Rozhovor s baletkou, návrhářkou a spisovatelkou JANOU HAVLATOVOU

„Rekvalifikuji vysloužilé tanečníky.”

Známou se stala již za studií na konzervatoři, když hrála v seriálech. Od dětství ale chtěla být baletkou. Sen si splnila a baletu se věnuje i dnes a to předáváním svých zkušeností ve své baletní akademii. Kromě toho píše, navrhuje společenské a svatební šaty a její práce je pro Janu Havlatovou koníčkem.    

Pocházíte z Benátek nad Jizerou. Čím jste chtěla být jako holčička?

“Děkuji za milou otázku. Už od malička jsem si přála být baletkou, brzy na to ale přišlo přání stát se herečkou a nakonec paní učitelkou v mateřské školce. Všechna tři přání se mi v určité míře vyplnila.”

Vy jste vystudovala taneční konzervatoř a během studií jste hrála v seriálech My všichni školou povinní, Synové a dcery Jakuba Skláře a Cirkus Humberto a TV filmu Papilio.  Jak na tu dobu vzpomínáte?

“Bylo to velmi pestré období, z konzervatoře do barrandovských studií a zpět, na odpočinek moc času nezbylo. Utekla mi tak sice příležitost zúčastnit se mezinárodní baletní soutěže pod vedením paní profesorky Olgy Klikové, a později i místo v baletu Pavla Šmoka, ale nelituji, soutěže nemám odjakživa ráda a v tanci jsem si vytvořila vlastní styl.

Jana ve filmové roli

Během posledního ročníku konzervatoře jsem si užila inspirující spolupráci na filmové taneční férii Sen mozartovské noci v režii Jana Bonaventury se skvělým choreografickým provedením Jana Hartmana. Tenkrát jsem tančila roli Zerliny s tanečními partnery Janem Slavickým a Janem Navarou. Málokdo asi ví, že v pořadu tančili také mj. začínající Jan Kodet, Vojta Pavlíček nebo Eva Jeníčková.

V seriálu Cirkus Humberto, jsem využila příležitost si vedle herecké role před kamerou také zatančit jak klasický, tak moderní balet. Pokud mě paměť neklame, choreografii moderního tance se mnou připravovala v ND Praha Jarmila Manšingrová a Jana Kůrová. Snad se nemýlím.

Spolupráce na seriálech mi obecně přinesla nové herecké zkušenosti po boku skvělých herců. Tyto zkušenosti mi otevřely cestu k autorské činnosti v oblasti muzikálové tvorby pro děti.”

Archiv Jany Havlatové – z jejího kosmetického salonu

Po  škole jste se stala členkou baletního souboru Hudebního divadla v Karlíně a tančila se skupinou UNO. Co pro Vás znamená tanec?

“Od malička tancem vyjadřuji zejména své emoce. Možná právě proto mi paní profesorka Olga Vlášková svěřila hlavní roli v dramatickém absolventském představení Vodník. Velmi si této role dodnes vážím.S taneční skupinou UNO a Jiřím Kornem to byla krátká, ale svěží spolupráce, dalo by se říci, v neustálém tempu. Nedávno jsem koukala na záznam Dva z jednoho města, (zpěvák Pavel Vítek), choreografie Richard Hes atd. Je to zvláštní pocit, vidět se tančit po tolika letech. Škoda, že záznam Sen mozartovské noci nikde není k nalezení.V Hudebním divadle Karlín jsem také působila jen velmi krátce, šéfem baletu byl tenkrát pan Zdeněk Prokeš, později odešel do Brna. Zatančila jsem si tam pěknou sólovou roli Zlata a v několika muzikálech spolupracovala také jako sboristka. Na konci první sezony mi byla panem režisérem Petrem Novotným nabídnuta hlavní role v připravovaném muzikálu Vlci (alternace Jany Paulové). Měla jsem v HD Karlín docházet na hodiny zpěvu. Prý mě slyšel zpívat, tak to nebude tak náročné. (V dětství jsem chodila v Benátkách nad Jizerou do pěveckého sboru a ke korepetitorovi a scénickému dirigentovi ND Prah a Milanu Hájkovi, tenkrát jsem zpívala druhý  hlas, takže nějaké základy zpěvu jsem opravdu měla. Byla to nečekaná, lákavá výzva, ale nakonec jsem roli odmítla a stejně tak i další spolupráci s HD Karlín v oblasti tance. Pochopila jsem, že jsou pro mě důležitější hodnoty než uspěchaná kariéra a v oblasti umění jsem se zaměřila na pohodovou spolupráci s dětmi a mládeží.”

