Divadlo Ponec – 6. stránka – Taneční magazín

Budete S dovolením! někde Inbetween a možná dojde i k Průniku díky třem premiérám v divadle PONEC

Listopad přináší hned 3 premiéry!

Všudypřítomný spěch, hledání rovnováhy ve společenském systému a koncept hranic jako někdy vtipná, jindy více alarmující výpověď o stavu naší doby ve třech listopadových premiérách slibují umělecký zážitek, který ještě při odchodu z divadla zůstává pod kůží. Ve dvou premiérách PONEC dává prostor autorům z mladé nadějné generace, Inbetween je česko – slovenský projekt.

S dovolením!

Nikdo nemá čas na nic čekat. Občas se sice zastavíme, ale všudypřítomný stres a spěch nás nutí běžet dál. Inscenace jako zrcadlo odrážející jednu z tváří dnešní doby s lehkostí a humorem je dílem sdružení Spolk.

Představení vyhrálo 2. místo v soutěži Tanečních aktualit Divoká karta 2020.

Inbetween

,,Jsme propojenější víc než kdykoli dřív, měníme se na masu, která se snaží najít rovnováhu. Taháme a tlačíme.“ Představení inspirované aktuálními společenskými změnami a našimi reakcemi na ně.

Koncept z dílny tří autorek: Soňi Ferienčíkové, Márie Júdové a Alexandry Timpau je inspirovaný interaktivní architekturou. Čtyři tanečníci tak pracují s materiálem, který se vznáší nad nimi.

Spára: Průniky

Ocitli jsme se tam, kde po doteku zůstává jen prázdná stopa. Realita a sen se smísily dohromady. Už nerozeznáváme hranici našich těl od okolního prostoru. Něco se muselo stát. S námi, se světem, se mnou. Představení nechává nahlédnout do témat současné generace dvacátníků. Vzniklo v rámci projektu Nezřízeni, jehož koncepci vytvořil tandem uskupení Pulsar – Honza Malík a Tereza Krčálová. Choreografka Barbora Ptáčková je letošní absolventkou Konzervatoře Duncan centre v Praze.

Více na: www.divadloponec.cz

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín

PONEC a dvě říjnové premiéry

Mu–Tation pro dospělé a Škatulení pro děti

Marie Gourdain v Mu –Tation pracuje s odlitky těla, které v průběhu inscenace s pomocí tří tanečníků doslova mutují. Zkoumají tak důležitost proměny formy v cyklu života. V inscenaci se objeví tři performeři: Sabina Bočková, Matthew Rogers a Radim Klásek.

Mu — Tation

Jak mu—tovat naše myšlení, hodnoty a pohled na svět v nezastavitelném cyklu života a v době, kdy je myšlenka zásadní změny všudypřítomná? Inscenace Mu—Tation prozkoumává možnosti transformace těla, úplného zředění bytí, ale i myšlenku stvoření bytosti od nuly, složené z různých kousků. Je možné, aby tělo, jak ho známe, zmizelo? Nebo aby bylo jiné? Jako když se housenka promění v motýla, rozpadne se na své elementární částice a přemění se podle jiného plánu, jiné architektury? Francouzská choreografka Marie Gourdain pomocí tří performerů pracuje na velké metamorfóze, která projde několika po sobě jdoucími reinkarnacemi.

Marie Gourdain je choreografka, scénografka a výtvarnice původem z Paříže, která žije od roku 2010 v Praze. Vystudovala filmovou animaci na francouzské École Nationale Supérieure des Arts Décoratifs (ENSAD). V rámci studia absolvovala Erasmus na VŠUP v Praze. Za svou výtvarnou a sochařskou práci získala cenu Frédéric de Carfort Paris (2011) a cenu pro sochaře ENSAD Paris (2009). Od roku 2015 je členkou kolektivu tYhle, který se věnuje fyzickému divadlu a tanci. Ve Francii založila nový soubor Matière Mobile.

