu součástí parádní dámské jízdy v inscenaci ,CRY BABY CRY´. Na Natálii, která určitě na jevišti upadne a vůbec… Na všechno to ,živé´, co se kolem divadla děje. Také se velmi těším na diváky. Na jejich energii, která je tak neuvěřitelně nabíjející. A nejvíc ze všeho se těším na ten moment, kdy budu poprvé po tak dlouhé době stát zase na jevišti. Zhasne se v sále i na scéně, já uslyším, že jde opona nahoru a v břiše budu mít takový to vzrušující šimrání,“ přeje si Marie Štípková.

Kristýna Frejová a Klára cibulková v „CRY BABY CRY“

Robert Jašków posílá divákům jednoznačný vzkaz: „Divákům bych rád vzkázal, že pokud to situace dovolí a my budeme moci skutečně hrát, tak nás uvidí v plné síle a s nadšením větším než kdy jindy. Nebojte se přijít, my se také nebojíme!“ vyzývá herec, který kvůli hraní v létě obětuje podstatný kus divadelních prázdnin.

Stejně je na tom Michal Dlouhý, který svou přestávku v hraní vynucenou pandemií neváhá vtipně zrekapitulovat: „Samozřejmě, jak už jsem se mnohokrát veřejně přiznal, jsem nadšený, že díky této pauze mé dcery konečně vědí, kdo je jejich otec! A i já jsem se na chvíli, v tom skoro desetiletém maratonu, zastavil a nadechl k normálnímu životu,“ přiznává herec, jenž se objeví hned v pěti ze sedmi naplánovaných titulů. „Diváci se mohou těšit na hladové herce. Dle slov našeho prezidenta v tomto stavu vydáváme to nejlepší. Potvrdilo se nám to v září, kdy po půlroční nucené uzávěře, byla na chvíli divadla otevřena a těch pár představení, které jsme stihli odehrát, byla úžasná. Svou atmosférou a soudržností,“ dodává Michal Dlouhý.

Michal Dlouhý a Michaela Badinková ve „Scénách z manželského života“

A co když do letního hraní opět zasáhnou proti-pandemická omezení v souvislosti s koronavirem? I na to jsou u Švandů připraveni. Zakoupené vstupenky si bude možné přesunout na jiný termín až do konce roku, a to podle vlastního výběru. 

Opět Krystýna Frejová a Michal Dlouhý, tentokrát v inscenaci „Kurz negativního myšlení“

Výjimečně vstřícný přístup k divákům, jimž v případě zrušených představení divadlo nabízí náhradní termíny tak, aby nepřišli o zážitky ani peníze, praktikuje smíchovská scéna už od března loňského roku. Vstupenky lze vyměnit také za poukazy platné jeden až dva roky a pro každý případ bude mít Švandovo divadlo připravenou i variantu programu dostupného on-line.

Více na stránkách: www.svandovodivadlo.cz

Foto: Michal Hančovský, Alena Hrbková, Martin Myslivec a Tomáš Vrána

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

A studio Rubín divadelně i filmově

Derniéruje inscenaci „Klaunovy názory“ speciálně vytvořenou filmovou verzí

Pro derniéru dramatizace románu Heinricha Bölla „Klaunovy názory“ zvolilo pražské A studio Rubín netradiční formu. Vytvořilo speciální filmovou verzi, jejíž prostor se z jeviště Rubínu přenesl do autentického bytu hlavního představitele „smutného“ klauna Šimona Krupy. Příběh o zaslepení vlastním uměleckým posláním postavila režisérka Lucie Ferenzová jako nelítostnou one man show s kaluží kávy a mikrofonem, ve které se ohledává hranice mezi posláním a sobectvím. Filmová verze, která zároveň nabízí možnou paralelu se současnou životní situací mnoha umělců, bude dostupná na Facebooku a Youtube kanálu A studia Rubín od 29. do 31. března zdarma.

„Celý příběh vyrůstá ze situace, kdy se hlavní hrdina Hans, po dlouhé době ocitá sám se svém poloprázdném bytě. Mezi vařením a pitím kávy, koupáním se a bezcílným bloumáním se vrací k jednotlivým momentům svého dosavadního života a především k nedávno ztroskotanému vztahu s Marií. Je to takový sebezpyt balancující na hraně sebelítosti a sebeironie. Chtěli jsme se spolu s našimi diváky s touto inscenací důstojně rozloučit. Vzhledem k tomu, že se jedná o takto intimní příběh, který je navíc scénicky budován jako one man show, řekli jsme si, že vytvoření filmové verze, která se navíc odehrává v autentickém bytě hlavního představitele, je nejen možné, ale i nutné,“ říká o chystané derniéře umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává „K filmovému zpracování jsme přizvali režiséra Jiřího Ondru, který vše zastřešoval na místě.“

Toto monodrama rozbíjí mýtus o umělcích, na které je velmi často nazíráno jako specifický „lidský druh“. Zvláště jejich pracovní činnost není okolím, a někdy i jimi samotnými, vnímána jako práce, ale spíše jako poslání a výsada, které podřizují celý svůj život, včetně vztahů. Takový je i případ Hanse. Ten v intenzivním monologu zápasí s bolestivou skutečností, že ho opustila jeho dívka. Mezi všemi vyvolanými vzpomínkami, obrazy, dialogy a také úvahami se ale stále více zpřítomňuje otázka, do jaké míry samotný Hans a jeho bezhlavé naplňování klaunské kariéry, mohli být příčinou vztahového krachu.

Filmová verze zároveň nabízí jistou paralelu se současnou situací umění, umělců a kultury, jejíž existenci ohrožuje pandemická situace s koronavirem a vládní restrikce. Skutečný byt, který obývá hlavní představitel a divadelní herec Šimon Krupa spolu se svými, též divadelními spolubydlícími, se na jeden den proměnil ve filmový ateliér. Kuchyně, ložnice, šatna, technická místnost s pračkou, toaleta a koupelna se staly filmovými lokacemi pro původní divadelní scény. Tuto verzi úmyslně zpracoval profesionální kameraman, zvukař i střihač jako selfie video. Tím dosahuje dojmu, že hlavní hrdina Hans opuštěný a osamocený ve svém nepoužívaném bytě pije a točí sám sebe, aby podal zprávu o mizerii a komice své existence. Může se to vztáhnout na jakéhokoli umělce bez možnosti svoje umění provozovat; je to víc než aktuální, zvláště nyní, kdy nejen herci, ale i další umělci jsou odkázáni na samotu svých lockdownových pokojů a bytů.

„Nadále zcela vycházíme z předlohy Heinricha Bölla. Je to zpráva o tom, jak jeden divadelní klaun zjistil, že žil jen svým uměním a pro umění, pro sebe, nehleděl na své blízké, nepečoval o své vztahy, a teď je sám. Je to zábavný, zlý balanc na hraně absurdnosti, mezi komikou a tragédií, kdy všichni zjišťujeme, jak (ne)podstatné naše umění může být...“ dodává k filmové verzi režisérka Lucie Ferenzová, a současně také autorka scénického přepisu. Ta se zaměřila na tenkou a těžko postihnutelnou hranici mezi posláním a sobectvím. „A tak i náš filmový klaun mele, vaří a překapává kávu, ožralý spadne oblečený do vany… kouří na záchodě, obléká si kostýmy v šatně, v rohu pokoje v improvizovaném ,divadelním koutku‘ zkouší jednotlivé scény ze svého života převést v divadelní umění. Proč to celé dělá? Účtuje se svými nejbližšími, s otcem, přáteli, divadelním agentem, potažmo i s diváky, divadlem a filmem, a v neposlední řadě s Marií, která ho opustila… Ale bylo to opravdu tak?“

Speciálně vytvořenou filmovou verzi „Klaunových názorů“ zpřístupní divadlo na Facebooku a Youtube kanále A studia Rubín od 29. do 31. března zcela zdarma. Diváci mohou zavřené divadlo finančně podpořit v rámci jeho kampaně na darujme.cz.

Foto: archiv A studia Rubín

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

420PEOPLE navzdory současným problémům

„Ani pandemie nemůže zastavit naši taneční vášeň,“ říká Václav Kuneš

Soubor současného tance 420PEOPLE patří už 13 let k tomu nejlepšímu, co česká taneční scéna nabízí. I období uprostřed celosvětové pandemické krize koronaviru vnímá jako příležitost a hledá nové způsoby, jak se všemi stejně naladěnými lidmi sdílet vášeň pro tanec. Podle nadšených ohlasů se mu to opravdu daří.

„Současný tanec má potenciál promlouvat k širokému publiku. A to právě pro svoji schopnost formulovat myšlenky a sdílet emoce prostřednictvím pohybu. Což je dobrá zpráva v dnešní složité situaci, kdy nefunguje spousta věcí, na něž jsme byli zvyklí. Současně, když ubylo mnoho příležitostí a důvodů k radosti,“ říká choreograf a tanečník Václav Kuneš, umělecký šéf souboru současného tance 420PEOPLE.

420PEOPLE zastihla tato zvláštní doba ve chvíli, kdy se právě stěhovali do nového a vůbec prvního vlastního studia „Maiselovka“ v centru Prahy. „Bereme tuhle situaci jako příležitost a hledáme nové způsoby, jak společně s našimi příznivci sdílet naši vášeň pro tanec. Zatím nám studio slouží jako zkušebna a multifunkční prostor. Vysíláme odsud on-line lekce a v době pandemie jsme tady natočili hned tři taneční filmy: ,OHNĚ STROJE – KONKURZ´, ,THROUGH GLASS´ a ,ORĪGĪ, na které jsme měli od diváků skvělé ohlasy. Objevili jsme způsob, jak sdílet naše workshopy a tvorbu s širokou veřejností. Důvod je zřejmý – chceme s našimi diváky zůstat stále v kontaktu, než se s nimi budeme moct znovu vidět v divadle,“ vysvětluje umělecký šéf.

Umělecký šéf 420PEOPLE v představení „Panthera“

Tanec nepotřebuje rozum

Tanec je jedinečný způsob, jak uvolnit emoce, zbavit se stresu a odreagovat se. „Takovou volnost a spontánnost jako jižní národy bohužel nemáme. I když třeba takoví Valaši, ti k tomu mají blízko. Jinak jsme ale celkem stydliví. Hlavně muži mají často obavy, aby se tancem neztrapnili. Ale znáte ženu, která by ohrnovala nos nad mužem, který tančí? Ona totiž i ta zdánlivá trapnost může být svůdná, když se člověk nebere moc vážně,“ říká Václav Kuneš. A hned dodává, že u nás se chodí na tanec převážně jako na něco speciálního. Jako na bonbónek. Na něco, čemu se musí „rozumět“. Ale tak tomu není. „Platí – prostě přijď, nech své starosti na chvíli venku, ponoř se do tance, nech se jím pohltit, a on se to k tobě dostane. Stačí, když se nebudeš brát moc vážně a oslňovat hledáním něčeho, co v tom ani nemělo být.“

Jiří Kuneš

Kudy na vrchol české taneční scény?

„Určitě přes ZUŠku…,“ směje se umělecký šéf 420PEOPLE Václav Kuneš. Jeho úspěšná kariéra začala v první třídě, když chodil (v rámci školní družiny) do tanečního kroužku a zároveň navštěvoval i taneční hodiny na ZUŠ (čili Základní umělecké škole).

Od deseti let pak studoval na konzervatoři v Praze. A v osmnácti pak odešel do angažmá v Holandsku, do Nederlands Dans Theateru k Jiřímu Kyliánovi. „Tam mi velmi pomohlo, jak jsem byl připraven z pražské konzervatoře. NDT mě pak samozřejmě zformovalo a neskutečným způsobem mi rozšířilo obzory. V souboru jsem byl jedenáct let. Nejlepší ,škola´, jakou jsem mohl mít. Není to jen o technice, stylu nebo kvalitě, je to i o přemýšlení, o vnímání dalších uměleckých disciplín… A hlavně asi o tom – nikdy neustávat v hledání a práci na sobě samém. Odcházel jsem právě kvůli dalšímu hledání. Klidně jsem tam mohl zůstat ještě dalších deset let. Ale lákala mě změna. A do jiného systému (souboru) se mi vstupovat nechtělo. Tak jsem si postupně vytvořil svůj systém: 420PEOPLE,“ přibližuje okolnosti vzniku souboru, který dnes udává tón české taneční scéně, jeho umělecký šéf Václav Kuneš.

Foto: archiv 420PEOPLE

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN