Dětský divadelní soubor nabízí spolupráci ve více oborech
Nabízí se vám široké uplatnění v oblasti lektorské a výuce v různých oborech činnosti. Konkrétně: výchově dramatické, hudební, hlasové, pohybové, artistické, ale třeba i v oboru šermu anebo žonglování.
Nabízíme také možnost spolupráce v oblasti režie, návrhů a výroby scény, práce na vzniku scénáře i skýtáme další možnosti!
Odkud? Nejlépe Brno-město, Jižní Morava, což ale také závisí na druhu spolupráce.
Časově neomezeno.
Kontakt: dobramuzika@centrum.cz
IDU
pro TANEČNÍ MAGAZÍN
Absolutně první (a přelomová) recenze TANEČNÍHO MAGAZÍNU z videozáznamu divadelního představení
Dnešní složitá a komplikovaná doba klade nové nároky. Na všechny. I na recenzenty. Takže, pokud – z důvodu koronavirových opatření – zatím nemůžeme do divadelních hledišť, tak se k nám dopraví divadlo jaksi samo, „po sítích“. Přímo do našeho počítače. A nejinak tomu bylo v případě videozáznamu premiéry souboru FysioART s poetickým názvem „Za zrcadlem“.
Bylo poněkud složitější, nebrat záznam jako plnohodnotné filmové dílko. Přece jen, zde nemohly být absolutně vysoké nároky na kameru, střih i další ryze filmové prostředky. Tím nechci v žádném případě vzbuzovat dojem, že tyto jsou slabinou výsledného videa. Spíše nemluví vlastní řečí a jsou zcela a výhradně podřízeny výsledné divadelní stránce. Prostě, jak tomu má u správného záznamu být.
Ačkoli je tato autorská tanečně-pohybovo-loutková hra s prvky černého divadla deklarována jako zejména pro maminky s děvčátky, je ve svém výsledku přístupná všem. I těm starším a plnoletým. Prostě, i dospělým „dětem“, které neopustila hravost a bláznivé myšlení. Beze zbytku tomu nahrává tanečně hravá hudba, hojně využívající Orffovského stylu melodiky a instrumentace. Nadužívání různých bicích hudebních instrumentů místy vhodně evokuje metronom – čili relativitu měření času. Což je významovou osou celé bezmála hodinové inscenace.
Již zmíněná hudební stránka (od Michala Seitla) není pouhým ilustračním podkresem divadelních akcí. Naopak, žene představení dopředu. Občas mu kontrastně nastolí klidovější polohu. Jindy, pro změnu, dodá potřebnou dramatičnost.
Důmyslným, ba téměř geniálním, je pojmenování hlavní role – Anička. Poetická poloha inscenace zcela neomylně evokuje bezmála dvě Aničky. Určitě tu Nezvalovu, se Slaměným Hubertem. A zcela nepochybně také Aničku od Františka Hrubína v zahradě plné květin. Známou několika generacím dětí ze „Špalíčku pohádek“, tak nedostižně ilustrovaným Jiřím Trnkou. Zpravodajská povinnost velí potvrdit, že v „Zrcadle“ se hlavní role ujala i civilním jménem Anička. Příjmením Benháková. A určitě je ji třeba za tuto úlohu pochválit.
Dalších sedmi divadelních rolí se ujali čtyři ženy a jeden muž. Ten, s „fotbalovým“ jménem Filip Novák, svým výkonem nezůstal za ženskou převahou nikterak pozadu. Jedna z účinkujících – formou nepřechylování – nesla mužské příjmení – Helena Urban. A tak jsem si na chvíli připadal jako na komerční televizi Nova. Mezi Emmou Smetanou a Petrou Svobodou. Ale i toto ovšem patří k dnešní exaltované společnosti.
„Zrcadlové“ anebo „hodinové“ (brrrrr to ne, moc zavání „hodinovým hotelem“) představení se vydařilo. Jedině škoda, že jsou pod ním na YouTube zakázány komentáře. Myslím, že by byly převážně a veskrze kladné.
