Tento festival a „Open Air Program“ vstupují do dalšího čtvrtstoletí své existence s novým názvem i novou vizuální identitou
Mezinárodní festival „Divadlo evropských regionů“ a jeho mladší část „Open Air Program“ patří již více než čtvrt století mezi nejvýznamnější kulturní události královéhradeckého regionu. A představuje největší divadelní přehlídku v České republice. Po červnu 2020, kdy se festival – z důvodů omezení stran koronaviru – uskutečnil v komorní podobě s podtitulem „Letos jinak“, připravují pořadatelé na rok 2021 plnohodnotný 26. ročník. Ten se poprvé představí pod inovovaným názvem a novou vizuální identitou. V termínu od 18. do 25. června 2021 se tak uskuteční „REGIONY – Mezinárodní divadelní festival Hradec Králové“.
„Při výběru jsme kladli velký důraz na zachování kontinuity a odkazu celé pětadvacetileté historie. Nový název tak zcela záměrně navazuje na původní trojslovné označení ,Divadlo evropských regionů´,” uvádí Eva Mikulková, ředitelka Klicperova divadla, které je jedním ze tří spolupořádajících subjektů.
Nový název festivalu bude společný pro obě původní festivalové části, „Divadlo evropských regionů“ a „Open Air Program“. „V posledních letech jsme se, společně se všemi pořadatelskými subjekty, výrazně zaměřili na užší propojení v řízení festivalu, získávání finančních prostředků, způsobu vedení PR i v samotném sestavování programu. V minulosti se obě části festivalu prezentovaly samostatně, což mohlo být pro diváky i samotné účastníky festivalu někdy matoucí. Hlubší spolupráce všech tří subjektů nám teď pod jedním společným názvem dovoluje uspořádat jedinečnou událost v celé své šíři, zahrnující kamenná divadla, činohru, loutky, pohybové divadlo, setkávání profesionálních i amatérských divadel, i nezávislé scény,” říká ředitelka neziskové organizace Kontrapunkt Barbora Hodonická.
Tu doplňuje Tomáš Jarkovský, ředitel Divadla Drak: „Uvědomujeme si historické specifikum festivalu, kterým je zaměření na regionální scény jak české, tak zahraniční. Kromě bohatého zastoupení z českých mimopražských regionů festival již několik let navazuje spolupráci s regionálními evropskými scénami jako je Teatr Opole, Schauspiel Leipzig nebo řada loutkových divadel z různých evropských regionů. Toto zaměření, společně s multižánrovým rozkročením a prolínáním profesionálního, nezávislého i amatérského divadla, tvoří dohromady jedinečný mix, který na festivalové mapě ČR nemá obdoby. Svým záběrem je tak tato divadelní přehlídka naprosto jedinečná”.
Festival měl v posledních letech, a do budoucna stále má, ambici nezaměřovat se pouze na evropské státy, ale rozšířit svoji působnost i na ostatní země. „Proto nový název nebude pro naši nově ustanovenou dramaturgickou radu geograficky zavazující,” uzavírá Eva Mikulková.
Nová vizuální identita
Logo i vizuální identita festivalu „REGIONY“ se promění podle návrhu Přemysla Zajíčka. Ten vyhrál v soutěži, již organizátoři uspořádali koncem uplynulého roku. Jí se – kromě zmíněného Přemysla Zajíčka – zúčastnili další tři uchazeči – studio Otherwise s návrhem Ondřeje Marka, grafický designér Jindřich Pavlíček a grafické studio Upupaepop manželů Horských, se kterými všichni tři organizátoři doposud úzce spolupracovali na posledních dvou ročnících.
„Cílem soutěže bylo vybrat atraktivní a výraznou vizuální identitu, která pomůže zvýšit povědomí o tomto významném královéhradeckém divadelním festivalu, podpoří zájem návštěvníků a bude rozpoznatelná jak pro místní publikum, tak i publikum z celé republiky. Podstatným faktorem pro výběr byl dlouhodobě udržitelný a funkční potenciál návrhu, který bude vstřícný a otevřený pro případnou další spolupráci s různými grafickými studii v dalších letech,” říká Karolína Pláničková (Kontrapunkt, z. ú.), která soutěž připravila společně s Martinem Sedláčkem (Klicperovo divadlo) a Martinou Markovou (Divadlo DRAK).
O návrzích rozhodovala porota v následujícím složení: Eva Mikulková, ředitelka Klicperova divadla; Martin Sedláček, marketing a PR Klicperova divadla; Tomáš Jarkovský, ředitel Divadla DRAK; Martina Marková, PR Divadla DRAK; Barbora Hodonická, ředitelka Kontrapunkt, z. ú.; Karolína Pláničková, marketing a PR Kontrapunkt, z. ú., a Andrea Vacovská, grafická designérka ze Studia Najbrt. Poradními hlasy byly Barbora Kalinová za Divadlo DRAK a Natálie Kratochvílová za Open Air Program.
Nová identita postupně promění všechny nástroje vizuální komunikace od podoby loga přes festivalové plakáty, merchandising, on-line komunikaci či programový katalog až po vizuální značení a navigaci po městě.
Původně si STANISLAVU JACHNICKOU vybavuji ještě z DAMU, pod dívčím jménem Šťastná. A dá se říci, že na první pohled působí šťastně dodnes. Abych to čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU poodhalil blíže – a současně jsme společně zavzpomínali nejen na její profesionální taneční kariéru – nabídl jsem této herečce i uznávané dabérce prostor v rozhovoru.
A začali jsme zrovna nikoli šťastnou realitou:
Aktuálně se nedá opominout složitá situace kolem divadel a kultury všeobecně. Vidíte Vy sama pro kulturní život vůbec nějaké výraznější světlo na konci tunelu?
„Při svém vrozeném optimismu, vidím vždycky světlo na konci tunelu. Nepříjemné je, že nevíme, jak ten tunel bude dlouhý a jestli se v něm neocitneme za půl roku znovu? Ale člověk musí mít nějakou naději, která je motorem pro přežití téhle situace. Po jarní karanténě jsme v divadle netušili, jestli se nám publikum vrátí. Stále nebyla situace úplně v normálu a lidé nevěděli, zda se představení uskuteční. A tak koupi vstupenek nechávali na poslední chvíli a my nikdy nevěděli, kolik přijde diváků. Ale byli jsme připraveni hrát za každou cenu i pro málo obecenstva. Lidé seděli v rouškách a podle závěrečného potlesku, který trval déle než obvykle, jsme pochopili, že jsou šťastni a vděčni, že mohou být součástí živé kultury. A ne jenom té internetové nebo televizní. I z tohoto důvodu věřím a doufám, že se k nám diváci zase vrátí. V létě jsem hrála na Kampě představení ,Meda´ o Medě Mládkové. A její manžel pronesl památnou větu, která je napsaná i na zdi Musea Kampa: ,Přežije-li kultura, přežije národ.´“
Jak Vy osobně kompenzujete současnou absenci vystoupení a natáčení?
„Nijak. Beru to jako, že mám prázdniny. A o prázdninách člověk přece není nervózní, že nemá práci, ale věnuje se jiným věcem. Třeba sportu, čtení, vaření, procházkám. Občas dostanu práci v dabingu, kde jsem ve studiu sama a za sklem je zvukař. Nebo jsem teď, pro Vršovické divadlo MANA, kde také hraji, natočila podcast.“
Je obecně známa Vaše taneční minulost. Kde jste prováděla vůbec první baletní či taneční krůčky?
„Od první do deváté třídy jsem třikrát týdně chodila do Lidové školy umění na obecnou přípravku, klasický balet a lidovky.“
Navštěvovala jste také obligátní taneční?
„Ano navštěvovala a ráda. Chodila jsem do ,Repré´ čili Obecního domu. A na zápis do těchto prestižních tanečních jsme, s maminkou, čekaly od pěti hodin ráno! Při lekcích, ale ani tak nešlo o to naučit se taneční kroky, jako spíš seznámit se s nějakým klukem. Bavilo mě to a byla to velká zábava – dámská volenka a moje načančaná maminka jako garde. Tuhle společenskou záležitost, sešněrovanou pravidly, jsem si kompenzovala řáděním na diskotékách. Tančila jsem třeba tři hodiny v kuse a snažila se za pochodu pochytat nejnovější trendy a styly.“
Kdo nebo co Vás tehdy později zavedlo do vyhlášeného tanečního VUSu?
„Do VUS UK mě přivedla Eva Jeníčková, se kterou jsem chodila do Lidové školy umění. Byla velmi talentovaná. Naše lektorka paní Homolová jí na jednom našem vystoupení představila Janu Hartmanovi a ten ji vzal do VUSu. A to ona mi dala vědět, když byl vyhlášen konkurz do přípravky souboru. Přijali mě. A asi po roce jsem se dostala i do základního kádru. Na tehdejší socialistické poměry to byl velmi moderní soubor, který hodně točil a cestoval do zahraničí. Točili jsme hlavně víly v pohádkách, tanečnice v zahraničních filmech nebo i ,company´ pro zahraniční hudební klipy. Největším zážitkem pro mě byla měsíční stáž v Contemporary dance school v Londýně.“
Co Vám tanec dal pro další uměleckou kariéru a i pro tu civilní?
„Tanec mi dal disciplínu, emoční otevřenost, respekt a vnímavost k tělu svému i kolegů. Na rozdíl od herectví si zde nemohu pomoci slovy. O to pravdivější a citlivější musí být emoce, kterou musím najít uvnitř sebe a přenést ji na diváka. Což je velká průprava pro herectví. Velkým přínosem je, nejen na jevišti, ale i v civilu, dobrá koordinace pohybu a ovládání těla. A v neposlední řadě je teď pro mě jednodušší ztvárnit taneční role v činoherním představení. Třeba v divadle ABC tanečnici argentinského tanga v ,Drž mě pevně, miluj mě zlehka´ anebo v ,August, august, august´ naopak tanečnici samby a konečně v ,Tančírně´ – tanečnici procházející tanečními styly od roku 1918 do 2018. Můj poslední počin, kde jsem spojila tanec s hereckou nadsázkou, byla akce ,Roztančené divadlo´ ve Vinohradském divadle.“
Na jaký žánr tance se ráda podíváte v televizi či naživo v divadle?
„Na jakýkoliv, který má nápad a kvalitní provedení a tanečníci do toho jdou se zápalem, emocemi a energií na 200 %. Například se chystám (až to bude možné) na nedávno premiérované ,Bon Appetit´ v ND, které režíroval můj bývalý, velmi talentovaný kolega z VUSu Jan Kodet. A moc se těším, protože ukázky byly úchvatné.“
Jednou z Vašich prvních filmových rolí byla postava Olgy v nonkonformním snímku Oskara Reifa „Postel“. Vyhledala jste si tehdy tento poměrně netradiční projekt sama? Anebo si tvůrci zvolili Vás?
„Tento, jak hezky říkáte, ,netradiční projekt´ měl obrovské ambice. Scénář vyhrál 2. místo v soutěži v New Yorku. Za kamerou stál Igor Luther a zaštiťovaly ho velké produkce. Takže i casting byl náročný a měl několik kol. Proto jsem byla velmi překvapená, že mě nakonec vybrali. Samotné natáčení bylo soubojem mezi režisérem Reifem a kameramanem Lutherem. Film je totiž černobílý, hodně si hraje se světlem a atmosférou. Režisér i kameraman měli svoji představu, ze které nechtěli ustoupit. Tím se dokončení o pár let protáhlo. Nicméně, je to ve výsledku skvělý film, oceněný několika cenami například v Cannes, Seattlu anebo Českým lvem.“
V „nováckém“ nekonečném seriálu „Ulice“ hrajete postavu Denisy Mastné, trvale zapojené do byrokratického a politického aparátu. Jaké máte v běžném životě zkušenosti s úřady i politikou?
„S politikou nemám zkušenosti žádné a ani v tom směru nemám ambice. Co se týče byrokracie, tak mám zkušenosti asi jako každý, kdo přijde na úřad. Třeba si jdete pro razítko, ale to nedostanete, když nemáte papír od tamtoho. Ale ten nedostanete, když nemáte povolení od támhletoho a ten tamten není zrovna v úřadě a neví se, kdy bude. Anebo to má schvalovací lhůtu 30 dnů, ale když vidí, že na to spěcháte, tak se lhůta z nějakého důvodu ještě protáhne. No, jen o tom mluvím, už jsem vytočená. 🙂 “
Podstatnou částí Vaší filmové práce je i dabing. Jak Vám vyhovují současné způsoby práce? Někteří kolegové si stěžují, že se již často nenatáčejí souběžně ani dialogy, že každý herec namlouvá vše individuálně…
„Moc ráda jsem chodívala na Kavčí Hory, kde se dabing natáčel po smyčkách. To znamená stále se dokola opakovala krátká sekvence několika vět, dokud jste jí nezahráli a neřekli perfektně. A ve studiu bylo tolik lidí, kolik jich ta scéna obsahovala. Odpovídali jsme si vzájemně a mělo to punc autenticity. Když jsem dabovala náročnější dialog a nešlo mi to, tak jsem si říkala, že to třeba bude těžké i pro kolegu a nebudu v tom sama. A naopak, když šlo o komediální dialogy, tak nás to tak vyhecovalo, že jsme občas úpravci vylepšili pointu. Dneska jsem ve studiu sama, třeba i jen 15 minut a mohu jet do dalšího studia. Stejně jako zkrácená doba ve studiu se ale, bohužel, zkrátilo i finanční ohodnocení. 🙁 .“
Prý jste si oblíbila poměrně netradiční sportovní odvětví – thajský box. Co Vás, křehkou ženu, k tomuto mužnému sportu přivedlo?
„Tady Vás jen opravuji – nedělala jsem thai box, nýbrž kickbox. Hledala jsem něco, kde bych si zlepšila, po porodu, fyzičku a hrozně mě nebavily různé formy aerobiku nebo dámského posilování. Tréninky kickboxu mě vždycky úplně zničily, což mi vyhovovalo. Trénovala jsem třikrát týdně. Ale do ringu na zápas jsem si nikdy netroufla. Vzhledem k mému povolání jsem si chtěla udržet obličej bez šrámů a spokojila se jen s těmi náročnými tréninky.“
K jakým dalším sportům máte blízko? Aktivně anebo divácky?
„Na sport v TV se dívám jen, když je olympiáda nebo nějaké MS. A na živo chodím fandit synovi, který hraje profesionálně volejbal za Odolenu Vodu. Já sama jsem se sportem začala až v hluboké dospělosti. Trochu lyžuju, jezdím na kole, dělám spinning, lezu na stěně, občas se potápím… A před čtyřmi lety jsem, právě díky synovi, začala s volejbalem.“
V pardubickém angažmá byl s Vámi souběžně i populární, předčasně zemřelý, Vladimír Čech. Nepřivedl, vás ostatní kolegy, k jeho milovanému minigolfu či turistice?
„Na Vláďu vzpomínám moc ráda. Kromě pardubického angažmá, jsme se potkali i v zájezdové hře ,Duchu, jsi přítomen´ a pár let jsme spolu hráli i v ABC a Rokoku. Uměl moc krásně a vtipně vyprávět o svém putování po Čechách, ale k turistice mě nepřivedl. Přivedla jsem se na cesty sama, když jsem ušla 120 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostella. Ale co jsem díky Vláďovi zkusila je ,Woodkopf´. Jezdila jsem, s partou absolventů DAMU, na vodu. A Vláďa tam, z recese ještě s pár kolegy, založil nový sport ,Woodkopf´. Spočívá v tom, že se dva, je jedno, jestli muž či žena, postaví proti sobě s dvoumetrovou fošnou na hlavě a snaží se ji tomu druhému shodit. Nesmí se ale ani tělem, ani svou fošnou, dotknout soupeře. Vyžaduje to ,placatou hlavu´ a soustředění.“
Co můžete prozradit ze svých současných profesních i civilních plánů, pokud tedy vůbec nyní plánovat lze…
„Teď bych řekla ,vím, že nic nevím´. Pracovní plány se posouvají, divadlo teď posílá termíny od ledna… Mám nějakou práci domluvenou na jaro a pak na červen. Spíš bych, touhle cestou, pokorně naplánovala čtenářům pár kulturních tipů.
Až to bude možné, tak vás moc ráda uvidím ve Vršovickém divadle MANA na představení ,Ta třetí´ a ,5 za 1´. Anebo v divadle ABC na ,Tančírně´, či v Rokoku na ,Čapkovi´.“
Děkujeme za upřímný rozhovor, za závěrečné divadelní tipy a přejeme hodně trpělivosti a mnoho zajímavých rolí i výzev v, ne zas tak dalekém, budoucnu.
Jihočeské divadlo vaří kulturní svařák. Již od prvního prosince. Dojde i na balet a taneční divadlo. Stoprocentně dietní! Malé divadlo myslí i na malé diváky. Možná přijde i Ježíšek.
A je to tady. Konec roku se blíží a Jihočeské divadlo má pro všechny lidi dobré vůle připraven kulturní svařák. Bude to mix všeho, co jen se dalo stihnout a vymyslet během této podivné doby. Servírovat budeme nejen v on–line prostoru, ale také ve městě. A co naše příznivce a podporovatele čeká?
V on-line prostoru budou Adventní kalendáře opery, činohry, baletu a Malého divadla. Jsou stoprocentně dietní a otevírat je můžete od 1. prosince. Po konzumaci diváci neztloustnou, ale určitě se pobaví. Každý ze souborů má pro své diváky připraven a namíchán vlastní mix videí, který si postupně, každý den, budou příznivci moci otevřít v příslušném okénku adventního kalendáře. Balet, jako jediný ze souborů, bude mít adventní kalendář „k sežrání“.
S kamerou i fotoaparátem vás provedeme městem a na některé z vás bude čekat i sladká odměna.
Setkat se s našimi soubory budete moci ve svátečních dnech i v programu Jihočeské televize.
Všechny, kdo se těšili na premiéry v divadle, jistě potěší zpráva, že pět novinek Jihočeského divadla uvedeme v prosinci v on–line prostoru prostřednictvím Ticketportalu.
Vstupenky na záznam můžete zakoupit za cenu 100 Kč a inscenaci můžete sledovat v čase od 19.00 do 24.00 hodin.
5.12. Selský Baroko / činohra
12.12. Polská krev/ opera
19. 12. 3+1 / balet
26.12. Rádio Svobodná Bystrouška / taneční divadlo
31.12. Café Groll / činohra
Malé divadlo pro své menší diváky připravilo pořad Malé divadlo do uší, jedná se o interaktivní podcasty. První podcast s názvem „Robot a drak“ si příznivci mohli stáhnout v průběhu listopadu, další vánoční příběh „Kapr a sněhulák“ čeká na své posluchače 26. prosince.
Náladu a zábavu venku zajistí pojízdný „Džubox JeDe (Teatromat)“, který bude hrát a bavit lidi na parkovištích u obchodních center, na náměstích a dalších místech. Kdo přijde, tomu zahrajeme. Stačí, když si nás kolemjdoucí všimnou, přijdou a hodí do otvoru v autě minci. A pak se začnou dít věci. V ulicích bude k vidění od 3. 12. do 17. 12. 2020. Kdo nebude mít štěstí na „Džubox JeDe“, možná narazí na Ježíška, který má někdy někam spadnout z nebe. A bude hrát a zpívat na terase jedné z budějovických budov. Bude to taková malá oslava Ježíškových narozenin pro náhodné kolemjdoucí.
Protože současná situace nedovoluje hrát na pódiu v blízkosti diváků, připravuje Jihočeské divadlo od 20. do 22. prosince živý přenos „Rybovy mše vánoční“ z historické budovy Solnice. Návštěvníci sedící v divácké zóně na Piaristickém náměstí uvidí prostřednictvím čtyř televizních kamer nejen dění v Solnici, ale také obrazy spojené s tradičními vánočními obyčeji. Režie a zpracování se ujal šéf opery Jihočeského divadla Tomáš Ondřej Pilař, který pro diváky připravuje atraktivní podívanou. Akce vzniká za podpory statutárního města České Budějovice a v úzké spolupráci s Krajskou hygienickou stanicí. Během akce budou striktně dodržována aktuální vládní nařízení, týkající se všech protikoronavirových epidemiologických opatření. „Čekáme, a když to půjde, najdete nás na Piaristickém náměstí. Buď 14. prosince spustíme prodej vstupenek, anebo akci odvoláme, vše závisí na vývoji situace,”dodal k plánování přenosu „Rybovy mše vánoční“ Lukáš Průdek.
A závěrem? …dárek na poslední chvíli!
Dárkový poukazJihočeského divadla, který si můžete od čtvrtka 10. 12. 2020 on–line nejenom koupit, ale rovněž uplatnit.
Skončilo „Léto s Jihočeským divadlem“ a nová sezóna zahájila předáváním cen Jihočeské Thálie
Činohra JD rozdala Jihočeské Thálie 2019
První premiéra nové sezóny je za námi a s ní i předávání cen Jihočeské Thálie 2019 v kategorii činohra. Cenu za nejlepší ženský jevištní výkon obdržela Helena Dvořáková za roli Emmi Rothnerové v dramatu „Dobrý proti severáku“ a cena za nejlepší mužský jevištní výkon putovala k Tomáši Kobrovi za titulní roli Arturo Uie v inscenaci „Zadržitelný vzestup Artura Uie“, kterou jsme uvedli v rámci oslav stého jubilea Jihočeského divadla v Boudě.
Naši diváci měli možnost si za rok 2019 zvolit svou nejoblíbenější činoherní inscenaci. V rámci diváckého hlasování se o první místo dělily hned dvě – historické krimi „Ďáblův sluha“ z pera spisovatele Vlastimila Vondrušky v režii Martiny Schlegelové a absurdní komedie chorvatského dramatika Miro Gavrana „Bačkorové“ v režii Jany Kališové. Cenu za rozhlasové herectví přijal z rukou ředitele Českého rozhlasu České Budějovice Zdeňka Duspivy herec Jiří Untermüller.
Gratulujeme všem oceněným a už tuto sobotu se můžeme těšit na vyhlášení Jihočeské Thálie 2019 v kategorii opera a Malé divadlo.
Hodnocení „Léta s Jihočeským divadlem“
Posledním představením pod širým nebem jsme se v sobotu definitivně rozloučili s „Létem s Jihočeským divadlem“. V rámci 50 dní jsme odehráli 25 představení na šesti různých místech v Jihočeském kraji. Pouze jediné představení bylo zrušeno, a to z důvodu nepříznivého počasí. Z celkové kapacity 4 014 míst se nám podařilo obsadit 2 808 míst. Návštěvnost tedy byla necelých 70 %. Stoprocentní návštěvnosti dosáhlo operní představení „Prodaná nevěsta“ v Chřešťovicích. Celkové tržby za projekt „Léto s Jihočeským divadlem“ dosáhly 602 625 Kč.
Vzhledem k tomu, že na propagaci a přípravy bylo relativně málo času, považujeme takový výsledek za velký úspěch. Tomu nasvědčují i nadšené ohlasy, které diváci k letním představením sdíleli. A o ty nejzajímavější se teď s vašimi čtenáři podělíme:
Martina Jílková Fialková řekla o „vyletněném“ představení „Klobouk ve křoví“ na zámku v Červené Lhotě: „Bylo to nádherné. Moc děkujeme za krásný večer.”
Blanka Matoušková sdílela svůj obdiv k divadelnímu týmu během propršeného představení „Rusalky“ v Blatné: “Sobotní představení proběhlo za neustálého deště. I přesto, nebo spíš právě proto, klobouk dolů před celým ansámblem –profíci každým coulem – užila jsem si to i v pláštěnce.”
Další naše divačka Zdeňka Komzáková okomentovala jedinečné představení „Prodané nevěsty“ takto: “Chtěla bych poděkovat za mimořádně krásný zážitek. Byla jsem na ,Prodané nevěstě´ v Chřešťovicích, jedním slovem nádhera…“
I pro naše divadlo bylo letošní léto výjimečné. Jsme rádi, že jsme našim divákům mohli nabídnout alternativu k Otáčivému hledišti a zajistit jim krásný letní zážitek pod hvězdami. Spokojenost našich diváků je motorem, který nás žene dál – vstříc letošní sezóně i létu 2021 před Otáčivým hledištěm.