V inscenaci vystupuje Sabina Bočková společně s Matthewem Rogersem a Radimem Kláskem. Hudba je dílem Sáry Vondráškové /Never Sol/, světelný design vytváří Zuzana Režná.

Škatulení zve děti od 4 let do světa fantazie, v němž se i zdánlivě obyčejné věci mění v něco nevšedního. Stačí otevřít oči, zapnout představivost, rozhýbat se a hrát si. Představení propojuje tanec, živou hudbu, performanci, prvky improvizace i technologie. Seznamuje děti s uvažováním o prostoru a architektuře, fyzikálních zákonech, přepravě a cestování krabic, ale i důležitosti přání a snů.

Mirka Eliášová absolvovala taneční katedru HAMU, obor choreografie, v roce 1997. Později přidala i doktorské studium na téže akademii, kde působí také pedagogicky. Kromě inscenací pro děti vytvořila řadu dalších děl a také zajímavých tanečních filmů. Spolupracuje s různými divadelníky a dlouhodobě experimentuje s Komorním orchestrem Berg, včetně site-specific projektů.

Celý program najdete na www.divadloponec.cz

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín

VOICES

Cesty k sobě samým i k naprostým cizincům

Temporary Collective v čele s režisérkou Petrou Tejnorovou a dramaturgyní Sodjou Lotker přicházejí s novou experimentální webovou stránkou s názvem VOICES. Tento event reaguje na dobu pandemie a redukci mezilidského kontaktu ve společnosti. Bude se jednat o audioperformativní web, na kterém se od 9. března bude každé úterý od 18:00 do 22:30 po dobu 6 měsíců objevovat aktivní hlasový záznamník, kde bude moct každý zanechat a sdílet otázky, myšlenky i své frustrace. Formát hlasové schránky VOICES navazuje na fenomén vzkazů v láhvi, telefonních záznamníků, zvukových dopisů. Není to sociální síť ani chatovací místnost, tvůrcům nejde o rychlou komunikaci. Zcela naopak. Cílem je zpomalit, zastavit se a vnímat.

„Na performativní web budou mít přístup nejen přizvaní občasní hosté – performeři a tanečníci – ale také kdokoli, kdo web navštíví. Na březen jsou domluveni tři hosté, jejichž jména zveřejníme až po daném večeru. Tedy, až ex post, až po úterku, kdy event proběhne, se dozvíte, kdo v daný večer na VOICES byl přítomný,“ říká režisérka Petra Tejnorová a pokračuje: „Můžete se tedy na VOICES vracet pravidelně a web tak společně budovat nebo jen naslouchat audiovzkazům ostatních. V situaci omezení kvůli Covid-19 naše těla nastřádala, nasála a držela mnohé emoce z tohoto stavu neustálé brzdy a rozjezdu v samotě našich pokojů. Věříme, že i zanechání vzkazu znamená mít naději, že budeš vyslyšen.“

Projekt VOICES navazuje na předchozí práci skupiny Temporary Collective – taneční performance s názvem DUETY, která se odehrávala v divadle PONEC (i v tomto projektu jde o podobné principy tvorby). Duety vytvářely prostor pro setkání mezi diváky a tanečníky. Setkání trvala někdy jen několik vteřin. Třeba si jen mlčky hleděli do očí. A taková mimořádná konverzace diváka nechala zažít, co to znamená být spolu a v čem může spočívat lidský kontakt.

Námět a koncept: Petra Tejnorová a Sodja Lotker

Code a design: 2046

Producent: TEMPORARY COLLECTIVE

Koproducent: Tanec Praha, z. ú. / PONEC – divadlo pro tanec

Hlasová schránka Voices je aktivní každé úterý v čase od 18.00 do 22.30.

Jen tehdy je možné vzkazy nahrávat a zveřejňovat. Po ukončení akce zůstává přístupný audioarchiv daného večera.