Lekce baletu s instruktorkou Janou Havlatovou

Vyzkoušela jste si i trenérství a to sportovní gymnastiky. Bavilo Vás to? Na koho nejraději vzpomínáte?

“Měla jsem velké štěstí, zažila jsem skvělou trenérku paní Věru Čáslavskou, ale i další kvalitní trenéry SVS střediska pana Vizinu nebo paní Kubičkovou. Dívat se, jak pracují, bylo inspirující. Jako baletce a trenérce mi byl vedle běžných pracovních povinností svěřen úkol, nastudovat taneční část prostná na olympiádu v Calgary a poté jí naučit, proškolit všechny trenéry SVS sportovních center v ČR, kteří se tenkrát sjeli v Brně. Možná právě tato má trenérská práce v Brně byla důvodem, proč mě paní Věra Čáslavská doporučila na místo hlavní trenérky ČR reprezentace v nově se rodícím středisku SVS Nymburku, ale po zkušenostech z oblasti trenérství jsem věděla, o jak časově náročnou práci se jedná a protože jsem v té době byla už vdaná;, nabídku jsem odmítla. Tím má spolupráce se SVS Sparta Praha sice skončila, ale během let jsem měla možnost spolupracovat v oblasti baletního tréninku a tvorby choreografií společenských tanců i krasobruslení s TJ Autoškoda Mladá Boleslav, HASA Praha a TJ Nymburk.”

S Jaromírem Hanzlíkem v televizním seriálu “Cirkus Humberto”

V   Sázavě jste založila dětské divadlo HutaddáSek, kde v letech 1999-2004 působila jako režisérka a scénáristka (pohádkové muzikály O Růžence, Tři prasátka) a Vaše pohádky uvedlo několik divadel a uměleckých škol. A pohádka O Jeníčkovi a Mařence aneb Jak to dobře dopadlo se již druhým rokem hraje v DJKT v Plzni v režii Lilky Ročákové. Pracujete na něčem novém pro děti?

“V dětství jsem si přála být paní učitelkou v MŠ a to se mi částečně splnilo v tvorbě pro děti a mládež. Od mala jsem si na různé papírky psala nejprve autorské texty písní, pak básně a nakonec scénáře zaměřené na dětské publikum. Momentálně si opět píši na papírky části pohádky „Jak šly hrábě do světa.“ A uvidíme, zda to bude scénář pro divadelní muzikálové zpracování včetně autorských písní, nebo jen pohádka.”

Opět archiv Jany Havlatové, tentokrát mladší žákyně v S centrum Benešov v Baletní akademii

Coby autorka jste podepsaná také pod pohádkovou knihu Prsten sněhového krále a skripta pro wellnes koučink. Rovněž jste autorkou zážitkové wellness terapie „Balneo dance“, skript a rekvalifikačního kurzu pod názvem „Manažer“, s wellness specializací (Akreditace MŠMT 2017), ve kterých propojujete své mnohaleté zkušenosti z oblastí baletu, wellness. Baví V&aacu te;s psaní?

“Čím jsem starší, tím mě psaní baví více, zvláště pohádky. Co se týká „Balneo dance“, jedná se o zážitkové wellness tancování s trenérem v několika tanečních rovinách a uplatněních. Je mi velkým potěšením, že se na tuto metodiku přijela osobně podívat z Francie nejmenovaná evropská Spa manažerka a získala tak ode mě první certifikát metodiky.Považuji za velkou čest, že se mi jako baletce podařilo získat schválení Ministerstva školství pro nový typ rekvalifikačního kurzu, kterým lze rekvalifikovat vysloužilé tanečníky, nebo ty, kteří nemohou najít uplatnění a samozřejmě i jiné zájemce, které zajímá odvětví zdravého životního stylu, tedy wellness.Pokud by se našlo akreditované taneční zařízení nebo škola, kde by bylo možné školit pro tuto novou taneční profesi „Trenér Balneo dance“ vysloužilé tanečníky, bylo by to skvělé. Uvidíme, třeba se některé na základě našeho rozhovoru ozvou.”

 Od roku 2011 jste  majitelkou salonu krásy HJ original. Navrhujete společenské a svatební šaty. Co Vás k tomu vedlo?

“V období po ukončení působení dětského divadla HutaddáSek jsem neměla navázanou spolupráci v oblasti tance, ani muzikálu a jako maminka od dětí jsem opět přemýšlela o časově nenáročné práci a tak jsem se po delším promýšlení rozhodla využít své znalosti z rekvalifikačního kurzu Kosmetička /vizážistka už z roku 1990 a otevřela si vlastní studio. Časově jsem byla volná a záleželo na mně, jak si budu klienty objednávat. Navíc jsem si uvědomovala, že léta přibývají a balet nebudu moci vyučovat donekonečna. Navrhování šatů byl takový malý relaxační odskok od vizážistických služeb. Měla jsem možnost módní přehlídky ve Fashion Show Sasazu a Bar Solidní jistota, dvou svatebních veletrzích a pár šatů půjčila do TV známým osobnostem. Od roku 2012 mám sice registrovanou vlastní značku HJ original, ale navrhování a budování značky je časově náročná práce, takže je to opravdu jen občasný koníček.”

Lekce baletu Jany Havlatové

Baletu jste zůstala věrná a ve Sport & Relax Centrum Benešov vedete kurzy baletu v Baletní akademii Jany Havlatové. Jaký je o kurzy zájem a pro koho jsou určeny? 

“Z Baletní akademie mám velkou radost. Začátky byly těžké, asi 7 dětí, ale teď už máme kolem 35 dětí od 5 let a dospělých. Děti svou energií dobíjejí, chodím si do práce odpočinout, kurzy byly 3 hodiny každou středu a teď 2 roky budou jen 2 hodiny.”

 Jste žena mnoha profesí, která je vám nejbližší?

“Jak jsem se už zmínila, ráda spolupracuji s dětmi a mládeží, nejvíce v oblasti tance, ale hned krok za ním tančí divadelní muzikál.”

 S manželem a dětmi bydlíte v obci nedaleko Sázavy. Jak se Vám líbí život na venkově?

Obal knihy Jany Havlatové “Prsten sněhového krále”, vydal Šuplík, cz 2017

“Do mých 2 let jsme bydleli na vesnici blízko Benátek nad Jizerou, babička s dědou také pocházeli z vesnice, takže kokrhání kohouta mě příjemně budilo každé ráno. Možná právě proto se jedna z mých pohádek jmenuje: Když zakokrhal Kohout. Když se nám narodily děti, chtěla jsem z Prahy na vesnici znovu vrátit. A je tu vskutku krásně. Ticho opravdu léčí.”

 Umíte odpočívat? A co nějaké koníčky, máte na ně čas?

“Odpočívat naštěstí umím, nejraději společně s rodinou. V baletu jsem se naučila disciplíně, takže hospodařím se svými silami a vážím si zdraví. Koníčky jsou má povolání, také historie a nejvíce čtení Bible.”

 Děkuji za rozhovor

  Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jak se dělá muzikál?

HD Karlín představuje již třetí premiéru v sezoně 2018/19

Jste zvědaví, jak se dělá muzikál? Pak je tu představení přesně pro Vás.

‚Jak se dělá muzikál‘  – ojedinělá muzikálová revue!

Hudební divadlo Karlín si v divadelní sezoně 2018/19 dovoluje představit již třetí premiérové představení. Po premiéře kultovního muzikálu Legenda jménem Holmes a premiéře koprodukční operety Veselá vdova, uvede v březnu 2019 zábavnou  a tak trochu edukativní muzikálovou revue pro mladší publikum z pera a v režii Antonína Procházky.

Ředitel HD Karlín Egon Kulhánek objasňuje, proč se vlastně divadlo rozhodlo vytvořit muzikál pro ty nejmladší: „My jsme opravdu  dlouho tady u nás v divadle přemýšleli nad tím, že něco dlužíme malým divákům a že bychom pro ně moc rádi něco hráli. Ale  je to poměrně složitá věc. Muzikály  pro děti jednak podléhají módním trendům,  jednak stárnou rychlostí blesku a  náklady na ně nejsou o nic nižší než na muzikál pro dospělé. Dále se samozřejmě čeká, že přijdou rodinné slevy a v neposlední  řadě  musíte vyřešit i  takový rébus, kdy vlastně hrát. Rodiny s dětmi většinou od pondělí do pátku  večer nepřijdou a vytvořit  něco jen pro odpoledne o víkendu je poměrně složité. Přesto jsme před dvěma  lety udělali program pro mladší publikum (‚Deset let nad vodou‘) a  setkalo se to s  velkým ohlasem.  A to nás motivovalo.“

Je snadné dělat muzikál?   ‚Je snadné létat, když jsi pták. Je snadné dělat muzikál, když máš talent a schopnosti čelit nesnadným věcem. Stačí zvládnout zpěv při zánětu hrtanu, hrát s horečkou, stepovat s vyvrtnutým kotníkem, tvářit se vesele, i když ti odpoledne přejeli tvého oblíbeného kocoura, být dvě hodiny navlečený do brnění, nebo stát v průvanu oděn jen svým talentem.‘

Vše na jevišti působí při představení tak snadně, hravě, spontánně. Pro ty, koho zajímá, co je za tou lehkostí skryto, je přesně určena tato  revue.

A komedie má ten dar, že dokáže sdělit  seriozní věci humorem. Nahlédněte za  oponu, co je to  za nádherné  martyrium – od výběru titulu,  přes konkurz, první čtenou až po aranžovací zkoušky na jevišti. Poodkryje se vám také  zákulisí,  tedy dílny, maskérny   a rekvizitárny.  Zažijete trému před premiérou a euforii po ní.

Režisér Antonín Procházka říká: „Moc se mi kdysi líbila knížka ‚Jak se co dělá‘ od Karla Čapka. Náramně jsem se při té četbě bavil.  Je to vždycky  tak, když ‚nakouknete nějaké činnosti pod pokličku‘, tak se o to začnete víc zajímat a otevřou se vám úplně jiné  obzory. A tak i my s naší revue  chceme pozvat mladé diváky, protože především mládeži je tato revue určena, a ukázat, co všechno se zatím skrývá, když se večer zvedne opona. Nechceme poučovat, ale bavit. Když někomu řeknete, že chcete vzdělávat, tak mu naskáčou pupínky. Přeji si, aby si mladý divák našel cestu k divadlu.“

Těšit se můžete na Ivu Pazderkovou, Markétu Procházkovou, Báru Šampalíkovou, Dominiku Býmovou, Ines Ben Ahmed, Václava Noid Bártu, Martina Písaříka, Dennyho Ratajského, Ivo Hrbáče a Antonína Procházku.

Zeptali jsme se ….

Martin Písařík 

Muzikál je žánr, který je  pro režiséra těžký, režiséři přiznávají, že je  to ten nejtěžší. Jak to vnímá  herec?

„Pro  mě  je muzikál  těžký v tom, že má více disciplín. Ideálně by člověk měl zvládnout všechny a alespoň tři dobře propojit.  Ale ne všichni herci   nebo zpěváci jsou zřejmě  schopni zvládnout  všechno. Je to už jen na režisérovi, nebo v rámci díla samotného, aby se vše poskládalo  tak, že kvality herců  se vyvíjí. Nikdo nemůže  vyčnívat a nikdo nemůže  nikomu vadit. V podstatě všichni neustále pracujeme na tom, abychom v každé z disciplín  nějak obstáli.  Samozřejmě,  ne vždy jsou na nás kladeny takové nároky.  Mluvíme-li o tanci, také se v  českých muzikálech třeba někdy stane, že větší díl  odtančí tanečníci a herci tím nějak proplují. Jednoznačně ale platí, že náročnost muzikálu spočívá v tom, co všechno člověk musí umět.“

Účinkujete rád v muzikálech?

„Mám ten žánr rád, protože mám  rád hudbu.  Jsem sice  činoherec a  miluji činohru, ale to  je  pro mě  vlastně také hudba, kde se  střídá rytmus jednotlivých scén.  A ve chvíli, kdy člověk už nemůže mluvit slovem a musí zazpívat, protože ta emoce je tak silná, (takový má muzikál  být), ta k je mi tento žánr velice blízký.   Samozřejmě je to pro mě náročné, člověk  na to musí být technicky vybavený, rozezpívaný, odpočinutý. Při zpěvu je všechno slyšet. Když je herec  nemocný a přijde na činohru,  není to tolik  poznat. Ale přijde-li  na  muzikál a  má zpívat….tak je to  opravdu náročné i fyzicky.“

Děkujeme  

 

Zeptali jsme se….

Antonín Procházka (režisér)

Je těžší  ztvárnit  dílo „Jak se dělá muzikál“  nebo  připravit „opravdový  muzikál?“

„Samozřejmě je těžší připravit  muzikál, který se v Čechách  ještě nikdy  nedělal. To, co teď tvoříme, na to se všichni opravdu  těšíme. Herci mají nejradši, když hrají herce. Teď vlastně  budou hrát sami sebe,  takže to bereme  jako odměnu, že můžeme udělat jakési  revue. Každý z protagonistů  zná všechny finty, zákulisí,   typy herců, takže   si rád takovou roli  ztvární.“

Děkujeme

 

Zeptali jsme se…

Iva Pazderková

Souhlasíte s tvrzením režiséra Antonína Procházky, který během tiskové konference řekl, že ‚herec vždy slízne smetanu‘?

„To je dvousečné. Ano, když se to  povede, pak herec slízne smetanu.  Když se to nepovede, tak  herec slízne rajčata. Ale … v obou případech musí tvrdě pracovat.“

Děkujeme

Na tyto známé tváře se můžete těšit 

 

Foto,text: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Opereta „Veselá vdova” znovu na scéně

Divadlo J.K. Tyla v Plzni a HD Karlín přináší oblíbenou operetu

Jedna z nejslavnějších operet všech dob,  “Veselá vdova” Franze Lehára,  právě vzniká v koprodukci Hudebního divadla Karlín a Divadla J. K. Tyla v Plzni. Tato inscenace  bude mít premiéru 24. ledna 2019 na scéně HD Karlín a 2. února 2019 se opereta představí poprvé v Plzni.

V hlavních rolích uvidíme Lívii Obručník Vénosovou, Pavlu Břínkovou, Michaelu Noskovou, Vlastimila Zavřela, Jana Ježka, Aleše Brisceina či Dalibora Gondíka.

Dalibor Gondík, (který současně  účinkuje ve StarDance), říká:  „Když jsem dostal nabídku účinkovat ve Veselé vdově, zhrozil jsem se: Já jsem určitě ten pravý typ do operety!  Ale přesvědčili mě, že se tam také hraje“

Dalibor Gondík

Martin Otava, ředitel Divadla J.K.  Tyla si pochvaluje, že spojením plzeňského divadla a HD Karlín vznikne inscenace, která nabídne mimořádný hudební, pěvecký i vizuální zážitek.

Pavla Břínková, Martin Otava, Lívia Obručník Vénosová

Milovníky  klasického zpěvu musíme bohužel trošku zklamat, během představení budou použity mikroporty.  Někteří toto nesou nelibě, ale ředitel HD Karlín Egon Kulhánek  říká: „Snažíme se uspokojit ucho současného diváka. Kdybychom nepoužívali techniku, znělo by to stejně, jako byste si chtěli poslechnout nejnovější hudbu  ve staré Škodovce“.

“Veselá vdova” je klasický operetní titul stříbrné éry vídeňské operety, jenž proslavil skladatele Franze Lehára.  Na interprety pak klade vysoké nároky po stránce zpěvu, tance i herectví.

Diváci se mohou těšit na velkolepou podívanou inspirovanou styly art deco a secese, slibuje Lukáš Kuchinka, který navrhl scénu.

Kostýmy návrhářky Dany Haklové by měly souznít nejen s hudbou, ale i se scénou, proto  se také inspirují obdobím secese a art deco.

Lívia Obručník Vénosová, Martin Otava, Pavla Břínková, Michaela Nosková (částečně překrytá  Daliborem Gondíkem) a Jan Ježek (zády)

V titulní roli “Veselé vdovy”, elegantní Haně Glawari,  se představí sopranistka Lívia Obručník Vénosová. Ta se setkala s Veselou vdovou poprvé před sedmi lety  a jak sama vzpomíná, byla to pro ni první opereta a velké ponaučení.  Tehdejší režisér inscenace nebyl nikdo jiný než Jan Ježek, kterého uvidíme v roli barona Mirko Zeta.

A co by byla opereta bez kankánu? Na kankán se můžeme těšit v podání  Michaely Noskové.

Zeptali jsme se…..

Lívie Obručník Vénosové:

Jak se těšíte na Hanu Glawari a máte s ní něco společného, například temperament?

„Naposledy jsem tuto roli zpívala před 7 lety v divadle F.X. Šaldy a teď   jsem moc ráda, že se k ní můžu znovu vrátit.

S panem  skladatelem  Franzem  Lehárem  – s ním mám něco společného….On se  narodil na Slovensku stejně jako já, studoval na Pražské konzervatoři stejně jako já a má maminku Maďarku stejně jako já.  S ním bych si popovídala jistě více než s Hanou Glawari.  Pokud jde o temperament, myslím si, že ve Veselé vdově se zrcadlí temperament pana skladatele a určitě tam budou slovenské a maďarské ingredience.“

V čem je role Hany Glawari tentokrát pro Vás jiná?

Lívia Obručník Vénosová

„Mám pocit, že už to pro mě bude určitě  lepší, protože budu ponaučená z minulosti z věcí, které bych víckrát nedělala  a  doufám, že  to povede k mé lepší interpretaci.  Jak to bude vizuálně, to je věc  pana režiséra, do  toho úplně zasvěcená nejsem, ale myslím si, že výsledek bude hezký  pro odborné  i laické oko a ucho.“

Prozradíte,  co už byste znovu nedělala?

“Budu volnější v projevu slova (pokud se mi to povede), protože v operetě se také mluví,  a to mně se nestává často.  Převážná většina  mého repertoáru jsou operní role a ne operetní. Před sedmi lety to byla   pro mě novinka,  ale doufám, že od  pana Ježka jsem se toho naučila dost, abych interpretovala Hanu Glawari lépe než  tehdy.  Snad se mi to tenkrát také povedlo, ale jak se říká,  zkušenost poučí a posouvá dopředu.“

Děkujeme a držíme palce

Zeptali jsme se…..

Pavly Břínkové (v roli Praskovje Pričičové):

Je to už dokonce potřetí, co hrajete ve Veselé vdově. Porovnejte tyto tři inscenace….

 „V  roce 1987 jsem hrála Valencii,  subretu s obrovským nádherným kankánem na konci představení,  kdy jsem skončila „provazem“.  To byla úplně jiná role než Hana Glawari v Moravském divadle,  hlavní role byla  pěvecky velice náročná, to bylo nesrovnatelné. A v tomto třetím zpracování  už mám  jen malou činoherní roli, ale velice mě těší. Toho,  co jsem dříve pokládala za samozřejmost,  tedy každou  moji novou práci včetně hlavních rolí,  si  dnes velice  vážím.“

Jak se Vám tančil kankán v prvním zpracování Veselé vdovy?

(Úsměv)  „Mám takovou nemilou vzpomínku.  Při tom velkém kankánu při hlavní zkoušce, tedy týden před premiérou, jsem skočila do provazu a urvala jsem si stehenní sval, to bylo strašné. Ale tu premiéru jsem stejně dělala, se zavázanou nohou. Dělala jsem, že nic, ale polykala jsem slzy.

Pavla Břínková a Dalibor Gondík

Když jsem ležela  s bolavou nohou,  Evžen Sokolovský (tehdy režíroval) mi zavolal a chraptěl do telefonu: „Pavlo, tak se ke mně doneslo, že už nikdy nebudete takové obscénnosti dělat!“  A skutečně,  od té doby jsem už nikdy pravý ‚špagát‘ neudělala. To  byla tehdy  taková bolest..  Já jsem při tom stále  hrála a tančila,  o to déle léčení  trvalo. Na jevišti na mnohé zapomenete, v tom je jeviště úžasné,  ale stačí krok za portál a už se hroutíte.“

Všichni Vaši kolegové o Vás vždy mluví s velkým respektem a úctou. Je to také tím, že  vydržíte tolik bolesti?

„Jéé! Těžko odpovídat! Já opravdu nevím.  Asi snad je to v mé  profesionalitě, nikdy jsem nenechala nic náhodě, vždy jsem byla perfektně připravená.“

Proč je Veselá vdova divácky tak úspěšná?

„Je tam opravdu nádherná hudba a pokud se to zazpívá skvostně, zatančí  skvostně a uhraje skvostně, no tak není o čem pochybovat.“

Děkujeme a přejeme “Veselé vdově” znovu úspěch

Pavla Břínková, Martin Otava, Lívia Obručník Vénosová

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Hvězda LUCIE BÍLÉ na Chodníku slávy HD Karlín slavnostně odhalena

„Hvězda mi přece chyběla do sbírky cen“ ! směje se Lucie

Ve středu 25. dubna  byla v HD Karlín za účasti ředitele Egona Kulhánka a dalších hostů odhalena Hvězda  Lucie Bílé na Chodníku slávy. 

Lucie, coby představitelka nejpopulárnějšího muzikálu hudebního divadla  Karlín  – Carmen, zářila během  odhalování  své hvězdy na Chodníku slávy, nabitá pozitivní energií a  hned poté zazářila znovu v muzikálu Carmen, který rozhodně patří k jedné z největších divadelních show, které můžete v ČR vidět.

Příběh uhrančivé cikánky Carmen nemohl být nikdy podán lépe jinou českou herečkou či zpěvačkou než právě uhrančivou Lucií Bílou.

Co mají Carmen a Lucka společného?  Lucie říká: Možná temperament, lásku k  mužům, doufám,  že i sex appeal a humor!“  A s tím nelze než souhlasit.

Ačkoliv byla Lucie celý večer vytížená, ať už účinkovala v muzikálu, či bavila publikum během technické přestávky, nebo byla v obležení novinářů, ochotně poskytovala rozhovory a celou dobu se usmívala.

Zeptali jsme se…..

TM: Jaký byl Váš první pocit, když jste slyšela, že budete mít svou Hvězdu slávy v HD Karlín?

Lucka: „Měla jsem z toho velikou radost! A také – ta hvězdička mi trošku chyběla v mé sbírce cen!“ (Smích)

TM: Jak se Vám  daří roztančit jeviště v muzikálu Carmen a jak se vlastně cítíte při  tanci? 

Lucka: „Já tedy  opravdu  nemůžu  říct, že by mě tanec tak úplně bavil. Jsem spíše zpěvačka, která  má ráda  svůj postoj na jevišti a křičím do mikrofonu tak, že nestíhám  vlnit se ještě tělem. Ale v „Carmen“   nemám statické role, takže jsem musela pokořit svoje ego a tančit. Ale už jsem v tom našla zalíbení a   baví mě to .  Obzvláště mě potěšilo, že  kritika  pochválila můj tanec!  (Stalo se po „Sestře v akci“,  což je další mé milované představení).  Tak to je  pro mě největší poklona, protože  já sama se považuji za  totální dřevo.“

TM: Takže účast ve Stardance se nedá očekávat?

 Lucka: Já jsem už dostala  nabídky účinkovat ve Stardance, ale pokud bych něco takového dělala, musela bych se tanci  věnovat naplno a na to tedy opravdu nemám čas. Obdivuji moc  všechny, kteří se do toho pouští!“

Děkujeme za rozhovor

Ihned  po odhalení Hvězdy Lucie Bílé se odebrali návštěvníci sledovat muzikál Carmen, který bezpochyby patří k těm nejúspěšnějším v ČR.

Příběh Carmen  se dočkal mnoha zpracování.   Carmen v HD Karlín je spíše moderní verzí.   Carmen (Lucie Bílá) je cirkusačka a narušuje  zaběhlé konvence ve společnosti v jistém maloměstě.  Poblouzní svou svobodomyslností  ledasjakého muže. Touhou hoří policista José, jeho na dřízený Zuniga i nastávající tchán Mendoza, úplatný starosta města.   Netřeba hovořit o tom, jaký propletenec vztahů je mezi těmito muži a právě to dělá příběh tak poutavým. José je upřímně zamilovaný, či alespoň dost oblouzněný a panenství jeho snoubenky Kataríny (Dasha) nemůže situaci zachránit.  Dasha je pro roli také jako stvořená, těžko si představit někoho lepšího a výběr zpěvaček Lucie Bílá x  Dasha byl skutečnou trefou do černého. Agresivní cirkusový vrhač nožů a partner Carmen, Garcia, připraví o život  Zunigu, vina samozřejmě padá na  Josého,  Carmen cítí k Josému  skutečnou  lásku a snaží se zachránit  Josého i Catarínu. Jenže…..

Muzikál Carmen je zaměřený zejména na city a příběh, který je tu hodně zjednodušený, všechny možné aspekty lidských povah jsou vesměs jen naznačeny, ale budeme-li upřímní, více by se už do tříhodinového představení opravdu nemohlo vejít. I tak je nabité událostmi a emocemi až až.

Ale nemůžeme muzikálu Carmen upřít, že je  velkolepou show pro diváky. Cirkusové scény, akrobacie, kouzelnická čísla, ohňové efekty,  dokonce zvířata,  napětí příběhu.. . V okamžiku, kdy není zcela jasné, zda Garcia připraví o život Katarínu či Carmen, sál ztichne a téměř přestává dýchat. Celá situace je až hrozivá a diváci možná mají tu noc i zlé sny. Ostatně existuje ještě nějaká dramatičtější smrt než v cirkusu plném emocí a masek?

Kýč. Možná. Jenže diváky náramně baví. Baví je více než cokoliv jiného kvalitního s hlubokými myšlenkami.   Tak proč ne kýč?

Coby TANEČNÍ MAGAZÍN nemůžeme opominout  vystoupení cirkusových umělců, zejména pak jedné z tanečnic, jemné, lehoučké, dokonalé pohyby.

Lucka  Bílá zpívá všechny své písně s patřičnou  energií,  zaujetím a nadhledem. Zpívá procítěně a věříme, že něco podobného mohla i osobně prožít.  Přinejmenším to tak vypadá.

Dasha je ve své vlastní křehkosti  velmi věrohodná jako panenská  snoubenka, naslouchající  radám své příbuzné a v roli dívky nezkažené životem  je roztomilá.

Starosta Mendoza  nemá moc prostoru svou postavu rozehrát a možná by právě tato  záporná postava v podání Jiřího Korna diváka velmi bavila.  Ale jak už bylo řečeno, prodlužovat  už tak dost dlouhé představení by asi nebylo možné.

Ať  už tak nebo tak, muzikál Carmen přitahuje diváky dlouhou dobu, kdo neviděl, o mnoho přichází. Nečekejte hloubku příběhu, spíše jen tolikrát ohrané téma (právě jako příběh  „West Side Story“ či příběh „Cikáni jdou do nebe“, kde na sebe tragédie nenechá dlouho čekat), ale právě tato milionkrát ohraná témata lákají nejvíce. Proč?  Vášeň, svobodomyslnost, troška lidské naivity, víry  a upřímného citu, trošku boje,  to všechno dělá tato díla nezapomenutelná.

A Lucie Bílá si za roli Carmen, ale nejen za ni,  svou Hvězdu slávy rozhodně zaslouží. „Nevadí mi, že po mně budou lidé šlapat!“ směje se Lucka.

Eva Smolíková

Foto,video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN