Jestliže je vzdělávání přípravou na život, na jaký svět se chceme připravovat?
„It´s All Education (Je to všechno o vzdělávání)“ vytvoří v prostorách Studia Alta od 25. do 27. června „Dočasnou univerzitu“. Nejedná se o řízenou vzdělávací akci, ale o možnost sdílet s umělci, umělkyněmi, kolektivy a lidmi z různých typů praxe své vědomosti a dovednosti z mimo-uměleckých oblastí.
K interdisciplinárnímu setkání bude docházet v průběhu tří dnů v celém západním křídle Invalidovny. Podrobnější program je uveden na webových stránkách Studia Alta. Workshopy, setkání, praxe i dílny. Různorodé aktivity rozprostřené v čase i prostoru.
Část aktérů a reprezentantů této akce před rozhlasovým natáčením
Kurátor výstavy, Petr Dlouhý k tomuto uvádí: „,Dočasnou univerzitu´ si, společně s kolegyní Magdalenou Jadwigou Härtelovou, umělkyněmi a umělci vysníváme jako radikální prostor, tedy prostor s potenciálem pro změnu. Využíváme naše zkušenosti z galerií a jevišť pro transformaci našich představ o učebnách a auditoriích. Přejeme si vytvořit místo, ve kterém můžeme spoluvytvářet vlastní osnovy, kánon, systém vystavěný na principech sdílení – místo poučování a dogmatizace faktů“.
Přípravy v exteriéru
Jednu z mnoha příležitostí, jak uvažovat nad svým vzděláním a schopnostmi nabízí například také setkání s ředitelkou Studia Alta, Lucií Kašiarovou, která k události uvádí: „V průběhu svého působení ve vedení kulturního centra Studio ALTA jsem potkala řadu kreativních lidí, umělců v různých životních fázích. S tím je spjata i řada jejich úspěchů, překonaných výzev a oslavných momentů, ale i zklamání, frustrací, vyhoření, sebezničujících pocitů. ,It’s All About Education´ je pro mne možností jak se s vámi potkat mimo vaše pracovní povinnosti, momentu nadšení z připravovaného projektu, či vzduchoprázdna po jeho odevzdání. Nabízím vám setkání v neutrálním prostředí, kde od vás nikdo neočekává kreativitu, nápad, výsledek. Možnost dát si čas položit si otázku, ,co to vlastně umím?´ a nenechat se znervóznit jestli zrovna nejste schopni jasně zformulovat odpověď. Nejde o to se poznat, ale dát si šanci se poznávat.“
„It’s All About Education“ zastřešuje společenství lidí s rovnocenným přístupem k informacím. Každý účastník si sám vybírá oblast zájmu, které se chce věnovat, účastníci i aktéři se nechávají vzájemně inspirovat a každý zvlášť se stává dramaturgem svého programu. Předem vymezený čas může podporovat intenzivnější potřebu dialogu mezi jednotlivými účastníky, vzájemnou výměnu a sdílení rozdílných zkušeností. A právě práce s potenciálem diverzity je také jedním z důležitých témat, která existence „Dočasné univerzity“ nastoluje.
Extravagantní model (o modelce nemluvě)
„Jaké vědomosti potřebujeme, abychom spoluvytvářely budoucnost, která je antirasistická, feministická, ne-heteronormativní, nevykořisťuje naše životní prostředí ani lidskou práci, a nediskriminuje na základě fyzických schopností, věku či finanční situace? Jaké zvláštní znalosti chceme pro tuto budoucnost rozšířit? Na jaké budoucí po-volání se připravujeme?,“ zamýšlí se dále kurátorka Magdalena Jadwiga Härtelová.
Prostor k odpovědi dostávají všichni aktéři i účastníci. Bez rozdílu.
„It´s All Education
(Je to všechno o vzdělávání)“
Kurátoři: Magdalena Jadwiga Härtelová a Petr Dlouhý
Prostorový design: Ester Grohová
Produkce: Anežka Medová
Grafika: Darja Lukjaneko
Zúčastněné umělkyně a umělci: Anna Chrtková, Anna Línová, Barbara Zedková, Darja Lukjanenko, Diane Barbe (de/fr), Erik Bordeleau (ca/de), Husam Abed, Ladislav Svoboda, Lucia Kašiarová, Ludmila Vacková, Marika Volfová, Markéta Stránská, Matyáš Grimmich, Mitzi Group & Bellies (de), Nicole Nigro, Peter Šavel, Sergio Patricio (at), Tamara Moyzes, Zdenka Brungot Svíteková, Zeina Kanawati, Zuzana Žabková.
Lenka Havlíková, ředitelka Divadla X10, zvolena do čela organizace věnující se kulturní advokacii
Lenka Havlíková, ředitelka Divadla X10, byla v pátek na valné hromadě Asociace nezávislých divadel zvolena do čela této organizace, která se již od roku 2016 věnuje kulturní advokacii. Valná hromada se konala v prostorách Divadla Archa, kam zástupce nezávislých divadel přišel pozdravit ministr kultury Lubomír Zaorálek. Zároveň stihl i krátkou debatu se zástupci zahraničních zástupců nezávislého sektoru, kteří přijeli do Prahy na valnou hromadu evropské asociace nezávislých scénických umění EAIPA (European Association of Independent Performing Arts).
V pátek byli zvoleni rovněž další členové Rady AND ČR. Na post 1. místopředsedy byl zvolen Štěpán Kubišta, ředitel divadla Jatka78, který byl předsedou od založení AND ČR doposud. 2. místopředsedou, který má na starost především otázky regionů, byl zvolen Jan Kvasnička, ředitel a zakladatel spolku KULT, který v Ústí nad Labem organizuje stejnojmenný festival. Dalšími členy Rady se stali Jakub Vedral, jinak též člen prezidia Českého střediska ITI, a Tereza Sochová, ředitelka Cabaretu Calembour. Revizorem se stal Ivo Kristián Kubák, umělecký ředitel souboru Tygr v tísni.
„Asociace nezávislých divadel se za pět let své existence stala důležitým hráčem advokacie kulturního sektoru, na jejím směřování není třeba nic měnit. Budeme se nadále věnovat strategickým dokumentům, jednání se státní správou i samosprávou o konkrétních opatřeních v rámci financování kultury i zákonných norem. Kultura je podstatnou složkou života společnosti, je zdrojem kreativity a inovací, které jsou motorem jejího vývoje,“ říká nově zvolená předsedkyně Lenka Havlíková.
Součástí Valné hromady byla i diskuse na téma dopadů pandemie na sektor nezávislých performativních umění. Debaty se účastnila prezidentka EAIPA Ulrike Kuner, zástupci nezávislého sektoru z Německa, Itálie, Slovinska a Bulharska, radní pro kulturu Hana Třeštíková a náměstek ministra kultury pro živé umění Milan Němeček. Velkým tématem diskuse bylo zavádění minimálních odměn pro umělce a pracovníky v kultuře, které schválila například města Berlín či Vídeň, a o tuto částku navýšila městské dotace. Tomuto tématu se bude AND určitě věnovat a diskutovat jej s představiteli krajů, měst a obcí.
„VIZE TANCE hodlá nejen pojmenovat potřeby nezávislého sektoru“
Hraběnka Marie Kinsky, rozená Marie de Crevoisier d’Hurbache,je jako někdejší tanečnice a současná choreografka, producentka i pedagožka, výraznou osobností nejen našeho tance. Založila a vede neziskovou organizaci Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, s níž TANEČNÍ MAGAZÍN úzce spolupracuje. Vymyslela a připravuje každoroční letní festival KoresponDance. Ten již tradičně vrcholí na jejím zámku ve Žďáru nad Sázavou. Před historicky krátkou dobou byla zvolena předsedkyní oborové organizace VIZE TANCE. A právě té se nejvíce dotýká náš následující rozhovor.
Určitě nejen mě by zajímalo, s jakými vizemi jste Vy osobně přijala vedení VIZE TANCE?
„Naše hlavní vize je naslouchat členům Vize tance. Během setkání, které jsme organizovali s lidmi z taneční komunity se především mluví o potřebách advokacie. Je nutné, aby byl slyšet hlas nezávislého tanečního a pohybového umění. A aby bylo reagováno na otázky, které je nutné řešit. Musí se koncepčně pojmenovat a ujasnit potřeby nezávislého sektoru a lidí, kteří pracují na volné noze. Nezávislá scéna není pouze českým specifikem. Je to dlouhodobý mezinárodní trend. Pracovat na specifikaci oboru je nejlepší způsob, jak navazovat kontakt a spolupracovat s dalšími obory, které mají stejné nebo podobné potřeby.
Už delší dobu bylo cítit, že lidé z oboru mají touhu přemýšlet a pracovat společně. Proto vzniklo motto: ,Vize jste vy, Vize jsme my!´ Konfrontace s časovou realitou není vždy jednoduchá, ale touha společně pracovat pro rozvoj oboru je velmi důležitá! Metodologie práce je obohacující pro všechny účastníky. A protože pracujeme participativně, tak zkušenost každého z nás má vliv na ostatní. Zároveň pak mají diskuse jasný záměr. Velmi oceňuji práci Blanky Markové, která nejen moderuje diskusi, ale i bude psát dokument o strategii oboru. Hledáme příklady v České republice i v zahraničí. Zároveň se snažíme otevírat otázky i s lidmi z jiných oborů, ať máme i jiné úhly pohledu. Z mého pohledu je to velmi zajímavé. Kupříkladu v pracovní skupině nazvané ,Marketing´, která řeší otázku vlivu živého umění na propagaci a marketing měst a region. A máme ve svých řadách i regionální politiky. Věříme, že se přidá i někdo z firemního sektoru, protože uvidí, jak například festivaly pomáhají zviditelňovat i malá města. A to i v mezinárodním kontextu.“
Rámcové programy VIZE TANCE už docela dobře známe z pravidelných článků v TANEČNÍM MAGAZÍNU, ale co považujete nyní za její aktuální prioritu?
„Prioritou Vize tance je pojmenovat speciální potřeby nezávislého sektoru. Druhou prioritou je pomáhat institucím či partnerům pochopit, co to znamená. A třetí prioritou je obohatit kulturní politiku. I proto, aby profesionálové z našeho oboru mohli pracovat v podmínkách, které sami pomáhali utvářet.
Rovněž Vize tance pracuje na statusu umělce. V současné době se zabývají ujasněním statusu umělce téměř všechny umělecké organizace. Specifikum Vize tance je definovat, co je zásadní pro nezávislý pohybový obor. Jedná se hlavně o měkkou infrastrukturu. A tu je nutné systematicky pojmenovat, ať může nezávislá práce probíhat na profesionální úrovni. Mimo jiné připravujeme i orientační ceník oborových honorářů. Rádi bychom dosáhli toho, ať mohou nezávislí profesionálové pravidelně trénovat a vzdělávat se. Ostatně tak, jak je to běžné v jiných oborech i v zahraničí.
V interiéru zámku ve Žďáru nad Sázavou paní Marie Kinsky také založila Muzeum nové generace
Nezávislý způsob práce je zásadní mezinárodní trend, který vznikl v druhé polovině dvacátého století. Klíčová slova jsou: projekt, projektový tým, network a proces. Stále vznikají nové modely setkávání se s publikem, které je relevantní i vedle klasických představení. Nacházíme paralely i v jiných oborech. Nezávislé projekty a týmy jsou příbuzné start-upům z ekonomické sféry.“
Což je dost výstižný příklad.
„V naší práci se zaměřujeme především na proces. Najdeme zde opět spojitost s firemním sektorem. Jako příklad mohu uvést aktuální skutečnost vyvinutí nových vakcín proti koronaviru během jednoho roku. A to bylo možné jen díky tomu, že se už v minulosti pracovalo na výzkumu a rešerších. Zde je patrná paralela i s naší prací. Protože, není možné udělat nový relevantní projekt pro umělce a společnost během tří týdnů. Zároveň může být proces zajímavý i pro tu vlastní společnost a fungovat jako veřejná služba. Během něj mohou vznikat spolupráce různých kategorií lidí. Mohou se otevírat různé typy komunikace mezi umělci a společností, ať v pedagogické rovině anebo druhu managementu a podobně. Vyvstává otázka, kde je uplatnění kulturních aktivit pro společnost a také na oblast evoluce výsledků kulturní politiky a orientace investic.
Jenom pak můžeme pracovat na implementaci potřeb. Budeme muset intenzívně spolupracovat s partnery. A v dialogu s nimi vytvořit komplexnější model. Nejde pouze o úroveň financování, ale také o rozvoj partnerství v již existujícím systému. Rozhodně je na čem pracovat, a pevně věřím, že to bude přínosné nejen pro umělce, ale také pro produkční týmy, techniky a kritiky a další.“
I na cestě nahoru si člověk musí umět odpočinout…
To však určitě není vše…
„Dále pracujeme na zvýšení povědomí o současném tanci ve společnosti. Nejde pouze o marketing, ale o práci s teritoriem České republiky. Jde o práci na rozvoji publika, rozvoji komunitních, interdisciplinárních a edukačních projektů a o umění ve veřejném prostoru. V České republice sice už existují zajímavé iniciativy, ale jiné země mají takové iniciativy už dlouho zakomponovány do své kulturní strategie. Například ve Francii mají národní i regionální scény za úkol pracovat s jednotlivými teritorii.“
Budete se zaměřovat ve větší míře na taneční pedagogiku?
„Taneční pedagogika má nezpochybnitelný vliv nejen na profesionální obsazenost naší scény a regiony, ale také hraje důležitou roli ve vnímání tance a vytvoření širší komunity, která má pak následně o tanec zájem. Taneční pedagogové mají své profesní organizace už několik let. Vize tance by ráda pomohla s propojováním tanečního, pohybového umění, škol a profesionálního světa.“
A jak byste, Vy dáma s bohatými zkušenostmi ze zahraničí, hodnotila úroveň tanečního školství zde? Jak si, podle Vás, stojí v kontextu Evropy?
„Pedagogika je výsledkem tradic a kulturního přístupu té dané země. Odlišuje se rovněž v důrazu na cíl a obsah učiva v každé jednotlivé zemi. Když jsem se přistěhovala do České republiky, byla jsem fascinována důrazem na rozvoj osobnosti a kreativity. Ve Francii je dáván mnohem větší důraz na koncept a v Itálii naopak na teoretický přístup. Je to jeden z důvodů, proč je spolupráce tak zajímavá.“
Kterak byste celkově vyhodnotila spolupráci s Ministerstvem kultury ČR v době koronavirové krize?
„V rámci srovnání se zahraničím, můžeme považovat spolupráci s Ministerstvem kultury ČR za úspěšnou. Vedle samotné krize se řešily běžné otázky i dlouhodobé strategie. Ať to byla státní kulturní politika nebo Národní plán obnovy, kdy Evropská unie zarezervovala více než 800 miliónů korun pro strukturální obnovení kulturního systému v České republice. Jednání stále intenzivně pokračují a musím říct, že Ministerstvo kultury bere profesní organizace z pozice partnera, což je hodně přínosné. Profesní organizace se sdružily pod ITI a můžou tak řešit své zájmy společně. To je velký krok kupředu. Tyto nové síly oboru intenzivně spolupracují s ministrem Zaorálkem, který se rozhodl setrvat ve své funkci a dokončit svoji práci. Za to mu moc děkujeme.“
Kde má náš stát vůči kultuře největší pomyslné dluhy a manka?
„To je téma na dlouhý rozhovor! Na otázku mohu odpovědět spíš díky zajímavé kontradikci v české mentalitě. Ta je důvodem, proč jsou takové ,díry´ ve státní politice: Když se podíváme na procentuální poměr lidí, kteří navštěvují muzea, knihovny, zámky anebo počet lidí, kteří provozují hudbu na velmi dobré úrovni a i jiné aspekty, tak zjistíme, že Česká republika je o hodně napřed oproti jiným evropským zemím. Často i na první pozici. Přesto se o tom, ale nemluví. Jako by kultura byla soukromá a intimní záležitost.
Marie Kinsky na svém zámku, který je tradičně dějištěm mezinárodního festivalu KoresponDance
Politici v České republice nemají vždy kulturu zakomponovanou do svých volebních programů. Jelikož možná cítí, že je to každého soukromá volba. Zapomínají tak na obrovskou komunitu voličů. Je to velmi divné, protože existuje mnoho studií, které dokazují vliv kultury na ekonomiku a společnost, či jak ji používat jako marketing měst, region nebo celého státu. Je velká škoda, že se tyto existující studie využívají tak málo.“
Jak se chystáte na letošní KoresponDance, který doslova klepe na dveře?
„KoresponDance proběhne opět nejen v pražské Invalidovně 24. 6., ale také ve Žďáru and Sázavou. Tam v termínech 16. až 18. července. Letos jsem se rozhodli dát lidem to, co jim tolik chybělo. Živou kulturu v bezpečném prostředí. Máme připraven český i mezinárodní program. Naši přátelé ze zahraničí uvedou nejen svá představení, ale také se budou podílet na společném site-specific vystoupení. Zdůrazňujeme tím naši touhu otevírat mezinárodní dialog s umělci a publikem. Výsledkem je spousta překvapení ve Žďáru, ale i před samotným festivalem. Jsou to naše dárečky pro obyvatele města. Letos znova zdůrazňujeme podporu umělcům. Ať vědí, že za nimi stojíme i jako festival. Chceme dát publiku nejen kvalitní zážitky a rozmanitost, ale také bezpečný pocit a rovněž možnost zažít svobodu a festivalovou atmosféru. Proto jsme vytvořili sérii malých festiválků, které společně vytvoří KoresponDance. Uvidíme tanec, nový cirkus, pohybové divadlo i hudbu. Máme dokonce i festival tanečních filmů a festivalový workshop pro návštěvníky a profesionály, kteří nemohli dlouhou dobu trénovat. Budeme si užívat léto v zahradách Invalidovny nebo v zámecké zahradě ve Žďáru nad Sázavou. A moc se na to těšíme!“
Vzácné chvíle klidu a pohody na zámku
Jste zámeckou paní ve Žďáru nad Sázavou, jestlipak se odtamtud znáte s političkou Miroslavou Němcovou, která hodlá kandidovat na prezidentku?
„S paní Němcovou jsme se setkaly nejen ve Žďáru nad Sázavou, ale také v Praze ve sněmovně. Nicméně, Vize tance se angažuje v politice pouze na profesní úrovni a stále zůstává nezávislá na jakýchkoli politických stranách.“
Chystáte eventuálně nějaké společné akce s Dagmar Havlovou, která má nadaci jménem „VIZE“?
„To je skvělý nápad! Děkuji za něj!“
A já děkuji za Váš čas a zejména za rozhovor pro TANEČNÍ MAGAZÍN.
Ve šlépějích Scotta Wellse a Nancy Stark Smith. Letní rezidence 2021 – open call. Hledají se tři performeři, respektive tanečníci! Letní pobyt NAPLAVENO proběhne ve vesnici Stružinec na Táborsku.
Hledáme k sobě do umělecké party tři performery či tanečníky a muzikanta na letní rezidenci. Jedná se o týden tvorby v přírodě se závěrečným výstupem v Praze.
Open call je určený pro performery fyzického divadla. Tedy tanečníky a hudebníky. A to vše na rezidenci. Rezidence bude probíhat formou na pomezí workshopu a společné umělecké tvorby.
Cílem rezidence je připravit „Performance dance jam“ – instantní umělecké dílo na pomezí tance a fyzického divadla. Rezidence proběhne v Naplavenu v malé osadě Stružinec na Táborsku (https://www.naplaveno.cz/). Rezidence bude zakončena veřejným výstoupením v sobotu v Praze.
Při vzájemné dohodě je naší vizí dlouhodobá spolupráce i po skončení rezidence. Jsme totiž nově vznikající kolektiv.
Nancy Stark Smith
Formát této inscenace je inspirován především prací Scotta Wellse – choreografa ze San Franciska. Ten je pokračovatelem taneční scény západních USA po 70. letech. Jeho choreografický přístup se soustředí na fyzickou interakci. Scotta Wellse a nás také fascinují lidé jako sociální tvorové – jak hrají, bojují, milují v intimních vztazích a ve větších skupinách. Další inspirací je projekt Nancy Stark Smith (iniciátorky metody Contact Improvisation) pod názvem „Underscore“. Je to fixovaná, improvizovaná, taneční struktura (od 90. let praktikovaná na celém světě), která slouží účastníkům jako druh mapy. Zahrnuje plné spektrum energetických a fyzických výrazů, ztělesňuje řadu forem a měnící se stavů. Průběh má pravidla, ale je plně nepředvídatelný a vyplývá přímo i organicky.
V rámci „Performance Dance Jamu“ vytvoříme své vlastní hřiště, vlastni mapu. K čistě zážitkové formě „Underscore“ přidáme performativní aspekt – přítomnost diváka. Ten bude zároveň svědkem a spolutvůrcem akce. Jde nám o společný risk, který přináší autenticitu a zranitelnost. Chceme s diváky vstoupit do společného prostoru, tam se zastavit a být součásti dění. Přítomnost publika: jak budou dýchat, vnímat a reagovat, se stane impulsem pro naši akci. „Performance Dance Jam“ je experiment založený na pohybově hudební improvizaci, hledání společného jazyka v neverbální komunikaci a expresivní síle okamžitých reakcí. Hlas a slovo se může také objevit – jako součást fyzického materiálu a impulsu. Jako vyústění, ne jako zdroj.
V průběhu rezidence se budeme věnovat umění individuální i skupinové improvizace (umění poslouchání, přijímání a nabízení), spontánnímu vytváření pohybového i dramatického materiálu, dramaturgii pohybu a jeho transformace, režijní dovednosti performera, společnému vytváření dramatických obrazů i situací.
Scott Wells
Kvality, na které bude práce zaměřena: kompozice v prostoru, tělesná reakce, transformace pohybu, kontrapunkt, repetice, tempo, rytmus, dynamika, časování.
Lektoři: Tomáš Wortner (ČR), Katarzyna Kamecka (PL), Janka Hríbiková (SK), Daniel Kearns (UK)
Časový harmonogram: 26. – 31. 7. 2021 rezidence NAPLAVENO. Vystoupení v Praze bude večer 31. 7. 2021.
Slovenská lektorka Janka Hribíková
V tomto open callu k sobě hledáme, jak již bylo řečeno úvodem, tři performery či performerky popřípadě tanečnice a jednoho muzikanta či muzikantku.
Cena za rezidenci: 3 900 Kč. Součástí ceny je workshop, ubytování a strava (snídaně, oběd, večeře).
DO VÝBĚRU SE PŘIHLASTE ZASLÁNÍM E-MAILU SPOLEČNĚ S MOTIVAČNÍM DOPISEM A PORTFOLIEM VAŠÍ DOSAVADNÍ UMĚLECKÉ PRÁCE NA ADRESU:wortner.t@gmail.com.
Uzávěrka přihlášek je 25. 6. 2021. Potvrzení o přijetí vám bude zasláno do 27. 6. 2021.
