JATKA78 a Downův syndrom z Berlína!

Stále častěji se na divadelních prknech prezentují invalidní či jinak postižení jedinci, ba i celé skupiny. Příkladem toho může být nový připravovaný mezinárodní projekt na JATKÁCH 78.

Mezinárodní divadlo, sídlící v Pražské tržnici, přiveze již 6. dubna do Prahy  neobvyklý divadelní soubor z Berlína. Circus Sonnenstich totiž v převážné většině reprezentují akrobati a herci s Downovým syndromem. Po boku svých lektorů a přátel, za doprovodu živé hudby uznávané německé zpěvačky a skladatelky Dorothy Bird, vystoupí v inscenaci Wabi-Sabi“. Na událost bude navazovat workshop zaměřený na předávání zkušeností s prací s mentálně postiženými klienty, který povedou němečtí lektoři a zakladatelé souboru.

Jatka78 kromě svých stálic divákům každoročně nabízí hned několik zahraničních hostování. V loňském roce to bylo 9 zahraničních interpretů a souborů, převážně z žánru nového cirkusu či fyzického divadla. Hlavní motivaci, proč mezi hostujícími soubory pro rok 2019 nechybí právě Circus Sonnenstich, odhaluje ředitel Jatek78 Štěpán Kubišta: Důvodů je víc. Prvním je fakt, že Cirkus Sonnenstich je doma v berlínském divadle Chamäleon, které je naším partnerským divadlem. Toto představí tedy není prvním a nebude ani posledním, které z jejich produkce přivezeme ukázat českým divákům. Druhým důvodem je to, že všichni společně věříme v sílu divadla, a to i tu terapeutickou. Pokud divadlo přímo nemůže uzdravovat, určitě dává zapomenout na problémy denního světa, a to jak tvůrcům a účinkujícím, tak i divákům. A do třetice je zde i můj soukromý zájem, protože práci u divadla jsem začal v Bohnické divadelní společnosti. Jako produkční i jako herec.”

Circus Sonnenstich byl založen v roce 1997. Většina jeho umělců žije a tvoří s Downovým syndromem. V roce 2011 cirkus jako svoji zastřešující organizaci založil Zentrum für bewegte Kunst e.V. (Centrum pro pohybové umění). Po úspěšných inscenacích a vystoupeních v Německu i v zahraničí se Circus Sonnenstich rozrostl na cca 50 aktivních umělců. Zaměstnaneckou základnu tvoří 12 školitelů z různých oborů, jako jsou herectví, akrobacie a pedagogika.

Čistý způsob myšlení a touha po přijetí

A co recenze slibují? Představení, které není jako žádné jiné a které vás nejen vtáhne, ale i chytne za srdce! Neopakovatelný večer, v němž zdraví akrobaté a artisté s Downovým syndromem vytvoří nerozlučný tandem, se na Jatkách78 uskuteční 6. dubna 2019 od 19.30. Vstupenky v ceně 300 Kč jsou k dostání v síti GoOut.

Název inscenace je odvozen od japonské estetické koncepce „Wabi-Sabi“. „Wabi” znamená čistý způsob myšlení, který je nadřazen honbě po hmotném vlastnictví. „Wabi“ také představuje praktické uvažování a koncepci, holistický životní styl. „Sabi” autoři inscenace připodobňují k zašlé patině, která naznačuje zralost a tichou důstojnost věcí z druhé ruky. Sabi vychází také z univerzálního toku zrození i odchodu z tohoto světa.

Inscenace berlínského cirkusového souboru Sonnenstich vezme diváky na vzrušující cestu za přirozenými lidskými tužbami, jako jsou potřeby být milován, být spatřen, být akceptován a být respektován. Wabi-Sabi je současně o potřebných bitvách, nevyhnutelných porážkách i překvapivých vítězstvích. Interpreti nechají publikum, aby se tohoto zaníceného souboje zúčastnilo a prožívalo jej naplno společně s vystupujícími.

Inkluzivní tým namíchaný z umělců s postižením i bez postižení vytváří na pódiu nové a zvláštní vztahy, přesto však získáte dojem tak trochu neobvykle fungujícího celku. Show umožňuje vzrušující změny perspektivy a vnímání prostřednictvím vzájemného působení různých tělesných konstrukcí i pohybových dovedností jednotlivých účinkujících.

Berlín počesku?

Snaha ukázat českým divákům nevšední zážitek plný emocí zprostředkovaný soubory s mentálně postiženými protagonisty, není ojedinělá. Od roku 2014 funguje v České republice festival Menteatrál, který mapuje nejnovější počiny českých profesionálních divadel pracujících s lidmi s mentálním postižením. Letošní ročník se opět uskuteční v Orlických horách, a to od 2. do 4. srpna 2019. Ředitel festivalu Menteatrál Jan Čtvrtník v tomto směru shrnuje aktivity domácích divadelních souborů a nabízí zajímavé srovnání právě s berlínskou scénou: V Česku je asi desítka souborů, ve kterých pracují divadelníci společně s lidmi s mentálním postižením. I když u nás zatím neexistuje plně profesionální soubor, kde by bylo divadlo hlavní náplní a obživou herců s postižením, je tento směr divadla velmi aktuální a rychle se vyvíjí. A snad to tak bude i pokračovat a dostaneme se na úroveň většiny evropských států, kde běžně působí profesionální divadla s lidmi s nějakým handicapem. V Berlíně například probíhá skvělý festival No Limits-Festival. Viděl jsem tam za pár dní přes desítku inscenací s lidmi s handicapem, které by si nezadaly s nejprogresivnějšími počiny divadla u nás. V Německu je to politické divadlo. Zabývá se totiž důležitými společenskými problémy už od své podstaty: integrací, tolerancí, soužitím. A to jsou důležitá témata i u nás.

Jatka78 uspořádají i speciální workshop

Součástí hostování německého souboru bude také workshop založený na předávání zkušeností, týkajících se pohybových aktivit klientů s mentálním postižením. Povedou ho sami zakladatelé Circusu Sonnenstich Anna-Katharina Andrees a Michael Pigl-Andrees. Workshop proběhne 7. dubna a je určen asistentům, trenérům a lektorům, kteří se věnují volnočasovým aktivitám mentálně postižených klientů. Přínos pohybových nebo divadelních aktivit pro život klientů s mentálním znevýhodněním shrnuje Eva Brožová, ředitelka Společnosti DUHA: Dospělí lidé s mentálním znevýhodněním žijí každodenní život se svými radostmi i starostmi jako kdokoli z nás. Někteří potřebují více podpory, někdo méně v různých oblastech života, jako je bydlení, práce, pomoc při trávení volného času. Divadelní a taneční aktivity jsou určitě pro některé naše klienty velmi důležité v jejich seberealizaci, zažívají pocit uplatnění a úspěchu, pokud se dílo daří. Zkušenost pro asistenty, kteří mohou být nápomocni všem zájemcům o pohyb je určitě vítaná, a bude inspirující pro všechny, kteří zbožňují tanec a pohyb.”

Divadelní představení „Wabi-Sabi“ i doprovodný workshop se na Jatkách78 koná s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti a Goethe Institutu v Praze.

Partnery akce jsou Společnost DUHA, poskytující sociální služby pro dospělé osoby s mentálním znevýhodněním, a divadelní festival Menteatrál.

Foto: archiv JATKA78
Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se spisovatelem, kritikem a kurátorem výstav PAVLEM ŠMIDRKALEM

„Do tanečních jsem chodil dokonce dvakrát“

Je jihočechem jako poleno. Dokonce, níže o sobě prozrazuje, že se jako to poleno prezentoval i v tanečních. PAVEL ŠMIDRKAL, pomyslně křtěný řekou Lužnicí v Bechyni, se na cestu kultury vydal hned od mládí. Spoluorganizoval vojenské festivaly i řídil workshopy (tehdy se nazývaly ještě „tvůrčími dílnami“) mladých literárních autorů. Dnes navíc pořádá a je kurátorem řady výstav. Bývá odborným licitárorem obrazových aukcí, píše články do příslušných výtvarných periodik. A hlavně – sám se tím literárním autorem stal. Po řadě výtvarných monografií vydal velmi vtipnou a milou knížku s originálním názvem „Babráci“. A právě od ní náš rozhovor odstartoval.

Knížka „Babráci“ není Vaší  prvotinou, ale je premiérovou povídkovou knížkou. Jak dlouho jste ji měl připravenou takzvaně „v šuplíku“?

Napsal jsem ji před mnoha lety a vrátil se k ní začátkem loňského roku. Některé povídky jsem upravil a předal rukopis zkušenému redaktorovi Liboru Hlaváčkovi a ten pravil: ,Je to kvalitní, je to k vydání´. Pojmenoval ten můj žánr ,literárními groteskami´ a napsal závěrečnou ,Zámluvu´.“

Na křtu knihy Babráci“ předávala PAVLU ŠMIDRKALOVI  (s mikrofonem vlevo) sladkou verzi jeho knihy  operní pěvkyně Michaela Katráková a nakladatel Bedřich Kocman

Vydal jste již krásné umělecké monografie malířů, jak jste se Vy vůbec k tomu  výtvarnému umění dostal?

Někdy, přibližně od roku 1978, jsem organizoval výstavky obrázků kamarádům v klubech či kavárnách. A troufl si jejich díla i hodnotit a komentovat. A tak se mi začínali ozývat dědicové výtvarných pozůstalostí a já je postupně prezentoval ve výstavních síních a k mnohým autorům potom i napsal publikace.“

Kterou ze svých vydaných knížek byste postavil na pomyslný nejvyšší stupínek? Která je Vám svou náplní i naturelem nejbližší?

Nejvýš si cením monografie Karla Molnára a Gustava Macouna z pelhřimovské edice Probuzené palety, protože mapují dílo významných malířů a strhl se o ně velký zájem. Nejmilejší je mi kniha ,Kolovrz, starý reklamní plakát´. Hřeje totiž skvělou minulostí reklamy. A na nočním stolku se mi nepřetržitě povaluje Jiří Šlitr. Knížka se jmenuje ,Moment, ostřím tužku´ a ,přisypal´ jsem tam i obrázky Jiřího Suchého, abych tuhle ,partu´ netrhal.“

Malujete sám aktivně obrazy, nebo se věnujete třeba grafice?

Tak ani k jedné této činnosti jsem nebyl obdařen. Čekám, jestli se ve mně neprobudí alespoň záchvěvy kreslířské, ale je to zatím čekání trochu marné.“

Kdo je Vaším nejoblíbenějším výtvarným umělcem? A proč?

Jmenovat jediného určitě nedokážu. Byl by to pestrý růženec jmen. Ale prozradím, že mě fascinuje Alois Bílek. V roce 1913 začínal v Paříži s abstrakcí, spolu s Františkem Kupkou, ale brzy z této cesty zběhl a přiklonil se k realistické malbě. To byl totální omyl. Jeho abstraktní oleje téměř nezahlédnete. A když ano, budou stát milióny korun. Zatímco jeho obrazy stejné velikosti s tématem třeba sklizně vyjdou stěží na 30.000 Kč. Co na něm obdivuji? To je práce s barvou a tvarem.“

PAVEL ŠMIDRKAL  (tentokrát vpravo) v Obrazárně Špejchar Želeč s harfou a  fotografem Milošem Burkhardtem

Věnujete se nějakému sportu. Třeba rekondičně po Vaší vážné operaci srdce?

Pěstuji nyní jedině ranní rozcvičky. Ale v mládí jsem bruslil a lyžoval. Dneska z toho zbývají pouhé procházky.“

Sledujete sportovní přenosy v televizi? A které patří k Vašim nejoblíbenějším?

Víte, utvořil jsem si takovou zvláštní kombinaci. Hokej a krasobruslení. Hokej mám rád pro jeho bojovnost, napětí a náhlé zvraty. Krasobruslení pro opojnou ladnost pohybu ve spojení s hudbou.“ 

PAVEL ŠMIDRKAL (vlevo) uváděl i legendárního houslistu, spolupracovníka Vladimíra Mišíka, Michala Prokopa i zpívajícího novináře Josefa Klímy – Jana Hrubého. Uprostřed snímku balí fidlátka“ harfenista Sean Barry, který je nově doprovázejícím hudebníkem zpěvačky Lenky Filipové. Ta byla zas dlouhou dobu sousedkou PAVLA ŠMIDRKALA. Svět je prostě malý…

Chodil jste v mládí do tanečních?

Chodil, dokonce dvakrát. Do taneční přípravky na devítiletce, což bylo také hodně o společenském chování. A pak později na střední škole. Vytesali ze mne, tenkrát v Táboře, dřevorubeckého tanečníka. A já se tím pádem stále neodvažoval vyzvat k tanci tu nejlepší a zároveň nejkrásnější dívku v kurzech. Piloval jsem doma valčík s maminkou, abych na závěrečném věnečku konečně provedl obdivovanou dívku. Avšak ona nepřišla! Měla angínu.“ 

Jdete si někdy s manželkou jen tak zatančit?

Manželka Petra tančí ráda a ze mne si dělá legraci. Chodíme nejradši někam do kavárny, kde se tančí všelijak, ale také na plesy a tam manželku ,přihrávám´ (ve vší počestnosti 🙂  ) přátelům a ,ulejvám´ se do chvíle, než mě vyzve nějaká kamarádka. Svoji neobratnost pak vymluvím na bolavé koleno, abych si ,neutrhl kšandu´.“ 

PAVEL ŠMIDRKAL se svou manželkou a zároveň také ilustrátorkou jeho nové knížky Babráci“ Petrou Skluzáčkovou

Jste příznivcem klasického baletu? Zajdete na něj občas do divadla?

Obdivuji ho, uznávám. Ale musím ke své hanbě přiznat, že za celý život jsem byl na takovém představení jen párkrát.“

Jaký máte názor na moderní formy tance?

Obecně platí, že tanec se stále vyvíjí a nabízí nová překvapení. Mám rád novinky a experimenty. Rovněž mám v oblibě kolektivní taneční formace a výrazový tanec.“ 

Sledujete občas televizní show StarDance a co jí říkáte?

Je to vznešená, krásná podívaná s lehkostí komentovaná. Je o lidech s láskou k pohybu, byť někdy trochu vydřeném. Škoda, že tento projekt je převzatý ze zahraničí… Chtěl bych v této oblasti a žánru zažít původní český nápad.“

Dříve jste spoluorganizoval vojenské kulturní soutěže ASUT (Armádní soutěž umělecké tvorby). Tam se pravidelně zaskvělo hned několik souborů lidového tance a zpěvu. Jak vidíte tuto folklórní oblast dnes?

Folklór je starou, vykrášlenou lodí, která vplouvá do přístavu našich dnů. A protože existuje řada folklórních souborů s mladými lidmi, věřím, že sláva lidového tance nevyhasne. Nikdy.“ 

Máte nějakého oblíbeného tanečníka či tanečnici? Anebo choreografa?

Vlastimila Harapese. Pro jeho všestranný talent. Známe se osobně, navštěvuje i ,moje´ výstavy a pokřtil, spolu s herečkou i malířkou v jedné osobě Jarmilou Švehlovou a režisérem Zdeňkem Troškou, ,Babráky´.“ 

Pavel Šmidrkal na snímku Hany Ferrarové uvádí výstavu v jihočeské Želči

Nedávno, počátkem tohoto roku, se Vám stala nepříjemná situace v České televizi. Váš portrét (přes celou obrazovku) byl omylem spojen s osobou s temnou minulostí i nepříliš chvályhodnými praktikami dnes. Jak jste se s  touto nespravedlivou a hrubou diskreditací vyrovnal?

Nikdy bych býval neuvěřil, že ve zpravodajství veřejnoprávní televize panuje takový chaos. Že ,zmotají´ při velmi zásadním reportážním sdělení tváře dvou odlišných osob. Žádal jsem, samozřejmě, omluvu. Ta ale v televizi vyzněla jako úplná fraška. Mstili se mně za to, že jsem je donutil k veřejné omluvě. Zároveň se potvrdilo, že amatéři jsou všude. Je to vlastně smutné, kam se dnes vytratila profesionalita a slušnost, spojená se ctí…“

Budete tuto, osobně pro Vás velmi nepříjemnou, situaci nějak dále řešit?

O celém případu bude ještě jednat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a také Komise pro sdělovací prostředky Senátu PČR. Odhaduji, že se to celé rozplyne do ztracena. Všichni se totiž bojí odvety ,televizních tesáků´.“

Majitel Galerie Špejchar Želeč pan Martin Novák (úplně vlevo) rozdal zpěváku a herci Robertu Nebřenskému, největšímu českému grafikovi Pavlu Benešovi a malířce Ivě Fialové (s níž TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil rozhovor již v roce 2017) knížku z pera PAVLA ŠMIDRKALA Gustav Macoun – Balada o soumraku“ (za majitelem galerie panem Novákem hodně skryt kurátor této výstavy a autor rozhovoru)

Právě pilně připravujete posmrtnou výstavu karikaturisty Jiřího Wintera, známého jako Neprakta. Mne by závěrem zajímalo, zda se Vy sám osobně považujete za praktického člověka? Anebo za nepraktu“?

Ani jedno, ani druhé. Jsem spíš trochu popleta a zmatkář.

Děkuji za rozhovor. Přeji – i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU – břitké pero kritika, inspiraci pro nové knížky, šťastné obě ruce při výběru nových vystavujících… A hlavně závěrečné zadostiučinění při oné velké nespravedlnosti na obrazovkách veřejnoprávní České televize. Přesně v intencích úsloví: Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.“

Foto: Hana Ferrarová, archiv Pavla Šmidrkala a Dušan Dostál

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Šance pro jižní Moravu!

Jste od Brna? Nebo odněkud z jihu Moravy. Tak takový zajímavý workshop zdarma by vám neměl uniknout!

Hudba, film, design, architektura, móda. Kreativní průmysl nabízí nespočet možností, jak nalézt uplatnění v tom, co vás nejvíce baví. Chcete svůj dlouholetý koníček proměnit v reálný byznys? Nebo už rozjíždíte vlastní projekt? Přijďte si poslechnout, co všechno obnáší podnikání v kreativním průmyslu, a inspirovat se úspěšnými lidmi z oboru.

Vlastní workshop proběhne v hypermoderním Jihomoravském inovačním centru na adrese Purkyňova 127, Brno

Čeká vás dopoledne nabité praktickými informacemi a odpoledne plné workshopů, kde na váš nápad získáte zpětnou vazbu. Akce se uskuteční v pátek 15. února 2019 od 9.00 v Jihomoravském inovačním centru.

Vstup na akci je zdarma, je potřeba se pouze předem registrovat na webu JIC, kde najdete i podrobný program.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Bubnujte s EPRAHIM GOLDIN

Chcete si zabubnovat s pravými africkými bubeníky? A to přímo v Praze? Tak v listopadu budete mít šanci. Ale hlaste se již nyní. Neváhejte!

Srdečně vás zveme na workshop bubnování s Ephraim Goldin pro dospělé účastníky
 
Termín konání: 25.11.2018 od 17:30 – 19:30
Místo konání: DDM Praha 3 – objekt Ulity, Na Balkáně 17a, 130 00 Praha 3
Věk: 15-99 let
nebo na 222 990 330.

událost na FB:

https://www.facebook.com/events/242083439989123/

moc se těšíme

Monika a Ephraim
TANEČNÍ MAGAZÍN