Jste zvědaví, jak se dělá muzikál? Pak je tu představení přesně pro Vás.
‚Jak se dělá muzikál‘ – ojedinělá muzikálová revue!
Hudební divadlo Karlín si v divadelní sezoně 2018/19 dovoluje představit již třetí premiérové představení. Po premiéře kultovního muzikálu Legenda jménem Holmes a premiéře koprodukční operety Veselá vdova, uvede v březnu 2019 zábavnou a tak trochu edukativní muzikálovou revue pro mladší publikum z pera a v režii Antonína Procházky.
Ředitel HD Karlín Egon Kulhánek objasňuje, proč se vlastně divadlo rozhodlo vytvořit muzikál pro ty nejmladší: „My jsme opravdu dlouho tady u nás v divadle přemýšleli nad tím, že něco dlužíme malým divákům a že bychom pro ně moc rádi něco hráli. Ale je to poměrně složitá věc. Muzikály pro děti jednak podléhají módním trendům, jednak stárnou rychlostí blesku a náklady na ně nejsou o nic nižší než na muzikál pro dospělé. Dále se samozřejmě čeká, že přijdou rodinné slevy a v neposlední řadě musíte vyřešit i takový rébus, kdy vlastně hrát. Rodiny s dětmi většinou od pondělí do pátku večer nepřijdou a vytvořit něco jen pro odpoledne o víkendu je poměrně složité. Přesto jsme před dvěma lety udělali program pro mladší publikum (‚Deset let nad vodou‘) a setkalo se to s velkým ohlasem. A to nás motivovalo.“
Je snadné dělat muzikál? ‚Je snadné létat, když jsi pták. Je snadné dělat muzikál, když máš talent a schopnosti čelit nesnadným věcem. Stačí zvládnout zpěv při zánětu hrtanu, hrát s horečkou, stepovat s vyvrtnutým kotníkem, tvářit se vesele, i když ti odpoledne přejeli tvého oblíbeného kocoura, být dvě hodiny navlečený do brnění, nebo stát v průvanu oděn jen svým talentem.‘
Vše na jevišti působí při představení tak snadně, hravě, spontánně. Pro ty, koho zajímá, co je za tou lehkostí skryto, je přesně určena tato revue.
A komedie má ten dar, že dokáže sdělit seriozní věci humorem. Nahlédněte za oponu, co je to za nádherné martyrium – od výběru titulu, přes konkurz, první čtenou až po aranžovací zkoušky na jevišti. Poodkryje se vám také zákulisí, tedy dílny, maskérny a rekvizitárny. Zažijete trému před premiérou a euforii po ní.
Režisér Antonín Procházka říká: „Moc se mi kdysi líbila knížka ‚Jak se co dělá‘ od Karla Čapka. Náramně jsem se při té četbě bavil. Je to vždycky tak, když ‚nakouknete nějaké činnosti pod pokličku‘, tak se o to začnete víc zajímat a otevřou se vám úplně jiné obzory. A tak i my s naší revue chceme pozvat mladé diváky, protože především mládeži je tato revue určena, a ukázat, co všechno se zatím skrývá, když se večer zvedne opona. Nechceme poučovat, ale bavit. Když někomu řeknete, že chcete vzdělávat, tak mu naskáčou pupínky. Přeji si, aby si mladý divák našel cestu k divadlu.“
Těšit se můžete na Ivu Pazderkovou, Markétu Procházkovou, Báru Šampalíkovou, Dominiku Býmovou, Ines Ben Ahmed, Václava Noid Bártu, Martina Písaříka, Dennyho Ratajského, Ivo Hrbáče a Antonína Procházku.
Zeptali jsme se ….
Martin Písařík
Muzikál je žánr, který je pro režiséra těžký, režiséři přiznávají, že je to ten nejtěžší. Jak to vnímá herec?
„Pro mě je muzikál těžký v tom, že má více disciplín. Ideálně by člověk měl zvládnout všechny a alespoň tři dobře propojit. Ale ne všichni herci nebo zpěváci jsou zřejmě schopni zvládnout všechno. Je to už jen na režisérovi, nebo v rámci díla samotného, aby se vše poskládalo tak, že kvality herců se vyvíjí. Nikdo nemůže vyčnívat a nikdo nemůže nikomu vadit. V podstatě všichni neustále pracujeme na tom, abychom v každé z disciplín nějak obstáli. Samozřejmě, ne vždy jsou na nás kladeny takové nároky. Mluvíme-li o tanci, také se v českých muzikálech třeba někdy stane, že větší díl odtančí tanečníci a herci tím nějak proplují. Jednoznačně ale platí, že náročnost muzikálu spočívá v tom, co všechno člověk musí umět.“
Účinkujete rád v muzikálech?
„Mám ten žánr rád, protože mám rád hudbu. Jsem sice činoherec a miluji činohru, ale to je pro mě vlastně také hudba, kde se střídá rytmus jednotlivých scén. A ve chvíli, kdy člověk už nemůže mluvit slovem a musí zazpívat, protože ta emoce je tak silná, (takový má muzikál být), ta k je mi tento žánr velice blízký. Samozřejmě je to pro mě náročné, člověk na to musí být technicky vybavený, rozezpívaný, odpočinutý. Při zpěvu je všechno slyšet. Když je herec nemocný a přijde na činohru, není to tolik poznat. Ale přijde-li na muzikál a má zpívat….tak je to opravdu náročné i fyzicky.“
Děkujeme
Zeptali jsme se….
Antonín Procházka (režisér)
Je těžší ztvárnit dílo „Jak se dělá muzikál“ nebo připravit „opravdový muzikál?“
„Samozřejmě je těžší připravit muzikál, který se v Čechách ještě nikdy nedělal. To, co teď tvoříme, na to se všichni opravdu těšíme. Herci mají nejradši, když hrají herce. Teď vlastně budou hrát sami sebe, takže to bereme jako odměnu, že můžeme udělat jakési revue. Každý z protagonistů zná všechny finty, zákulisí, typy herců, takže si rád takovou roli ztvární.“
Děkujeme
Zeptali jsme se…
Iva Pazderková
Souhlasíte s tvrzením režiséra Antonína Procházky, který během tiskové konference řekl, že ‚herec vždy slízne smetanu‘?
„To je dvousečné. Ano, když se to povede, pak herec slízne smetanu. Když se to nepovede, tak herec slízne rajčata. Ale … v obou případech musí tvrdě pracovat.“
Děkujeme
Na tyto známé tváře se můžete těšit
Foto,text: Eva Smolíková
TANEČNÍ MAGAZÍN
Dlouho očekávaná premiéra TANEČNÍM MAGAZÍNEM často avizovaného celovečerního debutu mladé režisérky EVY TOULOVÉ „Jak se moří revizoři“ je tady. Film je sic deklarován jako komedie, spíše by jej bylo výstižnější označit za „lehce nadhledové komorní soft drama“. Mladá režisérka si troufla na nelehký úkol – nalézt „mezeru“ na trhu mezi ohromným množstvím úspěšných českých rodinných komedií. Je pochopitelné, že se proto snažila nejen najít takříkajíc vlastní parketu, ale i k této bezpodmínečně nutné velké dávce osobitosti přidat ještě něco navíc. 
Petr Batěk a pražská tramvaj a záplava kontrolovaných lístků, čili jízdních dokladů
Dana Morávková na pracovním snímku z natáčení
Jedna z mála sekvencí filmu, kde hlavní protagonista Petr Batěk také chodí
