ROBOT RADIUS

Premiéra inscenace Laterny magiky

Experimentální inscenace na Nové scéně Národního divadla otevírá téma přežití lidstva. Vychází z odkazu hry Karla Čapka R. U. R., svou podstatou a uměleckým i technickým pojetím je však víc než aktuální. Odráží znepokojivé vykřičníky 21. století, kterými jsou například klimatické změny, rozvoj umělé inteligence nebo etické otázky genového inženýrství. Jeviště ovládnou mim Radim Vizváry a hudebník Michal Pavlíček, kteří své umění díky speciální technologii real time motion capture zhmotní a rozžijí na velkoformátovém plátně. V premiéře 10. a 11. září 2021.

Technologie pod kontrolou

Na planetě Zemi vyhynul život a ovládají ji jen neživé technologie. Zbyl poslední člověk – vědec, který má dokončit systém transformace člověka fyzického v člověka digitálního. Pochybnosti, které pociťuje, jsou možná tím posledním, co jeho mysl váže k podstatě lidské existence, které se dobrovolně vzdává. Ale třeba bude toto rozhodnutí evolučním skokem, ze kterého vzejde nové lidstvo.

Právě otázka přežití světa za cenu obětování lidstva byla počátečním tvůrčím impulzem pro režisérku Miřenku Čechovou„Zachránit svět bez lidí, z jehož původní podoby zůstaly jen vzpomínky uložené v obřích datových úložištích, anebo jej navždycky zničit? Zničit všechny lidské hodnoty přenesené do virtuálního světa naší věčné digitální přítomnosti? Tento moment se stal výchozím bodem mého uvažování, jak přenést Čapkovu obavu o osud člověka, o zneužití techniky jako prostředku násilí vůči člověku do současného světa.“

Posledního člověka, který podstoupí proměnu v nového digitálního tvora, představuje světově uznávaný pohybový performer a mim Radim Vizváry. Využívá k tomu i nejmodernější technologie, jako je real time motion capture. Laterna magika pracuje s nejnovějším systémem motion capture IMU (Inertial Measurement Units) typu Neuron Studio Pro, který byl letos pro inscenaci Robot Radius dovezen ze Spojených států, a bude tak mít na českém jevišti premiéru.

Když vás naskenují a vytvoří vaše digitální alter ego, je až hrůzostrašné vidět v reálném čase, sebe sama jako ‚avatara‘, který si začne žít svým životem – množit se, zvětšovat, proměňovat jako chameleon a ukazovat vám možnosti, které člověk v reálném světě nemůže nikdy dokázat, padá na vás z toho až pocit úzkosti, zodpovědnosti za destrukci světa,“ dodává Radim Vizváry. Tvůrci představení využívají také vizualizace na LED obrazovce a mezi živé interprety vypustí i dron.

Pavlíček zahraje živě

Hudbu k inscenaci složil světoznámý hudebník Michal Pavlíček a bude ji na jevišti živě dotvářet. „Mojí snahou bylo vytvořit hudbu, která nezní v prvním plánu jen jako kytara a která vedle své emotivní roviny koresponduje s chladnou číselnou tváří digitalizace a světa robotů. Nechtěl jsem jít cestou mnohovrstevnaté hudby s mohutným aranžmá za použití i jiných nástrojů, ale šlo mi o přímočaré vyznění v živém podání jednoho hráče na kytaru.“

I akustické kreace Michala Pavlíčka jsou interaktivní. Snímání zvukové linky spouští nebo ovlivňuje dění na plátně.

Robot Radius míří na EXPO

Projekt Robot Radius vznikl ve spolupráci s Kanceláří generálního komisaře účasti České republiky na Všeobecné světové výstavě EXPO 2020 a na konci října se v Dubaji představí návštěvníkům z celého světa.

„O adaptaci hry R. U. R. jsme požádali Radima Vizváryho ze dvou důvodů: jednak je rok 2021 stým výročím uvedení Čapkovy hry v Národním divadle a zadruhé pantomima odstraní při uvedení na EXPO v Dubaji, kde narozeniny robota připomeneme, jazykové bariéry,“ vysvětluje Jiří František Potužník, generální komisař české účasti na EXPO, „projekt jsme iniciovali už v roce 2019 a díky Nadaci PPF pro něj vzniká i zcela nová sci-fi jevištní technika hodná Laterny magiky.“ Inscenace tak symbolicky naváže na tradici Laterny magiky, která se jako první multimediální divadlo představila na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.

Robot Radius
Koncept: Radim Vizváry
Scénář, režie: Miřenka Čechová
Hudba: Michal Pavlíček
Vizuální dramaturgie: Amador Artiga
Digitální technologie: Jan Hladil, František Pecháček
Kostýmní výtvarník: Marek Cpin
Light design: Karel Šimek
Sound design: Michal Pavlíček, Martin Tvrdý

Voiceover: Jindřiška Dudziaková, David Matásek

Česká premiéra: 10. a 11. září 2021, Nová scéna ND
Reprízy: 7. 10., 1. a 2. 12. vždy od 20:00

Lucie Kocourková

pro Taneční magazín

Smrtholka a deníky Jana Zábrany

A studio Rubín slavnostně zahájilo 54. sezonu Závislostí

A studio Rubín představuje premiérové inscenace a program 54. sezony. Během nadcházejících deseti měsíců uvede čtyři novinky zastřešené tématem závislosti. Jejich různé podoby budou tematizovány v inscenacích: Smrtholka – dark popová inscenace podle stejnojmenného románu Lucie Faulerové, Sweet Home Malá Strana – dokudrama o (ne)dostupnosti bydlení v Praze, Náhradní existence – autorská inscenace inspirovaná deníkovými záznamy Jana Zábrany, Muž dneška – dokumentární inscenace vycházející z desítek autentických rozhovorů s pozoruhodnými muži. Tvůrci v nich budou ze svébytných a osobních pozic prozkoumávat společenskou roli a existenci člověka v širších, až celosvětových souvislostech

„Mezi fenomény, které pandemická událost pomyslně vyslala do ringu, jsou individualismus a nezávislost. Velmi jasně a až fyzicky jsme mohli zakusit, že i když svůj vlastní vesmír prožíváme nezávisle a osobitě, nevylučuje nás to ze společnosti a existence v širších, až celosvětových, souvislostech. Pravděpodobně mnozí z nás v posledních měsících snad poprvé v životě pocítili, že ne vše je v jejich rukách a že jsou součástí většího celku. A tedy, že jsme závislejší, než jsme tušili, nebo si chtěli připustit,“ popisuje tematickou sezonu Dagmar Fričová umělecká šéfka A studia Rubín.

První premiérou naváže Rubín na úspěšné divadelní zpracování Jezera Biancy Bellové. V koprodukci se spolkem Kolonie pod vedením režisérky Lucie Ferenzové ožijí postavy knižního románu Smrtholka Lucie Faulerové – letošní laureátky Ceny Evropské unie za literaturu. Anita Krausová, Martina Jindrová a Petr Reif se ve svých nových rolích představí už 30. září.

Jak se dnes bydlí na Malé Straně? Můžou mít ještě čtvrti v centru velkých měst duši? Nebo už ji vytlačili turisté, obchody a krátkodobé pronájmy? Tyto otázky při tvorbě dokudrama o bydlení v Praze kladly obyvatelům Prahy 1 absolventka JAMU Olívia Fantúrová a novinářka Magdaléna Rejžková. Malá Strana není zdaleka jediná čtvrť s mizející dostupností bydlení. A studio Rubín v ní existuje a tvoří přes padesát let. Na otázky o (ne)dostupnosti bydlení, o (ne)existenci sousedských vztahů a lokální komunitě zodpoví během letošního prosince.

Závislost na náhradní existenci volí ti, kdo se nechtějí podvolit společenským okolnostem a převládajícím politickým i morálním trendům. Jedním z nich byl v minulosti geniální překladatel a literát Jan Zábrana. Jeho deníky, které si vedl od gymnaziálních let až do smrti, jsou skvělým svědectvím, nejen o době a režimu, ve kterém strávil celý život, ale také o existenciální situaci člověka, který se snaží vybudovat na značně okleštěném prostoru alespoň malý ostrov nezávislosti. Premiéra Náhradní existence se uskuteční v březnu 2022. Autorkou textu je spolu s režisérem a čerstvým absolventem Adamem Steinbauerem dramatička a dramaturgyně Simona Petrů

Na dokumentární inscenaci nominovanou na Ceny Thálie i Cenu Divadelních novin Jenom matky vědí, o čem ten život je naváže režisérka Barbara Herz další dokumentární inscenací tentokrát vycházející z desítek autentických rozhovorů s pozoruhodnými muži. V Muži dneška (pracovní název) prozkoumá společenskou roli muže dvacátého prvního století. Vychází z premisy, že na úsečce nemilosrdný, agresivní a výkonný versus pečující a empatický bude muset najít alespoň trochu autentickou roli. A k tomu ještě v pracovním nasazení třinácti měsíců v roce zvládnout řídit jednání s miminem v šátku. Premiéra se odehraje v červnu 2022.

Během celé sezony bude divadlo zároveň dávat větší prostor novinkám z 53. sezony Velkého úklidu, které se kvůli pandemickým opatřením nemohly vůbec reprízovat. Jedná se především o inscenace Jiřího Ondry Perníková chaloupka (čekání na lopatu), která představuje Alzheimerovou chorobu jako symbolický obraz naší společnosti, a Osobní Fudži, requiem křehkých duší, které na fenomén sebevraždy nahlíží pohledem „těch druhých“ – těch, kteří žijí dál a minulost jim neustále vstupuje do života. Dále o Na konci století ryb – temně pulzující bohapustou lovestory režiskérky Lucie Ferenzové, která je inspirovaná Rozhovory s přáteli Sally Rooneyové, rozhovory s druhými i se sebou samými a nabízí reflexi mnoha ismů dnešní doby. Klasické premiéry se dočká Ruka je osamělý lovec režiséra Ondřeje Štefaňáka, rubínovské reflexe kvantity i kvality sexuálního násilí na ženách v české kulturní obci i mimo ní. Tento zábavný a poučný quasi-autobiografický kabaret s množstvím odvážných čísel z pera jedné z nejvýraznějších evropských autorek nové generace Katji Brunner pro Rubín přeložila dramaturgyně Viktorie Knotková.

Kromě divadelních představení se diváci mohou těšit na bohatý doprovodný program nových textů z platformy Autor v domě 2021, koncerty, tématické diskuze i pokračování úspěšného podcastu Fade in Rubín. Aktuální informace je možné najít na webových stránkách divadla a profilech na sociálních médií.

Pavla Umlaufová 

 pro Taneční magazín

Nothing else, Mothers

Inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové o vztahu matky a dcery bude mít premiéru v Paláci Akropolis

Autorská inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové se po několika odkladech konečně dočká své premiéry. Kompozice vztahu mezi matkou a dcerou s názvem Nothing else, Mothers se poprvé odehraje 13. září v Paláci Akropolis. V inscenaci pro dvě performerky se objeví tanečnice Cécile Da Costa a herečka Antonie Formanová.

Autorská inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové Nothing else, Mothers je kompozicí vztahu mezi matkou a dcerou. Je o nahlížení za subjektivní paměť, síle a moci našich pocitů. Přenosu emocionálních vzorců z generace na generaci. Do jaké míry se necháme ovlivnit našimi prvotními vztahy a přejatými vzorci chování? A když je odkryjeme, můžeme je přesáhnout?

Název, téma i strukturu inscenace inspirovala hudba. „Dominika mě oslovila s tím, jestli bych s ní nechtěla udělat představení o vztahu matek a dcer s názvem Nothing else, Mothers. Dřív si totiž myslela, že ta písnička od Metallicy se jmenuje ve skutečnosti takhle, což je vlastně výstižné,“ prozrazuje původ názvu inscenace režisérka Anna Klimešová.

„Mám ráda „dětské omyly“, kdy si dlouho myslíme, že něco znamená něco a až později zjistíme, že to znamená něco úplně jiného. Takový moment nás spontánně vyvádí z našich někdy rigidních postojů, což mi připadá jako paralela k porozumění vztahům obecně. Co je pravda a co si do vztahů projektujeme? A jak se na ně podívat jinak, než dosud? Přesmyčka názvu má zároveň potenciál humoru a hravosti, které se v naší inscenaci objevují,” doplňuje Dominika Špalková a pokračuje:

„Po jednom představení v Divadle Drak jsem seděla se skupinkou tvůrkyň a všechny se celý večer bavily o svých matkách. Došlo mi, že to je téma, které je aktuální, a kladla jsem si otázku, jak tento prvotní vztah dcery a matky ovlivňuje naše další vztahy v životě, a jak to pak ovlivňuje i společnost. Je to o komunikaci, o strategiích a vzorcích, které často nevědomě opakujeme. Přišlo mi zajímavé to uchopit divadelně.“

Inspirace hudbou se odráží i ve struktuře inscenace, kterou režisérky a performerky skládají ve stylu kompozice. “Bereme ji jako jednu skladbu, kterou jsme si pracovně rozdělily do několika partů, které se táhnou celou inscenací a zobrazují jednotlivé fáze vztahu. Stejně jako v hudbě je i dynamika vztahu matky a dcery různorodá a proměnlivá, “ popisuje Anna Klimešová. Obě režisérky se znají už dlouho a před lety spolu vytvořily představení Vertigo na motivy knihy Vlny od Virginie Woolfové.

V inscenaci Nothing else, Mothers vystupují tanečnice Cécile Da Costa, se kterou Dominika Špalková spolupracovala na pohybové performance Roselyne, a herečka Antonie Formanová. Analogie vztahu matky a dcery se tak dostává i do dvougeneračního obsazení – tanečnice učí herečku tančit a naopak, stejně jako se dcery v životě učí od matek.

Ženský inscenační tým doplňuje ještě hudební skladatelka Marie Čtveráčková známá jako Mary C, light designérka Eliška Kociánová a scénografka Karolína Kotrbová. „Snažím se scénografii co nejvíce napojit na naše téma a v prostoru zrcadlit vztah matky a dcery, jeho proměnlivost, náladovost, jemnost, překvapivost, ale i negativa. Prostor by tedy měl být živý a překvapivý, jako sám ten vztah,“ doplňuje scénografka.

Inscenace vznikala během loňského srpna na rezidenci v polském Fundacja Palac Gorzanów, kterou zakončila prezentace work in progress. Původně plánovaná site-specific premiéra v říjnu na festivalu 4+4 dny v pohybu kvůli vládním nařízením nakonec neproběhla (proběhla pouze veřejná work in progress) a i listopadová divadelní premiéra musela být odložena. Nothing else, Mothers se tedy konečně dočká svojí divadelní premiéry – v Paláci Akropolis 13. září.

Nothing else, Mothers

námět a režie: Dominika Špalková a Anna Klimešová
choreografie: Cécile Da Costa
účinkují: Antonie Formanová, Cécile Da Costa
hudba: Marie Čtveráčková
scénografie: Karolína Kotrbová
light design: Eliška Kociánová
producent: ProFitArt, z.s.
partneři: Festival 4+4 dny v pohybu, Alfred ve dvoře, Fundacja Pałac Gorzanów, Palác Akropolis
Podpořili: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, International Visegrad Fund, Státní fond kultury ČR

Premiéra: 13. září 2021 v Paláci Akropolis (1. repríza: 14. září 2021)

Foto: Tomasz Augustyn

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín

Hvězdy muzikálů se sejdou ve studiu permanentního make-upu!

Anna Julie Slováčková, Monika Sommerová, aj., ale také sportovci Matouš Rajmont a další z klubu Slavia Gym Praha podpoří „Tetování pro radost!“

Anna Julie Slováčková, Peter Pecha, Dita Hořínková, Petr Kutheil, Bára Fišerová, Monika Sommerová, Genny Ciatti, Tomáš Vaněk, Petra Slaninová, Leona Šenková, ke kterým se přidají i sportovci jako boxer Matouš Rajmont, či z klubu Slavia Gym Praha, se sejdou ve čtvrtek 16. 9. v salonu Klaudie Eis na Sokolovské ulici (kousek od metra Vysočanská) a podpoří tak celodenní akci „Tetování pro radost“, kde výtěžek z celé akce putuje onkologicky nemocným dětem. Každý z vás je srdečně zván, aby se přišel podívat. Nemusíte se nechat tetovat, ale přijďte podpořit malým příspěvkem ty, kteří to potřebují.

V salonu bude pro návštěvníky připraveno malé občerstvení i sklenka prosecca, kterou všechny s radostí osobně přivítá Klaudie Eis a křesel pak 5 tatérů.

Akce začíná v 9 hodin a potrvá do 19 hodin. Salon Klaudie Eis nejenže přispívá finančně z každoročně pořádané akce „Tetování pro radost“ (letos 3. ročník), onkologicky nemocným dětem, ale pomáhá i vybraným onkologicky nemocným ženám. Vždy si po dohodě s lékaři vybere ročně několik žen, kterým dokáže udělat zdarma nejen permanentní make-up, ale například i paruky. Pomáhá tak ženám získat sebedůvěru a vrátit jim krásu.

(Za vše mluví jedna z mnoha kladných recenzí. „Paní Klaudii jsem navštívila v salonu, protože mi ji doporučila moje kamarádka Zdenička – taky zákaznice. Jsem poměrně konzervativní, ale zašla jsem do salonu zjistit, co to vlastně ten permanentní make-up obočí je a jestli bych s mým onemocněním tuto proceduru mohla podstoupit. Paní Klaudie mi vše vysvětlila a po konzultaci se svým onkologem jsem do toho šla. Musím, říci, že jsem s výsledkem moc spokojená a cítím se jako žena mnohem lépe. Díky paní Klaudie, za trpělivost, kterou jste se mnou měla.“ Líba P., 61 let, babička, onkologický pacient, Příbram.)

Text a foto: Petr Mráček

pro Taneční magazín