Více na: www.divadloponec.cz a www.temporarycollective.cz

TANEČNÍ MAGAZÍN

Letos ve vleku silných emocí (a bez nemocí)

Skončil předjubilejní ročník festivalu „MALÁ INVENTURA“

19. ročník Malé inventury skončil. Devítidenní festival nového divadla se podařilo – i přes nepřízeň současné „koronavirové“ situace – zrealizovat of–fline. Představení, která proběhla fyzicky, například ve Studiu Hrdinů, v MeetFactory, Divadle Ponec, ve Studiu ALTA, Divadle X10 a dalších, byla přístupná pouze profesionálům. A to promotérům, dramaturgům, ředitelům regionálních scén a festivalů a novinářům s antigenním testem. Zájemci z řad veřejnosti pak viděli streamovaný kabaret „PiNKBUS“. Velký úspěch měly komentované on–line prohlídky pražských nezávislých scén 360° kamerou. I speciální Covid-19 edice burzy projektů pod názvem „Sbal ho!“. Či série „Život On Air“. Zde šlo o rozhovory s výraznými uměleckými osobnostmi. On–line doprovodný program vidělo, v rámci devíti festivalových dní, 3350 diváků. Youtube kanál „Malá inventura“ zůstává i nadále přístupný a vše je tedy možné prohlédnout si i zpětně.

„Podtitulem ročníku se stalo zvolání ‚Milujeme off–line!‘. A my jsme rádi, že se nakonec podařilo, aby vybraná představení zhlédl omezený počet diváků z profesionální obce. Byla tak udržena kontinuita nezávislého divadla a jeho reflexe,“ říká umělecký ředitel „Malé inventury“ Petr Pola. „Dalším profesionálům z České republiky i zahraničí jsme nabídli on–line program. Mohl, alespoň částečně, nahradit to, že se festivalu nemohli zúčastnit fyzicky. Obdrželi přístupy ke streamům deseti představení, která jsme vysílali od pondělí do pátku, a také interaktivní katalog. Ten jim umožnil získat informace o všech čtyřiceti představeních vybraných pro letošní festival, včetně jejich záznamů. Profesionálové dále získali přehled o možnostech financování nezávislých projektů v ČR. Nebo se mohli například seznámit s výsledky diskuze o budoucnosti divadelních aktivit, až covidová krize skončí.“

Festival „Malá inventura“ poukázal na možnost konání kulturních akcí i během pandemie, samozřejmě za dodržování přísných hygienických podmínek. Nikdo z organizačního týmu, umělců ani návštěvníků se koronavirem nenakazil. Po masívním testování se ukázalo, jak zodpovědná, ale také disciplinovaná kulturní obec je. Na rozdíl od firem, kde doposud nebyly povinné testy a dokonce ani respirátory.

„Letošní festival byl doprovázen velmi silnými emocemi. Jak ze strany účinkujících, tak profesionální obce, která tvořila publikum,“ doplňuje ředitelka Malé inventury Adriana Světlíková. „Slyšet po tolika měsících opět potlesk bylo opravdu blahodárné. A vneslo to, alespoň na pár dnů, optimismus a možné vyhlídky do budoucna. A to se v těchto dnech skutečně cení. Návštěvnost byla stoprocentní a kolikrát se i tvořil list náhradníků.“

Kromě zmapování současného stavu, podmínek a možností „Malá inventura“ upozornila i na to, jak důležitou roli kultura ve společnosti má – přispívá k sounáležitosti, psychické rovnováze jedinců. Ale i ke zdravé občanské společnosti a její kultivaci a je také výborným anti konfliktním nástrojem. Organizátoři „Malé inventury“ připravují během letošního roku pokračování tohoto festivalu v regionech. V plánu je například Jičín, Jihlava, České Budějovice nebo Karlovy Vary.

Foto: Markéta Bendová

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN