Štítek: Divadlo Ponec

SOFT SPOT: nechte se unášet řečí těla!

Dvě excelentní tanečnice v Ponci

Na počátku byla výzva ke spolupráci dvou silných tanečních osobností ze Slovenska s ikonou maďarské scény Adrienn Hód z HODWORKS. Soňa Ferienčíková oslovila Martinu Hajdylu k dialogu dvou matek, které se vydají pod taktovkou nekonvenční maďarské choreografky zkoumat význam těla v reakci na aktuální dění v jejich životě i kolem nás. PONEC – divadlo pro tanec dává prostor premiéře 10. března 2022.

Dvě excelentní tanečnice prostřednictvím improvizace a výzkumu fyzična zkoumají vztah právě mezi tělem, osobností a významem. Co vnímáme, když se podíváme na lidské tělo? Co nám říká gesto, postoj, pohyb? Jak komunikujeme prostřednictvím těla s ostatními? SOFT SPOT si pohrává s autentičností jedné každé interpretky, ptá se, co nás jako lidi definuje a poohlíží se po jakémsi skrytém citlivém ​​„soft místě” uvnitř nás samotných. Zdrojem inspirace byla zranitelnost fontanely každé nově narozené bytosti.

Kdo je kdo?

Adrienn Hód stojí v čele osobité a mezinárodně uznávané skupiny HODWORKS v Budapešti od roku 2007. Ve svých dílech dekonstruuje struktury těla, pohybu, prostoru a hudby, aby je přestavěla vždy novými, překvapivými způsoby.

Martina Hajdyla, slovenská tanečnice a choreografka sídlící v Praze, je zakládající členkou taneční skupiny ME-SA. V roce 2015 byla oceněna jako Tanečnice roku za svůj výkon v inscenaci SuperNaturals. Za sólo L – One of the Seven byla nominována na cenu Thálie 2016.

Soňa Ferienčíková, slovenská tanečnice, performerka, pedagožka a zakladatelka taneční organizace BOD.Y, studovala v Praze (AMU), Antverpách a Salzburgu tanec a je certifikovanou instruktorkou Pilates. Její sólo EVERYWHEN bylo nominováno na slovenskou divadelní cenu DOSKY 2018.

Kateřina Marková R. Pereira 

pro Taneční magazín

Můžeme si vyprávět krásné příběhy, i když čelíme katastrofě?

V době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost

 „Mami, až vyrostu, budou v oceánech pořád ryby?“ Na tuto a mnohé jiné otázky své osmileté dcery Thelmy maminka, choreografka a performerka Cécile Da Costa nezná odpověď. Protože v době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost. Ale obě mohou začít prozkoumávat bod nula, kde je nekonečný prostor tvarů, linií, dimenzí. V tom jim pomáhá performer Lukáš Karásek.

Autorská inscenace Cécile Da Costy vznikla v době covidového lockdownu, kdy se musela zastavit a jen pozorovat. Začala přemýšlet o budoucnosti a neznámých vyhlídkách. Když se podíváme před sebe, vidíme možný kolaps naší společnosti nebo dokonce civilizace? Zastavil by tento kolaps očekávanou budoucnost nebo by otevřel nekonečné množství dalších? Neexistuje žádná odpověď, jen další otázky.

Jak se spolupracovalo mamince s dcerou?

Cécile dodává: „Není to úplně poprvé, co Thelma vystupuje na jevišti – v šesti letech hrála jedno představení s Lenkou Tretiagovou. Ale je to poprvé, co je zapojena do většího projektu a na jevišti je jediné dítě. A musím říct, že tím procesem prochází opravdu velmi dobře a tvrdě pracuje. Jenom někdy nechápe, proč bychom měli takhle tvrdě pracovat. Já hlavně musím dávat pozor, abych na ni netlačila, aby nepřekročila své limity, protože to by nebylo dobré ani pro ni, ani pro nás. Takže musím naslouchat jako režisérka i jako matka a balancovat tyto dvě polohy. Nicméně musím říct, že jsem na ni hrdá, protože je velmi zodpovědná a dává do toho hodně. Moc doufám, že si den premiéry užije.“

Na otázku, zda má Thelma také nápady, odpovídá: „Velmi často má nápady a pak to přebírá a chce režírovat. Říká mi, co bych měla dělat a kde bych měla být, což je většinou velmi vtipné, ale někdy ji musím zastavit. „

Představení vzniklo v produkci ProFitArtu s podporou koproducenta – divadla PONEC. Hovoří se v něm česky, francouzsky a anglicky. Pro plnohodnotný umělecký zážitek není třeba ovládat všechny tři jazyky, postačí okrajová znalost alespoň jednoho. Inscenace je primárně určená pro dospělé, ale je i vhodná pro rodiny s dětmi od 8 let.

Cécile Da Costa je zpěvačka, performerka a choreografka francouzsko-portugalského původu žijící v Praze. Vystupovala v představeních divadla Farma v jeskyni, jehož byla pět let členkou. Nyní působí již několik let jako performerka a choreografka Spitfire Company. V Čechách, Francii, Polsku nebo Řecku vede workshopy fyzického divadla. Ve své práci hledá „hlasy, které mohou pohybovat tělem a těla, která mohou pohybovat hlasem“. Za své sólové představení Vypravěč v režii Petra Boháče získala ocenění Tanečnice roku 2018 nebo nominaci Total Physical Award na Edinburgh Fringe Festival 2017. Její první autorskou inscenací je sólo Roselyne (2019), kterou evropská platforma Aerowaves vybrala mezi dvacet nejzajímavějších počinů mladých tvůrců tance a pohybového divadla pro rok 2021.

Produkční platforma ProFitArt byla založena v roce 2012 Šárkou Pavelkovou a Josefem Neufusem. Její zaměření je zejména na oblast nezávislého nonverbálního, fyzického a současného tanečního divadla. Mezi spolupracovníky se vystřídalo mnoho významných již etablovaných umělců, ProFitArt však poskytl prostor i pro choreografickou či režijní tvorbu začínajících umělců, mezi něž se řadí Alexandr Volný (CZ), Lukáš Lepold (CZ), Cécile Da Costa (FR), Marta Sobotková (CZ) nebo Martin Talaga (SK).

Teaser:  https://youtu.be/jZNj2G4GjkI

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín 

Reimagine International Touring!

Nová šance – to je Perform Europe

Nová šance, jak vrátit umělcům možnost cestovat, s důrazem na ekologii, inkluzi, udržitelnost a inovativní využívání technologií, to je program Perform Europe s výraznou podporou EU, programu Kreativní Evropa. Mezinárodní festival TANEC PRAHA uspěl hned ve dvou projektech, které získaly podporu.

 Minulý týden ohlásila mezinárodní jury konečné výsledky, z 1327 přihlášených projektů jich získalo podporu 19! V první fázi byl výběr širší, jednalo se o více než 500 projektů, kterým byla nabídnuta komunikační platforma k propojení, sdílení námětů a postupů a vytváření koalic s dalšími partnery. Ve druhé fázi se tak sešlo 150 partnerských projektů, které již propracovávají příležitosti pro umělce i veřejnost s využitím různých modelů praxe. Teprve z nich jury vybrala 19 nejzajímavějších, splňujících náročná kritéria.

Dlouhodobě je oceňována pečlivá práce Tance Praha s partnery v regionech po celé ČR. Doveze-li např. umělce z Brazílie, jako je tomu v případě site-specific projektu Woods autorek Clarice Lima (BR), Catarina Saraiva (PT) a Nina Fajdiga (SI), realizuje sérii performancí na několika lokacích, zapojí místní zájemce a dokáže překvapit veřejnost na neobvyklých místech nejen ve městech, ale i venkovských oblastech.

Tam směřuje i druhý projek– Springback Ringside. Na mnoha místech ČR nejsou technicky vybavené sály vhodné k uvedení představení současného tance. Existují však technologie, které dokáží divákům přiblížit umělecké zážitky v 3D virtuální realitě. Díky speciální kameře, kterou jsou představení natočena (mnohá z nich v době Covidu přímo v divadle PONEC) a vybavení head-sety, budou mít diváci šanci neobvyklého zážitku, jako by seděli v 1. řadě divadla a měli umělce na dotek. Tyto projekce budou provázeny interaktivními diskusemi s umělci online.

„Jakkoli víme, že živé umění žádná technologie nenahradí, daří se touto formou zpřístupnit současné umění i v místech, kde by diváci neměli jinak šanci nebo museli dojíždět do metropole, říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha z.ú.

Zúročuje se tím letitá a velmi bohatá mezinárodní spolupráce, díky níž se stal Tanec Praha koordinátorem jarního turné Woods, k němuž se přidaly země jako Litva, Švédsko a Velká Británie. Zároveň coby jeden ze zakladatelů a partnerů evropské platformy mladých choreografů Aerowaves se zapojí do „turné“ Springback Ringside vedle kolegů ze Slovinska, Chorvatska, Srbska, Maďarska a Itálie.

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín

Existuje dojem bytí?

Vše musíme mít propočítané, pojmenované, jinak to neuznáváme. Ale je to tak?

Tuto otázku si ve své stejnojmenné inscenaci klade její mezinárodně úspěšná autorka a choreografka Tereza Lenerová.  Její premiéru uvede již 13. prosince ve 20 hodin v divadle PONEC.

Nová inscenace Terezy Lenerové ve spolupráci s dramaturgem Janem Horákem volně navazuje na projekt Taxon, který vznikl společně s výtvarným umělcem Adamem Vačkářem.

​​Autorka v projektu pracuje s dřevěnými větvemi jakožto extenzí končetin. Tyto prodloužené dřevěné končetiny lze chápat jako propojení člověka s panenskou přírodou, jako něco životodárného a zároveň omezujícího a až děsivého. To, že existujeme, se učíme uvědomovat, jak vypadáme, se učíme přijímat.

„Co mě v tomto představení lákalo bylo navrátit se k něčemu více animálnímu a instinktivnímu v nás. Jsem unavená tím, jak mozek zaujímá v naší společnosti hlavní roli. Co si nedokážeme obhájit hlavou, jako by neexistovalo. Vše musíme mít propočítané, pojmenované, jinak to neuznáváme. Chtěla jsem se dotknout míst, které potlačujeme, které schováváme a jsme naučené držet pod kontrolou.“ říká Tereza Lenerová, autorka a choreografka projektu.

Tereza Lenerová vystudovala The Theaterschool v Amsterdamu. Zkušenosti sbírala nejprve jako tanečnice u různých choreografů v ČR a zahraničí. Později se jako choreografka s Einat Ganz kvalifikovala na Aerowaves Spring Forward s duetem Proměnná. Pro další experimenty spoluzaložila prostor Truhlárna, kde vytvořila svoje dosud nejúspěšnější sólo Švihla, oceněné hlavní cenou na České taneční platformě 2017 a řadou pozvání do zahraničí na prestižní festivaly. Její další dílo Nepřestávej získalo zvláštní uznání poroty na České taneční platformě 2019 a je součástí výběru Aerowaves Twenty21. V září 2021 mělo premiéru představení dis pla y, na jehož tvorbě se podílela s tanečnicí  Jitkou Čechovou.

Celý program najdete na www.divadloponec.cz

Kateřina Marková R. Pereira, Ivana Poláčková 

pro Taneční magazín