Zve kulturní centrum Moving Station Plzeň. Hlaste se do 8. 4.
Kulturní centrum Moving Station Plzeň vyhlašuje open call pro doprovodný program festivalu nových forem divadla a performance „NASTEVŘENO“, který se bude konat na konci května v Plzni.
Performativními akcemi a happeningy chceme v rámci festivalu nezávislého divadla oživit především okolí nádraží Plzeň-Jižní Předměstí a protější budovy, kde Moving Station sídlí (na adrese: Koperníkova 56).
Ideálně tedy hledáme umělce-performery, kteří se nebojí vystupovat ve veřejném prostoru a zároveň okolí své performance učinit její součástí.
Termín konání festivalu „NASTEVŘENO“ je 26.–30. 5. 2021 (v případě stále přetrvávající pandemické situace kolem koronaviru připravujeme možnost částečného přesunu do on–line prostředí nebo přizpůsobení živého programu aktuálně platným opatřením).
Performance může pracovat s jakýmkoli druhem umění (výtvarné, hudební, pohybové, herecké, vypravěčské, literární…). Naším cílem je vytvořit sadu drobných intervencí do veřejného prostoru v délce trvání od několikaminutové performance po 2 – 3hodinovou instalaci či konceptuální tvorbu.
Vybraným umělcům nabízíme honorář a ubytování v místě.
Derniéruje inscenaci „Klaunovy názory“ speciálně vytvořenou filmovou verzí
Pro derniéru dramatizace románu Heinricha Bölla „Klaunovy názory“ zvolilo pražské A studio Rubín netradiční formu. Vytvořilo speciální filmovou verzi, jejíž prostor se z jeviště Rubínu přenesl do autentického bytu hlavního představitele „smutného“ klauna Šimona Krupy. Příběh o zaslepení vlastním uměleckým posláním postavila režisérka Lucie Ferenzová jako nelítostnou one man show s kaluží kávy a mikrofonem, ve které se ohledává hranice mezi posláním a sobectvím. Filmová verze, která zároveň nabízí možnou paralelu se současnou životní situací mnoha umělců, bude dostupná na Facebooku a Youtube kanálu A studia Rubín od 29. do 31. března zdarma.
„Celý příběh vyrůstá ze situace, kdy se hlavní hrdina Hans, po dlouhé době ocitá sám se svém poloprázdném bytě. Mezi vařením a pitím kávy, koupáním se a bezcílným bloumáním se vrací k jednotlivým momentům svého dosavadního života a především k nedávno ztroskotanému vztahu s Marií. Je to takový sebezpyt balancující na hraně sebelítosti a sebeironie. Chtěli jsme se spolu s našimi diváky s touto inscenací důstojně rozloučit. Vzhledem k tomu, že se jedná o takto intimní příběh, který je navíc scénicky budován jako one man show, řekli jsme si, že vytvoření filmové verze, která se navíc odehrává v autentickém bytě hlavního představitele, je nejen možné, ale i nutné,“ říká o chystané derniéře umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává „K filmovému zpracování jsme přizvali režiséra Jiřího Ondru, který vše zastřešoval na místě.“
Toto monodrama rozbíjí mýtus o umělcích, na které je velmi často nazíráno jako specifický „lidský druh“. Zvláště jejich pracovní činnost není okolím, a někdy i jimi samotnými, vnímána jako práce, ale spíše jako poslání a výsada, které podřizují celý svůj život, včetně vztahů. Takový je i případ Hanse. Ten v intenzivním monologu zápasí s bolestivou skutečností, že ho opustila jeho dívka. Mezi všemi vyvolanými vzpomínkami, obrazy, dialogy a také úvahami se ale stále více zpřítomňuje otázka, do jaké míry samotný Hans a jeho bezhlavé naplňování klaunské kariéry, mohli být příčinou vztahového krachu.
Filmová verze zároveň nabízí jistou paralelu se současnou situací umění, umělců a kultury, jejíž existenci ohrožuje pandemická situace s koronavirem a vládní restrikce. Skutečný byt, který obývá hlavní představitel a divadelní herec Šimon Krupa spolu se svými, též divadelními spolubydlícími, se na jeden den proměnil ve filmový ateliér. Kuchyně, ložnice, šatna, technická místnost s pračkou, toaleta a koupelna se staly filmovými lokacemi pro původní divadelní scény. Tuto verzi úmyslně zpracoval profesionální kameraman, zvukař i střihač jako selfie video. Tím dosahuje dojmu, že hlavní hrdina Hans opuštěný a osamocený ve svém nepoužívaném bytě pije a točí sám sebe, aby podal zprávu o mizerii a komice své existence. Může se to vztáhnout na jakéhokoli umělce bez možnosti svoje umění provozovat; je to víc než aktuální, zvláště nyní, kdy nejen herci, ale i další umělci jsou odkázáni na samotu svých lockdownových pokojů a bytů.
„Nadálezcela vycházíme z předlohy Heinricha Bölla.Je to zpráva o tom, jak jeden divadelní klaun zjistil, že žil jen svým uměním a pro umění, pro sebe, nehleděl na své blízké, nepečoval o své vztahy, a teď je sám. Je to zábavný, zlý balanc na hraně absurdnosti, mezi komikou a tragédií, kdy všichni zjišťujeme, jak (ne)podstatné naše umění může být...“ dodává k filmové verzi režisérka Lucie Ferenzová, a současně také autorka scénického přepisu. Ta se zaměřila na tenkou a těžko postihnutelnou hranici mezi posláním a sobectvím. „A tak i náš filmový klaun mele, vaří a překapává kávu, ožralý spadne oblečený do vany… kouří na záchodě, obléká si kostýmy v šatně, v rohu pokoje v improvizovaném ,divadelním koutku‘ zkouší jednotlivé scény ze svého života převést v divadelní umění. Proč to celé dělá? Účtuje se svými nejbližšími, s otcem, přáteli, divadelním agentem, potažmo i s diváky, divadlem a filmem, a v neposlední řadě s Marií, která ho opustila… Ale bylo to opravdu tak?“
Speciálně vytvořenou filmovou verzi „Klaunových názorů“ zpřístupní divadlo na Facebooku a Youtube kanále A studia Rubín od 29. do 31. března zcela zdarma. Diváci mohou zavřené divadlo finančně podpořit v rámci jeho kampaně na darujme.cz.
Nový režijní i choreografický autorský projekt Petra Zusky, tentokrát pro Dejvické divadlo
Petr Zuska v těchto dnech připravuje nový projekt v pražském Dejvickém divadle. „Terapie“ je původním autorským dílem režiséra, choreografa a tanečníka, který s tímto divadlem spolupracuje poprvé. V inscenaci se potkává a váže poezie s činohrou, činohra s pohybem, pohyb s hudbou a zpěvem a všechno se vším. Tak, aby vznikl kompaktní, svébytný divadelní zážitek. Zkoušky nového představení v těchto dnech vrcholí. Premiéra pro diváky, která byla původně plánována na 30. března, ale proběhne až po uvolnění koronavirových protiepidemických opatření. A následném otevření divadel.
V mnoha ohledech se jedná o titul, který je v Dejvickém divadle něčím neobvyklým, výjimečným. Touha provázat v jednom díle světy různých uměleckých žánrů zrála v souboru poměrně dlouho a osobnost Petra Zusky byla nakonec přirozenou volbou. A proč právě „Terapie“?
„V zásadě jde o střet a konfrontaci několika protiv v několika úrovních. Básnického, obrazivého světa se strohou logikou ‚normálního‘ jazyka, logiky a absurdity, skutečnosti a fantazie,“vysvětluje Petr Zuska. „Nevyhnutelný konflikt mezi ‚realitou‘ terapeuta a zdánlivou iracionalitou jeho pacienta s sebou nese příběh dvou lidí, kteří k sobě hledají dávno ztracenou cestu. Představení má charakter takzvaného totálního divadla, kde se autorské dialogy střídají s poezií českých básníků, různými hudebními pasážemi, občas i autenticky hranými a zpívanými a v neposlední řadě částmi, kde hlavní roli přebírá pohyb – prazáklad lidské komunikace.“
Výše nastíněný fenomén takzvaného totálního divadla byl vlastně od začátku nasnadě. Jak pro Petra Zusku coby tvůrce pohybujícího se většinově v odlišných sférách vyjadřovacích prostředků, tak naopak pro činoherní ansámbl, který má odvahu a motivaci vyplout do ne úplně známých vod.
„Terapie“ se zkoušela v rouškách
»TERAPIE«
Dejvické divadlo
Scénář, režie, choreografie: Petr Zuska
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Kateřina Štefková
Asistentka pohybu: Zuzana Susová
Korepetice: Marek Doubrava
Dramaturgická spolupráce: Eva Suková
Obsazení: Klára Melíšková, Jana Holcová, Veronika Khek Kubařová, Zdeňka Žádníková-Volencová, Pavel Šimčík, Hynek Čermák, Vladimír Polívka, Martin Myšička.
(premiéra 30. března 2021)
Zkraje příští sezóny pak Petra Zusku čeká práce na severu Evropy. Pro Theatre Vanemuine v estonském Tartu bude připravovat novou verzi Čajkovského baletu „Labutí jezero“. „Notoricky známý pohádkový příběh dostane v mé verzi trochu odlišný kabát,“ říká choreograf. „Labuť jako taková se stává čistým symbolem lásky. Láska však může být radostná, extatická, něžná – když máme někoho milovaného u sebe, ale na druhou stranu se může stát důvodem ke smutku, bolesti a zoufalství v momentě, kdy ho ztratíme. Tedy pozitivní a negativní aspekt lásky. Ve chvíli, kdy se radost a štěstí láme do smutku a žalu, se bílá barva (labuť) mění v černou. Podobně jako pozitiv a negativ fotografie… Obvyklý tradiční konflikt mezi dobrem a zlem se tedy v mém pohledu posouvá do trochu jiné, symboličtější dimenze.“
S Theatre Vanemuine bude Zuska spolupracovat podruhé. Mezinárodní, středně velký taneční soubor má již tři roky na repertoáru jeho inscenaci „Romeo a Julie“, kterou původně vytvořil v roce 2013 pro Balet Národního divadla.
Petr Zuskapředstavuje tvůrce evropského formátu, v českém tanečním kontextu zosobňuje výjimečného choreografa, který spolupracuje s významnými světovými baletními soubory. Ve svých dílech využívá širokou škálu tvůrčího rukopisu od vysokého bel canta neoklasického stylu přes inovativní přístup k moderní tvorbě. Jeho inscenace jsou promyšlené, plnokrevné, odrážejí svět symbolů či archetypů, duchovní otázky i morální principy. Jako jeden z mála tvůrců dokáže vložit do svých děl humor, vtip a nadsázku.
„Divadlo na cucky“ vyhlašuje rezidenční výzvu na rok 2021
Výzva je určena pro umělce z oblasti divadla, tance a nového cirkusu
Chceme poskytnout své prostory v centru Olomouce a technickou podporu umělcům z oblasti divadla, tance a nového cirkusu a podpořit tak umění a kreativní aktivity a navázat vztahy s umělci pro spolupráci ve formě koprodukcí a hostujících představení.
Naše výzva směřuje k jednotlivcům i souborům, každý pobyt na dobu sedmi až deseti dní.
Nabízíme:
Prostory pro zkoušení a kreativní práci:
Black box (o rozměrech jeviště 5,5 x 7m, hlediště 5,5 x 7m, s možností zrušit elevaci a prodloužit tak jevištní prostor), který disponuje velmi dobrým světelným i zvukovým vybavením a dřevěnou podlahou s možností položit baletizol.
Příjemný prostor zkušebny (o rozměrech podia 4,5 x 2,5 m; hlediště 4,5 x 7,6 m), denní světlo, soundsystem, možnost zatemnění či projekce přímo na stěny.
Technickou podporu během rezidence (světla, zvuk, video) a možnost výstupu v on-line prostoru, v případě příznivé koronavirové pandemické situace také před publikem
Ubytování v Olomouci hrazeno „Divadlem na cucky“
Vchod do divadla
Výměnou za to požadujeme:
Uvádění „Divadla na cucky“ jako koproducenta v propagačních materiálech projektu
Jeden výstup pro veřejnost v „Divadle na cucky“ (workshop, nebo work in progress prezentaci anebo jiný, případně on.-line formát)
Rezidence je možné uskutečnit během celého roku 2021 (podle možností pandemických opatření), s preferovaným obdobím léta. Konkrétní termíny po osobní domluvě.
Uzávěrka přihlášek je do 31. března 2021.
Vaše CV a stručný popis projektu, na kterém byste chtěli u nás pracovat, zasílejte na e-mail: heskova@divadlonacucky.cz.