.Autor a režie: Hana Strejčková
Hudba a zvuk: Michal Seitl
Choreografická spolupráce: Anna Benháková
Dramaturgická spolupráce: Kateřina Schwarzová
Výprava, kostýmy: Hana Strejčková
Loutka: Sota Sakuma
Make-up Art: Zuzana Horčičková Maibaumová
Technická spolupráce: Petr Tůma
Kostýmní spolupráce: Filip Novák, Miroslava Kocourková
Světlo: Tomáš Strejček, Jiří Zewll Maleňák
Čas: 57 minut
Poděkování: Zuzana Zajíčková
Fotografie: Ivo Šafus
Produkce: FysioART
Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf
Poděkování: Nová síť
Za laskavé finanční podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha
Foto: Ivo Šafus
Michal Stein
TANEČNÍ MAGAZÍN
Soubor chystá premiéru svého prvního tanečního filmu „ORĪGĪ“
Taneční soubor současného tance 420PEOPLE představí 8. prosince na on–line premiéře film „ORĪGĪ“ – první ze svých tří chystaných tanečních filmů. Všechny vznikají zcela v produkci 420PEOPLE, v jejich novém studiu Maiselovka.
„Přesunuli jsme se nyní do online prostoru a do našeho nového studia v centru Prahy a chystáme pořádnou filmovou a taneční jízdu. Ani v současné situaci nezastavujeme a chceme lidem přinést zážitky, které je posunou nad každodenní realitu,“ říká o novém projektu Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, který je celosvětově uznávaným choreografem a tanečníkem. A veřejnost ho zná i díky jeho účasti v televizním pořadu StarDance.
ORĪGĪ: Setkání tří tanečních stylů, tří světů…
On-line premiéra prvního z filmů, nazvaného ORĪGĪ, je vrcholem letošního zapojení souboru 420PEOPLE do mezinárodního projektu „CLASH!“ Taneční film „ORĪGĪ“ má podtitul „Tělo je jediný možný skutečný aspekt“ a jeho choreografie i režie se ujal Václav Kuneš.
„Téma filmu je založeno na základní podstatě lidstva a samotného těla, konkrétně na tom, co víme, odkud pocházíme – ať už geograficky, ideologicky nebo sociologicky. Po setkání s něčím novým hledáme způsob, jak se přizpůsobit. A právě tato adaptace je základním tématem filmu. Jeho děj spojuje tři tanečnice, které mají svůj osobní, základní pohybový a taneční styl. Představte si balerínu (klasický balet), tanečnici na vysokých podpatcích (styl Broadway) a představitelku bojových umění (současný tanec). Tyto tři tanečnice a jejich různorodé styly se setkávají v jednom okamžiku a jediným možným způsobem, jak mohou společně pracovat a komunikovat, je „vzájemně se sobě přizpůsobit. Díky úvodnímu duelu (střetu!) mezi tanečnicemi se vytvoří nový (čtvrtý) styl, díky kterému spolu budou moci fungovat. Děj vede k tomu, že hlavním a nejlepším komunikačním prostředkem je naše vlastní tělo. Tělo je nejlepší technologie a klíč ke komunikaci,“ přibližuje Václav Kuneš.
Další prosincové premiéry: „OHNĚ STROJE“ i „THROUGH GLASS“
Dalším tanečním filmem z dílny 420 PEOPLE jsou „OHNĚ STROJE“, kde se soubor už podruhé spojil s francouzsko-českou herečkou Chantal Poullain a režie se ujal uznávaný režisér Jaroslav Brabec. Třetí z filmů nese název „THROUGH GLASS“ a choreografii k němu připravuje Sylva Šafková.
Premiéry všech filmů proběhnou, vzhledem k současné situaci, on–line: premiéra tanečního filmu „ORĪGĪ“ se koná 8. prosince od 18.00 hodin v rámci festivalového večera projektu „CLASH!“ Filmy „THROUGH GLASS“ a „OHNĚ STROJE“ budou mít rovněž premiéru v prosinci a všechny je můžete zhlédnout v dané časy na facebooku (https://www.facebook.com/420PEOPLE.DANCE.COMPANY) a pod odkazem na platformu vimeo, který diváci najdou na webu souboru https://www.420people.org/ .
Foto: Jan Faukner
Martina Kadlecová
pro TANEČNÍ MAGAZÍN
Pražský komorní balet streamuje v pátek na internetové televizi Mall.tv novou premiéru
Pražský komorní balet uvede v pátek 4. prosince 2020 v 18.00 na internetové televizi Mall.tv nový komponovaný večer s názvem „Zabiják život“. Diváci tak budou mít možnost i v čase druhé vlny koronavirové pandemie zhlédnout představení, jehož premiéra byla původně plánována na 22. listopadu v Divadle na Vinohradech v Praze. Večer se skládá ze dvou zbrusu nových „kusů“. Satirická taneční komedie „Když nevíte coby, kupte si dva hroby“ je z pera Marka Svobodníka. Choreografii „Epitaf“ vytvořil Petr Zuska. Choreografové tvořili na hudbu českých skladatelů Josefa Suka a Antonína Dvořáka. V novince Pražského komorního baletu se objeví hořkosladký humor, osudová láska i mrazení smrti.
„Když nevíte coby, kupte si dva hroby“ je černá groteska s detektivní zápletkou, kterou vytvořil Marek Svobodník na motivy příběhu Agathy Christie. Na jemnou hudbu Sukovy Serenády Es dur se odehrává hořký příběh jedné zámožné rodiny, v níž nečekaně skoná její nejstarší člen. Vše by bylo „v pořádku“, pokud by se nejednalo o vraždu. Příběh je zároveň satirickým skečem rodinných sporů, ve kterých smutek nad zesnulým rychle střídá vzájemná zášť, podezření, a především pak touha po dědictví. „Žádnou velkou dávku legrace ale nečekejte,“ upozorňuje Svobodník. „Vypadá to jako sranda, ale nebude to sranda. Jen hořký příběh za zvuku sladkých melodií. A taky se tam vlastně vůbec netancuje. Nějak mi ty grandes jetés a piruety nejsou vlastní…“
Petr Zuska se pro své nové dílo „Epitaf“ inspiroval hudebním skladatelem Antonínem Dvořákem a výjimečnou britskou violoncellistkou Jacqueline du Pré. „Inspirací, jak přistoupit ke koncertu h moll pro violoncello a orchestr, se mi stal jednak Antonín Dvořák sám, respektive jeho vztah k Josefíně Kounicové. Jeho lásce z mládí, jejíž nemocí a smrtí je toto dílo hluboce ovlivněno,“ vysvětluje Zuska. „Druhým a zásadním ‚želízkem v ohni‘ se mi pak stala další žena. Fenomenální britská cellistka Jacqueline du Pré, jejíž interpretaci jsem si vybral. A to nejen z čistě muzikálního hlediska. Strmá kariéra ji začala opouštět už v pětadvaceti letech, kdy přestávala cítit prsty na rukou. S roztroušenou sklerózou a připoutána na vozík posléze velice předčasně zemřela… Violoncello považuji za hudební nástroj, který je schopen ‚mluvit‘. A pokud dojde k zázračnému propojení génia-skladatele s kongeniálním interpretem, jsou jeho ‚slova‘ o to jasnější a naléhavější. To je případ dvojice Dvořák–du Pré. V čase a prostoru se sice minuli, ale setkávají se nadále někde v mnohem podstatnější dimenzi… Premiéru bych rád věnoval ‚Jackie‘ k jejím nedožitým 75. narozeninám.“
V hlavních rolích choreografie se představí sólistka Pražského komorního baletu Tereza Hloušková a hostující Ondřej Vinklát, který je mimo jiné čerstvým držitelem třetí Thálie.
„Jsme rádi, že můžeme nové představení ,Zabiják život´ sdílet s našimi diváky alespoň on–line,“ říká ředitelka Pražského komorního baletu Ladislava Jandová. „Pražský komorní balet je jediný nezávislý soubor v České republice, který nabízí svým sólistům stálá angažmá. A je pro nás nyní prioritou udržení pracovních míst – tanečníků, baletních mistrů i dalších pracovníků – přesto, že v tuto chvíli není možné odehrát žádné představení. Děláme maximum pro to, abychom pokračující krizi přestáli. I proto jsme nastudovali a dokončili nové představení i ve chvíli, kdy už bylo jasné, že jej nebudeme moci v plánovaném termínu odehrát. Věřím, že divákům uděláme Mikulášskou nadílkou naší nové premiéry radost, a že ji brzy budeme moci zatančit naživo.“
„Když nevíte coby, kupte si dva hroby“
Režie a choreografie: Marek Svobodník
Hudba: Josef Suk: Serenáda pro smyčcový orchestr Es dur, op. 6
Scéna: Petr Siedlaczek
Kostýmy: Pavel Knolle
Světelný design: Karel „Karlos“ Šimek
Asistent choreografie: Igor Vejsada
Tančí: 9 tanečníků
Délka: 30 minut
„Epitaf“
Režie a choreografie: Petr Zuska
Hudba: Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104
Scéna: Petr Zuska, Pavel Knolle
Kostýmy: Pavel Knolle
Světelný design: Karel „Karlos“ Šimek
Asistent choreografie: Linda Svidró
Tančí: 8 tanečníků
Délka: 40 minut
Foto: Sergej Gherciu
Johana Mravcová
pro TANEČNÍ MAGAZÍN
